Gorée.
Réalisée de 1891 à 1895, et armée de 4 canons de 240 Mle 1870-87 sur affût Mle 1888 PC, c’est alors la batterie la plus moderne et la plus puissante de l’ensemble Gorée-Dakar. Ses pièces sont disposées dans 4 alvéoles bétonnées, et elle dispose de magasins souterrains. Son champ de tir principal couvre la passe Nord, le champ de tir secondaire couvrant la passe Sud. Son armement est déposé en 1915, pour être renvoyé en métropole. Elle est transformée avant la Seconde Guerre mondiale. Ses alvéoles sont remplacées par 4 cuves, recevant chacune un canon de 138 Mle 1881 sur affût PC. Cette pièce ancienne envoie un obus de rupture coiffé, d’un poids de 42 kilos, à 14 300 mètres. Sa cadence de tir est de 3 coups à la minute. Un PDT (poste directeur de tirs) moderne est construit en 1939. Édifié en arrière du bastion 5, il reçoit un télémètre SOM de 5 mètres, dont la cuirasse est toujours en place, amputée de son bras gauche. Cette batterie a l’occasion d’ouvrir le feu sur les bâtiments britanniques, en septembre 1940. En 1941, la batterie est réarmée à l’aide de 5 pièces de 150 Krupp, provenant du croiseur auxiliaire Charles Plumier, désarmé à Dakar en 1940. Ces canons allemands ont été récupérés sur l’ex-croiseur allemand Stralsund, cédé à la France après la Première Guerre mondiale, au titre des dommages de guerre, et rebaptisé Mulhouse. Ils expédient, à 18 000 mètres, un obus de rupture ou explosif de 45 kilos. On ne peut plus parler de batterie Nord du Castel, car les 5 cuves de 150 sont réparties sur toute la surface de celui-ci. Elle prend alors le nom de batterie du Castel. Une des cuves occupe l’emplacement N° 1 de l’ancienne batterie. Voir le plan dans le descriptif du Castel de Gorée. Avec ces pièces, relativement modernes, la puissance de feu du Castel se trouve très sensiblement augmentée. Ces pièces sont ferraillées à la fin des années 1950. Les affûts sont jetés au pied de la falaise, où on peut encore les voir. Il est très possible que les tubes aient subi le même sort…
Von 1891 bis 1895 errichtet und mit 4 240-mm-Kanonen Mle 1870-87 auf Lafette Mle 1888 PC bewaffnet, war sie damals die modernste und stärkste Batterie der Gesamtanlage Gorée-Dakar. Ihre Geschütze sind in 4 betonierten Zellen angeordnet, und sie verfügt über unterirdische Magazine. Ihr Hauptschussfeld deckt die Nordpassage, das Nebenschussfeld die Südpassage. Ihre Bewaffnung wird 1915 abgebaut, um ins Mutterland zurückgeschickt zu werden. Sie wird vor dem Zweiten Weltkrieg umgebaut. Ihre Zellen werden durch 4 Gruben ersetzt, die jeweils eine 138-mm-Kanone Mle 1881 auf Lafette PC aufnehmen. Dieses alte Geschütz feuert eine gecappte panzerbrechende Granate von 42 kg Gewicht auf 14 300 Meter. Seine Feuerrate beträgt 3 Schuss pro Minute. Ein moderner Feuerleitstand (PDT) wird 1939 erbaut. Hinter Bastion 5 errichtet, erhält er einen 5-Meter-Entfernungsmesser SOM, dessen Panzerung noch vorhanden ist, jedoch ohne seinen linken Arm. Diese Batterie hat im September 1940 Gelegenheit, das Feuer auf britische Schiffe zu eröffnen. 