Lang Son.
Cet ouvrage porte le nom du général Louis Brière de l’Isle (1827-1896), ancien gouverneur du Sénégal, puis commandant les troupes du Tonkin pendant la guerre franco-chinoise, de 1884 à 1885. C’est le plus important des trois ouvrages réalisés, entre 1942 et 1945, pour la défense de Lang Son. Construit sur l’emplacement d’un poste du 19e siècle, il se compose de deux groupes, est et ouest, culminant à 391 et 427 mètres, à deux kilomètres au sud-sud-ouest de la ville. Il comporte une infrastructure souterraine, comprenant un poste de commandement, un casernement, une centrale électrique et des magasins. Cet ensemble est relié par puits à un niveau intermédiaire, qui dessert les casemates de défense de l’escarpe. Le niveau supérieur comprend des casemates pour canons et des observatoires, ainsi que le casernement extérieur. Le 9 mars 1945, l’ouvrage n’est pas achevé. Le réseau de barbelés n’a pas été mis en place, et les grilles d’entrée non plus. L’éclairage n’est pas opérationnel, et le réseau téléphonique est incomplet. L’ouvrage abrite le poste de commandement du chef de bataillon Bœry, commandant le 2e bataillon du 3e RTT (Régiment de Tirailleurs Tonkinois). La garnison, composée d’une section de la 20e compagnie du 3e RTT, aux ordres du sous-lieutenant Chomette, et d’un détachement d’artillerie de la 24e batterie du 4e RAC, est incomplète. Il manque une section d’infanterie. Les casemates d’artillerie n’ont pas reçu leurs volets blindés, ce qui, outre le manque de protection du matériel et des servants, offre un accès facile à l’assaillant. Outre celui, organique, de l’effectif, l’armement comprend :
Les canons proviennent de navires, militaires et de commerce, désarmés à Saigon. Les fusils-mitrailleurs Lewis font partie d’un lot remis par les Japonais en 1942, au titre des accords franco-japonais. Ils proviennent de Hong-Kong, où ils ont été pris aux troupes britanniques capturées. Cette livraison comportait deux cents fusils-mitrailleurs Lewis et cinquante mitrailleuses, avec deux millions de cartouches, vingt mortiers de 2 inch, avec 2 000 coups, mille fusils Lee-Enfield, avec un million de cartouches, et cinq cents revolvers Colt avec cinq cent mille cartouches. Le rocher Van Méou, aux casemates incrustées dans le roc, défend la route d’accès à l’ouvrage. La garnison livre un combat acharné à l’extérieur, puis à l’intérieur du fort. Les survivants, dont le commandant Boery, blessé, sont assassinés après leur reddition. Le sous-lieutenant Chomette et deux hommes, blessés et qui ont simulé la mort après l’exécution, sont les seuls rescapés. Les superstructures de l’ouvrage sont détruites par les troupes chinoises, avant leur départ, en 1946. Le 26 novembre 1946, il est repris par une section du 21e RIC, qui s’en empare sans difficulté. De nos jours, l’ouvrage n’est qu’un chaos de blocs détruits, dont certaines parties ont été projetées très loin. Nous n’avons pu accéder qu’au réseau de galeries de l’étage intermédiaire de la partie ouest. Les puits vers l’étage inférieur sont obstrués, et l’entrée principale de l’ouvrage est complètement impraticable.
