Place de Briançon, 1 300 m au nord de la ville, 1892. 2003 m alt. Située à proximité de l'oratoire portant le nom de « Croix de Toulouse » qui lui a donné son nom, au sommet d'une importante falaise dominant Briançon de près de 700 m, à l'aplomb du vieux fort des Salettes. Les premiers projets prévoyaient la construction d'un fort, pendant de celui de la Croix de Bretagne, finalement les restrictions budgétaires réduiront sérieusement la taille de l'ouvrage, au point de n'être plus qu'une batterie. Ses 4 pièces de 120L/78 (nous avons trouvé 6 pièces de 95 c remplacées en 1900 par des 120 mm longs: au sein de la bibliographie) étaient destinées à interdire les débouchés du col de Montgenèvre (1 850 m) par des tirs d'enfilade sur les lacets de la RN 94 en avant du hameau de la Vachette ; il pouvait également et au besoin effectuer des tirs plongeants sur les abords de Briançon. Sa position en nid d'aigle lui conférait d'excellentes vues sur la cuvette de Briançon et la vallée de la Durance vers Gap, ainsi que sur la vallée de la Guisane en direction des cols du Lautaret et du Galibier. Bien que la position ne soit pas à l'abri d'un assaut d'infanterie, l'ouvrage ne comporte aucune espèce de défense rapprochée ; à peine pouvons-nous y discerner quelques positions de campagne. Ainsi l'ouvrage est-il curieusement largement ouvert, et dépourvu de périmètre défensif. La batterie est édifiée sur un sommet, en avant d'un piton rocheux qui abritait vraisemblablement un observatoire aujourd'hui remplacé par un relais GSM. Celle-ci présente une ligne de quatre plateformes décalées en hauteur pour suivre la pente naturelle du terrain ; les parapets comportent des portions de murets de pierres sèches, mais aucune niche à munitions. Dans le prolongement nord des plates-formes, se trouvent deux emplacements avec talus en pierres sèches, dont la fonction nous échappe, car trop étroits et mal placés pour de l'artillerie ; peut être s'agit-il de niches à munitions ou d'un abri à personnel, étant donné leur bon défilement ? Un peu en retrait des plates-formes, un terrassement accueillait une baraque légère dont il ne subsiste pas même le soubassement. Au pied du piton rocheux, soit 35 m en contrebas de la batterie, une baraque se trouvait comme sur un balcon. Elle abritait une garnison de 15 hommes et 1 sous-officier, dont la mission consistait à surveiller les abords de l'ouvrage, ainsi que l'observation sur les vallées et sommets voisins. Cette baraque en maçonnerie ordinaire, couverte d'un toit en tôles à deux pans, ne comprend qu'un rez-de-chaussée (+ combles) dans lequel sont agencés les divers locaux. Derrière la baraque, adossé au piton rocheux, une citerne de ± 30 m³ est couverte de pierraille, ce qui lui assure un camouflage remarquable. La garnison pouvait assurer son approvisionnement en eau potable auprès d'une source située au Poët Ollagnier, 800 m plus bas, en bordure de la route d'accès ; source dotée d'une fontaine et d'un abreuvoir. Toujours au pied du piton rocheux, mais cette fois-ci dans le versant qui regarde à l'ouest, se trouve le magasin à poudres (1962 m alt). Plusieurs références au sein de la bibliographie évoquent un magasin sous roc. En fait, nous sommes en présence d'un cas particulier. Une baraque en maçonnerie de moellons est adossée à une paroi rocheuse. Dans cette paroi rocheuse, on a creusé deux niches à artifices et deux entrées de locaux de stockage de poudres (de peu de contenance). Cette construction n'a qu'un seul niveau, supportant une toiture en tôles galvanisées recouverte d'une fine couche de terre. La toiture est supportée par une charpente en bois s'appuyant sur des poteaux également en bois. Il n'y a aucun créneau à lampe et un cartouche indique « 1900 ». Conservée durant les années 1930, la position sera amélioré avec la construction d'un abri alpin (abri Adrian) dans le prolongement sud du magasin à poudres, abri d'ailleurs resté inachevé. Au cours de ces années, de nombreuses positions de campagne, pour arme automatique et pour l'observation, sont aménagées le long de la crête au-dessus de l'ouvrage. Enfin le téléphone est installé dans la baraque. Aujourd'hui (08/2008) ouvert à tous les vents, l'ouvrage subit les affres des intempéries et des hommes. Une plate-forme a été rasée pour faire place à un parking ; le piton rocheux est occupé par un relais GSM ; la baraque a conservé sa toiture, mais elle est dépouillée de tout élément démontable, laissant nus ses murs largement tagués ; le magasin à poudres voit sa toiture s'effondrer d'année en année, la maçonnerie montre des signes de fatigue ; enfin, pour clore un tableau peu réjouissant, notons que les lieux sont constellés de déjections et de détritus en tout genre. Cette situation est d'autant plus regrettable que la Croix de Toulouse offre un panorama de toute beauté et mérite assurément le détour. Accès libre.

