Charles Auguste Frossard, né le 26 avril 1807 à Versailles, est un officier du génie devenu général, dont la carrière militaire illustre les évolutions de l'armée française sous le Second Empire. Issu de l'École polytechnique, il entre dans le génie militaire et participe avec distinction à plusieurs campagnes, notamment en Algérie, en Crimée et en Italie. Brillant technicien, il gagne la faveur de Napoléon III, qui le nomme chef du génie de la Garde impériale, puis gouverneur militaire de Paris en 1867. À la veille de la guerre franco-prussienne de 1870, Frossard reçoit le commandement du 2e corps d'armée et s'illustre à la bataille de Forbach-Spicheren, où ses troupes, bien que tenaces, doivent se replier. Il prend ensuite une part active dans la défense de Metz, où il demeure jusqu'à la capitulation de la place avec l'armée du maréchal Bazaine. Bien que sa conduite soit critiquée par certains contemporains, Frossard reste un officier méthodique et compétent, fidèle à son rôle de militaire d'ingénierie plus que de stratège offensif. Retiré de la vie publique après la guerre, il meurt à Châteauvillain (Haute-Marne) le 31 août 1875, laissant l'image d'un soldat rigoureux, marqué par la défaite mais fidèle à son devoir.

Charles Auguste Frossard, geboren am 26. April 1807 in Versailles, war ein Ingenieuroffizier, der zum General aufstieg. Seine militärische Laufbahn veranschaulicht die Entwicklung der französischen Armee unter dem Zweiten Kaiserreich. Als Absolvent der École Polytechnique trat er dem militärischen Ingenieurkorps bei und nahm mit Auszeichnung an mehreren Feldzügen teil, insbesondere in Algerien, auf der Krim und in Italien. Als brillanter Techniker gewann er die Gunst von Napoleon III., der ihn zum Chef der Ingenieure der kaiserlichen Garde und dann 1867 zum Militärgouverneur von Paris ernannte. Am Vorabend des Deutsch-Französischen Krieges von 1870 erhielt Frossard das Kommando über das 2. Armeekorps und zeichnete sich in der Schlacht von Forbach-Spicheren aus, wo seine Truppen, obwohl zäh, zum Rückzug gezwungen wurden. Anschließend beteiligte er sich aktiv an der Verteidigung von Metz, wo er bis zur Kapitulation des Ortes mit der Armee von Marschall Bazaine blieb. Obwohl sein Verhalten von einigen Zeitgenossen kritisiert wurde, blieb Frossard ein methodischer und kompetenter Offizier, der seiner Rolle als Militäringenieur und nicht als Offensivstratege treu blieb. Nach dem Krieg zog er sich aus dem öffentlichen Leben zurück und starb am 31. August 1875 in Châteauvillain (Haute-Marne). Er hinterließ das Bild eines rigorosen Soldaten, gezeichnet von Niederlagen, aber treu seiner Pflicht.

Charles Auguste Frossard, geboren op 26 april 1807 in Versailles, was een genieofficier die generaal werd. Zijn militaire carrière illustreert de evolutie van het Franse leger onder het Tweede Keizerrijk. Hij studeerde af aan de École Polytechnique, trad toe tot het militair geniekorps en nam met onderscheiding deel aan verschillende campagnes, met name in Algerije, de Krim en Italië. Als briljant technicus won hij de gunst van Napoleon III, die hem benoemde tot chef van de genie van de Keizerlijke Garde, destijds militair gouverneur van Parijs in 1867. Aan de vooravond van de Frans-Duitse Oorlog van 1870 kreeg Frossard het bevel over het 2e Legerkorps en onderscheidde zich in de Slag bij Forbach-Spicheren, waar zijn troepen, hoewel taai, gedwongen werden zich terug te trekken. Vervolgens nam hij actief deel aan de verdediging van Metz, waar hij bleef tot de capitulatie van de stad met het leger van maarschalk Bazaine. Hoewel zijn optreden door sommige tijdgenoten werd bekritiseerd, bleef Frossard een methodische en bekwame officier, trouw aan zijn rol als militair ingenieur in plaats van als aanvalsstrateeg. Na de oorlog trok hij zich terug uit het openbare leven en stierf op 31 augustus 1875 in Châteauvillain (Haute-Marne). Hij liet het beeld achter van een ijverige soldaat, getekend door nederlagen maar trouw aan zijn plicht.

Charles Auguste Frossard, born on April 26, 1807 in Versailles, was an engineering officer who became a general, whose military career illustrates the evolution of the French army under the Second Empire. A graduate of the École Polytechnique, he entered the military engineering corps and participated with distinction in several campaigns, notably in Algeria, Crimea, and Italy. A brilliant technician, he won the favor of Napoleon III, who appointed him chief of engineers of the Imperial Guard, then military governor of Paris in 1867. On the eve of the Franco-Prussian War of 1870, Frossard was given command of the 2nd Army Corps and distinguished himself at the Battle of Forbach-Spicheren, where his troops, although tenacious, were forced to retreat. He then took an active part in the defense of Metz, where he remained until the capitulation of the place with the army of Marshal Bazaine. Although his conduct was criticized by some contemporaries, Frossard remained a methodical and competent officer, faithful to his role as a military engineer rather than an offensive strategist. Retiring from public life after the war, he died in Châteauvillain (Haute-Marne) on August 31, 1875, leaving the image of a rigorous soldier, marked by defeat but faithful to his duty.

Charles Auguste Frossard, narozený 26. dubna 1807 ve Versailles, byl inženýrský důstojník, který se stal generálem. Jeho vojenská kariéra ilustruje vývoj francouzské armády za Druhého císařství. Absolvoval École Polytechnique, vstoupil do vojenského inženýrského sboru a s vyznamenáním se účastnil několika tažení, zejména v Alžírsku, na Krymu a v Itálii. Jako brilantní technik si získal přízeň Napoleona III., který ho jmenoval náčelníkem inženýrů Císařské gardy a poté v roce 1867 vojenským guvernérem Paříže. V předvečer francouzsko-pruské války v roce 1870 byl Frossard pověřen velením 2. armádního sboru a vyznamenal se v bitvě u Forbach-Spicheren, kde jeho vojska, ačkoli houževnatá, byla nucena ustoupit. Poté se aktivně zapojil do obrany Met, kde zůstal až do kapitulace města s armádou maršála Bazaina. Ačkoli jeho chování bylo kritizováno některými současníky, Frossard zůstal metodickým a kompetentním důstojníkem, věrným své roli vojenského inženýra spíše než útočného stratéga. Po válce se stáhl z veřejného života a zemřel v Châteauvillain (Haute-Marne) 31. srpna 1875 a zanechal po sobě obraz přísného vojáka, poznamenaného porážkami, ale věrného své povinnosti.