Place de Lanslebourg, 7 500 m au sud‑sud‑ouest de la ville, 1891‑1892. 2792 – 2 822 m/alt, ce qui en fait le plus haut ouvrage du système dit Séré de Rivières. La crête du Mont Froid domine le col de Sollières (2 639 m) où passe la frontière de 1860, et les baraquements du même nom. Son altitude lui confère d’excellentes vues sur le plateau du Mont Cenis, alors italien, en particulier les environs du col du Petit Mont Cenis (2 183 m), ainsi que le Val d’Ambin. La crête du Mont Froid est un observatoire de premier ordre sur la Haute Maurienne qu’on prend en enfilade jusqu’à Modane. La position comprend deux blockhaus, parfois désignés « blocs », implantés aux extrémités est et ouest de la crête ; ainsi qu’une plate‑forme d’artillerie de montagne implantée sur un col entre les blockhaus. Les deux blockhaus sont fermés par une enceinte en pierres sèches atteignant 2 m d’épaisseur sur les côtés exposés (sauf au nord – côté France), défendue par des bastionnets, dans laquelle on pénètre en franchissant un pont‑levis par‑dessus un fossé de trois mètres de profondeur. Le modèle de ce pont‑levis n’a pu être déterminé, mais en tout état de cause, il doit s’agir d’un dispositif simple, par exemple avec le contrepoids en bout de chaîne de relevage. Couronnant l’escarpe, une banquette d’infanterie forme chemin de ronde. À l’intérieur de l’emprise, une bâtisse en maçonnerie de moellons, crénelée et judicieusement implantée à contrepente, abritait 48 hommes, 2 sous‑officiers et 1 officier. Leurs dimensions intérieures sont de 12 × 5 m, pour 2,5 m de hauteur. Le corps de logis était crénelé sur tout son périmètre extérieur. L’entrée s’effectuait par une saillie du bâtiment accolée au rocher et au besoin prise à partie perpendiculairement par un ou deux de ces créneaux. L’entrée donne sur un couloir de deux mètres de large séparant le logis du rocher et qui aboutit dans la cuisine (local de 3 × 2 m et en saillie sur l’extérieur au bloc Ouest ; local bien plus important occupant toute la largeur du bloc chambrée et couloir de circulation compris au bloc Est). Le bloc Ouest, seul, en face de la porte de la chambrée, s’est vu creuser dans le roc un couloir de 2 m de large pour 6 m de long sur lequel donnent deux magasins de 3 × 2 m. Les latrines sont accolées aux bâtisses. En arrière de celles‑ci, creusée dans le roc on trouve une citerne de 6 m³ (2 × 2 × 1,5 m) alimentée par récupération des eaux de pluie (celle du bloc Est, creusée à mi‑longueur du couloir de circulation, est inaccessible suite à un éboulement, la galerie du bloc Ouest est visitable, mais la citerne ne fut pas achevée). Entre les blockhaus, le long des 500 m de la crête, ont été construits divers emplacements de tir pour l’infanterie, en pierres sèches. C’est également sur cette crête que se situe la batterie, constituée d’une plate‑forme protégée par un parapet de terre, pouvant accueillir 4 pièces de montagne (80 M, remplacés par 65 M ou 75 M). Il est fort possible qu’on ait envisagé des pièces de calibre supérieur, vu le gabarit de la route. L’accès se fait par deux routes stratégiques, l’une depuis Termignon via les baraquements de Sollières, l’autre depuis Bramans par le Jeu. On dénombre pas moins de cinq chemins militaires desservant le Mont Froid ! La position, enneigée neuf mois par an, n’était occupée que durant les manœuvres d’été. L’entretien des routes demandait des efforts considérables, le secteur étant sujet à de fréquents glissements de terrain, aussi la route de Bramans sera‑t‑elle abandonnée. Les baraques subiront les affres des intempéries, à tel point qu’elles seront jugées « en ruines » en 1939. Le 21 juin 1940, la S.E.S. (Section d’Éclaireurs Skieurs) du I/99e R.I.A. (Régiment d’Infanterie Alpestre), en position aux baraquements de Sollières, aperçoit les colonnes italiennes se dirigeant vers le col du même nom. Aussitôt