Place de Toulon, sud de la ville. 10 m/alt. Presqu'île de Saint-Mandrier, 200 m au sud-ouest du vieux fort de Saint-Elme (1857). Cette batterie fut améliorée en 1877, remaniée en 1892 et réorganisée en 1901-1902, cette fois pour 4 canons de 240 mm. Peu à l'écart, on aménagea la batterie de Saint-Elme qui prit par la suite le nom de batterie des Sablettes. Nous touchons d'emblée au nœud du problème : Sablettes et/ou Saint-Elme ? Nous savons par Jean-Jacques Moulins que : la batterie de Saint-Elme a été réarmée, entre les deux guerres, avec trois canons de 100 Mle 1897-17, installés dans les trois alvéoles de droite de 240, réaménagées. C'est sous ce nom qu'elle figure dans les états d'armement de 1936 et 1940. La batterie des Sablettes de 1939 était installée dans des cuves, placées à gauche de la batterie de Saint-Elme. Elle était armée de trois canons de 138 Mle 1910 sur affût Mle 1919-24. Sa section éclairante était placée à droite de la batterie de Saint-Elme. C'est dire si l'imbrication des deux installations ne facilite pas les identifications, et est source de confusions. Notre spécialiste ajoute : Le véritable nom de la batterie de 240 dont nous parlons est bien batterie de Saint-Elme. La majorité des documents en fait foi. On peut penser que l'appellation batterie des Sablettes, utilisée quelquefois, répond au souci de ne pas la confondre avec le fort de Saint-Elme. Certains auteurs parlent de deux batteries de 240 en service en 1914, Saint-Elme et Sablettes. Je pense qu'il s'agit d'une erreur. Je n'ai, en tous cas, jamais vu de photo de la prétendue batterie de 240 des Sablettes. Le très officiel "Projet de programme de l'armement du littoral en artillerie", du 1er juillet 1920, ne donne plus en service que la batterie des Sablettes, armée de trois canons de 240 et de 4 canons de 90. Seulement, les photos d'époque montrent que les canons de 240 sont bien ceux de la batterie de Saint-Elme. Quand aux canons de 90, où sont-ils ? À partir de la fin des années 20, les choses sont un peu plus claires, mais pas vraiment… En ce qui concerne la batterie de Saint-Elme, pas de problème apparent. Mais pour la batterie des Sablettes… Une première batterie portant ce nom, d'expérience et d'instruction, est installée en 1926. Elle est armée de 4 canons de 164 Mle 1884 tir rapide. Mais où se trouve-t-elle ? Ce n'est pas précisé. Il se peut très bien qu'elle ait été installée dans les alvéoles de la batterie de Saint-Elme. Plus tard, la batterie armée des trois canons de 138 Mle 1910 reprend l'appellation de batterie des Sablettes. C'est à nouveau une batterie d'expérience, mais cette fois, on sait où elle est placée: à gauche de la batterie de Saint-Elme. C'est à dire à l'opposé de l'emplacement prétendu de la batterie des Sablettes de 1914. Elle devient batterie de combat un peu plus tard, sa section éclairante étant placée à droite de la batterie de Saint-Elme. Quand à celle-ci, elle est armée de trois canons de 100 Mle 1897-17 (certains documents parlent de 105…). L'atlas des batteries de côte du Génie, indique pour Toulon : en n° 7 bis, une batterie de Saint-Elme armée de 4 x 240 PC (1912) ; en n° 8 le fort de Saint-Elme (1912) et n° 8 bis le fort de Saint-Elme et batterie des Sablettes (mise à jour 1911), mais ne donne pas de plan détaillé de la batterie des Sablettes, ni de description de son armement… Enfin, dernier exemple de confusion, les cartes des batteries des années 30 inversent les positions des deux batteries. Cette batterie illustre à souhait les imbroglios auxquels les auteurs ont été parfois confrontés dans leurs recherches, surtout au sein de batteries