Place de Modane, 1 600 m à l'ouest de la ville, 1913-1916 (ce qui correspond à la période de construction de l’enceinte commune, ainsi qu’indiqué sur l'entrée principale). 1 685 – 1 755 m/alt. D'emblée, précisons que le présent articulet n'existe que pour des raisons de facilité de compréhension et qu'il ne s'appuie sur aucune dénomination que l'on aurait déniché au sein d'un quelconque écrit. Néanmoins, la construction d'une enceinte unique regroupant le fort et la redoute, tout en englobant la batterie et les baraquements, constitue un ensemble défensif d'une taille respectable méritant assurément un articulet distinct. Un document daté d'août 1934 mentionne un "centre de résistance". Le mont du Sapey est idéalement situé au coeur de la vallée de la Maurienne, il domine Modane de près de 700 m. Ses vues s'étendent jusqu'à 40 km dans les vallées, tant en amont qu'en aval de la position ; il surveille également les galeries du tunnel ferroviaire du Fréjus et les ouvrages du Replaton chargés de sa défense. Bordé par de fortes pentes, qui plus est constellées de barres rocheuses, il présente néanmoins des sommets arrondis et des replats appréciables. De fait, ce lieu hautement stratégique attire immédiatement l'attention des militaires. C'est ainsi qu'en 1884-1892 sont édifiées la redoute et le fort homonymes, avec leurs batteries annexes, respectivement sur les sommets principaux et secondaires qui composent le mont du Sapey. Ce dernier ouvrage alors que sa construction s'achève, traverse la crise de l'obus torpille ; dès lors on n'hésitera pas longtemps à le recouvrir, à grands frais, d’une carapace de béton spécial, preuve de l'importance de la position. Les choses en restent là jusqu'à la veille de la première guerre mondiale, probablement faute de crédits, hormis la réalisation de divers baraquements de temps de paix, et l'installation d'un téléphérique reliant Modane via le Replaton en 1908. En 1913 est lancée une campagne de travaux conséquents, campagne qui ne sera interrompue qu'en 1916, laissant quelques ouvrages inachevés. En premier lieu, on renforce les défenses du fort ; d'une part en recouvrant ses bastionnets de poutrelles, d'autre part en creusant une série de quatre casemates à canon, dotées d'abris, magasins, ateliers et magasin à poudre, le tout sous une épaisseur de roc allant jusqu'à 15 m. Au Nord du fort, nichée dans un creux de terrain, est construite la batterie du Sapey ; spécialement destinée à battre les débouchés du tunnel du Fréjus ainsi que le fort du Replaton. Cet ouvrage, à contrepente, possède ses propres locaux sous roc comprenant abris pour le personnel, magasins d'artillerie, ateliers de confection des munitions, et magasins à poudre. En retrait de la batterie, là encore en utilisant admirablement la géographie des lieux, est construit un important abri-caverne. Important, car sa capacité de 500 hommes et 32 sous-officiers est de taille à abriter l'ensemble du personnel présent sur la position, ouvrages compris. Trop important peut être, il ne put être achevé avant l'arrêt des travaux, devenus inutiles avec l'engagement de l'Italie aux côtés de la France. Dans le même temps, afin de mettre les divers ouvrages à l'abri d'une surprise, l'ensemble de la position est ceinturé par une escarpe commune. Cette escarpe, surmontée d'un mur à la Carnot, utilise autant que faire se peut les escarpements rocheux ; elle est précédée par un important réseau de barbelés aux endroits les plus vulnérables. Le tracé de cette enceinte commune relie les escarpes du fort et de la redoute, elle englobe la batterie et l'abri-caverne, sans oublier les divers baraquements ainsi que la gare de téléphérique. L'escarpe est percée de deux entrées d'inégale valeur. La première, désignée entrée principale car barrant la route d'accès, est située au sud-ouest, non loin du casernement de temps de paix. Elle présente un portail précédé d'un pont démontable franchissant le fossé qui flanque tout le flanc ouest, portail s'ouvrant entre deux pilastres sur lesquels sont gravées les dates 1913 et 1916. La seconde entrée est implantée dans le creux de terrain qui sépare les sommets principaux et secondaires, au nord-est, à proximité de la batterie. Ici point de portail, mais un empilement de rails que supportent deux piliers maçonnés, précédé d'un pont démontable franchissant un petit fossé. Les informations nous manquent pour définir le rôle de cette seconde entrée ; néanmoins, divers éléments nous laissent à penser qu'il s'agit non pas d'une entrée, mais d'une sortie, permettant à l'artillerie de gagner la région du col (la RD 106 n'existe pas encore) où le relief est particulièrement favorable aux batteries de circonstance. La description des entrées ne saurait être exhaustive sans mentionner la présence d'une poterne. Celle-ci se trouve à l'extrémité sud de la position, non loin du casernement de temps de paix ; elle ouvre le passage au chemin muletier qui rejoint le fort du Replaton. Aujourd'hui béante, cette poterne devait, selon toute logique, être fermée par une porte blindée. Enfin, il convient de s'attarder quelque peu sur la défense du nord-est, là même où est percée la seconde entrée. Ce secteur est notoirement vulnérable, d'autant plus avec la probable existence d'une route stratégique, de par son relief atténué et la proximité de la batterie qui serait prise à revers. C'est pourquoi le creux de terrain est barré dans toute sa longueur par un parapet d'infanterie. Les servants de ce parapet bénéficiaient d'un abri de piquet. Celui-ci se compose d'un corps d'abri dont les flancs sont pourvus d'une banquette en maçonnerie et d'étagères (dimensions +/- 25 x 4 m pour 2,5 m de hauteur). Les murs, accusant un fruit important, sont en maçonnerie ; le toit constitué par un lit de poutrelles métalliques recouvert d'une importante couche de rocaille. À l'extrémité sud-est, on trouve un WC ; au sous-sol de l'autre extrémité se trouve une citerne. On accède à cet abri par trois entrées soigneusement défilées, implantées aux deux extrémités et au centre. Quelques chiffres permettront au lecteur de juger l'importance de l'ouvrage. L'enceinte commune, d'une longueur cumulée de l'ordre de 2000 m, délimite un terrain de 7 hectares. À