Place de Briançon, 9 500 m au nord-nord-ouest de la ville, 1885-1895. 2 368 m/alt (altitude de la place d'armes). Place de rassemblement pour un bataillon d'infanterie et un détachement d'artillerie. Situé à quelques dizaines de mètres en dessous du col du Granon (2 404 m), sur le versant occidental, en bordure d'un plateau marécageux. Position hautement stratégique s'il en fut, car le col du Granon et ses passages secondaires, d'un accès relativement aisé malgré son altitude, permettrait à un ennemi de contourner la place de Briançon par le nord (toutefois en se frottant à la position du Lenlon), et de parvenir dans la vallée de la Guisane où passe la RN 91 reliant Briançon à Grenoble par le col du Lautaret, et la Maurienne via le tunnel du Galibier. C'est pourquoi l'on construit un baraquement d'une taille respectable pour une position de montagne. Le baraquement se compose de sept baraques pour la troupe, une autre pour les officiers, des écuries, une cuisine, un magasin à poudres, des latrines, le tout en maçonnerie ordinaire avec couverture en tôles ; l'ensemble est groupé autour d'une place d'armes. De nombreux soubassements témoignent de la présence, du moins durant la belle saison, de baraques légères et démontables. Une fontaine avec lavoir, protégée des intempéries par une toiture en tôles, agrémente les lieux ; l'eau potable est captée à 2 562 m, aux Cybières, au pied de la Gardiole, et acheminée par une conduite en éléments de fonte. Le baraquement est traversé de part en part par la route stratégique de l'Olive qui franchit le col du Granon, route ouverte cinq ans avant la construction de la première baraque. Durant les années 1930, une multitude de positions de campagne voit le jour aux abords du col du Granon, dont des célèbres pilules briançonnaises. Pour se prémunir d'un accès long et fastidieux durant les hivers, un téléphérique est construit. Du type industriel, il relie le baraquement à la vallée aux environs de La Salle les Alpes avec un dénivelé de 1 000 m. Après la seconde guerre le baraquement est restauré et modernisé pour devenir un centre de formation et d'aguerrissement en montagne ; d'abord sous les couleurs du 159ème R.I.A. (le fameux « régiment de la neige » de Briançon), puis comme poste montagne du C.N.A.M. (Centre National d'Aguerrissement en Montagne) lors de la dissolution du 15-9 en 1994. Les insignes de ces unités sont bien visibles sur les murs des baraques. Avec la nouvelle carte de redéploiement militaire dévoilée en juillet 2008, le C.N.A.M. devrait être amené à disparaître ; nous ignorons le sort réservé au baraquement du Granon, il serait éminemment regrettable de laisser un tel site et une telle infrastructure, à l'abandon tant les baraques laborieusement entretenues depuis plus d'un siècle s'intègrent harmonieusement dans un paysage sublime. Accès interdit (08/2008).

Festung von Briançon, 9 500 m im Nord-Nord-Westen der Stadt, 1885-1895. 2 368 M ü M (Höhe des Exerzierplatzes). Sammelplatz für ein Infanteriebataillon und eine Artillerieabteilung. Gelegen einige Dutzend Meter unterhalb des Granon-Passes (2 404 m), am Westhang, am Rande eines sumpfigen Plateaus. Höchst strategische Position, denn der Granon-Pass und seine Nebenwege, trotz seiner Höhe relativ leicht zugänglich, würden es einem Feind ermöglichen, die Festung von Briançon im Norden zu umgehen (allerdings unter Reibung mit der Stellung des Lenlon), und im Guisane-Tal anzukommen, wo die RN 91 verläuft, die Briançon mit Grenoble über den Lautaret-Pass verbindet, und die Maurienne über den Tunnel des Galibier. Deshalb baut man eine Barackenanlage von respektabler Größe für eine Gebirgsposition. Die Barackenanlage besteht aus sieben Baracken für die Truppe, einer weiteren für Offiziere, Ställen, einer Küche, einem Pulvermagazin, Latrinen, alles in gewöhnlichem Mauerwerk mit Blechdach; das Ganze ist um einen Exerzierplatz gruppiert. Zahlreiche Fundamente zeugen von der Anwesenheit, zumindest während der schönen Jahreszeit, von leichten und demontierbaren Baracken. Ein Brunnen mit Waschplatz, geschützt vor Unbilden durch ein Blechdach, verschönert die Orte; Trinkwasser wird auf 2 562 m, in Les Cybières, am Fuß der Gardiole, gefasst und durch eine Rohrleitung aus Gusseisenelementen herbeigeführt. Die Barackenanlage wird durch und durch von