Lang Son. Un des trois ouvrages modernes réalisés à Lang Son entre 1942 et 1945, sur l’emplacement d’un ancien poste du 19e siècle. Il porte le nom du général François Oscar de Négrier (1839-1913), qui s’illustra à la tête de sa brigade lors de la guerre franco-chinoise, et notamment à Lang Son. Il est situé à un kilomètre à l’ouest de la ville, à l’altitude de 340 mètres, au-dessus du Song Ky Cong. Il comporte une infrastructure souterraine, comprenant le PC, un casernement, une usine électrique et des magasins. Cet ensemble est relié par puits à l’étage intermédiaire, qui dessert les quatre blockhaus de défense du mur d’escarpe. Celui-ci interdit l’accès à la partie supérieure, qui comprend des casemates pour canons, des observatoires et des emplacements pour mortiers, ainsi que le casernement extérieur. Le 9 mars 1945, l’ouvrage n’est pas complètement achevé. Il ne possède comme artillerie que deux canons de 90 sur affût Mle 1916, servis par un peloton du 4e RAC, et sa défense est assurée par une section de la 21e compagnie du 3e régiment de tirailleurs tonkinois, ainsi que par une douzaine de légionnaires du 5e REI. Le tout placé sous le commandement du chef de bataillon Lucas, commandant le V/3e RTT. En plus des deux canons, l’armement comprend neuf mitrailleuses, douze FM Lewis, six lance-grenades VB, et deux mortiers de 81. Dans la matinée du 10, les mortiers de 81 appuient une contre-attaque lancée par les occupants du fort Brière de l’Isle, avec qui il communique par poste optique. L’objectif de celle-ci est de reprendre une casemate prise par l’ennemi dans la nuit. L’ouvrage se rend à 16 heures 30, son clairon sonne alors le cessez-le-feu pour toute la garnison de Lang Son. Son équipage est massacré peu après par les Japonais. Les superstructures du fort sont détruites par les troupes chinoises, avant leur départ, en 1946. De nos jours on peut voir les blocs éventrés par les explosifs et parcourir les galeries de l’étage intermédiaire, si on en trouve l’entrée. Vue du fort Brière de l’Isle, la ressemblance de l’ouvrage, entouré de son mur d’escarpe, avec celui de Rimplas, en Tinée, est frappante. L’étage inférieur est inaccessible. En contrebas du fort, perdus dans les jardins des habitations qui cernent désormais les côtés nord et est de la colline, on trouve les restes de la batterie de 155 L Mle 1916, mise en position à cet endroit en 1940. Primitivement destinés à l’ouvrage de Rach-Cat, en Cochinchine, ces canons ont participé aux combats de septembre 1940, avant que leurs culasses soient jetées dans la rivière par leurs servants, le 24 au soir. Comme l’histoire bafouille quelques fois, elles y ont rejoint les impedimenta et le trésor de guerre de l’armée du général de Négrier, jetés là le 28 mars 1885, lors de la première affaire de Lang Son, qui provoqua la chute du Cabinet Jules Ferry. Après le retour de l’autorité militaire française, le 30 novembre 1940, on s’empressa de récupérer les culasses et, par la même occasion, on repêcha le trésor de guerre de la colonne Négrier, qui se composait de plusieurs milliers de piastres mexicaines en argent, aux millésimes de 1884 et 1885. L’amiral Decoux, qui relate cette anecdote dans son livre « À la barre de l’Indochine », les fit aussitôt mettre en dépôt à la banque de l’Indochine. Ce trésor a vraisemblablement été pris par les Japonais, lors de leur attaque du 9 mars 1945 sur le siège de la banque, à Hanoï. Ils ont d’ailleurs signé à cette occasion un de leurs crimes les plus odieux, en massacrant tous les survivants de la compagnie chargée de la défense de la banque, après que celle-ci se soit rendue, munitions épuisées. Il faut dire qu’elle leur avait occasionné de très lourdes pertes. Quoiqu’il en soit, un des quatre canons de 155 L Mle 16 de Lang Son, encore très reconnaissable, est toujours en place, à proximité de son abri-soute en briques. La volée d’un autre émerge du revêtement de la ruelle