Dépt 55 (Meuse). Citadelle construite sous Charles Quint au xvie siècle, ensuite remaniée par Vauban, qui fut néanmoins limité dans ses propositions d’extension des fronts défensifs par la nature même du terrain. Sentinelle nord de la trouée de Stenay, elle affecte grosso modo la forme d’un triangle rectangle dont l’hypoténuse est orientée SSO-NNE. Intéressante sous tous rapports, la citadelle occupe un promontoire culminant à environ 300 m alt. Les deux tours de l’église Saint-Martin, construite en 1756, sont visibles depuis des kilomètres à la ronde. Séré de Rivières, entre 1874 et 1882, devant le refus de construire un fort d'arrêt à Vélosnes, y fit effectuer de considérables travaux. S’il est prudent de ne pas lui attribuer toutes les casemates, telle, par exemple, la ligne de dix magasins adossée à la courtine d’entre les bastions Saint-André et du Boulevard qui apparaissent sur un plan cadastral de 1848, il est irréfutable que ces casemates furent opérationnelles durant la période couverte par cet index ; un dispositif d’obturation des fenêtres à plates-bandes à tasseaux (recommandé par la circulaire ministérielle du 26 avril 1878) est d’ailleurs présent. Comme il est de coutume, les ouvrages traitant de la forteresse soit ignorent soit ne font qu’effleurer la période post-1870 qui, pourtant, mérite que l’on s’y attarde car la ville haute de Montmédy porte jusque dans ses moindres recoins les stigmates d’aménagements ultérieurs. Par exemple, il n’est pas une galerie souterraine, pas une gaine de communication qui ne porte le témoignage d’un support de cage-applique Mle 1879. Mais, bien évidemment, les transfor­ma­tions les plus conséquentes sont ailleurs. Le bastion des Connils, à la pointe sud, a été totalement modifié. Un superbe casernement en puits de lumière y a été creusé. Les trois volées de l’escalier côté place permettant l’accès à cette cour forment une très belle composition architecturale. Cinq chambrées font face à cinq autres travées de magasins dont une abritant des latrines. Dans le prolongement du couloir arrière de ces chambrées, on accède à de vastes citernes ainsi qu’à une partie très ancienne de la citadelle où l’on peut admirer une superbe voûte en croisées d’ogives, dont la pérennité semble toutefois aléatoire. C’est aussi par là que l’on accède à la fameuse caponnière à trois directions dont question plus avant. Par-dessus les citernes, la manutention montre les vestiges de deux fours à pain et, chose très rare dans la fortification dite Séré de Rivières, des fenêtres disposant d’un double barrage de poutrelles. S’il est difficile de dater avec précision les traverses de la crête d’artillerie partant de ce bastion vers le bastion Graillé, force est là aussi de constater la présence de bras qui ont l’originalité non seulement d’être chicanés, mais aussi de déboucher à la base des plates-formes et non en arrière du parapet. Des photographies prises par les Allemands durant la Première Guerre mondiale témoignent de la présence sur cette crête de canons de 120 L de Bange. Alors que la défense des fossés semblait devoir être dévolue à de vastes casemates officiant en tant que coffres de courtines (à cet égard le visiteur ne manquera pas d’aller voir l’immense salle du bastion du Boulevard), le petit front sud se verra accoler une nouvelle caponnière qui non seulement sera à trois directions de flanquement, mais se caractérisera aussi par la petitesse des fronts à défendre. Pouvant donc être surprise, car ne pouvant voir venir l’ennemi de loin, elle sera cernée d’un profond fossé. Hélas, elle a aujourd’hui bien perdu de sa superbe, l’occupant de la Première Guerre mondiale y ayant joué des scènes de propagande, scènes ayant nécessité le dynamitage des embrasures. Deux profonds magasins sous roc seront creusés, très probablement vers 1885-1890. Le premier, en arrière du bastion du Boulevard, est d’une architecture inhabituellement soignée pour ce genre de magasin. Il s’y trouve de très jolis mariages entre pierres taillées et briques de terre cuite. On y trouve deux cages de monte-charge, dont les débouchés forment deux massifs bétonnés dans un bâtiment de surface désigné comme étant le magasin à poudre. Nous nous permettons de douter que ce bâtiment soit un magasin à poudre car, bien que n’y étant pas entrés, nous ne pouvons que constater qu’il ne possède aucun des caractères extérieurs d’un tel magasin. Peut-être a-t-il été construit à l’emplacement de l’ancienne poudrière aujourd’hui disparue ? Un des deux débouchés de monte-charge possède encore une partie de son dispositif de levage. Le second magasin sous roc se situe en arrière du bastion Graillé. Nettement plus dégradé, il ne possède qu’un seul puits de monte-charge dont la tête est, elle aussi, bétonnée. Nous relèverons également, dans une série de casemates adossées au bastion Saint-André, une ligne de sept auges en pierre de taille. Ces auges sont placées à hauteur normale pour un cheval, mais la porte d’entrée suffirait à peine pour un poulain. La façade a donc été modifiée. Plusieurs projets d'implan­ta­tion de cuirassements, dont un pour 1 batterie de 2 tourelles Galopin Mle 1890 pour 2 canons de 155 longs, resteront dans les cartons. En 1914, la garnison se montait à environ 2 300 hommes, mais l’artillerie de la place ne se composait que de 4 canons de 120 mm, 4 de 90 mm, et quelques mortiers en bronze (plus 6 mitrailleuses). La grande majorité de cette garnison logeait dans deux grandes casernes construites en élévation sur ce qui est aujourd’hui la vaste esplanade sud. Ces deux bâtiments longilignes, ainsi qu’un troisième, du tiers environ de la longueur des deux autres, seront élevés en 1679 et repris comme casernes d’infan­terie au cadastre de 1848. Les deux grandes casernes seront