Place de Langres, nord-nord-ouest de la ville, 1874-1878. Une borne sur les glacis renseigne 446 m/alt, donc la cote du cavalier doit se situer aux environs de 460 m/alt. Dénommé fort de Lannes, du nom du village voisin, ou fort Ligniville, de son nom Boulanger. Il n'y a pas de hameau du nom de Saint-Menge au voisinage immédiat mais bien une chapelle qui "érigée de temps immémorial en l'honneur de Saint-Menge fut rebâtie en 1840 par la piété des habitants de Lannes." Quelles furent les pressions exercées pour l'on abattît pas cet édifice ? Nous l'ignorons, mais en cas de conflit, nul ne doute que cette chapelle et son clocher constituant un repère pour l'artillerie ennemie eût été détruite. L'ordre d'étudier l'ouvrage fut donné dès le 10 février 1874. Sa construction fut quelque peu mouvementée avec la faillite de l'entrepreneur et les conséquences juridiques qui en découlèrent. Il s'agissait de fortifier l'étroit plateau d'une butte témoin bordée au nord par le val de Gris et au sud par la Marne. Le canal Marne-Saône que l'on voit aujourd'hui n'a été creusé qu'à partir de 1880 en amont de Donjeux, et inauguré en 1907. Le plateau domine ces deux axes d'environ 140 mètres à moins de 1000 m, ce qui confine aux pentes un pourcentage prononcé et augmentant au fur et à mesure de l'approche du sommet. Si les batteries annexes accolées aux fronts I-II et III-IV du réduit s'étaient prolongées jusqu'aux saillants I et IV de ce dernier, la position fortifiée eût affecté la forme d'un triangle équilatéral. Outre les deux batteries annexes latérales, une troisième en avant du front de tête du réduit, reliée par chemins couverts aux fronts de tête des batteries latérales, formait la pointe nord-ouest de ce triangle dont l'épicentre était constitué par la chapelle. Le réduit, trapézoïdal, s'appuyait à la gorge de l'enveloppe. Son fossé sec possédait trois diverticules perpendiculaires et un prolongement. Deux des diverticules encadraient latéralement la batterie annexe gauche. Un coffre dans l'escarpe du réduit assurait la défense du fossé sud lequel débouchait sur un à-pic aménagé dans la pente. Il en était de même pour le fossé nord dont la défense s'effectuait depuis la galerie flanquante d'escarpe de la caponnière double du saillant II du réduit. La batterie annexe de droite possédait les mêmes fossés et les mêmes défenses, si ce n'est que son fossé nord n'était autre que le prolongement de celui du front de tête du réduit, conséquemment défendu par le flanc droit de la caponnière double du saillant II de ce dernier. Si cette caponnière est classique dans son agencement, l'autre, au saillant IV, a, singulièrement, sa face convexe. La galerie flanquante extérieure a, comme partout à Langres, été bétonnée et pourvue de goulottes pour grenades. Les embrasures des canons pouvaient être obturées par un volet métallique coulissant latéralement. Plusieurs d'entre eux sont encore en place aujourd'hui (10/2002). Aucune pièce de l'artillerie du rempart n'est dirigée côté gorge. L'action des différentes crêtes d'artillerie (fort et batteries annexe) se limite à 180°, dans le sens des aiguilles d'une montre, dans l'azimut sud-ouest/nord-est. Un petit ravelin sur la contrescarpe évite la prise en enfilade de l'entrée d'escarpe du réduit, entrée s'ouvrant au creux d'une étroite courtine et dont la couverture de terres est elle-même couverte de tuiles. Le porche d'entrée franchi, on débouche face à un imposant massif de terre sous lequel se prolonge la capitale. De part et d'autre, à l'air libre, on peut rejoindre les positions d'infanterie des saillants I et IV et les débouchés de la galerie enveloppe à ces mêmes saillants. En effet une large galerie enveloppe, en forme de fer à cheval aux branches légèrement divergentes, dessert les petits coffres enfilant les fossés des batteries annexes latérales, tout l'arrière des trois casernements ainsi que quatre casemates à tir indirect. L'embrasure, murée, de ces dernières est voûtée. La naissance de leur voûte se situe à peu près à 350 cm du sol et l'arc en plein cintre culmine environ 100 cm plus haut. Ce n'est que la seconde fois que nous sommes confrontés à des casemates semblablement configurées (batterie sud de Villey-le-Sec). Cependant, ici, en raison de la présence d'une position d'infanterie devant les casemates en arrière du front de tête et de batteries annexes en avant de celles des fronts latéraux, le tir indirect ne fait aucun doute. Une de ces casemates présente au sol quatre rigoles en croix se rejoignant en un puisard central. La galerie enveloppe épousait l'arc de la quinzaine de traverses-abris formant cavalier. Elle communiquait avec elles par huit puits débouchant en fond de traverse, avec voûte en cul de four. Bon nombre de ces traverses disposent d'un petit magasin en sous-sol et deux peuvent en cas de besoin servir de casemates à tir direct. La fiche technique du Génie, clôturée le 19 mars 1879 précise : Il existe à Saint-Menge cinq casemates destinées à être cuirassées. Trois d'entre elles sont voûtées en maçonnerie les deux autres n'ont pas leur voûte, les fondations en maçonnerie ont été arrêtées à la hauteur de la plate-forme des pièces. La capitale passe sous une position d'infanterie et débouche dans une petite cour face à quatre travées divisées en huit logements pour officiers. Cette capitale