sous laquelle il est enseveli. Les restes des deux autres sont peut-être à découvrir dans les propriétés alentour. En mars 1945, une deuxième batterie lourde est en position à proximité immédiate. Elle est armée de quatre canons de 155 L Mle 1877-14. L’épave d’une de ces pièces est exposée, comme nous l’avons vu, à la porte sud de la citadelle. Ces huit canons lourds forment la 25e batterie du VIIe groupe du 4e RAC. Le 9 mars, elles n’ont que peu l’occasion d’ouvrir le feu, car elles sont très vite prises sous les tirs d’une pièce bien camouflée, et de ceux d’armes légères, qui rendent la position intenable. Les servants se réfugient dans la citadelle et au fort Négrier. Ces pièces d’action lointaine, dont la mission était d’intervenir contre un ennemi débouchant de Chine, n’étaient bien entendu pas adaptées contre un ennemi déjà présent dans l’agglomération, et se livrant à un combat de rue. Eines der drei modernen Werke, die zwischen 1942 und 1945 in Lang Son an der Stelle eines alten Postens aus dem 19. Jahrhundert errichtet wurden. Es trägt den Namen von General François Oscar de Négrier (1839-1913), der sich an der Spitze seiner Brigade während des Französisch-Chinesischen Krieges, insbesondere bei Lang Son, auszeichnete. Es liegt einen Kilometer westlich der Stadt auf einer Höhe von 340 Metern über dem Song Ky Cong. Es verfügt über eine unterirdische Infrastruktur, bestehend aus dem Gefechtsstand, einer Kaserne, einem Elektrizitätswerk und Magazinen. Diese Anlage ist über Schächte mit dem Zwischengeschoss verbunden, das die vier Bunker zur Verteidigung der Eskarpemauer versorgt. Diese verwehrt den Zugang zum oberen Teil, der Kasematten für Kanonen, Beobachtungsposten und Mörserstellungen sowie die Außenkaserne umfasst. Am 9. März 1945 ist das Werk nicht vollständig fertiggestellt. Es verfügt als Artillerie nur über zwei 90-mm-Kanonen auf Lafette Mle 1916, bedient von einem Zug des 4. RAC, und seine Verteidigung wird von einer Sektion der 21. Kompanie des 3. Tonkin-Schützenregiments sowie von etwa einem Dutzend Legionären des 5. REI gewährleistet. Das Ganze steht unter dem Befehl von Bataillonschef Lucas, Kommandeur des V/3. RTT. Neben den beiden Kanonen umfasst die Bewaffnung neun Maschinengewehre, zwölf Lewis-leichte Maschinengewehre, sechs VB-Granatwerfer und zwei 81-mm-Mörser. Am Morgen des 10. unterstützen die 81-mm-Mörser einen Gegenangriff der Besatzung von Fort Brière de l’Isle, mit dem es über einen optischen Posten Verbindung hat. Dessen Ziel ist die Rückeroberung einer in der Nacht vom Feind genommenen Kasematte. Das Werk ergibt sich um 16:30 Uhr, sein Hornist bläst dann den Waffenstillstand für die gesamte Garnison von Lang Son. Seine Besatzung wird kurz darauf von den Japanern massakriert. Die Aufbauten des Forts werden von chinesischen Truppen vor ihrem Abzug im Jahr 1946 zerstört. Heutzutage kann man die von Sprengstoffen aufgerissenen Blöcke sehen und die Gänge des Zwischengeschosses durchqueren, wenn man den Eingang findet. Vom Fort Brière de l’Isle aus gesehen ist die Ähnlichkeit des von seiner Eskarpemauer umgebenen Werks mit dem von Rimplas im Tinée-Tal verblüffend. Das Untergeschoss ist unzugänglich. Unterhalb des Forts, verloren in den Gärten der Häuser, die nun die Nord- und Ostseite des Hügels umgeben, findet man die Überreste der 155-mm-Langrohrkanonen-Batterie Mle 1916, die 1940 an dieser Stelle in Stellung gebracht wurde. Ursprünglich für das Werk Rach-Cat in Cochinchina bestimmt, nahmen diese Kanonen an den Kämpfen im September 1940 teil, bevor ihre Verschlüsse am Abend des 24. von ihren Bedienungen in den Fluss geworfen wurden. Wie die Geschichte manchmal stottert, gesellten sie sich dort zu den impedimenta und dem Kriegsschatz der Armee von General de Négrier, die am 28. März 1885 während der ersten Affäre von Lang Son dorthin geworfen wurden, die den Sturz des Kabinetts Jules Ferry verursachte. Nach der Rückkehr der französischen