baptisées des noms de Broussier et de Thiébault, tandis que la petite deviendra la caserne Loison. Le général Jean-Gabriel Thiébault, Montmédien, étant décédé en 1874, il s’agit là très probablement d’une désignation faisant suite au décret du 25 mars 1886 du général Boulanger. En 1985, la petite caserne était encore debout, mais aujourd’hui les trois bâtiments ont fait place nette. Il convient enfin de noter la présence d’un puits à l’épreuve des bombardements et toujours surmonté d’une pompe à deux roues de manœuvre. Singulièrement, les eaux de ce puits étaient acheminées dans deux décanteurs sis dans le même local. La surface de l’eau se situe environ à 65 m de la margelle. En 1883-1884, une galerie de 538 m de longueur (120 cm de large pour 180 de haut) reliant la citadelle au tunnel ferroviaire proche, afin de permettre de chargement des fourneaux de mines au centre de ce tunnel, a été creusée. Un accès lui avait été ménagé, bien protégé, entre deux massifs du dispositif de défense face à l’entrée de la citadelle. La partie basse de cette galerie fut revêtue de briques en 1887. La même année, jugeant ce débouché trop exposé, on lui en a substitué un autre qui, partant du fossé de la demi-lune 21, emprunte une nouvelle galerie de 90 m de longueur venant se greffer sur la galerie primitive. C’est dans ce diverticule que l’on construira le magasin à poudre destiné à ali­men­ter les fourneaux du tunnel ferroviaire. Enfin, à la racine nord du bastion Saint-André, se trouve un observatoire incorporé, probablement et selon nous peu avant 1914, dans le sommet de l’escarpe. Bien que disposant de deux larges visières braquées sur le viaduc ferroviaire de Thonne-les-Prés, on lui a accolé sur la droite un genre de tourelle bétonnée, très exigüe, dont nous ne nous expliquons pas la raison d’être. Nous devons signaler avoir trouvé une mention de cet observatoire spécifiant qu’il était de construction allemande, durant la première guerre mondiale. Il est difficile de trancher la question. Bombardée lors de la guerre de 1870, la citadelle ne subit que des dégâts minimes en 1914, le gouverneur de la place en ayant décidé l’évacuation. Ville fantôme jusque dans les années 1980, la ville haute de Montmédy aujourd’hui revit. Des particuliers se sont attachés à la restauration des maisons et la municipalité a consenti de réels efforts pour sa sauvegarde. On y trouve désormais un très intéressant musée de la fortification, la toiture de l’église a été totalement rénovée en 2003-2004 et, chose très appréciée des amateurs, hormis les deux magasins sous roc interdits d’accès pour la protection (pleinement justifiée) des chiroptères, le touriste peut ici passer une journée entière à errer dans les galeries, fossés et superstructures de la citadelle. Très bien entretenue, la végétation parfaitement maîtrisée, Montmédy constitue un superbe outil pédagogique en matière d’architecture militaire, avec ses chemins couverts traversés, la fausse braie de la courtine d’entre les bastions Graillé et des Connils, son accès impressionnant obligeant le visiteur à franchir trois portes successives dont deux en tunnel et bien d’autres éléments typiques du tracé bastionné. Nous relèverons tout particulièrement le pont-levis à deux flèches de l’entrée, à côté duquel une poterne dispose, elle, d’un pont à une seule flèche. La couleur ocre du macigno, grès calcareux local, ajoute une touche de magie supplémentaire et Montmédy vaut assurément le déplacement. Nous ne formulerons qu’un seul regret : le refuge des moines d’Orval, imposante bâtisse érigée en 1632, n’a pu à ce jour convaincre les décideurs de l’urgence d’une conso­li­dation. Un coin entier s’étant effondré récemment (01/2007), il est à craindre que le reste ne suive rapidement.

Abteilung 55 (Maas). Die Zitadelle wurde im 16. Jahrhundert unter Karl V. erbaut und später von Vauban umgestaltet, der jedoch aufgrund der Geländebeschaffenheit in seinen Vorschlägen zur Erweiterung der Verteidigungsfronten eingeschränkt war. Als nördlicher Wächter der Stenay-Schlucht hat sie ungefähr die Form eines rechtwinkligen Dreiecks mit der Hypothenuse in SSW-NNO-Richtung. Die in jeder Hinsicht interessante Zitadelle liegt auf einem Vorgebirge, das etwa 300 m über dem Meeresspiegel gipfelt. Die beiden Türme der 1756 erbauten Kirche Saint-Martin sind kilometerweit sichtbar. Séré de Rivières ließ zwischen 1874 und 1882, als der Bau einer Verteidigungsanlage in Vélosnes abgelehnt wurde, dort umfangreiche Arbeiten durchführen. Auch wenn es ratsam ist, nicht alle Kasematten ihr zuzuschreiben, wie beispielsweise die Reihe von zehn Magazinen, die an der Kurtine zwischen den Bastionen Saint-André und Boulevard lehnen und auf einem Katasterplan von 1848 verzeichnet sind, ist es unwiderlegbar, dass diese Kasematten während des in diesem Verzeichnis erfassten Zeitraums in Betrieb waren; eine Vorrichtung zum Verschließen der Fenster mit flachen, mit Latten versehenen Bändern (empfohlen im Ministerialrundschreiben vom 26. April 1878) ist ebenfalls vorhanden. Wie üblich ignorieren oder berühren Werke, die sich mit der Festung befassen, die Zeit nach 1870 nur am Rande oder verdienen dennoch Beachtung, da die Oberstadt von Montmédy an jeder Ecke die Narben späterer Entwicklungen trägt. So gibt es beispielsweise keinen unterirdischen Gang, keinen Verbindungsschacht, der nicht von einer Käfig-Applikationsstütze Mle 1879 zeugt. Aber die bedeutendsten Umgestaltungen finden natürlich anderswo statt. Die Bastion Connils an der Südspitze wurde vollständig umgebaut. Dort wurde ein wunderschöner Kasernen-Lichtschacht gegraben. Die drei Treppenläufe auf der Platzseite, die zu diesem Hof führen, bilden eine sehr schöne architektonische Komposition. Fünf Kasernen stehen fünf weiteren Lagerbuchten