Dépt 50 (Manche) Petit port de pêche sur la côte ouest de la Normandie, Granville avait pour désavantage d'être proche des îles de Jersey et Guernesey et qu'il était envisageable que l'Anglais plutôt que d'affronter Saint-Malo de front, y débarquât des troupes. Ainsi, en 1837 naquit un projet de citadelle sur la ponte du roc, isolé de la ville et de ses remparts désuets par un profond fossé. La citadelle aurait ainsi occupé un éperon barré. Ce n'est qu'en 1862 que l'on renonça définitivement à ce projet. Un décret du 14 août 1869 allait classer Granville dans la liste des places de second ordre. À cette époque, outre le fort Inutile (déjà déclassé ?), on y renseigne 2 batteries (du cap Lihou et de Saint-Pair) dont mention est retrouvée dans le procès-verbal du Comité de défense du 19 février 1886, où il est rappelé que la Commission de la défense des Côtes en avait décidé la réorganisation le 1 juin 1876. Le même procès-verbal nous informe de l'abandon, le 1 juin 1876, des batteries n° 1 et 2 du môle de Granville. Jusque là, à l'instar de Saint-Vaast-la-Hougue, Granville dépendait de la place de Cherbourg. En 1888, le Conseil supérieur de la guerre décida que la défense de Granville devait être confiée aux troupes mobiles et qu'il fallait y déclasser tous les ouvrages de côte, soit ceux déjà cités plus le fort de la Roche Gauthier ainsi que l'enceinte et les fortifications de l'archipel Chausey. Ce déclassement fut entériné par la loi du 29 mai 1889.

Dept 50 (Manche). Kleiner Fischereihafen an der Westküste der Normandie. Granville hatte den Nachteil, in der Nähe der Kanalinseln Jersey und Guernsey zu liegen, und es war denkbar, dass die Engländer, anstatt Saint-Malo frontal anzugreifen, dort Truppen landen würden. So entstand 1837 ein Projekt für eine Zitadelle auf der Felsenspitze, die durch einen tiefen Graben von der Stadt und ihren veralteten Wällen isoliert gewesen wäre. Die Zitadelle hätte somit einen abgeriegelten Sporn besetzt. Erst 1862 wurde dieses Projekt endgültig aufgegeben. Ein Dekret vom 14. August 1869 sollte Granville in die Liste der Plätze zweiter Ordnung einstufen. Zu dieser Zeit wurden, neben dem Fort Inutile (bereits außer Dienst gestellt?), 2 Batterien (von Kap Lihou und von Saint-Pair) angegeben, die im Protokoll des Verteidigungsausschusses vom 19. Februar 1886 erwähnt werden, wo daran erinnert wird, dass die Kommission für Küstenverteidigung deren Reorganisation am 1. Juni 1876 beschlossen hatte. Dasselbe Protokoll informiert uns über die Aufgabe, am 1. Juni 1876, der Batterien Nr. 1 und 2 der Mole von Granville. Bis dahin unterstand Granville, ähnlich wie Saint-Vaast-la-Hougue, dem Platz Cherbourg. 1888 entschied der Oberste Kriegsrat, dass die Verteidigung von Granville den mobilen Truppen anvertraut werden sollte und dass alle Küstenwerke außer Dienst gestellt werden müssten, d.h. die bereits genannten sowie das Fort Roche Gauthier sowie die Befestigungen und die Umwallung des Archipels Chausey. Diese Außerdienststellung wurde durch das Gesetz vom 29. Mai 1889 bestätigt.

