Arrondissement de Granville, archipel des Chausey. 18 m/alt. Prévu dès 1841, il fallut attendre 1866 pour voir ce fort se concrétiser. Pentagone presque régulier, il est entouré d'un fossé sec dont les escarpe et contrescarpe s'appuient sur le granit brut. Seule la contrescarpe du front I-II, à cause du peu d'épaisseur disponible entre cette dernière et la pente naturelle, comprendra des arcs en décharge. Si les escarpes des courtines sont rectilignes, les contrescarpes face à ces courtines sont rentrantes. Un bastionnet occupe chaque saillant. Tous sont traversés, mais cette traverse, une par bastionnet, est positionnée variablement. Trois créneaux de fusillade par flanc doivent prendre en charge la défense du fossé. L'entrée du fort, très sobre, ne montre plus aucune trace du pont-levis. Elle n'est pas précédée d'un ravelin car elle est protégée par la batterie du Phare très proche, implantée légèrement plus haut et reliée au fort par un chemin couvert. L'arrière des casemates, chambrées et magasins, adossés aux fossés, est aussi pourvu de meurtrières. Ces casemates devaient également accueillir les artilleurs de la batterie voisine, l'effectif (artillerie uniquement) de l'ensemble, fort + batterie, devant se monter à 108 hommes. La cour du fort comprend deux rampes pour monter les pièces d'artillerie en deçà de leur parapet. Assez singulièrement, seul le front III-IV fut pourvu d'artillerie, le reste du périmètre étant constitué d'un parapet d'infanterie. Avant 1881, on ne trouve au fort que deux obusiers de 22 c lisses. Un projet d'armement, adopté en 1881, consistait en un obusier de 22 c rayé et fretté, dans les bastions 3 et 4 (+ 2 autres ?) et deux canons de 19 c dont la mission aurait été d'interdire le chenal Beauchamp. Il n'est nullement établi que cet armement fut installé car en 1888, le Conseil supérieur de la Guerre conclut à l'inutilité d'y conserver des installations de défense côtière et décida son déclassement. En 1871, on y emprisonna 150 communards et, pendant la première guerre mondiale, ce sont 300 prisonniers allemands qui y séjournèrent. Aujourd'hui (05/2007), le fort est dans un très bon état de conservation. Ses casemates sont occupées par des pêcheurs et seule la cour et le périmètre extérieur sont d'accès libre. Propriété du conservatoire du littoral.

Bezirk Granville, Archipel von Chausey. 18 m/ü. M. Bereits 1841 geplant, dauerte es bis 1866, bis dieses Fort verwirklicht wurde. Fast regelmäßiges Fünfeck, umgeben von einem trockenen Graben, dessen Böschung und Kontereskarpe auf dem rohen Granit aufliegen. Nur die Kontereskarpe der Front I-II, aufgrund der geringen verfügbaren Dicke zwischen letzterer und dem natürlichen Hang, wird Entlastungsbögen enthalten. Während die Böschungen der Kurtinen geradlinig sind, sind die Kontereskarpen gegenüber diesen Kurtinen zurückweichend. Eine Bastionette nimmt jede Spitze ein. Alle sind durchquert, aber diese Traverse, eine pro Bastionette, ist variabel positioniert. Drei Schießscharten pro Flanke sollen die Verteidigung des Grabens übernehmen. Der Eingang des Forts, sehr schlicht, zeigt keine Spur mehr der Zugbrücke. Er wird nicht von einem Ravelin vorausgegangen, da er durch die sehr nahe gelegene Batterie des Leuchtturms geschützt wird, die etwas höher angelegt und mit dem Fort durch einen gedeckten Weg verbunden ist. Die Rückseite der Kasematten, Kammern und Magazine, die an die Gräben angrenzen, ist ebenfalls mit Schießscharten versehen. Diese Kasematten sollten auch die Artilleristen der benachbarten Batterie aufnehmen, die Gesamtstärke (nur Artillerie) der Anlage, Fort + Batterie, sollte 108 Mann betragen. Der Hof des Forts umfasst zwei Rampen, um die Geschütze innerhalb ihrer Brustwehr zu bringen. Ziemlich eigenartig, nur die Front III-IV wurde mit Artillerie versehen, der Rest des Umfangs bestand aus einer Infanteriebrustwehr. Vor 1881 befanden sich im Fort nur zwei glatte 22 cm Haubitzen. Ein Bewaffnungsprojekt, das 1881 angenommen wurde, bestand aus einer gezogenen und ummantelten 22 cm Haubitze in den Bastionetten 3 und 4 (+ 2 weitere?) und zwei 19 cm Kanonen, deren Aufgabe es gewesen wäre, den Beauchamp-Kanal zu sperren. Es ist keineswegs erwiesen, dass diese Bewaffnung installiert wurde, da 1888 der Oberste Kriegsrat beschloss, dort keine Küstenverteidigungsanlagen mehr zu belassen und seine Außerdienststellung beschloss. 1871 wurden dort 150 Kommunarden inhaftiert und während des Ersten Weltkriegs waren es 300 deutsche Gefangene, die dort untergebracht waren. Heute (05/2007) ist das Fort in einem sehr guten Erhaltungszustand. Seine Kasematten werden von Fischern bewohnt und nur der Hof und der Außenbereich sind frei zugänglich. Eigentum des Küstenkonservatoriums.

