Place de Besançon, est-nord-est de la ville, 1874-1878. 617 m/alt. 837 hommes, 40 pièces dont 8 de flanquement et 7 mortiers plus deux sous tourelles Mougin Mle 1876. Dénommé fort Voirol (ou Woirol). Le fort de Montfaucon fut désigné comme fort neuf en raison de la présence de la redoute de Montfaucon quelques centaines de mètres au sud-ouest, redoute que l'on désignera « fort vieux » ou « vieux fort de Montfaucon ». Le fort se présente sous la forme d'un vaste pentagone irrégulier dont le plus long front (I-II) s'appuie sur un à-pic. Le reste du périmètre est pourvu de fossés secs défendus par des coffres de contrescarpe, un simple au saillant III et un double au saillant IV. La défense de la gorge se voit, elle aussi, confiée à un coffre de contrescarpe, mais ce dernier est très particulier, nous pouvons même écrire unique dans le système Séré de Rivières. Hélas, son intérieur était inaccessible lors de nos deux visites (10/2006 et 10/2007) et notre constat ne peut s'effectuer que sur base de plans et du peu visible depuis l'extérieur, la végétation occultant les embrasures flanquant vers le saillant V. Si l'on se représente un coffre de contrescarpe, on imagine un organe défensif, tournant le dos à l'ennemi et enfoncé dans la contrescarpe. Ici, il est saillant dans le fossé, exactement comme le ferait une caponnière qui, elle, par définition, ne peut être attachée qu'à l'escarpe. Par définition selon les critères des instructions de mai 1874 car, antérieurement, n'oublions pas que les caponnières traversaient le fossé permettant, souvent, de gagner des galeries de contrescarpe (cfr forts de Penfeld, supérieurs de Tournoux, enceinte de Granville, etc.). Ces caponnières « ancienne version », traversaient perpendiculairement le fossé en étant bardées de créneaux de fusillade. Ici, la galerie d'accès passe sous le fossé, sur la seule longueur du tablier mobile du pont-levis de l'entrée ; le toit du coffre supportant le solde de la distance à parcourir pour franchir la largeur du fossé. Les plans consultés nous indiquent que pour gagner l'embrasure à fusil défendant le peu de distance séparant le coffre du saillant I, il faut, depuis la chambre de tir principale, monter un escalier. La chambre de tir principale, pourvue d'un canon-revolver tirant vers le saillant V, se trouve donc au même niveau que la galerie d'accès. Il existe ainsi un décrochage vertical du fossé au niveau de l'entrée. La défense perpendiculaire de cette embrasure s'effectue depuis un petit local creusé dans la contrescarpe. Nous avons donc là un organe hybride tenant à la fois d'un coffre de contrescarpe avec la saillie d'une caponnière et le décrochage vertical d'une caponnière-tunnel. Le temps de constater qu'il n'existe plus la moindre trace du pont-levis, le porche d'entrée franchi, nous pouvons accéder au corps de garde droit auquel sont rattachés les locaux disciplinaires et les écuries. À gauche, là où l'accès à la défense de la gorge est muré, une grande rosace a été dessinée dans le ciment frais au sol. Originellement, cette première cour était fermée ; face au débouché du porche de l'entrée, se trouvait un passage en tunnel permettant de gagner la grande cour centrale. À la droite de ce passage en tunnel, se trouvait un énorme merlon creux joignant le saillant V, merlon sous lequel s'alignaient les cinq locaux de l'infirmerie auxquels succédait le magasin à poudre. Ce dernier, d'une contenance de 112 000 kg, avait un local de stockage de 25 × 6 × 4,8 m. Le dimanche 16 septembre 1906 à 16h05, alors qu'un violent orage s'abattait sur le fort et ses environs, ce magasin explosa entraînant la mort de huit personnes, en blessant au moins autant. Les travaux de mise en place de parafoudres venaient à peine de commencer. L'orage fut désigné comme seule et unique cause de la catastrophe. 63 000 kg de poudre noire et 5 980 gargousses explosèrent, soit un total de 95 000 kg, tandis que les lots de la si décriée (à raison) poudre B entreposés à proximité dans des locaux proches mais distincts, furent retrouvés intacts. Les dégâts furent considérables, l'explosion projeta des pierres jusque dans les villages environnants. Aujourd'hui encore, lorsque l'on parcourt les bois à l'entour, on marche sur un véritable tapis de caillasse. Le souffle s'engouffra dans les gaines et galeries, bouleversant tout le mobilier sur son passage. Sur les glacis, le hangar d'artillerie et la maison du gardien furent soufflés. L'infirmerie disparut avec le reste des locaux jusqu'au passage en tunnel de la première cour. Côté saillant V, le mur d'escarpe auquel étaient adossées les latrines finit par s'effondrer. Les crédits étant affectés prioritairement aux quatre grandes places de l'Est, le fort ne fut jamais remis en état pleinement opérationnel et aucun nouveau magasin à poudre ne fut construit. Reprenons notre visite des lieux. Le casernement des officiers aligne ses huit travées (cinq courtes et trois longues) face au front I-II tout en s'appuyant sur la gorge. Il a bien perdu de sa superbe mais la vue que l'on a depuis sa terrasse séduit encore. Lorsque l'on débouche dans la grande cour centrale, on ne peut que s'étonner de la surface de cette dernière. Sans doute aucun, avec celle du fort du Bois d'Oye, sommes-nous là devant une des plus grandes de tous les forts contemporains en France. Ici, nul ne se plaindra d'un manque de recul