Place de Brest, ouest-sud-ouest de la ville. En avant d'un corps de garde modèle 1846 n° 2, construit en 1854 et parfaitement restauré, un parapet est précédé de 4 dés de sellette pour canons de 16 c ou 30. Deux supports d'affût différents en arc de cercle ont supplanté dans le temps les deux dés sur le nord de la batterie ; il s'agit en l'occurrence des sellettes pour les deux canons de 90 mm du poste contre les sous-marins installé en 1918. Enfin, Alain Chazette, dans 39/45 Magazine n° 167, p. 46, avance qu'il y eut ici des plates-formes de circonstance pour les deux canons de 95 mm qui constituaient, en 1939, l'armement de la batterie de semonce de Saint-Mathieu, canons encore en place aujourd'hui. Nous savons qu'une ancienne batterie, aménagée en 1817, occupait déjà les lieux et qu'elle avait été déclassée par la loi du 27 mai 1889. L'armement qu'y avait prévu la commission de défense des côtes de 1841 se montait à 6 pièces (canons de 30 ou obusiers de 22). En 1876, année de son désarmement, on y trouvait encore 2 canons (de 30 ou de 16 c). Lors de notre première visite, en juin 2004, un projet visant à transformer le corps de garde en cénotaphe était entamé. En avril 2012, nous avons pu constater que les travaux avaient été menés à leur terme. Dès le début du XXIᵉ siècle, M. Louis Caradec, maire de Plougonvelin, eut ce projet à cœur. Avec l'aide et le soutien du Syndicat d'Économie Mixte de la Pointe Saint-Mathieu, la mémoire de ces innombrables victimes civiles et militaires à jamais perdues en mer est honorée et les familles ont désormais un lieu où se recueillir. L'inauguration se fit le 8 mai 2005. Le cénotaphe est extrêmement bien pensé. Une flamme est côtoyée par trois tombes symbolisant les marines marchandes, de guerre et de loisir tandis qu'en fond sonore retentissent les coups de sifflet d'un bosco séparant une litanie récitée selon le schéma suivant : voix d'homme : type et nom du bateau ; voix de femme : date de l'évènement ; voix d'homme : type d'évènement ; voix d'homme : lieu ; par exemple : Cuirassé Bouvet, 18 mars 1915, coulé par une mine, Dardanelles. Le visiteur est débordé, englouti par cette énumération qui semble ne jamais devoir finir. Cela prend aux tripes et les centaines de photos de défunts – apportées par des familles – sur les murs des magasins du fond du corps de garde rendent encore plus concrètes ces innombrables tragédies. Le site est libre d'accès et abrite en sus du cénotaphe, le mémorial des marins morts pour la France, érigé en 1927.

Festung von Brest, West-Südwesten der Stadt. Vor einem Wachhaus Modell 1846 Nr. 2, gebaut 1854 und perfekt restauriert, ist ein Parapet von 4 Lafettensockeln für Geschütze 16 c oder 30 vorangegangen. Zwei verschiedene Lafettenauflagen in Kreisbogenform ersetzten im Laufe der Zeit die beiden Sockel im Norden der Batterie; es handelt sich dabei um die Sockel für die beiden 90-mm-Geschütze der 1918 eingerichteten U-Boot-Abwehrstation. Schließlich führt Alain Chazette in 39/45 Magazine Nr. 167, S. 46, aus, dass es hier behelfsmäßige Plattformen für die beiden 95-mm-Geschütze gab, die 1939 die Bewaffnung der Warnbatterie von Saint-Mathieu bildeten, Geschütze, die heute noch vorhanden sind. Wir wissen, dass eine alte, 1817 eingerichtete Batterie bereits den Ort besetzte und durch das Gesetz vom 27. Mai 1889 herabgestuft worden war. Die Bewaffnung, die die Küstenverteidigungskommission von 1841 dort vorgesehen hatte, belief sich auf 6 Geschütze (30-Kanonen oder 22-Haubitzen). 