Camp retranché de Belfort, sud de la ville, 19?? 420m alt. Le fort du Bois d’Oye comprend, ou plutôt comprenait, de nombreuses organisations annexes. Bon nombre de celles se situant à la gauche du fort ont été arasées au printemps 2010, vraisemblablement en guise d’échange de terrains avec l’exploitant agricole qui a vu une partie de ses terres expropriées pour les besoins du T.G.V. Est. Ainsi, nous n’avons pu déterminer avec certitude si les fouilles de la batterie cuirassée avaient été commencées ou non, même s’il semble bien qu’il faille répondre par la négative. Celle-ci se trouvait à hauteur et à peu de distance du saillant II du fort. En avant, un monticule, désormais totalement arasé était garni d’une batterie, de deux retranchements d’infanterie avec masques blindés et d’un petit abri bétonné désigné par la lettre E. Un autre plan nous indique quatre batteries au même endroit. Il nous sera désormais impossible de trancher la question. Des deux batteries et autant de retranchements à la droite du fort, l’élément le plus connu (et encore !) était ce retranchement d’infanterie, en avant et à droite du saillant IV du fort, qui possédait encore une partie de ses masques blindés. Début juin 2010, force nous a été de constater que ces masques avaient été récupérés peu de temps avant notre passage. Cela puisse-t-il être le fait d’une association et non de collectionneurs privés voire, pire encore, de récupérateurs de métaux… Hormis ce retranchement, nous devons bien nous rendre à l’évidence : tout a disparu du fait de l’étendue d’un énorme stand de tir qui a recouvert un petit abri bétonné désigné par la lettre O, éliminé le second retranchement à masques et l’essentiel de la batterie la plus à l’ouest. De fait ne subsistent que le petit magasin bétonné de cette batterie et la totalité de sa voisine désigné «batterie 11». Les terrains sont néanmoins toujours bien délimités par les bornes cadastrales militaires. La batterie subsistante se situe à droite le long de la route menant au stand de tir, à peu près au niveau du saillant V du fort. Totalement libre d’accès, elle vaut que l’on s’y attarde car elle s’avère particulière même si assez proche de la batterie du Proc dans sa conception. Prévue pour quatre pièces de gros calibre, elle est entièrement revêtue de maçonneries de moellons formant assise pour des éléments préfabriqués en béton armé. Ces éléments, imbriqués, s’alignent sur les flancs des plates-formes de tir et sur les côtés des abris bétonnés des traverses, mais pas sur les parapets comme c’est d’ordinaire le cas. Ces parapets comprennent en leur centre un renfoncement d’environ 50 cm de profondeur pour 200 cm de large de part et d’autre duquel se trouve une niche à munitions, niche en maçonneries de moellons hormis sa dalle de ciel, bétonnée. La maçonnerie de la racine des traverses comporte un fruit assez prononcé ce qui fait que les éléments, niches ou abris, qui y sont ménagés ont leur partie supérieure en saillie. La traverse centrale, assez large, comprend un abri bétonné à deux locaux mitoyens d’environ 3 x 2,5 m, tous deux s’ouvrant sur un couloir formé par un mur de masque constituant la façade et pourvu d’une entrée à chaque extrémité. Les inscriptions «Commandant» et «Armement» sont encore parfaitement visibles sur les murs à l’extérieur des deux locaux. Celui du commandant porte encore la trace d’une table et d’un appareil téléphonique mural. Les deux traverses voisines, à gauche et à droite de cette traverse centrale, comprennent, elles aussi, un abri bétonné, mais avec un seul local d’environ 4 x 1,5 m ou se trouvaient des banquettes rabattables. Sur le mur du couloir en façade, on peut encore lire l’inscription «Hommes» et ce dans les deux abris. Les massifs extérieurs des plates-formes 1 et 4 comprennent chacun deux niches à munitions. Une vingtaine de mètres à la droite de la batterie, après un petit coude vers la gauche, un quatrième abri bétonné, avec une entrée unique, en chicane, donne accès à un alignement de quatre locaux d’environ 2 x 2 m sans dispositif d’éclairage ou de ventilation particulier. Il ne fait cependant pas de doute que les poudres propulsives étaient emmagasinées ici, en temps de guerre. À cet abri anguleux, comme le sont ceux des traverses, succède, un peu plus loin sur la droite, un abri en béton spécial tout arrondi. Cette masse comprend une entrée en façade et une latérale, servies par un même couloir donnant accès à un local de très petites dimensions et de la forme d’un quart de sphère et où il est nécessaire de courber l’échine pour se mouvoir. Il s’agit de l’abri de la batterie maintenant arasée qui se trouvait à peu distance plus à droite encore. Les batteries et retranchements situés en arrière du fort, entre lui et le magasin de Dorans, sont, toutes et tous, simplement terrassés. La plupart sont encore bien lisibles, sauf le retranchement d’infanterie le plus au nord dont le fossé se comble d’immondices. En fait, entre le fort et le carrefour de la chapelle Notre-Dame du Chêne, soit une centaine de mètres, il n’y avait aucune installation défensive en dehors d’un petit retranchement à la cote 375, ± 100 m au nord-est du saillant I du fort. Au-delà du carrefour, jusqu’au-dessus du magasin sous roc/abri caverne de Dorans, de part et d’autre de la route, on distingue dans le sous-bois au moins une batterie pour 4 pièces lourdes, toujours parfaitement dessinée ; une seconde pour canons de moyen calibre et au moins trois des cinq retranchements d’infanterie sont encore lisibles, bien que celui le plus au nord voie son fossé remblayé avec des immondices. Toutes ces organisations annexes sont d’accès libre.

