Place de Lorient, nord de la place, 400 m au nord-est du hameau de Kerdual, sur la rive droite du Scorff, un des deux grands magasins à poudre de la Marine que compte le port de guerre avec celui du Mentec. Le descriptif du magasin du Mentec aurait pu être reconduit ici tant ces deux magasins sont similaires, hormis pour ce qui concerne les entrées et l’absence de quai sur le Scorff ainsi que de bâtiment administratif. Néanmoins, leur construction ne fut pas simultanée. En effet, le décret de Jules Grévy pour la construction du magasin de Sac’h Quéven est daté du 7 août 1884 alors que l’avis positif sur la construction datait déjà du 30 avril 1883. Ce ne sera qu’en septembre 1904 que les deux grands magasins seront reliés par une route, un chemin privé de la Marine, d’une longueur de 687 mètres, les deux sites n’en formant dès lors plus qu’un seul. Les difficultés inhérentes aux expropriations ne furent pas moindres que celles évoquées pour Le Mentec. L’histoire du magasin de Sac’h Quéven s’inscrit en parallèle de celle de ce dernier, sinon que la construction de la voie rapide Brest – Vannes (N 165), dans les années 1970’, condamna de fait l’activité pyrotechnique reportée en totalité au Mentec. Les souterrains y sont aussi nettement moins nombreux et se limitent pour l’essentiel à trois galeries parallèles situées à proximité du côté méridional du magasin initial. Alors qu’en septembre 2007, les accès du magasin étaient obturés par des plaques soudées, les visiteurs vandales, devant la diminution du gardiennage, ne se sont pas privés de tout saccager et tout forcer. C’est ainsi que lors de notre visite d’avril 2012, nous avons pu faire le constat suivant : la toiture nous a semblé plus plane encore qu’au Mentec, mais ici deux parafoudre sont présents. Leur pointe semble toutefois plus effilée tout en ayant une plus grande épaisseur et une sphère à leur base plus petite que celles de leurs semblables de la fin XIXè ou début XXè siècle. Le local de stockage ne comprend qu’un seul niveau, ce qui permet d’appréhender le gigantisme de la construction, laquelle a été renforcée intérieurement d’arceaux en béton placés à intervalles réguliers. Les créneaux à lampe sont moins esthétiques que ceux du magasin voisin, car totalement obturés de béton. Au sous-sol, la rigole de recueillement des eaux de condensation est bien visible dans l’axe du vide ventilé. Sous chacune des extensions des sas d’entrée, un citerneau a été ménagé. Hélas, une importante fissure laisse augurer d’un effondrement à terme de l’angle nord-est du bâtiment. La pierre utilisée pour les tours d’escaliers est de qualité inégale. En sus, elle a subi des outrages notamment de feux de détritus, ce qui l’a, par endroits, fait éclater. Des mascarons en tête de lion qui ornaient les flancs du magasin, il ne reste que le souvenir ou quelques rares photos. Notons aussi que le blockhaus allemand proche du flanc nord est identique à celui du Mentec, à ceci près qu’une porte intérieure à deux vantaux a été placée alors qu’on n’a pas eu le temps de le faire au Mentec. Le scellement a manifestement été empirique. Il y a tout lieu de penser que la porte était livrée lors de la formation de la poche de Lorient en juillet 1944 et qu’elle a été placée endéans la période de siège qui, pour rappel, a duré jusqu’au 8 mai 1945. Trouvé orthographié « Sac Quéven ». Terrain militaire, non gardé mais toujours interdit d'accès en dépit de l’absence totale de panneaux d’interdiction, probablement arrachés.