1876, im Jahr ihrer Außerdienststellung, fanden sich dort noch 2 Kanonen (30 oder 16 c). Bei unserem ersten Besuch im Juni 2004 war ein Projekt zur Umwandlung des Wachhauses in ein Kenotaph begonnen worden. Im April 2012 konnten wir feststellen, dass die Arbeiten zu Ende geführt worden waren. Seit Beginn des 21. Jahrhunderts hatte Herr Louis Caradec, Bürgermeister von Plougonvelin, dieses Projekt am Herzen. Mit der Hilfe und Unterstützung des Syndicat d'Économie Mixte de la Pointe Saint-Mathieu wird das Gedenken an diese unzähligen, für immer auf See verlorenen zivilen und militärischen Opfer geehrt, und die Familien haben nun einen Ort der Einkehr. Die Einweihung fand am 8. Mai 2005 statt. Das Kenotaph ist äußerst gut durchdacht. Eine Flamme wird von drei Gräbern begleitet, die die Handels-, Kriegs- und Freizeitschifffahrt symbolisieren, während im Hintergrund die Pfeifstöße eines Bootsmanns ertönen, die eine Litanei nach folgendem Schema trennen: Männerstimme: Typ und Name des Schiffs; Frauenstimme: Datum des Ereignisses; Männerstimme: Art des Ereignisses; Männerstimme: Ort; zum Beispiel: Schlachtschiff Bouvet, 18. März 1915, durch eine Mine versenkt, Dardanellen. Der Besucher wird überwältigt, verschlungen von dieser Aufzählung, die niemals enden zu scheint. Es geht einem an die Nieren, und die Hunderte von Fotos Verstorbener – von Familien mitgebracht – an den Wänden der Magazine im hinteren Teil des Wachhauses machen diese unzähligen Tragödien noch greifbarer. Die Stätte ist frei zugänglich und beherbergt neben dem Kenotaph auch das 1927 errichtete Denkmal für die für Frankreich gefallenen Seeleute.

Vesting van Brest, west-zuidwesten van de stad. Voor een wachthuis model 1846 nr. 2, gebouwd in 1854 en perfect gerestaureerd, gaat een borstwering vooraf aan 4 affuitsokkel voor kanonnen van 16 c of 30. Twee verschillende affuitsteunen in cirkelboog hebben in de loop der tijd de twee sokkels in het noorden van de batterij verdrongen; het betreft hier de sokkels voor de twee kanonnen van 90 mm van de in 1918 geïnstalleerde post tegen onderzeeërs. Ten slotte beweert Alain Chazette, in 39/45 Magazine nr. 167, p. 46, dat er hier provisorische platforms waren voor de twee kanonnen van 95 mm die in 1939 de bewapening vormden van de waarschuwingsbatterij van Saint-Mathieu, kanonnen die vandaag nog steeds aanwezig zijn. We weten dat een oude batterij, ingericht in 1817, de plaats reeds bezette en dat zij was gedegradeerd bij wet van 27 mei 1889. De bewapening die de commissie voor kustverdediging van 1841 daar had voorzien bedroeg 6 stukken (kanonnen van 30 of houwitsers van 22). In 1876, het jaar van haar ontwapening, vond men er nog 2 kanonnen (van 30 of van 16 c). Tijdens ons eerste bezoek, in juni 2004, was een project om het wachthuis om te vormen tot een cenotaaf begonnen. In april 2012 konden we vaststellen dat de werken tot hun einde waren gebracht. Sinds het begin van de 21ᵉ eeuw had de heer Louis Caradec, burgemeester van Plougonvelin, dit project ter harte genomen. Met de hulp en steun van het Syndicat d'Économie Mixte de la Pointe Saint-Mathieu wordt de herinnering aan deze talloze burgerlijke en militaire slachtoffers voor altijd op zee verloren, geëerd en de families hebben voortaan een plaats om zich te bezinnen. De inhuldiging vond plaats op 8 mei 2005. Het cenotaaf is uiterst doordacht. Een vlam wordt vergezeld door drie graven die de koopvaardij-, oorlogs- en pleziervaart symboliseren terwijl op de achtergrond de fluitstoten van een bootsman klinken die een litanie scheiden volgens het volgende schema: mannenstem: type en naam van het schip; vrouwenstem: datum van de gebeurtenis; mannenstem: type gebeurtenis; mannenstem: plaats; bijvoorbeeld: Slagschip Bouvet, 18 maart 1915, gezonken door een mijn, Dardanellen. De bezoeker wordt overweldigd, verzwolgen door deze opsomming die nooit lijkt te eindigen. Het grijpt je naar de keel en de honderden foto's van overledenen – door families aangebracht – op de muren van de magazijnen achterin het wachthuis maken deze talloze tragedies nog concreter. De site is vrij toegankelijk en herbergt naast het cenotaaf ook het monument voor de voor Frankrijk gesneuvelde zeelieden, opgericht in 1927.