côtières ayant subi maintes refontes et qui plus est oubliées de tous au sein d'un périmètre demeuré très difficile d'accès. Pour ne rien arranger, les sources bibliographiques semblent soigneusement éviter de trop s'y attarder… et pour cause ! Bref, les incertitudes ayant été développées, voici ce que nous pensons pouvoir écrire après une visite sur le terrain : Elle ne possède pas de périmètre défensif. Les traverses bétonnées séparant les pas de tir sont du modèle 1901. La seconde traverse en partant de la gauche n'est qu'une demie traverse car, à sa gauche, on a accolé l'escalier permettant de descendre dans le magasin sous roc. L'unique local de stockage de ce magasin est singulièrement de forme carrée. Un monte-charge part de ce magasin pour gagner la troisième traverse entièrement dévolue à ce rôle de tête de monte-charge. De part et d'autre de la ligne des pas de tir se trouvent les habituels postes de commandement, tandis qu'en arrière des plates-formes on a conservé un magasin aux projectiles et un second aux armements, magasins antérieurs à la réorganisation de 1901-1902. Rarement mentionnée. Aujourd'hui (10/2006) la batterie offre un tout autre visage. Réarmée durant l'Entre-deux-guerres, elle a surtout servi en tant que batterie école (Centre d'instruction de l'artillerie). On peut y voir plusieurs pas de tir différents, une sous sellette universelle et même une tourelle double de 57 mm AA (plus précisément : affût de 57 ACAD (automatique contre-avion double) Mle 51) pour navire. Le magasin sous roc qui a, pour l'instant, échappé aux tagueurs, a la particularité d'avoir un escalier qui plonge très profondément en avant de la batterie dans une galerie parallèle souvent partiellement inondée. Les traverses sont fermées. Terrain militaire toujours interdit d'accès et gardienné.

Festung von Toulon, Süden der Stadt. 10 M/ü M. Halbinsel von Saint-Mandrier, 200 m südwestlich des alten Forts Saint-Elme (1857). Diese Batterie wurde 1877 verbessert, 1892 umgebaut und 1901-1902 reorganisiert, diesmal für 4 Geschütze von 240 mm. In geringer Entfernung wurde die Batterie Saint-Elme eingerichtet, die später den Namen Batterie des Sablettes annahm. Wir berühren sofort den Kern des Problems: Sablettes und/oder Saint-Elme? Wir wissen von Jean-Jacques Moulins, dass: die Batterie Saint-Elme zwischen den beiden Kriegen mit drei Geschützen 100 Mle 1897-17 neu bewaffnet wurde, die in den drei rechten umgebauten 240er-Zellen installiert wurden. Unter diesem Namen erscheint sie in den Bewaffnungsständen von 1936 und 1940. Die Batterie des Sablettes von 1939 war in Geschützstellungen untergebracht, die links der Batterie Saint-Elme platziert waren. Sie war mit drei Geschützen 138 Mle 1910 auf Lafette Mle 1919-24 bewaffnet. Ihre Beleuchtungsabteilung war rechts der Batterie Saint-Elme platziert. Das zeigt, wie sehr die Verflechtung der beiden Anlagen die Identifizierung erschwert und Verwirrung stiftet. Unser Spezialist fügt hinzu: Der wahre Name der 240er-Batterie, von der wir sprechen, ist tatsächlich Batterie Saint-Elme. Die Mehrheit der Dokumente bezeugt dies. Man kann annehmen, dass die manchmal verwendete Bezeichnung Batterie des Sablettes der Sorge entspringt, sie nicht mit dem Fort Saint-Elme zu verwechseln. Einige Autoren sprechen von zwei 240er-Batterien im Dienst 1914, Saint-Elme und Sablettes. Ich denke, das ist ein Irrtum. Ich habe jedenfalls nie ein Foto der angeblichen 240er-Batterie des Sablettes gesehen. Das sehr offizielle "Projekt des Programms der Küstenbewaffnung in Artillerie" vom 1. Juli 1920 gibt nur noch die Batterie des Sablettes im Dienst an, bewaffnet mit