En 1914, les forts sont abandonnés et à peine gardés par l'envahisseur. En 1915, les Allemands étudient les forts de Liège, Namur et Anvers et écrivent une étude détaillée de chaque ville fortifiée. Ils pensent réarmer les forts pour s'en servir comme positions d'appui pour leur infanterie.

En 1916, les Allemands réarment les forts de la Meuse pour l'infanterie. Divers aménagements ont lieu. Les coupoles sont souvent encore en place, mais sans artillerie.

Renforcements allemands en 1916

- Les latrines sont transférées à l'escarpe
- La boulangerie est transférée à l'escarpe
- Le débouché d'infanterie est renforcé par un gros bunker en béton armé avec quatre entrées, et l'intérieur garni de tôles ondulées cintrées, le tout avec des créneaux de tir pour fusil.
- Le corps de garde est renforcé, on bouche avec du béton les grandes fenêtres, et parfois des projecteurs sont installés
- Modification des cheminées de chauffage de l'escarpe et de la contrescarpe trop visibles pour des artilleurs ennemis
- Modification de l'entrée d'escarpe par une chicane en béton armé et suppression du pont roulant escamotable
- Anneau de béton armé autour des voussoirs des coupoles abîmées
- Ventilation forcée électrique et creusement d'une galerie d'air et de communication entre l'escarpe et la contrescarpe, et construction de deux prises d'air sur le glacis du fort
- Renforcement de galeries par des tôles ondulées cintrées qui servent de coffrage perdu pour du béton armé
- À Pontisse, le mur d'escarpe de gorge est reconstruit et n'est plus défendu que par un seul coffre. Ceci expliquerait la construction d'une caponnière d'escarpe pour la défense du fossé S‑IV vers l'entrée (années '30).

En 1918, novembre, les forts sont rendus aux Belges dans un meilleur état qu'après les combats de 1914. Après guerre, on va décider de réarmer les forts et de créer des bunkers pour protéger la frontière Est. Im Jahr 1914 werden die Forts aufgegeben und kaum vom Eindringling bewacht. 1915 untersuchen die Deutschen die Forts von Lüttich, Namur und Antwerpen und verfassen eine detaillierte Studie jeder befestigten Stadt. Sie denken daran, die Forts wieder zu bewaffnen, um sie als Stützpunkte für ihre Infanterie zu nutzen.

1916 bewaffnen die Deutschen die Maasforts für die Infanterie wieder. Verschiedene Anpassungen werden vorgenommen. Die Kuppeln sind oft noch vorhanden, aber ohne Artillerie.

Deutsche Verstärkungen 1916

- Die Latrinen werden an die Eskarpe verlegt
- Die Bäckerei wird an die Eskarpe verlegt
- Der Infanterieausgang wird durch einen großen Bunker aus Stahlbeton mit vier Eingängen verstärkt, das Innere mit gebogenen Wellblechen ausgekleidet, das Ganze mit Gewehrschießscharten.
- Die Wachstube wird verstärkt, die großen Fenster werden mit Beton zugemauert, und manchmal werden Scheinwerfer installiert
- Änderung der zu auffälligen Heizungskamine der Eskarpe und Kontreskarpe für feindliche Artilleristen
- Umbau des Eskarpeneingangs durch eine Stahlbetonschikane und Entfernung der versenkbaren Rollbrücke
- Stahlbetonring um die beschädigten Wölbsteine der Kuppeln
- Elektrische Zwangsbelüftung und Anlage eines Luft- und Verbindungsstollens zwischen Eskarpe und Kontreskarpe sowie Bau von zwei Luftansaugstellen auf dem Glacis des Forts
- Verstärkung von Galerien durch gebogene Wellbleche, die als verlorene Schalung für Stahlbeton dienen
- In Pontisse wird die Kehleskarpenmauer wiederaufgebaut und nur noch von einer einzigen Kasematte verteidigt. Dies würde den Bau einer Eskarpenkaponniere zur Verteidigung des Grabens S‑IV zum Eingang hin (1930er Jahre) erklären.

Im November 1918 werden die Forts den Belgiern in einem besseren Zustand zurückgegeben als nach den Kämpfen von 1914. Nach dem Krieg wird beschlossen, die Forts wieder zu bewaffnen und Bunker zum Schutz der Ostgrenze zu errichten. In 1914 worden de forten verlaten en nauwelijks bewaakt door de binnenvaller. In 1915 bestuderen de Duitsers de forten van Luik, Namen en Antwerpen en schrijven een gedetailleerde studie van elke versterkte stad. Ze denken erover de forten te herbewapenen om ze te gebruiken als steunpunten voor hun infanterie.

In 1916 herbewapenen de Duitsers de Maasforts voor de infanterie. Er vinden verschillende aanpassingen plaats. De koepels zijn vaak nog aanwezig, maar zonder artillerie.