les hommes gagnent la position du Mont Froid. Depuis les blockhaus, ils interdisent le franchissement du col de Sollières et ses passages secondaires, ce malgré les tirs d’armes automatiques et de mortiers ennemis. Au soir, la position est évacuée suite à la menace d’encerclement par le Val d’Ambin, et ce bien que les défenseurs n’aient concédé le moindre pouce de terrain. Les Italiens s’emparent de ce précieux observatoire sur la Place de Modane, mais ils ne purent situer l’artillerie de cette dernière qui bloqua l’attaque devant l’Esseillon. Après avoir abandonné la Maurienne en septembre 1944, les Allemands s’installent sur le plateau du Mont Cenis d’où ils bénéficient des fortifications italiennes et françaises. Le Mont Froid constitue un observatoire de premier ordre à partir duquel ils dirigeaient les tirs de harcèlement avec un certain succès, menaçant les communications dans la Haute Maurienne ; ils aménagent un abri à proximité de la plate‑forme d’artillerie, abri qui sera désigné « bloc Centre ». Les combats pour la reprise de la position dureront du 5 au 26 avril, dans des conditions épouvantables. Précisons qu’à proximité, entre Termignon et les baraquements de Sollières, un lieu porte le curieux nom de « Replat des Canons ». Ce nom est en rapport avec une bataille entre la France et le Royaume de Piémont‑Sardaigne ; en l’an II du calendrier révolutionnaire français (1793). La victoire française amena l’annexion temporaire de la Savoie. Aujourd’hui (07/2007), la position du Mont Froid est réduite à l’état de ruines ; les bombardements de 1945 en sont la cause principale, les intempéries se chargeant d’achever la destruction. Les routes d’accès ont disparu avec les glissements de terrain, toutefois un bon chemin permet un accès aisé depuis les baraquements de Sollières. À l’abandon. Accès libre aux risques et périls des visiteurs.

Festung von Lanslebourg, 7 500 m südsüdwestlich der Stadt, 1891‑1892. 2792 – 2 822 M/ü. M., was sie zum höchsten Werk des sogenannten Séré‑de‑Rivières‑Systems macht. Der Mont‑Froid‑Kamm dominiert den Sollières‑Pass (2 639 m), an dem die Grenze von 1860 verläuft, und die gleichnamigen Barackenlager. Ihre Höhe gewährt ausgezeichnete Aussicht auf das damals italienische Mont‑Cenis‑Plateau, insbesondere die Umgebung des Petit‑Mont‑Cenis‑Passes (2 183 m), sowie das Val d’Ambin. Der Mont‑Froid‑Kamm ist ein Beobachtungsposten erster Ordnung für das Obere Maurienne, das bis Modane bestrichen wird. Die Stellung umfasst zwei Blockhäuser, manchmal als „Blöcke“ bezeichnet, die an den östlichen und westlichen Enden des Kamms errichtet sind; sowie eine Gebirgsartillerieplattform auf einem Pass zwischen den Blockhäusern. Die beiden Blockhäuser sind durch eine Trockensteinumwallung von bis zu 2 m Dicke auf den exponierten Seiten (außer im Norden – Frankreichseite) geschlossen, die durch kleine Bastionen verteidigt wird und über eine Zugbrücke über einen drei Meter tiefen Graben betreten wird. Das Modell dieser Zugbrücke konnte nicht bestimmt werden, doch muss es sich auf jeden Fall um eine einfache Vorrichtung handeln, etwa mit dem Gegengewicht am Ende der Hebekette. Die Escarpe wird von einer Infanteriesitzbank als Wehrgang gekrönt. Innerhalb der Einfriedung beherbergte ein aus Bruchsteinmauerwerk errichtetes, zinnenbewehrtes und geschickt im Gegenhang platziertes Gebäude 48 Mann, 2 Unteroffiziere und 1 Offizier. Ihre Innenmaße betragen 12 × 5 m bei 2,5 m Höhe. Das Wohnhaus war auf seinem gesamten Außenumfang mit Zinnen versehen. Der Eingang erfolgte durch einen Vorsprung des Gebäudes, der an den Fels geschmiegt ist und bei Bedarf senkrecht durch eine oder zwei dieser Zinnen bestrichen werden konnte. Der Eingang führt zu einem zwei Meter breiten Gang, der das Wohnhaus vom Fels trennt und in die Küche mündet (ein Raum von 3 × 2 m mit Außenvorsprung im Westblock; ein