Lang Son. Un des trois ouvrages modernes réalisés à Lang Son entre 1942 et 1945, sur l’emplacement d’un ancien poste du 19e siècle. Il est situé à un kilomètre à l’ouest de Lang Son, à l’altitude de 340 mètres, au-dessus du Song Ky Cong. Il comporte une infrastructure souterraine, comprenant le poste de commandement, un casernement, une usine électrique et des magasins. Cet ensemble est relié par puits à l’étage intermédiaire, qui dessert les quatre blockhaus de défense du mur d’escarpe. Celui-ci interdit l’accès à la partie supérieure, qui comprend des casemates pour canons, des observatoires et des emplacements pour mortiers, ainsi que le casernement extérieur. Le 9 mars 1945, l’ouvrage n’est pas terminé. Il n’est armé que de deux canons de 90 sur affût Mle 1916, servis par un peloton du 4e régiment d’artillerie coloniale, et sa défense est assurée par une section de la 21e compagnie du 3e régiment de tirailleurs tonkinois, ainsi que par une douzaine de légionnaires du 5e régiment étranger d’infanterie. Dans la matinée du 10, les mortiers de 81, placés sur les dessus du fort, appuient une contre-attaque lancée par les occupants du fort Brière de l’Isle, avec qui il communique par poste optique. L’objectif de celle-ci est de reprendre une casemate prise par l’ennemi dans la nuit. L’ouvrage se rend à 16 heures 30, son clairon sonne alors le cessez-le-feu. Son équipage est massacré peu après par les Japonais. Les superstructures du fort sont détruites par les troupes chinoises, avant leur départ, en 1946. Pendant la guerre d’Indochine, les souterrains sont utilisés par l’armée française pour stocker du matériel et des munitions. Ceux-ci sont récupérés intacts par le Vietminh, lors du repli des troupes du colonel Constans, en octobre 1950, après le désastre de la RC4. De nos jours on peut voir les blocs éventrés par les explosifs et parcourir les galeries de l’étage intermédiaire, si on en trouve l’entrée… Vu du fort Brière de l’Isle, la ressemblance de l’ouvrage, entouré de son mur d’escarpe, avec celui de Rimplas, en Tinée, est frappante. L’étage inférieur, paraît-il libre d’accès il y a quelques années encore, est désormais occupé par l’armée vietnamienne, qui l’utilise pour stocker des matériels. L’entrée de l’ouvrage est incluse dans un bâtiment neuf, et l’ensemble est gardé comme un coffre-fort. Il est absolument inaccessible. En contrebas du fort, perdus dans les jardins des habitations qui cernent désormais les côtés nord et est de la colline, on trouve les restes de la batterie de 155 Mle 1916, mise en batterie à cet endroit en 1940. Primitivement destinés à l’ouvrage de Rach-Cat, en Cochinchine, ces canons ont participé aux combats de septembre 1940, avant d’être sabordés par leurs servants, qui ont également jeté leurs culasses dans la rivière, le 24 au soir. Comme l’histoire bafouille quelquefois, elles y ont rejoint les impedimenta et le trésor de guerre de l’armée du général de Négrier, jetés là le 28 mars 1885, lors de la première affaire de Lang Son, qui provoqua la chute du Cabinet Jules Ferry. Après le retour de l’autorité militaire française, le 30 novembre 1940, on s’empressa de récupérer les culasses et, par la même occasion, on repêcha le trésor de guerre de la colonne Négrier, qui se composait de plusieurs milliers de piastres mexicaines en argent, aux millésimes de 1884 et 1885. L’Amiral Decoux, qui relate cette anecdote dans son livre « À la barre de l’Indochine », les fit aussitôt mettre en dépôt à la banque de l’Indochine. Ce trésor a vraisemblablement été pris par les Japonais, lors de leur attaque du 9 mars 1945 sur le siège de la banque, à Hanoï. Ils ont d’ailleurs signé à cette occasion un de leurs crimes les plus odieux, en massacrant tous les survivants de la compagnie chargée de la défense de la banque, après que celle-ci se soit rendue, munitions épuisées. Il faut dire qu’elle leur avait occasionné de très lourdes pertes. Quoiqu’il en soit, un des canons de 155 Mle 16 de Lang Son, encore très reconnaissable, est toujours en place, à proximité de son abri-soute en briques. La volée d’un autre émerge du revêtement de la ruelle sous laquelle il est enseveli, et les deux derniers ont été découpés et vendus au poids par les habitants du quartier. JJM 03/07/2008