l'intérieur de ce périmètre prennent place trois ouvrages d'artillerie, un abri-caverne, et de nombreux baraquements. L'ensemble est desservi par une route stratégique avoisinant 6 km (en grande partie empruntée par l'actuelle RD 106), reliant la RN 6 (voie Lyon – Turin via le Mont Cenis) dans le fond de vallée à hauteur du Freney (où sera construit quelques temps après une importante usine électrométallurgique, aujourd'hui remplacée par un autoport). En 1908 est inauguré le téléphérique reliant Modane-Gare, via le fort du Replaton ; il permet de s'affranchir des inconvénients des hivers. Les trois ouvrages d'artillerie totalisent 32 pièces d'artillerie lourde (120 et 155 mm) [fort : 8 + 4 en annexe + 4 sous roc, soit 16 x 155L Mle 77 ; redoute : 6 + 4 en annexe, soit 10 x 120 L Mle 78 ; batterie : 6 x 155 C], et ce sans compter les nombreuses possibilités pour d’éventuelles batteries de circonstance qu'offre le terrain. Quant à l’infanterie, plus de 800 hommes peuvent y trouver un abri à l’épreuve du canon. Cette puissance de feu est considérable pour une position de montagne. En effet, hormis le tunnel ferroviaire que surveille étroitement le fort du Replaton, et qu'on ne manquerait pas de faire sauter à la moindre menace sérieuse, l'unique axe de pénétration est la route franchissant la frontière au col du Grand Mont Cenis (2081 m) ; route que défend la place de Lanslebourg, place certes moins puissante, mais loin d'être négligeable pour autant. Partout ailleurs, la ligne de partage des eaux qu'emprunte la frontière, est constituée d'une succession de sommets arides dépassant régulièrement l'altitude de 3000 m ; les rares cols muletiers, dont ceux du sud de Modane (Fréjus, Roue, et Vallée Étroite), ne sont franchissables qu'à la belle saison de par leur altitude moyenne de 2500 m. En rive droite de la Maurienne, l'imposant massif de la Vanoise, entièrement recouvert de glaciers culminants à plus de 3500 m, interdit tout contournement. De fait, les axes de pénétration ennemis sont limités, aussi peut-on s'étonner de la puissance de feu de l’ensemble du Sapey. D'autre part, il convient de noter que la proximité de la frontière (7500 m) autorise des tirs en territoire ennemi (les pièces de Bange ne permettent pas d'atteindre Bardonècchia – les 75/29 n'en sont pas loin -, il faut pour cela des canons modernes tels les 145L/16 ou des matériels GP). Preuve, s'il en est besoin, de l'importance de la position, les ouvrages sont soigneusement entretenus dans les années 1930. On installe l'électricité, on améliore les baraquements, on remplace la conduite d'amenée d'eau potable, on répare les dégâts provoqués par l'abandon de la première guerre durant laquelle le site est entièrement vidé de sa garnison et de son armement, et confié à un gardien civil. Surtout, on creuse un ouvrage Maginot utilisant en partie les locaux sous roc du fort et de l'abri-caverne. Là encore, il y a lieu de s'étonner. En effet, la position du Sapey se trouve reléguée en deuxième ligne de résistance par la construction de la Ligne Maginot de Modane (le couple St Antoine + St Gobain face à la Haute Maurienne ; le tandem Pas du Roc + Lavoir aux débouchés des Cols du Sud ; sans oublier leurs satellites respectifs). On s'explique difficilement la dépense d'un ouvrage moderne au Sapey (environ 15 MF – sans compter la tourelle de 2 x 145 mm prévue – sur les 100 MF qu'ont coûté les défenses de Modane, malgré l'emploi massif de la main d’œuvre militaire !), alors que le fort, la redoute, la batterie et l'autre abri-caverne, bien que dépassés par les progrès de l'artillerie, n'en représentent pas moins une capacité de résistance certaine. C'est ainsi que l’ensemble fortifié du Sapey, ouvrages Séré de Rivières et Maginot, connaît son baptême du feu en juin 1940,…mais ceci est une autre histoire. Les coordonnées géographiques ci-dessus indiquent l'emplacement de la batterie annexe gauche du fort du Sapey.

Festung von Modane, 1 600 m westlich der Stadt, 1913-1916 (was dem Bauzeitraum der gemeinsamen Umfassungsmauer entspricht, wie am Haupteingang vermerkt). 1 685 – 1 755 M/ü M. Gleich vorweg sei klargestellt, dass dieser kleine Artikel nur aus Gründen der leichteren Verständlichkeit existiert und sich auf keine Bezeichnung stützt, die man in irgendeinem Schriftstück gefunden hätte. Nichtsdestoweniger bildet der Bau einer einzigen Umfassung, die das Fort und die Redoute zusammenfasst und zugleich die Batterie sowie die Baracken einschließt, eine respektable Verteidigungsanlage, die durchaus einen eigenen Artikel verdient. Ein Dokument vom August 1934 erwähnt ein "Zentrum des Widerstands". Der Mont du Sapey liegt ideal im Herzen des Maurienne-Tals und überragt Modane um fast 700 m. Seine Sicht erstreckt sich bis zu 40 km in die Täler, sowohl flussaufwärts als auch flussabwärts der Stellung; er überwacht auch die Stollen des Eisenbahntunnels von Fréjus und die Werke des Replaton, die zu dessen Verteidigung bestimmt sind. Obwohl er von steilen Hängen gesäumt ist, die zudem mit Felsbändern übersät sind, weist er dennoch abgerundete Gipfel und beachtliche Verebnungen auf. Tatsächlich zieht dieser hochstrategische Ort sofort die Aufmerksamkeit des Militärs auf sich. So wurden in den Jahren 1884-1892 die gleichnamige Redoute und das gleichnamige Fort mit ihren Neben-Batterien errichtet, und zwar auf den Haupt- und Nebengipfeln, aus denen der Mont du Sapey besteht. Letzteres Werk durchlebt, noch während seine Bauarbeiten zu Ende gehen, die Krise des Torpedogeschosses; fortan zögert man nicht lange, es mit großem Aufwand mit einer speziellen Betonschale zu überziehen, ein Beweis für die Bedeutung der Stellung. Die Dinge bleiben bis zum Vorabend des Ersten Weltkriegs in diesem Zustand, wahrscheinlich aus Geldmangel, abgesehen von der Errichtung verschiedener Friedensbaracken und der Installation einer Seilbahn, die Modane über den Replaton im Jahr 1908 verbindet. Im Jahr 1913 wird eine umfangreiche Baukampagne gestartet, die erst 1916 unterbrochen wird und einige unvollendete Werke hinterlässt. Zunächst verstärkt man die Verteidigung des Forts; einerseits durch das Abdecken seiner Bastionnette mit Trägern, andererseits durch das Aushauen einer Reihe von vier Geschützkasematten, ausgestattet