pour photographier le casernement et son cavalier. Le visiteur se retrouve face à un casernement disposé en chevron, adossé aux fronts III-IV et IV-V. Ce casernement aligne, le long du front III-IV, pas moins de 22 travées (dont 14 larges) et douze autres le long du front IV-V (dont 8 larges). La moitié nord de la ligne des 22 comprend en sous-sol une série de magasins et la boulangerie (aux deux fours de 300 rations chacun, très dégradés), sous-sol précédé d'une cour étroite. Treize traverses-abris couronnent le casernement, quatre peuvent officier comme casemates à tir direct, soit celles situées aux extrémités, celle occupant l'angle du saillant IV et celle du centre du front III-IV. Certaines traverses montrent sur leur flanc gauche, côté plate-forme, un curieux arc biseauté long de plusieurs mètres, apparemment impropre à abriter des coups de sûreté et dont la fonction conséquemment nous échappe. En avant et en contrebas du cavalier, pratiquement au saillant IV, avait été implantée le seul cuirassement de la place de Besançon, une tourelle Mougin Mle 1876. Entre la passation du marché (14/08/1878) et sa remise définitive à l'artillerie (12 janvier 1885), pas moins de six années et demie s'écouleront. On envisagea de la doter d'un moteur à vapeur tels que l'on peut encore en voir aux forts de Domont et de Corbas, mais rien ne fut concrétisé. Pendant la seconde guerre mondiale, l'occupant en récupéra le métal sans prendre garde d'économiser les explosifs. Aujourd'hui, les substructures sont très dégradées et, moyennant reptation, on peut constater qu'une partie du système de rotation subsiste sous les gravats. Un observatoire bétonné, une fois n'est pas coutume, de facture plutôt soignée, coiffe la traverse/casemate à tir direct du saillant IV, en arrière de la tourelle. Les escaliers menant au coffre simple sont des escaliers-rampe. Pour gagner la galerie de contrescarpe depuis laquelle on protège l'extérieur des embrasures principales, il convient d'emprunter une galerie laissée de roc brut. C'est dans ce local défensif que l'on a aménagé un W.C. Nous n'avons pas eu accès au coffre double, des murs obturant le passage. Sur les glacis, à peu de distance de l'entrée du fort, dans le prolongement du cavalier venant butter en arrière du saillant V, se trouve un poste optique casematé. Sa façade arrière s'est effondrée, ce qui autorise une photo de l'ensemble de l'intérieur sans qu'il soit nécessaire d'employer un fish-eye. Il comprend trois grands créneaux communiquant, de gauche à droite, avec les forts du Lomont, du Larmont supérieur et la redoute de Grelimbach, tous à des distances très respectables. Dans une niche à gauche de l'entrée, un étroit créneau donne quant à lui sur le fort Benoît, nettement plus proche. Deux ou trois cent mètres en avant du front III-IV, se trouve la batterie de l'Avancée. N'étaient-ce l'absence de magasin à poudre dont le cratère a été comblé et les déblais nivelés, le fort conserve la grande majorité de ses locaux en relativement bon état. Quelques soufflures affectent les façades des coffres. Même si l'Armée de terre conserve une petite partie du fort (elle y possède une antenne repérable de très loin), la municipalité de Montfaucon devrait devenir propriétaire du fort sous peu (si ce n'est déjà fait). Des visites tous publics y ont déjà été organisées à l'occasion des journées du patrimoine.

Festung von Besançon, Ost-Nord-Ost der Stadt, 1874-1878. 617 M ü M. 837 Mann, 40 Geschütze davon 8 zur Bestreichung und 7 Mörser plus zwei unter Mougin-Türmen Mle 1876. Bezeichnet Fort Voirol (oder Woirol). Das Fort von Montfaucon wurde als neues Fort bezeichnet aufgrund der Präsenz der Redoute von Montfaucon einige hundert Meter südwestlich, Redoute die man « altes Fort » oder « altes Fort von Montfaucon » bezeichnen wird. Das Fort präsentiert sich in Form eines weiten unregelmäßigen Fünfecks, dessen längste Front (I-II) sich auf einen Abgrund stützt. Der Rest des Umfangs ist mit trockenen Gräben versehen, die durch Kontereskarpenkoffer verteidigt werden, einen einfachen am Saillant III und einen doppelten am Saillant IV. Die Verteidigung der Kehle wird ebenfalls einem Kontereskarpenkoffer anvertraut, aber letzterer ist sehr besonders, wir können sogar einzigartig im System Séré de Rivières schreiben. Leider war sein Inneres bei unseren beiden Besuchen unzugänglich (10/2006 und 10/2007) und unsere Feststellung kann nur auf Plänen und dem von außen wenig Sichtbaren basieren, die Vegetation verdeckt die nach Saillant V flankierenden Schießscharten. Wenn man sich einen Kontereskarpenkoffer vorstellt, imaginiert man ein defensives Organ, das dem Feind den Rücken kehrt und in die Kontereskarpe versenkt ist. Hier ist er im Grachan vorspringend, genau wie eine Kaponniere, die per Definition nur an der Escarpe befestigt sein kann. Per Definition gemäß den Kriterien der Anweisungen vom Mai 1874, denn zuvor, vergessen wir nicht, durchquerten die Kaponnieren den Graben und erlaubten oft, Kontereskarpegalerien zu gewinnen (vgl. Forts von Penfeld, obere von Tournoux, Umfriedung von Granville, usw.). Diese Kaponnieren « alter Version », durchquerten senkrecht den Graben, indem sie mit Gewehrscharten gespickt waren. Hier passiert der Zugangsgang unter dem Graben, über die alleinige Länge des beweglichen Brückentabletts der Zugbrücke des Eingangs; das Dach des Koffers trägt den