Sfax. Batterie armée de quatre canons de 138 Mle 1910 sur affût Mle 1919-25, installée en 1934 à 5 000 mètres au nord de Sfax. Ses missions sont, en liaison avec la batterie de Thyna, la couverture des forces navales basées à Sfax, et l’interdiction d’un débarquement sur les plages avoisinantes. Le mémoire militaire et l’avant-projet sont datés du 30 mai 1933 (PV 160 CRDL). L’ouvrage, comme celui de Thyna, est fortement inspiré de celui de Ras-Dourdas, à Tunis. Mais, l’altitude moyenne des tourillons des pièces, installées dans des cuves de 8 mètres de diamètre, n’étant que de 6 mètres, il n’y a pas eu possibilité de construire un magasin central enterré. Les cuves sont donc dotées de niches agrandies, une pour les obus et une pour les douilles, protégées par une dalle de 1,20 mètre de béton armé, et contenant la totalité des projectiles et des charges, soit 300 coups complets par pièce. Compte-tenu de la faible altitude du site, le poste directeur de tir, entièrement métallique, est installé sur un pylône, haut de 20 mètres. Il est doté d’un télémètre C de 5 mètres SOM sous tourelle blindée, et d’un conjugateur C Mle 26. La batterie dispose d’un projecteur de 150 GP Bréguet. La défense contre avions est assurée par deux mitrailleuses de 8 mm. En 1939, la pièce 1 est démontée pour armer la batterie de Sidi Marmora, à Mareth. Mobilisée au « complet guerre » en septembre 1939, la batterie est placée « en réserve » en décembre. Les trois canons restant sont déposés, en août 1941, et expédiés à Bougie pour réarmer la batterie de Bouack, désarmée en janvier 1941. Les Italiens réutilisent le site en 1942, et y installent quatre canons de 102 contre avions. La batterie existe toujours, mais est enclose dans une enceinte de la Marine nationale tunisienne. Seul est visible le superbe poste directeur de tir sur pylône, pièce unique qui mérite le détour. Batterie bewaffnet mit vier 138-mm-Kanonen Mle 1910 auf Lafette Mle 1919-25, errichtet 1934, 5 000 Meter nördlich von Sfax. Ihre Aufgaben sind, in Verbindung mit der Batterie von Thyna, die Deckung der in Sfax stationierten Seestreitkräfte und die Unterbindung einer Landung an den umliegenden Stränden. Die militärische Denkschrift und der Vorentwurf sind vom 30. Mai 1933 datiert (PV 160 CRDL). Das Werk ist, wie das von Thyna, stark von dem von Ras-Dourdas in Tunis inspiriert. Da die durchschnittliche Höhe der Schildzapfen der in Gruben von 8 Metern Durchmesser installierten Geschütze nur 6 Meter beträgt, bestand keine Möglichkeit, ein zentrales eingegrabenes Magazin zu bauen. Die Gruben sind daher mit erweiterten Nischen ausgestattet, eine für die Granaten und eine für die Kartuschen, geschützt durch eine 1,20 Meter dicke Stahlbetonplatte, und enthalten die Gesamtheit der Geschosse und Ladungen, also 300 komplette Schuss pro Geschütz. Angesichts der geringen Höhe des Standorts ist der vollständig metallene Feuerleitstand auf einem 20 Meter hohen Mast installiert. Er ist mit einem 5-Meter-Entfernungsmesser C SOM unter Panzerdrehturm und einem Konjugator C Mle 26 ausgestattet. Die Batterie verfügt über einen 150-cm-Scheinwerfer GP Bréguet. Die Flugabwehr wird durch zwei 8-mm-Maschinengewehre sichergestellt. 1939 wird Geschütz 1 demontiert, um die Batterie von Sidi Marmora in Mareth zu bewaffnen. Im September 1939 mit "Kriegsstärke" mobilisiert, wird die Batterie im Dezember "in Reserve" gestellt. Die drei verbleibenden Kanonen werden im August 1941 abgebaut und nach Bougie verschickt, um die Batterie von Bouack wieder zu bewaffnen, die im Januar 1941 außer Dienst gestellt worden war. Die Italiener nutzen das Gelände 1942 wieder und installieren dort vier 102-mm-Flugabwehrkanonen. Die Batterie existiert noch, ist aber in einem Gelände der tunesischen Nationalmarine eingeschlossen. Sichtbar ist nur der prächtige Feuerleitstand auf dem Mast, ein einzigartiges Stück, das einen Umweg wert ist. Batterij bewapend met vier 138 mm-kanonnen Mle 1910 op affuit Mle 1919-25, geïnstalleerd in 1934 op 5 000 meter ten noorden van Sfax. Haar taken zijn, in verbinding met de batterij van Thyna, de dekking van de in Sfax gestationeerde zeestrijdkrachten, en de beletting van een landing op de omliggende stranden. De militaire memorie en het voorontwerp zijn gedateerd 30 mei 1933 (PV 160 CRDL). Het werk is, zoals dat van Thyna, sterk geïnspireerd op dat van Ras-Dourdas in Tunis. Maar, de gemiddelde hoogte van de tapbouten van de stukken, geïnstalleerd in kazematten van 8 meter doorsnee, bedraagt slechts 6 meter, waardoor er geen mogelijkheid was een centraal ingegraven magazijn te bouwen. De kazematten zijn daarom voorzien van vergrote nissen, een voor de granaten en een voor de