Arrondissement Granville, archipel van Chausey. 18 m/hoogte. Al in 1841 gepland, duurde het tot 1866 voordat dit fort gerealiseerd werd. Bijna regelmatige vijfhoek, omgeven door een droge gracht waarvan de escarp en contrescarpe op de ruwe graniet steunen. Alleen de contrescarpe van front I-II, vanwege de weinig beschikbare dikte tussen deze laatste en de natuurlijke helling, zal ontlastbogen bevatten. Terwijl de escarpen van de courtines rechtlijnig zijn, zijn de contrescarpes tegenover deze courtines terugwijkend. Een bastionnet bezet elke saillant. Alle zijn doorgangen, maar deze traverse, één per bastionnet, is variabel gepositioneerd. Drie schietgaten per flank moeten de verdediging van de gracht verzorgen. De ingang van het fort, zeer sober, toont geen enkel spoor meer van de ophaalbrug. Hij wordt niet voorafgegaan door een ravelijn omdat hij beschermd wordt door de zeer nabije batterij van de Vuurtoren, iets hoger gelegen en verbonden met het fort door een gedekte weg. De achterkant van de kazematten, kamers en magazijnen, tegen de grachten aangebouwd, is eveneens voorzien van schietgaten. Deze kazematten moesten ook de artilleristen van de naburige batterij herbergen, de totale sterkte (alleen artillerie) van het geheel, fort + batterie, moest 108 man bedragen. De binnenplaats van het fort omvat twee hellingen om de artilleriestukken binnen hun parapet te brengen. Vrij eigenaardig, alleen front III-IV was voorzien van artillerie, de rest van de perimeter bestond uit een infanterieparapet. Vóór 1881 vond men in het fort alleen twee gladde 22 cm houwitsers. Een bewapeningsproject, aangenomen in 1881, bestond uit een getrokken en omwonden 22 cm houwitser in de bastionnetten 3 en 4 (+ 2 andere?) en twee 19 cm kanonnen waarvan de missie zou zijn geweest om het kanaal Beauchamp te verbieden. Het is geenszins vastgesteld dat deze bewapening geïnstalleerd werd want in 1888 concludeerde de Opperste Oorlogsraad dat het nutteloos was er kustverdedigingsinstallaties te behouden en besloot tot zijn buitengebruikstelling. In 1871 werden er 150 Communarden gevangen gezet en tijdens de Eerste Wereldoorlog verbleven er 300 Duitse gevangenen. Vandaag (05/2007) verkeert het fort in een zeer goede staat van bewaring. Zijn kazematten worden door vissers bewoond en alleen de binnenplaats en de buitenomtrek zijn vrij toegankelijk. Eigendom van het kustconservatorium.

