Place de Brest, presqu'île de Crozon, 1890-1891. 50 m/alt. Entre la pointe du Toulinguet au nord et celle de Pen Hir au sud. Ses 3 mortiers G de 270 mm modèle 1889 sur affûts Vavasseur et Canet sont repris aux états d'armement de 1900 et de 1914. Un magasin sous roc, creusé entre 1890 et 1895, débute par un long tunnel parallèle aux emplacements de tir puis, obliquant à angle droit vers l'intervalle des deux pièces nord, va déboucher sur une cage de monte-charge après une chicane au creux de laquelle se trouve un local de stockage de 4 x 4 m. Le magasin, vu que sa visite nécessite des lampes de poche, n'a pas trop souffert de la grande fréquentation touristique des lieux. Notons toutefois que le puits du monte-charge n'aurait été construit qu'entre 1903 et 1912. Une curieuse construction, intermédiaire entre la tour et la caponnière, carrée, à trois faces de défense et attachée à la contrescarpe, protégeait l'accès au magasin sous roc, lui-même implanté dans ce qui devait être initialement le fossé de gorge de la batterie. Immédiatement en arrière des pièces, on trouve un pédiluve, en fait une citerne, identique à celui de la batterie de Kerviniou. Une des niches à munitions montre encore les traces des culots des projectiles. Notons encore que, lors de ses séances des 23/11/1912 et 03/05/1913, le Conseil supérieur de la Guerre a envisagé la construction d'une batterie de 4 x 240 mm T.R. à grande portée dans les environs de la batterie de Kerbonn, sans suite avant 1914. C'est assez rare pour le signaler, les 3 mortiers seront encore en place en 1933 ! Le casernement de Lagatjar, non loin à l'arrière de la batterie, avait été érigé en 1899-1900. Les Allemands occupèrent le site et y aménagèrent une très importante position. Une de leurs casemates abrite aujourd'hui le très intéressant mémorial de la marine marchande. La batterie est libre d'accès, hormis le musée dont le droit d'accès (3 € - mai 2003) vaut d'être acquitté.

Festung von Brest, Halbinsel Crozon, 1890-1891. 50 M ü M. Zwischen der Pointe du Toulinguet im Norden und der Pointe de Pen Hir im Süden. Ihre 3 G-Mörser von 270 mm Modell 1889 auf Vavasseur- und Canet-Lafetten sind in den Bewaffnungszuständen von 1900 und 1914 aufgeführt. Ein Felsmagazin, ausgehoben zwischen 1890 und 1895, beginnt mit einem langen Tunnel parallel zu den Schießständen, schwenkt dann rechtwinklig in den Zwischenraum der beiden nördlichen Geschütze und mündet nach einer Windung, in deren Tiefe sich ein Lagerraum von 4 x 4 m befindet, in einen Aufzugsschacht. Das Magazin hat, da sein Besuch Taschenlampen erfordert, nicht allzu sehr unter dem großen Touristenandrang des Ortes gelitten. Wir merken jedoch an, dass der Aufzugsschacht erst zwischen 1903 und 1912 gebaut worden sein soll. Ein merkwürdiges Bauwerk, eine Mischung aus Turm und Caponniere, quadratisch, mit drei Verteidigungsseiten und an der Kontereskarpe angebracht, schützte den Zugang zum Felsmagazin, das selbst in dem angelegt war, was ursprünglich der Kehlgraben der Batterie gewesen sein sollte. Unmittelbar hinter den Geschützen befindet sich ein Pediluvium, eigentlich eine Zisterne, identisch mit dem der Batterie von Kerviniou. Eine der Munitionsnischen zeigt noch die Spuren der Geschossböden. Wir bemerken noch, dass der Oberste Kriegsrat in seinen Sitzungen vom 23.11.1912 und 03.05.1913 den Bau einer Batterie von 4 x 240 mm T.R. mit großer Reichweite in der Nähe der Batterie von Kerbonn in Erwägung zog, ohne vor 1914 Folgen. Es ist selten genug, um es zu erwähnen, die 3 Mörser werden noch 1933 an Ort und Stelle sein! Die Kaserne von Lagatjar, nicht weit hinter der Batterie, war 1899-1900 errichtet worden. Die Deutschen besetzten den Standort und richteten dort eine sehr wichtige Stellung ein. Eine ihrer Kasematten beherbergt heute das sehr interessante Denkmal für die Handelsmarine. Die Batterie ist frei zugänglich, mit Ausnahme des Museums, dessen Eintrittsgebühr (3 € - Mai 2003) es wert ist, entrichtet zu werden.

