Place de Briançon, 2 600 m au nord de la ville, 1897. 2 278 m alt. Situé à proximité d'un collet, au pied de l'Enrouye (2 313 m), à 1 300 m au nord de la batterie de la Croix de Toulouse. Ouvrage d'infanterie pour environ 30 hommes et 1 officier, dont la mission consistait à interdire toute infiltration par les crêtes de Malefosse et de l'Enrouye ; le versant oriental n'est qu'une succession d'à-pics d'où une attaque est peu à craindre. En outre, sa position dominante lui confère d'excellentes vues sur le col du Montgenèvre et sa route internationale (RN 94), ainsi que dans la vallée de la Guisane, ce qui donne également à l'ouvrage une mission d'observation. Sur les devants, une plate-forme d'artillerie est aménagée avec pour objectif les abords du hameau de la Vachette. L'ouvrage présente un mur crénelé de 30 m de long pour 5 m de hauteur, mur brisé en chevron. Ce mur est inséré entre deux massifs de roc en place qui lui assurent un bon défilement. Les créneaux de fusillade, au nombre de 33 (14 au rez-de-chaussée + 15 à l'étage dans la partie ouest, 4 dans la partie est), sont joliment soulignés d'un encadrement en briques de terre cuite du plus bel effet. Ce mur formant escarpe n'est autre que le dos d'une baraque qui affecte la forme d'un chevron. La partie ouest, la plus grande, abrite la chambre de l'officier et la chambrée de la troupe. Les combles, bas de plafond en raison de la forme du toit à un seul pan, sont aménagés en magasins divers tout en remplissant leur rôle de galerie de feux. La partie est, en raison de la pente naturelle du terrain, est surélevée, de sorte que son rez-de-chaussée correspond aux combles de la partie ouest. Elle comprend un local où l'on distingue un conduit de cheminée, ainsi que la cuisine. Au sous-sol se trouve la citerne (± 15 m³) à laquelle on accède par un puits pratiqué dans le flanc de la cuisine, retrait où se trouvait également la pompe ; citerne alimentée par récupération des eaux de pluie. Devant la baraque est aménagée une place d'armes, joliment orientée au sud et protégée des vents dominants. Notons que nous n'avons trouvé aucune trace de latrines, ni à l'intérieur de la baraque, ni à l'entours. Dans la brisure de l'édifice, un passage étroit (80 cm maximum) en tunnel, fermé par une solide porte lors du franchissement du mur crénelé, permettait de gagner les devants de l'ouvrage, en particulier la plate-forme d'artillerie, laquelle consiste en un simple replat aménagé, sans parapet aucun. Un chemin de bonne largeur a donc été tracé dans le flan ouest du massif de roche en place, il permet de rejoindre la plateforme sans encombres. Cette plate-forme n'est pas sans surprendre, car elle occupe le collet, en pleines vues ennemies, ceci sans parapet ni protection d'aucune sorte. Ses dimensions, environ 15 × 4 m, augurent de son armement : une batterie d'artillerie de montagne, vraisemblablement 4 pièces de 65M/06 (canons adoptés 8 ans après la construction de l'ouvrage). Notons que la Crête de la Pinée, au sud de l'ouvrage, offre d'innombrables positions d'artillerie de circonstance. L'accès se fait par un bon chemin muletier depuis la batterie de la Croix de Toulouse. Dans les années 1930, l'ouvrage est soigneusement entretenu. On aménage des positions de campagne en pierres sèches et rondins aux abords de l'ouvrage jusqu'à la Croix de Toulouse. Bien que dépassant le cadre de cet index, signalons la présence d'un intéressant observatoire de campagne, en pierres rejointoyées, couvert de rondins, et camouflé par un lit de pierraille ; petite construction rustique dont l'aménagement intérieur ravira les amateurs… comme les non-initiés. Aujourd'hui (08/2008) à l'abandon, l'ouvrage n'en conserve pas moins fière allure. Certes devons-nous déplorer quelques trous béants dans le toit, des effondrements de cheminée, et la faiblesse des murs de soutènement ; cependant l'ouvrage est dans un état de conservation remarquable pour son âge et son altitude. Accès libre, mais les combles sont fragilisées, y compris leur plancher. Fréquemment orthographié « Mallefosse », plus rarement « Malfosse » ou « Malafosse » ; l'ouvrage est quelques fois désigné « Blockhaus de l'Enrouye ».

