Place d'Albertville, nord de la ville, 1875-1881. 790 m/alt. 603 hommes, 40 pièces dont 6 mortiers et 8 de flanquement. Dénommé fort Épernon. Fort d'interdiction, à cavalier, dominant la ville d'Ugine, elle-même située au confluent de l'Arly et de la Chaise. Deux des cinq fronts possèdent une courtine, dont celui de tête défendu par deux petits coffres dont la gaine d’accès s’ouvre dans le couloir de circulation à l’arrière des chambrées. La contrescarpe de ce seul front de tête est en arceaux en décharge, arceaux dont les creux sont plus prononcés à hauteur de la courtine. Le périmètre est défendu par une caponnière double, deux ailerons et deux coffres d’escarpe. Tous ces organes de défense possèdent deux étages de feux à l’exception des coffres de la courtine du front III-IV. L’entrée possédait un pont-levis à bascule en dessous à mouvement assisté. Un premier casernement se situe au creux de la courtine de la gorge, mais légèrement en retrait de façon à ménager deux petites cours sur ses devants. Une fois passé le porche d’entrée, sur la gauche se trouve un local, poudrière ou plutôt atelier de chargement dont la voûte est située très haut et pourvue de deux volets qu’il devait être bien compliqué de manœuvrer vu leur situation en hauteur. Une traverse-abri surmonte ce local et un créneau à lampe était ménagé dans le flanc de cette traverse pour éclairer, très faiblement, l’immense local. La grande cour centrale accuse une forte pente et il ne devait pas être commode d’y faire des exercices ou même de simples rassemblements. Comme dans les autres forts de la place, les murs sont élevés en maçonneries de moellons, mais les contours des portes et fenêtres sont en briques de terre cuite. Cette association rend ce fort assez joli et les nombreux restes de huisseries avec marquages sont un attrait supplémentaire. Deux magasins à poudre sont accolés sur leur longueur, mais celui de droite, bien qu’en tous points identique à son voisin était annoté : magasin aux munitions confectionnées. Ils possèdent tous deux trois créneaux à lampe dont celui du centre est situé plus haut que ses voisins. Une capacité de 70 tonnes de poudre était requise pour ce fort. Très curieusement, un local (± 8 x 3 m) dont la fonction nous échappe n’est accessible que par la chambre aux lampes, laquelle chambre a conservé son plancher de bois. Trois des traverses-abris du cavalier d’artillerie étaient reliées à l’arrière du casernement et des magasins de l’artillerie par des escaliers et, pour la traverse centrale, par un monte-charge ferraillé jusqu’au moindre boulon. Autre particularité, la traverse-abri du front sud possède une trappe au sol de sa culée. Cette trappe donne accès à un créneau à lampe qui éclaire un petit magasin situé sous la dite traverse. Enfin, les latrines des officiers devraient faire le bonheur des amateurs du genre avec leurs sièges, mais surtout avec leur singulier système de chasse à pompe dont il subsiste d’intéressants vestiges. Pour le photographe, ce fort offre de belles possibilités de prises de vues avec des effets de lumière très intéressants (à visiter par beau temps l’après-midi). Parfois orthographié "l'Estal" et même "Lestale". Bon état général. Propriété privée, mais à l’abandon (06/2006).