Festung von Briançon, 1 300 m nördlich der Stadt, 1892. 2003 M ü M. Gelegen in der Nähe des Oratoriums mit dem Namen «Croix de Toulouse», das ihm seinen Namen gab, auf dem Gipfel einer bedeutenden Klippe, die Briançon um fast 700 m überragt, senkrecht über dem alten Fort der Salettes. Die ersten Projekte sahen den Bau eines Forts vor, als Gegenstück zu dem der Croix de Bretagne, schließlich werden Haushaltskürzungen die Größe des Werks ernsthaft reduzieren, bis es nur noch eine Batterie ist. Seine 4 Geschütze 120L/78 (wir fanden 6 Geschütze 95 c, ersetzt 1900 durch 120 mm lange: innerhalb der Bibliographie) waren bestimmt, die Ausgänge des Montgenèvre-Passes (1 850 m) durch Längsfeuer auf die Serpentinen der RN 94 vor dem Weiler La Vachette zu sperren; es konnte bei Bedarf auch steilfeuernd auf die Umgebung von Briançon schießen. Seine Adlerhorst-Position verlieh ihm ausgezeichnete Aussichten auf das Becken von Briançon und das Durance-Tal Richtung Gap, sowie auf das Guisane-Tal in Richtung der Pässe Lautaret und Galibier. Obwohl die Stellung nicht vor einem Infanterieangriff sicher war, weist das Werk keine Art von Nahverteidigung auf; kaum können wir einige Feldstellungen darin erkennen. So ist das Werk merkwürdigerweise weitgehend offen und entbehrt eines defensiven Umfangs. Die Batterie ist auf einem Gipfel errichtet, vor einem Felsgipfel, der wahrscheinlich ein Observatorium beherbergte, heute ersetzt durch eine GSM-Relaisstation. Diese zeigt eine Linie von vier Plattformen, die in der Höhe versetzt sind, um dem natürlichen Gefälle des Geländes zu folgen; die Brustwehren weisen Abschnitte von Trockenmauern auf, aber keine Munitionsnischen. In der nördlichen Verlängerung der Plattformen befinden sich zwei Stellungen mit Trockenmauer-Talus, deren Funktion sich uns entzieht, da zu schmal und schlecht platziert für Artillerie; vielleicht handelt es sich um Munitionsnischen oder einen Personalunterstand, gegeben ihre gute Deckung? Etwas zurückgesetzt von den Plattformen, nahm eine Erdböschung eine leichte Baracke auf, von der nicht einmal das Fundament übrig bleibt. Am Fuß des Felsgipfels, also 35 m unterhalb der Batterie, befand sich eine Baracke wie auf einem Balkon. Sie beherbergte eine Garnison von 15 Mann und 1 Unteroffizier, deren Aufgabe darin bestand, die Umgebung des Werks zu überwachen, sowie die Beobachtung der Täler und benachbarten Gipfel. Diese Baracke in gewöhnlichem Mauerwerk, bedeckt mit einem zweiflächigen Blechdach, umfasst nur ein Erdgeschoss (+ Dachboden), in dem die verschiedenen Räume angeordnet sind. Hinter der Baracke, an den Felsgipfel gelehnt, ist eine Zisterne von ± 30 m³ mit Steingeröll bedeckt, was ihr eine bemerkenswerte Tarnung sichert. Die Garnison konnte ihre Trinkwasserversorgung von einer Quelle in Le Poët Ollagnier, 800 m tiefer, am Rande der Zufahrtsstraße, sicherstellen; Quelle ausgestattet mit einem Brunnen und einer Tränke. Immer noch am Fuß des Felsgipfels, aber diesmal im Hang, der nach Westen blickt, befindet sich das Pulvermagazin (1962 M ü M). Mehrere Referenzen innerhalb der Bibliographie erwähnen ein Felsmagazin. Tatsächlich befinden wir uns in einem besonderen Fall. Eine Baracke in Bruchsteinmauerwerk