Festung von Lorient, nördlich der Festung, 400 m nordöstlich des Weilers Kerdual, am rechten Ufer des Scorff, eines der beiden großen Pulvermagazine der Marine, die der Kriegshafen zählt, neben dem von Mentec. Die Beschreibung des Magazins von Mentec hätte hier übernommen werden können, so ähnlich sind diese beiden Magazine, abgesehen von den Eingängen und dem Fehlen eines Kais am Scorff sowie eines Verwaltungsgebäudes. Nichtsdestotrotz war ihr Bau nicht gleichzeitig. Tatsächlich datiert das Dekret von Jules Grévy für den Bau des Magazins Sac’h Quéven vom 7. August 1884, während die positive Stellungnahme zum Bau bereits vom 30. April 1883 stammt. Erst im September 1904 wurden die beiden großen Magazine durch eine Straße, einen privaten Marineweg von 687 Metern Länge, verbunden, so dass die beiden Standorte fortan nur noch einen bildeten. Die Schwierigkeiten bei den Enteignungen waren nicht geringer als die für Le Mentec erwähnten. Die Geschichte des Magazins Sac’h Quéven verläuft parallel zu der des letzteren, nur dass der Bau der Schnellstraße Brest – Vannes (N 165) in den 1970er Jahren die pyrotechnische Tätigkeit de facto beendete, die vollständig nach Mentec verlegt wurde. Die unterirdischen Anlagen sind auch deutlich weniger zahlreich und beschränken sich im Wesentlichen auf drei parallele Galerien in der Nähe der Südseite des ursprünglichen Magazins. Während im September 2007 die Zugänge des Magazins mit verschweißten Platten verschlossen waren, ließen es sich vandalisierende Besucher angesichts der Verringerung der Bewachung nicht nehmen, alles zu verwüsten und aufzubrechen. So konnten wir bei unserem Besuch im April 2012 folgende Feststellung treffen: Das Dach schien uns noch flacher als bei Mentec, aber hier sind zwei Blitzableiter vorhanden. Ihre Spitze scheint jedoch spitzer zu sein, bei gleichzeitig größerer Dicke und einer kleineren Kugel an ihrer Basis als bei ihren Artgenossen vom Ende des 19. oder Anfang des 20. Jahrhunderts. Der Lagerraum umfasst nur eine einzige Ebene, was die Gigantomanie des Baus erfassen lässt, der im Inneren mit in regelmäßigen Abständen platzierten Betonbögen verstärkt wurde. Die Lampenscharten sind weniger ästhetisch als die des benachbarten Magazins, da sie vollständig mit Beton verschlossen sind. Im Untergeschoss ist die Rinne zur Aufnahme von Kondenswasser in der Achse des Belüftungshohlraums gut sichtbar. Unter jeder der Erweiterungen der Eingangsschleusen wurde ein kleiner Zisternenraum vorgesehen. Leider lässt ein bedeutender Riss einen späteren Einsturz der Nordostecke des Gebäudes befürchten. Der für die Treppentürme verwendete Stein ist von ungleichmäßiger Qualität. Darüber hinaus hat er Misshandlungen erlitten, insbesondere durch Müllfeuer, was ihn stellenweise zum Bersten gebracht hat. Von den Löwenkopf-Maskaronen, die die Flanken des Magazins schmückten, bleiben nur die Erinnerung oder einige seltene Fotos. Wir weisen auch darauf hin, dass der deutsche Bunker nahe der Nordflanke identisch mit dem von Mentec ist, mit dem Unterschied, dass eine zweiflügelige Innentür eingebaut wurde, während man dazu in Mentec keine Zeit mehr hatte. Die Verankerung war offensichtlich empirisch. Es gibt allen Grund zu der Annahme, dass die Tür bei der Bildung des Kessels von Lorient im Juli 1944 geliefert und während der Belagerungszeit eingebaut wurde, die, zur Erinnerung, bis zum 8. Mai 1945 dauerte. Gefunden mit der Schreibweise « Sac Quéven ». Militärisches Gelände, unbewacht, aber immer noch zugangsverboten, trotz des völligen Fehlens von Verbotsschildern, die wahrscheinlich abgerissen wurden.