continue séparant ces logements en deux parties égales et, après avoir franchi la ligne des casernements de la troupe, va buter contre le centre du front de tête où elle donne dans un passage enraciné desservant de part et d'autre les bonnettes d'infanterie des saillants II et III. Les deux cours du casernement de la troupe épousent une courbe parallèle à celle de la galerie enveloppe. La cour de gauche précède quatre chambrées séparées de cinq autres par un angle de 45°. Il en est de même pour celle de droite, sinon qu'il s'y trouve deux fois cinq chambrées. Face aux plus proches de la capitale, nous trouvons plusieurs magasins, le four à pain, des lavabos et, surtout, une belle pompe à un seul fourreau et deux roues avec manivelle qui surmonte le puits et qui, par miracle, a échappé aux récupérateurs de métaux. La garnison devait se monter à 19 officiers et 791 hommes. Chacune des cours se prolonge par une galerie repiquant vers la gorge et sur chacune desquelles est greffé un magasin à poudre. Nous n'avons pu avoir accès à celui de droite, mais celui de gauche, plus petit sur plan, est du modèle 100 tonnes avec quatre créneaux à lampe. Il est d'ailleurs particulièrement intéressant avec son enduit de ciment recueillant les eaux d'infiltration autour de ces créneaux. Sous l'unique traverse de la position d'infanterie tournant le dos au casernement des officiers et communiquant avec la galerie en capitale passant dessous, peut encore être repéré l'unique créneau du poste de communications optiques, créneau orienté vers Langres. Depuis l'intérieur de ce créneau part, verticalement, une série d'échelons menant à un poste d'observation bétonné. Un second observatoire bétonné coiffe le passage couvert en arrière la traverse du front de tête, en capitale. Au centre du front de tête, deux pas de souris permettent de passer du fossé du réduit à la chapelle sise au carrefour des voies menant aux trois batteries annexes. Les deux batteries situées sur les côtés du réduit sont semblables. On y trouve deux chambrées et un magasin d'artillerie encadrant un passage enraciné et trois traverses-abris. Le magasin d'artillerie de la batterie de droite n'a pas de créneau à lampe, mais deux ouvertures carrées (± 50 cm de côté) accolées. À proximité du saillant III du réduit, sur la contrescarpe, une tête de monte-charge a été repérée. Elle ne peut communiquer qu'avec un magasin de contrescarpe que nous n'avons pu reconnaître faute de temps disponible. En existe-t-il un à proximité du saillant II ? N'ayant pas reconnu la batterie gauche, nous n'en savons rien. La batterie de la pointe du triangle n'a pas plus été reconnue mais les plans nous y indiquent six traverses-abris dont quatre coudées. La dotation en artillerie, réduit et annexes confondus, prévoyait 68 pièces dont 55 de rempart, 10 de flanquement et 3 mortiers. Le fort apparaît en bon état de conservation, toutefois, la végétation nous a empêchés de vérifier l'état des escarpe et contrescarpe. Le magasin à poudre droit et la partie gauche de la galerie enveloppe sont fermés au profit des Chiroptères. Propriété de la protection civile de Chaumont jusqu'au 15 décembre 2006, date à laquelle un particulier l'a acquis et, malgré les contraintes écologiques, l'acheteur souhaite habiter le fort, laissant les chauves-souris en paix dans les parties où elles ont leurs quartiers. Fin 2002, les batteries annexes étaient ouvertes à tous les vents.

Festung von Langres, Nord-Nordwesten der Stadt, 1874-1878. Ein Grenzstein auf dem Glacis gibt 446 M/ü M. an, also muss die Höhe des Cavaliers bei etwa 460 M/ü M. liegen. Bezeichnet als Fort de Lannes, nach dem benachbarten Dorf, oder Fort Ligniville, seinem Boulanger-Namen. Es gibt keinen Weiler namens Saint-Menge in unmittelbarer Nähe, wohl aber eine Kapelle, die "seit unvordenklichen Zeiten zu Ehren des Heiligen Menge errichtet, 1840 durch die Frömmigkeit der Einwohner von Lannes wiederaufgebaut wurde." Welche Druckmittel wurden ausgeübt, um dieses Gebäude nicht abzureißen? Wir wissen es nicht, aber im Konfliktfall zweifelt niemand daran, dass diese Kapelle und ihr Glockenturm, die ein Bezugspunkt für die feindliche Artillerie darstellten, zerstört worden wären. Der Befehl zur Untersuchung des Werks wurde bereits am 10. Februar 1874 erteilt. Sein Bau war etwas bewegt mit der Pleite des Unternehmers und den daraus resultierenden rechtlichen Konsequenzen. Es ging darum, das schmale Plateau eines Zeugenbergs zu befestigen, der im Norden vom Val de Gris und im Süden von der Marne begrenzt wird. Der Marne-Saône-Kanal, den man heute sieht, wurde erst ab 1880 oberhalb von Donjeux ausgehoben und 1907 eingeweiht. Das Plateau überragt diese beiden Achsen um etwa 140 Meter in weniger als 1000 m Entfernung, was den Hängen einen ausgeprägten und sich mit der Annäherung an den Gipfel steigernden Prozentsatz beschert. Hätten sich die an die Fronten I-II und III-IV des Reduits angelehnten Annexbatterien bis zu dessen Saillants I und IV erstreckt, hätte die befestigte Stellung die Form eines gleichseitigen Dreiecks angenommen. Neben den beiden seitlichen Annexbatterien bildete eine dritte vor der Kopfseite des Reduits, verbunden durch gedeckte Wege mit den Kopfseiten der seitlichen Batterien, die Nordwestspitze dieses Dreiecks, dessen Epizentrum die Kapelle bildete. Das