Festung von Albertville, nördlich der Stadt, 1875-1881. 790 M/ü M. 603 Mann, 40 Geschütze, darunter 6 Mörser und 8 Flankierungsgeschütze. Bezeichnet als Fort Épernon. Sperrfort mit Kavalier, das die Stadt Ugine beherrscht, die selbst am Zusammenfluss von Arly und Chaise liegt. Zwei der fünf Fronten besitzen eine Kurtine, darunter die Stirnfront, die durch zwei kleine Grabenwehren verteidigt wird, deren Zugangsschacht sich im Umlaufkorridor hinter den Stuben öffnet. Die Kontereskarpe dieser einzigen Stirnfront besteht aus Entlastungsbögen, Bögen, deren Mulden auf Höhe der Kurtine ausgeprägter sind. Der Umfang wird durch eine Doppelkaponniere, zwei Flügelmauern und zwei Eskarpengalerien verteidigt. Alle diese Verteidigungsorgane besitzen zwei Feueretagen mit Ausnahme der Grabenwehren der Kurtine der Front III-IV. Der Eingang besaß eine Zugbrücke mit unterer Kippe und unterstützter Bewegung. Eine erste Unterkunft befindet sich in der Mulde der Kehlkurtine, aber leicht zurückgesetzt, um auf ihrer Vorderseite zwei kleine Höfe zu belassen. Einmal durch das Eingangsportal gegangen, befindet sich links ein Raum, ein Pulvermagazin oder eher ein Ladeatelier, dessen Gewölbe sehr hoch liegt und mit zwei Luken versehen ist, die aufgrund ihrer hohen Lage schwer zu bedienen gewesen sein dürften. Ein Traversenunterstand überragt diesen Raum und eine Lampenscharte war in der Flanke dieser Traverse angebracht, um den riesigen Raum sehr schwach zu beleuchten. Der große zentrale Hof weist eine starke Neigung auf und es dürfte nicht bequem gewesen sein, dort Übungen oder sogar einfache Versammlungen abzuhalten. Wie in den anderen Forts der Festung sind die Wände in Bruchsteinmauerwerk errichtet, aber die Umrisse der Türen und Fenster sind aus gebrannten Ziegeln. Diese Kombination macht das Fort recht hübsch und die zahlreichen Überreste von Beschlägen mit Markierungen sind ein zusätzlicher Reiz. Zwei Pulvermagazine sind an ihrer Länge aneinandergereiht, aber das rechte, obwohl in jeder Hinsicht identisch mit seinem Nachbarn, war mit der Anmerkung versehen: Magazin für gefertigte Munition. Beide besitzen drei Lampenscharten, wobei die mittlere höher liegt als ihre Nachbarn. Eine Kapazität von 70 Tonnen Pulver war für dieses Fort erforderlich. Sehr seltsamerweise ist ein Raum (± 8 x 3 m), dessen Funktion uns entgeht, nur über die Lampenkammer zugänglich, welche Kammer ihren Holzboden bewahrt hat. Drei der Traversenunterstände des Artillerie-Kavaliers waren mit der Rückseite der Unterkunft und der Artilleriemagazine durch Treppen verbunden und, für die zentrale Traverse, durch einen Aufzug, der bis zur letzten Schraube ausgeschlachtet war. Eine weitere Besonderheit: Der Traversenunterstand der Südfront hat eine Falltür im Boden ihres Widerlagers. Diese Falltür gibt Zugang zu einer Lampenscharte, die ein kleines Magazin unter besagter Traverse beleuchtet. Schließlich sollten die Latrinen der Offiziere Liebhaber der Art mit ihren Sitzen erfreuen, aber vor allem mit ihrem eigenartigen Pumpenspülsystem, von dem interessante Überreste bestehen. Für den Fotografen bietet dieses Fort schöne Möglichkeiten für Aufnahmen mit sehr interessanten Lichteffekten (bei schönem Wetter nachmittags zu besuchen). Manchmal "l'Estal" und sogar "Lestale" geschrieben. Allgemein guter Zustand. Privatbesitz, aber verlassen (06/2006).