Befestigtes Lager Belfort, südlich der Stadt, 19?? 420 m ü. M. Das Fort du Bois d’Oye umfasst bzw. umfasste zahlreiche Anbauten. Viele der links vom Fort gelegenen wurden im Frühjahr 2010 dem Erdboden gleichgemacht, wahrscheinlich im Rahmen eines Landtauschs mit dem Bauern, dem ein Teil seines Landes für die Bedürfnisse des TGV Est enteignet wurde. Daher konnten wir nicht mit Sicherheit feststellen, ob mit den Ausgrabungen der Panzerbatterie begonnen wurde oder nicht, auch wenn die Antwort wohl negativ ausfallen muss. Sie befand sich auf der Höhe und in geringer Entfernung vom Frontbogen II des Forts. Weiter vorne befand sich auf einem inzwischen vollständig eingeebneten Hügel eine Batterie, zwei Infanterieverschanzungen mit Panzermasken und ein kleiner Betonunterstand mit der Bezeichnung E. Ein anderer Plan zeigt vier Batterien an derselben Stelle. Es wird uns nun unmöglich sein, diese Frage zu beantworten. Von den beiden Batterien und ebenso vielen Verschanzungen rechts vom Fort war diese Infanterieverschanzung vor und rechts des Fortvorsprungs IV, in der noch einige ihrer Panzermasken vorhanden waren, das bekannteste (und schon damals!) Element. Anfang Juni 2010 mussten wir feststellen, dass diese Masken kurz vor unserem Besuch geborgen worden waren. Könnte es sich dabei um das Werk eines Vereins und nicht um private Sammler oder, noch schlimmer, Metallbergungsbetriebe handeln? Abgesehen von dieser Verschanzung müssen wir den Tatsachen ins Auge sehen: Alles ist verschwunden, da ein riesiger Schießstand, der einen kleinen Betonunterstand mit der Bezeichnung „O“ abdeckte, die zweite Maskenverschanzung und den größten Teil der westlichsten Batterie zerstörte. Tatsächlich sind nur noch das kleine Betonmagazin dieser Batterie und die gesamte benachbarte Batterie mit der Bezeichnung „Batterie 11“ erhalten. Das Gelände ist jedoch noch klar durch militärische Katastermarkierungen abgegrenzt. Die verbleibende Batterie liegt rechts entlang der Straße, die zum Schießplatz führt, ungefähr auf Höhe des V-förmigen Vorsprungs des Forts. Sie ist völlig unzugänglich und dennoch einen Blick wert, da sie ungewöhnlich ist, auch wenn sie in ihrer Bauweise der Proc-Batterie recht ähnlich ist. Sie ist für vier großkalibrige Geschütze ausgelegt und vollständig mit Bruchsteinmauerwerk verkleidet, das die Basis für vorgefertigte Stahlbetonelemente bildet. Diese ineinandergreifenden Elemente sind mit den Seiten der Feuerplattformen und den Seiten der Betonunterstände der Traversen ausgerichtet, jedoch nicht mit den Brustwehren, wie es normalerweise der Fall ist. Diese Brustwehren weisen in ihrer Mitte eine etwa 50 cm tiefe und 200 cm breite Aussparung auf, auf deren beiden Seiten sich jeweils eine Munitionsnische befindet, eine Nische aus Bruchsteinmauerwerk, mit Ausnahme