Rest der zurückzulegenden Distanz, um die Breite des Grabens zu überqueren. Die konsultierten Pläne zeigen uns, dass man, um die Gewehrschießscharte zu erreichen, die die geringe Distanz zwischen dem Koffer und dem Saillant I verteidigt, von der Hauptschießkammer aus eine Treppe hinaufsteigen muss. Die Hauptschießkammer, versehen mit einem Revolverkanone, die nach Saillant V schießt, befindet sich also auf demselben Niveau wie der Zugangsgang. Es existiert somit ein vertikaler Absatz des Grabens auf Höhe des Eingangs. Die senkrechte Verteidigung dieser Schießscharte erfolgt von einem kleinen, in die Kontereskarpe gegrabenen Raum aus. Wir haben hier also ein hybrides Organ, das sowohl an einen Kontereskarpenkoffer mit dem Vorsprung einer Kaponniere als auch an den vertikalen Absatz einer Tunnelkaponniere erinnert. Die Zeit, festzustellen, dass keine Spur mehr der Zugbrücke existiert, die Eingangshalle durchschritten, können wir zur rechten Wache gelangen, an die die Disziplinarräume und die Ställe angebunden sind. Links, wo der Zugang zur Kehlenverteidigung vermauert ist, wurde eine große Rosette in den frischen Zement am Boden gezeichnet. Ursprünglich war dieser erste Hof geschlossen; gegenüber dem Ausgang der Eingangshalle befand sich ein Tunneldurchgang, der erlaubte, den großen Zentralhof zu gewinnen. Rechts dieses Tunneldurchgangs befand sich ein enormer hohler Brustwehrkern, der zum Saillant V reichte, Brustwehrkern unter dem sich die fünf Räume der Krankenstation aneinanderreihten, denen das Pulvermagazin folgte. Letzteres, mit einem Fassungsvermögen von 112 000 kg, hatte einen Lagerraum von 25 × 6 × 4,8 m. Am Sonntag, den 16. September 1906 um 16h05, während ein heftiges Gewitter über dem Fort und seiner Umgebung niederging, explodierte dieses Magazin und verursachte den Tod von acht Personen, wobei mindestens ebenso viele verletzt wurden. Die Arbeiten zur Installation von Blitzableitern hatten kaum begonnen. Das Gewitter wurde als einzige und alleinige Ursache der Katastrophe bezeichnet. 63 000 kg Schwarzpulver und 5 980 Kartuschen explodierten, also eine Gesamtmenge von 95 000 kg, während die Chargen des so (zu Recht) gescholtenen B-Pulvers, die in der Nähe in benachbarten aber getrennten Räumen gelagert wurden, intakt aufgefunden wurden. Die Schäden waren beträchtlich, die Explosion schleuderte Steine bis in die umliegenden Dörfer. Noch heute, wenn man die umliegenden Wälder durchstreift, läuft man auf einen echten Teppich von Geröll. Der Druckstoß drang in die Schächte und Galerien, warf alles Mobiliar auf seinem Weg um. Auf den Glacis wurden der Artillerieschuppen und das Haus des Wärters weggeblasen. Die Krankenstation verschwand mit dem Rest der Räume bis zum Tunneldurchgang des ersten Hofs. Auf der Seite des Saillant V stürzte schließlich die Escarpenmauer, an die die Latrinen angelehnt waren, ein. Da die Kredite prioritar den vier großen Festungen des Ostens zugewiesen wurden, wurde das Fort niemals vollständig operationsfähig instand gesetzt und kein neues Pulvermagazin wurde gebaut. Setzen wir unseren Rundgang der Orte fort. Die Kasernierung der Offiziere reiht ihre acht Joche (fünf kurze und drei lange) gegenüber der Front I-II, während sie sich auf die Kehle stützt. Sie hat zwar von ihrer Pracht verloren, aber die Aussicht, die man von ihrer Terrasse hat, besticht noch. Wenn man in den großen Zentralhof gelangt, kann man nur über die Fläche letzteren erstaunt sein. Ohne jeden Zweifel, mit der des Forts du Bois d'Oye, stehen wir hier vor einer der größten aller zeitgenössischen Forts in Frankreich. Hier wird sich niemand über mangelnden Abstand beklagen, um die Kasernierung und ihren Kavalier zu fotografieren. Der Besucher findet sich einer in Chevron-Form angeordneten Kasernierung gegenüber, die an die Fronten III-IV und IV-V angelehnt ist. Diese Kasernierung reiht entlang der Front III-IV nicht weniger als 22 Joche (davon 14 breite) und zwölf weitere entlang der Front IV-V (davon 8 breite). Die nördliche Hälfte der Linie der 22 umfasst im Keller eine Reihe von Magazinen und die Bäckerei (mit den zwei Öfen von je 300 Rationen, sehr heruntergekommen), Keller, dem ein enger Hof vorausgeht. Dreizehn Traversen-Unterstände krönen die Kasernierung, vier können als Kasematten für Direktschuss fungieren, nämlich jene an den Enden, jene, die den Winkel des Saillant IV einnimmt, und jene in der Mitte der Front III-IV. Einige Traversen zeigen auf ihrer linken Flanke, Plattformseite, einen merkwürdigen, mehrere Meter langen, abgeschrägten Bogen, offenbar ungeeignet, Sicherheitsschüsse aufzunehmen, und dessen Funktion uns folglich entgeht. Vor und unterhalb des Kavaliers, praktisch am Saillant IV, war die einzige Panzerung der Festung von Besançon installiert worden, ein Mougin-Turm Mle 1876. Zwischen der Vertragsübergabe (14/08/1878) und ihrer endgültigen Übergabe an die Artillerie (12. Januar 1885) vergingen nicht weniger als sechseinhalb Jahre. Man erwog, sie mit einer Dampfmaschine auszustatten, wie man sie noch in den Forts von Domont und Corbas sehen kann, aber nichts wurde verwirklicht. Während des zweiten Weltkriegs holte der Besatzer das Metall zurück, ohne darauf zu achten, Sprengstoff zu sparen. Heute sind die Unterbauten sehr heruntergekommen und, mittels Kriechen, kann man feststellen, dass ein Teil des Drehsystems unter den Trümmern überlebt. Ein betonierter