drei 240er-Geschützen und 4 Geschützen von 90. Nur zeigen zeitgenössische Fotos, dass die 240er-Geschütze tatsächlich die der Batterie Saint-Elme sind. Wo sind die 90er-Geschütze? Ab Ende der 20er Jahre sind die Dinge etwas klarer, aber nicht wirklich… Was die Batterie Saint-Elme betrifft, kein offensichtliches Problem. Aber für die Batterie des Sablettes… Eine erste Batterie mit diesem Namen, für Erfahrung und Unterricht, wird 1926 installiert. Sie ist mit 4 Geschützen 164 Mle 1884 Schnellfeuer bewaffnet. Aber wo befindet sie sich? Es ist nicht angegeben. Es könnte sehr gut sein, dass sie in den Zellen der Batterie Saint-Elme installiert wurde. Später übernimmt die mit drei Geschützen 138 Mle 1910 bewaffnete Batterie wieder die Bezeichnung Batterie des Sablettes. Es ist wieder eine Erfahrungsbatterie, aber diesmal weiß man, wo sie platziert ist: links der Batterie Saint-Elme. Das heißt gegenüber dem angeblichen Standort der Batterie des Sablettes von 1914. Sie wird etwas später zur Gefechtsbatterie, ihre Beleuchtungsabteilung wird rechts der Batterie Saint-Elme platziert. Was diese betrifft, ist sie mit drei Geschützen 100 Mle 1897-17 bewaffnet (einige Dokumente sprechen von 105…). Der Atlas der Küstenbatterien des Genies gibt für Toulon an: unter Nr. 7 bis eine Batterie Saint-Elme bewaffnet mit 4 x 240 PC (1912); unter Nr. 8 das Fort Saint-Elme (1912) und Nr. 8 bis das Fort Saint-Elme und Batterie des Sablettes (aktualisiert 1911), gibt aber keinen detaillierten Plan der Batterie des Sablettes, noch eine Beschreibung ihrer Bewaffnung… Schließlich, letztes Beispiel der Verwirrung, die Batteriekarten der 30er Jahre vertauschen die Positionen der beiden Batterien. Diese Batterie veranschaulicht trefflich die Verwicklungen, mit denen die Autoren manchmal in ihren Recherchen konfrontiert waren, besonders bei Küstenbatterien, die zahlreiche Umbauten erfahren haben und die obendrein von allen vergessen wurden innerhalb eines sehr schwer zugänglichen Bereichs. Um alles noch schlimmer zu machen, scheinen bibliografische Quellen sorgfältig zu vermeiden, sich zu lange damit aufzuhalten… und das aus gutem Grund! Kurz, nachdem die Unsicherheiten dargelegt wurden, hier was wir nach einem Vor-Ort-Besuch schreiben zu können glauben: Sie besitzt keinen Verteidigungsumfang. Die die Schussstellungen trennenden Betontraversen sind vom Modell 1901. Die zweite Traverse von links ist nur eine halbe Traverse, weil links daran die Treppe angebaut wurde, die in das Felsmagazin hinabführt. Der einzige Lagerraum dieses Magazins ist merkwürdigerweise quadratisch. Ein Aufzug führt von diesem Magazin zur dritten Traverse, die vollständig dieser Rolle als Aufzugskopf gewidmet ist. Beidseits der Linie der Schussstellungen befinden sich die üblichen Kommandoposten, während hinter den Plattformen ein Magazin für Geschosse und ein zweites für Bewaffnung erhalten blieben, Magazine die vor der Reorganisation von 1901-1902 stammen. Selten erwähnt. Heute (10/2006) bietet die Batterie ein ganz anderes Gesicht. Neu bewaffnet während der Zwischenkriegszeit, diente sie hauptsächlich als Lehrbatterie (Ausbildungszentrum der Artillerie). Man kann verschiedene Schussstellungen sehen, eine unter Universal-Sellette und sogar einen Doppelturm von 57 mm AA (genauer: Lafette von 57 ACAD (automatisch doppelt Flugabwehr) Mle 51) für Schiffe. Das Felsmagazin, das vorläufig Graffiti entkommen ist, hat die Besonderheit, eine Treppe zu haben, die sehr tief vor der Batterie in einen oft teilweise überfluteten parallelen Gang abtaucht. Die Traversen sind verschlossen. Militärgelände nach wie vor zugangsverboten und bewacht.