Vesting van Albertville, noorden van de stad, 1875-1881. 790 m/alt. 603 man, 40 stukken waaronder 6 mortieren en 8 flankerende. Genoemd fort Épernon. Sperfort, met cavalier, dat de stad Ugine beheerst, zelf gelegen op de samenvloeiing van de Arly en de Chaise. Twee van de vijf fronten bezitten een courtine, waaronder dat van de voorzijde verdedigd door twee kleine caponnières waarvan de toegangsschacht opent in de circulatiegang achter de slaapzalen. De contrescarp van dit enige voorfront is in ontlastbogen, bogen waarvan de holtes meer uitgesproken zijn ter hoogte van de courtine. De omtrek wordt verdedigd door een dubbele caponnière, twee vleugelmuren en twee escarpgalerijen. Al deze verdedigingsorganen bezitten twee verdiepingen van vuur met uitzondering van de caponnières van de courtine van front III-IV. De ingang bezat een ophaalbrug met onderkant klep en ondersteunde beweging. Een eerste kazerne bevindt zich in de holte van de keelcourtine, maar lichtjes teruggetrokken om op zijn voorzijden twee kleine plaatsen te laten. Eenmaal het toegangsportaal gepasseerd, bevindt zich links een lokaal, een poeiermagazijn of eerder een laadatlier waarvan het gewelf zich zeer hoog bevindt en voorzien van twee luiken die moeilijk te bedienen moeten zijn geweest gezien hun hoge situatie. Een traverseschuilplaats overdekt dit lokaal en een lampnis was aangebracht in de flank van deze traverse om het immense lokaal zeer zwak te verlichten. De grote centrale plaats vertoont een sterke helling en het moet niet gemakkelijk zijn geweest er oefeningen of zelfs eenvoudige samenkomsten te houden. Zoals in de andere forten van de vesting zijn de muren opgetrokken in metselwerk van breuksteen, maar de omtrekken van de deuren en vensters zijn in bakstenen van gebakken aarde. Deze associatie maakt dit fort vrij mooi en de talrijke resten van hang- en sluitwerk met merken zijn een bijkomende aantrekkingskracht. Twee kruitmagazijnen zijn over hun lengte tegen elkaar aan geplaatst, maar dat van rechts, hoewel in alle opzichten identiek aan zijn buur, was geannoteerd: magazijn voor vervaardigde munitie. Ze bezitten beide drie lampnissen waarvan die in het midden hoger gelegen is dan zijn buren. Een capaciteit van 70 ton poeder was vereist voor dit fort. Zeer merkwaardig, een lokaal (± 8 x 3 m) waarvan de functie ons ontgaat is alleen toegankelijk via de lampenkamer, welke kamer haar houten vloer heeft bewaard. Drie van de traverseschuilplaatsen van de artillerie-cavalier waren verbonden met de achterkant van de kazerne en de artilleriemagazijnen door trappen en, voor de centrale traverse, door een lift uitgekleed tot de laatste bout. Een andere bijzonderheid, de traverseschuilplaats van het zuidfront heeft een valdeur in de vloer van zijn landhoofd. Deze valdeur geeft toegang tot een lampnis die een klein magazijn onder bedoelde traverse verlicht. Ten slotte, de latrines van de officieren zouden liefhebbers van het genre moeten bekoren met hun zittingen, maar vooral met hun eigenaardig pompspoelsysteem waarvan interessante overblijfselen bestaan. Voor de fotograaf biedt dit fort mooie mogelijkheden voor opnames met zeer interessante lichteffecten (te bezoeken bij mooi weer in de namiddag). Soms gespeld als "l'Estal" en zelfs "Lestale". Algemene goede staat. Privé-eigendom, maar verlaten (06/2006).

Fortress of Albertville, north of the city, 1875-1881. 790 m/alt. 603 men, 40 guns including 6 mortars and 8 flanking guns. Named Fort Épernon. Barrier fort, with cavalier, dominating the town of Ugine, itself located at the confluence of the Arly and the Chaise. Two of the five fronts possess a curtain wall, including the head front defended by two small coffers whose access shaft opens into the circulation corridor behind the quarters. The counterscarp of this sole head front is in relieving arches, arches whose hollows are more pronounced at the level of the curtain wall. The perimeter is defended by a double caponier, two flanking walls and two scarp galleries. All these defensive organs have two storeys of fire except for the coffers of the curtain wall of front III-IV. The entrance possessed a drawbridge with bascule underneath and assisted movement. A first barracks is located in the hollow of the gorge curtain wall, but slightly set back so as to leave two small courtyards on its fronts. Once past the entrance porch, on the left is a room, a powder magazine or rather a loading workshop whose vault is situated very high and fitted with two shutters which must have been quite complicated to operate given their high position. A traverse shelter surmounts this room and a lamp embrasure was fitted in the flank of this traverse to illuminate, very weakly, the immense room. The large central courtyard has a steep slope and it must not have been convenient to hold exercises or even simple gatherings there. As in the other forts of the place, the walls are built in rubble masonry, but the outlines of the doors and windows are in baked clay bricks. This association makes this fort quite pretty and the numerous remains of fittings with markings are an additional attraction. Two powder magazines are joined along their length, but the one on the right, although in every way identical to its neighbor, was annotated: magazine for fabricated ammunition. They both possess three lamp embrasures, the central one being situated higher than its neighbors. A capacity of 70 tons of powder was required for this fort. Very curiously, a room (± 8 x 3 m) whose function escapes us is accessible only through the lamp room, which room has retained its wooden floor. Three of the traverse shelters of the artillery cavalier were connected to the rear of the barracks and the artillery magazines by stairs and, for the central traverse, by a hoist stripped to the last bolt. Another peculiarity, the traverse shelter of the south front has a trapdoor in the floor of its abutment. This trapdoor gives access to a lamp embrasure which illuminates a small magazine located under the said traverse. Finally, the officers' latrines should delight enthusiasts of the genre with their seats, but especially with their singular pump flush system of which interesting vestiges remain. For the photographer, this fort offers beautiful possibilities for shots with very interesting light effects (to visit in fine weather in the afternoon). Sometimes spelled "l'Estal" and even "Lestale". General good condition. Private property, but abandoned (06/2006).