Reduit, trapezförmig, stützte sich an die Kehle der Enveloppe. Sein trockener Graben besaß drei senkrechte Divertikel und eine Verlängerung. Zwei der Divertikel umrahmten seitlich die linke Annexbatterie. Ein Koffer in der Escarpe des Reduits sicherte die Verteidigung des Südgrabens, der auf einen in den Hang gebauten Abgrund mündete. Das Gleiche galt für den Nordgraben, dessen Verteidigung von der Escarpe-Flankengalerie der Doppelkaponniere des Saillants II des Reduits aus erfolgte. Die rechte Annexbatterie besaß dieselben Gräben und dieselben Verteidigungen, mit der Ausnahme, dass ihr Nordgraben nichts anderes war als die Verlängerung desjenigen der Kopfseite des Reduits und folglich durch die rechte Flanke der Doppelkaponniere des Saillants II desselben verteidigt wurde. Wenn diese Kaponniere in ihrer Anordnung klassisch ist, hat die andere, am Saillant IV, merkwürdigerweise ihre konvexe Seite. Die äußere Flankengalerie wurde, wie überall in Langres, betoniert und mit Granatenschächten versehen. Die Kanonenluken konnten durch ein seitlich gleitendes Metallblatt verschlossen werden. Mehrere davon sind noch heute vorhanden (10/2002). Kein Geschütz der Wallartillerie ist zur Kehlseite gerichtet. Die Wirkung der verschiedenen Artilleriekämme (Fort und Annexbatterien) beschränkt sich auf 180°, im Uhrzeigersinn, im Azimut Südwest/Nordost. Ein kleiner Ravelin auf der Contrescarpe verhindert die Enfilade des Escarpe-Eingangs des Reduits, ein Eingang, der im Grund einer engen Kurtine liegt und dessen Erddach selbst mit Ziegeln gedeckt ist. Das Eingangsportal passiert, gelangt man gegenüber einem imposanten Erdaufschüttungsmassiv, unter dem sich die Hauptstraße fortsetzt. Zu beiden Seiten, im Freien, kann man die Infanteriestellungen der Saillants I und IV und die Ausgänge der Enveloppe-Galerie an denselben Saillants erreichen. Tatsächlich bedient eine breite Enveloppe-Galerie in Hufeisenform mit leicht divergierenden Armen die kleinen Koffer, die die Gräben der seitlichen Annexbatterien enfilieren, die gesamte Rückseite der drei Kasernen sowie vier Kasematten für indirektes Feuer. Die zugemauerte Schießscharte dieser letzteren ist gewölbt. Der Ansatz ihres Gewölbes befindet sich etwa 350 cm über dem Boden und der Rundbogen gipfelt etwa 100 cm höher. Es ist erst das zweite Mal, dass wir auf ähnlich konfigurierte Kasematten stoßen (Südbatterie von Villey-le-Sec). Hier jedoch gibt es aufgrund der Präsenz einer Infanteriestellung vor den Kasematten hinter der Kopfseite und von Annexbatterien vor denen der Seitenfronten keinen Zweifel am indirekten Feuer. Eine dieser Kasematten weist am Boden vier sich kreuzende Rinnen auf, die in einem zentralen Sumpf zusammenlaufen. Die Enveloppe-Galerie folgte dem Bogen des etwa fünfzehn Traversenunterstände umfassenden Cavaliers. Sie stand mit ihnen über acht Schächte in Verbindung, die am Ende der Traverse mit einer Kuppelgewölbe mündeten. Viele dieser Traversen verfügen über ein kleines Untergeschossmagazin und zwei können bei Bedarf als Kasematten für direktes Feuer dienen. Die technische Unterlage des Genies, abgeschlossen am 19. März 1879, präzisiert: In Saint-Menge gibt es fünf zur Panzerung bestimmte Kasematten. Drei davon sind gemauerte Gewölbe, die beiden anderen haben ihr Gewölbe nicht, die Mauerfundamente wurden auf Höhe der Geschützplattform angehalten. Die Hauptstraße verläuft unter einer Infanteriestellung und mündet in einen kleinen Hof gegenüber vier Jochen, die in acht Offiziersunterkünfte unterteilt sind. Diese Hauptstraße setzt sich fort, teilt diese Unterkünfte in zwei gleiche Teile und stößt, nachdem sie die Linie der Mannschaftskasernen passiert hat, gegen die Mitte der Kopfseite, wo sie in einen verwurzelten Gang mündet, der zu beiden Seiten die Infanterie-Bonnetten der Saillants II und III erschließt. Die beiden Höfe der Mannschaftskaserne folgen einer Kurve parallel zu der der Enveloppe-Galerie. Der linke Hof geht vier Schlafsälen voraus, die durch einen Winkel von 45° von fünf anderen getrennt sind. Dasselbe gilt für den rechten, mit dem Unterschied, dass sich dort zweimal fünf Schlafsäle befinden. Denjenigen am nächsten der Hauptstraße gegenüber finden wir mehrere Magazine, den Backofen, Waschbecken und vor allem eine schöne Pumpe mit einem einzigen Schacht und zwei Rädern mit Kurbel, die den Brunnen überragt und die wie durch ein Wunder den Metallsammlern entgangen ist. Die Besatzung sollte 19 Offiziere und 791 Mann umfassen. Jeder der Höfe setzt sich in einer Galerie fort, die zur Kehle zurückführt und an die jeweils ein Pulvermagazin angebaut ist. Wir konnten keinen Zugang zum rechten erhalten, aber der linke, im Grundriss kleiner, ist vom 100-Tonnen-Modell mit vier Lampenscharten. Er ist übrigens besonders interessant mit seinem Zementputz, der das Sickerwasser um diese Scharten herum auffängt. Unter der einzigen Traverse der Infanteriestellung, die dem Offizierskasino den Rücken kehrt und mit der darunter verlaufenden Hauptstraßen-Galerie in Verbindung steht, kann noch die einzige Scharte der optischen Kommunikationsstelle ausgemacht werden, eine nach Langres ausgerichtete Scharte. Vom Inneren dieser Scharte geht senkrecht eine Reihe von Sprossen aus, die zu einem betonierten Beobachtungsposten führen. Ein zweiter betonierter Beobachtungsstand krönt den gedeckten Gang hinter der Traverse der