Festung von Briançon, 2 600 m nördlich der Stadt, 1897. 2 278 M ü. M. Gelegen in der Nähe eines Sattels, am Fuße der Enrouye (2 313 m), 1 300 m nördlich der Batterie des Croix de Toulouse. Infanteriewerk für etwa 30 Mann und 1 Offizier, dessen Mission darin bestand, jede Infiltration über die Kämme von Malefosse und der Enrouye zu unterbinden; die Ostflanke ist nur eine Abfolge von Steilhängen, von wo ein Angriff kaum zu befürchten ist. Darüber hinaus verleiht ihm seine dominante Position ausgezeichnete Aussichten auf den Montgenèvre-Pass und seine internationale Straße (RN 94), sowie in das Tal der Guisane, was dem Werk ebenfalls eine Beobachtungsmission gibt. An der Vorderseite ist eine Artillerieplattform mit dem Ziel der Umgebung des Weilers La Vachette eingerichtet. Das Werk weist eine 30 m lange und 5 m hohe Zinnenmauer auf, eine gebrochene Mauer in Chevronform. Diese Mauer ist zwischen zwei Massiven von anstehendem Fels eingefügt, die ihm eine gute Bestreichung sichern. Die Schießscharten, 33 an der Zahl (14 im Erdgeschoss + 15 im Obergeschoss im westlichen Teil, 4 im östlichen Teil), sind hübsch mit einer Rahmung aus Terrakotta-Ziegeln von schönster Wirkung betont. Diese Mauer, die als Escarpe dient, ist nichts anderes als die Rückseite einer Baracke, die die Form eines Chevrons hat. Der westliche Teil, der größte, beherbergt die Kammer des Offiziers und die Stube der Truppe. Der Dachboden, mit niedriger Decke aufgrund der Form des Satteldachs, ist zu verschiedenen Magazinen eingerichtet, während er gleichzeitig seine Rolle als Feuergalerie erfüllt. Der östliche Teil ist aufgrund der natürlichen Geländeneigung erhöht, so dass sein Erdgeschoss dem Dachboden des westlichen Teils entspricht. Er umfasst einen Raum, in dem ein Kaminabzug zu erkennen ist, sowie die Küche. Im Keller befindet sich die Zisterne (± 15 m³), zu der man durch einen Schacht gelangt, der in der Flanke der Küche angelegt ist, einem Zurückversatz, wo sich auch die Pumpe befand; Zisterne gespeist durch Regenwasserrückgewinnung. Vor der Baracke ist ein Waffenplatz angelegt, hübsch nach Süden ausgerichtet und vor vorherrschenden Winden geschützt. Wir bemerken, dass wir keine Spuren von Latrinen gefunden haben, weder innerhalb der Baracke noch in der Umgebung. Im Bruch des Gebäudes ermöglichte ein enger Durchgang (maximal 80 cm) im Tunnel, verschlossen durch eine solide Tür beim Überschreiten der Zinnenmauer, die Vorderseite des Werks zu erreichen, insbesondere die Artillerieplattform, die aus einer einfachen eingerichteten Verebnung ohne jegliche Brustwehr besteht. Ein Weg von guter Breite wurde daher in die Westflanke des anstehenden Felsmassivs gegraben, er ermöglicht den Zugang zur Plattform ohne Hindernisse. Diese Plattform überrascht nicht, denn sie besetzt den Sattel, in voller Sicht des Feindes, dies ohne Brustwehr oder Schutz jeglicher Art. Ihre Abmessungen, etwa 15 × 4 m, lassen auf ihre Bewaffnung schließen: eine Gebirgsartilleriebatterie, wahrscheinlich 4 Geschütze 65M/06 (Kanonen, die 8 Jahre nach dem Bau des Werks angenommen wurden). Wir bemerken, dass der Kamm der Pinée, südlich des Werks, unzählige Behelfsartilleriestellungen bietet. Der Zugang erfolgt über einen guten Maultierpfad von der Batterie der Croix de Toulouse. In den 1930er Jahren wird das Werk sorgfältig instand gehalten. Man richtet Feldstellungen aus Trockensteinen und Rundhölzern in der Umgebung des Werks bis zur Croix de Toulouse ein. Obwohl es den Rahmen dieses Index überschreitet, weisen wir auf die Anwesenheit eines interessanten Feldbeobachtungsstandes hin, aus vermörtelten Steinen, mit Rundhölzern gedeckt und durch eine Schicht Schotter getarnt; ein rustikales kleines Bauwerk, dessen Innenausstattung Liebhaber… wie auch Nicht-Eingeweihte begeistern wird. Heute (08/2008) verlassen, bewahrt das Werk dennoch stolze Haltung. Zwar müssen wir einige klaffende Löcher im Dach, eingestürzte Kamine und die Schwäche der Stützmauern beklagen; jedoch ist das Werk in einem bemerkenswerten Erhaltungszustand für sein Alter und seine Höhe. Freier Zugang, aber der Dachboden ist geschwächt, einschließlich seines Bodens. Häufig « Mallefosse » geschrieben, seltener « Malfosse » oder « Malafosse »; das Werk wird manchmal als « Blockhaus der Enrouye » bezeichnet.

