Gorée. En 1852, le commandant Pinet-Laprade, chef du Génie pour le Sénégal, est chargé de construire une batterie sur la pointe Nord de Gorée. On ne trouve alors, à cet emplacement, qu’un simple épaulement de terre. Il a dressé le plan de l’ouvrage, en 1849, en se conformant aux directives du comité des fortifications des colonies. Cette batterie rasante sera le pendant de celles du Castel, qui pratiquent un tir de bombardement. On la baptise Fort d’Estrées. C’est une batterie fermée, de forme circulaire, avec réduit défensif. Conçue pour porter douze canons de gros calibre, elle reçoit son armement à partir de 1856. Mais on ne peut alors lui attribuer que cinq canons obusiers de 22. En 1870, la batterie est armée de douze canons de 16 cm Mle 1858-60. En 1897, le fort n’est plus armé que de quatre canons de 47 TR, la mission des pièces de gros calibre étant reprise par celle de la batterie Nord du castel. Il ne figure plus sur l’état d’armement de 1914. En 1939, il reçoit une section de défense des passes, armée de deux canons de 75 Mle 1897 sur affût de campagne approprié au tir de côte et de mitrailleuses. En septembre 1940, une de celles-ci tire sur la vedette des parlementaires envoyés par le général de Gaulle. À la même époque, les 75 ont été remplacés par trois canons de 90 Mle 1877 sur affût 1916. Ceux de la section est, placée à proximité, sont remplacés par deux de ces mêmes canons, qui tireront sur les navires britanniques. En 1942, une batterie de quatre canons de 75 CA Mle 1922 est installée sur, et autour du fort. De nos jours, celui-ci renferme un musée. Dix canons de 16 cm Mle 1858-60, repêchés au pied de la falaise du Castel, sont installés sur la plateforme d’artillerie. Sur l’esplanade, devant le fort, une douzaine de tubes de canon et deux morceaux d’affûts sont toujours présents. En voici le détail :

alignés : un tube de 24 cm Mle 1870, quatre tubes de 24 cm Mle 1864-66 et quatre tubes de 194 Mle 1864-66trois tubes de 240 Mle 1870, sur deux endroits différents de l’esplanadedeux châssis d’affût Mle 1876.T.83 PA., à deux endroits différents.
À l’exception des quatre tubes de 240 Mle 1870-87 rapatriés, et des canons de 16 cm Mle 1858-60, il s’agit de la totalité des tubes armant ou ayant armé le Castel, avant la réorganisation de 1907. Ils ont vraisemblablement été descendus à cette occasion, pour faire place nette avant les travaux. Quant aux affûts, relativement faciles à découper avec un outillage sommaire, contrairement aux tubes, ils ont certainement été ferraillés. Une sellette d’affût Mle 1899 PC pour canon de 240 Mle 1870, et un boggie d’affût Péchot pour voie de 60, ont été découverts en 2017, et dégagés du sable. La sellette provient vraisemblablement de l’affût Mle 1899 du canon de 240 Mle 1870 sur affût PC du bastion 5 du Castel. Au pied de la falaise ouest dudit Castel, on peut également voir au moins quatre tubes de 16 cm Mle 1858-60, plusieurs morceaux d’affût, et les berceaux des deux tubes de 240 « colonies » de la tourelle du Castel. Sans compter d’autres éléments probablement présents sous la surface. 1852 wird Kommandant Pinet-Laprade, Chef des Geniewesens für Senegal, beauftragt, eine Batterie an der Nordspitze von Gorée zu bauen. Man findet dort zu dieser Zeit nur eine einfache Erdbrustwehr. Er hatte den Plan des Werks bereits 1849 erstellt, in Übereinstimmung mit den Richtlinien des Festungsausschusses der Kolonien. Diese Streichfeuerbatterie wird das Gegenstück zu denen des Castel sein, die Bombardierungsfeuer abgeben. Man tauft sie Fort d'Estrées. Es ist eine geschlossene Batterie von kreisförmiger Gestalt mit einem Verteidigungsreduit. Konzipiert für zwölf schwere Kanonen, erhält sie ihre Bewaffnung ab 1856. Aber man kann ihr damals nur fünf 22-cm-Kanonenhaubitzen zuweisen. 1870 ist die Batterie mit zwölf 16-cm-Kanonen Mle 1858-60 bewaffnet. 1897 ist das Fort nur noch mit vier 47-mm-TR-Kanonen bewaffnet, die Aufgabe der schweren Geschütze wird von der Batterie Nord des Castel übernommen. Es erscheint nicht mehr im Bewaffnungszustand von 1914. 