Place de Brest, nord du goulet, 1887-1888. Tout d'abord, dès 1876, on envisage une batterie de rupture, éventuellement sous tourelle. En 1882, on proposa une batterie de rupture de 2 × 32 c tirant à barbette. En définitive, c'est une batterie de rupture casematée, creusée dans le roc et armée de 2 canons de 32 c de marine modèle 1870-84 sur affûts M modèle 1888, tirant au ras de la surface de la mer que l'on installera. Le procès-verbal de la Commission de défense des Côtes du 19 février 1886 la renseigne comme étant à construire en première urgence. D'un plan très simple, on y descendait par un escalier au pied et à la gauche duquel se trouvait un petit magasin à poudre. Six mètres plus loin se trouvait, à droite, la première des caves à canon suivie immédiatement de la seconde. Ces caves à canons mesuraient douze mètres de long et étaient protégées par un mur de trois mètres d'épaisseur. Elle a été désarmée en août 1915. La batterie fut transformée, notamment par les Français après la seconde guerre mondiale. L'escalier d'accès, sis dans le passage couvert de l'entrée du vieux fort, a été barré par une épaisse porte blindée et les embrasures ont été bétonnées. Aujourd'hui, l'intérieur est inaccessible et descendre au devant des embrasures se révèle un exercice assez périlleux. Voir position du Minou.

Festung von Brest, Norden der Enge, 1887-1888. Zuerst, bereits 1876, erwägt man eine Brechbatterie, eventuell unter Turm. 1882 schlug man eine Brechbatterie von 2 × 32 c vor, die auf Barbette schießt. Endgültig ist es eine kasemattierte Brechbatterie, in den Felsen gegraben und bewaffnet mit 2 Marinekanonen 32 c Modell 1870-84 auf M-Lafetten Modell 1888, die knapp über der Meeresoberfläche schießen, die man installieren wird. Das Sitzungsprotokoll der Kommission für Küstenverteidigung vom 19. Februar 1886 meldet sie als in erster Dringlichkeit zu bauen. Von einem sehr einfachen Plan stieg man dort über eine Treppe hinab, an deren Fuß und zu deren Linken sich ein kleines Pulvermagazin befand. Sechs Meter weiter befand sich, rechts, der erste der Geschützkeller, dem unmittelbar der zweite folgte. Diese Geschützkeller maßen zwölf Meter Länge und waren durch eine Mauer von drei Metern Dicke geschützt. Sie wurde im August 1915 außer Dienst gestellt. Die Batterie wurde umgebaut, insbesondere durch die Franzosen nach dem zweiten Weltkrieg. Der Zugangstreppe, gelegen im gedeckten Durchgang des Eingangs des alten Forts, wurde durch eine dicke Panzertür versperrt und die Schießscharten wurden betoniert. Heute ist das Innere unzugänglich und vor die Schießscharten hinabzusteigen erweist sich als eine ziemlich gefährliche Übung. Siehe Stellung des Minou.

Vesting van Brest, noorden van het zeegat, 1887-1888. Eerst, reeds in 1876, overweegt men een breekbatterij, eventueel onder toren. In 1882 stelde men een breekbatterij van 2 × 32 c voor, vurend op barbette. Uiteindelijk is het een gekazematteerde breekbatterij, uitgegraven in de rots en bewapend met 2 marinekanonnen 32 c model 1870-84 op M-affuiten model 1888, vurend ter hoogte van het zeeoppervlak die men zal installeren. Het proces-verbaal van de Commissie voor Kustverdediging van 19 februari 1886 vermeldt ze als te bouwen in eerste urgentie. Van een zeer eenvoudig plan daalde men daar af via een trap aan wiens voet en wiens linkerzijde zich een klein kruitmagazijn bevond. Zes meter verder bevond zich, rechts, de eerste der geschutkelders onmiddellijk gevolgd door de tweede. Deze geschutkelders maten twaalf meter lengte en waren beschermd door een muur van drie meter dikte. Ze werd buiten dienst gesteld in augustus 1915. De batterij werd verbouwd, in het bijzonder door de Fransen na de tweede wereldoorlog. De toegangstrap, gelegen in de overdekte doorgang van de ingang van het oude fort, werd versperd door een dikke pantserdeur en de schietgaten werden gebetonneerd. Vandaag is het binnenste ontoegankelijk en afdalen voor de schietgaten blijkt een vrij hachelijke oefening. Zie stelling van Minou.

Fortress of Brest, north of the strait, 1887-1888. First, as early as 1876, consideration is given to a breach battery, possibly under turret. In 1882, a breach battery of 2 × 32 c firing on barbette was proposed. Ultimately, it is a casemated breach battery, dug into the rock and armed with 2 navy guns 32 c model 1870-84 on M mounts model 1888, firing at sea level that will be installed. The minutes of the Coastal Defense Commission of February 19 1886 report it as to be built in first urgency. Of a very simple plan, one descended there by a staircase at the foot and to the left of which was a small powder magazine. Six meters further was, on the right, the first of the gun cellars immediately followed by the second. These gun cellars measured twelve meters in length and were protected by a wall three meters thick. It was disarmed in August 1915. The battery was transformed, notably by the French after the second world war. The access staircase, located in the covered passage of the entrance of the old fort, was barred by a thick armored door and the embrasures were concreted. Today, the interior is inaccessible and descending in front of the embrasures proves to be a rather perilous exercise. See position of Minou.

Pevnost Brest, sever průlivu, 1887-1888. Nejprve, již roku 1876, uvažuje se o průlomové baterii, eventuálně pod věží. Roku 1882 byl navržen průlomová baterie 2 × 32 c střílející na barbetu. Nakonec je to kasematovaná průlomová baterie, vyhloubená ve skále a vyzbrojená 2 námořními děly 32 c model 1870-84 na M lafetách model 1888, střílející těsně nad hladinou moře, která bude instalována. Zápis Komise pro obranu pobřeží z 19. února 1886 ji uvádí jako stavět v první naléhavosti. Velmi jednoduchého půdorysu, sestupovalo se tam po schodišti, u jehož paty a nalevo se nacházel malý prachový sklad. Šest metrů dále se nacházel, vpravo, první z dělostřeleckých sklepů bezprostředně následovaný druhým. Tyto dělostřelecké sklepy měřily dvanáct metrů délky a byly chráněny zdí tři metry tlustou. Byla odzbrojena v srpnu 1915. Baterie byla přestavěna, zejména Francouzi po druhé světové válce. Přístupové schodiště, ležící v kryté chodbě vchodu starého fortu, bylo zataraseno tlustými pancéřovými dveřmi a střílny byly zabetonovány. Dnes je vnitřek nepřístupný a sestoupit před střílny se ukazuje jako dosti riskantní cvičení. Viz postavení Minou.