der betonierten Dachplatte. Das Mauerwerk am Schwellenfuß weist eine recht ausgeprägte Wölbung auf, was bedeutet, dass die dort angeordneten Elemente, Nischen oder Unterstände mit ihrem oberen Teil hervorstehen. Die recht breite Mittelschwelle umfasst einen Betonunterstand mit zwei angrenzenden Räumen von ca. 3 x 2,5 m, die beide zu einem Korridor führen, der von einer Maskenwand als Fassade gebildet wird und an jedem Ende einen Eingang hat. Die Inschriften „Kommandant“ und „Bewaffnung“ sind an den Außenwänden der beiden Räume noch deutlich sichtbar. Im Kommandantenraum finden sich noch Spuren eines Tisches und eines Wandtelefons. Die beiden Nachbarschwellen links und rechts dieser Mittelschwelle umfassen ebenfalls einen Betonunterstand, jedoch mit einem einzigen Raum von ca. 4 x 1,5 m, in dem sich Klappbänke befanden. An der Wand des davorliegenden Korridors ist noch die Inschrift „Männer“ zu lesen, und zwar in beiden Unterständen. Die Außenwände der Bahnsteige 1 und 4 enthalten jeweils zwei Munitionsnischen. Etwa zwanzig Meter rechts von der Batterie, nach einer kleinen Linkskurve, befindet sich ein vierter Betonbunker mit einem einzigen, schikanenförmigen Eingang, der Zugang zu einer Reihe von vier etwa 2 x 2 m großen Räumen ohne besondere Beleuchtung oder Belüftung bietet. Es besteht jedoch kein Zweifel daran, dass hier in Kriegszeiten Treibladungspulver gelagert wurde. Auf diesen eckigen Bunker folgt, wie auf die Traversen, etwas weiter rechts ein spezieller, vollständig abgerundeter Betonbunker. Dieser besteht aus einem Vorder- und einem Seiteneingang, die von einem einzigen Korridor bedient werden, der Zugang zu einem sehr kleinen, viertelkugelförmigen Raum bietet, in dem man sich beugen muss, um sich zu bewegen. Dies ist der Bunker der nun eingeebneten Batterie, die sich etwas weiter rechts befand. Die Batterien und Verschanzungen hinter dem Fort, zwischen diesem und dem Dorans-Magazin, sind alle einfach eingeebnet. Die meisten sind noch deutlich sichtbar, mit Ausnahme der nördlichsten Infanterieverschanzung, deren Graben sich mit Schutt füllt. Tatsächlich gab es zwischen dem Fort und der Kreuzung der Kapelle Notre-Dame du Chêne, etwa hundert Meter entfernt, keine Verteidigungsanlage außer einer kleinen Verschanzung auf 375 m Höhe, ± 100 m nordöstlich des Vorsprungs I des Forts. Jenseits der Kreuzung, bis oberhalb des Felsmagazins/Höhlenunterstands von Dorans, ist auf beiden Seiten der Straße im Unterholz mindestens eine Batterie für 4 schwere Geschütze zu erkennen, die noch deutlich umrissen ist; eine zweite für Geschütze mittleren Kalibers und mindestens drei der fünf Infanterieverschanzungen sind noch erkennbar, obwohl der Graben der nördlichsten mit Schutt gefüllt ist. Alle diese annektierten Organisationen sind frei zugänglich.