mit Unterständen, Magazinen, Werkstätten und einem Pulvermagazin, alles unter einer Felsschicht von bis zu 15 m. Nördlich des Forts, in einer Geländemulde gelegen, wird die Batterie Sapey gebaut; sie ist speziell dafür bestimmt, die Ausgänge des Fréjus-Tunnels sowie das Fort du Replaton zu bestreichen. Dieses Werk in der Gegenböschung verfügt über eigene unterirdische Räume, darunter Unterkünfte für das Personal, Artilleriemagazine, Munitionsfertigungswerkstätten und Pulvermagazine. Im Rückraum der Batterie, wiederum unter bewundernswerter Ausnutzung der Geographie des Ortes, wird ein wichtiger Felsenunterstand gebaut. Wichtig, weil seine Kapazität von 500 Mann und 32 Unteroffizieren ausreicht, um das gesamte auf der Stellung anwesende Personal, einschließlich der Werke, unterzubringen. Vielleicht zu wichtig, konnte er vor der Einstellung der Arbeiten, die mit dem Kriegseintritt Italiens an der Seite Frankreichs unnötig wurden, nicht fertiggestellt werden. Gleichzeitig wird, um die verschiedenen Werke vor einer Überraschung zu schützen, die gesamte Stellung von einer gemeinsamen Escarpe umgürtet. Diese Escarpe, die von einer Carnot-Mauer gekrönt ist, nutzt so weit wie möglich die Felsabstürze; ihr ist an den verwundbarsten Stellen ein ausgedehntes Stacheldrahtnetz vorgelagert. Der Verlauf dieser gemeinsamen Umfassung verbindet die Escarpes des Forts und der Redoute, sie schließt die Batterie und den Felsenunterstand ein, nicht zu vergessen die verschiedenen Baracken sowie die Seilbahnstation. Die Escarpe wird von zwei Eingängen ungleichen Wertes durchbrochen. Der erste, als Haupteingang bezeichnet, weil er die Zufahrtsstraße sperrt, liegt im Südwesten, nicht weit von der Friedenskaserne entfernt. Er weist ein Portal auf, dem eine abbaubare Brücke vorgelagert ist, die den den gesamten Westflanken flankierenden Graben überspannt; das Portal öffnet sich zwischen zwei Pilastern, auf denen die Daten 1913 und 1916 eingraviert sind. Der zweite Eingang ist in der Geländemulde angelegt, die die Haupt- und Nebengipfel trennt, im Nordosten, in der Nähe der Batterie. Hier gibt es kein Portal, sondern einen Stapel von Schienen, die von zwei gemauerten Pfeilern getragen werden, dem eine abbaubare Brücke vorgelagert ist, die einen kleinen Graben überspannt. Es fehlen uns Informationen, um die Rolle dieses zweiten Eingangs zu definieren; dennoch lassen verschiedene Elemente uns vermuten, dass es sich nicht um einen Eingang, sondern um einen Ausgang handelt, der es der Artillerie ermöglicht, die Gegend des Passes zu erreichen (die RD 106 existiert noch nicht), wo das Gelände für Behelfsbatterien besonders günstig ist. Die Beschreibung der Eingänge wäre nicht vollständig ohne die Erwähnung einer Poterne. Diese befindet sich am südlichen Ende der Stellung, nicht weit von der Friedenskaserne; sie öffnet den Weg für den Maultierpfad, der zum Fort du Replaton führt. Heute klaffend, müsste diese Poterne logischerweise mit einer gepanzerten Tür verschlossen gewesen sein. Schließlich gilt es, etwas bei der Verteidigung des Nordostens zu verweilen, genau dort, wo der zweite Eingang durchbrochen ist. Dieser Sektor ist bekanntlich verwundbar, umso mehr mit der wahrscheinlichen Existenz einer strategischen Straße, wegen seines abgemilderten Reliefs und der Nähe der Batterie, die im Rücken genommen werden könnte. Deshalb wird die Geländemulde auf ihrer gesamten Länge von einem Infanterieparapet gesperrt. Die Bedienungsmannschaften dieses Parapets verfügten über einen Wachunterstand. Dieser besteht aus einem Unterstandskörper, dessen Flanken mit einer gemauerten Bank und Regalen versehen sind (Abmessungen ca. 25 x 4 m bei 2,5 m Höhe). Die Wände, die ein starkes Gefälle aufweisen, sind aus Mauerwerk; das Dach besteht aus einer Lage von Metallträgern, bedeckt mit einer dicken Schicht von Schotter. Am südöstlichen Ende findet man eine Toilette; im Keller des anderen Endes befindet sich eine Zisterne. Man erreicht diesen Unterstand durch drei sorgfältig gedeckte Eingänge, die an beiden Enden und in der Mitte angelegt sind. Einige Zahlen werden es dem Leser ermöglichen, die Bedeutung des Werkes zu beurteilen. Die gemeinsame Umfassung mit einer Gesamtlänge von etwa 2000 m begrenzt ein Gelände von 7 Hektar. Innerhalb dieses Umfangs finden drei Artilleriewerke, ein Felsenunterstand und zahlreiche Baracken Platz. Die Gesamtanlage wird von einer strategischen Straße von etwa 6 km Länge erschlossen (größtenteils von der heutigen RD 106 benutzt), die die RN 6 (Verbindung Lyon – Turin über den Mont Cenis) im Talgrund auf der Höhe von Freney (wo wenig später ein wichtiges elektrometallurgisches Werk gebaut werden wird, heute ersetzt durch einen Autohafen) verbindet. Im Jahr 1908 wird die Seilbahn eingeweiht, die Modane-Gare über das Fort du Replaton verbindet; sie ermöglicht es, den Unannehmlichkeiten des Winters zu entgehen. Die drei Artilleriewerke umfassen insgesamt 32 schwere Geschütze (120 und 155 mm) [Fort: 8 + 4 im Anhang + 4 unter Fels, also 16 x 155L Mle 77; Redoute: 6 + 4 im Anhang, also 10 x 120 L Mle 78; Batterie: 6 x 155 C], und dies ohne die zahlreichen Möglichkeiten für eventuelle Behelfsbatterien zu zählen, die das Gelände bietet. Was die Infanterie betrifft, können mehr als 800 Mann dort einen kanonensicheren Unterschlupf finden. Diese Feuerkraft ist beträchtlich für eine Gebirgsstellung. Tatsächlich ist, abgesehen vom Eisenbahntunnel, den das Fort du Replaton streng überwacht und den man bei der geringsten ernsthaften Bedrohung sprengen würde, die einzige Eindringachse die Straße, die die Grenze am Col du Grand Mont Cenis (2081 m) überquert; eine Straße, die die Festung Lanslebourg verteidigt, eine zwar weniger mächtige, aber keineswegs zu vernachlässigende Festung. Überall sonst besteht die Wasserscheide, der die Grenze folgt, aus einer Abfolge von kargen Gipfeln, die regelmäßig die Höhe von 3000 m übersteigen; die seltenen Maultierpässe, darunter die südlich von Modane (Fréjus, Roue und Vallée Étroite), sind aufgrund ihrer durchschnittlichen Höhe von 2500 m nur in der schönen Jahreszeit passierbar. Am rechten Ufer der Maurienne verbietet das imposante Massiv der Vanoise, das vollständig von Gletschern bedeckt ist, die auf über 3500 m gipfeln, jede