der strategischen Straße der Olive durchquert, die den Granon-Pass überquert, Straße eröffnet fünf Jahre vor dem Bau der ersten Baracke. Während der 1930er Jahre entsteht eine Vielzahl von Feldstellungen in der Nähe des Granon-Passes, darunter die berühmten Briançonnaiser Pillen. Um sich vor einem langen und mühsamen Zugang während der Winter zu schützen, wird eine Seilbahn gebaut. Vom industriellen Typ, verbindet sie die Barackenanlage mit dem Tal in der Umgebung von La Salle les Alpes mit einem Höhenunterschied von 1 000 m. Nach dem Zweiten Weltkrieg wird die Barackenanlage restauriert und modernisiert, um ein Ausbildungs- und Gebirgsausbildungszentrum zu werden; zuerst unter den Farben des 159. R.I.A. (des berühmten «Schnee-Regiments» von Briançon), dann als Gebirgsposten des C.N.A.M. (Nationales Zentrum für Gebirgsausbildung) bei der Auflösung des 15-9 im Jahr 1994. Die Abzeichen dieser Einheiten sind gut sichtbar an den Wänden der Baracken. Mit der neuen Karte der militärischen Verlagerung, die im Juli 2008 enthüllt wurde, sollte das C.N.A.M. verschwinden; wir wissen nicht, welches Schicksal der Barackenanlage des Granon vorbehalten ist, es wäre äußerst bedauerlich, einen solchen Standort und eine solche Infrastruktur sich selbst zu überlassen, da die mühsam seit über einem Jahrhundert unterhaltenen Baracken sich harmonisch in eine erhabene Landschaft einfügen. Zugang verboten (08/2008).

Vesting van Briançon, 9 500 m ten noord-noord-westen van de stad, 1885-1895. 2 368 m/alt (hoogte van de exercitieplaats). Verzamelplaats voor een infanteriebataljon en een artillerie-detachement. Gelegen enkele tientallen meters onder de Granon-pas (2 404 m), op de westelijke helling, aan de rand van een moerassig plateau. Zeer strategische positie, want de Granon-pas en zijn secundaire passages, relatief gemakkelijk toegankelijk ondanks zijn hoogte, zouden een vijand in staat stellen de vesting van Briançon in het noorden te omzeilen (hoewel wrijvend met de positie van de Lenlon), en aan te komen in de Guisane-vallei waar de RN 91 passeert die Briançon met Grenoble verbindt via de Lautaret-pas, en de Maurienne via de tunnel van de Galibier. Daarom bouwt men een barakkenkamp van respectabele omvang voor een bergpositie. Het barakkenkamp bestaat uit zeven barakken voor de troep, een andere voor officieren, stallen, een keuken, een kruitmagazijn, latrines, alles in gewoon metselwerk met bedekking in platen; het geheel is gegroepeerd rond een exercitieplaats. Talrijke funderingen getuigen van de aanwezigheid, tenminste tijdens het mooie seizoen, van lichte en demonteerbare barakken. Een fontein met wasplaats, beschermd tegen weersinvloeden door een dak in platen, siert de plaatsen; drinkwater wordt opgevangen op 2 562 m, in Les Cybières, aan de voet van de Gardiole, en aangevoerd door een leiding in gietijzeren elementen. Het barakkenkamp wordt van begin tot eind doorkruist door de strategische weg van de Olive die de Granon-pas overschrijdt, weg geopend vijf jaar vóór de bouw van de eerste barak. Gedurende de jaren 1930 ziet een veelvoud van veldposities het licht in de omgeving van de Granon-pas, waaronder de beroemde Briançonnaise pillen. Om zich te vrijwaren van een lange en vervelende toegang tijdens de winters, wordt een kabelbaan gebouwd. Van het industriële type, verbindt het het barakkenkamp met de vallei in de omgeving van La Salle les Alpes met een hoogteverschil van 1 000 m. Na de tweede oorlog wordt het barakkenkamp gerestaureerd en gemoderniseerd om een centrum voor vorming en gevechtstraining in de bergen te worden; eerst onder de kleuren van de 159e R.I.A. (het beroemde «sneeuw-regiment» van Briançon), dan als bergpost van het C.N.A.M. (Nationaal Centrum voor Gevechtstraining in de Bergen) bij de ontbinding van de 15-9 in 1994. De insignes van deze eenheden zijn goed zichtbaar op de muren van de barakken. Met de nieuwe kaart van militaire herschikking onthuld in juli 2008, zou het C.N.A.M. moeten verdwijnen; we weten niet welk lot voorbehouden is aan het barakkenkamp van de Granon, het zou bijzonder te betreuren zijn om een dergelijke site en een dergelijke infrastructuur, aan verlating over te laten zoveel de barakken moeizaam onderhouden sinds meer dan een eeuw harmonieus integreren in een subliem landschap. Toegang verboden (08/2008).