Beobachtungsposten, einmal ist kein Mal, von eher sorgfältiger Machart, krönt die Traverse/Kasematte für Direktschuss des Saillant IV, hinter dem Turm. Die Treppen, die zum einfachen Koffer führen, sind Treppenrampen. Um die Kontereskarpegalerie zu gewinnen, von der aus man die Außenseite der Hauptschießscharten schützt, muss man eine Galerie benutzen, die im rohen Fels belassen wurde. In diesem defensiven Raum hat man eine Toilette eingerichtet. Wir hatten keinen Zugang zum doppelten Koffer, Wände versperrten den Durchgang. Auf den Glacis, in geringer Entfernung vom Eingang des Forts, in der Verlängerung des Kavaliers, der hinter dem Saillant V anstößt, befindet sich ein kasematierter optischer Posten. Seine Rückfassade ist eingestürzt, was ein Foto des gesamten Inneren erlaubt, ohne dass ein Fischaugeobjektiv notwendig wäre. Er umfasst drei große Scharten, die, von links nach rechts, mit den Forts des Lomont, des oberen Larmont und der Redoute von Grelimbach kommunizieren, alle in sehr respektablen Entfernungen. In einer Nische links des Eingangs gibt ein enger Scharten hingegen auf das Fort Benoît, deutlich näher. Zweihundert oder dreihundert Meter vor der Front III-IV befindet sich die Batterie der Avancée. Wären nicht die Abwesenheit des Pulvermagazins, dessen Krater verfüllt und die Schuttmassen eingeebnet wurden, bewahrt das Fort die große Mehrheit seiner Räume in relativ gutem Zustand. Einige Ausbrüche betreffen die Fassaden der Koffer. Selbst wenn die Armee de terre einen kleinen Teil des Forts behält (sie besitzt dort eine von sehr weit erkennbare Antenne), sollte die Gemeinde Montfaucon in Kürze Eigentümerin des Forts werden (wenn nicht bereits geschehen). Führungen für die Allgemeinheit wurden dort bereits anlässlich der Tage des Kulturerbes organisiert.

Vesting van Besançon, oost-noord-oosten van de stad, 1874-1878. 617 m/hoogte. 837 mannen, 40 stukken waarvan 8 voor bestrijking en 7 mortieren plus twee onder Mougin-koepels Mle 1876. Genoemd fort Voirol (of Woirol). Het fort van Montfaucon werd aangeduid als nieuw fort wegens de aanwezigheid van de redoute van Montfaucon enkele honderden meters zuidwestelijk, redoute die men « oud fort » of « oud fort van Montfaucon » zal noemen. Het fort presenteert zich onder de vorm van een wijde onregelmatige vijfhoek wiens langste front (I-II) steunt op een afgrond. De rest van de omtrek is voorzien van droge grachten verdedigd door contrescarpekoffers, een enkelvoudige aan de saillant III en een dubbele aan de saillant IV. De verdediging van de keel wordt, zij ook, toevertrouwd aan een contrescarpekoffer, maar deze laatste is zeer bijzonder, wij kunnen zelfs uniek in het systeem Séré de Rivières schrijven. Helaas, zijn binnenkant was ontoegankelijk tijdens onze twee bezoeken (10/2006 en 10/2007) en onze vaststelling kan slechts gebeuren op basis van plannen en het weinig zichtbare van buitenaf, de vegetatie verbergt de naar saillant V flankerende schietgaten. Als men zich een contrescarpekoffer voorstelt, imagineert men een defensief orgaan, de vijand de rug toekerend en in de contrescarpe gestoken. Hier, is hij in de gracht uitstekend, precies zoals een caponnière zou doen, die, zij, per definitie, alleen aan de escarpe bevestigd kan zijn. Per definitie volgens de criteria van de instructies van mei 1874 want, voordien, vergeten wij niet dat de caponnières de gracht doorkruisten, toelatend, vaak, contrescarpegalerijen te winnen (cfr forten van Penfeld, bovenste van Tournoux, omwalling van Granville, etc.). Deze caponnières « oude versie », doorkruisten loodrecht de gracht terwijl ze bezaaid waren met geweerschietgaten. Hier, passeert de toegangsgang onder de gracht, over de enige lengte van het beweeglijke dek van de ophaalbrug van de ingang; het dak van de koffer dragend het saldo van de afstand af te leggen om de breedte van de gracht te overbruggen. De geraadpleegde plannen tonen ons dat om het geweerschietgat te bereiken dat de weinig afstand verdedigt tussen de koffer en de saillant I, men, vanuit de hoofdvuurkamer, een trap moet opgaan. De hoofdvuurkamer, voorzien van een revolverkanon vurend naar saillant V, bevindt zich dus op hetzelfde niveau als de toegangsgang. Er bestaat aldus een verticale verspringing van de gracht op hoogte van de ingang. De loodrechte verdediging van dit schietgat gebeurt vanuit een klein lokaal uitgegraven in de contrescarpe. Wij hebben hier dus een hybride orgaan dat zowel herinnert aan een contrescarpekoffer met de uitstek van een caponnière als de verticale verspringing van een tunnelcaponnière. De tijd nemend vast te stellen dat er geen spoor meer bestaat van de ophaalbrug, de ingangsportaal voorbij, kunnen wij toegang krijgen tot de wacht rechts waaraan de tuchthokken en de stallen verbonden zijn. Links, waar de toegang tot de verdediging van de keel dichtgemetseld is, werd een grote rozet getekend in de verse cement op de vloer. Oorspronkelijk was deze eerste hof gesloten; tegenover de uitgang van de ingangsportaal bevond zich een doorgang in tunnel toelatend de grote centrale hof te winnen. Rechts van deze doorgang in tunnel bevond zich een enorme holle borstweringkern reikend tot de saillant V, borstweringkern onder welke de vijf lokalen van de ziekenboeg zich aaneenrijgden, waaraan het kruitmagazijn opvolgde. Dit laatste, met een inhoud van 112 000 kg, had een opslagruimte van 25 × 6 × 4,8 m. Op zondag 16 september 1906 om 16h05, terwijl een hevig onweer neersloeg op het fort en zijn omgeving, explodeerde dit magazijn veroorzakend de dood van acht personen, minstens evenveel verwondend. De werken voor de installatie van bliksemafleiders waren amper begonnen. Het onweer werd aangeduid als enige en unieke oorzaak van de catastrofe. 