Kopfseite, in der Hauptachse. In der Mitte der Kopfseite ermöglichen zwei Fußgängerpassagen den Übergang vom Reduitgraben zur Kapelle am Kreuzungspunkt der Wege zu den drei Annexbatterien. Die beiden an den Seiten des Reduits gelegenen Batterien sind ähnlich. Man findet dort zwei Schlafsäle und ein Artilleriemagazin, die einen verwurzelten Durchgang und drei Traversenunterstände umrahmen. Das Artilleriemagazin der rechten Batterie hat keine Lampenscharte, sondern zwei aneinandergrenzende quadratische Öffnungen (± 50 cm Seitenlänge). In der Nähe des Saillants III des Reduits, auf der Contrescarpe, wurde ein Aufzugskopf erkannt. Er kann nur mit einem Contrescarpe-Magazin in Verbindung stehen, das wir mangels verfügbarer Zeit nicht erkunden konnten. Gibt es eines in der Nähe des Saillants II? Da wir die linke Batterie nicht erkundet haben, wissen wir es nicht. Die Batterie an der Spitze des Dreiecks wurde ebenfalls nicht erkundet, aber die Pläne zeigen uns dort sechs Traversenunterstände, davon vier geknickte. Die Artillerieausstattung, Reduit und Annexe zusammen, sah 68 Geschütze vor, davon 55 Wallgeschütze, 10 Flankierungsgeschütze und 3 Mörser. Das Fort scheint in gutem Erhaltungszustand zu sein, jedoch hat die Vegetation uns daran gehindert, den Zustand von Escarpe und Contrescarpe zu überprüfen. Das rechte Pulvermagazin und der linke Teil der Enveloppe-Galerie sind zugunsten der Fledermäuse verschlossen. Eigentum des Zivilschutzes von Chaumont bis zum 15. Dezember 2006, Datum, an dem es ein Privatmann erwarb und, trotz der ökologischen Auflagen, der Käufer beabsichtigt, im Fort zu wohnen und die Fledermäuse in Frieden in den Teilen zu lassen, wo sie ihr Quartier haben. Ende 2002 standen die Annexbatterien allen Winden offen.

Vesting van Langres, noord-noordwesten van de stad, 1874-1878. Een grenspaal op het glacis vermeldt 446 m/hoogte, dus de hoogte van de cavalier moet rond de 460 m/hoogte liggen. Genoemd fort de Lannes, naar het naburige dorp, of fort Ligniville, zijn Boulanger-naam. Er is geen gehucht genaamd Saint-Menge in de onmiddellijke omgeving maar wel een kapel die "sinds onheuglijke tijden ter ere van de Heilige Menge opgericht, in 1840 door de vroomheid van de inwoners van Lannes herbouwd werd." Welke druk werd uitgeoefend om dit gebouw niet te slopen? Wij weten het niet, maar in geval van conflict twijfelt niemand eraan dat deze kapel en haar klokkentoren, die een baken vormden voor de vijandelijke artillerie, vernietigd zouden zijn geweest. Het bevel tot het bestuderen van het werk werd reeds op 10 februari 1874 gegeven. De bouw ervan was enigszins bewogen met het faillissement van de aannemer en de daaruit voortvloeiende juridische gevolgen. Het betrof de versterking van het smalle plateau van een getuigenheuvel begrensd in het noorden door het Val de Gris en in het zuiden door de Marne. Het kanaal Marne-Saône dat men vandaag ziet, werd pas vanaf 1880 uitgegraven stroomopwaarts van Donjeux, en ingehuldigd in 1907. Het plateau domineert deze twee assen met ongeveer 140 meter op minder dan 1000 m afstand, wat aan de hellingen een uitgesproken en toenemend percentage oplevert naarmate men de top nadert. Als de aan de fronten I-II en III-IV van het réduit aangebouwde annexbatterijen zich hadden uitgestrekt tot de saillants I en IV van dit laatste, zou de versterkte positie de vorm van een gelijkzijdige driehoek hebben aangenomen. Naast de twee zij-annexbatterijen vormde een derde voor de kopzijde van het réduit, verbonden door gedekte wegen met de kopzijden van de zijbatterijen, de noordwestpunt van deze driehoek waarvan het epicentrum werd gevormd door de kapel. Het réduit, trapeziumvormig, leunde aan de keel van de enveloppe. Zijn droge gracht bezat drie loodrechte divertikels en een verlenging. Twee van de divertikels omsloten zijdelings de linker annexbatterij. Een koffer in de escarpe van het réduit verzekerde de verdediging van de zuidgracht die uitmondde op een afgrond aangelegd in de helling. Hetzelfde gold voor de noordgracht waarvan de verdediging gebeurde vanaf de escarpe-flankgalerij van de dubbele caponnière van de saillant II van het réduit. De rechter annexbatterij bezat dezelfde grachten en dezelfde verdedigingen, met dien verstande dat haar noordgracht niets anders was dan de verlenging van die van de kopzijde van het réduit, bijgevolg verdedigd door de rechterflank van de dubbele caponnière van de saillant II van dit laatste. Als deze caponnière klassiek is in haar indeling, heeft de andere, aan de saillant IV, merkwaardig genoeg haar convexe zijde. De buitenste flankgalerij werd, zoals overal in Langres, gebetonneerd en voorzien van goulottes voor granaten. de kanonschietgaten konden worden afgesloten door een metalen klep die zijwaarts gleed. Verschillende ervan zijn nog steeds aanwezig vandaag (10/2002). Geen enkel stuk van de walartillerie is naar de keelzijde gericht. De actie van de verschillende artillerieruggen (fort en annexbatterij) beperkt zich tot 180°, met de klok mee, in het azimut zuidwest/noordoost. Een klein ravelijn op de contrescarpe vermijdt de enfilade van de escarpe-ingang van het réduit, een ingang die opent in de holte van een nauwe courtine en waarvan de aarden dekking zelf bedekt is met pannen. Het ingangsportaal gepasseerd, komt men uit tegenover een imposante aardophoging waaronder de hoofdweg