Vesting van Briançon, 2 600 m ten noorden van de stad, 1897. 2 278 m hoogte. Gelegen in de buurt van een zadel, aan de voet van de Enrouye (2 313 m), 1 300 m ten noorden van de batterij van de Croix de Toulouse. Infanteriewerk voor ongeveer 30 man en 1 officier, wiens missie erin bestond elke infiltratie via de kammen van Malefosse en de Enrouye te verhinderen; de oostelijke helling is slechts een opeenvolging van steile wanden vanwaar een aanval weinig te vrezen is. Bovendien verleent zijn dominante positie hem uitstekende uitzichten op de Montgenèvre-pas en zijn internationale weg (RN 94), evenals in de vallei van de Guisane, wat het werk eveneens een observatiemissie geeft. Aan de voorzijde is een artillerieplatform aangelegd met als doel de omgeving van de gehucht La Vachette. Het werk vertoont een gekanteelde muur van 30 m lang voor 5 m hoogte, een gebroken muur in chevronvorm. Deze muur is ingevoegd tussen twee massieven van rots ter plaatse die hem een goede bestrijking verzekeren. de schietgaten, 33 in aantal (14 op het gelijkvloers + 15 op de verdieping in het westelijk deel, 4 in het oostelijk deel), zijn mooi geaccentueerd met een omlijsting in terracotta bakstenen van het mooiste effect. Deze muur die als escarpe dient, is niets anders dan de achterkant van een barak die de vorm van een chevron aanneemt. Het westelijk deel, het grootste, herbergt de kamer van de officier en de slaapzaal van de troep. De zolder, met laag plafond vanwege de vorm van het lessenaarsdak, is ingericht als diverse magazijnen terwijl het zijn rol als vuurgalerij vervult. Het oostelijk deel is, vanwege de natuurlijke helling van het terrein, verhoogd, zodat zijn gelijkvloers overeenkomt met de zolder van het westelijk deel. Het omvat een lokal waar men een schoorsteenkanaal onderscheidt, evenals de keuken. In de kelder bevindt zich de cisterne (± 15 m³) waar men toegang toe heeft via een put aangebracht in de flank van de keuken, een terugtrekking waar ook de pomp zich bevond; cisterne gevoed door regenwateropvang. Voor de barak is een wapenplaats aangelegd, mooi georiënteerd op het zuiden en beschermd tegen de overheersende winden. We merken op dat we geen spoor van latrines hebben gevonden, noch binnenin de barak, noch in de omgeving. In de breuk van het gebouw stond een smalle doorgang (maximaal 80 cm) in tunnel, gesloten door een stevige deur bij het oversteken van de gekanteelde muur, toe de voorzijde van het werk te bereiken, in het bijzonder het artillerieplatform, dat bestaat uit een eenvoudige aangelegde afvlakking, zonder enige borstwering. Een weg van goede breedte is daarom uitgegraven in de westflank van het rotsmassief ter plaatse, hij maakt het mogelijk het platform zonder obstakels te bereiken. Dit platform verrast niet, want het bezet de zadel, in volle vijandelijk zicht, dit zonder borstwering of bescherming van enige aard. Zijn afmetingen, ongeveer 15 × 4 m, doen zijn bewapening vermoeden: een bergartilleriebatterij, vermoedelijk 4 stukken 65M/06 (kanonnen aangenomen 8 jaar na de bouw van het werk). We merken op dat de Kam van de Pinée, ten zuiden van het werk, talloze gelegenheidsartillerieposities biedt. De toegang gebeurt via een goed muilezelpad vanaf de batterij van de Croix de Toulouse. In de jaren 1930 wordt het werk zorgvuldig onderhouden. Men richt veldposities in van droge stenen en ronde stammen in de omgeving van het werk tot aan de Croix de Toulouse. Hoewel het het kader van deze index te buiten gaat, signaleren we de aanwezigheid van een interessant veldobservatorium, in gevoegde stenen, bedekt met ronde stammen, en gecamoufleerd door een laag steengruis; een rustiek klein bouwwerk waarvan de binneninrichting liefhebbers… evenals niet-ingewijden zal bekoren. Vandaag (08/2008) verlaten, bewaart het werk niettemin trotse allure. Weliswaar moeten we enkele gapende gaten in het dak, ingestorte schoorstenen, en de zwakte van de steunmuren betreuren; echter het werk verkeert in een opmerkelijke staat van conservatie voor zijn leeftijd en zijn hoogte. Vrije toegang, maar de zolder is verzwakt, inclusief zijn vloer. Veelal gespeld als « Mallefosse », zeldzamer « Malfosse » of « Malafosse »; het werk wordt soms aangeduid als « Blockhaus van de Enrouye ».