Umgehung. Tatsächlich sind die feindlichen Eindringachsen begrenzt, so dass man sich über die Feuerkraft des Sapey-Ensembles wundern kann. Andererseits ist festzuhalten, dass die Nähe der Grenze (7500 m) das Schießen auf feindliches Territorium erlaubt (die Bange-Geschütze erlauben es nicht, Bardonècchia zu erreichen – die 75/29 kommen dem nahe -, dafür sind moderne Kanonen wie die 145L/16 oder GP-Materialien erforderlich). Als Beweis, wenn nötig, für die Bedeutung der Stellung werden die Werke in den 1930er Jahren sorgfältig instand gehalten. Man installiert Elektrizität, verbessert die Baracken, ersetzt die Trinkwasserzuleitung, repariert die Schäden, die durch die Aufgabe des Ersten Weltkriegs verursacht wurden, während der die Stätte vollständig von ihrer Garnison und ihrer Bewaffnung geräumt und einem zivilen Wächter anvertraut wurde. Vor allem aber gräbt man einen Maginot-Bau, der teilweise die unterirdischen Räume des Forts und des Felsenunterstands nutzt. Auch hier gibt es Grund zum Staunen. Tatsächlich wird die Stellung des Sapey durch den Bau der Maginot-Linie von Modane (das Paar St Antoine + St Gobain gegenüber dem Haute Maurienne; das Tandem Pas du Roc + Lavoir an den Ausgängen der Cols du Sud; ohne ihre jeweiligen Satelliten zu vergessen) in die zweite Widerstandslinie zurückgestuft. Es ist schwer zu erklären, warum man die Ausgaben für ein modernes Werk auf dem Sapey (etwa 15 MF – ohne den geplanten Turm mit 2 x 145 mm – von den 100 MF, die die Verteidigung von Modane gekostet hat, trotz des massiven Einsatzes von Militärarbeitern!) aufwendet, wo doch das Fort, die Redoute, die Batterie und der andere Felsenunterstand, obwohl durch die Fortschritte der Artillerie überholt, dennoch eine gewisse Widerstandsfähigkeit darstellen. So erlebt die befestigte Anlage des Sapey, bestehend aus Séré de Rivières- und Maginot-Werken, ihre Feuertaufe im Juni 1940,… aber das ist eine andere Geschichte. Die oben angegebenen geografischen Koordinaten zeigen den Standort der linken Neben-Batterie des Forts du Sapey.

Vesting van Modane, 1 600 m ten westen van de stad, 1913-1916 (wat overeenkomt met de bouwperiode van de gemeenschappelijke omwalling, zoals aangegeven op de hoofdingang). 1 685 – 1 755 m/hoogte. Vooraf zij duidelijk gesteld dat dit kleine artikel alleen omwille van het gemak van begrip bestaat en niet steunt op enige benaming die men in enig geschrift zou hebben aangetroffen. Niettemin vormt de bouw van een enkele omwalling die het fort en de redoute samenbrengt, terwijl ook de batterij en de barakken worden omvat, een respectabele verdedigingsinrichting die beslist een apart artikel verdient. Een document gedateerd augustus 1934 vermeldt een "weerstandsnest". De mont du Sapey ligt ideaal in het hart van het Maurienne-dal, hij domineert Modane met bijna 700 m. Zijn uitzichten strekken zich uit tot 40 km in de dalen, zowel stroomopwaarts als stroomafwaarts van de positie; hij bewaakt ook de galerijen van de spoorwegtunnel van de Fréjus en de werken van de Replaton die belast zijn met zijn verdediging. Omzoomd door steile hellingen, die bovendien bezaaid zijn met rotsrichels, vertoont hij niettemin afgeronde toppen en aanzienlijke plateaus. Feitelijk trekt deze hoogst strategische plaats onmiddellijk de aandacht van de militairen. Zo worden in 1884-1892 de gelijknamige redoute en het gelijknamige fort gebouwd, met hun bijbehorende batterijen, respectievelijk op de hoofd- en secundaire toppen waaruit de mont du Sapey bestaat. Dit laatste werk terwijl zijn bouw ten einde loopt, doorleeft de crisis van de torpedogranaat; voortaan zal men niet lang aarzelen om het, tegen hoge kosten, te bedekken met een speciale betonnen pantsering, een bewijs van het belang van de positie. De zaken blijven daar tot aan de vooravond van de Eerste Wereldoorlog, waarschijnlijk door gebrek aan kredieten, afgezien van de realisatie van diverse vredesbarakken, en de installatie van een kabelbaan die Modane via de Replaton verbindt in 1908. In 1913 wordt een aanzienlijke werkcampagne gelanceerd, een campagne die pas in 1916 wordt onderbroken, waardoor enkele werken onvoltooid blijven. In de eerste plaats versterkt men de verdediging van het fort; enerzijds door zijn bastionnetjes te bedekken met liggers, anderzijds door het uitgraven van een reeks van vier geschutkazematten, voorzien van schuilplaatsen, magazijnen, werkplaatsen en een kruitmagazijn, alles onder een rotsdikte tot 15 m. Ten noorden van het fort, genesteld in een terreinholte, wordt de batterij Sapey gebouwd; speciaal bestemd om de uitgangen van de Fréjustunnel evenals het fort van de Replaton te bestrijken. Dit werk, in tegenhelling, heeft zijn eigen ondergrondse lokalen met onderkomens voor het personeel, artilleriemagazijnen, werkplaatsen voor de vervaardiging van munitie, en kruitmagazijnen. In de terugvallende ruimte van de batterij, opnieuw door op bewonderenswaardige wijze gebruik te maken van de geografie van de plaats, wordt een belangrijk rotsonderkomen gebouwd. Belangrijk, want zijn capaciteit van 500 man en 32 onderofficieren is groot genoeg om het gehele personeel aanwezig op de positie, werken inbegrepen, te huisvesten. Misschien te belangrijk, het kon niet voltooid worden voor het stopzetten van de werken, die nutteloos werden met de betrokkenheid van Italië aan de zijde van Frankrijk. Tegelijkertijd wordt, om de diverse werken te vrijwaren van een verrassing, de gehele positie omgord door een gemeenschappelijke escarpe. Deze escarpe, bekroond door een muur à la Carnot, gebruikt zoveel mogelijk de rotswanden; zij wordt voorafgegaan door een belangrijk netwerk van prikkeldraad op de meest kwetsbare plaatsen. Het tracé van deze gemeenschappelijke omwalling verbindt de escarpes van het fort en de redoute, zij omvat de batterij en het rotsonderkomen, zonder de diverse barakken evenals het kabelbaanstation te vergeten. De escarpe wordt doorboord door twee ingangen van ongelijke waarde. De eerste, aangeduid als hoofdingang omdat hij de toegangsweg verspert, is gelegen in het zuidwesten, niet ver van de vredeskazerne. Hij vertoont een portaal voorafgegaan door een demonteerbare brug die de gracht overspant die de gehele westflank flankeert, een portaal dat zich opent tussen twee