Place de Mont-Dauphin, est-nord-est de la citadelle, ± 1880. 1454 m/alt. Avec l'avènement de la nouvelle artillerie dotée d'une plus grande portée, on jugea nécessaire d'établir 4000 m en avant de la citadelle de Mont-Dauphin, à la charnière des gorges du Guil et de la combe du Queyras, une batterie qui enfilerait la vallée de Ceillac. Notons au passage que c'est au confluent du Guil et du Cristillan descendant de Ceillac qu'avait été prévue la troisième chiuse, celle du Pont du Roi. Une route fut excavée dans le rocher pour aménager cette batterie, route qui reste aujourd'hui assez spectaculaire et impressionnante à emprunter. La batterie en elle-même occupe la crête au lieu-dit "La Maisonnette" et tant son flanc gauche que son front de tête sont constitués de pentes escarpées plongeant jusqu'au torrent de la Reynaude. Elle comprend quatre emplacements de pièces placés en échelons refusés. Il ne pouvait s'agir que de pièces de montagne vu l'étroitesse des pas de tir. Ces derniers sont séparés par des traverses pleines au relief aujourd'hui (05/2008) bien atténué. Une vingtaine de mètres en arrière de la crête de feu, à contrepente, on trouve, côte à côte, les ruines de deux abris aux dimensions intérieures d'environ 10 x 2 m. La batterie est d'accès libre et le paysage, notamment les vues sur Mont-Dauphin, vaut assurément le détour.

Festung von Mont-Dauphin, ost-nord-östlich der Zitadelle, ± 1880. 1454 M ü M. Mit dem Aufkommen der neuen Artillerie mit größerer Reichweite hielt man es für notwendig, 4000 m vor der Zitadelle von Mont-Dauphin, an der Grenze der Schluchten des Guil und des Queyras-Tals, eine Batterie zu errichten, die das Ceillac-Tal bestreichen würde. Wir bemerken nebenbei, dass am Zusammenfluss des Guil und des von Ceillac herabfließenden Cristillan die dritte Sperre, die des Pont du Roi, vorgesehen war. Eine Straße wurde in den Fels gegraben, um diese Batterie anzulegen, eine Straße, die heute noch recht spektakulär und beeindruckend zu befahren ist. Die Batterie selbst besetzt den Grat am Ort "La Maisonnette" und sowohl ihre linke Flanke als auch ihre Front bestehen aus steilen Hängen, die bis zum Wildbach der Reynaude abfallen. Sie umfasst vier Geschützstellungen, die in zurückgestaffelten Staffeln platziert sind. Es konnten nur Gebirgsgeschütze sein, angesichts der Enge der Schusspositionen. Letztere sind durch volle Traversen getrennt, deren Relief heute (05/2008) stark abgeschwächt ist. Etwa zwanzig Meter hinter der Feuerkuppe, an der Gegenböschung, findet man nebeneinander die Ruinen von zwei Unterständen mit Innenabmessungen von etwa 10 x 2 m. Die Batterie ist frei zugänglich und die Landschaft, insbesondere die Aussichten auf Mont-Dauphin, ist sicherlich einen Umweg wert.

Vesting van Mont-Dauphin, oost-noord-oost van de citadel, ± 1880. 1454 m/hoogte. Met de komst van de nieuwe artillerie uitgerust met een groter bereik, oordeelde men het noodzakelijk 4000 m voor de citadel van Mont-Dauphin, op de scharnier van de kloven van de Guil en de combe van de Queyras, een batterij in te richten die de vallei van Ceillac zou bestrijken. We merken terloops op dat het aan de samenvloeiing van de Guil en de Cristillan afdalend van Ceillac was dat de derde chiuse, die van de Pont du Roi, was voorzien. Een weg werd uitgegraven in de rots om deze batterij aan te leggen, weg die vandaag nogal spectaculair en indrukwekkend blijft om te nemen. De batterij zelf bezet de kam op de plaats "La Maisonnette" en zowel haar linkerflank als haar frontkop bestaan uit steile hellingen die afdalen tot de torrent van de Reynaude. Zij omvat vier stukken plaatsingen geplaatst in geweigerde schalen. Het kon alleen maar bergstukken zijn gezien de smalheid van de vuurpassen. Deze laatste zijn gescheiden door volle traversen waarvan het reliëf vandaag (05/2008) goed afgezwakt is. Een twintigtal meters achter de vuurkam, op contrahelling, vindt men, zij aan zij, de ruïnes van twee schuilplaatsen met binnenafmetingen van ongeveer 10 x 2 m. De batterij is vrij toegankelijk en het landschap, in het bijzonder de uitzichten op Mont-Dauphin, is zeker de omweg waard.

Fortress of Mont-Dauphin, east-north-east of the citadel, ± 1880. 1454 m/alt. With the advent of new artillery with greater range, it was deemed necessary to establish 4000 m in front of the citadel of Mont-Dauphin, at the hinge of the Guil gorges and the Queyras combe, a battery that would enfilade the Ceillac valley. Note in passing that it was at the confluence of the Guil and the Cristillan descending from Ceillac that the third chiuse, that of Pont du Roi, had been planned. A road was excavated in the rock to develop this battery, a road that remains quite spectacular and impressive to use today. The battery itself occupies the ridge at the place called "La Maisonnette" and both its left flank and its front consist of steep slopes plunging down to the Reynaude torrent. It comprises four gun emplacements placed in refused echelons. They could only be mountain guns given the narrowness of the firing steps. The latter are separated by full traverses whose relief is now (05/2008) well attenuated. About twenty meters behind the fire crest, on the reverse slope, are found, side by side, the ruins of two shelters with interior dimensions of about 10 x 2 m. The battery has free access and the landscape, particularly the views of Mont-Dauphin, is certainly worth the detour.

Pevnost Mont-Dauphin, východně-severovýchodně od citadely, ± 1880. 1454 m/n.m. S příchodem nového dělostřelectva vybaveného větším dostřelem bylo shledáno nezbytným zřídit 4000 m před citadelou Mont-Dauphin, na rozhraní soutěsek Guil a údolí Queyras, baterii, která by postřelovala údolí Ceillac. Poznamenejme mimochodem, že na soutoku Guil a Cristillan sestupujícího z Ceillac byla plánována třetí přehradní zeď, ta Pont du Roi. Cesta byla vylámána ve skále pro zřízení této baterie, cesta, která zůstává dodnes dosti spektakulární a působivá k projetí. Samotná baterie zaujímá hřeben na místě zvaném "La Maisonnette" a jak její levý bok tak čelní front sestávají ze strmých svahů padajících až k potoku Reynaude. Zahrnuje čtyři postavení děl umístěná v odmítnutých sledech. Mohlo se jednat pouze o horská děla vzhledem k úzkosti palebných postavení. Ty jsou odděleny plnými traversami, jejichž reliéf je dnes (05/2008) dobře utlumen. Asi dvacet metrů za palebným hřebenem, na protisvahu, se nalézají, vedle sebe, ruiny dvou úkrytů s vnitřními rozměry přibližně 10 x 2 m. Baterie je volně přístupná a krajina, zejména výhledy na Mont-Dauphin, jistě stojí za zajížďku.