Lang Son. Eines der drei modernen Werke, die zwischen 1942 und 1945 in Lang Son auf dem Standort eines alten Postens aus dem 19. Jahrhundert errichtet wurden. Es liegt einen Kilometer westlich von Lang Son auf einer Höhe von 340 Metern über dem Song Ky Cong. Es verfügt über eine unterirdische Infrastruktur mit Gefechtsstand, Unterkünften, einem Kraftwerk und Magazinen. Diese Anlage ist durch Schächte mit einer Zwischenebene verbunden, die die vier Bunker zur Verteidigung der Escarpenmauer versorgt. Diese sperrt den Zugang zum oberen Teil, der Kasematten für Geschütze, Beobachtungsstände und Stellungen für Mörser sowie die externen Unterkünfte umfasst. Am 9. März 1945 war das Werk nicht fertiggestellt. Es war nur mit zwei 90 mm Kanonen auf Lafette Mle 1916 bewaffnet, die von einem Zug des 4. Kolonialartillerie-Regiments bedient wurden, und seine Verteidigung wurde von einer Sektion der 21. Kompanie des 3. Tonkinesischen Schützenregiments sowie einem Dutzend Legionären des 5. Fremdenregiments sichergestellt. Am Morgen des 10. unterstützten die 81 mm Mörser, die auf den Aufbauten des Forts platziert waren, einen Gegenangriff der Besatzung des Forts Brière de l’Isle, mit dem es über einen optischen Posten kommunizierte. Ziel war es, eine in der Nacht vom Feind eingenommene Kasematte zurückzuerobern. Das Werk kapitulierte um 16:30 Uhr, sein Hornist blies daraufhin den Waffenstillstand. Seine Besatzung wurde kurz darauf von den Japanern massakriert. Die Aufbauten des Forts wurden 1946 von den chinesischen Truppen vor ihrem Abzug zerstört. Während des Indochinakrieges nutzte die französische Armee die unterirdischen Anlagen zur Lagerung von Material und Munition. Diese wurden im Oktober 1950, beim Rückzug der Truppen von Oberst Constans nach der RC4-Katastrophe, unversehrt vom Vietminh übernommen. Heutzutage kann man die von Sprengstoff aufgerissenen Blöcke sehen und die Gänge der Zwischenebene begehen, wenn man den Eingang findet… Vom Fort Brière de l’Isle aus gesehen ist die Ähnlichkeit des von seiner Escarpenmauer umgebenen Werks mit dem von Rimplas im Tinéetal frappierend. Das Untergeschoss, das vor einigen Jahren noch angeblich frei zugänglich war, wird nun von der vietnamesischen Armee genutzt, die es zur Lagerung von Material verwendet. Der Eingang des Werks ist in einem neuen Gebäude integriert und das Ganze wird wie ein Tresor bewacht. Es ist völlig unzugänglich. Unterhalb des Forts, versteckt in den Gärten der Wohnhäuser, die nun die Nord- und Ostseite des Hügels umgeben, finden sich die Überreste der 155 mm Batterie Mle 1916, die 1940 an dieser Stelle in Stellung gebracht wurde. Ursprünglich für das Werk Rach-Cat in Cochinchina bestimmt, nahmen diese Kanonen an den Kämpfen im September 1940 teil, bevor sie von ihren Bedienungen sabotiert wurden, die auch am Abend des 24. ihre Verschlüsse in den Fluss warfen. Wie die Geschichte manchmal stottert, gesellten sie sich dort zum Tross und Kriegsschatz der Armee von General de Négrier, die dort am 28. März 1885 während der ersten Affäre von Lang Son, die den Sturz des Kabinetts Jules Ferry verursachte, versenkt worden waren. Nach der Rückkehr der französischen Militärbehörde am 30. November 1940 beeilte man sich, die Verschlüsse zu bergen, und dabei barg man auch den Kriegsschatz der Kolonne Négrier, der aus mehreren tausend mexikanischen Silberpiaster mit den Prägejahren 1884 und 1885 bestand. Admiral Decoux, der diese Anekdote in seinem Buch „À la barre de l’Indochine“ erzählt, ließ sie umgehend bei der Banque de l’Indochine hinterlegen. Dieser Schatz wurde wahrscheinlich von den Japanern bei ihrem Angriff auf die Bankzentrale in Hanoi am 9. März 1945 erbeutet. Sie begingen dabei übrigens eines ihrer abscheulichsten Verbrechen, indem sie alle Überlebenden der für die Verteidigung der Bank verantwortlichen Kompanie massakrierten, nachdem diese sich mit aufgebrauchter Munition ergeben hatte. Man muss sagen, dass sie ihnen sehr schwere Verluste zugefügt hatte. Wie dem auch sei, eines der 155 mm Geschütze Mle 16 von Lang Son, noch sehr erkennbar, ist immer noch an Ort und Stelle, in der Nähe seines gemauerten Schutz- und Lagerraums. Der Lauf eines anderen ragt aus dem Belag der Gasse hervor, unter der es begraben liegt, und die beiden letzten wurden von den Bewohnern des Viertels zerschnitten und nach Gewicht verkauft. JJM 03/07/2008