gegenüber, von denen eines Latrinen beherbergt. In der Verlängerung des hinteren Korridors dieser Kasernen gelangt man zu riesigen Zisternen sowie zu einem sehr alten Teil der Zitadelle, wo man ein wunderschönes Kreuzrippengewölbe bewundern kann, dessen Haltbarkeit jedoch ungewiss erscheint. Von dort aus gelangt man auch zu der berühmten dreiseitigen Kaponniere, die später besprochen wird. Über den Zisternen sind im Gang die Überreste von zwei Brotöfen und – eine große Seltenheit in der Festung Séré de Rivières – Fenster mit einer doppelten Balkensperre zu sehen. Während es schwierig ist, die Traversen des Artilleriekamms, der von dieser Bastion zur Graillé-Bastion verläuft, genau zu datieren, muss auch das Vorhandensein von Waffen erwähnt werden, die die Originalität aufweisen, nicht nur fehlgeleitet zu sein, sondern auch am Fuß der Plattformen und nicht hinter der Brustwehr aufzutauchen. Von den Deutschen während des Ersten Weltkriegs aufgenommene Fotografien belegen die Präsenz von 120 L de Bange-Kanonen auf diesem Kamm. Während die Verteidigung der Gräben scheinbar auf riesige Kasematten übertragen werden musste, die als Kurtinen dienten (in diesem Zusammenhang sollte der Besucher unbedingt den riesigen Raum der Boulevard-Bastion besichtigen), wird an die kleine Südfront eine neue Kaponniere angebaut, die nicht nur drei Flankenrichtungen haben wird, sondern sich auch durch die Kleinheit der zu verteidigenden Fronten auszeichnen wird. Da sie den Feind von weitem nicht kommen sehen kann, wird sie von einem tiefen Graben umgeben sein. Leider hat es heute viel von seiner Pracht verloren, da die Besatzungsmächte des Ersten Weltkriegs dort Propagandaszenen spielten, für die die Schießscharten gesprengt werden mussten. Zwei tiefe Magazine unter Felsgestein wurden höchstwahrscheinlich um 1885–1890 gegraben. Das erste, hinter der Boulevard-Bastion, weist für diese Art von Magazin eine ungewöhnlich sorgfältige Architektur auf. Es gibt sehr schöne Kombinationen aus behauenem Stein und Terrakotta-Ziegeln. Es gibt zwei Förderschächte, deren Ausgänge zwei Betonblöcke in einem als Pulvermagazin bezeichneten Oberflächengebäude bilden. Wir erlauben uns zu bezweifeln, dass es sich bei diesem Gebäude um ein Pulvermagazin handelt, denn obwohl wir es nicht betreten haben, können wir nur feststellen, dass es keine der äußeren Merkmale eines solchen Magazins aufweist. Vielleicht wurde es an der Stelle des alten Pulvermagazins errichtet, das heute verschwunden ist? Einer der beiden Förderausgänge verfügt noch über einen Teil seiner Hebevorrichtung. Das zweite Magazin unter Felsgestein befindet sich hinter der Graillé-Bastion. Es ist deutlich verfallener und verfügt nur über einen Förderschacht, dessen Kopf ebenfalls betoniert ist. In einer Reihe von Kasematten, die an die Bastion Saint-André angrenzen, fällt außerdem eine Reihe von sieben Trögen aus behauenem Stein auf. Diese Tröge sind auf normaler Höhe für ein Pferd angebracht, aber die Eingangstür würde kaum für ein Fohlen ausreichen. Die Fassade wurde daher verändert. Mehrere Projekte für die Installation von Panzern, darunter eines für eine Batterie mit zwei Galopin Mle 1890-Türmen für zwei 155er-Langgeschütze, sind in den Zeichnungen erhalten geblieben. Im Jahr 1914 zählte die Garnison etwa 2.300 Mann, aber die Artillerie des Ortes bestand aus nur vier 120-mm-Geschützen, vier 90-mm-Geschützen und einigen Bronzemörsern (plus sechs Maschinengewehren). Der überwiegende Teil dieser Garnison war in zwei großen Kasernen untergebracht, die auf der Anhöhe der heutigen riesigen südlichen Esplanade errichtet wurden. Diese beiden langgestreckten Gebäude sowie ein drittes, das etwa ein Drittel so lang ist wie die beiden anderen, wurden 1679 erbaut und im Kataster von 1848 als Infanteriekasernen erfasst. Die beiden großen Kasernen wurden Broussier und Thiébault genannt, während die kleine zur Loison-Kaserne wurde. Da General Jean-Gabriel Thiébault aus Montmédy 1874 starb, handelt es sich höchstwahrscheinlich um eine Bezeichnung aufgrund eines Erlasses von General Boulanger vom 25. März 1886. 1985 standen die kleinen Kasernen noch, heute sind die drei Gebäude geräumt. Erwähnenswert ist auch ein bombensicherer Brunnen, auf dem sich noch immer eine zweirädrige Pumpe befindet. Interessanterweise wurde das Wasser aus diesem Brunnen in zwei Absetzbecken im selben Raum geleitet. Die Wasseroberfläche befindet sich etwa 65 m vom Rand entfernt. In den Jahren 1883–1884 wurde ein 538 m langer Stollen (120 cm breit und 180 cm hoch) gegraben, der die Zitadelle mit dem nahegelegenen Eisenbahntunnel verband, um das Befüllen der Grubenöfen in der Mitte dieses Tunnels zu ermöglichen. Zwischen zwei Blöcken des Verteidigungssystems gegenüber dem Eingang der Zitadelle war ein gut geschützter Zugang vorgesehen. Der untere Teil dieses Stollens wurde 1887 mit Ziegeln ausgekleidet. Im selben Jahr wurde dieser Ausgang als zu exponiert erachtet und durch einen anderen ersetzt, der vom Graben des Halbmonds 21 ausgeht und einen neuen, 90 m langen Stollen nutzt, der an den ursprünglichen Stollen angebaut wird. In diesem Divertikel wird das Pulvermagazin gebaut, das die Öfen des Eisenbahntunnels versorgen soll. Schließlich befindet sich am nördlichen Fuß der Bastion Saint-André ein Observatorium, das in den Gipfel des Steilhangs eingebaut wurde, wahrscheinlich und unseren Angaben zufolge kurz vor 1914. Obwohl es zwei große Visiere hat, die auf das Eisenbahnviadukt von Thonne-les-Prés gerichtet sind, wurde rechts eine Art sehr enger Betonturm hinzugefügt, dessen Zweck wir nicht erklären können. Wir sollten darauf hinweisen, dass wir eine Erwähnung dieses Observatoriums gefunden haben, in der angegeben wird, dass es während des Ersten Weltkriegs von Deutschen erbaut wurde. Die