1941 wird die Batterie mit 5 150-mm-Krupp-Geschützen vom Hilfskreuzer Charles Plumier wiederbewaffnet, der 1940 in Dakar abgerüstet wurde. Diese deutschen Kanonen stammen vom ehemaligen deutschen Kreuzer Stralsund, der Frankreich nach dem Ersten Weltkrieg als Kriegsentschädigung überlassen und in Mulhouse umbenannt wurde. Sie verschießen eine panzerbrechende oder Sprenggranate von 45 kg auf 18 000 Meter. Man kann nicht mehr von der Nordbatterie des Castel sprechen, da die 5 150-mm-Gruben über dessen gesamte Fläche verteilt sind. Sie erhält dann den Namen Batterie du Castel. Eine der Gruben nimmt die Stelle Nr. 1 der alten Batterie ein. Siehe den Plan in der Beschreibung des Castel de Gorée. Mit diesen relativ modernen Geschützen wird die Feuerkraft des Castel erheblich gesteigert. Diese Geschütze werden Ende der 1950er Jahre verschrottet. Die Lafetten werden am Fuß der Klippe abgeworfen, wo man sie noch sehen kann. Es ist sehr gut möglich, dass die Rohre das gleiche Schicksal erlitten haben…
Gerealiseerd van 1891 tot 1895, en bewapend met 4 240 mm-kanonnen Mle 1870-87 op affuit Mle 1888 PC, is het toen de modernste en krachtigste batterij van het geheel Gorée-Dakar. Haar stukken zijn opgesteld in 4 betonnen cellen, en zij beschikt over ondergrondse magazijnen. Haar hoofdvuurveld bestrijkt de Noordelijke Vaargeul, het secundaire vuurveld de Zuidelijke Vaargeul. Haar bewapening wordt in 1915 gedemonteerd om naar het moederland te worden teruggezonden. Zij wordt voor de Tweede Wereldoorlog verbouwd. Haar cellen worden vervangen door 4 kazematten, die elk een 138 mm-kanon Mle 1881 op affuit PC ontvangen. Dit oude stuk vuurt een gepantserde granaat met kap, van 42 kilo, op 14 300 meter. Haar vuursnelheid is 3 schoten per minuut. Een moderne vuurleidingspost (PDT) wordt in 1939 gebouwd. Opgericht achter bastion 5, ontvangt hij een 5-meter afstandsmeter SOM, waarvan het pantser nog aanwezig is, zonder zijn linkerarm. Deze batterij krijgt de gelegenheid het vuur te openen op Britse schepen in september 1940. In 1941 wordt de batterij herbewapend met 5 150 mm-Krupp stukken, afkomstig van de hulpkruiser Charles Plumier, in 1940 ontwapend te Dakar. Deze Duitse kanonnen zijn gerecupereerd van de voormalige Duitse kruiser Stralsund, aan Frankrijk overgedragen na de Eerste Wereldoorlog als oorlogsschadevergoeding, en herdoopt tot Mulhouse. Zij verschieten op 18 000 meter een pantser- of brisantgranaat van 45 kilo. Men kan niet meer spreken van Noordbatterij van het Castel, want de 5 150 mm-kazematten zijn over de gehele oppervlakte ervan verdeeld. Zij krijgt dan de naam batterij van het Castel. Een van de kazematten neemt de plaats nr. 1 van de oude batterij in. Zie het plan in de beschrijving van het Castel de Gorée. Met deze relatief moderne stukken wordt de vuurkracht van het Castel zeer aanzienlijk vergroot. Deze stukken worden eind jaren 1950 verschroot. De affuiten worden aan de voet van de klif geworpen, waar men ze nog kan zien. Het is zeer goed mogelijk dat de lopen hetzelfde lot hebben ondergaan…
Built from 1891 to 1895, and armed with 4 240 mm guns Mle 1870-87 on mounting Mle 1888 PC, it was then the most modern and powerful battery of the Gorée-Dakar complex. Its pieces are arranged in 4 concrete cells, and it has underground magazines. Its main field of fire covers the North Pass, the secondary field of fire covering the South Pass. Its armament was removed in 1915, to be sent back to metropolitan France. It was transformed before the Second World War. Its cells were replaced by 4 pits, each receiving a 138 mm gun Mle 1881 on PC mounting. This old piece fires a capped armour-piercing