Alger. L’îlot de la Marine, sur lequel est établie la batterie de l’Amirauté, est constitué par la réunion, entre elles et au continent, des quatre îlots à l’origine même du port d’Alger, et du nom de la ville. Nommés El Djezaïr (les îles) par les Arabes, ces îlots, situés au nord de la baie d’Alger, formaient, à l’origine, le seul abri offrant une protection aux navires, entre Arzew et Bougie. Le premier fort y est construit, sur l’îlot principal, par les Espagnols, en 1510. Il est baptisé Penon de l’Algel. En 1529, les Turcs s’emparent de l’ouvrage. Ils vont alors le démolir, réunir des îlots, et y construire une série de forts. Ils sont armés de nombreux canons de gros calibre. Le plus gros se rendra célèbre en 1686, en envoyant, en direction de l’escadre de l’amiral Duquesne, le corps désarticulé du consul de France, le père Levacher. Il y gagnera le nom de « Consulaire ». Ce canon, d’une longueur de 6,25 mètres, est maintenant exposé à Brest. Au moment de la prise d’Alger, en 1830, la défense comprend huit ouvrages, armés de 293 pièces, pour la plupart installées sous casemates, ainsi qu’une tour fanal. L’îlot de la Marine, qui va dès lors former l’enracinement de la jetée nord du nouveau port, est alors complètement transformé, en même temps qu’est réalisée la nouvelle enceinte de la ville. La surface est entièrement occupée par un ouvrage qui comprend les locaux de l’amirauté, des casernes, un magasin à poudre, des casemates et des emplacements de pièces de côte. L’ancien port est transformé pour accueillir les torpilleurs de la défense mobile. L’ouvrage n’est pas armé en 1914, car la batterie de côte a été déclassée en août 1888. Le programme de 1922 prévoit la réalisation d’une batterie d’artillerie légère, armée de 4 canons de 120 Mle 1878 sur affût Mle 1916. Primitivement prévue à la pointe d’El Kettani, elle est en définitive édifiée au nord de l’ouvrage de l’Amirauté. Les pièces sont logées dans des alvéoles en béton, avec un entraxe de 40 mètres. Le poste de direction de tir est situé à gauche des pièces. La batterie dispose d’un projecteur de 150 GP. Elle est placée « en réserve » en juillet 1940. Réarmée avec du personnel disponible, elle contribue à l’échec du forçage du port d’Alger, par les destroyers britanniques Malcom et Broke, lors de l’opération Torch, dans la nuit du 7 au 8 novembre 1942. Elle est alors immortalisée par une photo de l’amiral Darlan, certainement une des dernières avant son assassinat, prise devant un des canons de 120 de la batterie, en novembre ou décembre 1942. © JJM 22/01/2026

Algier. Die Marineinsel, auf der die Admiralitätsbatterie errichtet ist, entsteht durch die Verbindung der vier Inseln, die selbst den Ursprung des Hafens von Algier und den Namen der Stadt bilden, untereinander und mit dem Festland. Von den Arabern El Djezaïr (die Inseln) genannt, bildeten diese nördlich der Bucht von Algier gelegenen Inseln ursprünglich den einzigen Schutz bietenden Hafen für Schiffe zwischen Arzew und Bougie. Die erste Festung wird dort 1510 von den Spaniern auf der Hauptinsel erbaut. Sie erhält den Namen Penon de l’Algel. 1529 erobern die Türken das Werk. Sie werden es dann abreißen, die Inseln verbinden und eine Reihe von Forts errichten. Sie sind mit zahlreichen großkalibrigen Kanonen bewaffnet. Die größte wird 1686 berühmt werden, als sie in Richtung des Geschwaders von Admiral Duquesne den zerstückelten Körper des französischen Konsuls, Pater Levacher, schleudert. Sie erhält dadurch den Namen „Consulaire“. Diese Kanone, 6,25 Meter lang, ist heute in Brest ausgestellt. Zum Zeitpunkt der Einnahme von Algier 1830 umfasst die Verteidigung acht Werke, bewaffnet mit 293 Geschützen, die meisten in Kasematten installiert, sowie einen Leuchtturm. Die Marineinsel, die fortan die Verankerung des Nordkais des neuen Hafens bildet, wird dann vollständig umgestaltet, gleichzeitig mit der Errichtung der neuen Stadtmauer. Die Fläche wird vollständig von einem Werk eingenommen, das die Räumlichkeiten der Admiralität, Kasernen, ein Pulvermagazin, Kasematten und Stellungen für Küstengeschütze umfasst. Der alte Hafen wird für die Torpedoboote der mobilen Verteidigung umgebaut. Das Werk ist 1914 