Place de Toulon, ouest de la ville. Peu d'informations nous sont parvenues sur cette poudrière qui est entrée de bien sinistre manière dans l'Histoire. Le terrain sur lequel elle fut élevée fut acheté en 1676. Il se trouvait alors à deux kilomètres à l'ouest de l'arsenal. La poudrière y fut construite en élévation en 1692 à la racine de l'actuelle darse de la Démolition en bordure de la rivière Neuve. Au sein des comptes-rendus de sa tragique explosion le 5 mars 1899, on évoque un bâtiment vieux de deux siècles. Ses dimensions intérieures étaient de 44 × 10 m sur deux niveaux pour l'entreposage d'environ 150 tonnes de poudre. Les poutres de l'étage étaient soutenues par des piliers intermédiaires. Les murs avaient une épaisseur de 2,50 m et ne possédaient pas de contreforts. Un mur d'enceinte de 4 m de hauteur et de 60 cm d'épaisseur, disposant d'une tourelle de guet de 3 m de diamètre à chaque angle entourait la poudrière à une distance de 6 m. Une seconde poudrière, construite 5 ans plus tard, légèrement plus petite et structurellement différente, à 820 mètres plus à l'est, avait été préservée des effets de l'explosion grâce à un important merlon de terre. Localement, cette seconde poudrière est évoquée sous le nom de poudrière de Milhaud, Millaud, Milo (phon.) ou encore PO (ô). À l'exception d'une plaque commémorative à l'endroit du drame, il ne reste que peu de traces de la poudrière de Lagoubran et même le monument aux victimes a disparu du cimetière (constaté en 07/2007).

Festung von Toulon, Westen der Stadt. Wenige Informationen sind uns über dieses Pulvermagazin überliefert, das auf recht unheilvolle Weise in die Geschichte einging. Das Grundstück, auf dem es errichtet wurde, wurde 1676 gekauft. Es befand sich damals zwei Kilometer westlich des Arsenals. Das Pulvermagazin wurde dort 1692 oberirdisch am Ursprung des heutigen Hafens Démolition am Ufer des Flusses Neuve gebaut. In den Berichten über seine tragische Explosion am 5. März 1899 wird ein zweihundert Jahre altes Gebäude erwähnt. Seine Innenmaße betrugen 44 × 10 m auf zwei Ebenen für die Lagerung von etwa 150 Tonnen Pulver. Die Balken der Etage wurden durch Zwischenpfeiler gestützt. Die Wände hatten eine Dicke von 2,50 m und besaßen keine Strebepfeiler. Eine Umfassungsmauer von 4 m Höhe und 60 cm Dicke, mit einem Wachtturm von 3 m Durchmesser an jeder Ecke, umgab das Pulvermagazin in einem Abstand von 6 m. Ein zweites Pulvermagazin, 5 Jahre später gebaut, etwas kleiner und strukturell unterschiedlich, 820 Meter weiter östlich, war durch einen bedeutenden Erdwall vor den Auswirkungen der Explosion bewahrt worden. Lokal wird dieses zweite Pulvermagazin unter dem Namen Pulvermagazin Milhaud, Millaud, Milo (phon.) oder auch PO (ô) erwähnt. Abgesehen von einer Gedenktafel am Ort des Dramas, bleiben nur wenige Spuren des Pulvermagazins Lagoubran und sogar das Denkmal für die Opfer ist vom Friedhof verschwunden (festgestellt 07/2007).