1939 erhält es eine Sektion zur Verteidigung der Hafeneinfahrten, bewaffnet mit zwei 75-mm-Kanonen Mle 1897 auf Feldlafette geeignet für Küstenfeuer und Maschinengewehren. Im September 1940 feuert eines dieser Maschinengewehre auf das Motorboot der Parlamentäre, die von General de Gaulle entsandt wurden. Zur gleichen Zeit wurden die 75-mm-Kanonen durch drei 90-mm-Kanonen Mle 1877 auf Lafette 1916 ersetzt. Die der nahe gelegenen Ostsektion werden durch zwei dieser gleichen Kanonen ersetzt, die auf die britischen Schiffe schießen werden. 1942 wird eine Batterie mit vier 75-mm-Flugabwehrkanonen Mle 1922 auf und um das Fort herum installiert. Heutzutage beherbergt das Fort ein Museum. Zehn 16-cm-Kanonen Mle 1858-60, die am Fuß der Klippe des Castel geborgen wurden, sind auf der Artillerieplattform installiert. Auf der Esplanade vor dem Fort sind immer noch ein Dutzend Kanonenrohre und zwei Lafettenteile vorhanden. Hier die Einzelheiten:

aufgereiht: ein 24-cm-Rohr Mle 1870, vier 24-cm-Rohre Mle 1864-66 und vier 194-mm-Rohre Mle 1864-66drei 240-mm-Rohre Mle 1870 an zwei verschiedenen Stellen der Esplanadezwei Lafettenrahmen Mle 1876.T.83 PA an zwei verschiedenen Stellen.
Mit Ausnahme der vier repatriierten 240-mm-Rohre Mle 1870-87 und der 16-cm-Kanonen Mle 1858-60 handelt es sich um die Gesamtheit der Rohre, die das Castel vor der Reorganisation von 1907 bewaffneten oder bewaffnet hatten. Sie wurden vermutlich bei dieser Gelegenheit hinuntergeschafft, um vor den Arbeiten Platz zu schaffen. Was die Lafetten betrifft, die im Gegensatz zu den Rohren relativ leicht mit einfachem Werkzeug zu zerschneiden sind, wurden sie sicherlich verschrottet. Ein Lafettenstuhl Mle 1899 PC für 240-mm-Kanone Mle 1870 und ein Péchot-Drehgestell für Feldbahn der Spurweite 60 wurden 2017 entdeckt und vom Sand befreit. Der Lafettenstuhl stammt vermutlich von der Lafette Mle 1899 der 240-mm-Kanone Mle 1870 auf Lafette PC von Bastion 5 des Castel. Am Fuß der Westklippe des besagten Castel kann man ebenfalls mindestens vier 16-cm-Rohre Mle 1858-60, mehrere Lafettenteile und die Wiegen der beiden 240-mm-„Kolonien“-Rohre des Turms vom Castel sehen. Ganz zu schweigen von anderen wahrscheinlich unter der Oberfläche vorhandenen Elementen. In 1852 wordt commandant Pinet-Laprade, hoofd van de Genie voor Senegal, belast met de bouw van een batterij op de noordpunt van Gorée. Men vindt daar dan slechts een eenvoudige aarden borstwering. Hij heeft het plan van het werk opgesteld in 1849, in overeenstemming met de richtlijnen van het comité van fortificaties van de koloniën. Deze strijkvuurbatterij zal het equivalent zijn van die van het Castel, die bombardementsvuur geven. Men doopt haar Fort d'Estrées. Het is een gesloten batterij, cirkelvormig, met verdedigingsreduit. Ontworpen voor twaalf zware kanonnen, krijgt zij haar bewapening vanaf 1856. Maar men kan haar dan slechts vijf 22-kanonhouwitsers toewijzen. In 1870 is de batterij bewapend met twaalf 16 cm-kanonnen Mle 1858-60. In 1897 is het fort nog slechts bewapend met vier 47 mm-TR-kanonnen, de taak van de zware stukken wordt overgenomen door die van de batterij Noord van het castel. Het komt niet meer voor op de bewapeningstoestand van 1914. In 1939 ontvangt het een sectie ter verdediging van de vaargeulen, bewapend met twee 75 mm-kanonnen Mle 1897 op veldaffuit geschikt voor kustvuur en mitrailleurs. In september 1940 vuurt een van deze op de snelle boot van de parlementariërs gestuurd door generaal de Gaulle. Rond dezelfde tijd zijn de 75 mm-kanonnen vervangen door drie 90 mm-kanonnen Mle 1877 op affuit 1916. Die van de oostsectie, in de buurt geplaatst, worden vervangen door twee van dezezelfde kanonnen, die op de Britse schepen zullen vuren. In 1942 wordt een batterij van vier 75 mm-luchtafweerkanonnen Mle 1922 op en rond het fort geïnstalleerd. Tegenwoordig herbergt het fort een museum. Tien 16 cm-kanonnen Mle 1858-60, opgevist aan de voet van de klif van het Castel, zijn geïnstalleerd op het artillerieplatform. Op de esplanade, voor het fort, zijn een dozijn kanonslopen en twee affuitstukken nog aanwezig. Hier zijn de details:

op een rij: een 24 cm-loop Mle 1870, vier 24 cm-lopen Mle 1864-66 en vier 194 mm-lopen Mle 1864-66drie 240 mm-lopen Mle 1870, op twee verschillende plaatsen van de esplanadetwee affuitframes Mle 1876.T.83 PA, op twee verschillende plaatsen.