ist an eine Felswand angelehnt. In dieser Felswand hat man zwei Kunstfeuernischen und zwei Eingänge zu Pulverlagerräumen (geringen Fassungsvermögens) ausgehoben. Dieser Bau hat nur ein einziges Niveau, das ein Dach aus verzinkten Blechen trägt, bedeckt mit einer dünnen Erdschicht. Das Dach wird von einer Holzkonstruktion getragen, die auf ebenfalls hölzernen Pfosten ruht. Es gibt keine Lampenscharte und eine Kartusche zeigt «1900» an. Erhalten in den 1930er Jahren, wird die Stellung verbessert mit dem Bau eines Gebirgsunterstands (Unterstand Adrian) in der südlichen Verlängerung des Pulvermagazins, übrigens ein Unterstand, der unvollendet blieb. Während dieser Jahre werden zahlreiche Feldstellungen, für automatische Waffe und für Beobachtung, entlang des Grats oberhalb des Werks eingerichtet. Schließlich wird das Telefon in der Baracke installiert. Heute (08/2008) allen Winden offen, leidet das Werk unter den Unbilden der Witterung und der Menschen. Eine Plattform wurde eingeebnet, um einem Parkplatz Platz zu machen; der Felsgipfel ist von einer GSM-Relaisstation besetzt; die Baracke hat ihr Dach behalten, aber sie ist aller demontierbaren Elemente beraubt, lässt ihre weitgehend mit Graffiti bedeckten Wände nackt; das Pulvermagazin sieht sein Dach Jahr für Jahr einstürzen, das Mauerwerk zeigt Ermüdungserscheinungen; schließlich, um ein wenig erfreuliches Bild abzuschließen, bemerken wir, dass die Orte mit Exkrementen und Abfällen aller Art übersät sind. Diese Situation ist umso bedauerlicher, als die Croix de Toulouse eine Panoramaaussicht von vollkommener Schönheit bietet und sicherlich den Umweg verdient. Freier Zugang.

Vesting van Briançon, 1 300 m ten noorden van de stad, 1892. 2003 m/alt. Gelegen in de nabijheid van het oratorium met de naam «Croix de Toulouse» dat het zijn naam gaf, op de top van een belangrijke klip die Briançon met bijna 700 m domineert, loodrecht boven het oude fort van de Salettes. De eerste projecten voorzagen de bouw van een fort, tegenhanger van dat van de Croix de Bretagne, uiteindelijk zullen budgetbeperkingen de omvang van het werk ernstig verminderen, tot het niet meer dan een batterij is. Zijn 4 stukken 120L/78 (we vonden 6 stukken 95 c, vervangen in 1900 door 120 mm lang: binnen de bibliografie) waren bestemd om de uitgangen van de Montgenèvre-pas (1 850 m) te blokkeren door enfiladevuur op de haarspeldbochten van de RN 94 voor het gehucht La Vachette; het kon ook indien nodig diepgaand vuur uitvoeren op de omgeving van Briançon. Zijn adelaarsnestpositie verleende het uitstekende zichten op de kom van Briançon en de Durance-vallei richting Gap, evenals op de Guisane-vallei in de richting van de passen Lautaret en Galibier. Hoewel de positie niet veilig was voor een infanterieaanval, bevat het werk geen enkele vorm van nabije verdediging; amper kunnen we er enkele veldposities in onderscheiden. Zo is het werk merkwaardig genoeg grotendeels open en verstoken van een defensieve perimeter. De batterij is op een top gebouwd, voor een rotsige piek die waarschijnlijk een observatorium herbergde, vandaag vervangen door een GSM-relais. Deze toont een lijn van vier platforms, in hoogte versprongen om het natuurlijk