Lang Son (général gouverneur du Sénégal en 1877, puis commandant au Tonkin en 1884-85). Le plus important des trois ouvrages réalisés, entre 1942 et 1945, pour la défense de Lang Son. Construit sur l’emplacement d’un poste du 19e siècle, il se compose de deux groupes, est et ouest, culminant à 391 et 427 mètres, à deux kilomètres au sud-sud-ouest de la ville. Il comporte une infrastructure souterraine, comprenant un poste de commandement, un casernement, une centrale électrique et des magasins. Cet ensemble est relié par puits à un niveau intermédiaire, qui dessert les casemates de défense de l’escarpe. Le niveau supérieur comprend des casemates pour canons et des observatoires, ainsi que le casernement extérieur. L’armement comprend des mitrailleuses et des canons de 75 Mle 1897 sur affûts Mle 1916. Le rocher Van Méou, aux casemates incrustées dans le roc, défend la route d’accès à l’ouvrage qui, le 9 mars 1945, n’est pas terminé. Il n’est armé que de quatre canons. Servis par la 24e batterie du 4e régiment d’artillerie coloniale, ces derniers sont placés dans des casemates qui n’ont pas reçu leurs volets d’embrasure. La réalisation du réseau de barbelés n’est pas commencée. La défense est assurée par une section de la 20e compagnie du 3e régiment de tirailleurs tonkinois, aux ordres du sous-lieutenant Chomette. L’ouvrage abrite en outre le poste de commandement du chef de bataillon Boery, commandant le 2e bataillon du 3e régiment de tirailleurs tonkinois. La garnison livre un combat acharné à l’extérieur, puis à l’intérieur du fort. Les survivants, dont le commandant Boery, blessé, sont assassinés après leur reddition. Le sous-lieutenant Chomette et deux hommes, blessés et qui ont simulé la mort après l’exécution, sont les seuls rescapés. Les superstructures de l’ouvrage sont détruites par les troupes chinoises, avant leur départ, en 1946. Pendant la guerre d’Indochine, les souterrains sont utilisés par l’armée française pour stocker des matériels et des munitions. Ceux-ci sont récupérés intacts par le Vietminh, en octobre 1950, après le repli des troupes du colonel Constans, faisant suite au désastre de la RC4. De nos jours, l’ouvrage n’est qu’un chaos de blocs détruits, dont certaines parties ont été projetées très loin. Nous n’avons pu accéder qu’au réseau de galeries de l’étage intermédiaire de la partie ouest. Les puits vers l’étage inférieur sont obstrués, et l’entrée principale de l’ouvrage est complètement impraticable. JJM 04/07/2008

Lang Son (General, Gouverneur von Senegal 1877, dann Befehlshaber in Tonkin 1884-85). Die wichtigste der drei zwischen 1942 und 1945 zur Verteidigung von Lang Son errichteten Anlagen. Auf dem Standort eines Postens aus dem 19. Jahrhundert erbaut, besteht sie aus zwei Gruppen, Ost und West, die auf 391 bzw. 427 Metern Höhe liegen, zwei Kilometer süd-südwestlich der Stadt. Sie verfügt über eine unterirdische Infrastruktur mit einem Gefechtsstand, Unterkünften, einem Kraftwerk und Magazinen. Diese Anlage ist über Schächte mit einer Zwischenebene verbunden, die die Grabenstreichen-Kasematten versorgt. Die obere Ebene umfasst Kasematten für Geschütze und Beobachtungsstände sowie die externen Unterkünfte. Die Bewaffnung umfasst Maschinengewehre und 75 mm Kanonen Mle 1897 auf Lafetten Mle 1916. Der Fels Van Méou, mit in den Fels gehauenen Kasematten, verteidigt die Zugangsstraße zur Anlage, die am 9. März 1945 nicht fertiggestellt ist. Sie ist nur mit vier Kanonen bewaffnet. Diese werden von der 24. Batterie des 4. Kolonialartillerie-Regiments bedient und stehen in Kasematten, die keine Schartenklappen erhalten haben. Die Anlage des Stacheldrahtnetzes ist nicht begonnen. Die Verteidigung wird von einem Zug der 20. Kompanie des 3. Tonkinesischen Schützenregiments unter dem Befehl von Unterleutnant Chomette geführt. Die Anlage beherbergt außerdem den Gefechtsstand von Bataillonschef Boery, Kommandant des 2. Bataillons des 3. Tonkinesischen Schützenregiments. Die