zich voortzet. Aan weerszijden, in de open lucht, kan men de infanterieposities van de saillants I en IV en de uitgangen van de enveloppe-galerij aan diezelfde saillants bereiken. Inderdaad bedient een brede enveloppe-galerij, in hoefijzervorm met licht uiteenlopende armen, de kleine koffers die de grachten van de zij-annexbatterijen enfileren, de hele achterkant van de drie kazernes alsook vier kazematten voor indirect vuur. De dichtgemetselde schietopening van deze laatsten is gewelfd. De aanzet van hun gewelf bevindt zich ongeveer 350 cm van de grond en de rondboog piekt ongeveer 100 cm hoger. Het is pas de tweede keer dat we geconfronteerd worden met gelijkaardig geconfigureerde kazematten (zuidbatterij van Villey-le-Sec). Hier echter, vanwege de aanwezigheid van een infanteriepositie voor de kazematten achter de kopzijde en van annexbatterijen voor die van de zijfronten, is het indirecte vuur buiten twijfel. Een van deze kazematten vertoont op de vloer vier in kruis lopende gootjes die samenkomen in een centrale afvoerput. De enveloppe-galerij volgde de boog van het vijftiental traverseschuilplaatsen die de cavalier vormden. Ze communiceerde ermee via acht schachten uitkomend op de bodem van de traverse, met koepelgewelf. Veel van deze traversen beschikken over een klein magazijn in de kelder en twee kunnen indien nodig dienen als kazematten voor direct vuur. De technische fiche van de Genie, afgesloten op 19 maart 1879, preciseert: Er bestaan in Saint-Menge vijf te pantseren kazematten. Drie ervan zijn gewelfd in metselwerk, de twee andere hebben hun gewelf niet, de metselfunderingen werden gestopt op de hoogte van het stukkenplatform. De hoofdweg loopt onder een infanteriepositie en komt uit in een kleine binnenplaats tegenover vier traveeën verdeeld in acht onderkomens voor officieren. Deze hoofdweg loopt door, scheidt deze onderkomens in twee gelijke delen en botst, na de lijn van de troepenkazernes gepasseerd te zijn, tegen het midden van de kopzijde waar ze uitkomt in een gewortelde gang die aan weerszijden de infanterie-bonnetten van de saillants II en III bedient. De twee binnenplaatsen van de troepenkazerne volgen een curve parallel aan die van de enveloppe-galerij. De linker binnenplaats gaat vooraf aan vier slaapzalen gescheiden van vijf andere door een hoek van 45°. Hetzelfde geldt voor de rechter, met dien verstande dat men er tweemaal vijf slaapzalen aantreft. Tegenover degenen het dichtst bij de hoofdweg vinden we verschillende magazijnen, de broodoven, wastafels en vooral een mooie pomp met een enkele schacht en twee wielen met slinger die de put bekroont en die, bij mirakel, de metaalverzamelaars ontlopen is. Het garnizoen zou 19 officieren en 791 man moeten bedragen. Elk van de binnenplaatsen wordt verlengd door een galerij die teruggaat naar de keel en op elk ervan is een kruitmagazijn geënt. We konden geen toegang krijgen tot dat van rechts, maar dat van links, kleiner op plan, is van het 100-ton model met vier lampspleten. Het is trouwens bijzonder interessant met zijn cementpleister die het infiltratiewater rond deze spleten opvangt. Onder de enige traverse van de infanteriepositie die de rug toekeert aan het officierskwartier en communiceert met de eronder passerende hoofdweg-galerij, kan nog de enige spleet van de optische communicatiepost worden gelokaliseerd, een naar Langres gerichte spleet. Vanaf de binnenkant van deze spleet vertrekt, verticaal, een reeks sporten die naar een betonnen observatiepost leiden. Een tweede betonnen observatiepost bekroont de overdekte gang achter de traverse van de kopzijde, in de hoofdweg. In het midden van de kopzijde laten twee voetgangersdoorgangen toe over te steken van de réduitgracht naar de kapel gelegen op het kruispunt van de wegen naar de drie annexbatterijen. De twee aan de zijkanten van het réduit gelegen batterijen zijn gelijkaardig. Men vindt er twee slaapzalen en een artilleriemagazijn die een gewortelde doorgang en drie traverseschuilplaatsen omkaderen. Het artilleriemagazijn van de rechter batterij heeft geen lampspleet, maar twee aangebouwde vierkante openingen (± 50 cm zijde). In de buurt van de saillant III van het réduit, op de contrescarpe, werd een liftkop gelokaliseerd. Hij kan alleen communiceren met een contrescarpe-magazijn dat we niet hebben kunnen herkennen wegens gebrek aan beschikbare tijd. Bestaat er een in de buurt van de saillant II? Aangezien we de linker batterij niet hebben herkend, weten we het niet. De batterij aan de punt van de driehoek is evenmin herkend maar de plannen tonen ons er zes traverseschuilplaatsen waarvan vier geknikte. De artillerietoewijzing, réduit en annexen samen, voorzag 68 stukken waarvan 55 walstukken, 10 flankeringsstukken en 3 mortieren. Het fort blijkt in goede staat van bewaring te zijn, echter heeft de vegetatie ons verhinderd de staat van escarpe en contrescarpe te controleren. Het rechter kruitmagazijn en het linker deel van de enveloppe-galerij zijn gesloten ten gunste van de vleermuizen. Eigendom van de burgerbescherming van Chaumont tot 15 december 2006, datum waarop een particulier het verwierf en, ondanks de ecologische beperkingen, wenst de koper in het fort te gaan wonen, de vleermuizen met rust latend in de delen waar ze hun kwartier hebben. Eind 2002 stonden de annexbatterijen open voor alle winden.