Met uitzondering van de vier gerepatrieerde 240 mm-lopen Mle 1870-87 en de 16 cm-kanonnen Mle 1858-60, betreft het het totaal van de lopen die het Castel voor de reorganisatie van 1907 bewapenden of hadden bewapend. Zij zijn vermoedelijk bij die gelegenheid naar beneden gebracht, om plaats te maken voor de werken. Wat de affuiten betreft, relatief gemakkelijk te snijden met eenvoudig gereedschap, in tegenstelling tot de lopen, zijn zij zeker verschroot. Een affuitstoel Mle 1899 PC voor 240 mm-kanon Mle 1870, en een Péchot-affuitdraaistel voor spoorwijdte 60, zijn in 2017 ontdekt en van het zand ontdaan. De affuitstoel komt vermoedelijk van de affuit Mle 1899 van het 240 mm-kanon Mle 1870 op affuit PC van bastion 5 van het Castel. Aan de voet van de westklif van het genoemde Castel kan men ook ten minste vier 16 cm-lopen Mle 1858-60 zien, verschillende affuitstukken, en de wiegen van de twee 240 mm-„koloniën“-lopen van de koepel van het Castel. Nog afgezien van andere elementen die waarschijnlijk onder de oppervlakte aanwezig zijn. In 1852, Commandant Pinet-Laprade, head of the Engineers for Senegal, is tasked with building a battery on the North point of Gorée. At that time, only a simple earth parapet is found at this location. He had drawn up the plan of the work in 1849, in accordance with the directives of the fortifications committee of the colonies. This low-trajectory battery will be the counterpart of those of the Castel, which fire high-trajectory bombardment fire. It is christened Fort d'Estrées. It is a closed battery, circular in shape, with a defensive keep. Designed to carry twelve heavy guns, it receives its armament from 1856. But at that time, only five 22 cm gun-howitzers can be assigned to it. In 1870, the battery is armed with twelve 16 cm guns Mle 1858-60. In 1897, the fort is only armed with four 47 mm TR guns, the mission of the heavy pieces being taken over by that of the North battery of the castel. It no longer appears in the 1914 armament state. In 1939, it receives a harbour entrance defence section, armed with two 75 mm guns Mle 1897 on field mounting adapted for coast fire and machine guns. In September 1940, one of these fires on the motor launch of the parliamentarians sent by General de Gaulle. At the same time, the 75 mm guns were replaced by three 90 mm guns Mle 1877 on mounting 1916. Those of the east section, placed nearby, are replaced by two of these same guns, which will fire on British ships. In 1942, a battery of four 75 mm AA guns Mle 1922 is installed on and around the fort. Nowadays, the fort houses a museum. Ten 16 cm guns Mle 1858-60, recovered at the foot of the Castel cliff, are installed on the artillery platform. On the esplanade, in front of the fort, a dozen gun barrels and two pieces of mountings are still present. Here are the details:

lined up: one 24 cm barrel Mle 1870, four 24 cm barrels Mle 1864-66 and four 194 mm barrels Mle 1864-66three 240 mm barrels Mle 1870, in two different places on the esplanadetwo mounting frames Mle 1876.T.83 PA, in two different places.