Vesting van Lorient, noorden van de vesting, 400 m ten noordoosten van de gehucht Kerdual, op de rechteroever van de Scorff, een van de twee grote kruitmagazijnen van de Marine die de oorlogshaven telt, naast dat van Mentec. De beschrijving van het magazijn van Mentec had hier kunnen worden overgenomen, zo gelijkaardig zijn deze twee magazijnen, afgezien van de ingangen en het ontbreken van een kade aan de Scorff en een administratief gebouw. Niettemin was hun bouw niet gelijktijdig. Inderdaad, het decreet van Jules Grévy voor de bouw van het magazijn Sac’h Quéven dateert van 7 augustus 1884, terwijl het positieve advies over de bouw reeds van 30 april 1883 dateert. Pas in september 1904 werden de twee grote magazijnen verbonden door een weg, een private Marineweg van 687 meter lengte, waardoor de twee sites voortaan slechts één vormden. De moeilijkheden inherent aan de onteigeningen waren niet minder dan die voor Le Mentec vermeld. De geschiedenis van het magazijn Sac’h Quéven loopt parallel met die van de laatste, behalve dat de aanleg van de snelweg Brest – Vannes (N 165) in de jaren 1970 de pyrotechnische activiteit de facto beëindigde, die volledig naar Mentec werd overgeheveld. De ondergrondse gangen zijn ook duidelijk minder talrijk en beperken zich in wezen tot drie parallelle galerijen in de buurt van de zuidzijde van het oorspronkelijke magazijn. Terwijl in september 2007 de toegangen van het magazijn afgesloten waren met gelaste platen, lieten vandaliserende bezoekers, gezien de vermindering van de bewaking, zich niet weerhouden alles te vernielen en open te breken. Zo konden we tijdens ons bezoek in april 2012 de volgende vaststelling doen: het dak leek ons nog vlakker dan bij Mentec, maar hier zijn twee bliksemafleiders aanwezig. Hun punt lijkt echter spitser te zijn, terwijl ze een grotere dikte en een kleinere bol aan hun basis hebben dan hun soortgenoten van het einde van de 19e of het begin van de 20e eeuw. De opslagruimte omvat slechts één niveau, wat het gigantisme van de bouw laat begrijpen, die van binnen versterkt werd met betonnen bogen op regelmatige afstanden geplaatst. De lampeopeningen zijn minder esthetisch dan die van het naburige magazijn, omdat ze volledig met beton dichtgemetseld zijn. In de kelder is de goot voor het opvangen van condenswater goed zichtbaar in de as van de geventileerde holte. Onder elk van de uitbreidingen van de toegangsluchtsluizen is een kleine cisterne voorzien. Helaas laat een belangrijke scheur een toekomstige instorting van de noordoosthoek van het gebouw vrezen. De steen gebruikt voor de traptorens is van ongelijke kwaliteit. Bovendien heeft hij mishandelingen ondergaan, vooral door vuilnisbranden, waardoor hij op sommige plaatsen gebarsten is. Van de leeuwenkopf-maskers die de flanken van het magazijn sierden, blijven alleen de herinnering of enkele zeldzame foto's over. We merken ook op dat de Duitse bunker nabij de noordflank identiek is aan die van Mentec, met dien verstande dat een tweedelige binnenplaats geplaatst werd terwijl men er in Mentec geen tijd meer voor had. De verankering was duidelijk empirisch. Er is alle reden om aan te nemen dat de deur geleverd werd bij de vorming van de pocket van Lorient in juli 1944 en dat ze geplaatst werd tijdens de belegeringsperiode die, ter herinnering, duurde tot 8 mei 1945. Gevonden met de spelling « Sac Quéven ». Militair terrein, niet bewaakt maar nog steeds verboden toegang ondanks het volledig ontbreken van verbodsborden, waarschijnlijk afgerukt.

Fortress of Lorient, north of the fortress, 400 m north-east of the hamlet of Kerdual, on the right bank of the Scorff, one of the two large powder magazines of the Navy that the naval port counts, alongside that of Mentec. The description of the Mentec magazine could have been repeated here, so similar are these two magazines, except for the entrances and the absence of a quay on the Scorff as well as an administrative building. Nevertheless, their construction was not simultaneous. Indeed, the decree by Jules Grévy for the construction of the Sac’h Quéven magazine is dated 7 August 1884, while the positive opinion on the construction already dated from 30 April 1883. It was not until September 1904 that the two large magazines were linked by a road, a private Navy path, 687 metres long, the two sites thenceforth forming only one. The difficulties inherent in the expropriations were no less than those mentioned for Le Mentec. The history of the Sac’h Quéven magazine runs parallel to that of the latter, except that the construction of the Brest – Vannes expressway (N 165) in the 1970s de facto ended the pyrotechnic activity, which was transferred entirely to Mentec. The underground passages are also clearly less numerous and are essentially limited to three parallel galleries located near the southern side of the original magazine. Whereas in September 2007 the accesses to the magazine were blocked by welded plates, vandalising visitors, faced with the reduction in guarding, did not refrain from wrecking and forcing everything. Thus, during our visit in April 2012, we were able to make the following observation: the roof seemed to us even flatter than at Mentec, but here two lightning rods are present. Their point, however, seems more tapered while having a greater thickness and a sphere at their base smaller than those of their counterparts from the late 19th or early 20th century. The storage room comprises only a single level, which allows one to grasp the gigantism of the construction, which was internally reinforced with concrete arches placed at regular intervals. The lamp embrasures are less aesthetic than those of the neighbouring magazine, as they are completely blocked with concrete. In the basement, the channel for collecting condensation water is clearly visible along the axis of the ventilated void. Under each of the extensions of the entrance airlocks, a small cistern was provided. Alas, a significant crack suggests a future collapse of the north-eastern corner of the building. The stone used for the stair towers is of uneven quality. Moreover, it has suffered outrages, notably from rubbish fires, which has caused it to burst in places. Of the lion-head mascarons that adorned the flanks of the magazine, only the memory or a few rare photos remain. Let us also note that the German blockhouse near the north flank is identical to that of Mentec, except that an interior door with two leaves was installed whereas there was no time to do so at Mentec. The anchoring was manifestly empirical. There is every reason to think that the door was delivered during the formation of the Lorient pocket in July 1944 and that it was installed during the siege period which, to recall, lasted until 8 May 1945. Found spelled « Sac Quéven ». Military land, unguarded but still off-limits despite the complete absence of prohibition signs, probably torn down.

