Place de Rochefort. Sans conteste un des ouvrages les plus pittoresques du paysage fortifié français, souvent désigné fort Louvois du nom de ce ministre de Louis XIV qui mourut alors que le fort était en construction. Il se situe sur le continent, à proximité du viaduc d'Oléron. Bien que construit dès 1692, la Commission de défense des Côtes décida, en 1875, de le réparer et de le réarmer. Un rapport au Conseil supérieur de la Guerre, d'août 1888, prescrit de le déclasser tout en conservant l'emplacement comme point d'appui pour la défense mobile. En l'occurrence, le pertuis de Malbuisson ne présentait aucun danger du point de vue maritime, vu la faible profondeur de ses fonds. Le danger serait plutôt venu d'un ennemi débarqué sur Oléron. Ce fort, aujourd'hui (03/2008) ouvert au public, est une petite merveille. Avec sa batterie basse en forme de fer à cheval et sa tour, couronnée d'un parapet crénelé, saillant au centre de sa gorge, il a, et pour cause, un air de famille avec la tour dorée de Camaret. L'arc de son front de tête se prolonge en deux imposants môles sur l'arrière, protégeant le donjon/réduit des vagues trop impétueuses. Une petite caserne occupe le centre de la cour et devance la poterne d'entrée du réduit, poterne précédée d'un pont-levis dont le treuil est en place (03/2008). Accessible pédestrement à marée basse, ce fort est parmi les plus photogéniques qui soient. Les services du patrimoine ont réalisé ici un superbe travail de restauration car, en 1945, la caserne n'était plus qu'une ruine et le donjon ouvert, son saillant I ayant été éventré de haut en bas. Certains pans de l'escarpe ont également été refaits mais le travail est si soigné que l'on peine à croire les clichés de 1945 qui sont exposés à la vue du public.

Festung von Rochefort. Zweifellos eines der malerischsten Werke der französischen Befestigungslandschaft, oft als Fort Louvois bezeichnet, nach dem Minister Ludwigs XIV., der starb, während das Fort im Bau war. Es befindet sich auf dem Festland, in der Nähe des Viadukts von Oléron. Obwohl bereits 1692 erbaut, beschloss die Kommission für Küstenverteidigung 1875, es zu reparieren und neu zu bewaffnen. Ein Bericht an den Obersten Kriegsrat vom August 1888 schrieb vor, es außer Dienst zu stellen, während der Standort als Stützpunkt für die mobile Verteidigung erhalten blieb. In diesem Fall stellte die Meerenge von Malbuisson aus maritimer Sicht keine Gefahr dar, angesichts der geringen Tiefe ihres Grundes. Die Gefahr wäre vielmehr von einem auf Oléron gelandeten Feind ausgegangen. Dieses Fort, heute (03/2008) für die Öffentlichkeit zugänglich, ist ein kleines Wunder. Mit seiner hufeisenförmigen niedrigen Batterie und seinem Turm, gekrönt von einer Zinnenbrustwehr, der in der Mitte seiner Kehle vorspringt, hat es nicht ohne Grund eine Familienähnlichkeit mit dem goldenen Turm von Camaret. Der Bogen seiner Front verlängert sich nach hinten in zwei imposante Molen, die den Donjon/Reduit vor allzu ungestümen Wellen schützen. Eine kleine Kaserne befindet sich in der Mitte des Hofes und geht dem Eingangstor des Reduits voraus, ein Tor, dem eine Zugbrücke vorausgeht, deren Winde vorhanden ist (03/2008). Zu Fuß bei Ebbe erreichbar, gehört dieses Fort zu den fotogensten überhaupt. Denkmalpflegedienste haben hier eine großartige Restaurierungsarbeit geleistet, denn 1945 war die Kaserne nur noch eine Ruine und der Donjon war offen, sein vorspringender Teil I war von oben bis unten aufgerissen worden. Einige Abschnitte der Eskarpe wurden ebenfalls nachgebessert, aber die Arbeit ist so sorgfältig, dass man die 1945 aufgenommenen Fotos, die der Öffentlichkeit gezeigt werden, kaum glauben kann.