Fortress of Brest, west-southwest of the town. In front of a guardhouse model 1846 no. 2, built in 1854 and perfectly restored, a parapet is preceded by 4 gun platforms for guns of 16 c or 30. Two different mounting supports in an arc have over time supplanted the two platforms on the north of the battery; these are the platforms for the two 90 mm guns of the anti-submarine post installed in 1918. Finally, Alain Chazette, in 39/45 Magazine no. 167, p. 46, suggests that there were makeshift platforms here for the two 95 mm guns that constituted, in 1939, the armament of the Saint-Mathieu warning battery, guns still in place today. We know that an old battery, arranged in 1817, already occupied the site and that it had been declassified by the law of May 27, 1889. The armament that the 1841 coastal defense commission had planned there amounted to 6 guns (30 guns or 22 howitzers). In 1876, the year of its disarmament, there were still 2 guns (30 or 16 c) found there. During our first visit, in June 2004, a project to transform the guardhouse into a cenotaph had been started. In April 2012, we were able to observe that the works had been completed. From the beginning of the 21st century, Mr. Louis Caradec, mayor of Plougonvelin, had this project at heart. With the help and support of the Syndicat d'Économie Mixte de la Pointe Saint-Mathieu, the memory of these countless civilian and military victims forever lost at sea is honored and families now have a place to meditate. The inauguration took place on May 8, 2005. The cenotaph is extremely well thought out. A flame is flanked by three graves symbolizing the merchant, war, and leisure navies while in the background sound the whistle blasts of a boatswain separating a litany recited according to the following pattern: male voice: type and name of the ship; female voice: date of the event; male voice: type of event; male voice: location; for example: Battleship Bouvet, March 18, 1915, sunk by a mine, Dardanelles. The visitor is overwhelmed, engulfed by this enumeration that seems never to end. It is gut-wrenching and the hundreds of photos of the deceased – brought by families – on the walls of the magazines at the back of the guardhouse make these countless tragedies even more tangible. The site is freely accessible and houses, in addition to the cenotaph, the memorial to sailors who died for France, erected in 1927.

Pevnost Brest, západo-jihozápadně od města. Před strážnicí model 1846 č. 2, postavenou v roce 1854 a dokonale zrestaurovanou, je parapet předcházen 4 podstavci pro děla 16 c nebo 30. Dvě různé opěry lafety v oblouku v průběhu času nahradily dva podstavce na severu baterie; jedná se konkrétně o podstavce pro dvě děla 90 mm protiponorkového stanoviště zřízeného v roce 1918. Nakonec Alain Chazette v časopise 39/45 Magazine č. 167, str. 46, tvrdí, že zde byly provizorní plošiny pro dvě děla 95 mm, která tvořila v roce 1939 výzbroj výstražné baterie Saint-Mathieu, děla stále na místě dodnes. Víme, že stará baterie, upravená v roce 1817, již místo zaujímala a že byla zrušena zákonem ze dne 27. května 1889. Výzbroj, kterou tam předpokládala komise pro obranu pobřeží z roku 1841, činila 6 děl (děla 30 nebo houfnice 22). V roce 1876, roce jejího odzbrojení, se tam ještě nacházela 2 děla (30 nebo 16 c). Při naší první návštěvě v červnu 2004 byl zahájen projekt přeměny strážnice na kenotaf. V dubnu 2012 jsme mohli konstatovat, že práce byly dovedeny do konce. Od počátku 21. století měl tento projekt v srdci pan Louis Caradec, starosta Plougonvelinu. S pomocí a podporou Syndicatu d'Économie Mixte de la Pointe Saint-Mathieu je ctěna památka těchto nespočetných civilních a vojenských obětí navždy ztracených na moři a rodiny mají nyní místo k rozjímání. Inaugurace se konala 8. května 2005. Kenotaf je velmi dobře promyšlený. Plamen je doprovázen třemi hroby symbolizujícími obchodní, válečné a rekreační námořnictvo, zatímco v pozadí zní písknutí lodního mistra oddělující litanii recitovanou podle následujícího schématu: mužský hlas: typ a jméno lodi; ženský hlas: datum události; mužský hlas: typ události; mužský hlas: místo; například: Bitevní loď Bouvet, 18. března 1915, potopena minou, Dardanely. Návštěvník je přemožen, pohlcen tímto výčtem, který se zdá nikdy nekončit. Bere to za srdce a stovky fotografií zesnulých – přinesených rodinami – na stěnách skladů v zadní části strážnice činí tyto nesčetné tragédie ještě hmatatelnějšími. Místo je volně přístupné a kromě kenotafu hostí také památník námořníků padlých za Francii, vztyčený v roce 1927.