Place de Lyon, ouest de la ville, 1843. 318 m/alt. Ce fort de la ceinture de Rohault de Fleury n’a, en principe, joué aucun rôle actif dans la période 1874-1914 ou, à tout le moins dès que les forts de la ceinture ouest furent érigés. Cependant, lorsque, vers 1890, il fut question de prévoir un magasin de secteur pour les forts de ce secteur, on procéda à l’aménagement de son magasin à poudre. Ce dernier est aujourd’hui (04/2007) transformé en stand de tir et nous n’avons pu avoir accès à l’intérieur pour vérifier si des créneaux à lampe avaient été installés. Ceci étant, manifestement il a reçu une couverture de terre sur son flanc droit et sa toiture, couverture dont l’épaisseur a condamné la galerie de fusillade qui dominait l’escarpe à la gorge du fort. En effet, le magasin à poudre est établi de toute sa longueur à la gauche de l’entrée du fort dans la courtine entre les bastions 1 et 4. Par contre, les puits d’aération ne montrent pas le trio habituel que l’on trouve au moins à l’une des extrémités des magasins postérieurs à 1874. En tous cas, sa capacité de stockage reste modeste ; un écrit avance 87 tonnes de mélinite stockées là en 1893 ce qui nous paraît optimiste. Très probablement, plutôt qu’un seul magasin pour le secteur ouest, a-t-on profité de l’existence du magasin tout neuf (entre 1880 et 1890) du fort Saint-Irénée. Le fort de Sainte-Foy est dans un état de conservation exceptionnel, son occupation par la 46è compagnie de C.R.S. (Compagnies Républicaines de Sécurité) expliquant cela. Outre un superbe casernement construit en grès calcaire des Monts d’Or, il convient de relever que son pont-levis était du système Lacoste, système peu répandu s’il en est. Le fort est parfois ouvert au public lors des journées du patrimoine lors desquelles les impressionnantes longueurs de galeries défensives du bastion 3 peuvent être parcourues. L’amateur souhaitant comprendre le système Lacoste pourra pousser jusqu’à la lunette du même nom où le dispositif est bien plus complet.

Festung von Lyon, Westen der Stadt, 1843. 318 M/ü M. Dieses Fort des Rohault-de-Fleury-Gürtels hat prinzipiell keine aktive Rolle in der Zeit 1874-1914 gespielt, oder zumindest sobald die Forts des Westgürtels errichtet waren. Als man jedoch um 1890 daran dachte, ein Sektormagazin für die Forts dieses Sektors vorzusehen, wurde sein Pulvermagazin hergerichtet. Letzteres ist heute (04/2007) in einen Schießstand umgewandelt und wir konnten keinen Zutritt ins Innere erhalten, um zu prüfen, ob Lampenscharten installiert worden waren. Wie dem auch sei, offensichtlich hat es eine Erdschüttung auf seiner rechten Flanke und seinem Dach erhalten, deren Stärke die Gewehrgalerie unbrauchbar machte, die die Escarpe an der Kehle des Forts beherrschte. Tatsächlich ist das Pulvermagazin über seine gesamte Länge links des Forteintritts in der Kurtine zwischen den Bastionen 1 und 4 errichtet. Andererseits zeigen die Belüftungsschächte nicht das übliche Trio, das man mindestens an einem der Enden von Magazinen nach 1874 findet. Jedenfalls bleibt seine Lagerkapazität bescheiden; eine Schrift behauptet 87 Tonnen dort gelagerte Melinit im Jahr 1893, was uns optimistisch erscheint. Sehr wahrscheinlich hat man, anstatt eines einzigen Magazins für den Westsektor, die Existenz des brandneuen Magazins (zwischen 1880 und 1890) des Forts Saint-Irénée genutzt. Das Fort Sainte-Foy befindet sich in einem außergewöhnlichen Erhaltungszustand, was durch seine Belegung durch die 46. Kompanie der C.R.S. (Republikanische Sicherheitskompanien) erklärt wird. Neben einer prächtigen, aus Kalkstein der Monts d'Or erbauten Kaserne ist hervorzuheben, dass seine Zugbrücke vom System Lacoste war, einem System, das wenig verbreitet ist. Das Fort ist manchmal während der Tage des offenen Denkmals für die Öffentlichkeit zugänglich, wobei die beeindruckenden Längen der Verteidigungsgalerien des Bastions 3 begangen werden können. Der Liebhaber, der das Lacoste-System verstehen möchte, kann bis zur gleichnamigen Lünette vordringen, wo die Vorrichtung wesentlich vollständiger ist.