With the exception of the four repatriated 240 mm barrels Mle 1870-87 and the 16 cm guns Mle 1858-60, this is the totality of the barrels that armed or had armed the Castel, before the 1907 reorganisation. They were presumably brought down on that occasion, to clear the way before the work. As for the mountings, relatively easy to cut with rudimentary tools, unlike the barrels, they were certainly scrapped. A mounting stool Mle 1899 PC for 240 mm gun Mle 1870, and a Péchot bogie for 60 cm gauge railway, were discovered in 2017, and cleared from the sand. The mounting stool probably comes from the mounting Mle 1899 of the 240 mm gun Mle 1870 on PC mounting of bastion 5 of the Castel. At the foot of the west cliff of the said Castel, one can also see at least four 16 cm barrels Mle 1858-60, several pieces of mounting, and the cradles of the two 240 mm "colonies" barrels from the Castel turret. Not to mention other elements probably present beneath the surface. V roce 1852 je velitel Pinet-Laprade, náčelník ženistů pro Senegal, pověřen stavbou baterie na severním výběžku Gorée. Na tomto místě se tehdy nachází pouze jednoduchý zemní val. Plán díla vypracoval již v roce 1849 v souladu se směrnicemi výboru pro opevnění kolonií. Tato přízemní baterie bude protějškem těch na Castelu, které vedou bombardovací palbu. Je pokřtěna pevnost d'Estrées. Je to uzavřená baterie kruhového tvaru s obranným reduitem. Navržena pro dvanáct děl těžkého kalibru, dostává svou výzbroj od roku 1856. Ale tehdy jí lze přidělit pouze pět 22cm kanónových houfnic. V roce 1870 je baterie vyzbrojena dvanácti 16cm děly vz. 1858-60. V roce 1897 je pevnost vyzbrojena již pouze čtyřmi 47mm děly TR, úkol těžkých kusů přebírá baterie Severní castelu. Již není uvedena ve stavu výzbroje z roku 1914. V roce 1939 dostává sekci obrany průplavů, vyzbrojenou dvěma 75mm děly vz. 1897 na polní lafetě upravené pro pobřežní střelbu a kulomety. V září 1940 jeden z nich střílí na motorový člun parlamentářů vyslaných generálem de Gaullem. Přibližně ve stejné době byla 75mm děla nahrazena třemi 90mm děly vz. 1877 na lafetě 1916. Ty ve východní sekci, umístěné poblíž, jsou nahrazeny dvěma stejnými děly, která budou střílet na britské lodě. V roce 1942 je na pevnosti a kolem ní instalována baterie čtyř 75mm protiletadlových děl vz. 1922. V dnešní době pevnost ukrývá muzeum. Deset 16cm děl vz. 1858-60, vylovených na úpatí útesu Castelu, je instalováno na dělostřelecké platformě. Na esplanádě před pevností je stále přítomno asi tucet hlavní a dva kusy lafet. Zde jsou podrobnosti:

seřazeny: jedna hlaveň ráže 24 cm vz. 1870, čtyři hlavně ráže 24 cm vz. 1864-66 a čtyři hlavně ráže 194 mm vz. 1864-66tři hlavně ráže 240 mm vz. 1870 na dvou různých místech esplanádydva rámy lafet vz. 1876.T.83 PA na dvou různých místech.
