Bizerte. Le programme de 1922 prévoit la réalisation, pour la défense contre avions de Bizerte, de 6 batteries armées chacune de 4 canons G de 75 Mle 1897 sur affût CA Mle 1915 G de 75. Ce programme est effectivement réalisé et, en 1930, les batteries sont opérationnelles. Elles sont numérotées de 1 à 6. Trois défendent la ville et le port : batterie N° 1 Ben Negro, batterie N° 2 Djebel Abiod et batterie N° 3 Ras Charaa. Trois défendent l’arsenal : batterie N° 4 Sidi Yaya, batterie N° 5 Oued Guénine et batterie N° 6 Mergazine. Mais leurs pièces ne sont plus adaptées aux performances des avions modernes. Leur remplacement par des canons de 75 Mle 1922-24 sur affût CA Mle 22 est donc prescrit en 1933. Les tirs d’épreuve s’échelonnent de 1935 à 1937. Les pièces sont rajeunies en 1939 par le remplacement des tubes Mle 22-24 par des tubes chemisés C Mle 1929. Les batteries sont toutes identiques, c’est pourquoi nous ne décrirons que celle de Ras Charaa, qui demeure encore en assez bon état. La batterie est située sur la rive droite, et au débouché du goulet, en bordure du lac. Ses 4 pièces sont disposées en ligne, face au lac, avec un entraxe de 25 mètres. Autour de chaque pièce, installée sur plateforme BA Mle 32, 3 niches d’alerte peuvent contenir 150 coups. Les munitions, 11 200 coups à obus OEA Mle 25, sont emmagasinées dans 2 soutes semi-enterrées, situées en arrière des pièces. Le tir est dirigé par un PCCA Mle 32 Riberolles, assisté d’un télémètre SOPL de 5 mètres Mle 37. Le casernement est assuré par plusieurs abris métro, assez bien aménagés. En 1940, ces batteries sont renforcées par 2 batteries SM de 90 Mle 32, baptisées 7 et 8, stationnées au Remel et à Sidi Zid. Toute cette DCA est appuyée par un réseau de 37 projecteurs. Ces batteries auront l’occasion de tirer, en juin 1940, sur les avions italiens, et de novembre 1942 à mai 1943, aux mains des forces de l’Axe, sur les avions alliés. Les batteries 2 et 5 sont détruites en mai 1943, mais les autres batteries pourront ouvrir le feu, aux mains de leur légitime propriétaire, sur les avions allemands. Ces batteries resteront en service jusqu’à la fin des années 50. De nos jours, Ras Charaa sert de champ de tir à l’armée tunisienne. Les 6 batteries de 75 sont aussi numérotées de 21 à 26. JJM 14/10/07

Bizerte. Das Programm von 1922 sieht die Realisierung von 6 Batterien für die Flugabwehr von Bizerte vor, jede bewaffnet mit 4 G-Kanonen 75 Mle 1897 auf Lafette CA Mle 1915 G 75. Dieses Programm wird tatsächlich umgesetzt, und 1930 sind die Batterien einsatzbereit. Sie sind von 1 bis 6 nummeriert. Drei verteidigen die Stadt und den Hafen: Batterie Nr. 1 Ben Negro, Batterie Nr. 2 Djebel Abiod und Batterie Nr. 3 Ras Charaa. Drei verteidigen das Arsenal: Batterie Nr. 4 Sidi Yaya, Batterie Nr. 5 Oued Guénine und Batterie Nr. 6 Mergazine. Aber ihre Geschütze sind nicht mehr an die Leistungen moderner Flugzeuge angepasst. Ihr Ersatz durch Kanonen 75 Mle 1922-24 auf Lafette CA Mle 22 wird daher 1933 angeordnet. Die Erprobungsschießen erstrecken sich von 1935 bis 1937. Die Geschütze werden 1939 verjüngt, indem die Rohre Mle 22-24 durch mantelversehene Rohre C Mle 1929 ersetzt werden. Die Batterien sind alle identisch, deshalb beschreiben wir nur die von Ras Charaa, die noch in recht gutem Zustand erhalten ist. Die Batterie liegt am rechten Ufer, an der Ausmündung der Enge, am Rand des Sees. Ihre 4 Geschütze sind in Linie, dem See zugewandt, mit einem Achsabstand von 25 Metern aufgestellt. Um jedes auf Plattform BA Mle 32 installierte Geschütz können 3 Alarmnischen 150 Schuss enthalten. Die Munition, 11.200 Schuss mit Sprenggranaten OEA Mle 25, wird in 2 halbversenkten Magazinen hinter den Geschützen gelagert. Das Feuer wird von einem PCCA Mle 32 Riberolles geleitet, unterstützt von einem 5-Meter-Basisentfernungsmesser SOPL Mle 37. Die Unterkunft wird durch mehrere recht gut ausgebaute Wellblechunterstände gewährleistet. 