Vesting van Toulon, zuiden van de stad. 10 m/alt. Schiereiland van Saint-Mandrier, 200 m ten zuidwesten van het oude fort Saint-Elme (1857). Deze batterij werd verbeterd in 1877, verbouwd in 1892 en gereorganiseerd in 1901-1902, deze keer voor 4 kanonnen van 240 mm. Iets afgezonderd werd de batterij van Saint-Elme aangelegd die later de naam batterij van de Sablettes aannam. We raken meteen de kern van het probleem: Sablettes en/of Saint-Elme? We weten van Jean-Jacques Moulins dat: de batterij Saint-Elme, tussen de twee oorlogen, opnieuw bewapend werd met drie kanonnen 100 Mle 1897-17, geïnstalleerd in de drie rechter alvéolen van 240, verbouwd. Het is onder deze naam dat ze voorkomt in de bewapeningstaten van 1936 en 1940. De batterij van de Sablettes van 1939 was geïnstalleerd in kuipen, geplaatst links van de batterij Saint-Elme. Ze was bewapend met drie kanonnen 138 Mle 1910 op affuit Mle 1919-24. Haar verlichtingssectie was geplaatst rechts van de batterij Saint-Elme. Dat zegt hoezeer de verwevenheid van de twee installaties de identificaties bemoeilijkt, en bron van verwarring is. Onze specialist voegt toe: De echte naam van de 240 batterij waarover we spreken is inderdaad batterij Saint-Elme. De meerderheid van de documenten getuigt ervan. Men kan denken dat de benaming batterij van de Sablettes, soms gebruikt, beantwoordt aan de zorg om haar niet te verwarren met het fort Saint-Elme. Sommige auteurs spreken over twee 240 batterijen in dienst in 1914, Saint-Elme en Sablettes. Ik denk dat het een vergissing is. Ik heb, in ieder geval, nooit een foto gezien van de vermeende 240 batterij van de Sablettes. Het zeer officiële "Project van programma van de kustbewapening in artillerie", van 1 juli 1920, geeft nog enkel de batterij van de Sablettes in dienst, bewapend met drie 240 kanonnen en 4 kanonnen van 90. Alleen, foto's uit die tijd tonen dat de 240 kanonnen wel degelijk deze van de batterij Saint-Elme zijn. Wat de 90 kanonnen betreft, waar zijn ze? Vanaf het einde van de jaren 20, zijn de zaken wat duidelijker, maar niet echt… Wat de batterij Saint-Elme betreft, geen duidelijk probleem. Maar voor de batterij van de Sablettes… Een eerste batterij met deze naam, voor ervaring en instructie, wordt geïnstalleerd in 1926. Ze is bewapend met 4 kanonnen 164 Mle 1884 snelvuur. Maar waar bevindt ze zich? Het is niet gespecifieerd. Het kan best zijn dat ze geïnstalleerd was in de alvéolen van de batterij Saint-Elme. Later, de batterij bewapend met de drie kanonnen 138 Mle 1910 herneemt de benaming batterij van de Sablettes. Het is opnieuw een ervaringsbatterij, maar deze keer, weet men waar ze geplaatst is: links van de batterij Saint-Elme. Dat wil zeggen tegenover de vermeende plaats van de batterij van de Sablettes van 1914. Ze wordt wat later gevechtsbatterij, haar verlichtingssectie zijnde geplaatst rechts van de batterij Saint-Elme. Wat deze betreft, ze is bewapend met drie kanonnen 100 Mle 1897-17 (sommige documenten spreken van 105…). De atlas van de kustbatterijen van de Genie, geeft voor Toulon aan: in nr. 7 bis, een batterij Saint-Elme bewapend met 4 x 240 PC (1912); in nr. 8 het fort Saint-Elme (1912) en nr. 8 bis het fort Saint-Elme en batterij van de Sablettes (bijgewerkt 1911), maar geeft geen gedetailleerd plan van de batterij van de Sablettes, noch een beschrijving van haar bewapening… Tenslotte, laatste voorbeeld van verwarring, de kaarten van de batterijen uit de jaren 30 keren de posities van de twee batterijen om. Deze batterij illustreert treffend de warboel waarmee de auteurs soms geconfronteerd werden in hun onderzoeken, vooral binnen kustbatterijen die vele verbouwingen ondergingen en die bovendien door iedereen vergeten werden binnen een perimeter die zeer moeilijk toegankelijk