District of Granville, Chausey archipelago. 18 m/alt. Planned as early as 1841, it took until 1866 for this fort to materialize. An almost regular pentagon, it is surrounded by a dry ditch whose escarp and counterscarp rest on the raw granite. Only the counterscarp of front I-II, due to the little available thickness between the latter and the natural slope, will include relieving arches. While the escarps of the curtain walls are rectilinear, the counterscarps facing these curtain walls are re-entrant. A small bastion occupies each salient. All are traversed, but this traverse, one per small bastion, is variably positioned. Three rifle loopholes per flank are to handle the defence of the ditch. The entrance to the fort, very sober, no longer shows any trace of the drawbridge. It is not preceded by a ravelin because it is protected by the very close Lighthouse Battery, situated slightly higher and connected to the fort by a covered way. The rear of the casemates, rooms and magazines, backing onto the ditches, is also provided with loopholes. These casemates were also intended to accommodate the gunners of the neighbouring battery, the total strength (artillery only) of the whole, fort + battery, was to amount to 108 men. The courtyard of the fort includes two ramps to bring the artillery pieces within their parapet. Quite singularly, only front III-IV was provided with artillery, the rest of the perimeter consisted of an infantry parapet. Before 1881, the fort contained only two smoothbore 22 cm howitzers. An armament project, adopted in 1881, consisted of a rifled and hooped 22 cm howitzer in bastions 3 and 4 (+ 2 others?) and two 19 cm guns whose mission would have been to block the Beauchamp channel. It is by no means established that this armament was installed because in 1888, the Superior Council of War concluded that it was useless to retain coastal defence installations there and decided its decommissioning. In 1871, 150 Communards were imprisoned there and, during the First World War, 300 German prisoners stayed there. Today (05/2007), the fort is in a very good state of preservation. Its casemates are occupied by fishermen and only the courtyard and the exterior perimeter are freely accessible. Property of the Coastal Conservatory.

Arrondissement Granville, souostroví Chausey. 18 m/n. m. Plánováno již od roku 1841, trvalo do roku 1866, než byla tato pevnost realizována. Téměř pravidelný pětiúhelník, obklopený suchým příkopem, jehož eskarp a kontreskarp spočívají na surové žule. Pouze kontreskarp fronty I-II, kvůli malé dostupné tloušťce mezi ním a přirozeným svahem, bude obsahovat vykládací oblouky. Zatímco eskarpy kurtin jsou přímé, kontreskarpy naproti těmto kurtinám jsou vtažené. Bastionetka zaujímá každý výběžek. Všechny jsou proraženy, ale tato traversa, jedna na bastionetku, je proměnlivě umístěna. Tři střílny na bok zajišťují obranu příkopu. Vchod do pevnosti, velmi střídmý, již nevykazuje žádné stopy po padacím mostě. Nepředchází mu ravelin, protože je chráněn velmi blízkou baterií Majáku, umístěnou slightly výše a spojenou s pevností krytou cestou. Zadní část kasemat, místností a skladů, přiléhajících k příkopům, je také opatřena střílnami. Tyto kasematy měly také ubytovat dělostřelce z nedaleké baterie, celkový počet (pouze dělostřelectvo) celého komplexu, pevnost + baterie, měl činit 108 mužů. Nádvoří pevnosti zahrnuje dvě rampy pro vytažení děl za jejich parapet. Dost zvláštně, pouze fronta III-IV byla vybavena dělostřelectvem, zbytek obvodu tvořil pěchotní parapet. Před rokem 1881 se v pevnosti nacházely pouze dva hladkohlavňové 22 cm houfnice. Projekt výzbroje, přijatý v roce 1881, spočíval v jedné drážkované a obručované 22 cm houfnici v bastionetkách 3 a 4 (+ 2 další?) a dvou 19 cm dělech, jejichž úkolem by bylo zablokovat průplav Beauchamp. Není nijak prokázáno, že tato výzbroj byla instalována, protože v roce 1888 Nejvyšší válečná rada dospěla k závěru, že je zbytečné tam udržovat pobřežní obranná zařízení, a rozhodla o jejím vyřazení. V roce 1871 zde bylo uvězněno 150 komunardů a během první světové války zde pobývalo 300 německých vězňů. Dnes (05/2007) je pevnost ve velmi dobrém stavu. Její kasematy jsou obývány rybáři a volně přístupné jsou pouze nádvoří a vnější obvod. Vlastnictví Konzervatoře pobřeží.