pilasters waarop de data 1913 en 1916 gegraveerd zijn. De tweede ingang is aangelegd in de terreinholte die de hoofd- en secundaire toppen scheidt, in het noordoosten, in de nabijheid van de batterij. Hier geen portaal, maar een stapeling van rails gedragen door twee gemetselde pijlers, voorafgegaan door een demonteerbare brug die een kleine gracht overspant. Informatie ontbreekt ons om de rol van deze tweede ingang te definiëren; niettemin laten diverse elementen ons denken dat het niet om een ingang gaat, maar om een uitgang, die de artillerie in staat stelt de regio van de pas te bereiken (de RD 106 bestaat nog niet) waar het reliëf bijzonder gunstig is voor gelegenheidsbatterijen. De beschrijving van de ingangen zou niet volledig zijn zonder de vermelding van een poterne. Deze bevindt zich aan het zuidelijke uiteinde van de positie, niet ver van de vredeskazerne; zij opent de doorgang voor het muilezelpad dat naar het fort van de Replaton leidt. Vandaag gapend, moest deze poterne logischerwijs gesloten zijn door een gepantserde deur. Ten slotte past het zich enigszins te verdiepen in de verdediging van het noordoosten, juist daar waar de tweede ingang is doorgebroken. Deze sector is notoir kwetsbaar, des te meer met het waarschijnlijke bestaan van een strategische weg, vanwege zijn afgezwakt reliëf en de nabijheid van de batterij die in de rug genomen zou kunnen worden. Daarom wordt de terreinholte over zijn gehele lengte versperd door een infanterieparapet. De bedieners van dit parapet beschikten over een wachtonderkomen. Dit bestaat uit een onderkomenlichaam waarvan de flanken voorzien zijn van een gemetselde bank en planken (afmetingen +/- 25 x 4 m voor 2,5 m hoogte). De muren, die een sterke talud vertonen, zijn van metselwerk; het dak gevormd door een laag metalen liggers bedekt met een belangrijke laag steengruis. Aan het zuidoostelijke uiteinde vindt men een WC; in de kelder van het andere uiteinde bevindt zich een cisterne. Men bereikt dit onderkomen via drie zorgvuldig gedekte ingangen, aangelegd aan beide uiteinden en in het midden. Enkele cijfers zullen de lezer in staat stellen het belang van het werk te beoordelen. De gemeenschappelijke omwalling, met een cumulatieve lengte in de orde van 2000 m, begrenst een terrein van 7 hectare. Binnen deze omtrek nemen drie artilleriewerken, een rotsonderkomen en talrijke barakken plaats. Het geheel wordt ontsloten door een strategische weg van ongeveer 6 km (grotendeels gebruikt door de huidige RD 106), die de RN 6 (route Lyon – Turijn via de Mont Cenis) in de bodem van de vallei op hoogte van Freney (waar korte tijd later een belangrijke elektrometallurgische fabriek zal worden gebouwd, vandaag vervangen door een autoport) verbindt. In 1908 wordt de kabelbaan ingehuldigd die Modane-Gare verbindt, via het fort van de Replaton; hij maakt het mogelijk de ongemakken van de winters te omzeilen. De drie artilleriewerken tellen samen 32 stukken zware artillerie (120 en 155 mm) [fort: 8 + 4 in bijlage + 4 onder rots, dus 16 x 155L Mle 77; redoute: 6 + 4 in bijlage, dus 10 x 120 L Mle 78; batterij: 6 x 155 C], en dit zonder de talrijke mogelijkheden te tellen voor eventuele gelegenheidsbatterijen die het terrein biedt. Wat de infanterie betreft, kunnen meer dan 800 man daar een kanonveilige schuilplaats vinden. Deze vuurkracht is aanzienlijk voor een bergpositie. Inderdaad, afgezien van de spoorwegtunnel die het fort van de Replaton nauwlettend bewaakt, en die men niet zou nalaten te doen springen bij de minste serieuze bedreiging, is de unieke doorbraakas de weg die de grens overschrijdt aan de col du Grand Mont Cenis (2081 m); een weg die de vesting Lanslebourg verdedigt, een weliswaar minder krachtige vesting, maar daarom niet te verwaarlozen. Overal elders bestaat de waterscheiding die de grens volgt, uit een opeenvolging van kale toppen die regelmatig de hoogte van 3000 m overschrijden; de zeldzame muilezelpassen, waaronder die ten zuiden van Modane (Fréjus, Roue en Vallée Étroite), zijn slechts in het mooie seizoen begaanbaar vanwege hun gemiddelde hoogte van 2500 m. Op de rechteroever van de Maurienne verbiedt het imposante massief van de Vanoise, volledig bedekt met gletsjers die toppen boven 3500 m, elke omtrekking. Feitelijk zijn de vijandelijke doorbraakassen beperkt, zodat men zich kan verbazen over de vuurkracht van het geheel van de Sapey. Anderzijds dient opgemerkt dat de nabijheid van de grens (7500 m) het vuren op vijandelijk grondgebied toelaat (de Bange-stukken laten niet toe Bardonècchia te bereiken – de 75/29 zijn er niet ver van -, daarvoor zijn moderne kanonnen zoals de 145L/16 of GP-materialen nodig). Bewijs, voor zover nodig, van het belang van de positie, de werken worden zorgvuldig onderhouden in de jaren 1930. Men installeert elektriciteit, verbetert de barakken, vervangt de aanvoerleiding van drinkwater, repareert de schaden veroorzaakt door de verlating van de Eerste Wereldoorlog waarbij de site volledig ontruimd werd van zijn garnizoen en zijn bewapening, en toevertrouwd aan een burgerbewaker. Vooral graaft men een Maginot-werk dat gedeeltelijk gebruik maakt van de ondergrondse lokalen van het fort en het rotsonderkomen. Ook hier is er reden tot verbazing. Inderdaad, de positie van de Sapey wordt naar de tweede weerstandslijn teruggebracht door de bouw van de Maginotlinie van Modane (het paar St Antoine + St Gobain tegenover de Haute Maurienne; het tandem Pas du Roc + Lavoir aan de uitgangen van de Cols du Sud; zonder hun respectievelijke satellieten te vergeten). Men verklaart zich moeilijk de uitgave van een modern werk op de Sapey (ongeveer 15 MF – zonder de voorziene koepel van 2 x 145 mm – op de 100 MF die de verdediging van Modane hebben gekost, ondanks het massieve gebruik van militaire arbeidskrachten!), terwijl het fort, de redoute, de batterij en het andere rotsonderkomen, hoewel overtroffen door de vooruitgang van de artillerie, niettemin een zekere weerstandscapaciteit vertegenwoordigen. Zo ondergaat de versterkte inrichting van de Sapey, Séré de Rivières- en Maginot-werken, zijn vuurdoop in juni 1940,… maar dit is een ander verhaal. De bovenstaande geografische coördinaten geven de plaats aan van de linker bijbatterij van het fort du Sapey.