Frage ist schwer zu beantworten. Die Zitadelle wurde im Krieg von 1870 bombardiert und erlitt 1914 nur minimale Schäden, da der Gouverneur des Ortes ihre Evakuierung beschloss. Die Oberstadt von Montmédy, bis in die 1980er Jahre eine Geisterstadt, erwacht nun zu neuem Leben. Einzelpersonen haben sich der Restaurierung der Häuser gewidmet und die Gemeinde hat echte Anstrengungen unternommen, sie zu erhalten. Es gibt jetzt ein sehr interessantes Museum der Festung, das Dach der Kirche wurde 2003-2004 vollständig renoviert und – was Enthusiasten sehr schätzen – abgesehen von den beiden Lagern unter dem Felsen, die zum (völlig berechtigten) Schutz der Fledermäuse nicht betreten werden dürfen, können Touristen hier einen ganzen Tag damit verbringen, durch die Galerien, Gräben und Aufbauten der Zitadelle zu schlendern. Montmédy ist sehr gut gepflegt und verfügt über eine perfekt kontrollierte Vegetation. Mit seinen überdachten Wegen, dem falschen Braie der Kurtine zwischen den Bastionen Graillé und Connils, seinem beeindruckenden Zugang, der den Besucher durch drei aufeinanderfolgende Tore, darunter zwei Tunneltore, führt, und vielen weiteren für die Bastion typischen Elementen ist Montmédy ein hervorragendes Lehrmittel in Sachen Militärarchitektur. Besonders hervorzuheben ist die Zugbrücke mit zwei Pfeilen am Eingang, neben der sich eine Ausfallpforte mit einer Brücke mit einem Pfeil befindet. Die ockerfarbene Farbe des Macigno, eines lokalen Kalksandsteins, verleiht Montmédy einen zusätzlichen Hauch von Magie, und es lohnt sich auf jeden Fall, Montmédy zu besuchen. Wir bedauern nur eines: Die Zuflucht der Mönche von Orval, ein imposantes Gebäude aus dem Jahr 1632, konnte die Entscheidungsträger bisher nicht von der Dringlichkeit einer Sanierung überzeugen. Da kürzlich (01/2007) eine ganze Ecke eingestürzt ist, ist zu befürchten, dass der Rest bald folgen wird.

Dept 55 (Maas). De citadel, gebouwd onder Karel V in de 16e eeuw, later herontworpen door Vauban, die desondanks beperkt was in zijn voorstellen voor de uitbreiding van de verdedigingsfronten door de aard van het terrein. De noordelijke wachter van de Stenay-kloof heeft ruwweg de vorm van een rechthoekige driehoek met de schuine zijde gericht naar het zuidzuidwesten-noordnoordoosten. Interessant in alle opzichten is dat de citadel op een landtong ligt die uitmondt op ongeveer 300 m boven zeeniveau. De twee torens van de Saint-Martinkerk, gebouwd in 1756, zijn van kilometers ver zichtbaar. Séré de Rivières liet er tussen 1874 en 1882, geconfronteerd met de weigering om een verdedigingsfort te bouwen bij Vélosnes, aanzienlijke werkzaamheden uitvoeren. Hoewel het verstandig is om niet alle kazematten aan Montmédy toe te schrijven, zoals bijvoorbeeld de rij van tien magazijnen die tegen de ringmuur tussen de bastions Saint-André en Boulevard staan, en die voorkomen op een kadastrale kaart uit 1848, is het onweerlegbaar dat deze kazematten operationeel waren in de periode die door deze index wordt bestreken; een apparaat om de ramen af te sluiten met platte banden met latten (aanbevolen in de ministeriële circulaire van 26 april 1878) is eveneens aanwezig. Zoals gebruikelijk negeren werken die betrekking hebben op de vesting de periode na 1870, of raken deze slechts aan, die echter aandacht verdient, omdat de bovenstad van Montmédy in alle hoeken en gaten de sporen van latere ontwikkelingen draagt. Zo is er geen ondergrondse galerij, geen verbindingsschacht die niet getuigt van een kooi-applicatie die Mle 1879 ondersteunt. Maar de meest ingrijpende transformaties vinden natuurlijk elders plaats. Het bastion Connils, aan de zuidpunt, is volledig verbouwd. Daar is een prachtige lichtschacht voor de kazerne gegraven. De drie trappen aan de vierkante zijde die toegang geven tot deze binnenplaats vormen een zeer fraaie architectonische compositie. Vijf kazernes staan tegenover vijf andere traveeën met magazijnen, waarvan er één latrines herbergt. In het verlengde van de achterste gang van deze kazerne bereikt men enorme waterreservoirs en een zeer oud deel van de citadel waar men een prachtig ribgewelf kan bewonderen, waarvan de duurzaamheid echter onzeker lijkt. Via dit deel bereikt men ook de beroemde drievoudige caponnière die later wordt besproken. Boven de waterreservoirs toont de bediening de overblijfselen van twee broodovens en, iets zeer zeldzaams in de vesting die bekendstaat als Séré de Rivières, ramen met een dubbele balkbarrière. Hoewel het moeilijk is om de dwarsbalken van de artilleriekam die van dit bastion naar het Graillé-bastion loopt precies te dateren, is het ook belangrijk om de aanwezigheid van wapens op te merken die niet alleen de originaliteit hebben dat ze verbogen zijn, maar ook dat ze aan de voet van de platforms tevoorschijn komen en niet achter de borstwering. Foto's die de Duitsers tijdens de Eerste Wereldoorlog maakten, getuigen van de aanwezigheid van 120 L de Bange-kanonnen op deze heuvelrug. Hoewel de verdediging van de grachten leek te moeten worden gedecentraliseerd door enorme kazematten die als omheiningen fungeerden (in dit verband mag de bezoeker de immense ruimte van het Boulevard-bastion niet missen), zal het kleine zuidelijke front een nieuwe caponnière krijgen die niet alleen drie flankerende richtingen zal hebben, maar ook zal worden gekenmerkt door de kleine omvang van de te verdedigen fronten. Omdat het gemakkelijk verrast kon worden, omdat het de vijand niet van verre kon zien aankomen, zal het worden omgeven door een diepe gracht. Helaas heeft het vandaag de dag veel van zijn pracht verloren, aangezien de bezettingstroepen van de Eerste Wereldoorlog er propagandascènes hebben gespeeld, scènes die het dynamiseren van de schietgaten vereisten. Twee diepe magazijnen onder de rotsen