wesentlich größerer Raum, der die gesamte Breite des Blocks einschließlich Stube und Verkehrsgang im Ostblock einnimmt). Beim Westblock wurde, allein, gegenüber der Stubentür, in den Fels ein 2 m breiter und 6 m langer Gang getrieben, an den zwei Magazine von 3 × 2 m anschließen. Die Latrinen sind an die Gebäude angebaut. Dahinter, in den Fels gehauen, findet man eine Zisterne von 6 m³ (2 × 2 × 1,5 m), die durch Regenwassernutzung gespeist wird (die des Ostblocks, in der Mitte des Verkehrsganges gehauen, ist aufgrund eines Felssturzes unzugänglich, der Stollen des Westblocks ist begehbar, aber die Zisterne wurde nicht fertiggestellt). Zwischen den Blockhäusern, entlang der 500 m des Kamms, wurden diverse Schießstellungen für die Infanterie aus Trockensteinen errichtet. Ebenso auf diesem Kamm befindet sich die Batterie, bestehend aus einer Plattform, die durch einen Erdparapet geschützt ist und 4 Gebirgsgeschütze aufnehmen kann (80 M, ersetzt durch 65 M oder 75 M). Es ist sehr wahrscheinlich, dass Geschütze größeren Kalibers in Betracht gezogen wurden, angesichts des Profils der Straße. Der Zugang erfolgt über zwei strategische Straßen, eine von Termignon über die Barackenlager von Sollières, die andere von Bramans über Le Jeu. Man zählt nicht weniger als fünf Militärwege, die den Mont Froid erschließen! Die Stellung, neun Monate im Jahr verschneit, war nur während der Sommerübungen besetzt. Die Instandhaltung der Wege erforderte beträchtliche Anstrengungen, da das Gebiet häufigen Erdrutschen ausgesetzt ist, daher wird die Straße von Bramans aufgegeben werden. Die Hütten litten unter den Unbilden der Witterung, so sehr, dass sie 1939 als „in Ruinen“ beurteilt wurden. Am 21. Juni 1940 bemerkt die S.E.S. (Skiaufklärungszug) des I/99e R.I.A. (Hochgebirgsinfanterieregiment), in Stellung bei den Sollières‑Baracken, italienische Kolonnen, die sich auf den gleichnamigen Pass zubewegen. Sofort begeben sich die Männer zur Mont‑Froid‑Stellung. Von den Blockhäusern aus sperren sie den Übergang über den Sollières‑Pass und seine Nebenwege, und dies trotz des Feuers feindlicher automatischer Waffen und Mörser. Am Abend wird die Stellung aufgrund der Bedrohung einer Umzingelung durch das Val d’Ambin evakuiert, und dies obwohl die Verteidiger keinen einzigen Zentimeter Boden preisgegeben hatten. Die Italier bemächtigen sich dieses wertvollen Beobachtungspostens über die Festung Modane, konnten jedoch die Artillerie der Letzteren nicht orten, die den Angriff vor L’Esseillon stoppte. Nachdem sie das Maurienne im September 1944 aufgegeben hatten, besetzen die Deutschen das Mont‑Cenis‑Plateau, von wo aus sie die italienischen und französischen Befestigungen nutzen. Der Mont Froid stellt einen Beobachtungsposten erster Ordnung dar, von dem aus sie Belästigungsfeuer mit einigem Erfolg leiteten und die Verbindungen im Oberen Maurienne bedrohten; sie richten einen Unterstand in der Nähe der Artillerieplattform her, der als „Zentralblock“ bezeichnet wird. Die Kämpfe um die Rückeroberung der Stellung dauern vom 5. bis 26. April unter schrecklichen Bedingungen. Es sei angemerkt, dass in der Nähe, zwischen Termignon und den Sollières‑Baracken, ein Ort den merkwürdigen Namen „Replat des Canons“ trägt. Dieser Name steht in Zusammenhang mit einer Schlacht zwischen Frankreich und dem Königreich Piemont‑Sardinien im Jahr II des französischen Revolutionskalenders (1793). Der französische Sieg führte zur vorübergehenden Annexion Savoyens. Heute (07/2007) ist die Mont‑Froid‑Stellung auf den Zustand von Ruinen reduziert; die Bombardements von 1945 sind die Hauptursache, die Unbilden der Witterung vollenden die Zerstörung. Die Zufahrtswege sind mit den Erdrutschen verschwunden, jedoch ermöglicht ein guter Weg einen einfachen Zugang von den Sollières‑Baracken aus. Verlassen. Freier Zugang auf eigene Gefahr der Besucher.

