Place de Granville, ouest de la vieille ville. 20 m alt. L'extrémité du roc, ainsi qu'on le nomme localement, supportant la vieille ville de Granville, culmine à 35 m alt. Son extrémité ouest, désignée comme étant le cap Lihou ne fut pas phagocytée par l'urbanisation, les constructions restant confinées intra-muros ou se développant dans la ville basse. Sur le sommet de ce roc, on trouve, en 1694, une première redoute armée de 4 canons auxquels furent ajoutés 2 mortiers l'année suivante. Nous n'avons pas trouvé l'année de construction de la batterie dite basse du cap Lihou, mais ce doit être antérieur à 1860. En 1881, on y trouve 3 obusiers de 22 c lisses remplacés par la suite, à tout le moins sur papier, par 3 canons de 16 c. Adossée à la falaise, elle est constituée d'une plate-forme avec parapet. Peu de distance sur ses arrières, le flanc sud du rocher a été dérocté pour permettre d'y installer un petit casernement et, plus loin encore vers le port, un petit magasin à poudre. Cette batterie fut déclassée conjointement avec les autres de l'arrondissement de Granville, en 1889. Aujourd'hui (05/2007), le sentier littoral traverse la batterie de part en part, joignant le sommet du roc où subsistent des blockhaus allemands et le port. La plate-forme et le magasin subsistent encore, mais du casernement ou abri des servants, seul le dégagement dans le rocher est clairement discernable.

Festung von Granville, westlich der Altstadt. 20 M ü M. Das Ende des Felsens, wie es lokal genannt wird, das die Altstadt von Granville trägt, gipfelt bei 35 M ü M. Sein westliches Ende, bezeichnet als Kap Lihou, wurde nicht von der Verstädterung aufgesogen, die Bauten bleiben innerhalb der Mauern beschränkt oder entwickeln sich in der Unterstadt. Auf der Spitze dieses Felsens findet man, 1694, eine erste Redoute bewaffnet mit 4 Kanonen, zu denen im folgenden Jahr 2 Mörser hinzugefügt wurden. Wir haben das Baujahr der sogenannten niedrigen Batterie des Kap Lihou nicht gefunden, aber es muss vor 1860 liegen. 1881 findet man dort 3 Haubitzen 22 c glatt, ersetzt danach, zumindest auf dem Papier, durch 3 Kanonen 16 c. An die Klippe angelehnt, besteht sie aus einer Plattform mit Brustwehr. In geringer Entfernung zu ihrer Rückseite wurde die Südflanke des Felsens abgetragen, um dort eine kleine Kaserne einzurichten und, noch weiter zum Hafen, ein kleines Pulvermagazin. Diese Batterie wurde gemeinsam mit den anderen des Bezirks Granville 1889 außer Dienst gestellt. Heute (05/2007) durchquert der Küstenweg die Batterie von einem Ende zum anderen, verbindet die Spitze des Felsens, wo deutsche Bunker überleben, und den Hafen. Die Plattform und das Magazin bestehen noch, aber von der Kaserne oder dem Unterstand der Bedienung ist nur der Aushub im Felsen klar erkennbar.

Vesting van Granville, westen van de oude stad. 20 m hoogte. Het uiteinde van de rots, zoals het lokaal genoemd wordt, die de oude stad van Granville draagt, piekt op 35 m hoogte. Zijn westelijke uiteinde, aangeduid als kaap Lihou, werd niet opgeslokt door verstedelijking, de bouwwerken blijven binnen de muren beperkt of ontwikkelen zich in de benedenstad. Op de top van deze rots vindt men, in 1694, een eerste redoute bewapend met 4 kanonnen waaraan het volgende jaar 2 mortieren werden toegevoegd. We hebben het bouwjaar van de zogenaamde lage batterij van kaap Lihou niet gevonden, maar het moet voor 1860 zijn. In 1881 vindt men er 3 houwitsers 22 c glad, vervangen daarna, ten minste op papier, door 3 kanonnen 16 c. Tegen de klif aangebouwd, bestaat ze uit een platform met parapet. Op korte afstand naar haar achterkant, is de zuidflank van de rots uitgehakt om er een kleine kazernering te installeren en, nog verder naar de haven, een klein kruidmagazijn. Deze batterij werd samen met de andere van het arrondissement Granville in 1889 gedeklasseerd. Vandaag (05/2007) doorkruist het kustpad de batterij van begin tot eind, verbindt de top van de rots, waar Duitse bunkers overleven, en de haven. Het platform en het magazijn bestaan nog, maar van de kazernering of schuilplaats van de bediening is alleen de uitholling in de rots duidelijk waarneembaar.

Fortress of Granville, west of the old town. 20 m alt. The end of the rock, as it is locally called, supporting the old town of Granville, peaks at 35 m alt. Its western end, designated as Cape Lihou, was not phagocytized by urbanization, the constructions remaining confined intra-muros or developing in the lower town. On the summit of this rock, one finds, in 1694, a first redoubt armed with 4 guns to which were added 2 mortars the following year. We have not found the year of construction of the so-called low battery of Cape Lihou, but it must be prior to 1860. In 1881, one finds there 3 smoothbore howitzers of 22 c replaced subsequently, at least on paper, by 3 guns of 16 c. Backed against the cliff, it consists of a platform with parapet. A short distance to its rear, the southern flank of the rock was quarried to allow the installation of a small barracks and, further still towards the port, a small powder magazine. This battery was declassified jointly with the others of the Granville arrondissement, in 1889. Today (05/2007), the coastal path crosses the battery from end to end, joining the summit of the rock where German blockhouses survive and the port. The platform and the magazine still subsist, but of the barracks or shelter for the servants, only the clearing in the rock is clearly discernible.

Pevnost Granville, západně od starého města. 20 m nad mořem. Konec skály, jak se místně nazývá, nesoucí staré město Granville, vrcholí v 35 m nad mořem. Jeho západní konec, označovaný jako mys Lihou, nebyl pohlcen urbanizací, stavby zůstávají omezeny vnitřními hradbami nebo se rozvíjejí v dolním městě. Na vrcholu této skály se nachází, roku 1694, první reduta vyzbrojená 4 děly, k nimž byly následujícího roku přidány 2 minomety. Nenašli jsme rok stavby takzvané nízké baterie mysu Lihou, ale musí být před rokem 1860. Roku 1881 se tam nachází 3 houfnice 22 c hladké, nahrazené poté, přinejmenším na papíře, 3 děly 16 c. Opřená o útes, sestává z platformy s parapetem. V malé vzdálenosti na jejím zadku, jižní bok skály byl odtěžen, aby umožnil instalaci malých kasáren a, ještě dále k přístavu, malého prachového magazínu. Tato baterie byla deklasována společně s ostatními arrondissementu Granville, roku 1889. Dnes (05/2007) pobřežní stezka protíná baterii od konce ke konci, spojuje vrchol skály, kde přežívají německé bunkry, a přístav. Platforma a magazín ještě přetrvávají, ale z kasáren nebo úkrytu obsluhy je pouze výhlubeň ve skále jasně rozeznatelná.