63 000 kg zwart kruit en 5 980 kartetsen explodeerden, zijnde een totaal van 95 000 kg, terwijl de partijen van het zo (terecht) verguisde B-kruit opgeslagen in de nabijheid in nabije maar afzonderlijke lokalen, intact teruggevonden werden. De schade was aanzienlijk, de explosie slingerde stenen tot in de omliggende dorpen. Vandaag nog, wanneer men de omliggende bossen doorloopt, loopt men op een echt tapijt van gruis. De drukgolf drong binnen in de schachten en galerijen, gooide al het meubilair op zijn passage omver. Op de glacis werden de artillerieloods en het huis van de bewaker weggeblazen. De ziekenboeg verdween met de rest van de lokalen tot aan de doorgang in tunnel van de eerste hof. Zijde saillant V, de escarpemuur waartegen de latrines geleund waren, stortte uiteindelijk in. De kredieten zijnde prioritair toegewezen aan de vier grote vestingen van het Oosten, werd het fort nooit volledig operationeel hersteld en geen nieuw kruitmagazijn werd gebouwd. Zetten wij onze rondleiding van de plaatsen voort. De kazernering der officieren rijgt zijn acht traveeën (vijf korte en drie lange) tegenover de front I-II terwijl steunend op de keel. Het heeft weliswaar van zijn pracht verloren maar het uitzicht dat men heeft vanaf zijn terras bekoort nog. Wanneer men in de grote centrale hof uitkomt, kan men alleen maar verbaasd zijn over de oppervlakte van deze laatste. Zonder enige twijfel, met die van het fort du Bois d'Oye, staan wij hier voor een der grootste van alle contemporaine forten in Frankrijk. Hier zal niemand klagen over een gebrek aan afstand om de kazernering en zijn cavalier te fotograferen. De bezoeker vindt zich tegenover een in chevron opgestelde kazernering, aangeleund tegen de fronten III-IV en IV-V. Deze kazernering rijgt, langs de front III-IV, niet minder dan 22 traveeën (waarvan 14 brede) en twaalf andere langs de front IV-V (waarvan 8 brede). De noordelijke helft van de lijn der 22 omvat in de kelder een reeks magazijnen en de bakkerij (met de twee ovens van elk 300 rantsoenen, zeer in verval), kelder, voorafgegaan door een enge hof. Dertien travers-schuilplaatsen kronen de kazernering, vier kunnen fungeren als kazematten voor direct vuur, namelijk deze aan de uiteinden, deze die de hoek van de saillant IV inneemt, en deze in het centrum van de front III-IV. Sommige traversen tonen op hun linkerflank, platformzijde, een merkwaardige, meerdere meters lange, afgeschuinde boog, klaarblijkelijk ongeschikt om veiligheidsschoten te herbergen en wiens functie ons bijgevolg ontgaat. Voor en beneden de cavalier, praktisch aan de saillant IV, was de enige pantsering van de vesting van Besançon geïnstalleerd, een Mougin-koepel Mle 1876. Tussen de contractoverdracht (14/08/1878) en haar definitieve overhandiging aan de artillerie (12 januari 1885) verstreken niet minder dan zeseneenhalf jaar. Men overwoog haar te voorzien van een stoommachine zoals men ze nog kan zien in de forten van Domont en Corbas, maar niets werd gerealiseerd. Gedurende de tweede wereldoorlog haalde de bezetter het metaal terug zonder erop te letten explosieven te sparen. Vandaag zijn de onderbouw zeer in verval en, middels kruipen, kan men vaststellen dat een deel van het draaisysteem onder het puin overleeft. Een betonnen observatiepost, één keer is geen gewoonte, van nogal zorgvuldige makelij, kroont de traverse/kazemat voor direct vuur van de saillant IV, achter de koepel. De trappen leidend naar de enkelvoudige koffer zijn traphellingen. Om de contrescarpegalerij te winnen vanwaar men de buitenkant der hoofdschietgaten beschermt, dient men een galerij te gebruiken die in de ruwe rots gelaten werd. In dit defensieve lokaal heeft men een W.C. ingericht. Wij hadden geen toegang tot de dubbele koffer, muren versperden de doorgang. Op de glacis, op weinig afstand van de ingang van het fort, in het verlengde van de cavalier die achter de saillant V aanbotst, bevindt zich een gekazematteerde optische post. Zijn achtergevel is ingestort, wat een foto van het geheel van het binnenste toelaat zonder dat een fisheye-objectief nodig zou zijn. Hij omvat drie grote schietgaten, communicerend, van links naar rechts, met de forten van de Lomont, van de bovenste Larmont en de redoute van Grelimbach, allen op zeer respectabele afstanden. In een nis links van de ingang geeft een enge schietgat daarentegen op het fort Benoît, duidelijk dichterbij. Tweehonderd of driehonderd meter voor de front III-IV bevindt zich de batterij van de Avancée. Waren niet het ontbreken van het kruitmagazijn wiens krater opgevuld en de puinhopen genivelleerd werden, bewaart het fort de grote meerderheid van zijn lokalen in relatief goede staat. Enkele uitblazingen treffen de gevels van de koffers. Zelfs als de Landmacht een klein deel van het fort behoudt (zij bezit er een van zeer ver herkenbare antenne), zou de gemeente Montfaucon binnenkort eigenaar van het fort moeten worden (als niet reeds gebeurd). Rondleidingen voor het algemene publiek werden er reeds georganiseerd bij gelegenheid van de erfgoeddagen.