Vesting van Rochefort. Zonder twijfel een van de meest pittoreske werken van het versterkte Franse landschap, vaak aangeduid als fort Louvois naar de minister van Lodewijk XIV die stierf terwijl het fort in aanbouw was. Het bevindt zich op het vasteland, in de buurt van het viaduct van Oléron. Hoewel reeds in 1692 gebouwd, besloot de Commissie voor Kustverdediging in 1875 het te repareren en opnieuw te bewapenen. Een rapport aan de Hoge Oorlogsraad van augustus 1888 schreef voor het buiten dienst te stellen terwijl de locatie behouden bleef als steunpunt voor de mobiele verdediging. In dit geval vormde de zeestraat van Malbuisson geen enkel gevaar vanuit maritiem oogpunt, gezien de geringe diepte van zijn bodem. Het gevaar zou eerder zijn gekomen van een vijand die op Oléron was geland. Dit fort, vandaag (03/2008) open voor het publiek, is een klein wonder. Met zijn laag batterij in de vorm van een hoefijzer en zijn toren, gekroond met een gekanteelde borstwering, uitstekend in het midden van zijn keel, heeft het, en niet ten onrechte, een familiegelijkenis met de gouden toren van Camaret. De boog van zijn front verlengt zich in twee imposante pieren aan de achterkant, die de donjon/reduit beschermen tegen al te onstuimige golven. Een kleine kazerne bevindt zich in het midden van de binnenplaats en gaat vooraf aan de ingangspoort van de reduit, een poort voorafgegaan door een ophaalbrug waarvan de lier aanwezig is (03/2008). Te voet bereikbaar bij eb, dit fort behoort tot de meest fotogenieke die er zijn. De erfgoeddiensten hebben hier een prachtig restauratiewerk verricht, want in 1945 was de kazerne niet meer dan een ruïne en de donjon open, zijn uitstekend deel I was van boven naar beneden opengescheurd. Sommige delen van de escarp zijn ook opnieuw gedaan, maar het werk is zo zorgvuldig dat men de foto's van 1945 die aan het publiek worden getoond, nauwelijks kan geloven.

Fortress of Rochefort. Unquestionably one of the most picturesque works of the French fortified landscape, often designated as Fort Louvois after the minister of Louis XIV who died while the fort was under construction. It is located on the mainland, near the Oléron viaduct. Although built as early as 1692, the Coastal Defense Commission decided, in 1875, to repair and rearm it. A report to the Superior War Council of August 1888 prescribed its declassification while retaining the location as a support point for mobile defense. In this instance, the Malbuisson strait presented no danger from a maritime viewpoint, given the shallow depth of its bottom. The danger would rather have come from an enemy landed on Oléron. This fort, today (03/2008) open to the public, is a small marvel. With its low horseshoe-shaped battery and its tower, crowned with a crenellated parapet, projecting at the center of its gorge, it has, and for good reason, a family resemblance with the golden tower of Camaret. The arc of its front extends into two imposing moles at the rear, protecting the keep/reduit from overly impetuous waves. A small barracks occupies the center of the courtyard and precedes the entrance gate of the reduit, a gate preceded by a drawbridge whose winch is in place (03/2008). Accessible on foot at low tide, this fort is among the most photogenic there are. The heritage services have carried out superb restoration work here because, in 1945, the barracks was no more than a ruin and the keep was open, its salient I having been ripped open from top to bottom. Some sections of the scarp have also been redone but the work is so careful that one struggles to believe the 1945 photographs that are exposed to public view.

Pevnost Rochefort. Bezesporu jedna z nejpittoresknějších staveb opevněné francouzské krajiny, často označovaná jako pevnost Louvois podle tohoto ministra Ludvíka XIV., který zemřel, když pevnost byla ve výstavbě. Nachází se na pevnině, v blízkosti viaduktu Oléron. Ačkoli postavena již v roce 1692, rozhodla se Komise pro obranu pobřeží v roce 1875 ji opravit a znovu vyzbrojit. Zpráva pro Nejvyšší válečnou radu ze srpna 1888 nařizuje její vyřazení ze služby při zachování lokality jako opěrného bodu pro mobilní obranu. V tomto případě průliv Malbuisson nepředstavoval z námořního hlediska žádné nebezpečí, vzhledem k malé hloubce jeho dna. Nebezpečí by spíše přišlo od nepřítele vysazeného na Oléron. Tato pevnost, dnes (03/2008) otevřená veřejnosti, je malý zázrak. Se svou nízkou baterií ve tvaru podkovy a její věží, korunovanou cimbuřím, vystupující uprostřed své šíje, má, a to právem, rodinnou podobnost se zlatou věží v Camaret. Oblouk jejího čela se prodlužuje do dvou impozantních vlnolamů na zadní straně, chránících donjon/reduit před příliš prudkými vlnami. Malá kasárna zaujímá střed nádvoří a předchází vstupní bráně reduitu, bráně předcházené zvedacím mostem, jehož naviják je na místě (03/2008). Pěšky přístupná za odlivu, tato pevnost patří mezi nejfotogeničtější. Památkové služby zde vykonaly vynikající práci obnovy, protože v roce 1945 kasárna byla již jen ruinou a donjon otevřen, jeho výběžek I byl roztrhán odshora dolů. Některé části eskarpy byly také opraveny, ale práce je tak pečlivá, že člověk těžko věří snímkům z roku 1945, které jsou vystaveny na odiv veřejnosti.