Pevnost Lorient, sever pevnosti, 400 m severovýchodně od osady Kerdual, na pravém břehu řeky Scorff, jeden ze dvou velkých pracháren Námořnictva, které válečný přístav má, vedle té v Mentecu. Popis skladu Mentec by se zde mohl opakovat, tak podobné jsou tyto dva sklady, až na vstupy a absenci mola na Scorffu a správní budovy. Nicméně jejich stavba nebyla současná. Dekret Julese Grévyho pro stavbu skladu Sac’h Quéven je datován 7. srpna 1884, zatímco kladné vyjádření ke stavbě pocházelo již z 30. dubna 1883. Teprve v září 1904 byly oba velké sklady spojeny silnicí, soukromou námořní cestou dlouhou 687 metrů, takže obě lokality od té doby tvořily pouze jednu. Obtíže spojené s vyvlastňováním nebyly menší než ty zmíněné pro Le Mentec. Historie skladu Sac’h Quéven se odvíjí paralelně s historií toho druhého, až na to, že výstavba rychlostní silnice Brest – Vannes (N 165) v 70. letech 20. století de facto ukončila pyrotechnickou činnost, která byla zcela převedena do Mentecu. Podzemní chodby jsou také výrazně méně početné a omezují se v podstatě na tři rovnoběžné galerie umístěné poblíž jižní strany původního skladu. Zatímco v září 2007 byly přístupy ke skladu zablokovány svařenými pláty, vandalští návštěvníci, vzhledem ke snížení ostrahy, se nebránili všechno zničit a vyrazit. Během naší návštěvy v dubnu 2012 jsme tak mohli učinit následující pozorování: střecha se nám zdála ještě plošší než v Mentecu, ale zde jsou přítomny dva hromosvody. Jejich hrot se však zdá být špičatější, přičemž má větší tloušťku a kouli na základně menší než jejich protějšky z konce 19. nebo počátku 20. století. Skladovací prostor se skládá pouze z jedné úrovně, což umožňuje pochopit gigantismus stavby, která byla zevnitř zesílena betonovými oblouky umístěnými v pravidelných intervalech. Střílny pro lampy jsou méně estetické než ty v sousedním skladu, protože jsou zcela zabetonovány. V suterénu je dobře viditelný žlab pro zachytávání kondenzační vody v ose větrané dutiny. Pod každým z rozšíření vstupních předsíní byl zřízen malý cisteren. Bohužel významná trhlina naznačuje budoucí zřícení severovýchodního rohu budovy. Kámen použitý pro schodišťové věže je nestejné kvality. Navíc utrpěl poškození, zejména od ohňů z odpadků, což ho na některých místech roztrhalo. Z maskaronů lví hlavy, které zdobily boky skladu, zůstala jen vzpomínka nebo několik vzácných fotografií. Všimněme si také, že německý bunkr poblíž severního boku je identický s tím v Mentecu, až na to, že byla instalována vnitřní dvoukřídlá dveře, zatímco v Mentecu na to již nebyl čas. Ukotvení bylo zjevně empirické. Je každý důvod se domnívat, že dveře byly dodány při vytvoření Lorientské kapsy v červenci 1944 a že byly osazeny během obléhacího období, které, připomeňme, trvalo až do 8. května 1945. Nalezeno s pravopisem « Sac Quéven ». Vojenský prostor, nestřežený, ale stále nepřístupný, navzdory naprosté absenci zákazových tabulí, pravděpodobně stržených.