zullen worden gegraven, waarschijnlijk rond 1885-1890. Het eerste, achter het Boulevard-bastion, heeft een ongewoon zorgvuldige architectuur voor dit type magazijn. Er zijn zeer fraaie combinaties tussen gehouwen steen en terracotta bakstenen. Er zijn twee hijsschachten, waarvan de uitlaten twee betonnen blokken vormen in een gebouw aan de oppervlakte dat is aangewezen als kruitmagazijn. We durven te betwijfelen of dit gebouw een kruitmagazijn is, want hoewel we er niet zijn binnengegaan, kunnen we alleen maar vaststellen dat het geen van de uiterlijke kenmerken van een dergelijk magazijn heeft. Misschien is het gebouwd op de plaats van het oude kruitmagazijn, dat inmiddels verdwenen is? Een van de twee hijsuitlaten heeft nog steeds een deel van zijn hefmechanisme. Het tweede magazijn bevindt zich onder de rotsen achter het Graillé-bastion. Het is veel meer in verval geraakt en heeft slechts één hijsschacht, waarvan de kop eveneens van beton is. We zullen ook, in een reeks kazematten die tegen het Saint-André-bastion aanliggen, een rij van zeven gehouwen stenen troggen opmerken. Deze troggen zijn op normale hoogte voor een paard geplaatst, maar de toegangsdeur zou nauwelijks voldoende zijn voor een veulen. De gevel werd daarom aangepast. Verschillende projecten voor de installatie van pantser, waaronder een voor een batterij van twee Galopin Mle 1890-torens voor twee 155 lange kanonnen, zijn in de tekeningen bewaard gebleven. In 1914 telde het garnizoen ongeveer 2300 man, maar de artillerie van het complex bestond uit slechts vier 120 mm kanonnen, vier 90 mm kanonnen en enkele bronzen mortieren (plus zes machinegeweren). Het overgrote deel van dit garnizoen was gehuisvest in twee grote barakken, gebouwd op de verhoging van wat nu de uitgestrekte zuidelijke esplanade is. Deze twee langgerekte gebouwen, evenals een derde, ongeveer een derde van de lengte van de andere twee, werden gebouwd in 1679 en opgenomen als infanteriebarakken in het kadaster van 1848. De twee grote kazernes kregen de namen Broussier en Thiébault, terwijl de kleine de Loison-kazerne werd. Generaal Jean-Gabriel Thiébault, afkomstig uit Montmédy, overleed in 1874; deze benaming is hoogstwaarschijnlijk gebaseerd op het decreet van generaal Boulanger van 25 maart 1886. In 1985 stonden de kleine kazernes er nog, maar vandaag de dag zijn de drie gebouwen ontruimd. Tot slot is de aanwezigheid van een bomvrije put, die nog steeds is voorzien van een tweewielige pomp, opmerkelijk. Interessant is dat het water uit deze put naar twee bezinktanks in dezelfde ruimte werd geleid. Het wateroppervlak bevindt zich ongeveer 65 meter vanaf de rand. In 1883-1884 werd een 538 meter lange galerij (120 cm breed en 180 cm hoog) gegraven die de citadel verbond met de nabijgelegen spoortunnel, om het laden van de hoogovens in het midden van deze tunnel mogelijk te maken. Een goed beschermde toegang was aangelegd tussen twee blokken van het verdedigingssysteem tegenover de ingang van de citadel. Het onderste deel van deze galerij werd in 1887 met bakstenen bekleed. In datzelfde jaar werd deze uitgang te kwetsbaar geacht en werd er een andere vervangen. Deze galerij, beginnend bij de gracht van de halvemaan 21, maakt gebruik van een nieuwe galerij van 90 m lang die op de oorspronkelijke galerij wordt geplaatst. In dit divertikel zal het kruitmagazijn worden gebouwd dat de ovens van de spoortunnel moet bevoorraden. Ten slotte, aan de noordelijke voet van het bastion Saint-André, bevindt zich een observatorium dat in de top van de helling is gebouwd, waarschijnlijk en volgens ons kort voor 1914. Hoewel het twee grote vizieren heeft die gericht zijn op het spoorwegviaduct van Thonne-les-Prés, is er rechts een soort zeer krappe betonnen toren aangebouwd, waarvan we het doel niet kunnen verklaren. We moeten erop wijzen dat we een vermelding van dit observatorium vonden waarin werd vermeld dat het tijdens de Eerste Wereldoorlog van Duitse makelij was. Het is moeilijk om een antwoord te vinden op die vraag. De citadel, gebombardeerd tijdens de oorlog van 1870, liep in 1914 slechts minimale schade op, nadat de gouverneur van de plaats had besloten deze te ontruimen. De bovenstad van Montmédy, tot in de jaren 80 een spookstad, komt nu weer tot leven. Particulieren hebben zich toegelegd op de restauratie van de huizen en de gemeente heeft zich enorm ingespannen om het te behouden. Er is nu een zeer interessant museum over de vesting, het dak van de kerk werd in 2003-2004 volledig gerenoveerd en, wat door liefhebbers zeer gewaardeerd wordt, afgezien van de twee ruimtes onder de rots die verboden zijn voor de bescherming (terecht) van vleermuizen, kan de toerist hier een hele dag doorbrengen met slenteren door de galerijen, grachten en bovenbouw van de citadel. Montmédy is zeer goed onderhouden en de vegetatie is perfect gecontroleerd. Het vormt een prachtig educatief centrum op het gebied van militaire architectuur, met zijn overwelfde paden, de valse braie van de ringmuur tussen de bastions van Graillé en Connils, de indrukwekkende toegang waarbij de bezoeker drie opeenvolgende poorten moet passeren, waarvan twee in een tunnel, en vele andere elementen die kenmerkend zijn voor de bastionstructuur. We zullen met name de ophaalbrug met twee pijlen bij de ingang opmerken, met daarnaast een achterpoortje met een brug met één pijl. De okerkleurige macigno, een lokale kalkzandsteen, voegt een extra vleugje magie toe, en Montmédy is zeker een bezoek waard. We hebben slechts één ding te betreuren: de schuilplaats van de monniken van Orval, een imposant gebouw uit 1632, heeft de beleidsmakers nog niet kunnen overtuigen van de urgentie van consolidatie. Omdat onlangs (januari 2007) een hele hoek is ingestort, wordt gevreesd dat de rest snel zal volgen.

