Gorée. Réalisée de 1891 à 1895, et armée de 4 canons de 240 Mle 1870-87 sur affût Mle 1888 PC, c’est alors la batterie la plus moderne et la plus puissante de l’ensemble Gorée Dakar. Ses pièces sont disposées dans 4 alvéoles bétonnées, et elle dispose de magasins souterrains. Son champ de tir principal couvre la passe Nord, le champ de tir secondaire couvrant la passe Sud. Son armement est déposé en 1915, pour être renvoyé en métropole. Elle est transformée avant la Seconde guerre mondiale. Ses alvéoles sont remplacées par 4 cuves, recevant chacune un canon de 138 Mle 1881 sur affût PC. Cette pièce ancienne envoie un obus de rupture coiffé, d’un poids de 42 kilos, à 14 300 mètres. Sa cadence de tir est de 3 coups à la minute. Un PDT (poste directeur de tirs) moderne est construit en 1939. Édifié en arrière du bastion 5, il reçoit un télémètre SOM de 5 mètres, dont la cuirasse est toujours en place, amputée de son bras gauche. Cette batterie a l’occasion d’ouvrir le feu sur les bâtiments britanniques, en septembre 1940. En 1941, la batterie est réarmée à l’aide de 5 pièces de 150 Krupp, provenant du croiseur auxiliaire Charles Plumier, désarmé à Dakar en 1940. Ces canons allemands ont été récupérés sur l’ex-croiseur allemand Straslund, cédé à la France après la Première Guerre mondiale, au titre des dommages de guerre, et rebaptisé Mulhouse. Ils expédient, à 18 000 mètres, un obus de rupture ou explosif de 45 kilos. On ne peut plus parler de batterie Nord du Castel, car les 5 cuves de 150 sont réparties sur toute la surface de celui-ci. Une des cuves occupe l’emplacement N° 1 de l’ancienne batterie. Voir le plan dans le descriptif du Castel de Gorée. Avec ces pièces, relativement modernes, la puissance de feu du Castel se trouve très sensiblement augmentée. Ces pièces sont ferraillées à la fin des années 1950. Les affûts sont jetés au pied de la falaise, ou on peut encore les voir. Il est très possible que les tubes aient subi le même sort… JJM 10/08/2008

Gorée. Von 1891 bis 1895 errichtet und bewaffnet mit 4 Kanonen 240 mm Mle 1870-87 auf Lafette Mle 1888 PC, ist sie damals die modernste und mächtigste Batterie des Gesamtkomplexes Gorée Dakar. Ihre Geschütze sind in 4 betonierten Geschützständen untergebracht und sie verfügt über unterirdische Magazine. Ihr Hauptschussfeld deckt die Nordpassage, das Sekundärschussfeld deckt die Südpassage. Ihre Bewaffnung wird 1915 abgebaut, um ins Mutterland zurückgeschickt zu werden. Sie wird vor dem Zweiten Weltkrieg umgebaut. Ihre Geschützstände werden durch 4 Geschützgruben ersetzt, die jeweils eine Kanone 138 mm Mle 1881 auf PC-Lafette aufnehmen. Dieses alte Geschütz verschießt einen gedeckten Durchschlaggeschoss von 42 Kilogramm auf 14 300 Meter. Seine Schussfolge beträgt 3 Schüsse pro Minute. Ein moderner PDT (Feuerleitstand) wird 1939 gebaut. Errichtet hinter Bastion 5, erhält er einen SOM-Entfernungsmesser von 5 Metern, dessen Panzerung noch vorhanden ist, amputiert von seinem linken Arm. Diese Batterie hat Gelegenheit, im September 1940 das Feuer auf britische Schiffe zu eröffnen. 1941 wird die Batterie mit 5 Geschützen 150 mm Krupp neu bewaffnet, die vom Hilfskreuzer Charles Plumier stammen, der 1940 in Dakar abgerüstet wurde. Diese deutschen Kanonen wurden vom ehemaligen deutschen Kreuzer Straslund geborgen, der nach dem Ersten Weltkrieg als Kriegsschadenersatz an Frankreich abgetreten und in Mulhouse umbenannt wurde. Sie verschießen auf 18 000 Meter ein Durchschlag- oder Explosivgeschoss von 45 Kilogramm. Man kann nicht mehr von der Nordbatterie des Castel sprechen, denn die 5 Geschützgruben 150 mm sind über seine gesamte Fläche verteilt. Eine der Gruben nimmt den Standort Nr. 1 der alten Batterie ein. Siehe den Plan in der Beschreibung des Castel de Gorée. Mit diesen relativ modernen Geschützen wird die Feuerkraft des Castel erheblich gesteigert. Diese Geschütze werden Ende der 1950er Jahre verschrottet. Die Lafetten werden am Fuß der Klippe weggeworfen, wo man sie noch sehen kann. Es ist sehr wahrscheinlich, dass die Rohre das gleiche Schicksal erlitten haben… JJM 10/08/2008