Vesting van Toulon, westen van de stad. Weinig informatie is ons overgeleverd over dit kruitmagazijn dat op nogal sinistere wijze de geschiedenis is ingegaan. Het terrein waarop het werd opgericht werd gekocht in 1676. Het bevond zich toen twee kilometer ten westen van het arsenaal. Het kruitmagazijn werd daar in 1692 in hoogte gebouwd aan de oorsprong van de huidige haven Démolition aan de oever van de rivier Neuve. Binnen de verslagen van zijn tragische explosie op 5 maart 1899, wordt een gebouw van twee eeuwen oud vermeld. Zijn binnenafmetingen waren 44 × 10 m op twee niveaus voor de opslag van ongeveer 150 ton kruit. De balken van de verdieping werden gesteund door tussenliggende pilaren. De muren hadden een dikte van 2,50 m en bezaten geen steunberen. Een omsluitingsmuur van 4 m hoogte en 60 cm dikte, voorzien van een wachttoren van 3 m diameter op elke hoek, omringde het kruitmagazijn op een afstand van 6 m. Een tweede kruitmagazijn, 5 jaar later gebouwd, iets kleiner en structureel verschillend, 820 meter meer naar het oosten, was bewaard gebleven van de effecten van de explosie dankzij een belangrijke aarden wal. Lokaal wordt dit tweede kruitmagazijn vermeld onder de naam kruitmagazijn van Milhaud, Millaud, Milo (fon.) of ook PO (ô). Met uitzondering van een herdenkingsplaat op de plaats van het drama, blijven er weinig sporen over van het kruitmagazijn van Lagoubran en zelfs het monument voor de slachtoffers is verdwenen van de begraafplaats (vastgesteld in 07/2007).

Fortress of Toulon, west of the city. Few pieces of information have reached us about this powder magazine which entered History in a most sinister way. The land on which it was built was purchased in 1676. It was then located two kilometers west of the arsenal. The powder magazine was built there above ground in 1692 at the root of the current Démolition dock on the edge of the Neuve river. In the reports of its tragic explosion on March 5, 1899, a two-century-old building is mentioned. Its interior dimensions were 44 × 10 m on two levels for the storage of about 150 tons of powder. The beams of the upper floor were supported by intermediate pillars. The walls had a thickness of 2.50 m and had no buttresses. An enclosure wall 4 m high and 60 cm thick, with a watchtower 3 m in diameter at each corner, surrounded the powder magazine at a distance of 6 m. A second powder magazine, built 5 years later, slightly smaller and structurally different, 820 meters further east, had been preserved from the effects of the explosion thanks to a substantial earthen berm. Locally, this second powder magazine is referred to as the powder magazine of Milhaud, Millaud, Milo (phon.) or also PO (ô). With the exception of a commemorative plaque at the site of the drama, few traces remain of the Lagoubran powder magazine and even the monument to the victims has disappeared from the cemetery (observed in 07/2007).

Pevnost Toulon, západně od města. Málo informací se k nám dostalo o tomto prachovém skladu, který vstoupil do dějin velmi zlověstným způsobem. Pozemek, na němž byl postaven, byl zakoupen roku 1676. Nacházel se tehdy dva kilometry západně od arzenálu. Prachárna tam byla postavena nadzemně roku 1692 u kořene současného doku Démolition na břehu řeky Neuve. V rámci zpráv o jejím tragickém výbuchu 5. března 1899 se zmiňuje budova stará dvě století. Její vnitřní rozměry byly 44 × 10 m na dvou úrovních pro uskladnění asi 150 tun prachu. Trámy patra byly podepřeny mezilehlými pilíři. Zdi měly tloušťku 2,50 m a neměly opěrné pilíře. Ohradní zeď 4 m vysoká a 60 cm tlustá, mající na každém rohu strážní věž o průměru 3 m, obklopovala prachárnu ve vzdálenosti 6 m. Druhá prachárna, postavená o 5 let později, o něco menší a strukturálně odlišná, 820 metrů dále na východ, byla zachráněna před účinky výbuchu díky významnému zemnímu valu. Místně je tato druhá prachárna zmiňována pod názvem prachárna Milhaud, Millaud, Milo (fon.) nebo také PO (ô). S výjimkou pamětní desky na místě dramatu zůstává jen málo stop po prachárně Lagoubran a dokonce i pomník obětem zmizel z hřbitova (zjištěno 07/2007).