Duitse versterkingen in 1916

- De latrines worden overgebracht naar de escarpe
- De bakkerij wordt overgebracht naar de escarpe
- De infanterie-uitgang wordt versterkt door een grote bunker van gewapend beton met vier ingangen, en de binnenkant bekleed met gebogen golfplaten, alles met geweerschietgaten.
- De wachtpost wordt versterkt, de grote vensters worden met beton dichtgemaakt, en soms worden zoeklichten geïnstalleerd
- Wijziging van de te zichtbare verwarmingsschoorstenen van de escarpe en contrescarpe voor vijandelijke artilleristen
- Wijziging van de escarpe-ingang door een versperring van gewapend beton en verwijdering van de wegklapbare rolburg
- Ring van gewapend beton rond de beschadigde wiggen van de koepels
- Elektrische geforceerde ventilatie en het graven van een lucht- en verbindingsgalerij tussen de escarpe en de contrescarpe, en de bouw van twee luchtinlaten op het glacis van het fort
- Versterking van galerijen met gebogen golfplaten die dienen als verloren bekisting voor gewapend beton
- In Pontisse wordt de keelescarpenmuur herbouwd en wordt nog slechts door één enkele kazemat verdedigd. Dit zou de bouw van een escarpenkaponière voor de verdediging van de gracht S‑IV richting de ingang (jaren '30) verklaren.

In november 1918 worden de forten aan de Belgen teruggegeven in betere staat dan na de gevechten van 1914. Na de oorlog wordt besloten de forten te herbewapenen en bunkers te bouwen ter bescherming van de oostgrens. In 1914, the forts are abandoned and barely guarded by the invader. In 1915, the Germans study the forts of Liège, Namur and Antwerp and write a detailed study of each fortified city. They consider rearming the forts to use them as support positions for their infantry.

In 1916, the Germans rearm the Meuse forts for infantry. Various modifications take place. The cupolas are often still in place, but without artillery.

German reinforcements in 1916

- Latrines are transferred to the escarp
- The bakery is transferred to the escarp
- The infantry exit is reinforced by a large reinforced concrete bunker with four entrances, and the interior lined with curved corrugated iron, all with rifle loopholes.
- The guardroom is reinforced, the large windows are bricked up with concrete, and sometimes searchlights are installed
- Modification of the heating chimneys of the escarp and counterscarp, too visible to enemy artillerymen
- Modification of the escarp entrance by a reinforced concrete chicane and removal of the retractable rolling bridge
- Reinforced concrete ring around the damaged voussoirs of the cupolas
- Electric forced ventilation and excavation of an air and communication gallery between the escarp and the counterscarp, and construction of two air intakes on the fort's glacis
- Reinforcement of galleries with curved corrugated iron serving as lost formwork for reinforced concrete
- At Pontisse, the gorge escarp wall is rebuilt and is only defended by a single casemate. This would explain the construction of an escarp caponier for the defense of the S‑IV ditch towards the entrance (1930s).

In November 1918, the forts are returned to the Belgians in better condition than after the fighting of 1914. After the war, it will be decided to rearm the forts and create bunkers to protect the eastern border. V roce 1914 jsou pevnosti opuštěny a okupantem jen stěží střeženy. V roce 1915 Němci studují pevnosti Lutychu, Namuru a Antverp a píší podrobnou studii každého opevněného města. Uvažují o přezbrojení pevností, aby je mohli použít jako opěrné body pro svou pěchotu.

V roce 1916 Němci přezbrojují mézské pevnosti pro pěchotu. Probíhají různé úpravy. Kopule jsou často stále na místě, ale bez dělostřelectva.

Německá zesílení v roce 1916

- Latríny jsou přemístěny do eskarpy
- Pekárna je přemístěna do eskarpy
- Pěchotní východ je zesílen velkým železobetonovým bunkrem se čtyřmi vchody a vnitřek je vyložen obloukovitým vlnitým plechem, vše s puškovými střílnami.
- Strážnice je zesílena, velká okna jsou zazděna betonem a někdy jsou instalovány reflektory
- Úprava příliš nápadných komínů vytápění eskarpy a kontreskarpy pro nepřátelské dělostřelce
- Úprava vstupu do eskarpy pomocí železobetonové zatarasovací zdi a odstranění zasouvacího otočného mostu
- Železobetonový prstenec kolem poškozených klenáků kopulí
- Elektrické nucené větrání a vyražení vzdušné a spojovací galerie mezi eskar-pou a kontreskarpou a výstavba dvou sacích otvorů vzduchu na glacis pevnosti
- Zesílení galerií obloukovitým vlnitým plechem, který slouží jako ztracené bednění pro železobeton
- V Pontisse je krční eskarpová zeď přestavěna a je bráněna pouze jedinou kasematou. To by vysvětlovalo stavbu eskarpové kaponiéry pro obranu příkopu S‑IV směrem ke vchodu (30. léta).

V listopadu 1918 jsou pevnosti vráceny Belgičanům v lepším stavu než po bojích v roce 1914. Po válce se rozhodne o přezbrojení pevností a vybudování bunkrů na ochranu východní hranice. © Paul Charlier

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Position fortifiée de Liège, Antwerpen (position fortifiée d')