Place de Paris, OSO de la ville, 1878-1881. 114 m/alt. 388 hommes et 31 pièces. Ce fort trapézoïdal est actuellement sur le territoire de la commune de Noisy-le-Grand. Il est construit sur un plan pratiquement identique à celui du fort de Champigny. La différence la plus notable est l’inversion des caponnières du front de tête, en l’occurrence ici, la caponnière double au saillant II et l’aileron au saillant III. Il est possible aussi que la contrescarpe ne soit pas en arceaux en décharge (à vérifier). Rarement dans le système Séré de Rivières, deux forts ont été aussi semblables. Son entrée s’ouvre au fond d’une petite courtine. L’entrée d’escarpe possède encore son pont-levis Pilter avec porte à translation verticale. Une source renseigne ici une casemate pour le tir indirect, mais, sur plan, nous ne l’avons pas décelée. Les traverses-abris sont au nombre de six, dont deux enracinées. Elles sont disposées à raison d’une par flanc, une enracinée à chacun des saillants du front de tête et deux traverses au centre de ce front de tête. Notons que, singulièrement, le corps de garde du ravelin coiffant la contrescarpe au-devant de l’entrée, possède deux locaux au niveau du fossé, sous le local de garde. Ce fort battait la vallée de la Marne et surveillait la voie ferrée venant de Belfort via Troyes. Un projet datant de 1911, resté sans suite, y prévoyait l’implantation de deux tourelles de mitrailleues. En 1944, l'explosion d'un dépôt de munitions détruisit une partie du casernement qui a été reconstruit partiellement depuis. En effet, des cinq travées sur deux niveaux (encadrées par deux demies travées), seules les deux de la gauche du casernement ont conservé leurs façades. Une descente d’eau a conservé dans sa partie inférieure sa bouche en fonte en forme de dauphin. Plusieurs grilles d’origine y subsistent, telles celles des gaines des caponnières. Ces caponnières sont dans un très bon état de conservation et étonnamment peu taguées. Après avoir servi de dépôt, ainsi qu’en témoignent les voies étroites, il resta longtemps à l’abandon et sa destruction fut même envisagée. Heureusement, depuis la mi-2008, ce fort revit grâce à une association dont le but est la sauvegarde des lieux.

Festung Paris, WSO der Stadt, 1878–1881. 114 m ü. M. 388 Mann und 31 Geschütze. Dieses trapezförmige Fort befindet sich heute auf dem Gebiet der Gemeinde Noisy-le-Grand. Es wurde nach einem Plan errichtet, der praktisch mit dem des Forts von Champigny identisch ist. Der auffälligste Unterschied ist die Umkehrung der Kaponnieren der Front, in diesem Fall die Doppelkaponniere an Frontbogen II und das Querruder an Frontbogen III. Es ist auch möglich, dass die Kontereskarpe nicht aus Entlastungsbögen besteht (muss noch überprüft werden). Selten waren sich zwei Forts im System Séré de Rivières so ähnlich. Der Eingang öffnet sich am Ende einer kleinen Kurtine. Der Steilwandeingang verfügt noch immer über seine Pilter-Zugbrücke mit einem vertikal verschiebbaren Tor. Eine Quelle weist hier auf eine Kasematte für indirektes Feuer hin, die wir jedoch auf dem Plan nicht entdecken konnten. Es gibt sechs Schutztraversen, von denen zwei verankert sind. Sie sind im Verhältnis 1:1 pro Flanke angeordnet, eine verankert an jedem der Vorsprünge der Front und zwei Traversen in der Mitte dieser Front. Bemerkenswert ist, dass das Wachhaus des Ravelin, das die Kontereskarpe vor dem Eingang krönt, zwei Räume auf Höhe des Grabens unter dem Wachhaus hat. Dieses Fort schützte das Marnetal und überwachte die Eisenbahnlinie von Belfort über Troyes. Ein nie weiterverfolgtes Projekt aus dem Jahr 1911 sah die Installation von zwei Maschinengewehrtürmen vor. 1944 zerstörte die Explosion eines Munitionsdepots einen Teil der Kaserne, der seitdem teilweise wieder aufgebaut wurde. Tatsächlich haben von den fünf Jochen auf zwei Ebenen (eingerahmt von zwei Halbjochen) nur die beiden linken der Kaserne ihre Fassaden behalten. Ein Wasserauslass hat im unteren Teil seine delfinförmige Mündung aus Gusseisen behalten. Mehrere Originalgitter sind erhalten, beispielsweise die der Kaponnierenhüllen. Diese Kaponnieren sind sehr gut erhalten und überraschend wenig beschädigt. Nachdem sie als Depot gedient hatten, wie die engen Straßen belegen, blieb sie lange Zeit verlassen, und man dachte sogar über ihre Zerstörung nach. Glücklicherweise wurde dieses Fort seit Mitte 2008 dank eines Vereins, dessen Ziel es ist, die Stätte zu erhalten, wiederbelebt.