Verschansd kamp van Belfort, ten zuiden van de stad, 19° 420 m boven zeeniveau. Het Fort du Bois d’Oye omvat, of beter gezegd, omvatte, talrijke geannexeerde bouwwerken. Veel van de bouwwerken links van het fort werden in het voorjaar van 2010 met de grond gelijk gemaakt, waarschijnlijk als gevolg van een grondruil met de boer die een deel van zijn land onteigend zag worden ten behoeve van de TGV Est. We konden dus niet met zekerheid vaststellen of de opgravingen van de pantserbatterij al dan niet waren begonnen, ook al lijkt het antwoord negatief te zijn. De batterij bevond zich ter hoogte en op korte afstand van de saillant II van het fort. Verderop was een heuvel, inmiddels volledig geëgaliseerd, bekleed met een batterij, twee infanterieloopgraven met pantsermaskers en een kleine betonnen schuilplaats, aangeduid met de letter E. Een andere plattegrond toont ons vier batterijen op dezelfde locatie. Het zal nu onmogelijk voor ons zijn om de vraag te beantwoorden. Van de twee batterijen en evenveel loopgraven rechts van het fort was het bekendste element (en zelfs toen al!) deze infanterieloopgraaf, vóór en rechts van de saillant IV van het fort, waar nog enkele van de pantsermaskers te zien waren. Begin juni 2010 moesten we vaststellen dat deze maskers kort voor ons bezoek waren teruggevonden. Zou dit het werk van een vereniging kunnen zijn en niet van privéverzamelaars of, erger nog, van metaalbewerkers? Afgezien van deze loopgraaf moeten we de feiten onder ogen zien: alles is verdwenen, want de omvang van een enorme schietbaan, die een kleine betonnen schuilplaats met de letter O bedekte, heeft de tweede maskerloopgraaf en het grootste deel van de meest westelijke batterij weggenomen. Alleen het kleine betonnen magazijn van deze batterij en de gehele aangrenzende batterij, aangeduid als "batterij 11", zijn overgebleven. Het terrein is desalniettemin nog duidelijk afgebakend door militaire kadastrale markeringen. De resterende batterij bevindt zich rechts langs de weg die naar de schietbaan leidt, ongeveer ter hoogte van de V-saillant van het fort. Deze is volledig vrij toegankelijk en is de moeite waard om even bij stil te staan, want hij is ongebruikelijk, ook al lijkt hij qua ontwerp sterk op de Proc-batterij. Ontworpen voor vier kanonnen van groot kaliber, is hij volledig bekleed met puinmetselwerk en vormt hij een basis voor geprefabriceerde elementen van gewapend beton. Deze in elkaar grijpende elementen sluiten aan op de zijkanten van de schietplatforms en de zijkanten van de betonnen schuilplaatsen van de traverses, maar niet op de borstweringen, zoals gebruikelijk is. Deze borstweringen omvatten in het midden een uitsparing van ongeveer 50 cm diep en 200 cm breed, met aan weerszijden daarvan een munitienis, een nis in puinmetselwerk, afgezien van de