1940 werden diese Batterien durch 2 SM-Batterien 90 Mle 32, getauft 7 und 8, verstärkt, die am Remel und in Sidi Zid stationiert sind. Diese gesamte Flugabwehr wird durch ein Netz von 37 Scheinwerfern unterstützt. Diese Batterien werden Gelegenheit haben, im Juni 1940 auf italienische Flugzeuge und von November 1942 bis Mai 1943, in der Hand der Achsenmächte, auf alliierte Flugzeuge zu schießen. Die Batterien 2 und 5 werden im Mai 1943 zerstört, aber die anderen Batterien können, wieder in der Hand ihrer rechtmäßigen Eigentümer, auf deutsche Flugzeuge das Feuer eröffnen. Diese Batterien bleiben bis Ende der 50er Jahre im Dienst. Heutzutage dient Ras Charaa der tunesischen Armee als Schießplatz. Die 6 Batterien zu 75 sind auch mit den Nummern 21 bis 26 bezeichnet. JJM 14/10/07

Bizerte. Het programma van 1922 voorziet de realisatie, voor de luchtverdediging van Bizerte, van 6 batterijen elk bewapend met 4 G-kanonnen 75 Mle 1897 op affuit CA Mle 1915 G 75. Dit programma wordt effectief gerealiseerd en, in 1930, zijn de batterijen operationeel. Zij zijn genummerd van 1 tot 6. Drie verdedigen de stad en de haven: batterij Nr. 1 Ben Negro, batterij Nr. 2 Djebel Abiod en batterij Nr. 3 Ras Charaa. Drie verdedigen het arsenaal: batterij Nr. 4 Sidi Yaya, batterij Nr. 5 Oued Guénine en batterij Nr. 6 Mergazine. Maar hun stukken zijn niet meer aangepast aan de prestaties van moderne vliegtuigen. Hun vervanging door kanonnen 75 Mle 1922-24 op affuit CA Mle 22 wordt daarom voorgeschreven in 1933. De proefschieten spreiden zich uit van 1935 tot 1937. De stukken worden verjongd in 1939 door de vervanging van de lopen Mle 22-24 door omhulde lopen C Mle 1929. De batterijen zijn alle identiek, daarom zullen wij alleen die van Ras Charaa beschrijven, die nog in vrij goede staat blijft. De batterij is gelegen op de rechteroever, en bij de uitmonding van het nauw, aan de rand van het meer. Haar 4 stukken zijn opgesteld in lijn, gericht naar het meer, met een onderlinge afstand van 25 meter. Rond elk stuk, geïnstalleerd op platform BA Mle 32, kunnen 3 alarmnissen 150 schoten bevatten. De munitie, 11.200 schoten met brisantgranaten OEA Mle 25, wordt opgeslagen in 2 half ingegraven magazijnen, gelegen achter de stukken. Het vuur wordt geleid door een PCCA Mle 32 Riberolles, bijgestaan door een 5-meter-basisafstandsmeter SOPL Mle 37. De inkwartiering wordt verzorgd door verschillende vrij goed ingerichte golfplatenonderkomens. In 1940 worden deze batterijen versterkt door 2 SM-batterijen 90 Mle 32, gedoopt 7 en 8, gestationeerd op de Remel en in Sidi Zid. Deze gehele luchtdoelverdediging wordt ondersteund door een netwerk van 37 zoeklichten. Deze batterijen zullen de gelegenheid hebben te schieten, in juni 1940, op Italiaanse vliegtuigen, en van november 1942 tot mei 1943, in handen van de As-mogendheden, op geallieerde vliegtuigen. De batterijen 2 en 5 worden vernietigd in mei 1943, maar de andere batterijen zullen het vuur kunnen openen, in handen van hun rechtmatige eigenaar, op Duitse vliegtuigen. Deze batterijen blijven in dienst tot het einde van de jaren 50. Tegenwoordig dient Ras Charaa als schietterrein voor het Tunesische leger. De 6 batterijen van 75 zijn ook genummerd van 21 tot 26. JJM 14/10/07