Militärgewalt am 30. November 1940 beeilte man sich, die Verschlüsse zu bergen, und dabei fischte man auch den Kriegsschatz der Kolonne Négrier, der aus mehreren tausend mexikanischen Silberpiaster der Jahrgänge 1884 und 1885 bestand. Admiral Decoux, der diese Anekdote in seinem Buch „À la barre de l’Indochine“ erzählt, ließ sie sofort bei der Banque de l’Indochine hinterlegen. Dieser Schatz wurde vermutlich von den Japanern bei ihrem Angriff auf den Sitz der Bank in Hanoi am 9. März 1945 erbeutet. Sie verübten dabei eines ihrer abscheulichsten Verbrechen, indem sie alle Überlebenden der Kompanie, die mit der Verteidigung der Bank beauftragt war, massakrierten, nachdem diese sich mit erschöpfter Munition ergeben hatte. Man muss sagen, dass sie ihnen sehr schwere Verluste zugefügt hatte. Wie dem auch sei, eines der vier 155-mm-Langrohrkanonen Mle 16 von Lang Son, noch sehr gut erkennbar, ist immer noch an Ort und Stelle, in der Nähe seines gemauerten Unterstandsbunkers. Das Rohr eines anderen ragt aus der Deckschicht der Gasse hervor, unter der es begraben liegt. Die Überreste der anderen beiden sind vielleicht in den umliegenden Grundstücken zu entdecken. Im März 1945 befand sich eine zweite schwere Batterie in unmittelbarer Nähe. Sie war mit vier 155-mm-Langrohrkanonen Mle 1877-14 bewaffnet. Das Wrack eines dieser Geschütze ist, wie wir gesehen haben, am Südtor der Zitadelle ausgestellt. Diese acht schweren Kanonen bilden die 25. Batterie der VII. Gruppe des 4. RAC. Am 9. März hatten sie nur wenig Gelegenheit, das Feuer zu eröffnen, da sie sehr schnell unter das Feuer eines gut getarnten Geschützes und von Handfeuerwaffen gerieten, was die Position unhaltbar machte. Die Bedienungen flüchteten in die Zitadelle und ins Fort Négrier. Diese weitreichenden Geschütze, deren Aufgabe es war, gegen einen von China her vorstoßenden Feind vorzugehen, waren natürlich nicht gegen einen Feind geeignet, der sich bereits in der Stadt befand und Straßenkämpfe führte. Een van de drie moderne werken die tussen 1942 en 1945 in Lang Son werden gerealiseerd op de plaats van een oude post uit de 19e eeuw. Het draagt de naam van generaal François Oscar de Négrier (1839-1913), die zich aan het hoofd van zijn brigade onderscheidde tijdens de Frans-Chinese oorlog, met name bij Lang Son. Het ligt een kilometer ten westen van de stad, op een hoogte van 340 meter, boven de Song Ky Cong. Het beschikt over een ondergrondse infrastructuur, bestaande uit de commandopost, een kazerne, een elektriciteitscentrale en magazijnen. Dit geheel is via schachten verbonden met de tussenverdieping, die de vier bunkers voor de verdediging van de escarpemuur bedient. Deze verspert de toegang tot het bovenste deel, dat bestemd is voor kanonkazematten, observatieposten en mortieropstellingen, alsmede de buitenkazerne. Op 9 maart 1945 is het werk niet volledig voltooid. Het beschikt als artillerie slechts over twee 90 mm-kanonnen op affuit Mle 1916, bediend door een peloton van het 4e RAC, en zijn verdediging wordt verzorgd door een sectie van de 21e compagnie van het 3e regiment Tonkinse scherpschutters, alsmede door een tiental legionairs van het 5e REI. Het geheel staat onder bevel van bataljonschef Lucas, commandant van het V/3e RTT. Naast de twee kanonnen omvat de bewapening negen mitrailleurs, twaalf Lewis lichte mitrailleurs, zes VB-granaatwerpers en twee 81 mm-mortieren. In de ochtend van de 10e ondersteunen de 81 mm-mortieren een tegenaanval uitgevoerd door de bezetters van fort Brière de l’Isle, waarmee het via een optische post communiceert. Het doel hiervan is het heroveren van een in de nacht door de vijand ingenomen kazemat. Het werk geeft zich over om 16:30 uur, zijn trompetter blaast dan het staakt-het-vuren voor de gehele garnizoen van Lang Son. De bemanning wordt kort daarna door de Japanners afgeslacht. De bovenbouw van het fort wordt in 1946 door Chinese troepen verwoest, voor hun