bleef. Om alles nog erger te maken, bibliografische bronnen lijken zorgvuldig te vermijden er te lang bij stil te staan… en met reden! Kortom, de onzekerheden uiteengezet zijnde, hier wat we na een terreinbezoek denken te kunnen schrijven: Ze bezit geen verdedigingsperimeter. De betonnen traversen die de schootsstellingen scheiden zijn van het model 1901. De tweede traverse vanaf links is slechts een halve traverse want, aan haar linkerkant, heeft men de trap gevoegd die toelaat af te dalen in het rotsmagazijn. De unieke opslagruimte van dit magazijn is eigenaardigerwijs vierkant van vorm. Een goederenlift vertrekt van dit magazijn naar de derde traverse volledig gewijd aan deze rol van liftkop. Aan weerszijden van de lijn van de schootsstellingen bevinden zich de gebruikelijke commandoposten, terwijl achter de platforms men een magazijn voor projectielen en een tweede voor bewapening bewaard heeft, magazijnen van voor de reorganisatie van 1901-1902. Zelden vermeld. Vandaag (10/2006) biedt de batterij een heel ander gezicht. Herbewapend tijdens het Interbellum, heeft ze vooral gediend als schoolbatterij (Opleidingscentrum van de artillerie). Men kan er verschillende schootsstellingen zien, een onder universele zadel en zelfs een dubbele koepel van 57 mm AA (preciezer: affuit van 57 ACAD (automatisch dubbel luchtafweer) Mle 51) voor schip. Het rotsmagazijn dat, voorlopig, ontsnapt is aan de taggers, heeft de eigenaardigheid een trap te hebben die zeer diept voor de batterij afdaalt in een parallelle galerij vaak gedeeltelijk overstroomd. De traversen zijn gesloten. Militair terrein nog steeds verboden toegang en bewaakt.

Fortress of Toulon, south of the city. 10 m/alt. Peninsula of Saint-Mandrier, 200 m southwest of the old fort of Saint-Elme (1857). This battery was improved in 1877, remodeled in 1892 and reorganized in 1901-1902, this time for 4 guns of 240 mm. Slightly apart, the Saint-Elme battery was developed which later took the name of Sablettes battery. We immediately touch upon the crux of the problem: Sablettes and/or Saint-Elme? We know from Jean-Jacques Moulins that: the Saint-Elme battery was rearmed, between the two wars, with three 100 Mle 1897-17 guns, installed in the three right-hand alveoli of 240, remodeled. It is under this name that it appears in the armament states of 1936 and 1940. The Sablettes battery of 1939 was installed in emplacements, placed to the left of the Saint-Elme battery. It was armed with three 138 Mle 1910 guns on mount Mle 1919-24. Its illuminating section was placed to the right of the Saint-Elme battery. This shows how much the interlocking of the two installations complicates identifications, and is a source of confusion. Our specialist adds: The true name of the 240 battery we are talking about is indeed Saint-Elme battery. The majority of documents attest to this. One may think that the designation Sablettes battery, used sometimes, responds to the concern of not confusing it with the Saint-Elme fort. Some authors speak of two 240 batteries in service in 1914, Saint-Elme and Sablettes. I think this is an error. I have, in any case, never seen a photo of the alleged 240 Sablettes battery. The very official "Project of program for coastal armament in artillery", of July 1, 1920, lists only the Sablettes battery still in service, armed with three 240 guns and 4 guns of 90. Only, period photos show that the 240 guns are indeed those of the Saint-Elme battery. As for the 90 guns, where are they? From the end of the 1920s, things are a bit clearer, but not really… Regarding the Saint-Elme battery, no apparent problem. But for the Sablettes battery… A first battery bearing this name, for experience and instruction, was installed in 1926. It was armed with 4 