Garnison liefert einen erbitterten Kampf außerhalb, dann innerhalb des Forts. Die Überlebenden, darunter der verwundete Kommandant Boery, werden nach ihrer Kapitulation ermordet. Unterleutnant Chomette und zwei Männer, verwundet und die nach der Exekution den Tod vorgetäuscht haben, sind die einzigen Überlebenden. Die Aufbauten der Anlage werden 1946 von den chinesischen Truppen vor ihrem Abzug zerstört. Während des Indochinakrieges nutzt die französische Armee die unterirdischen Anlagen zur Lagerung von Material und Munition. Diese werden im Oktober 1950, nach dem Rückzug der Truppen von Oberst Constans infolge der Katastrophe der RC4, unversehrt vom Vietminh übernommen. Heutzutage ist die Anlage nur noch ein Chaos zerstörter Blöcke, von denen Teile sehr weit weggeschleudert wurden. Wir konnten nur auf das Gangsystem der Zwischenebene des westlichen Teils zugreifen. Die Schächte zur unteren Ebene sind versperrt, und der Haupteingang der Anlage ist völlig unpassierbar. JJM 04/07/2008

Lang Son (generaal, gouverneur van Senegal in 1877, daarna bevelhebber in Tonkin in 1884-85). Het belangrijkste van de drie werken die tussen 1942 en 1945 werden gerealiseerd voor de verdediging van Lang Son. Gebouwd op de plaats van een 19e-eeuwse post, bestaat het uit twee groepen, oost en west, toppen op 391 en 427 meter, twee kilometer ten zuid-zuidwesten van de stad. Het beschikt over een ondergrondse infrastructuur, bestaande uit een commandopost, kazernering, een elektriciteitscentrale en magazijnen. Dit geheel is via schachten verbonden met een tussenliggend niveau, dat de grachtverdedigingskazematten bedient. Het bovenste niveau omvat kazematten voor kanonnen en observatieposten, evenals de externe kazernering. De bewapening omvat mitrailleurs en 75 mm kanonnen Mle 1897 op affuiten Mle 1916. De rots Van Méou, met in de rots uitgehakte kazematten, verdedigt de toegangsweg tot het werk dat op 9 maart 1945 niet voltooid is. Het is slechts bewapend met vier kanonnen. Deze, bediend door de 24e batterij van het 4e Koloniale Artillerieregiment, staan opgesteld in kazematten die hun schietschuifluiken nog niet hebben ontvangen. De aanleg van het prikkeldraadnetwerk is niet begonnen. De verdediging wordt verzorgd door een sectie van de 20e compagnie van het 3e Tonkinese Tirailleursregiment, onder bevel van onderluitenant Chomette. Het werk herbergt bovendien de commandopost van bataljonscommandant Boery, commandant van het 2e bataljon van het 3e Tonkinese Tirailleursregiment. Het garnizoen levert een verbeten gevecht buiten, daarna binnen het fort. De overlevenden, waaronder de gewonde commandant Boery, worden na hun overgave vermoord. Onderluitenant Chomette en twee mannen, gewond en die na de executie de dood hebben gesimuleerd, zijn de enige overlevenden. De opbouwen van het werk worden in 1946 door de Chinese troepen vernietigd voor hun vertrek. Tijdens de Indochina-oorlog worden de ondergrondse installaties door het Franse leger gebruikt voor de opslag van materiaal en munitie. Deze worden in oktober 1950, na de terugtocht van de troepen van kolonel Constans na de ramp van de RC4, intact door de Vietminh overgenomen. Tegenwoordig is het werk slechts een chaos van vernietigde blokken, waarvan sommige delen zeer ver zijn weggeslingerd. We konden alleen toegang krijgen tot het gangenstelsel van het tussenliggende niveau van het westelijke deel. De schachten naar het onderste niveau zijn versperd, en de hoofdingang van het werk is volstrekt onbegaanbaar. JJM 04/07/2008