Fortress of Langres, north-northwest of the town, 1874-1878. A marker on the glacis indicates 446 m/alt, so the elevation of the cavalier must be around 460 m/alt. Named fort de Lannes, after the neighbouring village, or fort Ligniville, its Boulanger name. There is no hamlet called Saint-Menge in the immediate vicinity but there is a chapel which "erected from time immemorial in honour of Saint-Menge was rebuilt in 1840 by the piety of the inhabitants of Lannes." What pressures were exerted to not demolish this building? We do not know, but in case of conflict, no one doubts that this chapel and its bell tower constituting a landmark for enemy artillery would have been destroyed. The order to study the work was given as early as February 10, 1874. Its construction was somewhat eventful with the bankruptcy of the contractor and the resulting legal consequences. It was a matter of fortifying the narrow plateau of a witness hill bordered to the north by the Val de Gris and to the south by the Marne. The Marne-Saône canal that we see today was only dug from 1880 upstream of Donjeux, and inaugurated in 1907. The plateau dominates these two axes by about 140 meters at less than 1000 m distance, which gives the slopes a pronounced and increasing percentage as one approaches the summit. If the annex batteries adjoining fronts I-II and III-IV of the réduit had extended to the latter's Salients I and IV, the fortified position would have taken the shape of an equilateral triangle. In addition to the two lateral annex batteries, a third in front of the head front of the réduit, connected by covered ways to the head fronts of the lateral batteries, formed the northwest point of this triangle whose epicenter was constituted by the chapel. The réduit, trapezoidal, leaned against the gorge of the envelope. Its dry ditch had three perpendicular diverticula and an extension. Two of the diverticula flanked the left annex battery laterally. A cofferdam in the escarp of the réduit ensured the defense of the south ditch which opened onto a precipice arranged in the slope. The same was true for the north ditch, the defense of which was carried out from the escarp flanking gallery of the double caponier of Salient II of the réduit. The right annex battery had the same ditches and the same defenses, except that its north ditch was nothing other than the extension of that of the head front of the réduit, consequently defended by the right flank of the double caponier of Salient II of the latter. If this caponier is classic in its layout, the other, at Salient IV, has, singularly, its convex face. The external flanking gallery has, as everywhere in Langres, been concreted and provided with grenade chutes. The gun embrasures could be closed by a metal panel sliding sideways. Several of them are still in place today (10/2002). No piece of the rampart artillery is directed towards the gorge. The action of the different artillery crests (fort and annex batteries) is limited to 180°, clockwise, in the southwest/northeast azimuth. A small ravelin on the counterscarp avoids the enfilading of the escarp entrance of the réduit, an entrance opening in the hollow of a narrow curtain and whose earth cover is itself covered with tiles. Having passed the entrance porch, one emerges facing an imposing mass of earth under which the main passage continues. On either side, in the open air, one can reach the infantry positions of Salients I and IV and the outlets of the envelope gallery at these same salients. Indeed, a wide envelope gallery, in the shape of a horseshoe with slightly divergent arms, serves the small cofferdams enfilading the ditches of the lateral annex batteries, the entire rear of the three barracks as well as four indirect fire casemates. The walled-up embrasure of the latter is vaulted. The spring of their vault is located approximately 350 cm from the ground and the semicircular arch culminates about 100 cm higher. It is only the second time that we have encountered similarly configured casemates (south battery of Villey-le-Sec). However, here, due to the presence of an infantry position in front of the casemates behind the head front and annex batteries in front of those of the lateral fronts, indirect fire is beyond doubt. One of these casemates has on the floor four cross gutters meeting in a central sump. The envelope gallery followed the arc of the fifteen or so traverse shelters forming the cavalier. It communicated with them via eight shafts emerging at the bottom of the traverse, with a dome vault. Many of these traverses have a small basement magazine and two can, if necessary, serve as direct fire casemates. The technical sheet of the Engineers, closed on March 19, 1879 specifies: There are in Saint-Menge five casemates intended to be armored. Three of them are masonry vaults, the other two do not have their vault, the masonry foundations were stopped at the height of the gun platform. The main passage passes under an infantry position and emerges into a small courtyard facing four bays divided into eight officers' quarters. This main passage continues separating these quarters into two equal parts and, after crossing the line of the troop barracks, runs into the center of the head front where it gives onto a rooted passage serving