Fortress of Modane, 1,600 m west of the town, 1913-1916 (which corresponds to the construction period of the common enclosure, as indicated on the main entrance). 1,685 – 1,755 m/alt. Right from the start, let us clarify that this brief article exists only for ease of understanding and is not based on any denomination that one might have unearthed in any written document. Nevertheless, the construction of a single enclosure bringing together the fort and the redoubt, while encompassing the battery and the barracks, constitutes a respectable defensive complex certainly deserving a distinct article. A document dated August 1934 mentions a "center of resistance." The Mont du Sapey is ideally located in the heart of the Maurienne valley, it dominates Modane by almost 700 m. Its views extend up to 40 km in the valleys, both upstream and downstream of the position; it also monitors the galleries of the Fréjus railway tunnel and the works of the Replaton tasked with its defense. Bordered by steep slopes, which are moreover strewn with rocky bars, it nevertheless presents rounded summits and appreciable flat areas. In fact, this highly strategic location immediately attracts the attention of the military. Thus, in 1884-1892, the eponymous redoubt and fort were built, with their annex batteries, respectively on the main and secondary summits that make up the Mont du Sapey. The latter work, while its construction is ending, goes through the shell crisis; henceforth, it will not be long before covering it, at great expense, with a special concrete shell, proof of the importance of the position. Things remain there until the eve of the First World War, probably for lack of funds, except for the construction of various peacetime barracks, and the installation of a cable car linking Modane via the Replaton in 1908. In 1913, a substantial work campaign is launched, a campaign that will only be interrupted in 1916, leaving some works unfinished. First, the defenses of the fort are strengthened; on the one hand by covering its bastionets with beams, on the other hand by excavating a series of four gun casemates, equipped with shelters, magazines, workshops and a powder magazine, all under a rock thickness of up to 15 m. To the north of the fort, nestled in a hollow of terrain, the battery of Sapey is built; specially intended to engage the exits of the Fréjus tunnel as well as the Fort du Replaton. This work, in reverse slope, has its own underground facilities including shelters for personnel, artillery magazines, ammunition manufacturing workshops, and powder magazines. Set back from the battery, again making admirable use of the geography of the place, a major rock shelter is built. Important, because its capacity of 500 men and 32 non-commissioned officers is sufficient to house all personnel present at the position, including the works. Perhaps too important, it could not be completed before the cessation of work, which became unnecessary with Italy's entry into the war on the side of France. At the same time, in order to protect the various works from surprise, the entire position is surrounded by a common scarp. This scarp, topped by a Carnot wall, makes use as much as possible of the rocky escarpments; it is preceded by an extensive barbed wire network at the most vulnerable points. The layout of this common enclosure connects the scarps of the fort and redoubt, it encompasses the battery and the rock shelter, not forgetting the various barracks as well as the cable car station. The scarp is pierced by two entrances of unequal value. The first, designated main entrance because it blocks the access road, is located to the southwest, not far from the peacetime barracks. It features a portal preceded by a removable bridge crossing the ditch that flanks the entire west flank, a portal opening between two pilasters on which the dates 1913 and 1916 are engraved. The second entrance is located in the hollow of terrain that separates the main and secondary summits, to the northeast, near the battery. Here there is no portal, but a stack of rails supported by two masonry pillars, preceded by a removable bridge crossing a small ditch. We lack information to define the role of this second entrance; nevertheless, various elements lead us to believe that it is not an entrance, but an exit, allowing the artillery to reach the area of the pass (the RD 106 does not yet exist) where the terrain is particularly favorable for improvised batteries. The description of the entrances would not be exhaustive without mentioning the presence of a postern. It is located at the southern end of the position, not far from the peacetime barracks; it opens the way for the mule track that joins the Fort du Replaton. Today gaping, this postern must logically have been closed by an armored door. Finally, it is appropriate to dwell somewhat on the defense of the northeast, precisely where the second entrance is pierced. This sector is notoriously vulnerable, especially with the probable existence of a strategic road, due to its attenuated relief and the proximity of the battery which would be taken in reverse. That is why the hollow of terrain is barred along its entire length by an infantry parapet. The servants of this parapet benefited from a picket shelter. It consists of a shelter body whose flanks are provided with a masonry bench and shelves (dimensions approx. 