verloop van het terrein te volgen; de borstweringen bevatten gedeelten van droogsteenmuurtjes, maar geen munitienissen. In het noordelijk verlengde van de platforms bevinden zich twee emplacementen met droogsteentalud, waarvan de functie ons ontgaat, omdat te smal en slecht geplaatst voor artillerie; misschien zijn het munitienissen of een personeelsonderkomen, gezien hun goede dekking? Iets teruggetrokken van de platforms herbergde een aanaarding een lichte barak waarvan niet eens de fundering overblijft. Aan de voet van de rotsige piek, 35 m lager dan de batterij, bevond zich een barak als op een balkon. Deze herbergde een garnizoen van 15 man en 1 onderofficier, wiens taak bestond uit het bewaken van de omgeving van het werk, evenals de observatie van de valleien en naburige toppen. Deze barak in gewoon metselwerk, bedekt met een zadeldak van plaatijzer, omvat alleen een begane grond (+ zolders) waarin de diverse lokalen zijn ingericht. Achter de barak, tegen de rotsige piek aangeleund, is een cisterne van ± 30 m³ bedekt met steengruis, wat haar een opmerkelijke camouflage verleent. Het garnizoen kon zijn drinkwatervoorziening verzekeren bij een bron in Le Poët Ollagnier, 800 m lager, aan de rand van de toegangsweg; bron uitgerust met een fontein en een drinkbak. Steeds aan de voet van de rotsige piek, maar deze keer in de helling die naar het westen kijkt, bevindt zich het kruitmagazijn (1962 m/alt). Verscheidene referenties binnen de bibliografie vermelden een rotsmagazijn. In feite bevinden we ons in een bijzonder geval. Een barak in metselwerk van natuursteen is tegen een rotswand aangeleund. In deze rotswand heeft men twee kunstvuurnissen en twee ingangen van opslagruimten voor kruit (van geringe capaciteit) uitgehakt. Deze constructie heeft slechts één niveau, dragend een dak van gegalvaniseerde platen bedekt met een dunne laag aarde. Het dak wordt gedragen door een houten gebint steunend op eveneens houten palen. Er is geen lampeeschiefgat en een cartouche toont «1900» aan. Behoudend tijdens de jaren 1930, werd de positie verbeterd met de bouw van een alpien onderkomen (Adrian-onderkomen) in het zuidelijk verlengde van het kruitmagazijn, een onderkomen dat trouwens onvoltooid bleef. Gedurende deze jaren werden talrijke veldposities, voor automatische wapens en voor observatie, ingericht langs de kam boven het werk. Ten slotte werd de telefoon in de barak geïnstalleerd. Vandaag (08/2008) open voor alle winden, ondergaat het werk de kwalen van de weersomstandigheden en menselijk handelen. Een platform werd geslecht om plaats te maken voor een parking; de rotsige piek is bezet door een GSM-relais; de barak heeft zijn dak behouden, maar is ontdaan van alle demonteerbare elementen, waarbij zijn grotendeels bekladde muren bloot kwamen te liggen; het kruitmagazijn ziet zijn dak jaar na jaar instorten, het metselwerk toont tekenen van vermoeidheid; ten slotte, om een weinig verheffend beeld te voltooien, merken we op dat de locaties bezaaid zijn met uitwerpselen en afval van allerlei aard. Deze situatie is des te betreurenswaardiger daar de Croix de Toulouse een panorama van grote schoonheid biedt en zeker de omweg waard is. Vrije toegang.