Fortress of Briançon, 2,600 m north of the city, 1897. 2,278 m altitude. Located near a saddle, at the foot of the Enrouye (2,313 m), 1,300 m north of the Croix de Toulouse battery. Infantry work for about 30 men and 1 officer, whose mission was to prevent any infiltration via the Malefosse and Enrouye ridges; the eastern slope is only a succession of precipices from where an attack is little to be feared. Furthermore, its dominant position gives it excellent views of the Montgenèvre pass and its international road (RN 94), as well as into the Guisane valley, which also gives the work an observation mission. To the front, an artillery platform is set up with the objective of the surroundings of the hamlet of La Vachette. The work features a crenellated wall 30 m long by 5 m high, a wall broken in a chevron. This wall is inserted between two masses of bedrock which ensure it good flanking cover. The embrasures, numbering 33 (14 on the ground floor + 15 on the upper floor in the western part, 4 in the eastern part), are nicely highlighted by a framing of terracotta bricks of the finest effect. This wall forming the scarp is none other than the back of a barracks which takes the form of a chevron. The western part, the largest, houses the officer's room and the troop quarters. The attic, with low ceiling due to the form of the single-pitched roof, is arranged as various stores while fulfilling its role as a firing gallery. The eastern part, due to the natural slope of the terrain, is raised, so that its ground floor corresponds to the attic of the western part. It includes a room where a chimney flue can be distinguished, as well as the kitchen. In the basement is the cistern (± 15 m³) accessed by a shaft made in the flank of the kitchen, a recess where the pump was also located; cistern supplied by rainwater recovery. In front of the barracks, a parade ground is laid out, nicely oriented to the south and protected from prevailing winds. Note that we found no trace of latrines, either inside the barracks or in the surroundings. In the break of the building, a narrow passage (80 cm maximum) in a tunnel, closed by a solid door when crossing the crenellated wall, allowed reaching the front of the work, in particular the artillery platform, which consists of a simple arranged level area, without any parapet. A path of good width was therefore dug into the west flank of the bedrock massif, it allows reaching the platform without hindrance. This platform is not without surprise, as it occupies the saddle, in full enemy view, this without parapet or protection of any kind. Its dimensions, approximately 15 × 4 m, suggest its armament: a mountain artillery battery, probably 4 pieces of 65M/06 (guns adopted 8 years after the construction of the work). Note that the Crête de la Pinée, south of the work, offers countless makeshift artillery positions. Access is via a good mule track from the Croix de Toulouse battery. In the 1930s, the work is carefully maintained. Field positions made of dry stones and logs are set up in the vicinity of the work up to the Croix de Toulouse. Although beyond the scope of this index, we report the presence of an interesting field observatory, made of mortared stones, covered with logs, and camouflaged by a layer of rubble; a rustic small building whose interior layout will delight enthusiasts… as well as the uninitiated. Today (08/2008) abandoned, the work nonetheless retains a proud appearance. Certainly we must deplore some gaping holes in the roof, collapsed chimneys, and the weakness of the retaining walls; however, the work is in a remarkable state of preservation for its age and altitude. Free access, but the attic is weakened, including its floor. Frequently spelled "Mallefosse", more rarely "Malfosse" or "Malafosse"; the work is sometimes designated "Blockhaus of the Enrouye".