Dieses Werk trägt den Namen von General Louis Brière de l’Isle (1827-1896), ehemaliger Gouverneur des Senegal, dann Befehlshaber der Truppen von Tonkin während des Französisch-Chinesischen Krieges von 1884 bis 1885. Es ist das bedeutendste der drei Werke, die zwischen 1942 und 1945 für die Verteidigung von Lang Son errichtet wurden. Auf der Stelle eines Postens aus dem 19. Jahrhundert erbaut, besteht es aus zwei Gruppen, Ost und West, die auf 391 und 427 Metern Höhe gipfeln, zwei Kilometer südsüdwestlich der Stadt. Es verfügt über eine unterirdische Infrastruktur, bestehend aus einem Gefechtsstand, einer Kaserne, einem Elektrizitätswerk und Magazinen. Diese Anlage ist über Schächte mit einem Zwischengeschoss verbunden, das die Kasematten zur Verteidigung der Eskarpe versorgt. Das Obergeschoss umfasst Kanonenkasematten und Beobachtungsposten sowie die Außenkaserne. Am 9. März 1945 ist das Werk nicht fertiggestellt. Das Stacheldrahtnetz wurde nicht angebracht, ebenso wenig die Eingangsgitter. Die Beleuchtung ist nicht betriebsbereit, und das Telefonnetz ist unvollständig. Das Werk beherbergt den Gefechtsstand von Bataillonschef Bœry, dem Kommandeur des 2. Bataillons des 3. RTT (Tonkin-Schützenregiments). Die Garnison, bestehend aus einer Sektion der 20. Kompanie des 3. RTT unter dem Befehl von Unterleutnant Chomette und einem Artilleriedetachement der 24. Batterie des 4. RAC, ist unvollständig. Eine Infanteriesektion fehlt. Die Artilleriekasematten haben ihre Panzerklappen nicht erhalten, was neben dem fehlenden Schutz des Materials und der Bedienungen dem Angreifer einen leichten Zugang bietet. Neben der organischen Personalstärke umfasst die Bewaffnung:
Die Kanonen stammen von in Saigon außer Dienst gestellten Kriegs- und Handelsschiffen. Die Lewis-Leichtmaschinengewehre sind Teil einer Lieferung, die 1942 von den Japanern im Rahmen der französisch-japanischen Abkommen übergeben wurde. Sie stammen aus Hongkong, wo sie den erbeuteten britischen Truppen abgenommen wurden. Diese Lieferung umfasste zweihundert Lewis-Leichtmaschinengewehre und fünfzig Maschinengewehre mit zwei Millionen Patronen, zwanzig 2-inch-Mörser mit 2.000 Schuss, tausend Lee-Enfield-Gewehre mit einer Million Patronen und fünfhundert Colt-Revolver mit fünfhunderttausend Patronen. Der Felsen Van Méou mit seinen in den Fels eingelassenen Kasematten verteidigt die Zufahrtsstraße zum Werk. Die Garnison liefert einen erbitterten Kampf außerhalb und dann innerhalb des Forts. Die Überlebenden, darunter der verwundete Kommandant Boery, werden nach ihrer Kapitulation ermordet. Unterleutnant Chomette und zwei Männer, verwundet und die nach der Hinrichtung den Tod vortäuschten, sind die einzigen Überlebenden. Die Aufbauten des Werks werden 1946 von chinesischen Truppen vor deren Abzug zerstört. Am 26. November 1946 wird es von einer Sektion des 21. RIC zurückerobert, die es problemlos einnimmt. Heutzutage ist das Werk nur noch ein Chaos zerstörter Blöcke, von denen einige Teile sehr weit weggeschleudert wurden. Wir konnten nur das Gangsystem des Zwischengeschosses des Westteils erreichen. Die Schächte zum Untergeschoss sind versperrt, und der Haupteingang des Werks ist völlig unpassierbar.