25 x 4 m for 2.5 m height). The walls, with a pronounced batter, are of masonry; the roof constituted by a bed of metal beams covered with a substantial layer of rubble. At the southeastern end, there is a toilet; in the basement of the other end there is a cistern. This shelter is accessed by three carefully concealed entrances, located at both ends and in the center. A few figures will allow the reader to judge the importance of the work. The common enclosure, with a cumulative length of about 2000 m, delimits an area of 7 hectares. Within this perimeter are three artillery works, a rock shelter, and numerous barracks. The whole is served by a strategic road of about 6 km (largely used by the current RD 106), linking the RN 6 (Lyon – Turin route via Mont Cenis) in the valley bottom at the level of Freney (where an important electrometallurgical plant will be built a little later, today replaced by an auto-port). In 1908, the cable car linking Modane-Gare, via the Fort du Replaton, was inaugurated; it allows to overcome the inconveniences of winters. The three artillery works total 32 heavy artillery pieces (120 and 155 mm) [fort: 8 + 4 in annex + 4 under rock, i.e. 16 x 155L Mle 77; redoubt: 6 + 4 in annex, i.e. 10 x 120 L Mle 78; battery: 6 x 155 C], and this without counting the numerous possibilities for any improvised batteries offered by the terrain. As for the infantry, more than 800 men can find shelter there proof against cannon fire. This firepower is considerable for a mountain position. Indeed, apart from the railway tunnel which is closely monitored by the Fort du Replaton, and which would certainly be blown up at the slightest serious threat, the only axis of penetration is the road crossing the border at the Col du Grand Mont Cenis (2081 m); a road defended by the fortress of Lanslebourg, a certainly less powerful fortress, but far from negligible nonetheless. Everywhere else, the watershed that the border follows consists of a succession of arid summits regularly exceeding an altitude of 3000 m; the rare mule passes, including those south of Modane (Fréjus, Roue, and Vallée Étroite), are only passable in the good season due to their average altitude of 2500 m. On the right bank of the Maurienne, the imposing massif of the Vanoise, entirely covered with glaciers peaking at over 3500 m, prohibits any outflanking. In fact, the enemy penetration axes are limited, so one may wonder at the firepower of the Sapey complex. On the other hand, it should be noted that the proximity of the border (7500 m) allows firing into enemy territory (the Bange pieces do not allow reaching Bardonècchia – the 75/29 are not far from it -, for that modern guns such as the 145L/16 or GP equipment are needed). Proof, if any were needed, of the importance of the position, the works are carefully maintained in the 1930s. Electricity is installed, barracks are improved, the drinking water supply pipe is replaced, damage caused by the abandonment during the First World War is repaired, during which the site was completely emptied of its garrison and armament, and entrusted to a civilian caretaker. Above all, a Maginot work is excavated, partly using the underground facilities of the fort and the rock shelter. Here again, there is reason for surprise. Indeed, the position of Sapey is relegated to the second line of resistance by the construction of the Maginot Line of Modane (the pair St Antoine + St Gobain facing the Haute Maurienne; the tandem Pas du Roc + Lavoir at the exits of the Southern Passes; not forgetting their respective satellites). It is difficult to explain the expenditure of a modern work at Sapey (about 15 MF – not counting the planned turret of 2 x 145 mm – out of the 100 MF that the defenses of Modane cost, despite the massive use of military labor!), whereas the fort, redoubt, battery and other rock shelter, although outdated by the progress of artillery, nonetheless represent a certain resistance capacity. Thus, the fortified complex of Sapey, Séré de Rivières and Maginot works, experiences its baptism of fire in June 1940,… but that is another story. The geographical coordinates above indicate the location of the left annex battery of Fort du Sapey.

Pevnost Modane, 1 600 m západně od města, 1913-1916 (což odpovídá období výstavby společné ohrady, jak je uvedeno na hlavním vstupu). 1 685 – 1 755 m/n.m. Hned na úvod upřesněme, že tento krátký článek existuje pouze z důvodu snadnějšího pochopení a neopírá se o žádné označení, které by se našlo v jakémkoli písemném pramenu. Nicméně stavba jediné ohrady sdružující tvrz a redutu, přičemž zahrnuje baterii a baráky, představuje úctyhodný obranný komplex, který si jistě zaslouží samostatný článek. Dokument z srpna 1934 zmiňuje "opěrný bod". Hora Sapey je ideálně umístěna v srdci údolí Maurienne, převyšuje Modane o téměř 700 m. Její výhledy se rozprostírají až do 40 km v údolích, jak proti proudu, tak po proudu od pozice; také střeží galerie železničního tunelu Fréjus a objekty Replatonu pověřené jeho obranou. Obklopen strmými svahy, které jsou navíc posety skalními stupni, přesto představuje zaoblené vrcholy a patrné plošiny. Toto vysoce strategické místo okamžitě přitahuje pozornost vojáků. Tak byly v letech 1884-1892 postaveny stejnojmenná reduta a tvrz, s jejich přidruženými bateriemi, na hlavním a vedlejším vrcholu, které tvoří horu Sapey. Tento poslední objekt, zatímco jeho stavba končí, prochází krizí torpédového granátu; od té chvíle se neváhá dlouho a velkým nákladem jej pokrýt speciální betonovou schránkou, důkaz důležitosti pozice. Věci zůstávají tak až do předvečera první světové války, pravděpodobně z nedostatku prostředků, kromě realizace různých baráků pro mírovou dobu a instalace lanovky spojující Modane přes Replaton v roce 1908. V roce 1913 je zahájena významná stavební kampaň, která bude přerušena až v roce 1916, zanechávajíc některé objekty nedokončené. Předně se posiluje obrana tvrze; na jedné straně pokrytím jejích bastionetků traverzami, na druhé straně hloubením série čtyř dělostřeleckých kasemat, vybavených úkryty, sklady, dílnami a prachárnou, vše pod vrstvou skály až do 15 m. Na sever od tvrze, vklíněna do terénní prolákliny, je postavena baterie Sapey; speciálně určená k pokrytí výstupů z tunelu Fréjus stejně jako tvrze Replaton. Tento objekt, na protisvahu, má vlastní podskalní prostory zahrnující úkryty pro personál, dělostřelecké sklady, dílny na výrobu munice a prachárny. V týlu baterie, opět při obdivuhodném využití geografie místa, je postaven důležitý skalní úkryt. Důležitý, protože jeho kapacita 500 mužů a 32 