Place de Chamousset, 5 500 m au sud-est de la ville. Prévue dès 1877‑1878 mais plates‑formes réalisées en 1881 ; parapets, terrassements et passages sous traverses achevés en 1882‑1883. 1322 m/alt. Située dans le prolongement de la ligne de crête du fort de Montgilbert, à 900 m au sud‑sud‑ouest de ce dernier. Son emplacement, en vis‑à‑vis du col du Petit Cucheron (1228 m), lui confère de bonnes vues sur ce col, ainsi que sur celui du Grand Cucheron (1 188 m). Ces passages permettent de contourner la place de Chamousset par la vallée du Gelon (ou des Huiles), or le fort de Montgilbert ne bénéficie pas de vues satisfaisantes de ce côté ; c’est pourquoi on construira la batterie de Plachaux, fréquemment considérée comme annexe de Montgilbert de par sa mission. La situation, si elle est très favorable à l’interdiction des cols du Cucheron, présente l’inconvénient d’être dominée de plus de 100 m par la Crête des Hurtières. Il s’agit d’un ouvrage ouvert, comportant douze plates‑formes pour artillerie lourde, orientées vers les cols du Cucheron (à 900 m au sud pour le Petit, 2 700 m au sud‑sud‑ouest pour le Grand) et la vallée du Gelon qu’elles enfilent. L’ouvrage est organisé en trois groupes de quatre plates‑formes réparties par paires de part et d’autre d’une traverse‑abri. Les plates‑formes sont décalées en hauteur pour suivre la pente naturelle du terrain ; les groupes sont également décalés afin d’éviter un tir d’enfilade, le groupe du centre étant en retrait par rapport aux latéraux. Les groupes Est et Centre ont leur flanc oriental protégé par un imposant merlon de terre. Quant au groupe Ouest, il est protégé à l’Est par deux énormes traverses (deux fois plus hautes que la normale !) lesquelles recouvrent deux abris s’ouvrant face à face dans un passage couvert pratiqué au centre de la longueur. Entre ces traverses énormes, de même que dans le prolongement occidental du dernier groupe, s’élèvent de plus menus massifs de terre qu’il y a tout lieu de considérer comme des parapets d’infanterie destinés à défendre les abords de l’ouvrage. Nous noterons un terrassement en arrière du groupe Est qui se prêterait bien à l’établissement d’une baraque, ceci pour simple information vu que nous n’avons pas le moindre renseignement à faire valoir. Conservé et entretenu jusqu’en 1940, la batterie ne connaîtra pas le feu. Aujourd’hui (12/2007) livrée à tous les vents, elle subit les assauts des intempéries. La végétation envahit les lieux, les reliefs s’atténuent, les façades des traverses‑abris s’écroulent, les abris/magasins des grandes traverses sont totalement effondrés et leurs passages couverts tendent à s’obstruer. Accès libre.

Festung von Chamousset, 5 500 m südöstlich der Stadt. Bereits 1877‑1878 geplant, jedoch Geschützplattformen 1881 ausgeführt; Brustwehren, Erdaushub und Gänge unter den Traversen 1882‑1883 fertiggestellt. 1322 M/ü M. Liegt in der Verlängerung der Kammlinie des Forts Montgilbert, 900 m südsüdwestlich davon. Ihre Lage gegenüber dem Pass des Petit Cucheron (1228 m) gewährt gute Sicht auf diesen Pass sowie auf den des Grand Cucheron (1188 m). Diese Übergänge ermöglichen es, die Festung Chamousset durch das Tal des Gelon (oder des Huiles) zu umgehen, doch das Fort Montgilbert hat auf dieser Seite keine ausreichende Sicht; deshalb wird die Batterie Plachaux errichtet, die aufgrund ihrer Aufgabe oft als Annex von Montgilbert betrachtet wird. Die Lage, obwohl für die Sperrung der Cucheron-Pässe sehr günstig, hat den Nachteil, dass sie um mehr als 100 m vom Hurtières-Kamm überhöht wird. Es handelt sich um ein offenes Werk mit zwölf Geschützplattformen für schwere Artillerie, die auf die Cucheron-Pässe (900 m südlich für den Petit, 2700 m südsüdwestlich für den Grand) und das Tal des Gelon ausgerichtet sind, das sie bestreichen. Das Werk ist in drei Gruppen zu je vier Geschützplattformen gegliedert, die paarweise zu beiden Seiten eines Traversenunterstands angeordnet