shell, weighing 42 kilos, to 14,300 metres. Its rate of fire is 3 rounds per minute. A modern fire control post was built in 1939. Built behind bastion 5, it receives a 5-metre SOM rangefinder, whose armoured housing is still in place, missing its left arm. This battery had the opportunity to open fire on British ships in September 1940. In 1941, the battery was rearmed with 5 Krupp 150 mm guns, coming from the auxiliary cruiser Charles Plumier, disarmed in Dakar in 1940. These German guns were recovered from the former German cruiser Stralsund, ceded to France after the First World War as war reparations, and renamed Mulhouse. They fire an armour-piercing or high-explosive shell of 45 kilos to 18,000 metres. One can no longer speak of the North battery of the Castel, as the 5 150 mm pits are spread over its entire surface. It then takes the name of Castel battery. One of the pits occupies location No. 1 of the old battery. See the plan in the description of Castel de Gorée. With these relatively modern guns, the firepower of the Castel is significantly increased. These guns were scrapped at the end of the 1950s. The mountings were thrown at the foot of the cliff, where they can still be seen. It is very possible that the barrels suffered the same fate…
Realizována v letech 1891 až 1895 a vyzbrojena 4 děly ráže 240 mm vz. 1870-87 na lafetě vz. 1888 PC, byla tehdy nejmodernější a nejmocnější baterií celku Gorée-Dakar. Její kusy jsou umístěny ve 4 betonových buňkách a má podzemní skladiště. Její hlavní palebné pole pokrývá severní průplav, vedlejší palebné pole jižní průplav. Její výzbroj je sňata v roce 1915, aby byla odeslána zpět do metropole. Je přestavěna před druhou světovou válkou. Její buňky jsou nahrazeny 4 jámami, z nichž každá dostává jeden 138mm kanón vz. 1881 na lafetě PC. Tento starý kus vystřeluje pancéřový granát s čepičkou o hmotnosti 42 kilogramů na vzdálenost 14 300 metrů. Jeho rychlost střelby je 3 rány za minutu. Moderní palebné řídící stanoviště je postaveno v roce 1939. Postaveno za baštou 5, dostává dálkoměr SOM délky 5 m, jehož pancéřování je stále na místě, bez levého ramene. Tato baterie má příležitost zahájit palbu na britská plavidla v září 1940. V roce 1941 je baterie přezbrojena pomocí 5 děl Krupp ráže 150 mm, pocházejících z pomocného křižníku Charles Plumier, odzbrojeného v Dakaru v roce 1940. Tato německá děla byla získána z bývalého německého křižníku Stralsund, postoupeného Francii po první světové válce jako válečná náhrada a přejmenovaného na Mulhouse. Vystřelují pancéřový nebo tříštivý granát o hmotnosti 45 kilogramů na vzdálenost 18 000 metrů. Již nelze hovořit o severní baterii Castel, protože 5 jam pro děla ráže 150 mm je rozptýleno po celé jeho ploše. Pak přijímá název baterie Castel. Jedna z jam zaujímá místo č. 1 staré baterie. Viz plán v popisu Castel de Gorée. S těmito relativně moderními kusy je palebná síla Castelu velmi výrazně zvýšena. Tyto kusy jsou sešrotovány na konci 50. let 20. století. Lafety jsou hozeny k úpatí útesu, kde je lze ještě vidět. Je velmi možné, že hlavně potkaly stejný osud…
JJM 19/03/2026
Projets non réalisés :
Nicht realisierte Projekte:
Niet gerealiseerde projecten:
Unrealised projects:
Nerealizované projekty:
© JJM 08/04/2026
Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Estrées (fort d') ou Batterie Nord