vertrek. Tegenwoordig kan men de door explosieven opengereten blokken zien en de gangen van de tussenverdieping doorlopen, als men de ingang vindt. Vanaf fort Brière de l’Isle is de gelijkenis van het werk, omgeven door zijn escarpemuur, met dat van Rimplas in de Tinée treffend. De benedenverdieping is ontoegankelijk. Beneden het fort, verloren in de tuinen van de huizen die nu de noord- en oostzijde van de heuvel omsluiten, vindt men de resten van de 155 L Mle 1916-batterij, die in 1940 op deze plaats in stelling werd gebracht. Oorspronkelijk bestemd voor het werk van Rach-Cat in Cochinchina, namen deze kanonnen deel aan de gevechten van september 1940, voordat hun sluitstukken op de avond van de 24e door hun bedieningen in de rivier werden geworpen. Zoals de geschiedenis soms hapert, voegden zij zich daar bij de impedimenta en de oorlogsschat van het leger van generaal de Négrier, die op 28 maart 1885 tijdens de eerste affaire van Lang Son, die de val van het kabinet Jules Ferry veroorzaakte, werden geworpen. Na de terugkeer van het Franse militaire gezag op 30 november 1940 haastte men zich om de sluitstukken te bergen en bij die gelegenheid viste men ook de oorlogsschat van de colonne Négrier op, die bestond uit enkele duizenden Mexicaanse zilveren piasters van de jaren 1884 en 1885. Admiraal Decoux, die deze anekdote vertelt in zijn boek « À la barre de l’Indochine », liet ze onmiddellijk deponeren bij de Banque de l’Indochine. Deze schat is waarschijnlijk door de Japanners buitgemaakt tijdens hun aanval op het bankgebouw in Hanoi op 9 maart 1945. Zij begingen daarbij een van hun meest afschuwelijke misdaden door alle overlevenden van de compagnie belast met de verdediging van de bank af te slachten, nadat deze zich had overgegeven met uitgeputte munitie. Men moet zeggen dat zij hun zeer zware verliezen had toegebracht. Hoe dan ook, een van de vier 155 L Mle 16-kanonnen van Lang Son, nog zeer herkenbaar, is nog steeds aanwezig, in de buurt van zijn bakstenen magazijnbunker. De loop van een andere steekt uit de bestrating van het steegje waaronder hij begraven ligt. De resten van de andere twee zijn misschien te ontdekken in de omliggende eigendommen. In maart 1945 bevond zich een tweede zware batterij in de onmiddellijke nabijheid. Zij was bewapend met vier 155 L Mle 1877-14-kanonnen. Het wrak van een van deze stukken is, zoals we hebben gezien, tentoongesteld aan de zuidpoort van de citadel. Deze acht zware kanonnen vormen de 25e batterij van de VIIe groep van het 4e RAC. Op 9 maart hadden zij weinig gelegenheid het vuur te openen, omdat zij zeer snel onder vuur kwamen te liggen van een goed gecamoufleerd stuk en van handvuurwapens, wat de positie onhoudbaar maakte. De bedieningen vluchtten naar de citadel en fort Négrier. Deze verreikende stukken, waarvan de taak was om op te treden tegen een vijand die uit China oprukte, waren natuurlijk niet geschikt tegen een vijand die zich al in de stad bevond en straatgevechten leverde. One of the three modern works built in Lang Son between 1942 and 1945, on the site of an old 19th-century post. It bears the name of General François Oscar de Négrier (1839-1913), who distinguished himself at the head of his brigade during the Franco-Chinese War, particularly at Lang Son. It is located one kilometre west of the town, at an altitude of 340 metres, above the Song Ky Cong. It has an underground infrastructure, comprising the command post, barracks, an electric power plant and magazines. This complex is connected by shafts to the intermediate level, which serves the four blockhouses for the defence of the escarp wall. The latter denies access to the upper part, which includes gun casemates, observation posts and mortar emplacements, as well as the external barracks. On 9 March 1945, the work is not completely finished. Its artillery consists only of two 90 mm guns on mounting Mle 1916, served by a platoon of the 4th RAC, and