Place d'Antibes, Golfe Juan. La batterie du Graillon défendait le golfe Juan depuis une des pointes occidentales de la presqu'île séparant le golfe Juan de la baie des Anges. Elle fut proposée au déclassement en 1876 et déclassée effectivement en 1889. Il est probable qu'elle n'ait plus reçu aucun armement conséquent endéans la période couverte par cet index. Néanmoins, une batterie de canons de petit calibre (37 ou 47 mm) est réputée avoir été installée avant 1906 pour protéger au besoin un poste photoélectrique. La batterie est cernée sur sa gauche par un fossé et son front de tête surmonte le roc en place dont le pied est baigné par la mer. L'intérieur de la batterie est occupé par le musée naval napoléonien. Ce serait en effet ici que l'Empereur débarqua de retour de l'île d'Elbe. Le parcours des jardins du musée permet de voir que les Allemands y furent plutôt actifs. Ils y ont installé deux pièces dans des cuves bétonnées et aménagées plusieurs postes d'observation et pour la défense rapprochée. De la batterie à tir rapide, il ne semble demeurer aucun vestige ; par contre, le poste de combat d'un projecteur est toujours bien là, qui plus est avec ses volets blindés et leurs chaînes de mouvement. L'embrasure de cet abri de combat a été rétrécie, tout comme, à l'intérieur, le sol a été rehaussé, probablement pendant la seconde guerre mondiale. Notons au mur de cet abri un cartouche réalisé avec un clou dans le ciment frais et daté du 14 avril 1911. Le présent constat a été réalisé sur base de photos, lorsque nous nous sommes présentés (04/2008), le musée était fermé et nous n'avons pu investiguer nous-mêmes. Ainsi le poste de commandement du projecteur ainsi que l'usine électrique restent-ils à rechercher. Voir place d'Antibes.

Festung von Antibes, Golf Juan. Die Batterie du Graillon verteidigte den Golf Juan von einer der westlichen Spitzen der Halbinsel, die den Golf Juan von der Bucht der Engel trennt. Sie wurde 1876 zur Außerdienststellung vorgeschlagen und 1889 tatsächlich außer Dienst gestellt. Es ist wahrscheinlich, dass sie innerhalb des von diesem Index abgedeckten Zeitraums keine nennenswerte Bewaffnung mehr erhalten hat. Nichtsdestotrotz wird berichtet, dass vor 1906 eine Batterie von Kleinkalibergeschützen (37 oder 47 mm) installiert wurde, um gegebenenfalls eine photoelektrische Station zu schützen. Die Batterie ist auf ihrer linken Seite von einem Graben umgeben und ihre Front überragt den anstehenden Felsen, dessen Fuß vom Meer umspült wird. Das Innere der Batterie wird vom napoleonischen Marine-Museum eingenommen. Hier soll tatsächlich der Kaiser bei seiner Rückkehr von der Insel Elba gelandet sein. Der Rundgang durch die Museumsgärten zeigt, dass die Deutschen dort recht aktiv waren. Sie installierten dort zwei Geschütze in betonierten Gruben und richteten mehrere Beobachtungs- und Nahverteidigungsposten ein. Von der Schnellfeuerbatterie scheint kein Überrest zu bleiben; dagegen ist der Gefechtsstand eines Scheinwerfers immer noch vorhanden, zudem mit seinen gepanzerten Klappen und ihren Bewegungsketten. Die Schießscharte dieses Gefechtsunterstands wurde verengt, ebenso wie im Inneren der Boden erhöht wurde, wahrscheinlich während des Zweiten Weltkriegs. Beachten wir an der Wand dieses Unterstands eine Kartusche, die mit einem Nagel in den frischen Zement gemacht und auf den 14. April 1911 datiert ist. Die vorliegende Feststellung wurde auf Foto-Basis durchgeführt, als wir uns vorstellten (04/2008), war das Museum geschlossen und wir konnten nicht selbst nachforschen. So bleiben der Kommandoposten des Scheinwerfers sowie das Elektrizitätswerk noch zu suchen. Siehe Festung Antibes.