Dept 50 (Manche). Kleine vissershaven aan de westkust van Normandië. Granville had als nadeel dicht bij de eilanden Jersey en Guernsey te liggen en het was denkbaar dat de Engelsman, liever dan Saint-Malo frontaal aan te vallen, er troepen zou landen. Zo ontstond in 1837 een project voor een citadel op de rotspunt, geïsoleerd van de stad en zijn verouderde wallen door een diepe gracht. De citadel zou aldus een afgeschermde spur hebben bezet. Pas in 1862 werd aan dit project definitief afgezien. Een decreet van 14 augustus 1869 zou Granville indelen in de lijst van plaatsen van de tweede orde. In die tijd, naast het fort Inutile (reeds opgeheven?), worden er 2 batterijen (van kaap Lihou en van Saint-Pair) opgegeven waarvan melding wordt teruggevonden in het proces-verbaal van het Comité van verdediging van 19 februari 1886, waar eraan wordt herinnerd dat de Commissie van de verdediging van de Kusten hun reorganisatie had beslist op 1 juni 1876. Hetzelfde proces-verbaal informeert ons over de verlating, op 1 juni 1876, van de batterijen n° 1 en 2 van de pier van Granville. Tot dan toe hing Granville, net zoals Saint-Vaast-la-Hougue, af van de plaats Cherbourg. In 1888 besliste de Hoge Oorlogsraad dat de verdediging van Granville moest worden toevertrouwd aan de mobiele troepen en dat het nodig was er alle kustwerken op te heffen, namelijk die reeds vermeld plus het fort van de Roche Gauthier evenals de omwalling en de fortificaties van de archipel Chausey. Deze opheffing werd bekrachtigd door de wet van 29 mei 1889.

Dept 50 (Manche). Small fishing port on the west coast of Normandy, Granville had the disadvantage of being close to the islands of Jersey and Guernsey and it was conceivable that the English, rather than confronting Saint-Malo head-on, would land troops there. Thus, in 1837 a project for a citadel on the rock point was born, isolated from the town and its obsolete ramparts by a deep ditch. The citadel would thus have occupied a barred spur. It was only in 1862 that this project was definitively abandoned. A decree of 14 August 1869 was to classify Granville in the list of second-order strongholds. At that time, besides the Fort Inutile (already decommissioned?), 2 batteries (of Cape Lihou and of Saint-Pair) are recorded, mention of which is found in the minutes of the Defence Committee of 19 February 1886, where it is recalled that the Coast Defence Commission had decided on their reorganization on 1 June 1876. The same minutes inform us of the abandonment, on 1 June 1876, of batteries no. 1 and 2 of the Granville breakwater. Until then, like Saint-Vaast-la-Hougue, Granville depended on the Cherbourg stronghold. In 1888, the Superior War Council decided that the defence of Granville should be entrusted to the mobile troops and that all the coastal works should be decommissioned there, namely those already cited plus the Roche Gauthier fort as well as the enceinte and the fortifications of the Chausey archipelago. This decommissioning was ratified by the law of 29 May 1889.

Dept 50 (Manche). Malý rybářský přístav na západním pobřeží Normandie, Granville měl tu nevýhodu, že byl blízko ostrovů Jersey a Guernsey a bylo představitelné, že by Angličané, spíše než čelit Saint-Malo čelně, tam vylodili vojska. Tak v roce 1837 vznikl projekt citadely na skalním výběžku, izolované od města a jeho zastaralých hradeb hlubokým příkopem. Citadela by tak obsadila přehrazený výběžek. Teprve v roce 1862 byl tento projekt definitně opuštěn. Dekret z 14. srpna 1869 zařadil Granville na seznam pevností druhého řádu. V té době, kromě tvrze Inutile (již zrušena?), jsou uváděny 2 baterie (mysu Lihou a Saint-Pair), na které je zmínka nalezena v zápise z jednání Výboru obrany ze dne 19. února 1886, kde je připomenuto, že Komise pro obranu pobřeží se rozhodla pro jejich reorganizaci 1. června 1876. Stejný zápis nás informuje o opuštění, 1. června 1876, baterií č. 1 a 2 na vlnolamu v Granville. Až do té doby Granville, podobně jako Saint-Vaast-la-Hougue, závisel na pevnosti Cherbourg. V roce 1888 se Nejvyšší válečná rada rozhodla, že obrana Granville má být svěřena mobilním jednotkám a že je třeba zrušit všechny pobřežní objekty, tj. ty již uvedené plus tvrz Roche Gauthier stejně jako opevnění a fortifikace souostroví Chausey. Toto zrušení bylo potvrzeno zákonem ze dne 29. května 1889.