on either side the infantry bonnets of Salients II and III. The two courtyards of the troop barracks follow a curve parallel to that of the envelope gallery. The left courtyard precedes four dormitories separated from five others by a 45° angle. The same is true for the right one, except that there are twice five dormitories. Facing those closest to the main passage, we find several magazines, the bread oven, washbasins and, above all, a beautiful pump with a single barrel and two wheels with a crank that surmounts the well and which, by miracle, has escaped metal collectors. The garrison was to amount to 19 officers and 791 men. Each of the courtyards extends via a gallery going back towards the gorge and onto each of which a powder magazine is grafted. We were unable to access the one on the right, but the one on the left, smaller in plan, is of the 100-ton model with four lamp loopholes. It is particularly interesting with its cement coating collecting infiltration water around these loopholes. Under the only traverse of the infantry position turning its back to the officers' quarters and communicating with the main passage gallery passing underneath, the only loophole of the optical communications post can still be located, a loophole oriented towards Langres. From the inside of this loophole departs, vertically, a series of rungs leading to a concreted observation post. A second concreted observation post caps the covered passage behind the traverse of the head front, in the main axis. At the center of the head front, two pedestrian passages allow crossing from the réduit ditch to the chapel located at the crossroads of the roads leading to the three annex batteries. The two batteries located on the sides of the réduit are similar. One finds there two dormitories and an artillery magazine framing a rooted passage and three traverse shelters. The artillery magazine of the right battery has no lamp loophole, but two adjoining square openings (± 50 cm side). Near Salient III of the réduit, on the counterscarp, a lift head was identified. It can only communicate with a counterscarp magazine that we were unable to reconnoiter due to lack of available time. Does one exist near Salient II? Not having reconnoitered the left battery, we know nothing about it. The battery at the tip of the triangle was also not reconnoitered but the plans indicate to us there six traverse shelters, four of which are angled. The artillery allotment, réduit and annexes combined, planned for 68 pieces including 55 rampart pieces, 10 flanking pieces and 3 mortars. The fort appears to be in a good state of preservation, however, vegetation prevented us from checking the condition of the escarp and counterscarp. The right powder magazine and the left part of the envelope gallery are closed for the benefit of bats. Property of the civil protection of Chaumont until December 15, 2006, date on which a private individual acquired it and, despite ecological constraints, the buyer wishes to live in the fort, leaving the bats in peace in the parts where they have their quarters. At the end of 2002, the annex batteries were open to all winds.

Pevnost Langres, sever-severozápadně od města, 1874-1878. Hraničník na glacis udává 446 m/n.m., takže kóta kavalíru musí být kolem 460 m/n.m. Nazývána fort de Lannes, podle sousední vesnice, nebo fort Ligniville, svého Boulangerova jména. V bezprostředním okolí není osada jménem Saint-Menge, ale je zde kaple, která "vztyčena od nepaměti na počest svatého Menge byla zbožností obyvatel Lannes přestavěna v roce 1840." Jaký byl vyvíjen nátlak, aby tato stavba nebyla zbořena? Nevíme, ale v případě konfliktu nikdo nepochybuje, že by tato kaple a její zvonice představující orientační bod pro nepřátelské dělostřelectvo byla zničena. Rozkaz ke studiu díla byl vydán již 10. února 1874. Jeho stavba byla poněkud bouřlivá s bankrotem dodavatele a z toho vyplývajícími právními důsledky. Jednalo se o opevnění úzké plošiny svědeckého vrchu ohraničeného na severu údolím Gris a na jihu Marnou. Kanál Marne-Saône, který dnes vidíme, byl vyhlouben až od roku 1880 nad Donjeux a slavnostně otevřen v roce 1907. Plošina převyšuje tyto dvě osy asi o 140 metrů na vzdálenost menší než 1000 m, což dodává svahům výrazné a s přibližováním se k vrcholu rostoucí procento. Kdyby se vedlejší baterie přiléhající k frontám I-II a III-IV réduitu rozprostíraly až k jeho salientům I a IV, měla by opevněná pozice tvar rovnostranného trojúhelníku. Kromě dvou postranních vedlejších baterií tvořila třetí před čelním frontem réduitu, spojená krytými cestami s čelními frontami postranních baterií, severozápadní vrchol tohoto trojúhelníku, jehož epicentrum tvořila kaple. Reduit, lichoběžníkový, se opíral o hrdlo obalu. Jeho suchý příkop měl tři kolmé výběžky a prodloužení. Dva z výběžků po stranách rámovaly levou vedlejší baterii. Kazeta ve skarpě réduitu zajišťovala obranu jižního příkopu, který ústil do srázu upraveného ve svahu. Totéž platilo pro severní příkop, jehož obrana se prováděla ze skarpové flankovací galerie dvojité kaponiéry salientu II réduitu. Pravá vedlejší baterie měla stejné příkopy a stejnou obranu, až na to, že její severní příkop nebyl ničím jiným než prodloužením toho u čelního frontu réduitu, a tedy hájen pravým bokem dvojité kaponiéry salientu