Pevnost Albertville, severně od města, 1875-1881. 790 m/n.m. 603 mužů, 40 děl včetně 6 moždířů a 8 flankovacích. Označován jako fort Épernon. Zátarasový fort, s kavalírem, ovládající město Ugine, které samo leží na soutoku řek Arly a Chaise. Dvě z pěti front mají kurtinu, včetně čelní fronty hájené dvěma malými kaponiérami, jejichž přístupová šachta se otvírá do obslužné chodby za místnostmi pro ubytování. Kontreskarp této jediné čelní fronty je v odlehčovacích obloucích, obloucích, jejichž prohlubně jsou výraznější v úrovni kurtiny. Obvod je hájen dvojitou kaponiérou, dvěma bočními zdmi a dvěma eskarpovými galeriemi. Všechny tyto obranné orgány mají dvě palbová patra s výjimkou kaponiér kurtiny fronty III-IV. Vstup měl zvedací most se spodním překlopením a podporovaným pohybem. První kasárna se nacházejí v prohlubni hrdlové kurtiny, ale mírně odsazena, aby ponechala dvě malá nádvoří na svých předních stranách. Po překročení vstupního portálu se nalevo nachází místnost, prachárna či spíše nabíjecí dílna, jejíž klenba je umístěna velmi vysoko a opatřena dvěma okenicemi, které musely být obtížně ovladatelné vzhledem ke své vysoké poloze. Traverzový úkryt překrývá tuto místnost a v boku této traversy byla upravena lampová nika, aby velmi slabě osvětlovala obrovskou místnost. Velké centrální nádvoří má prudký sklon a nebylo asi pohodlné zde pořádat cvičení nebo i prostá shromáždění. Jako v ostatních fortech pevnosti jsou zdi vystavěny z lomového zdiva, ale obrysy dveří a oken jsou z pálených cihel. Toto spojení činí tento fort dosti hezkým a četné zbytky kování s označeními jsou dalším lákadlem. Dvě prachárny jsou přiloženy k sobě po délce, ale ta pravá, ačkoli ve všech ohledech totožná se svým sousedem, byla označena: sklad hotové munice. Obě mají tři lampové niky, přičemž ta střední je umístěna výše než její sousedky. Pro tento fort byla požadována kapacita 70 tun prachu. Velmi zvláštně, místnost (± 8 x 3 m), jejíž funkce nám uniká, je přístupná pouze přes lampovou komoru, která si zachovala svou dřevěnou podlahu. Tři z traverzových úkrytů dělostřeleckého kavalíru byly spojeny se zadní částí kasáren a dělostřeleckých skladů schodišti a, pro střední traversu, výtahem vyzutým do posledního šroubu. Další zvláštnost, traverzový úkryt jižní fronty má v podlaze své opěry poklop. Tento poklop umožňuje přístup k lampové nice, která osvětluje malý sklad umístěný pod uvedenou traversou. Konečně, latríny důstojníků by měly potěšit milovníky tohoto druhu svými sedátky, ale především svým zvláštním čerpacím splachovacím systémem, z něhož zůstaly zajímavé pozůstatky. Pro fotografa nabízí tento fort krásné možnosti snímků s velmi zajímavými světelnými efekty (k návštěvě za pěkného počasí odpoledne). Někdy psáno "l'Estal" a dokonce "Lestale". Celkově dobrý stav. Soukromý majetek, ale opuštěn (06/2006).