Fortress of Briançon, 9 500 m to the north-north-west of the town, 1885-1895. 2 368 m alt (altitude of the parade ground). Assembly place for an infantry battalion and an artillery detachment. Located a few tens of meters below the Granon pass (2 404 m), on the western slope, on the edge of a marshy plateau. Highly strategic position, because the Granon pass and its secondary passages, relatively easy to access despite its altitude, would allow an enemy to bypass the fortress of Briançon from the north (however rubbing with the position of Lenlon), and to reach the Guisane valley where the RN 91 passes connecting Briançon to Grenoble via the Lautaret pass, and the Maurienne via the tunnel of Galibier. That is why a barracks of respectable size for a mountain position is built. The barracks consists of seven barracks for the troops, another for officers, stables, a kitchen, a powder magazine, latrines, all in ordinary masonry with sheet metal roofing; the whole is grouped around a parade ground. Numerous foundations testify to the presence, at least during the fine season, of light and demountable barracks. A fountain with washhouse, protected from the weather by a sheet metal roof, adorns the places; drinking water is captured at 2 562 m, at Les Cybières, at the foot of the Gardiole, and conveyed by a pipeline in cast iron elements. The barracks is crossed from end to end by the strategic road of Olive which crosses the Granon pass, road opened five years before the construction of the first barracks. During the 1930s, a multitude of field positions appear around the Granon pass, including the famous Briançonnais pills. To guard against a long and tedious access during the winters, a cable car is built. Of the industrial type, it connects the barracks to the valley around La Salle les Alpes with a height difference of 1 000 m. After the Second World War the barracks is restored and modernized to become a training and mountain warfare center; first under the colors of the 159th R.I.A. (the famous "snow regiment" of Briançon), then as a mountain post of the C.N.A.M. (National Center for Mountain Warfare) upon the dissolution of the 15-9 in 1994. The insignia of these units are clearly visible on the walls of the barracks. With the new military redeployment map unveiled in July 2008, the C.N.A.M. is expected to disappear; we do not know the fate reserved for the Granon barracks, it would be extremely regrettable to leave such a site and such infrastructure, abandoned as the barracks laboriously maintained for more than a century integrate harmoniously into a sublime landscape. Access forbidden (08/2008).

Pevnost Briançon, 9 500 m na severo-severozápad od města, 1885-1895. 2 368 m alt (nadmořská výška cvičiště). Shromaždiště pro pěší prapor a dělostřelecký oddíl. Ležící několik desítek metrů pod průsmykem Granon (2 404 m), na západním svahu, na okraji bažinaté náhorní plošiny. Vysoce strategická pozice, neboť průsmyk Granon a jeho vedlejší průchody, relativně snadno přístupné navzdory jeho nadmořské výšce, by umožnily nepříteli obejít pevnost Briançon ze severu (avšak třením s pozicí Lenlon), a dosáhnout údolí Guisane, kde prochází RN 91 spojující Briançon s Grenoblem přes průsmyk Lautaret, a Maurienne přes tunel Galibier. Proto se staví ubikace úctyhodné velikosti pro horskou pozici. Ubikace se skládá ze sedmi baráků pro vojsko, dalšího pro důstojníky, stájí, kuchyně, prachárny, latrín, vše z obyčejného zdiva s plechovou střechou; celek je seskupen kolem cvičiště. Četné základy svědčí o přítomnosti, přinejmenším během hezkého ročního období, lehkých a demontovatelných baráků. Fontána s prádelnou, chráněná před nepohodou plechovou střechou, zkrášluje místa; pitná voda je jímána na 2 562 m, v Les Cybières, u úpatí Gardiole, a přiváděna potrubím z litinových prvků. Ubikace je napříč prostoupena strategickou silnicí Olive, která překonává průsmyk Granon, silnice otevřená pět let před výstavbou první baráku. Během 30. let 20. století se objevuje množství polních postavení v okolí průsmyku Granon, včetně slavných briançonnských pilulek. Aby se ochránili před dlouhým a únavným přístupem během zim, je postavena lanovka. Průmyslového typu, spojuje ubikace s údolím v okolí La Salle les Alpes s převýšením 1 000 m. Po druhé světové válce jsou ubikace restaurovány a modernizovány, aby se staly výcvikovým a bojovým střediskem v horách; nejprve pod barvami 159. pěšího alpského pluku (slavného «sněhového pluku» z Briançon), poté jako horská stanice C.N.A.M. (Národní středisko pro bojový výcvik v horách) při rozpuštění 15-9 v roce 1994. Odznaky těchto jednotek jsou dobře viditelné na stěnách baráků. S novou mapou vojenského přemístění odhalenou v červenci 2008, by C.N.A.M. měl zaniknout; nevíme, jaký osud je vyhrazen ubikacím Granon, bylo by krajně politováníhodné nechat takové místo a takovou infrastrukturu, opuštěné tolik baráky pracně udržovaných více než století se harmonicky začleňují do vznešené krajiny. Přístup zakázán (08/2008).