nicht bewaffnet, da die Küstenbatterie im August 1888 außer Dienst gestellt wurde. Das Programm von 1922 sieht den Bau einer leichten Artilleriebatterie vor, bewaffnet mit 4 Geschützen 120 mm Mle 1878 auf Lafette Mle 1916. Ursprünglich auf der Spitze von El Kettani geplant, wird sie schließlich nördlich des Admiralitätswerks errichtet. Die Geschütze sind in Betonbettungen untergebracht, mit einem Achsabstand von 40 Metern. Der Feuerleitstand befindet sich links der Geschütze. Die Batterie verfügt über einen 150-GP-Scheinwerfer. Sie wird im Juli 1940 „in Reserve“ gestellt. Mit verfügbarem Personal wiederbewaffnet, trägt sie zum Scheitern des Durchbruchsversuchs im Hafen von Algier durch die britischen Zerstörer Malcolm und Broke während der Operation Torch in der Nacht vom 7. auf den 8. November 1942 bei. Sie wird dann durch ein Foto von Admiral Darlan verewigt, sicherlich eines der letzten vor seiner Ermordung, aufgenommen vor einem der 120-mm-Geschütze der Batterie, im November oder Dezember 1942. © JJM 22/01/2026

Algiers. Het Marine-eiland, waarop de Admiraliteitsbatterij is gevestigd, ontstaat door het verbinden van de vier eilandjes die zelf aan de oorsprong liggen van de haven van Algiers en van de naam van de stad. Door de Arabieren El Djezaïr (de eilanden) genoemd, vormden deze ten noorden van de baai van Algiers gelegen eilandjes oorspronkelijk de enige beschutte haven voor schepen tussen Arzew en Bougie. Het eerste fort wordt daar in 1510 door de Spanjaarden op het hoofdeiland gebouwd. Het krijgt de naam Penon de l’Algel. In 1529 veroveren de Turken het werk. Ze zullen het vervolgens slopen, de eilandjes verbinden en er een reeks forten bouwen. Ze zijn bewapend met talrijke grootkaliber kanonnen. De grootste zal in 1686 beroemd worden, wanneer hij in de richting van het eskader van admiraal Duquesne het uit elkaar gerukte lichaam van de Franse consul, vader Levacher, slingert. Hij zal daardoor de naam « Consulaire » krijgen. Dit kanon, 6,25 meter lang, is nu tentoongesteld in Brest. Ten tijde van de inname van Algiers in 1830 omvat de verdediging acht werken, bewapend met 293 stukken, meestal geïnstalleerd in kazematten, en een lichttoren. Het Marine-eiland, dat voortaan de verankering van de noordelijke pier van de nieuwe haven vormt, wordt dan volledig getransformeerd, tegelijk met de voltooiing van de nieuwe stadsomwalling. Het oppervlak wordt volledig ingenomen door een werk dat de lokalen van de admiraliteit, kazernes, een kruitmagazijn, kazematten en opstellingen voor kustgeschut omvat. De oude haven wordt verbouwd voor de torpedoboten van de mobiele verdediging. Het werk is in 1914 niet bewapend, omdat de kustbatterij in augustus 1888 buiten dienst is gesteld. Het programma van 1922 voorziet in de bouw van een lichte artilleriebatterij, bewapend met 4 kanonnen 120 mm Mle 1878 op affuit Mle 1916. Oorspronkelijk gepland op de punt van El Kettani, wordt ze uiteindelijk ten noorden van het Admiraliteitswerk gebouwd. De stukken zijn ondergebracht in betonnen beddingen, met een onderlinge afstand van 40 meter. De vuurleidingspost bevindt zich links van de stukken. De batterij beschikt over een 150 GP zoeklicht. Ze wordt in juli 1940 « in reserve » geplaatst. Opnieuw bewapend met beschikbaar personeel, draagt ze bij aan het mislukken van de doorbraakpoging in de haven van Algiers door de Britse destroyers Malcolm en Broke tijdens operatie Torch, in de nacht van 7 op 8 november 1942. Ze wordt vervolgens vereeuwigd door een foto van admiraal Darlan, zeker een van de laatste voor zijn moord, genomen voor een van de 120 mm kanonnen van de batterij, in november of december 1942. © JJM 22/01/2026