Dept 55 (Meuse). Citadel built under Charles V in the 16th century, later redesigned by Vauban, who was nevertheless limited in his proposals for extending the defensive fronts by the very nature of the terrain. The northern sentinel of the Stenay Gap, it roughly takes the shape of a right triangle with the hypotenuse oriented SSW-NNE. Interesting in every respect, the citadel occupies a promontory culminating at approximately 300 m above sea level. The two towers of the Saint-Martin church, built in 1756, are visible from miles around. Séré de Rivières, between 1874 and 1882, faced with the refusal to build a defensive fort at Vélosnes, had considerable work carried out there. While it is prudent not to attribute all the casemates to it, such as, for example, the line of ten magazines leaning against the curtain wall between the Saint-André and Boulevard bastions which appear on a cadastral map of 1848, it is irrefutable that these casemates were operational during the period covered by this index; a device for closing the windows with flat bands with battens (recommended by the ministerial circular of April 26, 1878) is also present. As is customary, works dealing with the fortress either ignore or only touch on the post-1870 period which, however, deserves attention because the upper town of Montmédy bears the scars of later developments in every nook and cranny. For example, there is not an underground gallery, not a communication shaft that does not bear witness to a cage-applique support Mle 1879. But, of course, the most significant transformations are elsewhere. The Connils bastion, at the southern tip, has been completely modified. A superb barracks light well has been dug there. The three flights of the staircase on the square side providing access to this courtyard form a very beautiful architectural composition. Five barracks face five other bays of stores, one of which houses latrines. In the extension of the rear corridor of these barracks, one accesses vast cisterns as well as a very old part of the citadel where one can admire a superb ribbed vault, the durability of which however seems uncertain. It is also through there that one accesses the famous three-way caponier discussed later. Above the cisterns, the handling shows the remains of two bread ovens and, something very rare in the fortification known as Séré de Rivières, windows with a double beam barrier. While it is difficult to precisely date the traverses of the artillery ridge running from this bastion to the Graillé bastion, it is also necessary to note the presence of arms which have the originality not only of being baffled, but also of emerging at the base of the platforms and not behind the parapet. Photographs taken by the Germans during the First World War bear witness to the presence of 120 L de Bange cannons on this ridge. While the defense of the ditches seemed to have to be devolved to vast casemates acting as curtain walls (in this regard, the visitor should not fail to visit the immense room of the Boulevard bastion), the small southern front will have a new caponier attached to it which will not only have three flanking directions, but will also be characterized by the smallness of the fronts to be defended. Able to be taken by surprise, as it could not see the enemy coming from afar, it will be surrounded by a deep ditch. Unfortunately, it has today lost much of its splendor, the occupying forces of the First World War having played out propaganda scenes there, scenes which required the dynamiting of the embrasures. Two deep magazines under rock will be dug, most likely around 1885-1890. The first, behind the Boulevard bastion, is of unusually careful architecture for this type of magazine. There are very pretty combinations between cut stone and terracotta bricks. There are two hoist shafts, the outlets of which form two concrete blocks in a surface building designated as the powder magazine. We allow ourselves to doubt that this building is a powder magazine because, although we did not enter it, we can only note that it has none of the external characteristics of such a magazine. Perhaps it was built on the site of the old powder magazine, which has now disappeared? One of the two hoist outlets still has part of its lifting device. The second magazine under rock is located behind the Graillé bastion. Much more deteriorated, it has only one hoist shaft, the head of which is also concreted. We will also note, in a series of casemates backing onto the Saint-André bastion, a line of seven cut stone troughs. These troughs are placed at a normal height for a horse, but the entrance door would barely be sufficient for a foal. The facade was therefore modified. Several projects for the installation of armor, including one for a battery of two Galopin Mle 1890 turrets for two 155 long guns, will remain in the drawings. In 1914, the garrison numbered around 2,300 men, but the artillery of the place consisted of only four 120 mm guns, four 90 mm guns, and a few bronze mortars (plus six machine guns). The vast majority of this garrison was housed in two large barracks built on the elevation of what is today the vast southern esplanade. These two elongated buildings, as well as a third, about a third the length of the other two, were built in 1679 and included as infantry barracks in the 1848 land registry. The two large barracks were named Broussier and Thiébault, while the small one became the Loison barracks. General Jean-Gabriel Thiébault, from Montmédy, having died in 1874, this is most likely a designation following General Boulanger's decree of March 25, 1886. In 1985, the small barracks were still standing, but today the three