hulzen, beschermd door een plaat van 1,20 meter gewapend beton, en bevatten het geheel van projectielen en ladingen, dus 300 complete schoten per stuk. Gezien de geringe hoogte van de site, is de volledig metalen vuurleidingspost geïnstalleerd op een pyloon, 20 meter hoog. Hij is uitgerust met een 5-meter afstandsmeter C SOM onder pantserkoepel, en een conjugator C Mle 26. De batterij beschikt over een zoeklicht van 150 cm GP Bréguet. De luchtverdediging wordt verzorgd door twee 8 mm mitrailleurs. In 1939 wordt stuk 1 gedemonteerd om de batterij van Sidi Marmora in Mareth te bewapenen. Gemobiliseerd op "oorlogssterkte" in september 1939, wordt de batterij in december "in reserve" geplaatst. De drie overgebleven kanonnen worden in augustus 1941 gedemonteerd en naar Bougie verzonden om de batterij van Bouack te herbewapenen, ontwapend in januari 1941. De Italianen hergebruiken de site in 1942, en installeren er vier 102 mm luchtafweerkanonnen. De batterij bestaat nog steeds, maar is omsloten binnen een omheining van de Tunesische Nationale Marine. Alleen zichtbaar is de schitterende vuurleidingspost op pyloon, een uniek stuk dat een omweg waard is. Battery armed with four 138 mm guns Mle 1910 on mounting Mle 1919-25, installed in 1934, 5,000 metres north of Sfax. Its missions are, in liaison with the Thyna battery, the cover of the naval forces based at Sfax, and the denial of a landing on the surrounding beaches. The military memorandum and the preliminary project are dated 30 May 1933 (PV 160 CRDL). The work, like that of Thyna, is strongly inspired by that of Ras-Dourdas in Tunis. But, the average height of the trunnions of the pieces, installed in pits of 8 metres in diameter, being only 6 metres, there was no possibility of building a central buried magazine. The pits are therefore provided with enlarged niches, one for shells and one for cartridges, protected by a 1.20 metre thick reinforced concrete slab, and containing all the projectiles and charges, i.e. 300 complete rounds per piece. Given the low altitude of the site, the all-metal fire control post is installed on a pylon, 20 metres high. It is equipped with a 5-metre rangefinder C SOM under an armoured turret, and a conjugator C Mle 26. The battery has a 150 cm searchlight GP Bréguet. Anti-aircraft defence is provided by two 8 mm machine guns. In 1939, piece 1 is dismantled to arm the Sidi Marmora battery at Mareth. Mobilised at "full war complement" in September 1939, the battery is placed "in reserve" in December. The three remaining guns are removed in August 1941 and shipped to Bougie to rearm the Bouack battery, disarmed in January 1941. The Italians reuse the site in 1942, and install four 102 mm anti-aircraft guns there. The battery still exists, but is enclosed within a compound of the Tunisian National Navy. Only visible is the superb fire control post on a pylon, a unique piece worth the detour. Baterie vyzbrojená čtyřmi 138mm děly vz. 1910 na lafetě vz. 1919-25, instalovaná v roce 1934, 5 000 metrů severně od Sfaxu. Jejími úkoly jsou, ve spojení s baterií v Thyně, krytí námořních sil založených v Sfaxu a zabránění vylodění na okolních plážích. Vojenský spis a předběžný projekt jsou datovány 30. května 1933 (PV 160 CRDL). Dílo je, stejně jako to v Thyně, silně inspirováno dílem Ras-Dourdas v Tunisu. Ale průměrná výška čepů děl, instalovaných v jámách o průměru 8 metrů, je pouze 6 metrů, takže nebyla možnost vybudovat centrální zahloubené skladiště. Jámy jsou proto opatřeny rozšířenými nikami, jednou pro granáty a jednou pro nábojnice, chráněnými deskou ze železobetonu tloušťky 1,20 metru a obsahujícími veškeré projektily a náplně, tedy 300 úplných nábojů na kus. Vzhledem k nízké nadmořské výšce místa je celokovové palebné řídící stanoviště instalováno na pylónu vysokém 20 metrů. Je vybaveno dálkoměrem C délky 5 m SOM pod pancéřovou věží a konjugátorem C vz. 26. Baterie má k dispozici světlomet o průměru 150 cm GP Bréguet. Protiletadlovou obranu zajišťují dva 8mm kulomety. V roce 1939 je kus 1 demontován, aby vyzbrojil baterii Sidi Marmora v Mareth. Mobilizována na "plný válečný stav" v září 1939 je baterie v prosinci uvedena "do zálohy". Zbývající tři děla jsou v srpnu 1941 snesena a odeslána do Bougie k přezbrojení baterie Bouack, odzbrojené v lednu 1941. Italové místo znovu využívají v roce 1942 a instalují zde čtyři 102mm protiletadlová děla. Baterie stále existuje, ale je uzavřena v areálu tuniského národního námořnictva. Viditelný je pouze nádherné palebné řídící stanoviště na pylónu, jedinečný kus, který stojí za zajížďku. © JJM 28/02/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Thyna (batterie d’artillerie secondaire de)