betonnen dakplaat. Het metselwerk van de dwarsliggers vertoont een vrij uitgesproken vrucht, wat betekent dat de elementen, nissen of schuilplaatsen die daar zijn aangebracht, hun bovenste deel laten uitsteken. De centrale dwarsligger, vrij breed, omvat een betonnen schuilplaats met twee aangrenzende kamers van ongeveer 3 x 2,5 m, beide uitgevend op een gang gevormd door een maskerwand die de gevel vormt en aan elk uiteinde een ingang heeft. De inscripties "Commander" en "Bewapening" zijn nog steeds perfect zichtbaar op de muren buiten de twee kamers. De kamer van de commandant draagt nog sporen van een tafel en een telefoon aan de muur. De twee aangrenzende dwarsliggers, links en rechts van deze centrale dwarsligger, omvatten eveneens een betonnen schuilplaats, maar met een enkele kamer van ongeveer 4 x 1,5 m waar opklapbare banken stonden. Op de wand van de gang ervoor is nog steeds de inscriptie "Mannen" te lezen, en dit in beide schuilplaatsen. De buitenste massieven van perrons 1 en 4 omvatten elk twee munitienissen. Ongeveer twintig meter rechts van de batterij, na een kleine bocht naar links, geeft een vierde betonnen schuilplaats, met een enkele, chicanevormige ingang, toegang tot een rij van vier kamers van ongeveer 2 x 2 m zonder enig verlichtings- of ventilatiesysteem. Er bestaat echter geen twijfel over dat hier in oorlogstijd drijfgaskruit werd opgeslagen. Deze hoekige schuilplaats, net als die van de traversen, wordt iets verderop aan de rechterkant gevolgd door een speciale, volledig afgeronde betonnen schuilplaats. Deze massa omvat een vooringang en een zij-ingang, bediend door een enkele gang die toegang geeft tot een zeer kleine kamer in de vorm van een kwart bol en waar men de ruggengraat moet buigen om te kunnen bewegen. Dit is de schuilplaats van de nu geëgaliseerd batterij die iets verder naar rechts stond. De batterijen en loopgraven achter het fort, tussen het fort en het Dorans magazijn, zijn allemaal eenvoudigweg geëgaliseerd. De meeste zijn nog duidelijk zichtbaar, behalve de noordelijkste infanterieloopgraaf waarvan de gracht vol met puin ligt. Tussen het fort en de kruising van de Notre-Dame du Chêne-kapel, zo'n honderd meter verderop, bevond zich geen enkele verdedigingsconstructie, afgezien van een kleine loopgraaf op een hoogte van 375 meter, ± 100 meter ten noordoosten van de saillant I van het fort. Voorbij de kruising, tot boven de Dorans-rotsopslag/grotschuilplaats, is aan beide zijden van de weg in het struikgewas minstens één batterij met vier zware kanonnen te zien, nog steeds perfect omlijnd; een tweede batterij met middelzware kanonnen en minstens drie van de vijf infanterieloopgraven zijn nog steeds leesbaar, hoewel de meest noordelijke een greppel vol afval heeft. Al deze geannexeerde organisaties zijn vrij toegankelijk.