Fortress of Briançon, 1,300 m north of the town, 1892. 2003 m alt. Located near the oratory bearing the name "Croix de Toulouse" which gave it its name, at the summit of an important cliff dominating Briançon by nearly 700 m, directly above the old fort of Salettes. The initial projects planned the construction of a fort, counterpart to that of Croix de Bretagne, finally budgetary restrictions seriously reduced the size of the work, to the point of being only a battery. Its 4 pieces 120L/78 (we found 6 pieces 95 c replaced in 1900 by 120 mm long: within the bibliography) were intended to block the exits of the Montgenèvre pass (1,850 m) by enfilade fire on the hairpin turns of the RN 94 in front of the hamlet of La Vachette; it could also if necessary carry out plunging fire on the outskirts of Briançon. Its eagle's nest position gave it excellent views of the basin of Briançon and the Durance valley towards Gap, as well as the Guisane valley towards the Lautaret and Galibier passes. Although the position was not safe from an infantry assault, the work has no kind of close defense; barely can we discern some field positions there. Thus the work is curiously largely open, and devoid of a defensive perimeter. The battery is built on a summit, in front of a rocky peak which probably housed an observatory today replaced by a GSM relay. It presents a line of four platforms offset in height to follow the natural slope of the terrain; the parapets have sections of drystone walls, but no ammunition niches. In the northern extension of the platforms, there are two emplacements with drystone embankments, whose function escapes us, as too narrow and poorly placed for artillery; perhaps they are ammunition niches or a personnel shelter, given their good coverage? Slightly set back from the platforms, an earthwork accommodated a light barracks of which not even the foundation remains. At the foot of the rocky peak, 35 m below the battery, a barracks was located as on a balcony. It housed a garrison of 15 men and 1 NCO, whose mission consisted of monitoring the surroundings of the work, as well as observation on the valleys and neighboring summits. This barracks in ordinary masonry, covered with a two-sloped sheet metal roof, includes only a ground floor (+ attics) in which the various rooms are arranged. Behind the barracks, leaning against the rocky peak, a cistern of ± 30 m³ is covered with stone rubble, which ensures it remarkable camouflage. The garrison could ensure its drinking water supply from a spring located at Le Poët Ollagnier, 800 m lower, on the edge of the access road; spring equipped with a fountain and a watering trough. Still at the foot of the rocky peak, but this time on the slope facing west, is the powder magazine (1962 m alt). Several references within the bibliography mention an underground magazine. In fact, we are in the presence of a special case. A barracks in rubble masonry is leaned against a rock face. In this rock face, two artifice niches and two entrances to powder storage rooms (of low capacity) were dug. This construction has only one level, supporting a roof of galvanized sheets covered with a thin layer of earth. The roof is supported by a wooden framework resting on also wooden posts. There is no lamp embrasure and a cartouche indicates "1900". Preserved during the 1930s, the position will be improved with the construction of an alpine shelter (Adrian shelter) in the southern extension of the powder magazine, a shelter moreover remained unfinished. During these years, numerous field positions, for automatic weapon and for observation, are arranged along the ridge above the work. Finally the telephone is installed in the barracks. Today (08/2008) open to all winds, the work suffers the ravages of weather and men. A platform has been razed to make way for a parking lot; the rocky peak is occupied by a GSM relay; the barracks has kept its roof, but it is stripped of all removable elements, leaving its largely graffiti-covered walls bare; the powder magazine sees its roof collapse year after year, the masonry shows signs of fatigue; finally, to close a not very cheering picture, let us note that the places are strewn with excrement and rubbish of all kinds. This situation is all the more regrettable as the Croix de Toulouse offers a panorama of great beauty and certainly deserves the detour. Free access.