Lang Son. Een van de drie moderne werken die tussen 1942 en 1945 in Lang Son werden aangelegd, op de plaats van een oude 19e-eeuwse post. Het ligt een kilometer ten westen van Lang Son, op een hoogte van 340 meter, boven de Song Ky Cong. Het beschikt over een ondergrondse infrastructuur, bestaande uit de commandopost, kazernering, een elektriciteitsfabriek en magazijnen. Dit geheel is via schachten verbonden met de tussenverdieping, die de vier bunkers voor de verdediging van de escarpemuur bedient. Deze verhindert de toegang tot het bovenste deel, dat kazematten voor kanonnen, observatieposten en opstellingen voor mortieren, evenals de externe kazernering omvat. Op 9 maart 1945 was het werk niet voltooid. Het was slechts bewapend met twee 90 mm kanonnen op affuit Mle 1916, bediend door een peloton van het 4e Koloniale Artillerieregiment, en zijn verdediging werd verzorgd door een sectie van de 21e compagnie van het 3e Tonkinese Tirailleursregiment, alsmede door een dozijn legionairs van het 5e Vreemdelingenregiment. In de ochtend van de 10e ondersteunden de 81 mm mortieren, geplaatst op de bovenzijde van het fort, een tegenaanval gelanceerd door de bezetters van fort Brière de l’Isle, waarmee het via een optische post communiceerde. Het doel daarvan was een kazemat die in de nacht door de vijand was ingenomen, te heroveren. Het werk gaf zich over om 16:30 uur, zijn hoornblazer liet toen het staakt-het-vuren klinken. De bemanning werd kort daarna door de Japanners afgeslacht. De opbouwen van het fort worden in 1946 door de Chinese troepen vernietigd voor hun vertrek. Tijdens de Indochina-oorlog worden de ondergrondse installaties door het Franse leger gebruikt voor de opslag van materiaal en munitie. Deze worden in oktober 1950, bij de terugtocht van de troepen van kolonel Constans na de ramp van de RC4, intact door de Vietminh overgenomen. Tegenwoordig kan men de door springstof opengereten blokken zien en de galerijen van de tussenverdieping doorlopen, als men de ingang vindt… Gezien vanuit fort Brière de l’Isle is de gelijkenis van het werk, omgeven door zijn escarpemuur, met dat van Rimplas, in Tinée, treffend. De onderste verdieping, naar verluidt nog enkele jaren geleden vrij toegankelijk, wordt nu bezet door het Vietnamese leger, dat het gebruikt voor de opslag van materieel. De ingang van het werk is opgenomen in een nieuw gebouw, en het geheel wordt bewaakt als een kluis. Het is volstrekt ontoegankelijk. Beneden het fort, verstopt in de tuinen van de woningen die nu de noord- en oostkant van de heuvel omringen, vindt men de restanten van de 155 mm batterij Mle 1916, die in 1940 op deze plaats werd opgesteld. Oorspronkelijk bestemd voor het werk van Rach-Cat, in Cochinchina, hebben deze kanonnen deelgenomen aan de gevechten van september 1940, alvorens te worden gesaboteerd door hun bediening, die ook hun sluitstukken in de rivier wierp, op de avond van de 24e. Zoals de geschiedenis soms stottert, voegden zij zich daar bij de bagage en de oorlogsbuit van het leger van generaal de Négrier, die daar op 28 maart 1885 werden gedumpt, tijdens de eerste affaire van Lang Son, die de val van het kabinet-Jules Ferry veroorzaakte. Na de terugkeer van het Franse militaire gezag op 30 november 1940 haastte men zich de sluitstukken te bergen en, bij die gelegenheid, viste men ook de oorlogsbuit van de colonne Négrier op, die bestond uit enkele duizenden Mexicaanse zilveren piasters, met de jaartallen 1884 en 1885. Admiraal Decoux, die deze anekdote vertelt in zijn boek « À la barre de l’Indochine », liet ze onmiddellijk in bewaring geven bij de Banque de l’Indochine. Deze schat werd waarschijnlijk ingenomen door de Japanners tijdens hun aanval op 9 maart 1945 op het hoofdkantoor van de bank in Hanoi. Ze hebben overigens bij