II tohoto posledního. Pokud je tato kaponiéra klasická ve svém uspořádání, ta druhá, u salientu IV, má, zvláštně, svou konvexní stranu. Vnější flankovací galerie byla, jako všude v Langres, zabetonována a opatřena granátovými šachtami. Střílny děl mohly být uzavřeny kovovou klapkou klouzající bočně. Několik z nich je stále na místě dnes (10/2002). Žádný kus valového dělostřelectva není namířen směrem k hrdlu. Působení různých dělostřeleckých hřebenů (pevnost a vedlejší baterie) je omezeno na 180°, ve směru hodinových ručiček, v azimutu jihozápad/severovýchod. Malý ravelin na kontreskarpě zabraňuje enfiládě skarpového vchodu do réduitu, vchodu otevírajícího se v prohlubni úzké kurtiny a jehož zemní kryt je sám pokryt taškami. Po průchodu vstupním portálem se vynoříme proti impozantnímu násypu zeminy, pod nímž pokračuje hlavní průchod. Po obou stranách, na volném prostranství, lze dosáhnout pěchotních postavení salientů I a IV a výstupů obalové galerie u týchž salientů. Široká obalová galerie, ve tvaru podkovy s mírně rozbíhajícími se rameny, skutečně obsluhuje malé kazety enfilující příkopy postranních vedlejších baterií, celou zadní část tří kasáren a také čtyři kasematy pro nepřímou palbu. Zazděná střílna posledně jmenovaných je klenutá. Náběh jejich klenby se nachází asi 350 cm od země a půlkruhový oblouk vrcholí asi 100 cm výše. Je to teprve podruhé, co se setkáváme s podobně konfigurovanými kasematami (jižní baterie Villey-le-Sec). Zde však, kvůli přítomnosti pěchotního postavení před kasematami za čelním frontem a vedlejších baterií před těmi u bočních front, není přímá palba pochyb. Jedna z těchto kasemat má na podlaze čtyři křížící se žlábky ústící do centrální jímky. Obalová galerie kopírovala oblouk asi patnácti travers-úkrytů tvořících kavalír. Komunikovala s nimi osmi šachtami ústícími na dně traversy, s kupolovou klenbou. Mnoho z těchto travers má malý sklepní sklad a dvě mohou v případě potřeby sloužit jako kasematy pro přímou palbu. Technický list Ženijního vojska, uzavřený 19. března 1879, upřesňuje: V Saint-Menge existuje pět kasemat určených k pancéřování. Tři z nich jsou zděné klenby, dvě další nemají svou klenbu, zděné základy byly zastaveny ve výšce dělostřelecké plošiny. Hlavní průchod prochází pod pěchotním postavením a vyúsťuje na malý dvůr proti čtyřem políčkům rozděleným do osmi ubikací pro důstojníky. Tento hlavní průchod pokračuje, dělí tyto ubikace na dvě stejné části a po překročení linie kasáren pro mužstvo narazí do středu čelního frontu, kde ústí do zakořeněného průchodu obsluhujícího po obou stranách pěchotní čepice salientů II a III. Dva dvory kasáren pro mužstvo kopírují křivku rovnoběžnou s tou obalové galerie. Levý dvůr předchází čtyřem ložnicím odděleným od pěti dalších úhlem 45°. To samé platí pro pravý, až na to, že se tam nachází dvakrát pět ložnic. Naproti těm nejblíže hlavnímu průchodu nacházíme několik skladů, pekárnu, umyvadla a především krásné čerpadlo s jedinou trubkou a dvěma koly s klikou, které překonává studnu a které se zázrakem vyhnulo sběračům kovů. Posádka měla čítat 19 důstojníků a 791 mužů. Každý ze dvorů je prodloužen galerií vracející se k hrdlu a na každou z nich je napojen prachový sklad. K tomu napravo jsme nemohli získat přístup, ale ten nalevo, menší v půdorysu, je modelu 100 tun se čtyřmi střílnami na lampu. Je mimochodem zvláště zajímavý svou cementovou omítkou zachycující infiltrující vodu kolem těchto střílen. Pod jedinou traversou pěchotního postavení obráceného zády k důstojnickému kasinu a komunikujícího s galerií hlavního průchodu procházející pod ní, lze ještě nalézt jedinou střílnu optické spojovací stanice, střílnu orientovanou k Langres. Z vnitřku této střílny odchází, svisle, řada stupňů vedoucích k betonovanému pozorovacímu stanovišti. Druhé betonované pozorovatelny kryje krytý průchod za traversou čelního frontu, v hlavní ose. Ve středu čelního frontu umožňují dva chodníčky přejít z příkopu réduitu ke kapli stojící na křižovatce cest vedoucích ke třem vedlejším bateriím. Dvě baterie umístěné po stranách réduitu jsou podobné. Nachází se tam dvě ložnice a jeden dělostřelecký sklad rámující zakořeněný průchod a tři travers-úkryty. Dělostřelecký sklad pravé baterie nemá střílnu na lampu, ale dvě přilehlé čtvercové otvory (± 50 cm strana). V blízkosti salientu III réduitu, na kontreskarpě, byla identifikována hlava výtahu. Může komunikovat pouze s kontreskarpovým skladem, který jsme nemohli prozkoumat pro nedostatek času. Existuje nějaký v blízkosti salientu II? Jelikož jsme neprozkoumali levou baterii, nic o tom nevíme. Baterie na špičce trojúhelníku také nebyla prozkoumána, ale plány nám tam ukazují šest travers-úkrytů, z nichž čtyři jsou zalomené. Dělostřelecká výbava, réduit a vedlejší dohromady, plánovala 68 kusů včetně 55 valových, 10 flankovacích a 3 moždířů. Pevnost se jeví v dobrém stavu zachování, nicméně vegetace nám zabránila zkontrolovat stav skarpy a kontreskarpy. Pravý prachový sklad a levá část obalové galerie jsou uzavřeny ve prospěch netopýrů. Vlastnictvo civilní ochrany Chaumont až do 15. prosince 2006, data, kdy jej získal soukromý jednotlivec a, navzdory ekologickým omezením, kupující si přeje bydlet ve fortu a nechat netopýry v klidu v částech, kde mají své ubikace. Koncem roku 2002 byly vedlejší baterie otevřené všem větrům.