poddůstojníků je schopna pojmout veškerý personál přítomný na pozici, objekty včetně. Možná příliš důležitý, nemohl být dokončen před zastavením prací, které se staly zbytečnými s angažmá Itálie po boku Francie. Současně, aby byly různé objekty chráněny před překvapením, je celá pozice opásána společnou eskarpou. Tato eskarpa, zakončená zdí à la Carnot, využívá co nejvíce skalních srubů; před ní je na nejzranitelnějších místech umístěna rozsáhlá síť ostnatého drátu. Trasa této společné ohrady spojuje eskarpy tvrze a reduty, zahrnuje baterii a skalní úkryt, nemluvě o různých barácích a stanici lanovky. Eskarpa je proražena dvěma vstupy nestejné hodnoty. První, označený jako hlavní vstup, protože blokuje přístupovou cestu, se nachází na jihozápadě, nedaleko mírové posádkové budovy. Představuje portál před nímž je odnímatelný most překlenující příkop, který flankuje celý západní bok, portál se otvírá mezi dvěma pilastry, na nichž jsou vytesána data 1913 a 1916. Druhý vstup je umístěn v terénní proláklině, která odděluje hlavní a vedlejší vrcholy, na severovýchodě, v blízkosti baterie. Zde žádný portál, ale hromada kolejnic podepřená dvěma zděnými pilíři, před nimiž je odnímatelný most překlenující malý příkop. Chybí nám informace k definování role tohoto druhého vstupu; nicméně různé prvky nás vedou k domněnce, že se nejedná o vstup, ale o výstup, umožňující dělostřelectvu dosáhnout oblasti sedla (silnice RD 106 ještě neexistuje), kde je terén zvláště vhodný pro improvizované baterie. Popis vstupů by nebyl úplný bez zmínky o přítomnosti poterny. Ta se nachází na jižním konci pozice, nedaleko mírové posádkové budovy; otevírá cestu pro mulí stezku spojující se s tvrzí Replaton. Dnes rozvalená, tato poterna musela být logicky uzavřena pancéřovými dveřmi. Nakonec je vhodné se chvíli zdržet u obrany severovýchodu, právě tam, kde je proražen druhý vstup. Tento sektor je notoricky zranitelný, tím spíše s pravděpodobnou existencí strategické silnice, díky svému zmírněnému reliéfu a blízkosti baterie, která by mohla být napadena zezadu. Proto je terénní proláklina po celé své délce zatarasena pěchotním parapetem. Obsluhy tohoto parapetu měly k dispozici strážní úkryt. Ten se skládá z úkrytové části, jejíž boky jsou opatřeny zděnou lavicí a policemi (rozměry přibližně 25 x 4 m při výšce 2,5 m). Zdi, vykazující výrazný sklon, jsou zděné; střecha tvořená vrstvou kovových nosníků pokrytá významnou vrstvou kamení. Na jihovýchodním konci se nachází WC; v suterénu druhého konce je cisterna. K tomuto úkrytu se přistupuje třemi pečlivě maskovanými vstupy, umístěnými na obou koncích a uprostřed. Několik čísel umožní čtenáři posoudit důležitost díla. Společná ohrada, s kumulativní délkou v řádu 2000 m, vymezuje terén o rozloze 7 hektarů. Uvnitř tohoto obvodu se nacházejí tři dělostřelecké objekty, skalní úkryt a četné baráky. Celek je obsluhován strategickou silnicí dlouhou asi 6 km (z velké části využívanou současnou RD 106), spojující RN 6 (trasa Lyon – Turín přes Mont Cenis) v údolním dně na úrovni Freney (kde bude o něco později postavena důležitá elektrometalurgická továrna, dnes nahrazená autoportem). V roce 1908 je uvedena do provozu lanovka spojující Modane-Gare přes tvrz Replaton; umožňuje vyhnout se nepříjemnostem zim. Tři dělostřelecké objekty celkem čítají 32 kusů těžkého dělostřelectva (120 a 155 mm) [tvrz: 8 + 4 v příloze + 4 pod skalou, tedy 16 x 155L vz. 77; reduta: 6 + 4 v příloze, tedy 10 x 120 L vz. 78; baterie: 6 x 155 C], a to nepočítaje četné možnosti pro eventuální improvizované baterie, které terén nabízí. Co se týče pěchoty, více než 800 mužů tam může najít úkryt odolný proti dělostřelbě. Tato palebná síla je značná pro horskou pozici. Vskutku, kromě železničního tunelu, který tvrz Replaton úzce střeží, a který by byl jistě vyhozen do povětří při sebemenší vážné hrozbě, jedinou osou průniku je silnice překračující hranici na průsmyku Col du Grand Mont Cenis (2081 m); silnice, kterou brání pevnost Lanslebourg, pevnost sice méně silná, ale zdaleka ne zanedbatelná. Všude jinde tvoří rozvodí, kterým hranice prochází, sled holých vrcholů pravidelně překračujících nadmořskou výšku 3000 m; vzácné mulí průsmyky, včetně těch jižně od Modane (Fréjus, Roue a Vallée Étroite), jsou schůdné pouze v pěkném ročním období kvůli své průměrné nadmořské výšce 2500 m. Na pravém břehu Maurienne zakazuje mohutný masiv Vanoise, zcela pokrytý ledovci vrcholícími nad 3500 m, jakýkoli obchvat. Fakticky jsou nepřátelské osy průniku omezené, takže se lze divit palebné síle celku Sapey. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že blízkost hranice (7500 m) umožňuje střelbu na nepřátelské území (děla Bange nedosáhnou Bardonècchia – 75/29 tomu nejsou daleko – k tomu jsou potřeba moderní kanony jako 145L/16 nebo GP materiál). Jako důkaz, je-li třeba, důležitosti pozice jsou objekty pečlivě udržovány ve 30. letech 20. století. Instaluje se elektřina, zlepšují se baráky, nahrazuje se přívodní potrubí pitné vody, opravují se škody způsobené opuštěním během první světové války, kdy bylo místo zcela vyklizeno od své posádky a výzbroje a svěřeno civilnímu hlídači. Především se hloubí Maginotův objekt částečně využívající podskalní prostory tvrze a skalního úkrytu. I zde je důvod k údivu. Vskutku, pozice Sapey je odsunuta do druhé obranné linie výstavbou Maginotovy linie Modane (pár St Antoine + St Gobain čelící Hornímu Maurienne; tandem Pas du Roc + Lavoir u výstupů Jižních průsmyků; nemluvě o jejich příslušných satelitech). Je těžké si vysvětlit výdaj na moderní objekt na Sapey (asi 15 MF – nepočítaje plánovanou věž s 2 x 145 mm – z 100 MF, které stála obrana Modane, přes masivní využití vojenské pracovní síly!), zatímco tvrz, reduta, baterie a další skalní úkryt, ač zastaralé pokrokem dělostřelectva, přesto představují jistou odolnost. Tak opevněný celek Sapey, objekty Séré de Rivières a Maginot, zažije křest ohněm v červnu 1940,… ale to je jiný příběh. Výše uvedené zeměpisné souřadnice udávají umístění levé přidružené baterie tvrze Sapey.