Vesting Parijs, WSO van de stad, 1878-1881. 114 m/hoogte. 388 manschappen en 31 kanonnen. Dit trapeziumvormige fort bevindt zich momenteel op het grondgebied van de gemeente Noisy-le-Grand. Het is gebouwd volgens een plan dat vrijwel identiek is aan dat van het fort van Champigny. Het meest opvallende verschil is de omkering van de caponnières aan de voorgevel, in dit geval de dubbele caponnière bij saillant II en het rolroer bij saillant III. Het is ook mogelijk dat de contrescarp niet uit ontlastbogen bestaat (moet nog worden geverifieerd). Zelden in het Séré de Rivières-systeem waren twee forten zo vergelijkbaar. De ingang opent aan het einde van een kleine ringmuur. De ingang aan de steile helling heeft nog steeds de Pilter-ophaalbrug met een verticaal schuivende deur. Een bron geeft aan dat hier een kazemat voor indirect vuur was, maar we hebben die op de plattegrond niet aangetroffen. Er zijn zes schuilplaatsen, waarvan er twee geworteld zijn. Ze zijn gerangschikt met een frequentie van één per flank, één geworteld in elk van de saillanten van de voorgevel en twee traversen in het midden van deze voorgevel. Merk op dat, opmerkelijk genoeg, het wachthuisje van het ravelijn dat de contrescarp voor de ingang afdekt, twee kamers heeft ter hoogte van de gracht, onder het wachthuisje. Dit fort beschermde de Marne-vallei en bewaakte de spoorlijn die van Belfort via Troyes kwam. Een project uit 1911, dat nooit werd voortgezet, voorzag in de installatie van twee machinegeweertorens. In 1944 verwoestte de explosie van een munitiedepot een deel van de kazerne, die sindsdien gedeeltelijk is herbouwd. Van de vijf traveeën op twee niveaus (omlijst door twee halve traveeën) hebben alleen de twee links van de kazerne hun gevels behouden. Een wateruitlaat heeft in het onderste gedeelte zijn dolfijnvormige gietijzeren monding behouden. Verschillende originele roosters zijn bewaard gebleven, zoals die van de caponnièremantels. Deze caponnières zijn in zeer goede staat bewaard gebleven en verrassend weinig gemarkeerd. Nadat het als depot had gediend, zoals blijkt uit de smalle wegen, bleef het lange tijd verlaten en werd zelfs overwogen het te vernietigen. Gelukkig is dit fort sinds medio 2008 nieuw leven ingeblazen dankzij een vereniging die zich ten doel stelt de site te behouden.

Fortress Paris, WSO of the city, 1878-1881. 114 m/alt. 388 men and 31 guns. This trapezoidal fort is currently on the territory of the commune of Noisy-le-Grand. It is built on a plan practically identical to that of the fort of Champigny. The most notable difference is the inversion of the caponiers of the head front, in this case, the double caponier at salient II and the aileron at salient III. It is also possible that the counterscarp is not made of relieving arches (to be verified). Rarely in the Séré de Rivières system have two forts been so similar. Its entrance opens at the end of a small curtain wall. The scarp entrance still has its Pilter drawbridge with a vertically sliding door. A source indicates a casemate for indirect fire here, but we have not detected it on the plan. There are six shelter traverses, two of which are rooted. They are arranged at a rate of one per flank, one rooted at each of the salients of the head front and two traverses in the center of this head front. Note that, singularly, the guardhouse of the ravelin capping the counterscarp in front of the entrance, has two rooms at the level of the ditch, under the guardhouse. This fort protected the Marne valley and monitored the railway coming from Belfort via Troyes. A project dating from 1911, which was never followed up, provided for the installation of two machine gun turrets there. In 1944, the explosion of an ammunition depot destroyed part of the barracks, which has since been partially rebuilt. Indeed, of the five bays on two levels (framed by two half-bays), only the two on the left of the barracks have retained their facades. A water outlet has retained its dolphin-shaped cast iron mouth in its lower part. Several original grilles remain, such as those of the caponier sheaths. These caponiers are in a very good state of preservation and surprisingly little tagged. After serving as a depot, as evidenced by the narrow roads, it remained abandoned for a long time and its destruction was even considered. Fortunately, since mid-2008, this fort has been revived thanks to an association whose goal is to preserve the site.

Pevnost Paris, západní fronta města, 1878-1881. 114 m/výška. 388 mužů a 31 děl. Tato lichoběžníková pevnost se v současnosti nachází na území obce Noisy-le-Grand. Je postavena na plánu prakticky shodném s plánem pevnosti Champigny. Nejvýraznějším rozdílem je obrácená poloha kaponiérů v čele, v tomto případě dvojitý kaponiér u výběžku II a křidélka u výběžku III. Je také možné, že protiskluzová stěna není tvořena odlehčovacími oblouky (bude ověřeno). V systému Séré de Rivières se jen zřídka vyskytují dvě pevnosti tak podobné. Její vchod se otevírá na konci malé opěrné zdi. Vchod do skluzu má stále padací most Pilter s vertikálně posuvnými dveřmi. Zdroj uvádí zde kasematu pro nepřímou palbu, ale na plánu jsme ji nenašli. Existuje šest přístřeškových traverz, z nichž dvě jsou zakořeněné. Jsou uspořádány v poměru jedna na křídlo, jedna zakořeněná na každém z výběžků předního čela a dvě traverzy uprostřed tohoto předního čela. Všimněte si, že strážnice ravelinu, která lemuje protisráz před vchodem, má dvě místnosti v úrovni příkopu, pod strážnicí. Tato pevnost chránila údolí Marny a monitorovala železnici vedoucí z Belfortu přes Troyes. Projekt z roku 1911, který nebyl nikdy realizován, počítal s instalací dvou kulometných věží. V roce 1944 exploze muničního skladu zničila část kasáren, která byla od té doby částečně přestavěna. Z pěti polí na dvou úrovních (ohraničených dvěma polovičními polími) si ve skutečnosti pouze dvě nalevo od kasáren zachovaly své fasády. Výpust vody si ve spodní části zachovala litinové ústí ve tvaru delfína. Zachovalo se několik původních mříží, například mříže na krytech kaponírů. Tyto kaponiéry jsou ve velmi dobrém stavu zachování a překvapivě málo označené. Poté, co sloužily jako skladiště, jak dokazují úzké silnice, zůstaly dlouho opuštěné a dokonce se uvažovalo o jejich zničení. Naštěstí se od poloviny roku 2008 podařilo toto opevnění oživit díky sdružení, jehož cílem je zachovat toto místo.