Bizerte. The 1922 program provided for the construction, for the anti-aircraft defense of Bizerte, of 6 batteries each armed with 4 G guns 75 Mle 1897 on carriage CA Mle 1915 G 75. This program was indeed carried out, and by 1930 the batteries were operational. They are numbered 1 to 6. Three defend the town and port: Battery No. 1 Ben Negro, Battery No. 2 Djebel Abiod, and Battery No. 3 Ras Charaa. Three defend the arsenal: Battery No. 4 Sidi Yaya, Battery No. 5 Oued Guénine, and Battery No. 6 Mergazine. But their pieces were no longer suited to the performance of modern aircraft. Their replacement by guns 75 Mle 1922-24 on carriage CA Mle 22 was therefore ordered in 1933. Proof firings took place from 1935 to 1937. The pieces were upgraded in 1939 by replacing the barrels Mle 22-24 with lined barrels C Mle 1929. The batteries are all identical, which is why we will only describe the one at Ras Charaa, which still remains in fairly good condition. The battery is located on the right bank, at the outlet of the narrows, on the edge of the lake. Its 4 pieces are arranged in a line, facing the lake, with a spacing of 25 meters. Around each piece, installed on platform BA Mle 32, 3 ready-use niches can hold 150 rounds. The ammunition, 11,200 rounds of HE shells OEA Mle 25, is stored in 2 semi-buried magazines located behind the pieces. Fire is directed by a PCCA Mle 32 Riberolles, assisted by a 5-meter base rangefinder SOPL Mle 37. Quarters are provided by several corrugated iron shelters, fairly well appointed. In 1940, these batteries were reinforced by 2 SM batteries 90 Mle 32, designated 7 and 8, stationed at Remel and Sidi Zid. This entire anti-aircraft defense was supported by a network of 37 searchlights. These batteries would have the opportunity to fire, in June 1940, on Italian aircraft, and from November 1942 to May 1943, in the hands of Axis forces, on Allied aircraft. Batteries 2 and 5 were destroyed in May 1943, but the other batteries could open fire, back in the hands of their legitimate owner, on German aircraft. These batteries remained in service until the late 1950s. Nowadays, Ras Charaa serves as a firing range for the Tunisian army. The 6 batteries of 75 are also numbered 21 to 26. JJM 14/10/07

Bizerta. Program z roku 1922 počítal pro protiletadlovou obranu Bizerty s výstavbou 6 baterií, každá vyzbrojená 4 děly G 75 Mle 1897 na lafetě CA Mle 1915 G 75. Tento program byl skutečně realizován a v roce 1930 byly baterie operační. Jsou číslovány 1 až 6. Tři brání město a přístav: Baterie č. 1 Ben Negro, Baterie č. 2 Djebel Abiod a Baterie č. 3 Ras Charaa. Tři brání arzenál: Baterie č. 4 Sidi Yaya, Baterie č. 5 Oued Guénine a Baterie č. 6 Mergazine. Jejich děla však již nevyhovovala výkonům moderních letadel. Jejich nahrazení děly 75 Mle 1922-24 na lafetě CA Mle 22 bylo proto nařízeno v roce 1933. Zkušební střelby probíhaly v letech 1935 až 1937. Děla byla v roce 1939 modernizována výměnou hlavní Mle 22-24 za plášťované hlavně C Mle 1929. Baterie jsou všechny stejné, proto popíšeme pouze tu na Ras Charaa, která zůstává v poměrně dobrém stavu. Baterie se nachází na pravém břehu, u výtoku z úžiny, na okraji jezera. Její 4 děla jsou uspořádána v linii, čelem k jezeru, s osovou vzdáleností 25 metrů. Kolem každého děla, instalovaného na platformě BA Mle 32, mohou 3 pohotovostní niky pojmout 150 nábojů. Munice, 11 200 nábojů s tříštivými granáty OEA Mle 25, je uskladněna ve 2 polozapuštěných skladištích umístěných za děly. Palbu řídí PCCA Mle 32 Riberolles, asistovaný 5metrovým základním dálkoměrem SOPL Mle 37. Ubytování zajišťuje několik poměrně dobře zařízených úkrytů z vlnitého plechu. V roce 1940 byly tyto baterie posíleny 2 bateriemi SM 90 Mle 32, označenými 7 a 8, dislokovanými na Remelu a v Sidi Zid. Celá tato protiletadlová obrana byla podporována sítí 37 reflektorů. Tyto baterie měly příležitost střílet v červnu 1940 na italská letadla a od listopadu 1942 do května 1943, v rukou sil Osy, na spojenecká letadla. Baterie 2 a 5 byly zničeny v květnu 1943, ale ostatní baterie mohly, zpět v rukou svého legitimního vlastníka, otevřít palbu na německá letadla. Tyto baterie zůstaly ve službě do konce 50. let. V dnešní době slouží Ras Charaa tuniské armádě jako střelnice. 6 baterií ráže 75 je také číslováno 21 až 26. JJM 14/10/07