Dit werk draagt de naam van generaal Louis Brière de l’Isle (1827-1896), voormalig gouverneur van Senegal, daarna bevelhebber van de troepen van Tonkin tijdens de Frans-Chinese oorlog van 1884 tot 1885. Het is het belangrijkste van de drie werken die tussen 1942 en 1945 voor de verdediging van Lang Son werden gerealiseerd. Gebouwd op de plaats van een 19e-eeuwse post, bestaat het uit twee groepen, oost en west, die culmineren op 391 en 427 meter hoogte, twee kilometer ten zuidzuidwesten van de stad. Het beschikt over een ondergrondse infrastructuur, bestaande uit een commandopost, een kazerne, een elektriciteitscentrale en magazijnen. Dit geheel is via schachten verbonden met een tussenverdieping, die de kazematten voor de verdediging van de escarpe bedient. De bovenverdieping omvat kazematten voor kanonnen en observatieposten, alsmede de buitenkazerne. Op 9 maart 1945 is het werk niet voltooid. Het prikkeldraadnet is niet aangebracht, evenmin als de ingangsroosters. De verlichting is niet operationeel, en het telefoonnetwerk is onvolledig. Het werk herbergt de commandopost van bataljonschef Bœry, commandant van het 2e bataljon van het 3e RTT (Regiment Tonkinse Scherpschutters). Het garnizoen, bestaande uit een sectie van de 20e compagnie van het 3e RTT onder bevel van onderluitenant Chomette en een artilleriedetachement van de 24e batterij van het 4e RAC, is onvolledig. Een infanteriesectie ontbreekt. De artilleriekazematten hebben hun pantserluiken niet ontvangen, wat naast het gebrek aan bescherming van het materieel en de bedieningen de aanvaller gemakkelijke toegang biedt. Naast de organieke sterkte omvat de bewapening:
De kanonnen zijn afkomstig van in Saigon buiten dienst gestelde oorlogs- en handelsschepen. De Lewis lichte mitrailleurs maken deel uit van een partij die in 1942 door de Japanners werd overgedragen in het kader van de Frans-Japanse akkoorden. Ze komen uit Hongkong, waar ze zijn afgenomen van de gevangen genomen Britse troepen. Deze levering omvatte tweehonderd Lewis lichte mitrailleurs en vijftig mitrailleurs met twee miljoen patronen, twintig 2-inch-mortieren met 2.000 schoten, duizend Lee-Enfield-geweren met een miljoen patronen en vijfhonderd Colt-revolvers met vijfhonderdduizend patronen. De rots Van Méou met zijn in de rots uitgehouwen kazematten verdedigt de toegangsweg tot het werk. Het garnizoen levert een hevige strijd buiten en daarbinnen in het fort. De overlevenden, onder wie de gewonde commandant Boery, worden na hun overgave vermoord. Onderluitenant Chomette en twee mannen, gewond en die na de executie de dood veinsden, zijn de enige overlevenden. De bovenbouw van het werk wordt in 1946 verwoest door Chinese troepen, voor hun vertrek. Op 26 november 1946 wordt het heroverd door een sectie van het 21e RIC, die het zonder moeite inneemt. Tegenwoordig is het werk slechts een chaos van vernielde blokken, waarvan sommige delen zeer ver zijn weggeslingerd. We konden alleen het gangenstelsel van de tussenverdieping van het westelijke deel bereiken. De schachten naar de benedenverdieping zijn geblokkeerd en de hoofdingang van het werk is volkomen onbegaanbaar.
This work bears the name of General Louis Brière de l’Isle (1827-1896), former governor of Senegal, then commander of the troops of Tonkin during the Franco-Chinese War from 1884 to 1885. It is the most important of the three works built between 1942 and 1945 for the defence of Lang Son. Built on the site of a 19th-century post, it consists of two groups, east and west, culminating at 391 and 427 metres, two kilometres south-south-west of the town. It has an underground infrastructure, comprising a command post, barracks, an electric power plant and magazines. This complex is connected by shafts to an intermediate level, which serves the casemates for the defence of the escarp. The upper level includes gun casemates and observation posts, as well as the external barracks. On 9 March 1945, the work is not finished. The barbed wire network has not been installed, nor have the entrance grilles. The lighting is not operational, and the telephone network is incomplete. The work houses the command post of Battalion Chief Bœry, commanding the 2nd battalion of the 3rd RTT (Tonkinese Rifle Regiment). The garrison, composed of a section of the 20th company of the 3rd RTT, under the orders of Second Lieutenant Chomette, and an artillery detachment of the 24th battery of the 4th RAC, is incomplete. An infantry section is missing. The artillery casemates have not received their armoured flaps, which, besides the lack of protection for the equipment and crews, offers easy access to the attacker. Besides the organic strength of the personnel, the armament comprises:
The guns come from warships and merchant ships disarmed at Saigon. The Lewis light machine guns are part of a batch handed over by the Japanese in 1942 under the Franco-Japanese agreements. They come from Hong Kong, where they were taken from captured British troops. This delivery comprised two hundred Lewis light machine guns and fifty machine guns with two million rounds, twenty 2-inch mortars with 2,000 rounds, one thousand Lee-Enfield rifles with one million rounds, and five hundred Colt revolvers with five hundred thousand rounds. The Van Méou rock, with its rock-embedded casemates, defends the access road to the work. The garrison puts up a fierce fight outside and then inside the fort. The survivors, including the wounded Commander Boery, are murdered after their surrender. Second Lieutenant Chomette and two men, wounded and who feigned death after the execution, are the only survivors. The work's superstructures are destroyed by Chinese troops, before their departure, in 1946. On 26 November 1946, it is recaptured by a section of the 21st RIC, which takes it without difficulty. Nowadays, the work is just a chaos of destroyed blocks, some parts of which have been thrown very far. We were only able to access the gallery network of the intermediate level of the western part. The shafts to the lower level are blocked, and the main entrance to the work is completely impassable.