Vesting van Brest, schiereiland van Crozon, 1890-1891. 50 m/hoogte. Tussen de pointe du Toulinguet in het noorden en die van Pen Hir in het zuiden. Haar 3 G-mortieren van 270 mm model 1889 op Vavasseur- en Canet-affuiten zijn opgenomen in de bewapeningstoestanden van 1900 en 1914. Een rotsmagazijn, uitgegraven tussen 1890 en 1895, begint met een lange tunnel evenwijdig aan de vuurplaatsen, buigt dan haaks af naar het interval van de twee noordelijke stukken en komt uit op een liftkooi na een chicane in welker diepte een opslagruimte van 4 x 4 m zich bevindt. Het magazijn, aangezien zijn bezoek zaklampen vereist, heeft niet al te veel geleden onder de grote toeristische drukte van de plaats. Merken we echter op dat de liftput pas tussen 1903 en 1912 zou zijn gebouwd. Een merkwaardige constructie, tussen een toren en een caponnière in, vierkant, met drie verdedigingszijden en bevestigd aan de contrescarpe, beschermde de toegang tot het rotsmagazijn, zelf gevestigd in wat oorspronkelijk de keelgracht van de batterij moet zijn geweest. Onmiddellijk achter de stukken vindt men een pediluvium, eigenlijk een cisterne, identiek aan dat van de batterij van Kerviniou. Een van de munitienissen toont nog de sporen van de projectielbodem. Merken we nog op dat, tijdens zijn zittingen van 23/11/1912 en 03/05/1913, de Opperste Oorlogsraad de bouw overwoog van een batterij van 4 x 240 mm T.R. met groot bereik in de omgeving van de batterij van Kerbonn, zonder gevolg vóór 1914. Het is zeldzaam genoeg om het te vermelden, de 3 mortieren zullen in 1933 nog ter plaatse staan! De kazernering van Lagatjar, niet ver achter de batterij, was opgericht in 1899-1900. De Duitsers bezetten de site en richtten er een zeer belangrijke stelling in. Een van hun kazematten herbergt vandaag het zeer interessante monument voor de koopvaardij. De batterij is vrij toegankelijk, met uitzondering van het museum waarvan het toegangsrecht (3 € - mei 2003) het waard is te worden voldaan.

Fortress of Brest, Crozon peninsula, 1890-1891. 50 m/alt. Between the Pointe du Toulinguet to the north and the Pointe de Pen Hir to the south. Its 3 G mortars of 270 mm model 1889 on Vavasseur and Canet carriages are listed in the armament states of 1900 and 1914. An underground magazine, dug between 1890 and 1895, begins with a long tunnel parallel to the firing positions then, turning at a right angle towards the interval of the two northern pieces, leads to a lift shaft after a chicane in the hollow of which is a storage room of 4 x 4 m. The magazine, since its visit requires flashlights, has not suffered too much from the high tourist traffic of the site. Let us note however that the lift shaft would only have been built between 1903 and 1912. A curious construction, intermediate between a tower and a caponier, square, with three defensive faces and attached to the counterscarp, protected access to the underground magazine, itself located in what must have originally been the gorge ditch of the battery. Immediately behind the pieces, there is a pediluvium, actually a cistern, identical to that of the Kerviniou battery. One of the ammunition niches still shows the traces of the projectile bases. Let us also note that, during its sessions of 11/23/1912 and 05/03/1913, the Superior War Council considered the construction of a battery of 4 x 240 mm T.R. with long range in the vicinity of the Kerbonn battery, without follow-up before 1914. It is rare enough to mention, the 3 mortars will still be in place in 1933! The Lagatjar barracks, not far behind the battery, had been erected in 1899-1900. The Germans occupied the site and set up a very important position there. One of their casemates now houses the very interesting merchant navy memorial. The battery is freely accessible, except for the museum whose access fee (3 € - May 2003) is worth paying.

Pevnost Brest, poloostrov Crozon, 1890-1891. 50 m/n. m. Mezi mysem Toulinguet na severu a mysem Pen Hir na jihu. Její 3 G minomety 270 mm model 1889 na Vavasseurových a Canetových lafetách jsou uvedeny ve stavech výzbroje z let 1900 a 1914. Podzemní sklad, vyhloubený mezi lety 1890 a 1895, začíná dlouhým tunelem rovnoběžným se střeleckými stanovišti, poté se v pravém úhlu stáčí k mezeře mezi dvěma severními kusy a ústí do šachty výtahu po zákrutu, v jehož hloubce se nachází skladovací místnost 4 x 4 m. Sklad, protože jeho prohlídka vyžaduje baterky, příliš netrpěl velkou turistickou frekvencí místa. Všimněme si však, že šachta výtahu byla údajně postavena až mezi lety 1903 a 1912. Zvláštní stavba, mezitím mezi věží a kaponiérou, čtvercová, se třemi obrannými stranami a připevněná ke kontreskarpě, chránila přístup k podzemnímu skladu, který sám byl umístěn v tom, co původně měl být šíjový příkop baterie. Bezprostředně za kusy se nachází pediluvium, vlastně cisterna, totožná s tou u baterie Kerviniou. Jedna z muníčních výklenků stále ukazuje stopy po dnách projektilů. Dále poznamenejme, že během svých zasedání 23.11.1912 a 03.05.1913 uvažoval Nejvyšší válečný rada o výstavbě baterie 4 x 240 mm T.R. s dlouhým dostřelem v blízkosti baterie Kerbonn, bez pokračování před rokem 1914. Je to dost vzácné na to, aby to stálo za zmínku, 3 minomety budou stále na místě v roce 1933! Kasárna Lagatjar, nedaleko za baterií, byla postavena v letech 1899-1900. Němci obsadili lokalitu a zřídili tam velmi důležitou pozici. Jedna z jejich kasemat dnes hostí velmi zajímavý památník obchodního námořnictva. Baterie je volně přístupná, kromě muzea, jehož vstupné (3 € - květen 2003) stojí za zaplacení.