S výjimkou čtyř repatriovaných hlavní ráže 240 mm vz. 1870-87 a 16cm děl vz. 1858-60 se jedná o všechny hlavně, které Castel vyzbrojovaly nebo vyzbrojily před reorganizací v roce 1907. Pravděpodobně byly při té příležitosti sneseny dolů, aby se uvolnilo místo před pracemi. Pokud jde o lafety, relativně snadno řezatelné jednoduchým nářadím, na rozdíl od hlavní, byly jistě sešrotovány. Sedlo lafety vz. 1899 PC pro 240mm dělo vz. 1870 a podvozek lafety Péchot pro úzkorozchodnou dráhu o rozchodu 60 cm byly objeveny v roce 2017 a vyproštěny z písku. Sedlo pravděpodobně pochází z lafety vz. 1899 240mm děla vz. 1870 na lafetě PC z bašty 5 Castelu. Na úpatí západního útesu zmíněného Castelu lze také vidět nejméně čtyři hlavně ráže 16 cm vz. 1858-60, několik kusů lafet a kolébky dvou 240mm „koloniálních“ hlavní z věže Castelu. Nehledě na další prvky pravděpodobně přítomné pod povrchem. JJM 19/03/2026

Projets non réalisés :1881 : quatre canons de 27 cm Mle 1864-66 sur affût Mle 1876 PA. Le fort est conservé, mais renforcé. Le mur d’escarpe est épaissi de 2 mètres par l’extérieur, et porté à 7 mètres. La plateforme est surélevée par une couche de terre de 1,50 mètre au-dessus des voûtes. Trois traverses pleines séparent les pièces. Les quatre pièces tirent sur 4 axes différents, couvrant au total 180°. En outre, une pièce de 16 cm Mle 1858-60, placée à côté de la pièce la plus à droite, tire vers le sud1890-91 : trois canons de 27 cm Mle 1864-66 sur affût Mle 1876.T.83 PA. Quatre projets sont étudiés. Le premier, de 1890, trop coûteux, et ne répondant plus aux exigences tactiques du moment, est rapidement repoussé. Il conserverait le plus gros de l’ouvrage ancien, après élargissement de la plate-forme à 9 mètres, et renforcement des casemates et du corps de garde. Le deuxième, également de 1890, ne conserve que le corps de garde, renforcé et doté de magasins à poudre et à projectiles. Les troisième et quatrième, de 1891, sont des améliorations du deuxième, avec magasin en béton recouvert de terre. Dans le troisième, le corps de garde est bétonné et recouvert de terre, dans le quatrième, il est renforcé, mais non recouvert. Aucun de ces projets ne verra le jour, car les dépêches ministérielles des 25 juin et 18 juillet 1891 prescrivent l’étude d’une nouvelle réorganisation des batteries de Dakar et de Gorée, et la cessation de tous travaux à Gorée, sauf ceux de la batterie Nord du Castel. À noter que, dans les deux derniers projets, le remplacement éventuel des trois canons de 27 cm par quatre canons de 16 cm Mle 1881 était envisagé. Nicht realisierte Projekte:1881: vier Kanonen 27 cm Mle 1864-66 auf Lafette Mle 1876 PA. Das Fort wird beibehalten, aber verstärkt. Die Eskarpenmauer wird von außen um 2 Meter verdickt und auf 7 Meter erhöht. Die Plattform wird durch eine 1,50 Meter dicke Erdschicht über den Gewölben erhöht. Drei massive Traversen trennen die Geschütze. Die vier Geschütze feuern auf 4 verschiedenen Achsen und decken insgesamt 180° ab. Darüber hinaus feuert ein 16-cm-Geschütz Mle 1858-60, das neben dem äußersten rechten Geschütz platziert ist, nach Süden1890-91: drei Kanonen 27 cm Mle 1864-66 auf Lafette Mle 1876.T.83 PA. Vier Projekte werden untersucht. Das erste von 1890, zu teuer und den taktischen Anforderungen der Zeit nicht mehr genügend, wird schnell abgelehnt. Es würde den größten Teil des alten Werks erhalten, nach Verbreiterung der Plattform auf 9 Meter und Verstärkung der Kasematten und der Wachstube. Das zweite, ebenfalls von 1890, erhält nur die Wachstube, verstärkt und mit Pulver- und Geschossmagazinen ausgestattet. Das dritte und vierte von 1891 sind Verbesserungen des zweiten, mit einem Betonmagazin, das mit Erde bedeckt ist. Im dritten ist die Wachstube betoniert und mit Erde bedeckt, im vierten ist sie verstärkt, aber nicht bedeckt. Keines dieser Projekte wird verwirklicht, da die ministeriellen Telegramme vom 25. Juni und 18. Juli 1891 die Untersuchung einer neuen Neuorganisation der Batterien von Dakar und Gorée sowie die Einstellung aller Arbeiten in Gorée vorschreiben, mit Ausnahme derer der Nordbatterie des Castel. Zu beachten ist, dass in den beiden letzten Projekten der eventuelle Ersatz der drei 27-cm-Kanonen durch vier 16-cm-Kanonen Mle 1881 in Betracht gezogen wurde. Niet gerealiseerde projecten:1881: vier kanonnen van 27 cm Mle 1864-66 op affuit Mle 1876 PA. Het fort wordt behouden, maar versterkt. De escarpemuur wordt van buitenaf met 2 meter verdikt en op 