buildings have been cleared. Finally, it is worth noting the presence of a well that is bomb-proof and still topped with a two-wheeled pump. Interestingly, the water from this well was channeled into two settling tanks located in the same room. The water surface is approximately 65 m from the edge. In 1883-1884, a 538 m long gallery (120 cm wide and 180 cm high) connecting the citadel to the nearby railway tunnel, in order to allow the loading of the mine furnaces in the center of this tunnel, was dug. A well-protected access had been provided between two blocks of the defense system facing the entrance to the citadel. The lower part of this gallery was lined with bricks in 1887. In the same year, this outlet was deemed too exposed, and another was substituted which, starting from the ditch of the half-moon 21, uses a new gallery 90 m long to be grafted onto the original gallery. It is in this diverticulum that the powder magazine intended to supply the furnaces of the railway tunnel will be built. Finally, at the northern root of the Saint-André bastion, there is an observatory built into the summit of the escarpment, probably and according to us shortly before 1914. Although it has two large visors aimed at the Thonne-les-Prés railway viaduct, a kind of very cramped concrete turret has been added to the right, the purpose of which we cannot explain. We should point out that we found a mention of this observatory specifying that it was of German construction, during the First World War. It is difficult to decide the question. Bombed during the war of 1870, the citadel suffered only minimal damage in 1914, the governor of the place having decided to evacuate it. A ghost town until the 1980s, the upper town of Montmédy is now coming back to life. Individuals have devoted themselves to the restoration of the houses and the municipality has made real efforts to preserve it. There is now a very interesting museum of the fortification, the roof of the church was completely renovated in 2003-2004 and, something much appreciated by enthusiasts, apart from the two stores under the rock which are forbidden to access for the protection (fully justified) of bats, the tourist can spend a whole day here wandering in the galleries, ditches and superstructures of the citadel. Very well maintained, the vegetation perfectly controlled, Montmédy constitutes a superb educational tool in terms of military architecture, with its covered ways crossed, the false braie of the curtain wall between the Graillé and Connils bastions, its impressive access requiring the visitor to cross three successive gates including two in tunnel and many other elements typical of the bastion layout. We will particularly note the drawbridge with two arrows at the entrance, next to which a postern has a bridge with a single arrow. The ochre color of the macigno, a local calcareous sandstone, adds an extra touch of magic, and Montmédy is definitely worth the trip. We have only one regret: the Orval monks' refuge, an imposing building erected in 1632, has not yet been able to convince decision-makers of the urgency of consolidation. With an entire corner having recently collapsed (01/2007), it is feared that the rest will quickly follow.

Oddělení 55 (Meuse). Citadela postavená za Karla V. v 16. století, později přestavěná Vaubanem, jehož návrhy na rozšíření obranných front byly nicméně omezeny samotnou povahou terénu. Severní strážní prvek Stenay Gap má zhruba tvar pravoúhlého trojúhelníku s přeponou orientovanou ve směru JJZ-SV. Citadela je zajímavá v každém ohledu a zaujímá ostroh vrcholící přibližně 300 m nad mořem. Dvě věže kostela svatého Martina, postaveného v roce 1756, jsou viditelné z mnoha kilometrů daleko. Séré de Rivières, v letech 1874 až 1882, čelil odmítnutí postavit obrannou pevnost ve Vélosnes, a nechal zde provést značné práce. I když je rozumné nepřipisovat jí všechny kasematy, jako například řadu deseti skladů opřených o obvodovou zeď mezi baštami Saint-André a Boulevard, které se objevují na katastrální mapě z roku 1848, je nepopiratelné, že tyto kasematy byly v provozu v období, které tento rejstřík zahrnuje; je zde také zařízení pro uzavírání oken plochými pásy s latěmi (doporučené ministerským oběžníkem z 26. dubna 1878). Jak je zvykem, práce zabývající se pevností buď ignorují, nebo se dotýkají pouze období po roce 1870, které si však zaslouží pozornost, protože horní město Montmédy nese jizvy pozdějšího vývoje v každém koutě. Například zde není žádná podzemní galerie, žádná komunikační šachta, která by nesvědčila o klecovité podpěře Mle 1879. Nejvýznamnější proměny se však samozřejmě odehrávají jinde. Bašta Connils na jižním cípu byla kompletně upravena. Byla zde vykopána vynikající kasárenský světlík. Tři schodišťová ramena na straně náměstí, která umožňují přístup na toto nádvoří, tvoří velmi krásnou architektonickou kompozici. Pět kasáren je obráceno k pěti dalším skladům, z nichž jedno obsahuje latríny. V prodloužení zadní chodby těchto kasáren se vchází do rozlehlých cisteren a také do velmi staré části citadely, kde lze obdivovat nádhernou žebrovanou klenbu, jejíž trvanlivost se však zdá být nejistá. Tudy se také vchází ke slavnému trojcestnému kaponiéru, o kterém se bude mluvit později. Nad cisternami je vidět zbytky dvou chlebových pecí a, což je v opevnění známém jako Séré de Rivières velmi vzácné, okna s dvojitou trámovou zábradlím. I když je obtížné přesně datovat traverzy dělostřeleckého hřebene vedoucího od této bašty k baště Graillé, je také nutné poznamenat přítomnost zbraní, které mají tu originalitu, že jsou nejen přehnuty, ale také vystupují na úpatí plošin a nikoli za parapetem. Fotografie pořízené Němci během první