Pevnost Briançon, 1 300 m severně od města, 1892. 2003 m alt. Ležící v blízkosti oratoře nesoucího jméno «Croix de Toulouse», které mu dalo jeho jméno, na vrcholu významného útesu dominujícího Briançon o téměř 700 m, svisle nad starým fortem Salettes. První projekty předpokládaly výstavbu fortu, protějšku k tomu Croix de Bretagne, nakonec rozpočtová omezení vážně zredukují velikost díla, až to bude jen baterie. Jeho 4 děla 120L/78 (našli jsme 6 děl 95 c nahrazených v roce 1900 dlouhými 120 mm: v rámci bibliografie) byla určena k zablokování výstupů z průsmyku Montgenèvre (1 850 m) podélnou palbou na serpentiny RN 94 před osadou La Vachette; mohlo také v případě potřeby provádět přímou palbu na okolí Briançon. Jeho orlí hnízdo pozice mu propůjčovala vynikající výhledy na kotlinu Briançon a údolí Durance směrem k Gap, stejně jako na údolí Guisane ve směru průsmyků Lautaret a Galibier. Ačkoli pozice nebyla v bezpečí před pěchotním útokem, dílo neobsahuje žádný druh blízké obrany; stěží v něm můžeme rozeznat několik polních postavení. Tak je dílo podivně do značné míry otevřené a postrádá obranný perimetr. Baterie je vystavěna na vrcholu, před skalním vrcholem, který pravděpodobně ukrýval observatoř dnes nahrazenou GSM retranslační stanicí. Ta představuje linii čtyř platforem posunutých ve výšce, aby následovaly přirozený sklon terénu; parapety obsahují úseky zídek z nasucho kladeného kamene, ale žádné muníční výklenky. V severním prodloužení platforem se nacházejí dvě postavení s náspy z nasucho kladeného kamene, jejichž funkce nám uniká, protože příliš úzká a špatně umístěná pro dělostřelectvo; možná se jedná o muníční výklenky nebo úkryt pro personál, vzhledem k jejich dobrému krytí? Mírně v záloze od platforem, zemní práce pojmula lehkou barák, z níž nezůstává ani základ. U paty skalního vrcholu, tedy 35 m pod baterií, se nacházela barák jako na balkóně. Ubytovala posádku 15 mužů a 1 poddůstojníka, jejichž mise spočívala v hlídání okolí díla, stejně jako pozorování údolí a sousedních vrcholů. Tato barák z obyčejného zdiva, krytá dvouplášťovou plechovou střechou, zahrnuje pouze přízemí (+ podkroví), ve kterém jsou uspořádány různé místnosti. Za barákem, opřená o skalní vrchol, je cisterna ± 30 m³ pokryta kamennou drtí, což jí zajišťuje pozoruhodné maskování. Posádka mohla zajistit svou dodávku pitné vody z pramene umístěného v Le Poët Ollagnier, 800 m níže, na okraji přístupové cesty; pramen vybavený fontánou a napaječkou. Stále u paty skalního vrcholu, ale tentokrát na svahu hledícím na západ, se nachází prachárna (1962 m alt). Několik odkazů v rámci bibliografie zmiňuje podzemní sklad. Ve skutečnosti jsme v přítomnosti zvláštního případu. Barák z lomového zdiva je přiložen k skalní stěně. V této skalní stěně byly vyhloubeny dvě výklenky pro umělé ohně a dva vstupy do skladovacích místností pro prach (malé kapacity). Tato stavba má pouze jednu úroveň, nesoucí střechu z pozinkovaných plechů pokrytou tenkou vrstvou zeminy. Střecha je podpírána dřevěnou konstrukcí spočívající na rovněž dřevěných sloupech. Není tam žádná střílna pro lampu a kartuš označuje «1900». Zachována během let 1930, bude pozice vylepšena stavbou alpského úkrytu (úkryt Adrian) v jižním prodloužení prachárny, úkryt mimochodem zůstal nedokončen. Během těchto let jsou četná polní postavení, pro automatickou zbraň a pro pozorování, zařízena podél hřebene nad dílem. Konečně je telefon instalován v baráku. Dnes (08/2008) otevřený všem větrům, dílo trpí útrapami počasí a lidí. Jedna platforma byla srovnána se zemí, aby uvolnila místo parkovišti; skalní vrchol je obsazen GSM retranslační stanicí; barák si zachovala svou střechu, ale je oloupena o všechny demontovatelné prvky, nechávajíc její zdi do značné míry pokryté graffiti obnažené; prachárna vidí svou střechu se rok co rok hroutit, zdivo vykazuje známky únavy; konečně, abychom uzavřeli ne příliš radostný obraz, všimněme si, že místa jsou poseta výkaly a odpadky všeho druhu. Tato situace je tím více politováníhodná, že Croix de Toulouse nabízí panoráma velké krásy a jistě si zaslouží zajížďku. Volný přístup.