guns 164 Mle 1884 quick fire. But where is it located? It is not specified. It may very well have been installed in the alveoli of the Saint-Elme battery. Later, the battery armed with the three 138 Mle 1910 guns resumed the designation Sablettes battery. It is again an experience battery, but this time, we know where it is placed: to the left of the Saint-Elme battery. That is to say opposite the alleged location of the 1914 Sablettes battery. It becomes a combat battery a little later, its illuminating section being placed to the right of the Saint-Elme battery. As for the latter, it is armed with three 100 Mle 1897-17 guns (some documents speak of 105…). The atlas of coastal batteries of the Engineering Corps, indicates for Toulon: in no. 7 bis, a Saint-Elme battery armed with 4 x 240 PC (1912); in no. 8 the Saint-Elme fort (1912) and no. 8 bis the Saint-Elme fort and Sablettes battery (updated 1911), but does not give a detailed plan of the Sablettes battery, nor a description of its armament… Finally, last example of confusion, the battery maps of the 1930s reverse the positions of the two batteries. This battery perfectly illustrates the entanglements that authors have sometimes faced in their research, especially within coastal batteries that underwent many refits and which were moreover forgotten by all within a perimeter that remained very difficult to access. To make matters worse, bibliographical sources seem to carefully avoid dwelling on it too much… and for good reason! In short, the uncertainties having been developed, here is what we think we can write after a site visit: It has no defensive perimeter. The concrete traverses separating the firing steps are of the 1901 model. The second traverse from the left is only a half traverse because, to its left, the staircase allowing descent into the rock-cut magazine has been attached. The unique storage room of this magazine is notably square in shape. A hoist runs from this magazine to the third traverse entirely devoted to this role of hoist head. On either side of the line of firing steps are the usual command posts, while behind the platforms a projectile magazine and a second for armaments have been preserved, magazines predating the 1901-1902 reorganization. Rarely mentioned. Today (10/2006) the battery offers a completely different face. Rearmed during the Interwar period, it mainly served as a training battery (Artillery Instruction Center). One can see several different firing steps, one under a universal saddle and even a twin 57 mm AA turret (more precisely: mount of 57 ACAD (automatic anti-aircraft double) Mle 51) for ship. The rock-cut magazine, which has so far escaped taggers, has the particularity of having a staircase that plunges very deeply in front of the battery into a parallel gallery often partially flooded. The traverses are closed. Military land still off-limits and guarded.

Pevnost Toulon, jih města. 10 m/n.m. Poloostrov Saint-Mandrier, 200 m jihozápadně od staré pevnosti Saint-Elme (1857). Tato baterie byla vylepšena v roce 1877, přestavěna v roce 1892 a reorganizována v letech 1901-1902, tentokrát pro 4 děla ráže 240 mm. Mírně stranou byla zřízena baterie Saint-Elme, která později přijala název baterie Sablettes. Okamžitě se dotýkáme jádra problému: Sablettes a/nebo Saint-Elme? Od Jean-Jacques Moulinse víme, že: baterie Saint-Elme byla mezi válkami znovu vyzbrojena třemi děly 100 Mle 1897-17, instalovanými ve třech přestavěných pravých alveolech pro 240. Pod tímto názvem se objevuje ve stavech výzbroje z let 1936 a 1940. Baterie Sablettes z roku 1939 byla umístěna v postaveních, umístěných vlevo od baterie Saint-Elme. Byla vyzbrojena třemi děly 138 Mle 1910 na lafetě Mle 1919-24. Její osvětlovací sekce byla