Fortress of Besançon, east-north-east of the city, 1874-1878. 617 m/alt. 837 men, 40 pieces including 8 for flanking and 7 mortars plus two under Mougin turrets Mle 1876. Named fort Voirol (or Woirol). The fort of Montfaucon was designated as new fort due to the presence of the redoubt of Montfaucon a few hundred meters south-west, redoubt that will be called « old fort » or « old fort of Montfaucon ». The fort presents itself in the form of a vast irregular pentagon whose longest front (I-II) rests on a precipice. The rest of the perimeter is provided with dry ditches defended by counterscarp coffers, a simple one at salient III and a double one at salient IV. The defense of the gorge is also entrusted to a counterscarp coffre, but the latter is very particular, we can even write unique in the Séré de Rivières system. Alas, its interior was inaccessible during our two visits (10/2006 and 10/2007) and our observation can only be made on the basis of plans and the little visible from the outside, the vegetation obscuring the embrasures flanking towards salient V. If one imagines a counterscarp coffre, one imagines a defensive organ, turning its back to the enemy and sunk into the counterscarp. Here, it is salient in the ditch, exactly as a caponier would do, which, by definition, can only be attached to the escarp. By definition according to the criteria of the instructions of May 1874 because, previously, let us not forget that the caponiers crossed the ditch allowing, often, to gain counterscarp galleries (cfr forts of Penfeld, upper ones of Tournoux, enclosure of Granville, etc.). These caponiers « old version », crossed perpendicularly the ditch while being studded with rifle loopholes. Here, the access gallery passes under the ditch, over the sole length of the mobile deck of the drawbridge of the entrance; the roof of the coffre supporting the remainder of the distance to cover to cross the width of the ditch. The consulted plans indicate to us that to reach the rifle embrasure defending the little distance separating the coffre from the salient I, one must, from the main firing chamber, go up a staircase. The main firing chamber, provided with a revolver cannon firing towards salient V, is therefore at the same level as the access gallery. There exists thus a vertical offset of the ditch at the level of the entrance. The perpendicular defense of this embrasure is carried out from a small room dug into the counterscarp. We have here therefore a hybrid organ resembling both a counterscarp coffre with the projection of a caponier and the vertical offset of a tunnel caponier. The time to note that there no longer exists the slightest trace of the drawbridge, the entrance porch crossed, we can access the guardroom on the right to which the disciplinary rooms and the stables are attached. On the left, where the access to the defense of the gorge is walled up, a large rosette was drawn in the fresh cement on the ground. Originally, this first courtyard was closed; facing the outlet of the entrance porch, there was a tunnel passage allowing to reach the large central courtyard. To the right of this tunnel passage, there was an enormous hollow merlon joining the salient V, merlon under which the five rooms of the infirmary were aligned, followed by the powder magazine. The latter, with a capacity of 112,000 kg, had a storage room of 25 × 6 × 4.8 m. On Sunday, September 16 1906 at 16:05, while a violent storm was breaking over the fort and its surroundings, this magazine exploded causing the death of eight people, injuring at least as many. The works for the installation of lightning rods had barely begun. The storm was designated as the sole and unique cause of the catastrophe. 63,000 kg of black powder and 5,980 cartridges exploded, i.e., a total of 95,000 kg, while the batches of the so (rightly) decried B powder stored nearby in adjacent but distinct rooms, were found intact. The damages were considerable, the explosion projected stones into the surrounding villages. Still today, when one traverses the surrounding woods, one walks on a veritable carpet of rubble. The blast rushed into the shafts and galleries, overturning all the furniture in its path. On the glacis, the artillery shed and the guardian's house were blown away. The infirmary disappeared with the rest of the rooms up to the tunnel passage of the first courtyard. On the salient V side, the escarp wall against which the latrines were leaning eventually collapsed. The credits being allocated priority to the four great fortresses of the East, the fort was never restored to fully operational condition and no new powder magazine was built. Let us resume our visit of the places. The officers' barracks align their eight bays (five short and three long) facing the front I-II while leaning on the gorge. It has certainly lost its splendor but the view one has from its terrace still charms. When one emerges into the large central courtyard, one can only be astonished by the surface area of the latter. Without any doubt, with that of the fort du Bois d'Oye, we are here before one of the largest of all contemporary forts in France. Here, no one will complain of a lack of distance to photograph the barracks and its cavalier. The visitor finds himself facing a barracks arranged in