Belfort fortified camp, south of the city, 19?? 420m alt. The Fort du Bois d’Oye includes, or rather included, numerous annexed structures. Many of those located to the left of the fort were razed in the spring of 2010, probably as a land exchange with the farmer who saw part of his land expropriated for the needs of the TGV Est. Thus, we were unable to determine with certainty whether excavations of the armored battery had begun or not, even if it seems that the answer must be negative. It was located at the height and a short distance from the fort's salient II. Up ahead, a mound, now completely leveled, was lined with a battery, two infantry entrenchments with armored masks, and a small concrete shelter designated by the letter E. Another plan shows us four batteries in the same location. It will now be impossible for us to decide the question. Of the two batteries and as many entrenchments to the right of the fort, the best-known element (and even then!) was this infantry entrenchment, in front and to the right of the fort's salient IV, which still had some of its armored masks. At the beginning of June 2010, we were forced to note that these masks had been recovered shortly before our visit. Could this be the work of an association and not private collectors or, even worse, metal salvagers? Apart from this entrenchment, we must face the facts: everything has disappeared due to the extent of an enormous shooting range which covered a small concrete shelter designated by the letter O, eliminated the second mask entrenchment and most of the westernmost battery. In fact, only the small concrete magazine of this battery and the entirety of its neighbor designated "battery 11" remain. The land is nevertheless still clearly demarcated by military cadastral markers. The remaining battery is located to the right along the road leading to the shooting range, roughly at the level of the fort's V salient. Completely free of access, it is worth lingering over because it is unusual, even if it is quite similar to the Proc battery in its design. Designed for four large-caliber guns, it is entirely clad in rubble masonry forming a base for prefabricated reinforced concrete elements. These interlocking elements align with the sides of the firing platforms and the sides of the concrete shelters of the traverses, but not with the parapets as is usually the case. These parapets include in their center a recess about 50 cm deep and 200 cm wide on either side of which is an ammunition niche, a niche in rubble masonry except for its concreted roof slab. The masonry of the root of the sleepers has a fairly pronounced fruit which means that the elements, niches or shelters, which are arranged there have their upper part projecting. The central sleeper, quite wide, includes a concrete shelter with two adjoining rooms of approximately 3 x 2.5 m, both opening onto a corridor formed by a mask wall constituting the facade and provided with an entrance at each end. The inscriptions "Commander" and "Armament" are still perfectly visible on the walls outside the two rooms. The commander's room still bears the trace of a table and a wall-mounted telephone. The two neighboring sleepers, to the left and right of this central sleeper, also include a concrete shelter, but with a single room of approximately 4 x 1.5 m where folding benches were located. On the wall of the corridor in front, one can still read the inscription "Men" and this in both shelters. The outer massifs of platforms 1 and 4 each include two ammunition niches. About twenty meters to the right of the battery, after a small bend to the left, a fourth concrete shelter, with a single, chicane-shaped entrance, gives access to a line of four rooms of approximately 2 x 2 m without any particular lighting or ventilation system. There is, however, no doubt that propellant powders were stored here in wartime. This angular shelter, like those of the traverses, is followed, a little further on the right, by a special, completely rounded concrete shelter. This mass includes a front entrance and a side entrance, served by a single corridor giving access to a very small room in the shape of a quarter of a sphere and where it is necessary to bend the spine to move. This is the shelter of the now leveled battery which was located a little further to the right. The batteries and entrenchments located behind the fort, between it and the Dorans magazine, are all simply leveled. Most are still clearly visible, except for the northernmost infantry entrenchment whose ditch is filling with rubbish. In fact, between the fort and the crossroads of the Notre-Dame du Chêne chapel, about a hundred meters, there was no defensive installation apart from a small entrenchment at elevation 375, ± 100 m northeast of the fort's salient I. Beyond the crossroads, up to above the Dorans rock magazine/cave shelter, on both sides of the road, at least one battery for 4 heavy guns can be seen in the undergrowth, still perfectly outlined; a second for medium-caliber guns and at least three of the five infantry entrenchments are still legible, although the northernmost one has its ditch filled with rubbish. All these annexed organizations are freely accessible.