die gelegenheid een van hun meest afschuwelijke misdaden gepleegd door alle overlevenden van de compagnie die voor de verdediging van de bank verantwoordelijk was af te slachten, nadat die zich had overgegeven met uitgeputte munitie. Men moet zeggen dat ze hen zeer zware verliezen had toegebracht. Hoe dan ook, een van de 155 mm kanonnen Mle 16 van Lang Son, nog zeer herkenbaar, staat nog steeds ter plaatse, in de buurt van zijn bakstenen onderstand. De loop van een andere steekt uit het wegdek van het steegje waaronder het begraven ligt, en de twee laatste zijn door de bewoners van de wijk gesneden en per gewicht verkocht. JJM 03/07/2008

Lang Son. One of the three modern works built at Lang Son between 1942 and 1945, on the site of an old 19th-century post. It is located one kilometre west of Lang Son, at an altitude of 340 metres, above the Song Ky Cong. It has an underground infrastructure, comprising the command post, barracks, a power plant and magazines. This complex is connected by shafts to an intermediate level, which serves the four blockhouses defending the escarp wall. This wall prevents access to the upper part, which includes casemates for guns, observatories and positions for mortars, as well as the external barracks. On 9 March 1945, the work was not completed. It was armed only with two 90 mm guns on carriage Mle 1916, served by a platoon of the 4th Colonial Artillery Regiment, and its defence was provided by a section of the 21st Company of the 3rd Tonkinese Rifle Regiment, as well as by a dozen legionnaires of the 5th Foreign Infantry Regiment. On the morning of the 10th, the 81 mm mortars, placed on the top of the fort, supported a counter-attack launched by the occupants of Fort Brière de l’Isle, with which it communicated by an optical post. The objective was to recapture a casemate taken by the enemy during the night. The work surrendered at 16:30, its bugler then sounding the ceasefire. Its crew was massacred shortly afterwards by the Japanese. The superstructures of the fort were destroyed by the Chinese troops before their departure in 1946. During the Indochina War, the underground facilities were used by the French army to store equipment and ammunition. These were recovered intact by the Vietminh during the retreat of Colonel Constans' troops in October 1950, after the RC4 disaster. Nowadays one can see the blocks blown open by explosives and walk through the galleries of the intermediate level, if one finds the entrance… Seen from Fort Brière de l’Isle, the resemblance of the work, surrounded by its escarp wall, to that of Rimplas in the Tinée valley, is striking. The lower floor, reportedly still freely accessible a few years ago, is now occupied by the Vietnamese army, which uses it to store equipment. The entrance to the work is incorporated into a new building, and the whole is guarded like a safe. It is absolutely inaccessible. Below the fort, lost in the gardens of the houses that now surround the north and east sides of the hill, are the remains of the 155 mm battery Mle 1916, placed in position there in 1940. Originally intended for the Rach-Cat work in Cochinchina, these guns took part in the fighting of September 1940, before being sabotaged by their crews, who also threw their breechblocks into the river on the evening of the 24th. As history sometimes stutters, they were joined there by the impedimenta and the war treasure of General de Négrier's army, dumped there on 28 March 1885 during the first Lang Son affair, which caused the fall of the Jules Ferry Cabinet. After the return of French military authority on 30 November 1940, they hastened to recover the breechblocks and, on the same occasion, fished out the war treasure of the Négrier column, which consisted of several thousand Mexican silver piastres, dated 1884 and 1885. Admiral Decoux, who relates this anecdote in his book "À la barre de l’Indochine", immediately had them deposited at the Banque de l’Indochine. This treasure was probably taken by the Japanese during their attack on the bank's headquarters in Hanoi on 9 March 1945. They also committed one of their most heinous crimes on that occasion by massacring all the survivors of the company responsible for defending the bank after it had surrendered with its ammunition exhausted. It must be said that it had inflicted very heavy losses on them. Be that as it may, one of the 155 mm guns Mle 16 from Lang Son, still very recognisable, is still in place, near its brick shelter-magazine. The barrel of another emerges from the surface of the alley under which it is buried, and the last two were cut up and sold by weight by the inhabitants of the neighbourhood. JJM 03/07/2008