chevron, backed against the fronts III-IV and IV-V. This barracks aligns, along the front III-IV, no less than 22 bays (of which 14 wide) and twelve others along the front IV-V (of which 8 wide). The northern half of the line of 22 comprises in the basement a series of magazines and the bakery (with the two ovens of 300 rations each, very degraded), basement preceded by a narrow courtyard. Thirteen traverse-shelters crown the barracks, four can serve as casemates for direct fire, namely those located at the extremities, the one occupying the angle of the salient IV and the one in the center of the front III-IV. Some traverses show on their left flank, platform side, a curious beveled arch several meters long, apparently unfit to house safety shots and whose function consequently escapes us. In front and below the cavalier, practically at the salient IV, had been implanted the only armor of the fortress of Besançon, a Mougin turret Mle 1876. Between the contract award (14/08/1878) and its final handover to the artillery (January 12, 1885), no less than six and a half years elapsed. Consideration was given to equipping it with a steam engine such as can still be seen in the forts of Domont and Corbas, but nothing was materialized. During the Second World War, the occupant recovered the metal without taking care to save explosives. Today, the substructures are very degraded and, by means of crawling, one can note that a part of the rotation system survives under the rubble. A concreted observatory, for once, of rather careful workmanship, tops the traverse/casemate for direct fire of the salient IV, behind the turret. The stairs leading to the simple coffre are stair-ramps. To reach the counterscarp gallery from which one protects the outside of the main embrasures, one should use a gallery left in raw rock. It is in this defensive room that a toilet has been arranged. We did not have access to the double coffre, walls blocking the passage. On the glacis, a short distance from the entrance of the fort, in the extension of the cavalier coming to abut behind the salient V, is a casemated optical post. Its rear facade has collapsed, which allows a photo of the whole interior without the need to use a fish-eye. It comprises three large embrasures communicating, from left to right, with the forts of Lomont, of upper Larmont and the redoubt of Grelimbach, all at very respectable distances. In a niche to the left of the entrance, a narrow embrasure gives however onto the fort Benoît, clearly closer. Two or three hundred meters in front of the front III-IV, is the battery of the Avancée. Were it not for the absence of the powder magazine whose crater has been filled and the debris leveled, the fort preserves the great majority of its rooms in relatively good condition. Some blowholes affect the facades of the coffres. Even if the Army retains a small part of the fort (it possesses there an antenna recognizable from very far), the municipality of Montfaucon should become owner of the fort shortly (if not already done). Public visits have already been organized there on the occasion of heritage days.

Pevnost Besançon, východ-sever-východně od města, 1874-1878. 617 m/n.v. 837 mužů, 40 děl z toho 8 k postřelování a 7 minometů plus dvě pod Mouginovými věžemi Mle 1876. Nazýván fort Voirol (nebo Woirol). Fort Montfaucon byl označen jako nový fort kvůli přítomnosti reduty Montfaucon několik set metrů jihozápadně, reduty, jež bude nazývána « starý fort » nebo « starý fort Montfaucon ». Fort se prezentuje ve formě rozlehlého nepravidelného pětiúhelníku, jehož nejdelší fronta (I-II) se opírá o sráz. Zbytek obvodu je opatřen suchými příkopy bráněnými kontreskarpovými kasematami, jednoduchou u výběžku III a dvojitou u výběžku IV. Obrana hrdla je také svěřena kontreskarpové kasematě, ale ta poslední je velmi zvláštní, můžeme dokonce napsat jedinečná v systému Séré de Rivières. Bohužel, její vnitřek byl nepřístupný během našich dvou návštěv (10/2006 a 10/2007) a naše zjištění může být provedeno pouze na základě plánů a toho mála viditelného zvenčí, vegetace zakrývá střílny flankující k výběžku V. Představíme-li si kontreskarpovou kasematu, představujeme si obranný orgán, otáčející se zády k nepříteli a zapuštěný do kontreskarpu. Zde, vystupuje v příkopu, přesně jako by činila kaponiéra, která, ta, podle definice, může být připojena pouze k eskarpu. Podle definice dle kritérií instrukcí z května 1874, neboť dříve, nezapomínejme, že kaponiéry křížily příkop umožňujíce, často, získat kontreskarpové galerie (srov. forty Penfeldu, horní Tournoux, opevnění Granville, atd.). Tyto kaponiéry « staré verze », křížily kolmo příkop, přičemž byly posety puškovými střílnami. Zde, přístupová galerie prochází pod příkopem, po jediné délce pohyblivého pole padacího mostu vchodu; střecha kasematy nese zbytek vzdálenosti k překonání šířky příkopu. Konzultované plány nám ukazují, že k dosažení puškové střílny bránící nepatrnou vzdálenost mezi kasematou a výběžkem I, je třeba, z hlavní střelecké komory, vystoupat schodiště. Hlavní střelecká komora, opatřená revolverovým dělem střílejícím k výběžku V, se tedy nachází na stejné úrovni jako přístupová galerie. Existuje tak vertikální odstup příkopu na úrovni vchodu. Kolmá obrana této střílny je prováděna z malé místnosti vyhloubené