Opevněný tábor Belfort, jižně od města, 19?? 420 m n. m. Fort du Bois d’Oye zahrnuje, respektive zahrnoval, četné připojené stavby. Mnohé z těch, které se nacházely nalevo od pevnosti, byly srovnány se zemí na jaře roku 2010, pravděpodobně v rámci výměny pozemků s farmářem, kterému byla část jeho půdy vyvlastněna pro potřeby TGV Est. Nebyli jsme tedy schopni s jistotou určit, zda začaly vykopávky obrněné baterie, i když se zdá, že odpověď musí být záporná. Nacházela se ve výšce a kousek od výběžku II pevnosti. Před námi se nacházel násyp, nyní zcela srovnaný se zemí, lemovaný baterií, dvěma pěchotními zákopy s obrněnými maskami a malým betonovým krytem označeným písmenem E. Další plán nám ukazuje čtyři baterie na stejném místě. Nyní pro nás bude nemožné tuto otázku zodpovědět. Z těchto dvou baterií a stejného počtu zákopů napravo od pevnosti byl nejznámějším prvkem (a dokonce i tehdy!) tento pěchotní zákop, před a napravo od výběžku IV pevnosti, který stále obsahoval některé z jeho obrněných masek. Začátkem června 2010 jsme byli nuceni konstatovat, že tyto masky byly nalezeny krátce před naší návštěvou. Mohlo by se jednat o dílo nějakého sdružení a ne soukromých sběratelů, nebo, ještě hůř, sběratelů kovů? Kromě tohoto zákopu musíme čelit faktům: vše zmizelo kvůli rozsahu obrovské střelnice, která pokryla malý betonový kryt označený písmenem O, zlikvidovala druhý zákop masek a většinu nejzápadnější baterie. Ve skutečnosti zůstal pouze malý betonový zásobník této baterie a celá její sousední označená jako „baterie 11“. Pozemek je nicméně stále jasně vymezen vojenskými katastrálními značkami. Zbývající baterie se nachází vpravo podél silnice vedoucí ke střelnici, zhruba na úrovni výběžku V pevnosti. Je zcela nepřístupná, ale stojí za to se u ní zdržet, protože je neobvyklá, i když se svou konstrukcí docela podobá baterii Proc. Je navržena pro čtyři velkorážní děla a je celá obložena sutinovým zdivem, které tvoří základnu pro prefabrikované železobetonové prvky. Tyto vzájemně propojené prvky se shodují s boky palebných plošin a boky betonových krytů traverz, ale ne s parapety, jak je tomu obvykle. Tyto parapety mají ve svém středu výklenek hluboký asi 50 cm a široký 200 cm, po obou stranách kterého se nachází muniční výklenek, výklenek v sutinovém zdivu s výjimkou betonové střešní desky. Zdivo kořene pražců má poměrně výrazný ovocný tvar, což znamená, že prvky, výklenky nebo přístřešky, které jsou zde uspořádány, mají svou horní část vyčnívající. Centrální pražec, poměrně široký, zahrnuje betonový přístřešek se dvěma sousedícími místnostmi o rozměrech přibližně 3 x 2,5 m, obě ústící do chodby tvořené maskovací stěnou tvořící fasádu a opatřené vchodem na každém konci. Nápisy „Velitel“ a „Výzbroj“ jsou stále dobře viditelné na stěnách vně obou místností. Velitelská místnost stále nese stopy stolu a nástěnného telefonu. Dva sousední pražci, nalevo a napravo od tohoto centrálního pražce, také zahrnují betonový přístřešek, ale s jedinou místností o rozměrech přibližně 4 x 1,5 m, kde se nacházely skládací lavice. Na stěně chodby vpředu je stále možné přečíst nápis „Muži“ a to v obou přístřešcích. Vnější masivy nástupišť 1 a 4 obsahují po dvou muničních výklencích. Asi dvacet metrů napravo od baterie, za malou zatáčkou doleva, se nachází čtvrtý betonový kryt s jediným vchodem ve tvaru šikany, který umožňuje přístup do řady čtyř místností o rozměrech přibližně 2 x 2 m bez jakéhokoli zvláštního osvětlení nebo větracího systému. Není však pochyb o tom, že se zde za války skladovaly střelné prachy. Za tímto hranatým krytem, stejně jako za příčníky, následuje o něco dále vpravo speciální, zcela zaoblený betonový kryt. Tato hmota zahrnuje přední vchod a boční vchod, obsluhovaný jedinou chodbou, která vede do velmi malé místnosti ve tvaru čtvrtiny koule a kde je nutné pro pohyb ohnout páteř. Toto je kryt nyní srovnané baterie, která se nacházela o něco dále vpravo. Baterie a zákopy nacházející se za pevností, mezi ní a skladem Dorans, jsou všechny jednoduše srovnané. Většina je stále jasně viditelná, s výjimkou nejsevernějšího pěchotního zákopu, jehož příkop se plní odpadky. Ve skutečnosti se mezi pevností a křižovatkou u kaple Notre-Dame du Chêne, asi sto metrů, nenacházelo žádné obranné zařízení kromě malého zákopu v kótě 375, ± 100 m severovýchodně od výběžku I pevnosti. Za křižovatkou, až nad skalní sklad/jeskynní kryt Dorans, je po obou stranách silnice v podrostu vidět alespoň jedna baterie pro 4 těžké děla, stále dokonale definovaná; druhá pro děla střední ráže a alespoň tři z pěti pěchotních zákopů jsou stále čitelné, ačkoli ten nejsevernější má příkop zaplněný odpadky. Všechny tyto připojené organizace jsou volně přístupné.