Lang Son. Jedna ze tří moderních staveb vybudovaných v Lang Sonu mezi lety 1942 a 1945 na místě staré stanice z 19. století. Nachází se jeden kilometr západně od Lang Sonu, v nadmořské výšce 340 metrů nad řekou Song Ky Cong. Má podzemní infrastrukturu zahrnující velitelské stanoviště, kasárna, elektrárnu a skladiště. Tento celek je spojen šachtami s mezipatrem, které obsluhuje čtyři bunkry bránící svahovou zeď. Tato zeď brání přístupu k horní části, která obsahuje kasematy pro děla, pozorovatelny a postavení pro minomety, stejně jako externí kasárna. K 9. březnu 1945 nebyla stavba dokončena. Byla vyzbrojena pouze dvěma 90 mm děly na lafetě vz. 1916, obsluhovanými četou 4. pluku koloniálního dělostřelectva, a její obranu zajišťovala četa 21. roty 3. pluku tonkinských střelců a asi tucet legionářů 5. pluku cizinecké pěchoty. Dopoledne 10. podpořily 81 mm minomety umístěné na vrcholu pevnosti protiútok provedený posádkou pevnosti Brière de l’Isle, se kterou komunikovala optickým stanovištěm. Cílem bylo dobýt zpět kasematu obsazenou nepřítelem během noci. Stavba se vzdala v 16:30, její polnicista poté zatroubil příměří. Její posádka byla krátce nato zmasakrována Japonci. Nástavby pevnosti byly zničeny čínskými jednotkami před jejich odchodem v roce 1946. Během indočínské války byly podzemní prostory využívány francouzskou armádou ke skladování vybavení a munice. Ty byly v říjnu 1950, při ústupu jednotek plukovníka Constanse po katastrofě na RC4, neporušeně převzaty Vietminhem. V dnešní době lze vidět bloky roztržené výbušninami a procházet se chodbami mezipatra, pokud se najde vstup… Při pohledu z pevnosti Brière de l’Isle je nápadná podobnost stavby, obklopené svahovou zdí, s tou v Rimplasu v údolí Tinée. Spodní patro, údajně ještě před několika lety volně přístupné, je nyní obsazeno vietnamskou armádou, která jej využívá ke skladování materiálu. Vstup do stavby je začleněn do nové budovy a celý objekt je střežen jako trezor. Je naprosto nepřístupný. Pod pevností, ztraceny v zahradách domů, které nyní obklopují severní a východní stranu kopce, leží pozůstatky 155 mm baterie vz. 1916, která byla na tomto místě umístěna v roce 1940. Původně určená pro stavbu Rach-Cat v Kočinčíně se tato děla zúčastnila bojů v září 1940, než byla sabotována jejich obsluhou, která také večer 24. hodila jejich závěry do řeky. Jak dějiny někdy koktají, připojily se tam k trénu a válečné kořisti armády generála de Négriera, hozené tam 28. března 1885 během první záležitosti Lang Sonu, která způsobila pád vlády Julese Ferryho. Po návratu francouzské vojenské moci 30. listopadu 1940 se spěchalo se záchranou závěru a při té příležitosti byl vyloven i válečný poklad kolony Négrier, který se skládal z několika tisíc mexických stříbrných piastrů s letopočty 1884 a 1885. Admirál Decoux, který tuto anekdotu vypráví ve své knize „À la barre de l’Indochine“, je nechal okamžitě uložit v Banque de l’Indochine. Tento poklad byl pravděpodobně ukořistěn Japonci při jejich útoku na sídlo banky v Hanoji 9. března 1945. Při té příležitosti také spáchali jeden ze svých nejodpornějších zločinů, když zmasakrovali všechny přeživší z roty odpovědné za obranu banky poté, co se vzdala s vyčerpanou municí. Je třeba říci, že jim způsobila velmi těžké ztráty. Ať tak či onak, jedno z 155 mm děl vz. 16 z Lang Sonu, stále velmi rozpoznatelné, je stále na místě, v blízkosti své cihlové úkrytové skladovací místnosti. Hlaveň dalšího vystupuje z povrchu uličky, pod kterou je pohřbeno, a poslední dvě byly obyvateli čtvrti rozřezány a prodány na váhu. JJM 03/07/2008