Vesting van Lanslebourg, 7 500 m ten zuidzuidwesten van de stad, 1891‑1892. 2792 – 2 822 m/hoogte, wat het het hoogste werk maakt van het zogenaamde Séré de Rivières‑systeem. De kam van de Mont Froid domineert de pas van Sollières (2 639 m) waar de grens van 1860 passeert, en de gelijknamige barakkenkampen. Haar hoogte verleent haar uitstekende gezichten op het toen Italiaanse Mont‑Cenis‑plateau, in het bijzonder de omgeving van de Petit‑Mont‑Cenis‑pas (2 183 m), alsmede het Val d’Ambin. De kam van de Mont Froid is een observatorium van de eerste orde over het Hoge Maurienne dat men tot aan Modane bestrijkt. De positie omvat twee blokhuizen, soms aangeduid als “blokken”, geplaatst aan de oost‑ en westelijke uiteinden van de kam; alsmede een bergartillerieplatform geplaatst op een pas tussen de blokhuizen. De twee blokhuizen worden gesloten door een omwalling in droge stenen van tot 2 m dikte aan de blootgestelde zijden (behalve aan de noordkant – Frankrijkzijde), verdedigd door kleine bastions, waarin men binnentreedt door een ophaalbrug over een gracht van drie meter diepte. Het model van deze ophaalbrug kon niet worden bepaald, maar in elk geval moet het om een eenvoudig toestel gaan, bijvoorbeeld met het contragewicht aan het uiteinde van de hefketting. De escarp wordt gekroond door een infanteriebank die als weergang dient. Binnen de omheining herbergde een gebouw in metselwerk van ruwe steen, gekanteeld en doeltreffend tegen de helling in geplaatst, 48 mannen, 2 onderofficieren en 1 officier. Hun binnenmaten zijn 12 × 5 m, voor 2,5 m hoogte. Het woonhuis was gekanteeld over zijn gehele buitenomtrek. De ingang geschiedde via een uitspring van het gebouw tegen de rots aangebouwd en bij nodig loodrecht bestreken door een of twee van deze kantelen. De ingang geeft op een gang van twee meter breed die het woonhuis van de rots scheidt en die uitmondt in de keuken (lokaal van 3 × 2 m en uitstekend op de buitenzijde bij het Westblok; lokaal van veel groter belang beslaande de gehele breedte van het blok verblijf en circulatiegang inbegrepen bij het Oostblok). Het Westblok, alleen, tegenover de deur van de verblijfplaats, heeft in de rots een gang van 2 m breedte voor 6 m lengte zien uithakken waarop twee magazijnen van 3 × 2 m uitgeven. De latrinen zijn aan de gebouwen aangebouwd. Achter deze, uitgegraven in de rots vindt men een cisterne van 6 m³ (2 × 2 × 1,5 m) gevoed door regenwateropvang (die van het Oostblok, uitgegraven op halve lengte van de circulatiegang, is ontoegankelijk ten gevolge van een instorting, de galerij van het Westblok is bezoekbaar, maar de cisterne werd niet voltooid). Tussen de blokhuizen, langs de 500 m van de kam, werden diverse schietplaatsen voor de infanterie gebouwd, in droge stenen. Eveneens op deze kam bevindt zich de batterij, bestaande uit een platform beschermd door een aarden borstwering, geschikt voor 4 bergstukken (80 M, vervangen door 65 M of 75 M). Het is zeer mogelijk dat men stukken van groter kaliber overwogen heeft, gezien het profiel van de weg. De toegang gebeurt via twee strategische wegen, de ene vanaf Termignon via de barakkenkampen van Sollières, de andere vanaf Bramans via Le Jeu. Men telt niet minder dan vijf militaire paden die de Mont Froid bedienen! De positie, negen maanden per jaar besneeuwd, was slechts bezet tijdens de zomeroefeningen. Het onderhoud van de wegen vergde aanzienlijke inspanningen, de sector zijnde onderhevig aan frequente aardverschuivingen, ook zal de weg van Bramans worden opgegeven. De barakken ondergingen de kwellingen van de weersomstandigheden, zodanig dat zij “in ruïnes” werden geoordeeld in 1939. Op 21 juni 1940 merkt de S.E.S. (Sectie Ski‑Verkenning) van het I/99e R.I.A. (Alpeninfanterieregiment), in positie bij de barakken van Sollières, Italiaanse colonnes op die zich naar de gelijknamige pas begeven. Onmiddellijk begeven de mannen zich naar de positie van de Mont Froid. Vanuit de blokhuizen beletten zij de oversteek van de