its defence is provided by a section of the 21st company of the 3rd Tonkinese Rifle Regiment, as well as by about a dozen legionnaires of the 5th REI. The whole is under the command of Battalion Chief Lucas, commanding the V/3rd RTT. Besides the two guns, the armament comprises nine machine guns, twelve Lewis light machine guns, six VB grenade launchers, and two 81 mm mortars. On the morning of the 10th, the 81 mm mortars support a counter-attack launched by the occupants of Fort Brière de l’Isle, with whom it communicates via an optical post. Its objective is to recapture a casemate taken by the enemy during the night. The work surrenders at 16:30 hours, its bugler then sounds the ceasefire for the entire Lang Son garrison. Its crew is massacred shortly afterwards by the Japanese. The fort's superstructures are destroyed by Chinese troops, before their departure, in 1946. Nowadays one can see the blocks ripped open by explosives and wander through the galleries of the intermediate level, if one finds the entrance. Seen from Fort Brière de l’Isle, the resemblance of the work, surrounded by its escarp wall, to that of Rimplas in the Tinée valley is striking. The lower level is inaccessible. Below the fort, lost in the gardens of the houses that now surround the north and east sides of the hill, one finds the remains of the 155 L Mle 1916 battery, placed in position at this location in 1940. Originally intended for the Rach-Cat work in Cochinchina, these guns took part in the fighting of September 1940, before their breeches were thrown into the river by their crews on the evening of the 24th. As history sometimes stutters, they there joined the impedimenta and the war treasure of General de Négrier's army, thrown there on 28 March 1885 during the first Lang Son affair, which caused the fall of Jules Ferry's Cabinet. After the return of French military authority on 30 November 1940, the breeches were quickly recovered and, in the process, the war treasure of the Négrier column was also fished out, consisting of several thousand Mexican silver piastres from the years 1884 and 1885. Admiral Decoux, who recounts this anecdote in his book “À la barre de l’Indochine”, immediately had them deposited at the Banque de l’Indochine. This treasure was presumably taken by the Japanese during their attack on the bank's headquarters in Hanoi on 9 March 1945. They committed one of their most odious crimes on that occasion, massacring all the survivors of the company responsible for the defence of the bank, after it had surrendered, its ammunition exhausted. It must be said that it had inflicted very heavy losses on them. Be that as it may, one of the four 155 L Mle 16 guns of Lang Son, still very recognisable, is still in place, near its brick shelter-magazine. The barrel of another emerges from the paving of the alley under which it is buried. The remains of the other two are perhaps to be discovered in the surrounding properties. In March 1945, a second heavy battery was in position in the immediate vicinity. It was armed with four 155 L Mle 1877-14 guns. The wreck of one of these pieces is displayed, as we have seen, at the south gate of the citadel. These eight heavy guns form the 25th battery of the VIIth group of the 4th RAC. On 9 March, they had little opportunity to open fire, as they were quickly taken under fire by a well-camouflaged gun and by small arms fire, which made the position untenable. The crews took refuge in the citadel and at Fort Négrier. These long-range pieces, whose mission was to intervene against an enemy coming from China, were of course not adapted against an enemy already present in the town, engaged in street fighting. Jedno ze tří moderních děl postavených v Lang Son v letech 1942 až 1945 na místě staré stanice z 19. století. Nese jméno generála François Oscara de Négriera (1839-1913), který se proslavil v čele své brigády během francouzsko-čínské