světové války svědčí o přítomnosti 120 děl L de Bange na tomto hřebeni. Zatímco obrana příkopů se zdála být decentralizovaná k rozlehlým kasematám sloužícím jako obvodové zdi (v tomto ohledu by návštěvník neměl opomenout navštívit obrovskou místnost bašty Boulevard), k malé jižní frontě bude připojen nový kaponiér, který bude mít nejen tři boční směry, ale bude se také vyznačovat malou velikostí bráněných front. Bude zaskočen, protože nebude moci vidět nepřítele přicházejícího z dálky, a bude obklopen hlubokým příkopem. Bohužel dnes ztratil mnoho ze své nádhery, protože okupační síly první světové války zde odehrály propagandistické scény, které vyžadovaly dynamizování střílen. Budou vykopány dva hluboké sklady pod kamenem, pravděpodobně kolem let 1885-1890. První, za baštou Boulevard, má pro tento typ skladu neobvykle pečlivou architekturu. Jsou zde velmi pěkné kombinace mezi tesaným kamenem a terakotovými cihlami. V povrchové budově označené jako prachárna se nacházejí dvě výtahové šachty, jejichž ústí tvoří dva betonové bloky. Dovolujeme si pochybovat o tom, že se jedná o prachárnu, protože ačkoli jsme do ní nevstoupili, můžeme si pouze všimnout, že nemá žádné z vnějších charakteristik takového skladu. Možná byla postavena na místě starého prachárny, který nyní zmizel? Jeden ze dvou výtahových výstupů si stále zachoval část svého zvedacího zařízení. Druhá prachárna pod skálou se nachází za baštou Graillé. Je mnohem více zchátralá a má pouze jednu výtahovou šachtu, jejíž hlava je rovněž vybetonována. Všimneme si také, že v sérii kasemat opírajících se o baštu Saint-André se nachází řada sedmi kamenných žlabů. Tyto žlaby jsou umístěny v normální výšce pro koně, ale vstupní dveře by sotva stačily pro hříbě. Proto byla upravena fasáda. Několik projektů na instalaci pancéřování, včetně jednoho pro baterii dvou věží Galopin Mle 1890 pro dvě děla ráže 155 mm, zůstane ve výkresech. V roce 1914 čítala posádka přibližně 2 300 mužů, ale dělostřelectvo místa sestávalo pouze ze čtyř děl ráže 120 mm, čtyř děl ráže 90 mm a několika bronzových minometů (plus šesti kulometů). Velká většina této posádky byla ubytována ve dvou velkých kasárnách postavených na vyvýšenině dnešní rozlehlé jižní promenády. Tyto dvě protáhlé budovy, stejně jako třetí, zhruba o třetinu délky dalších dvou, byly postaveny v roce 1679 a v katastru nemovitostí z roku 1848 byly zapsány jako pěchotní kasárna. Dvě velké kasárny se jmenovaly Broussier a Thiébault, zatímco ta malá se stala kasárnami Loison. Generál Jean-Gabriel Thiébault z Montmédy zemřel v roce 1874, takže toto označení s největší pravděpodobností vzniklo na základě dekretu generála Boulangera z 25. března 1886. V roce 1985 malá kasárna stále stála, ale dnes jsou všechny tři budovy vyklizeny. Za zmínku stojí i přítomnost studny, která je odolná proti bombám a stále je zakončena dvoukolovým čerpadlem. Zajímavé je, že voda z této studny byla sváděna do dvou usazovacích nádrží umístěných ve stejné místnosti. Hladina vody je přibližně 65 m od okraje. V letech 1883-1884 byla vykopána 538 m dlouhá galerie (120 cm široká a 180 cm vysoká) spojující citadelu s nedalekým železničním tunelem, aby bylo možné nakládat důlní pece uprostřed tohoto tunelu. Mezi dvěma bloky obranného systému směřujícími ke vchodu do citadely byl zajištěn dobře chráněný přístup. Spodní část této galerie byla v roce 1887 vyzděna cihlami. Ve stejném roce byl tento výpust shledán příliš exponovaným a byl nahrazen jiným, který, vycházející z příkopu půlměsíce 21, využívá novou galerii dlouhou 90 m, která je naroubována na původní galerii. V tomto divertikulu bude postaven střelnice určený k zásobování pecí železničního tunelu. Konečně, u severního kořene bašty Saint-André je do vrcholu srázu zabudována observatoř, pravděpodobně a podle nás krátce před rokem 1914. Ačkoli má dva velké průzory zaměřené na železniční viadukt Thonne-les-Prés, vpravo byla přidána jakási velmi stísněná betonová věžička, jejíž účel nedokážeme vysvětlit. Měli bychom zdůraznit, že jsme našli zmínku o této observatoři, která upřesňuje, že byla německé konstrukce z doby první světové války. Je těžké tuto otázku rozhodnout. Citadela, bombardovaná během války v roce 1870, utrpěla v roce 1914 jen minimální škody, protože guvernér města se rozhodl ji evakuovat. Horní město Montmédy, město duchů až do 80. let 20. století, se nyní probouzí k životu. Jednotlivci se věnují obnově domů a obec vynakládá skutečné úsilí na jejich zachování. Nyní se zde nachází velmi zajímavé muzeum opevnění, střecha kostela byla v letech 2003-2004 kompletně zrekonstruována a kromě dvou skladů pod skálou, do kterých je (plně oprávněně) zakázán přístup z důvodu ochrany netopýrů, zde může turista strávit celý den procházkou po galeriích, příkopech a nástavbách citadely. Montmédy je velmi dobře udržovaný a vegetace je dokonale kontrolovaná. Z hlediska vojenské architektury představuje vynikající vzdělávací nástroj s křížením krytých cest, falešným braie kurtinové zdi mezi baštami Graillé a Connils, působivým přístupem, který vyžaduje, aby návštěvník prošel třemi po sobě jdoucími branami, včetně dvou v tunelu, a mnoha dalšími prvky typickými pro uspořádání bašt. Zvláště si zasloužíme povšimnout padacího mostu se dvěma střelnicemi u vchodu, vedle kterého je na zadní straně most s jednou střelnicí. Okrová barva macigna, místního vápenatého pískovce, dodává Montmédy zvláštní nádech magie a návštěva rozhodně stojí za to. Máme jen jednu lítost: útočiště mnichů z Orvalu, impozantní budova postavená v roce 1632, dosud nedokázala přesvědčit osoby s rozhodovací pravomocí o naléhavosti konsolidace. Vzhledem k tomu, že se nedávno (01/2007) zřítil celý roh, existují obavy, že zbytek bude rychle následovat.