Vesting van Antibes, Golf Juan. De batterij van de Graillon verdedigde de golf Juan vanaf een van de westelijke punten van het schiereiland dat de golf Juan scheidt van de baai der Engelen. Zij werd voorgesteld voor declassering in 1876 en effectief gedeklasseerd in 1889. Het is waarschijnlijk dat ze binnen de door deze index gedekte periode geen noemenswaardige bewapening meer heeft ontvangen. Niettemin wordt er gemeld dat voor 1906 een batterij van kanonnen van klein kaliber (37 of 47 mm) werd geïnstalleerd om desgevallend een foto-elektrische post te beschermen. De batterij is aan haar linkerzijde omringd door een graaf en haar frontkop overtreft de aanwezige rots wiens voet wordt gebaad door de zee. Het binnenste van de batterij wordt ingenomen door het napoleontisch marine-museum. Het zou inderdaad hier zijn dat de Keizer aan land kwam bij terugkeer van het eiland Elba. De route van de museumtuinen laat toe te zien dat de Duitsers er vrij actief waren. Zij installeerden er twee stukken in betonnen kuipen en richtten verscheidene observatieposten en voor de nabijverdediging in. Van de snelvuurbatterij lijkt geen enkel overblijfsel te blijven; daarentegen is de gevechtspost van een projectoor er nog steeds, bovendien met zijn gepantserde luiken en hun bewegingkettingen. De schietopening van deze gevechtsschuilplaats is vernauwd, evenals, binnenin, de vloer is verhoogd, waarschijnlijk tijdens de tweede wereldoorlog. Merken we op de muur van deze schuilplaats een cartouche op gemaakt met een spijker in de verse cement en gedateerd 14 april 1911. De huidige vaststelling werd uitgevoerd op basis van foto's, toen wij ons aanmeldden (04/2008), was het museum gesloten en hebben wij niet zelf kunnen onderzoeken. Zo blijven de commandopost van de projectoor evenals de elektriciteitsfabriek nog te zoeken. Zie vesting Antibes.

Stronghold of Antibes, Gulf of Juan. The Graillon battery defended the Gulf of Juan from one of the western points of the peninsula separating the Gulf of Juan from the Bay of Angels. It was proposed for decommissioning in 1876 and effectively decommissioned in 1889. It is probable that it no longer received any significant armament within the period covered by this index. Nevertheless, a battery of small caliber guns (37 or 47 mm) is reported to have been installed before 1906 to protect if necessary a photoelectric post. The battery is surrounded on its left by a ditch and its front surmounts the bedrock whose foot is bathed by the sea. The interior of the battery is occupied by the Napoleonic Naval Museum. It would indeed be here that the Emperor disembarked upon returning from the island of Elba. The tour of the museum gardens shows that the Germans were rather active there. They installed two guns in concrete pits and set up several observation posts and for close defense. Of the rapid-fire battery, no vestige seems to remain; on the other hand, the combat post of a projector is still there, moreover with its armored shutters and their movement chains. The embrasure of this combat shelter has been narrowed, as well as, inside, the floor has been raised, probably during the Second World War. Note on the wall of this shelter a cartouche made with a nail in the fresh cement and dated April 14, 1911. The present observation was made on the basis of photos, when we presented ourselves (04/2008), the museum was closed and we could not investigate ourselves. Thus the command post of the projector as well as the power plant remain to be searched for. See stronghold of Antibes.

Pevnost Antibes, záliv Juan. Baterie Graillon bránila záliv Juan z jednoho ze západních výběžků poloostrova oddělujícího záliv Juan od zátoky Andělů. Byla navržena k vyřazení v roce 1876 a účinně vyřazena v roce 1889. Je pravděpodobné, že již v období pokrytém tímto indexem neobdržela žádnou významnou výzbroj. Nicméně je hlášeno, že před rokem 1906 byla instalována baterie děl malé ráže (37 nebo 47 mm) k ochraně fotoelektrické stanice v případě potřeby. Baterie je obklopena na levé straně příkopem a její čelo převyšuje skalní podloží, jehož úpatí omývá moře. Vnitřek baterie zaujímá Napoleonovo námořní muzeum. Zde by skutečně měl císař vystoupit na břeh při návratu z ostrova Elba. Prohlídka muzejních zahrad ukazuje, že zde Němci byli poměrně aktivní. Nainstalovali zde dvě děla do betonových jímek a zařídili několik pozorovatelen a pro blízkou obranu. Z rychlopalné baterie se zdá, že nezbyl žádný pozůstatek; naopak, bojové stanoviště projektoru je stále na místě, navíc s jeho pancéřovanými okenicemi a jejich pohybovými řetězy. Střílna tohoto bojového úkrytu byla zúžena, stejně jako uvnitř byla zvýšena podlaha, pravděpodobně během druhé světové války. Všimněme si na zdi tohoto úkrytu kartuše vytvořené hřebíkem v čerstvém cementu a datované 14. dubna 1911. Toto zjištění bylo provedeno na základě fotografií, když jsme se dostavili (04/2008), muzeum bylo zavřené a nemohli jsme sami prošetřit. Tak zůstává velitelské stanoviště projektoru stejně jako elektrárna stále k dohledání. Viz pevnost Antibes.