Gorée. Gerealiseerd van 1891 tot 1895, en bewapend met 4 kanonnen 240 mm Mle 1870-87 op affuit Mle 1888 PC, is zij toen de meest moderne en krachtigste batterij van het geheel Gorée Dakar. Haar stukken zijn opgesteld in 4 gebetonde geschutsopstellingen en zij beschikt over ondergrondse magazijnen. Haar hoofdschootsveld bestrijkt de noordelijke doorvaart, het secundair schootsveld bestrijkt de zuidelijke doorvaart. Haar bewapening wordt in 1915 afgezet om naar het moederland teruggestuurd te worden. Zij wordt vóór de Tweede Wereldoorlog getransformeerd. Haar geschutsopstellingen worden vervangen door 4 geschutsputten, die elk een kanon 138 mm Mle 1881 op PC-affuit ontvangen. Dit oude stuk schiet een getipt pantserdoorborend projectiel van 42 kilogram op 14 300 meter. Zijn vuursnelheid is 3 schoten per minuut. Een moderne PDT (vuurleidingspost) wordt in 1939 gebouwd. Opgericht achter bastion 5, ontvangt hij een SOM-afstandsmeter van 5 meter, waarvan het pantser nog steeds aanwezig is, geamputeerd van zijn linkerarm. Deze batterij heeft gelegenheid het vuur te openen op Britse schepen in september 1940. In 1941 wordt de batterij herbewapend met 5 stukken 150 mm Krupp, afkomstig van de hulpkruiser Charles Plumier, die in 1940 in Dakar ontwapend werd. Deze Duitse kanonnen werden geborgen van de ex-Duitse kruiser Straslund, na de Eerste Wereldoorlog als oorlogsschadevergoeding aan Frankrijk afgestaan en herdoopt tot Mulhouse. Zij schieten op 18 000 meter een pantserdoorborend of explosief projectiel van 45 kilogram. Men kan niet meer spreken van de noordbatterij van de Castel, want de 5 geschutsputten 150 mm zijn over zijn hele oppervlakte verdeeld. Een van de putten neemt de plaats Nr. 1 van de oude batterij in. Zie het plan in de beschrijving van het Castel de Gorée. Met deze relatief moderne stukken wordt de vuurkracht van de Castel aanzienlijk verhoogd. Deze stukken worden eind jaren 1950 verscheept. De affuiten worden aan de voet van de klif weggegooid, waar men ze nog kan zien. Het is zeer waarschijnlijk dat de lopen hetzelfde lot ondergaan hebben… JJM 10/08/2008

Gorée. Built from 1891 to 1895 and armed with 4 guns 240 mm Mle 1870-87 on carriage Mle 1888 PC, it was then the most modern and powerful battery of the entire Gorée Dakar complex. Its pieces are arranged in 4 concrete emplacements and it has underground magazines. Its main field of fire covers the North pass, the secondary field covering the South pass. Its armament is removed in 1915 to be sent back to mainland France. It is transformed before the Second World War. Its emplacements are replaced by 4 pits, each receiving a gun 138 mm Mle 1881 on PC carriage. This old piece fires a capped armor-piercing shell weighing 42 kilograms to 14,300 meters. Its rate of fire is 3 rounds per minute. A modern PDT (fire direction post) is built in 1939. Constructed behind bastion 5, it receives a 5-meter SOM rangefinder, whose armor is still in place, amputated of its left arm. This battery had the opportunity to open fire on British ships in September 1940. In 1941, the battery is rearmed with 5 guns 150 mm Krupp, from the auxiliary cruiser Charles Plumier, disarmed at Dakar in 1940. These German guns were recovered from the former German cruiser Straslund, transferred to France after the First World War as war reparations and renamed Mulhouse. They fire, to 18,000 meters, an armor-piercing or explosive shell of 45 kilograms. One can no longer speak of the North battery of the Castel, because the 5 pits of 150 mm are distributed over its entire surface. One of the pits occupies site No. 1 of the old battery. See the plan in the description of the Castel de Gorée. With these relatively modern pieces, the firepower of the Castel is significantly increased. These pieces are scrapped at the end of the 1950s. The carriages are thrown at the foot of the cliff, where they can still be seen. It is very likely that the barrels suffered the same fate… JJM 10/08/2008

Gorée. Realizována v letech 1891 až 1895 a vyzbrojena 4 děly 240 mm Mle 1870-87 na lafetě Mle 1888 PC, byla tehdy nejmodernější a nejsilnější baterií celého komplexu Gorée Dakar. Její kusy jsou rozmístěny ve 4 betonových stanovištích a má podzemní sklady. Její hlavní palebné pole pokrývá severní průliv, sekundární pole pokrývá jižní průliv. Její výzbroj je sejmuta v roce 1915 k odeslání zpět do mateřské země. Je přeměněna před druhou světovou válkou. Její stanoviště jsou nahrazena 4 jámami, z nichž každá přijímá dělo 138 mm Mle 1881 na PC lafetě. Tento starý kus vystřeluje čepicový průbojný granát o hmotnosti 42 kilogramů na 14 300 metrů. Jeho kadence je 3 výstřely za minutu. Moderní PDT (postřelovací stanoviště) je postaven v roce 1939. Vystavěn za bastionem 5, obdrží 5metrový dálkoměr SOM, jehož pancíř je stále na místě, amputován o levou paži. Tato baterie měla příležitost otevřít palbu na britské lodě v září 1940. V roce 1941 je baterie přezbrojena 5 děly 150 mm Krupp, pocházejícími z pomocného křižníku Charles Plumier, odzbrojeného v Dakaru v roce 1940. Tyto německé kanóny byly získány z bývalého německého křižníku Straslund, postoupeného Francii po první světové válce jako válečné reparace a přejmenovaného na Mulhouse. Vystřelují na 18 000 metrů průbojný nebo výbušný granát o hmotnosti 45 kilogramů. Nelze již mluvit o severní baterii Castelu, protože 5 jam 150 mm je rozmístěno po celé jeho ploše. Jedna z jam zaujímá stanoviště č. 1 staré baterie. Viz plán v popisu Castelu Gorée. S těmito relativně moderními kusy je palebná síla Castelu značně zvýšena. Tyto kusy jsou sešrotovány na konci 50. let 20. století. Lafety jsou vyhozeny na úpatí útesu, kde je lze stále vidět. Je velmi pravděpodobné, že hlavně potkal stejný osud… JJM 10/08/2008