války, zejména u Lang Son. Nachází se jeden kilometr západně od města v nadmořské výšce 340 metrů nad řekou Song Ky Cong. Má podzemní infrastrukturu zahrnující velitelské stanoviště, kasárny, elektrárnu a sklady. Tento celek je propojen šachtami s mezilehlým patrem, které obsluhuje čtyři bunkry pro obranu eskarpové zdi. Ta znemožňuje přístup k horní části, která zahrnuje kasematy pro děla, pozorovatelny a minometná stanoviště, jakož i vnější kasárny. Dne 9. března 1945 není dílo zcela dokončeno. Jako dělostřelectvo má pouze dvě 90mm děla na lafetě vz. 1916, obsluhovaná četou 4. pluku RAC, a jeho obranu zajišťuje sekce 21. roty 3. pluku tonkinských střelců a asi tucet legionářů 5. pluku REI. Vše je pod velením velitele praporu Lucase, velitele V/3. pluku RTT. Kromě dvou děl zahrnuje výzbroj devět kulometů, dvanáct lehkých kulometů Lewis, šest granátometů VB a dva 81mm minomety. Ráno 10. podporují 81mm minomety protiútok zahájený obyvateli pevnosti Brière de l’Isle, s nimiž dílo komunikuje optickým stanovištěm. Jeho cílem je znovu dobýt kasematu dobytou nepřítelem během noci. Dílo se vzdává v 16:30 hodin, jeho trumpetista pak troubí příměří pro celou posádku Lang Son. Jeho osádka je krátce poté Japonci zmasakrována. Nástavby pevnosti jsou zničeny čínskými jednotkami před jejich odchodem v roce 1946. V současné době lze vidět bloky roztrhané výbušninami a procházet chodbami mezipatra, pokud se najde vchod. Z pevnosti Brière de l’Isle je nápadná podoba díla obklopeného svou eskarpovou zdí s tím v Rimplas v údolí Tinée. Spodní patro je nepřístupné. Pod pevností, ztracené v zahradách domů, které nyní obklopují severní a východní stranu kopce, se nacházejí pozůstatky baterie 155mm děl L vz. 1916, uvedené do postavení na tomto místě v roce 1940. Původně určená pro dílo Rach-Cat v Kočinčíně se tato děla zúčastnila bojů v září 1940, než jejich závěry byly večer 24. jejich obsluhami vhozeny do řeky. Jak už to v historii bývá, připojila se tam k impedimentu a válečnému pokladu armády generála de Négriera, který tam byl vhozen 28. března 1885 během první aféry Lang Son, která způsobila pád vlády Julese Ferryho. Po návratu francouzské vojenské moci 30. listopadu 1940 se pospíchalo s vyzvednutím závěrů a při té příležitosti se vylovil také válečný poklad Négrierovy kolony, který sestával z několika tisíců mexických stříbrných piastrů ročníků 1884 a 1885. Admirál Decoux, který tuto anekdotu vypráví ve své knize « À la barre de l’Indochine », je nechal okamžitě uložit u Banque de l’Indochine. Tento poklad byl pravděpodobně ukořistěn Japonci během jejich útoku na bankovní sídlo v Hanoji 9. března 1945. Při té příležitosti spáchali jeden ze svých nejodpornějších zločinů, když zmasakrovali všechny přeživší roty pověřené obranou banky poté, co se vzdala s vyčerpanou municí. Nutno říci, že jim způsobila velmi těžké ztráty. Ať tak či onak, jeden ze čtyř 155mm děl L vz. 16 z Lang Son, stále velmi dobře rozpoznatelný, je stále na místě, poblíž svého zděného úkrytu-skladu. Hlaveň dalšího vyčnívá z dlažby uličky, pod níž je pohřbena. Pozůstatky dalších dvou jsou možná k objevení v okolních objektech. V březnu 1945 byla v bezprostřední blízkosti v postavení druhá těžká baterie. Byla vyzbrojena čtyřmi 155mm děly L vz. 1877-14. Vrak jednoho z těchto kusů je vystaven, jak jsme viděli, u jižní brány citadely. Těchto osm těžkých děl tvoří 25. baterii VII. skupiny 4. pluku RAC. Dne 9. března měla jen malou příležitost zahájit palbu, protože se velmi rychle dostala pod palbu dobře maskovaného děla a ručních zbraní, což činilo postavení neudržitelným. Obsluhy se uchýlily do citadely a k pevnosti Négrier. Tyto dalekonosné kusy, jejichž úkolem bylo zasáhnout proti nepříteli vycházejícímu z Číny, nebyly samozřejmě přizpůsobeny proti nepříteli, který se již nacházel ve městě a bojoval v pouličních bojích. © JJM 25/04/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Langson (citadelle de)