sind. Die Plattformen sind in der Höhe versetzt, um dem natürlichen Gefände zu folgen; die Gruppen sind ebenfalls versetzt, um Flankenfeuer zu vermeiden, wobei die mittlere Gruppe gegenüber den seitlichen zurückgesetzt ist. Die Ost- und die Mittelgruppe haben ihre Ostflanke durch einen mächtigen Erdwall geschützt. Die Westgruppe ist im Osten durch zwei enorme Traversen (doppelt so hoch wie normal!) geschützt, die zwei Unterkünfte überdecken, die sich in einem gedeckten Durchgang in der Mitte der Länge gegenüberstehen. Zwischen diesen riesigen Traversen sowie in der westlichen Verlängerung der letzten Gruppe erheben sich kleinere Erdmassen, die mit gutem Grund als Infanteriebrustwehren zur Verteidigung der Werkumgebung anzusehen sind. Wir verzeichnen eine Aufschüttung hinter der Ostgruppe, die sich gut für die Errichtung einer Baracke eignen würde, dies nur zur Information, da wir keinerlei Nachweise haben. Bis 1940 erhalten und instand gehalten, hat die Batterie kein Gefecht erlebt. Heute (12/2007) wind und wetter ausgesetzt, leidet sie unter den Angriffen der Witterung. Die Vegetation erobert das Gelände, die Konturen verwischen, die Fassaden der Traversenunterstände stürzen ein, die Unterkünfte/Magazine der großen Traversen sind völlig eingefallen und ihre gedeckten Gänge neigen zur Verstopfung. Freier Zugang.

Vesting van Chamousset, 5 500 m ten zuidoosten van de stad. Reeds in 1877‑1878 voorzien, maar geschutsplatforms gerealiseerd in 1881; borstweringen, aardwerken en gangen onder de traversen voltooid in 1882‑1883. 1322 m/hoogte. Gelegen in het verlengde van de kamlijn van het fort Montgilbert, 900 m ten zuidzuidwesten daarvan. Haar ligging tegenover de pas van de Petit Cucheron (1228 m) biedt goed zicht op deze pas, evenals op die van de Grand Cucheron (1188 m). Deze passen maken het mogelijk de vesting Chamousset te omzeilen via de vallei van de Gelon (of des Huiles), maar het fort Montgilbert heeft aan deze kant geen bevredigend zicht; daarom zal de batterij van Plachaux gebouwd worden, vaak beschouwd als annex van Montgilbert vanwege haar opdracht. De situatie, hoewel zeer gunstig voor het afsluiten van de Cucheron-passen, heeft het nadeel dat ze meer dan 100 m wordt gedomineerd door de Kam van Hurtières. Het betreft een open werk, met twaalf geschutsplatforms voor zwaar geschut, gericht op de Cucheron-passen (900 m ten zuiden voor de Petit, 2700 m ten zuidzuidwesten voor de Grand) en de vallei van de Gelon die ze bestrijken. Het werk is georganiseerd in drie groepen van vier platforms, verdeeld in paren aan weerszijden van een traverse-onderkomen. De platforms zijn in hoogte verspreid om het natuurlijk terreinverloop te volgen; de groepen zijn eveneens verspreid om enfiladevuur te vermijden, waarbij de middelste groep ten opzichte van de zijgroepen terugwijkt. De Oost- en Centrumgroep hebben hun oostflank beschermd door een imposante aarden wal. De Westgroep is in het oosten beschermd door twee enorme traversen (twee keer hoger dan normaal!) die twee onderkomens overkappen, tegenover elkaar geopend in een overdekte doorgang in het midden van de lengte. Tussen deze enorme traversen, evenals in het westelijk verlengde van de laatste groep, verrijzen kleinere aardmassa’s die alle aanleiding geven om ze als infanterieborstweringen te beschouwen, bestemd voor de verdediging van de omgeving van het werk. We noteren een aardophoging achter de Oostgroep die zich goed zou lenen voor de bouw van een barak, dit louter ter informatie daar we geen enkele inlichting kunnen aanvoeren. Bewaard en onderhouden tot 1940, heeft de batterij geen vuur gehad. Vandaag (12/2007) blootgesteld aan alle winden, ondergaat zij de aanslagen van het weer. De vegetatie verovert de plaats, de reliëfs vervagen, de gevels van de traverse-onderkomens storten in, de onderkomens/magazijnen van de grote traversen zijn volledig ingestort en hun overdekte gangen neigen naar verstopping. Vrije toegang.