Pevnost Briançon, 2 600 m severně od města, 1897. 2 278 m n. m. Leží poblíž sedla, u úpatí Enrouye (2 313 m), 1 300 m severně od baterie Croix de Toulouse. Pěchotní dílo pro asi 30 mužů a 1 důstojníka, jehož mise spočívala v zabránění jakékoli infiltrace přes hřebeny Malefosse a Enrouye; východní svah je pouze sledem srázů, odkud je útok málo pravděpodobný. Navíc jeho dominantní poloha mu poskytuje vynikající výhled na průsmyk Montgenèvre a jeho mezinárodní silnici (RN 94), stejně jako do údolí Guisane, což dílku rovněž dává pozorovací misi. Na předpolí je zřízena dělostřelecká platforma s cílem okolí osady La Vachette. Dílo představuje cimbuřím opatřenou zeď 30 m dlouhou a 5 m vysokou, zeď lomenou do tvaru ševronu. Tato zeď je vsazena mezi dva masivy místní skály, které jí zajišťují dobré krytí. Střílny, v počtu 33 (14 v přízemí + 15 v patře v západní části, 4 ve východní části), jsou pěkně zdůrazněny rámováním z pálených cihel nejkrásnějšího účinku. Tato zeď tvořící eskarpu není ničím jiným než zadní částí baráku, který má tvar ševronu. Západní část, největší, ukrývá důstojnickou místnost a ubytovnu vojska. Půda, s nízkým stropem kvůli tvaru sedlové střechy, je zařízena jako různé sklady zároveň plnící svou roli palebné galerie. Východní část je kvůli přirozenému sklonu terénu zvýšena, takže její přízemí odpovídá půdě západní části. Zahrnuje místnost, kde je patrný komínový průduch, stejně jako kuchyň. V suterénu se nachází cisterna (± 15 m³), k níž se přistupuje šachtou provedenou v boku kuchyně, výklenku, kde se také nacházela pumpa; cisterna zásobována jímáním dešťové vody. Před barákem je zřízena cvičiště, pěkně orientovaná na jih a chráněná před převládajícími větry. Všimněme si, že jsme nenašli žádné stopy po latrínách, ani uvnitř baráku, ani v okolí. V zalomení stavby umožňoval úzký průchod (maximálně 80 cm) v tunelu, uzavřený pevnými dveřmi při překročení cimbuřím opatřené zdi, dosáhnout předpolí díla, zejména dělostřelecké platformy, která spočívá v prosté upravené plošině bez jakéhokoli parapetu. Cesta dobré šířky byla tedy proražena v západním boku masivu místní skály, umožňuje dosáhnout platformy bez obtíží. Tato platforma nepřekvapí, neboť zaujímá sedlo, v plném výhledu nepřítele, a to bez parapetu nebo ochrany jakéhokoli druhu. Její rozměry, přibližně 15 × 4 m, napovídají její výzbroj: horská dělostřelecká baterie, pravděpodobně 4 kusy 65M/06 (děla přijatá 8 let po výstavbě díla). Všimněme si, že hřeben Crête de la Pinée, jižně od díla, nabízí nesčetné příležitostné dělostřelecké pozice. Přístup je po dobré mulí stezce od baterie Croix de Toulouse. Ve 30. letech 20. století je dílo pečlivě udržováno. Zřizují se polní pozice z nasucho kladeného kamene a klád v okolí díla až ke Croix de Toulouse. Ačkoli to překračuje rámec tohoto indexu, oznamujeme přítomnost zajímavého polního pozorovatelného stanoviště, z kamene s maltou, krytého kládami a zamaskovaného vrstvou kamenné drtě; rustikální malá stavba, jejíž vnitřní uspořádání nadchne nadšence… stejně jako nezasvěcené. Dnes (08/2008) opuštěné, dílo si nicméně zachovává hrdý vzhled. Jistě musíme litovat několika gapajících děr ve střeše, zřícených komínů a slabosti opěrných zdí; avšak dílo je v pozoruhodném stavu zachování pro svůj věk a nadmořskou výšku. Volný přístup, ale půda je oslabena, včetně její podlahy. Často psáno « Mallefosse », řidčeji « Malfosse » nebo « Malafosse »; dílo je někdy označováno jako « Blockhaus de l'Enrouye ».