Les batteries et retranchements en avant du saillant II du fort arasés, éssouchés et rendus à l'agriculture. ▼

Die Batterien und Schanzen vor dem Frontvorsprung II des Forts wurden eingeebnet, von Baumstümpfen befreit und wieder landwirtschaftlich genutzt. ▼

De batterijen en loopgraven voor de saillant II van het fort werden met de grond gelijk gemaakt, ontdaan van stronken en weer in gebruik genomen als landbouwgrond. ▼

The batteries and entrenchments in front of the fort's salient II were leveled, cleared of stumps and returned to agriculture. ▼

Baterie a zákopy před výběžkem II pevnosti byly srovnány se zemí, zbaveny pařezů a vráceny zemědělským účelům. ▼

Nous voyons ici le retranchement en avant du saillaant IV du fort. Les masques blindés ont disparu il y a peu. ▼

Hier sehen wir die Verschanzung vor dem Fortvorsprung IV. Die Panzermasken sind vor kurzem verschwunden. ▼

Hier zien we de loopgraaf voor de saillant IV van het fort. De gepantserde maskers zijn onlangs verdwenen. ▼

Here we see the entrenchment in front of the fort's salient IV. The armored masks have recently disappeared. ▼

Zde vidíme zákop před výběžkem IV. pancéřové masky nedávno zmizely. ▼

La batterie 11 ▼

Batterie 11 ▼

Batterij 11 ▼

Battery 11 ▼

Baterie 11 ▼

Seul vestige de la batterie à la droite de la batterie 11, ce magasin en béton simple. ▼

Der einzige verbleibende Teil der Batterie rechts von Batterie 11 ist dieses einfache Betonmagazin. ▼

Het enige overgebleven deel van de batterij rechts van Batterij 11 is dit eenvoudige betonnen magazijn. ▼

The only remaining part of the battery to the right of Battery 11 is this simple concrete magazine. ▼

Jedinou zbývající částí baterie napravo od baterie 11 je tento jednoduchý betonový zásobník. ▼

A proximité de l'actuel stand de tir, les bornes cadastrales définissent encore l'étendue du terrain militaire. ▼

In der Nähe des aktuellen Schießplatzes definieren die Katastermarkierungen noch immer die Ausdehnung des Militärgeländes. ▼

In de buurt van de huidige schietbaan geven de kadastrale markeringen nog steeds de omvang van het militaire terrein aan. ▼

Near the current shooting range, the cadastral markers still define the extent of the military land. ▼

Near the current shooting range, the cadastral markers still define the extent of the military land. ▼

La batterie en sous-bois, la plus proche du carrefour de Notre-Dame du Chêne. ▼

Die Batterie im Unterholz, die der Kreuzung Notre-Dame du Chêne am nächsten liegt. ▼

De batterij in het struikgewas, het dichtst bij het kruispunt Notre-Dame du Chêne. ▼

The battery in the undergrowth, the closest to the Notre-Dame du Chêne crossroads. ▼

Baterie v podrostu, nejblíže křižovatce Notre-Dame du Chêne. ▼

Un des retranchements entre le magasin de Dorans et le carrefour de Notre-Dame du Chêne, en cours de comblement. ▼

Eine der Verschanzungen zwischen dem Dorans-Laden und der Kreuzung Notre-Dame du Chêne wird derzeit aufgefüllt. ▼

Een van de loopgraven tussen het Dorans-warenhuis en het kruispunt Notre-Dame du Chêne, die momenteel wordt opgevuld. ▼

One of the entrenchments between the Dorans store and the Notre-Dame du Chêne crossroads, currently being filled. ▼

Jeden ze zákopů mezi obchodem Dorans a křižovatkou Notre-Dame du Chêne, momentálně se zasypává. ▼