v kontreskarpu. Máme zde tedy hybridní orgán připomínající zároveň kontreskarpovou kasematu s výstupkem kaponiéry a vertikálním odstupem tunelové kaponiéry. Čas konstatovat, že neexistuje již nejmenší stopa po padacím mostě, vstupní portál překročen, můžeme přistoupit k strážnici vpravo, k níž jsou připojeny kárné místnosti a stáje. Vlevo, kde je přístup k obraně hrdla zazděn, byla velká rozeta nakreslena v čerstvém cementu na podlaze. Původně byl tento první dvůr uzavřen; proti východu z vstupního portálu se nacházel tunelový průchod umožňující dosáhnout velkého centrálního nádvoří. Napravo od tohoto tunelového průchodu se nacházel obrovský dutý valoun spojující se s výběžkem V, valoun, pod nímž se řadilo pět místností ošetřovny, po nichž následoval prachový sklad. Ten poslední, s kapacitou 112 000 kg, měl skladovací místnost 25 × 6 × 4,8 m. V neděli 16. září 1906 v 16:05, zatímco zuřila prudká bouře nad fortem a jeho okolím, tento sklad explodoval způsobiv smrt osmi osob, zraniv nejméně stejný počet. Práce na instalaci hromosvodů sotva začaly. Bouře byla označena jako jediná a výhradní příčina katastrofy. 63 000 kg černého prachu a 5 980 nábojnic explodovalo, čili celkem 95 000 kg, zatímco šarže tak (právem) haněného prachu B uskladněné v blízkosti v sousedních ale oddělených místnostech, byly nalezeny neporušené. Škody byly značné, exploze vymrštila kameny až do okolních vesnic. Ještě dnes, když se prochází okolními lesy, kráčí se po opravdovém koberci sutin. Tlaková vlna se vrhla do šachet a galerií, převracela veškerý nábytek na své cestě. Na glacích byly dělostřelecký přístřešek a dům hlídače odfouknuty. Ošetřovna zmizela se zbytkem místností až k tunelovému průchodu prvního dvora. Na straně výběžku V nakonec zřítila se eskarpová zeď, k níž byly přistavěny latríny. Kredity byly přidělovány prioritně čtyřem velkým pevnostem Východu, fort nebyl nikdy uveden do plně operačního stavu a žádný nový prachový sklad nebyl postaven. Pokračujme v naší prohlídce míst. Kasárenství důstojníků řadí svých osm polí (pět krátkých a tři dlouhá) proti frontě I-II přitom opírajíc se o hrdlo. Ztratilo sice na své nádheře, ale výhled, který se z jeho terasy naskýtá, stále okouzluje. Když se vstoupí do velkého centrálního nádvoří, nelze než žasnout nad plochou tohoto posledního. Beze vší pochyby, s tou fortu du Bois d'Oye, stojíme zde před jednou z největších všech současných fortů ve Francii. Zde si nikdo nebude stěžovat na nedostatek odstupu k fotografování kasárenství a jeho kavalíru. Návštěvník se ocitá tváří v tvář kasárenství uspořádanému do ševronu, přisazenému k frontám III-IV a IV-V. Toto kasárenství řadí, podél fronty III-IV, neméně než 22 polí (z nichž 14 širokých) a dvanáct dalších podél fronty IV-V (z nichž 8 širokých). Severní polovina linie 22 zahrnuje v suterénu řadu skladů a pekárnu (se dvěma pecemi po 300 porcích každá, velmi zchátralými), suterénu, jemuž předchází úzké nádvoří. Třináct travers-úkrytů korunuje kasárenství, čtyři mohou sloužit jako kasematy pro přímou palbu, totiž ty na koncích, ta zaujímající úhel výběžku IV a ta ve středu fronty III-IV. Některé traversy ukazují na své levé bočnici, straně platformy, podivný zkosený oblouk dlouhý několik metrů, zjevně nezpůsobilý ukrývat bezpečnostní výstřely a jehož funkce nám následně uniká. Před a pod kavalírem, prakticky u výběžku IV, byla implantována jediná pancéřová výzbroj pevnosti Besançon, Mouginova věž Mle 1876. Mezi předáním zakázky (14/08/1878) a jejím konečným předáním dělostřelectvu (12. ledna 1885) uplynulo neméně než šest a půl roku. Uvažovalo se o jejím vybavení parním motorem, jaké lze ještě vidět ve fortech Domont a Corbas, ale nic se nerealizovalo. Během druhé světové války okupant získal zpět kov, aniž by se staral šetřit výbušniny. Dnes jsou podstavce velmi zchátralé a, prostřednictvím plazení, lze zjistit, že část otáčecího systému přežívá pod sutinami. Betonová pozorovatelna, pro jednou, dosti pečlivého provedení, korunuje traversu/kasematu pro přímou palbu výběžku IV, za věží. Schodiště vedoucí k jednoduché kasematě jsou schodišťové rampy. K dosažení kontreskarpové galerie, z níž se chrání vnější strana hlavních střílen, je vhodné použít galerii ponechanou v surové skále. V této obranné místnosti bylo zařízeno WC. Neměli jsme přístup k dvojité kasematě, zdi ucpávající průchod. Na glacích, v malé vzdálenosti od vchodu fortu, v prodloužení kavalíru narážejícího za výběžkem V, se nachází okem opancéřovaná stanice. Její zadní průčelí se zřítilo, což umožňuje fotografii celého vnitřku bez nutnosti použít rybí oko. Zahrnuje tři velké střílny komunikující, zleva doprava, s forty Lomont, horní Larmont a redutou Grelimbach, všechny na velmi úctyhodné vzdálenosti. Ve výklenku vlevo od vchodu dává úzká střílna naproti tomu na fort Benoît, výrazně bližší. Dvě stě nebo tři sta metrů před frontou III-IV se nachází baterie Avancée. Nebýt absence prachového skladu, jehož kráter byl zasypán a sutiny srovnány, fort uchovává velkou většinu svých místností v relativně dobrém stavu. Některé výdutě postihují průčelí kasemat. I když si Armáda země ponechává malou část fortu (má tam anténu rozpoznatelnou z velmi daleka), měla by se obec Montfaucon stát v brzké době vlastníkem fortu (není-li již). Prohlídky pro veřejnost byly tam již organizovány při příležitosti dnů dědictví.