Fortress of Chamousset, 5,500 m southeast of the town. Planned as early as 1877‑1878 but gun platforms built in 1881; parapets, earthworks and passages under traverses completed in 1882‑1883. 1322 m above sea level. Located in the extension of the ridge line of Fort Montgilbert, 900 m south‑southwest of the latter. Its position opposite the pass of the Petit Cucheron (1228 m) gives it good views of this pass, as well as that of the Grand Cucheron (1,188 m). These passes allow the fortress of Chamousset to be bypassed via the Gelon (or des Huiles) valley, but Fort Montgilbert does not have satisfactory views on this side; this is why the Plachaux battery will be built, often considered an annex of Montgilbert due to its mission. The situation, while very favourable for blocking the Cucheron passes, has the disadvantage of being dominated by more than 100 m by the Hurtières Ridge. This is an open work, comprising twelve gun platforms for heavy artillery, oriented towards the Cucheron passes (900 m to the south for the Petit, 2,700 m to the south‑southwest for the Grand) and the Gelon valley which they enfilade. The work is organised into three groups of four platforms each, distributed in pairs on either side of a traverse shelter. The platforms are staggered in height to follow the natural slope of the ground; the groups are also offset to avoid enfilade fire, with the centre group set back relative to the lateral ones. The East and Centre groups have their eastern flank protected by a massive earth parapet. As for the West group, it is protected to the east by two enormous traverses (twice as high as normal!) which cover two shelters opening face‑to‑face in a covered passageway cut through the centre of their length. Between these enormous traverses, as well as in the western extension of the last group, rise smaller earth masses that can reasonably be considered as infantry parapets intended to defend the approaches of the work. We note an earthwork behind the East group that would be well suited for the establishment of a hut, this for information only as we have no information to provide. Preserved and maintained until 1940, the battery did not see action. Today (12/2007) exposed to the elements, it suffers the assaults of the weather. Vegetation invades the site, the reliefs fade, the façades of the traverse shelters collapse, the shelters/magazines of the large traverses are totally collapsed and their covered passages tend to become obstructed. Free access.

Pevnost Chamousset, 5 500 m jihovýchodně od města. Plánována již v letech 1877‑1878, ale dělostřelecké plošiny realizovány v roce 1881; parapety, terénní úpravy a průchody pod traversy dokončeny v letech 1882‑1883. 1322 m n.m. Leží v prodloužení hřebenové linie fortu Montgilbert, 900 m na jihojihozápad od něj. Její umístění naproti průsmyku Petit Cucheron (1228 m) jí poskytuje dobrý výhled na tento průsmyk i na průsmyk Grand Cucheron (1188 m). Tyto průchody umožňují obejít pevnost Chamousset údolím Gelonu (nebo Huiles), avšak fort Montgilbert nemá na této straně uspokojivý výhled; proto bude postavena baterie Plachaux, často považovaná za příslušenství Montgilbertu kvůli své úloze. Poloha, ač velmi příznivá pro zablokování cucheronských průsmyků, má nevýhodu, že je o více než 100 m převýšena hřebenem Hurtières. Jedná se o otevřené dílo s dvanácti plošinami pro těžké dělostřelectvo, orientovanými na průsmyky Cucheron (900 m na jih pro Petit, 2700 m na jihojihozápad pro Grand) a údolí Gelonu, které přímou palbou pokrývají. Dílo je uspořádáno do tří skupin po čtyřech plošinách, rozdělených do dvojic po obou stranách traversového úkrytu. Plošiny jsou výškově posunuty, aby následovaly přirozený sklon terénu; skupiny jsou rovněž posunuty, aby se zabránilo enfiládní palbě, přičemž střední skupina je ustoupena oproti bočním. Skupiny Východ a Střed mají svůj východní bok chráněn mohutným zemním valem. Skupina Západ je na východě chráněna dvěma obrovskými traversami (dvakrát vyššími než obvykle!), které kryjí dva úkryty otevírající se proti sobě v kryté chodbě probíhající v jejich středu. Mezi těmito obrovskými traversami, stejně jako v západním prodloužení poslední skupiny, se zvedají menší zemní masy, které je vším důvodem považovat za pěchotní parapety určené k obraně okolí díla. Všimněme si terénní úpravy za východní skupinou, která by se dobře hodila k zřízení baráku, to pouze pro informaci, protože nemáme žádné informace. Zachována a udržována do roku 1940, baterie nezažila boj. Dnes (12/2007) vystavena všem větrům, podléhá náporům počasí. Vegetace místo ovládá, reliéfy se zmenšují, fasády traversových úkrytů se hroutí, úkryty/magaciny velkých travers jsou zcela zřícené a jejich kryté chodby mají tendenci se ucpat. Volný přístup.