Sollières‑pas en zijn secundaire passages, dit ondanks het vuur van vijandelijke automatische wapens en mortieren. Tegen de avond wordt de positie geëvacueerd ten gevolge van de dreiging van omsingeling door het Val d’Ambin, en dit hoewel de verdedigers geen enkele duim terrein hadden prijsgegeven. De Italianen maken zich meester van dit kostbare observatorium over de Vesting van Modane, maar zij konden de artillerie van deze laatste niet lokaliseren die de aanval voor de Esseillon blokkeerde. Na het Maurienne in september 1944 te hebben verlaten, installeren de Duitsers zich op het Mont‑Cenis‑plateau vanwaar zij de Italiaanse en Franse vestingwerken ten nutte hebben. De Mont Froid vormt een observatorium van de eerste orde vanwaar zij hinderingsvuur met enig succes dirigeerden, de verbindingen in het Hoge Maurienne bedreigend; zij richten een onderkomen in nabij het artillerieplatform, onderkomen dat zal worden aangeduid als “Centraal Blok”. De gevechten voor de herovering van de positie zullen duren van 5 tot 26 april, onder afschuwelijke omstandigheden. Laten wij preciseren dat nabij, tussen Termignon en de barakken van Sollières, een plaats de merkwaardige naam “Replat des Canons” draagt. Deze naam houdt verband met een veldslag tussen Frankrijk en het Koninkrijk Piëmont‑Sardinië; in het jaar II van de Franse revolutionaire kalender (1793). De Franse overwinning bracht de tijdelijke annexatie van Savoye mee. Vandaag (07/2007) is de positie van de Mont Froid gereduceerd tot ruïnes; de bombardementen van 1945 zijn daarvan de hoofdzaak, de weersomstandigheden belast met het voltooien van de vernietiging. De toegangswegen zijn verdwenen met de aardverschuivingen, echter een goede weg laat een gemakkelijke toegang toe vanuit de barakken van Sollières. Verlaten. Vrije toegang op eigen risico van de bezoekers.

Fortress of Lanslebourg, 7,500 m south‑southwest of the town, 1891‑1892. 2792 – 2,822 m above sea level, making it the highest work of the so‑called Séré de Rivières system. The Mont Froid ridge dominates the Sollières pass (2,639 m) where the 1860 border passes, and the barracks camps of the same name. Its altitude gives it excellent views over the then Italian Mont Cenis plateau, particularly the surroundings of the Petit Mont Cenis pass (2,183 m), as well as the Val d’Ambin. The Mont Froid ridge is a first‑class observatory over the Upper Maurienne, which is enfiladed as far as Modane. The position comprises two blockhouses, sometimes designated “blocks”, established at the eastern and western ends of the ridge; as well as a mountain artillery platform established on a pass between the blockhouses. The two blockhouses are enclosed by a dry‑stone wall up to 2 m thick on the exposed sides (except to the north – France side), defended by small bastions, entered by crossing a drawbridge over a three‑metre‑deep ditch. The model of this drawbridge could not be determined, but in any case it must be a simple device, for example with the counterweight at the end of the lifting chain. Crowning the escarp, an infantry firing step forms a sentry walk. Inside the enclosure, a building of rubble masonry, crenellated and cleverly placed in a reverse slope, sheltered 48 men, 2 NCOs and 1 officer. Their interior dimensions are 12 × 5 m, with a height of 2.5 m. The living quarters were crenellated around its entire outer perimeter. The entrance was through a projection of the building attached to the rock and, if necessary, taken perpendicularly by one or two of these crenellations. The entrance leads to a two‑metre‑wide corridor separating the quarters from the rock and ending in the kitchen (a room of 3 × 2 m projecting outward in the West block; a much larger room occupying the full width of the block including quarters and circulation corridor in the East block). The West block, alone, opposite the room door, had a corridor 2 m wide by 6 m long dug into the rock, onto which open two magazines of 3 × 2 m. Latrines