Algiers. The Marine islet, on which the Admiralty battery is established, is formed by the joining together, and to the mainland, of the four islets that are at the very origin of the port of Algiers and the city's name. Named El Djezaïr (the islands) by the Arabs, these islets, located north of the Bay of Algiers, originally formed the only shelter offering protection to ships between Arzew and Bougie. The first fort is built there, on the main islet, by the Spaniards in 1510. It is named Penon de l’Algel. In 1529, the Turks capture the work. They will then demolish it, join the islets together, and build a series of forts. They are armed with numerous large-caliber guns. The largest will become famous in 1686, by launching, towards the squadron of Admiral Duquesne, the dismembered body of the French consul, Father Levacher. It will earn the name "Consulaire". This gun, 6.25 meters long, is now on display in Brest. At the time of the capture of Algiers in 1830, the defense comprises eight works, armed with 293 pieces, mostly installed in casemates, as well as a lighthouse tower. The Marine islet, which will henceforth form the anchoring of the north jetty of the new port, is then completely transformed, at the same time as the new city enclosure is completed. The surface is entirely occupied by a work that includes the admiralty premises, barracks, a powder magazine, casemates, and positions for coastal guns. The old port is converted to accommodate the torpedo boats of the mobile defense. The work is not armed in 1914, as the coastal battery was decommissioned in August 1888. The 1922 program provides for the construction of a light artillery battery, armed with 4 guns 120 mm Mle 1878 on mounting Mle 1916. Originally planned at the tip of El Kettani, it is finally built north of the Admiralty work. The guns are housed in concrete emplacements, with a spacing of 40 meters. The fire direction post is located to the left of the guns. The battery has a 150 GP searchlight. It is placed "in reserve" in July 1940. Re-armed with available personnel, it contributes to the failure of the forcing of the port of Algiers by the British destroyers Malcolm and Broke during Operation Torch, on the night of November 7-8, 1942. It is then immortalized by a photo of Admiral Darlan, certainly one of the last before his assassination, taken in front of one of the 120 mm guns of the battery, in November or December 1942. © JJM 22/01/2026

Alžír. Námořní ostrůvek, na kterém je zřízena Admiralitní baterie, vzniká spojením čtyř ostrůvků, které jsou samotným původem přístavu Alžír a názvu města, navzájem a s pevninou. Arabové je nazývali El Djezaïr (ostrovy) a tyto ostrůvky se nacházející se na sever od Alžírského zálivu tvořily původně jediné útočiště poskytující ochranu lodím mezi Arzew a Bougie. První pevnost zde byla postavena Španěly v roce 1510 na hlavním ostrůvku. Dostala jméno Penon de l’Algel. V roce 1529 dílo dobyli Turci. Poté jej zboří, spojí ostrůvky a postaví zde řadu pevností. Ty jsou vyzbrojeny četnými děly velké ráže. Největší z nich se proslaví v roce 1686, když vrhne směrem k eskadře admirála Duquesna rozčtvrcené tělo francouzského konzula, otce Levachera. Získá tak jméno „Consulaire“. Toto dělo, dlouhé 6,25 metru, je nyní vystaveno v Brestu. V době dobytí Alžíru v roce 1830 se obrana skládala z osmi děl, vyzbrojených 293 kusy děl, většinou umístěných v kasematách, a také z majákové věže. Námořní ostrůvek, který od té doby tvoří ukotvení severního mola nového přístavu, je pak zcela přeměněn, současně s dokončením nového městského opevnění. Plochu zcela zaujímá dílo, které zahrnuje prostory admirality, kasáren, prachárny, kasematy a postavení pro pobřežní děla. Starý přístav je přestavěn pro torpédoborce mobilní obrany. Dílo není v roce 1914 vyzbrojeno, protože pobřežní baterie byla v srpnu 1888 vyřazena. Program z roku 1922 počítá se stavbou lehkého dělostřelecké baterie, vyzbrojené 4 děly 120 mm Mle 1878 na lafetě Mle 1916. Původně plánována na špičce El Kettani, je nakonec postavena severně od Admiralitního díla. Děla jsou umístěna v betonových lůžkách s roztečí 40 metrů. Stanoviště řízení palby se nachází vlevo od děl. Baterie má světlomet 150 GP. V červenci 1940 je umístěna „do zálohy“. Znovu vyzbrojena dostupným personálem přispěje k neúspěchu pokusu o průnik do přístavu Alžír britskými torpédoborci Malcolm a Broke během operace Torch v noci ze 7. na 8. listopadu 1942. Je pak zvěčněna fotografií admirála Darlana, jistě jednou z posledních před jeho atentátem, pořízenou před jedním z 120mm děl baterie v listopadu nebo prosinci 1942. © JJM 22/01/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Alger, Musoir Nord (batterie du)