umístěna vpravo od baterie Saint-Elme. To ukazuje, jak propletení obou zařízení ztěžuje identifikaci a je zdrojem zmatků. Náš specialista dodává: Skutečný název 240 baterie, o které mluvíme, je skutečně baterie Saint-Elme. Většina dokumentů to dosvědčuje. Lze si myslet, že označení baterie Sablettes, občas používané, odpovídá snaze neplést si ji s pevností Saint-Elme. Někteří autoři hovoří o dvou 240 bateriích ve službě v roce 1914, Saint-Elme a Sablettes. Myslím, že jde o chybu. V každém případě jsem nikdy neviděl fotografii údajné 240 baterie Sablettes. Velmi oficiální "Projekt programu pobřežního dělostřelectva" z 1. července 1920 uvádí ve službě pouze baterii Sablettes, vyzbrojenou třemi 240 děly a 4 děly ráže 90. Jenže dobové fotografie ukazují, že 240 děla jsou skutečně ta z baterie Saint-Elme. Co se týče 90 děl, kde jsou? Od konce 20. let jsou věci trochu jasnější, ale ne opravdu… Pokud jde o baterii Saint-Elme, žádný zjevný problém. Ale pro baterii Sablettes… První baterie s tímto názvem, pro zkušenosti a výcvik, byla instalována v roce 1926. Byla vyzbrojena 4 děly 164 Mle 1884 rychlopalnými. Ale kde se nachází? Není specifikováno. Je docela možné, že byla instalována v alveolech baterie Saint-Elme. Později baterie vyzbrojená třemi děly 138 Mle 1910 znovu převzala označení baterie Sablettes. Je to opět zkušební baterie, ale tentokrát víme, kde je umístěna: vlevo od baterie Saint-Elme. To znamená naproti údajnému umístění baterie Sablettes z roku 1914. O něco později se stává bojovou baterií, její osvětlovací sekce je umístěna vpravo od baterie Saint-Elme. Pokud jde o tu, je vyzbrojena třemi děly 100 Mle 1897-17 (některé dokumenty hovoří o 105…). Atlas pobřežních baterií Ženijního sboru uvádí pro Toulon: v č. 7 bis, baterie Saint-Elme vyzbrojená 4 x 240 PC (1912); v č. 8 pevnost Saint-Elme (1912) a č. 8 bis pevnost Saint-Elme a baterie Sablettes (aktualizováno 1911), ale neuvádí podrobný plán baterie Sablettes, ani popis její výzbroje… Konečně, poslední příklad zmatku, mapy baterií z 30. let obracejí pozice obou baterií. Tato baterie dokonale ilustruje zápletky, kterým autoři někdy čelili ve svém výzkumu, zejména u pobřežních baterií, které prodělaly mnoho přestaveb a které navíc byly všemi zapomenuty v rámci perimetru, který zůstal velmi obtížně přístupný. Aby toho nebylo málo, bibliografické zdroje se zdají pečlivě vyhýbat tomu, aby se jimi příliš zabývaly… a z dobrého důvodu! Stručně řečeno, nejistoty byly vysvětleny, zde je to, co si myslíme, že můžeme napsat po návštěvě v terénu: Nemá obranný perimetr. Betonové traversy oddělující střelecká postavení jsou modelu 1901. Druhá traversa zleva je pouze poloviční traversa, protože k její levé straně byl přiložen schod umožňující sestoupit do podzemní prachárny. Jedinečná skladovací místnost tohoto magazínu je pozoruhodně čtvercového tvaru. Z tohoto magazínu vede výtah ke třetí traverse zcela věnované této roli hlavy výtahu. Po obou stranách linie střeleckých postavení se nacházejí obvyklá velitelská stanoviště, zatímco za platformami byl zachován sklad pro projektily a druhý pro výzbroj, sklady předcházející reorganizaci z let 1901-1902. Zřídka zmiňována. Dnes (10/2006) nabízí baterie zcela jinou tvář. Přeozbrojena během meziválečného období sloužila hlavně jako cvičná baterie (Výcvikové středisko dělostřelectva). Lze vidět několik různých střeleckých postavení, jedno pod univerzálním sedlem a dokonce dvojitou věž 57 mm AA (přesněji: lafeta 57 ACAD (automatická protiletadlová dvojitá) Mle 51) pro loď. Podzemní prachárna, která zatím unikla sprejerům, má zvláštnost v tom, že má schodiště, které se velmi hluboko před baterií noří do často částečně zaplavené paralelní galerie. Traversy jsou uzavřeny. Vojenský pozemek stále zakázaný přístup a hlídaný.