Lang Son (general, governor of Senegal in 1877, then commander in Tonkin in 1884-85). The most important of the three works built between 1942 and 1945 for the defence of Lang Son. Constructed on the site of a 19th-century post, it consists of two groups, east and west, peaking at 391 and 427 metres, two kilometres south-south-west of the town. It has an underground infrastructure, comprising a command post, barracks, a power station and magazines. This complex is connected by shafts to an intermediate level, which serves the escarp defence casemates. The upper level comprises casemates for guns and observatories, as well as the external barracks. The armament includes machine guns and 75 mm guns Mle 1897 on carriages Mle 1916. The Van Méou rock, with casemates carved into the rock, defends the access road to the work which, on 9 March 1945, was not completed. It is armed with only four guns. Served by the 24th Battery of the 4th Colonial Artillery Regiment, these are placed in casemates that have not received their embrasure shutters. The installation of the barbed wire network has not begun. The defence is provided by a section of the 20th Company of the 3rd Tonkinese Rifle Regiment, under the orders of Second Lieutenant Chomette. The work also houses the command post of Battalion Chief Boery, commanding the 2nd Battalion of the 3rd Tonkinese Rifle Regiment. The garrison fights a fierce battle outside, then inside the fort. The survivors, including the wounded Commander Boery, are murdered after their surrender. Second Lieutenant Chomette and two men, wounded and who feigned death after the execution, are the only survivors. The superstructures of the work are destroyed by the Chinese troops before their departure in 1946. During the Indochina War, the underground facilities are used by the French army to store equipment and ammunition. These are recovered intact by the Vietminh in October 1950, after the retreat of Colonel Constans' troops following the RC4 disaster. Nowadays, the work is nothing but a chaos of destroyed blocks, some parts of which have been thrown very far. We were only able to access the gallery network of the intermediate level of the western part. The shafts to the lower level are blocked, and the main entrance to the work is completely impassable. JJM 04/07/2008

Lang Son (generál, guvernér Senegalu v roce 1877, poté velitel v Tonkinu v letech 1884-85). Nejvýznamnější ze tří staveb vybudovaných mezi lety 1942 a 1945 pro obranu Lang Sonu. Postavená na místě stanice z 19. století se skládá ze dvou skupin, východní a západní, s vrcholy v 391 a 427 metrech, dva kilometry jiho-jihozápadně od města. Má podzemní infrastrukturu zahrnující velitelské stanoviště, ubytovací prostory, elektrárnu a skladiště. Tento celek je spojen šachtami s mezipatrem, které obsluhuje kasematy pro obranu svahu. Horní úroveň se skládá z kasemat pro děla a pozorovatelen, stejně jako z externích kasáren. Výzbroj zahrnuje kulomety a 75 mm děla vz. 1897 na lafetách vz. 1916. Skála Van Méou, s kasematami vtesanými do skály, brání přístupovou cestu ke stavbě, která k 9. březnu 1945 nebyla dokončena. Je vyzbrojena pouze čtyřmi děly. Tato děla, obsluhovaná 24. baterií 4. pluku koloniálního dělostřelectva, jsou umístěna v kasematách, které nedostaly střílnové okenice. Instalace sítě z ostnatého drátu nebyla zahájena. Obranu zajišťuje četa 20. roty 3. pluku tonkinských střelců pod velením podporučíka Chometta. Stavba také hostí velitelské stanoviště velitele praporu Boeryho, velícího 2. praporu 3. pluku tonkinských střelců. Posádka svádí urputný boj vně a poté uvnitř pevnosti. Přeživší, včetně zraněného velitele Boeryho, jsou po kapitulaci zavražděni. Podporučík Chomette a dva muži, zranění a kteří po popravě předstírali smrt, jsou jediní, kdo přežili. Nástavby stavby jsou zničeny čínskými jednotkami před jejich odchodem v roce 1946. Během indočínské války jsou podzemní prostory využívány francouzskou armádou ke skladování materiálu a munice. Ty jsou v říjnu 1950, po ústupu jednotek plukovníka Constanse následujícím katastrofu na RC4, neporušeně převzaty Vietminhem. V dnešní době je stavba pouhým chaosem zničených bloků, z nichž některé části byly vrženy velmi daleko. Podařilo se nám získat přístup pouze do sítě chodeb mezipatra západní části. Šachty do spodního patra jsou ucpané a hlavní vstup do stavby je zcela neprůchodný. JJM 04/07/2008