Vesting van Lyon, westen van de stad, 1843. 318 m boven zeeniveau. Dit fort van de Rohault de Fleury-gordel heeft in principe geen actieve rol gespeeld in de periode 1874-1914, of ten minste zodra de forten van de westelijke gordel waren opgetrokken. Toen men echter rond 1890 overwoog een sectormagazijn voor de forten van deze sector te voorzien, werd zijn kruitmagazijn ingericht. Dit laatste is vandaag de dag (04/2007) omgebouwd tot een schietstand en we kregen geen toegang tot het binnenwerk om na te gaan of er lampnissen waren geïnstalleerd. Hoe dan ook, duidelijk heeft het een gronddekking op zijn rechterflank en dak gekregen, waarvan de dikte de geweergalerij onbruikbaar maakte die de escarp aan de keel van het fort beheerste. Inderdaad, het kruitmagazijn is over zijn gehele lengte links van de fortingang in de courtine tussen de bastions 1 en 4 gevestigd. Anderzijds tonen de ventilatieschachten niet het gebruikelijke trio dat men ten minste aan één van de uiteinden van magazijnen na 1874 aantreft. In elk geval blijft de opslagcapaciteit bescheiden; een geschrift beweert 87 ton daar opgeslagen meliniet in 1893, wat ons optimistisch lijkt. Zeer waarschijnlijk heeft men, in plaats van één enkel magazijn voor de westelijke sector, gebruik gemaakt van het gloednieuwe magazijn (tussen 1880 en 1890) van fort Saint-Irénée. Het fort Sainte-Foy verkeert in een uitzonderlijke staat van conservering, wat wordt verklaard door de bezetting ervan door de 46e compagnie van de C.R.S. (Republikeinse Veiligheidscompagnieën). Naast een prachtig kazernegebouw opgetrokken uit kalkzandsteen van de Monts d'Or, dient te worden opgemerkt dat zijn ophaalbrug van het Lacoste-systeem was, een weinig verspreid systeem. Het fort is soms tijdens de Open Monumentendagen voor het publiek toegankelijk, waarbij de indrukwekkende lengten van de verdedigingsgalerijen van bastion 3 kunnen worden doorlopen. De liefhebber die het Lacoste-systeem wil begrijpen, kan doorlopen naar de gelijknamige lunet waar de inrichting veel vollediger is.

Fortress of Lyon, west of the city, 1843. 318 m above sea level. This fort of the Rohault de Fleury belt did not, in principle, play an active role in the period 1874-1914, or at least once the forts of the western belt were erected. However, when around 1890 the question arose of providing a sector magazine for the forts of this sector, its powder magazine was adapted. The latter is today (04/2007) converted into a shooting range and we could not access the interior to verify if lamp recesses had been installed. That being said, it has clearly received an earthen covering on its right flank and roof, the thickness of which condemned the rifle gallery that commanded the escarp at the gorge of the fort. Indeed, the powder magazine is established along its entire length to the left of the fort's entrance in the curtain between bastions 1 and 4. On the other hand, the ventilation shafts do not show the usual trio found at least at one end of post-1874 magazines. In any case, its storage capacity remains modest; a document claims 87 tons of melinite stored there in 1893, which seems optimistic to us. Most probably, rather than a single magazine for the western sector, the existence of the brand new magazine (between 1880 and 1890) of Fort Saint-Irénée was used. Fort Sainte-Foy is in an exceptional state of preservation, explained by its occupation by the 46th company of the C.R.S. (Republican Security Companies). In addition to a superb barracks built from limestone sandstone of the Monts d'Or, it should be noted that its drawbridge was of the Lacoste system, a system which is not very widespread. The fort is sometimes open to the public during Heritage Days, during which the impressive lengths of defensive galleries in bastion 3 can be explored. The enthusiast wishing to understand the Lacoste system can push on to the lunette of the same name where the device is much more complete.

Pevnost Lyon, západně od města, 1843. 318 m/n.m. Tento fort Rohault de Fleuryho pásu v zásadě nehrál aktivní roli v období 1874-1914, nebo přinejmenším poté, co byly postaveny forty západního pásu. Když však kolem roku 1890 padl návrh předvídat pro forty tohoto sektoru sektorový magazín, došlo k úpravě jeho prachárny. Ta je dnes (04/2007) přeměněna na střelnici a neměli jsme přístup dovnitř, abychom ověřili, zda byly nainstalovány výklenky pro lampy. Nicméně je zřejmé, že obdržel zemní násyp na své pravé flankě a střeše, jehož tloušťka odsoudila střeleckou galerii, která ovládala eskarpu na šíji fortu. Prachárna je skutečně po celé své délce zřízena nalevo od vstupu do fortu v kurtině mezi bastiony 1 a 4. Na druhou stranu větrací šachty nevykazují obvyklé trio, které se nachází alespoň na jednom konci magazínů po roce 1874. Každopádně jeho skladovací kapacita zůstává skromná; jeden písemný pramen uvádí 87 tun tam uskladněného melinitu v roce 1893, což se nám zdá optimistické. Velmi pravděpodobně se místo jediného magazínu pro západní sektor využilo existence zcela nového magazínu (mezi lety 1880 a 1890) fortu Saint-Irénée. Fort Sainte-Foy je v mimořádném stavu zachování, což vysvětluje jeho obsazení 46. rotou C.R.S. (Republikánské bezpečnostní roty). Kromě nádherných kasáren postavených z vápencového pískovce z Monts d'Or je třeba zdůraznit, že jeho padací most byl systému Lacoste, systému málo rozšířeného. Fort je občas otevřen veřejnosti během Dnů evropského dědictví, během nichž lze projít impozantní délky obranných galerií bastionu 3. Nadšenec, který chce pochopit systém Lacoste, může pokračovat k lunetě stejného jména, kde je zařízení mnohem úplnější.