Toto dílo nese jméno generála Louise Brière de l’Isle (1827-1896), bývalého guvernéra Senegalu, poté velitele jednotek Tonkinu během francouzsko-čínské války v letech 1884 až 1885. Je nejvýznamnějším ze tří děl postavených v letech 1942 až 1945 na obranu Lang Son. Postaveno na místě stanoviště z 19. století, skládá se ze dvou skupin, východní a západní, vrcholících ve výšce 391 a 427 metrů, dva kilometry jihojihozápadně od města. Má podzemní infrastrukturu zahrnující velitelské stanoviště, kasárny, elektrárnu a sklady. Tento celek je propojen šachtami s mezilehlým patrem, které obsluhuje kasematy pro obranu eskarpy. Horní patro zahrnuje kasematy pro děla a pozorovatelny, jakož i vnější kasárny. Dne 9. března 1945 není dílo dokončeno. Síť ostnatého drátu nebyla instalována, stejně jako vstupní mříže. Osvětlení není funkční a telefonní síť je neúplná. Dílo ukrývá velitelské stanoviště velitele praporu Bœryho, velitele 2. praporu 3. pluku RTT (Pluk tonkinských střelců). Posádka, složená ze sekce 20. roty 3. pluku RTT pod velením podporučíka Chometteho a dělostřeleckého oddílu 24. baterie 4. pluku RAC, je neúplná. Chybí jedna pěchotní sekce. Dělostřelecké kasematy nedostaly své pancéřové klapky, což kromě nedostatku ochrany materiálu a obsluh nabízí útočníkovi snadný přístup. Kromě organického stavu personálu zahrnuje výzbroj:
Děla pocházejí z vojenských a obchodních lodí vyřazených v Saigonu. Lehké kulomety Lewis jsou součástí dodávky předané Japonci v roce 1942 v rámci francouzsko-japonských dohod. Pocházejí z Hongkongu, kde byly ukořistěny zajatým britským jednotkám. Tato dodávka zahrnovala dvě stě lehkých kulometů Lewis a padesát kulometů se dvěma miliony nábojů, dvacet 2palcových minometů s 2 000 náboji, tisíc pušek Lee-Enfield s jedním milionem nábojů a pět set revolverů Colt s pěti sty tisíci náboji. Skála Van Méou se svými do skály vtesanými kasematami brání přístupovou cestu k dílu. Posádka svádí urputný boj venku a poté uvnitř pevnosti. Přeživší, včetně zraněného velitele Boeryho, jsou po své kapitulaci zavražděni. Podporučík Chomette a dva muži, zranění a kteří po popravě předstírali smrt, jsou jedinými přeživšími. Nástavby díla jsou zničeny čínskými jednotkami před jejich odchodem v roce 1946. Dne 26. listopadu 1946 je dobyto zpět sekcí 21. pluku RIC, která se ho zmocní bez potíží. V současné době je dílo jen chaosem zničených bloků, z nichž některé části byly vymrštěny velmi daleko. Podařilo se nám přistoupit pouze k síti chodeb mezipatra západní části. Šachty do spodního patra jsou zataraseny a hlavní vchod do díla je zcela neprůchodný.
© JJM 30/04/2026