are attached to the buildings. Behind these, dug into the rock, is a 6 m³ cistern (2 × 2 × 1.5 m) fed by rainwater collection (that of the East block, dug at the mid‑length of the circulation corridor, is inaccessible due to a rockfall, the gallery of the West block is visitable, but the cistern was not completed). Between the blockhouses, along the 500 m of the ridge, various firing positions for infantry were built, of dry stone. Also on this ridge is the battery, consisting of a platform protected by an earth parapet, capable of accommodating 4 mountain guns (80 M, replaced by 65 M or 75 M). It is quite possible that guns of larger calibre were considered, given the road clearance. Access is via two strategic roads, one from Termignon via the barracks camps of Sollières, the other from Bramans via Le Jeu. There are no fewer than five military tracks serving Mont Froid! The position, snow‑covered nine months a year, was occupied only during summer manoeuvres. Road maintenance required considerable effort, the area being subject to frequent landslides, so the Bramans road would be abandoned. The huts suffered the ravages of the weather, to such an extent that they were judged “in ruins” in 1939. On 21 June 1940, the S.E.S. (Ski Scout Section) of the I/99th R.I.A. (Alpine Infantry Regiment), in position at the Sollières barracks, sights Italian columns heading towards the pass of the same name. Immediately the men move to the Mont Froid position. From the blockhouses, they prevent crossing of the Sollières pass and its secondary passages, despite enemy automatic weapons and mortar fire. In the evening, the position is evacuated due to the threat of encirclement via the Val d’Ambin, and this despite the defenders having conceded not an inch of ground. The Italians seize this valuable observatory over the fortress of Modane, but they could not locate the latter’s artillery, which blocked the attack in front of L’Esseillon. After abandoning the Maurienne in September 1944, the Germans installed themselves on the Mont Cenis plateau from where they benefited from Italian and French fortifications. Mont Froid constitutes a first‑class observatory from which they directed harassing fire with some success, threatening communications in the Upper Maurienne; they set up a shelter near the artillery platform, a shelter that would be designated “Central Block”. The fighting to retake the position would last from 5 to 26 April, under appalling conditions. Note that nearby, between Termignon and the Sollières barracks, a place bears the curious name “Replat des Canons”. This name is related to a battle between France and the Kingdom of Piedmont‑Sardinia; in Year II of the French Revolutionary calendar (1793). The French victory brought about the temporary annexation of Savoy. Today (07/2007), the Mont Froid position is reduced to ruins; the 1945 bombardments are the main cause, the elements completing the destruction. The access roads have disappeared with landslides, however a good path allows easy access from the Sollières barracks. Abandoned. Free access at the visitors’ own risk.

Pevnost Lanslebourg, 7 500 m na jihojihozápad od města, 1891‑1892. 2792 – 2 822 m n.m., což z ní činí nejvýše položené dílo tzv. Séré de Rivières systému. Hřeben Mont Froid ovládá průsmyk Sollières (2 639 m), kudy prochází hranice z roku 1860, a stejnojmenné kasárenské tábory. Její nadmořská výška jí propůjčuje vynikající výhled na tehdy italskou planinu Mont Cenis, zvláště okolí průsmyku Petit Mont Cenis (2 183 m) a údolí Val d’Ambin. Hřeben Mont Froid je pozorovatelna první třídy nad Horním Maurienne, které se přímou palbou pokrývá až k Modane. Pozice zahrnuje dva bunkry, někdy označované „bloky“, umístěné na východním a západním konci hřebene; jakož i horskou dělostřeleckou plošinu umístěnou na průsmyku mezi bunkry. Oba bunkry jsou uzavřeny ohradou z nasucho kladeného kamení dosahující 2 m tloušťky na vystavených stranách (kromě severu – francouzské strany), bráněnou bastiónky, do níž se vstupuje překročením padacího mostu přes třímetrový příkop. Model tohoto padacího mostu nemohl být určen, ale v každém případě se musí jednat o jednoduché zařízení, například s protizávažím na konci zdvihacího řetězu. Eskapu korunuje pěchotní lavice tvořící strážní cestu. Uvnitř ohrazení ukrývala budova z lomového zdiva, opatřená cimbuřím a prozíravě umístěná na protisvahu, 48 mužů, 2 poddůstojníky a 1 důstojníka. Její vnitřní rozměry jsou 12 × 5 m při výšce 2,5 m. Obytné stavení bylo opatřeno cimbuřím po celém svém vnějším obvodu. Vstup se uskutečňoval přes výstupek budovy přisazený ke skále a v případě potřeby kolmo ostřelovaný jednou či dvěma z těchto střílen. Vstup vede na chodbu širokou dva metry oddělující obydlí od skály a ústící do kuchyně (místnost 3 × 2 m s vnějším výstupkem u Západního bloku; místnost mnohem významnější zabírající celou šířku bloku i s ubikací a průchozí chodbou u Východního bloku). Západní blok, jediný, naproti dveřím ubikace, si dal vylámat ve skále chodbu 2 m širokou a 6 m dlouhou, na níž ústí dva sklady 3 × 2 m. Latríny jsou přistavěny k budovám. Za nimi, vytesaná ve skále, se nachází cisterna o 6 m³ (2 × 2 × 1,5 m), napájená jímáním dešťové vody (ta Východního bloku, vytesaná v polovině průchozí chodby, je nepřístupná následkem závalu, štola Západního bloku je navštívitelná, ale cisterna nebyla dokončena). Mezi bunkry, podél 500 m hřebene, byly postaveny rozličné střelecké pozice pro pěchotu, z nasucho kladeného kamení. Rovněž na tomto hřebeni se nachází baterie, sestávající z plošiny chráněné zemním parapetem, schopná pojmout 4 horské hlavně (80 M, nahrazené 65 M či 75 M). Je velmi možné, že se uvažovalo o hlavních větší ráže, vzhledem k průjezdnímu profilu cesty. Přístup je možný dvěma strategickými cestami, jednou od Termignonu přes kasárenské tábory Sollières, druhou od Bramans přes Le Jeu. Počítá se ne méně než pět vojenských cest obsluhujících Mont Froid! Pozice, zasněžená devět měsíců v roce, byla obsazena jen během letních manévrů. Údržba cest vyžadovala značné úsilí, neboť sektor je náchylný k častým sesuvům půdy, proto bude cesta od Bramans opuštěna. Chýše podstoupily útrapy nepohody, natolik, že byly v roce 1939 posouzeny jako „v ruinách“. Dne 21. června 1940 zaznamenává S.E.S. (lyžařská průzkumná četa) I/99. R.I.A. (pluku horských myslivců), v postavení u kasáren Sollières, italské kolony směřující k témuž průsmyku. Okamžitě mužstvo nastupuje na postavení Mont Froid. Z bunkrů znemožňují překročení průsmyku Sollières a jeho vedlejších průchodů, a to navzdory palbě nepřátelských automatických zbraní a minometů. K večeru je pozice evakuována v důsledku hrozby obklíčení přes údolí Val d’Ambin, ačkoli obránci neustoupili ani o píď. Italové se zmocní této cenné pozorovatelny nad pevností Modane, ale nedokázali lokalizovat dělostřelectvo této poslední, jež útok zastavilo před Esseillonem. Poté, co opustili Maurienne v září 1944, se Němci usadí na planině Mont Cenis, odkud těží z italských a francouzských opevnění. Mont Froid představuje pozorovatelnu první třídy, z níž řídili s jistým úspěchem obtěžovací palbu, ohrožující spojení v Horním Maurienne; upravili si úkryt v blízkosti dělostřelecké plošiny, úkryt, jenž bude označen „Centrální blok“. Boje o opětovné dobytí pozice potrvají od 5. do 26. dubna, za strašných podmínek. Upřesněme, že poblíž, mezi Termignonem a kasárnami Sollières, nese místo zvláštní jméno „Replat des Canons“. Tento název souvisí s bitvou mezi Francií a Královstvím Piemont‑Sardinie; ve II. roce francouzského revolučního kalendáře (1793). Francouzské vítězství přineslo dočasnou anexi Savojska. Dnes (07/2007) je pozice Mont Froid redukována na ruiny; bombardování z roku 1945 je toho hlavní příčinou, nepohoda se postarala o dokončení zkázy. Přístupové cesty zmizely se sesuvy půdy, nicméně dobrá pěšina umožňuje snadný přístup od kasáren Sollières. Opuštěno. Volný přístup na vlastní nebezpečí návštěvníků.