7 meter gebracht. Het platform wordt verhoogd door een laag aarde van 1,50 meter boven de gewelven. Drie volle traversen scheiden de stukken. De vier stukken vuren op 4 verschillende assen en bestrijken in totaal 180°. Bovendien vuurt een 16 cm-kanon Mle 1858-60, geplaatst naast het uiterst rechtse stuk, naar het zuiden1890-91: drie kanonnen van 27 cm Mle 1864-66 op affuit Mle 1876.T.83 PA. Vier projecten worden bestudeerd. Het eerste van 1890, te duur en niet langer voldoend aan de tactische eisen van dat moment, wordt snel verworpen. Het zou het grootste deel van het oude werk behouden, na verbreding van het platform tot 9 meter en versterking van de kazematten en de wachtpost. Het tweede, eveneens van 1890, behoudt alleen de wachtpost, versterkt en voorzien van kruit- en projectielmagazijnen. Het derde en vierde van 1891 zijn verbeteringen van het tweede, met een betonnen magazijn bedekt met aarde. In het derde is de wachtpost betonneerd en bedekt met aarde, in het vierde is hij versterkt, maar niet bedekt. Geen van deze projecten zal worden gerealiseerd, omdat de ministeriële depêches van 25 juni en 18 juli 1891 de studie van een nieuwe reorganisatie van de batterijen van Dakar en Gorée voorschrijven, en de stopzetting van alle werken in Gorée, behalve die van de Noordbatterij van het Castel. Op te merken is dat in de laatste twee projecten de eventuele vervanging van de drie 27 cm-kanonnen door vier 16 cm-kanonnen Mle 1881 werd overwogen. Unrealised projects:1881: four 27 cm guns Mle 1864-66 on mounting Mle 1876 PA. The fort is retained, but reinforced. The escarp wall is thickened by 2 metres from the outside, and brought to 7 metres. The platform is raised by a 1.50 metre layer of earth above the vaults. Three solid traverses separate the pieces. The four pieces fire on 4 different axes, covering a total of 180°. In addition, a 16 cm gun Mle 1858-60, placed next to the rightmost piece, fires southwards1890-91: three 27 cm guns Mle 1864-66 on mounting Mle 1876.T.83 PA. Four projects are studied. The first, from 1890, too expensive and no longer meeting the tactical requirements of the time, is quickly rejected. It would retain most of the old work, after widening the platform to 9 metres, and reinforcing the casemates and the guardhouse. The second, also from 1890, retains only the guardhouse, reinforced and provided with powder and shell magazines. The third and fourth, from 1891, are improvements of the second, with a concrete magazine covered with earth. In the third, the guardhouse is concreted and covered with earth, in the fourth it is reinforced, but not covered. None of these projects will see the light of day, because the ministerial dispatches of 25 June and 18 July 1891 prescribe the study of a new reorganisation of the batteries of Dakar and Gorée, and the cessation of all work in Gorée, except that of the North battery of the Castel. Note that, in the last two projects, the possible replacement of the three 27 cm guns by four 16 cm guns Mle 1881 was considered. Nerealizované projekty:1881: čtyři děla ráže 27 cm vz. 1864-66 na lafetě vz. 1876 PA. Pevnost je zachována, ale zesílena. Zeď eskarpy je zvenčí zesílena o 2 metry a zvýšena na 7 metrů. Platforma je zvýšena o 1,50 metru vrstvou zeminy nad klenbami. Tři plné traverzy oddělují kusy. Čtyři kusy střílejí na 4 různých osách, pokrývajíce celkem 180°. Kromě toho 16cm dělo vz. 1858-60, umístěné vedle nejpravějšího kusu, střílí na jih1890-91: tři děla ráže 27 cm vz. 1864-66 na lafetě vz. 1876.T.83 PA. Studují se čtyři projekty. První z roku 1890, příliš drahý a již neodpovídající tehdejším taktickým požadavkům, je rychle zamítnut. Zachoval by většinu starého díla po rozšíření platformy na 9 metrů a zesílení kasemat a strážnice. Druhý, rovněž z roku 1890, zachovává pouze strážnici, zesílenou a opatřenou prachárnami a skladišti projektilů. Třetí a čtvrtý z roku 1891 jsou vylepšením druhého, s betonovým skladištěm pokrytým zeminou. Ve třetím je strážnice vybetonována a pokryta zeminou, ve čtvrtém je zesílena, ale nepokryta. Žádný z těchto projektů nespatří světlo světa, protože ministerské telegramy z 25. června a 18. července 1891 nařizují studium nové reorganizace baterií Dakaru a Gorée a zastavení všech prací na Gorée, kromě těch na severní baterii Castelu. Je třeba poznamenat, že v posledních dvou projektech byla zvažována případná výměna tří 27cm děl za čtyři 16cm děla vz. 1881. © JJM 08/04/2026

Projets non réaisés ▼