Place d'Albertville, 4 000 m à l'est de la Ville, 1883. 1361 m/alt. Dénommé blockhaus ou fort Perregaux. 1 officier, 33 hommes. Implanté 800 m à l’est-nord-est du fort du Mont, il interdisait les infiltrations par les hauteurs rive gauche de la vallée de Beaufort, infiltrations qui tenteraient d'atteindre le fort du Mont par les dessus (notons au passage que les casemates à canon de ce fort sont dirigées dans cette direction). Situé sur un contrefort, au pied de la Roche Pourrie (2 037 m), il bénéficie de vues plongeantes sur les débouchés du Beaufortin qu'il domine de 1000 m. L'ouvrage est un blockhaus de 10 x 9 m pour une épaisseur de murs de 50 cm, comportant trois étages. On y entre par une porte s’ouvrant dans la façade sud et protégée par un haha. Le rez-de-chaussée, crénelé de toutes parts, est occupé en son centre par une chambrée de troupe jouxtée de part et d’autre par deux locaux formant culées. C'est au sous-sol de l'un d'eux, dans l'angle sud-est, qu'est installée la citerne (capacité estimée 5 m3), alimentée par récupération des eaux de pluie. Un escalier tournant accède à l'étage, escalier sous lequel se trouvent deux W.C. desquels part un conduit d'aération chicané pour l’évacuation des odeurs. Le premier étage est identique ; à la différence près qu'il n'y a pas ici de haha, ni de citerne, et aucun W.C.. Le deuxième étage, accessible par une trappe, constitue l’ancienne terrasse à ciel ouvert. Aux créneaux de fusillade verticaux s'ajoutent quatre bretèches placées au centre de chacune des façades, battant ainsi le pied de l'ouvrage. Le sol est étanchéifié grâce à une couche de goudron, il accuse une pente conduisant l'eau vers les deux récupérateurs alimentant la citerne. L'ouvrage est aujourd’hui mis à l'abri des intempéries par une toiture légère. Conservé et entretenu jusqu'en 1940, l'ouvrage ne combattra jamais. Abandonné, après guerre, il est restauré dans les années 1970 afin de servir de refuge pour les randonneurs, à l'instar du blockhaus des Têtes. Comme ce dernier, le blockhaus du Laitelet présente de nombreuses fissures dans ses façades, fissures bardées de témoins. Hélas les fissures tendent à s'agrandir d'année en année, à tel point que l'on peut redouter que le blockhaus ne s'ouvre comme une huître, malgré le renfort de tirants métalliques. Aujourd’hui (06/2008), sa porte est murée et seuls les extérieurs sont d’accès libre. Parfois orthographié "l'Aitelet".

Festung von Albertville, 4 000 m östlich der Stadt, 1883. 1361 M/ü M. Blockhaus oder Fort Perregaux genannt. 1 Offizier, 33 Mann. Errichtet 800 m ost-nord-östlich des Forts Mont, verhinderte es Infiltrationen über die Höhen des linken Ufers des Beauforttals, Infiltrationen, die versuchen würden, das Fort Mont von oben zu erreichen (nebenbei bemerkt, die Kanonenkasematten dieses Forts sind in diese Richtung ausgerichtet). Auf einem Vorsprung am Fuße der Roche Pourrie (2 037 m) gelegen, bietet es herabstoßende Blicke auf die Ausgänge des Beaufortin, die es um 1000 m überragt. Das Werk ist ein Blockhaus von 10 x 9 m bei einer Mauerstärke von 50 cm mit drei Stockwerken. Der Eingang erfolgt durch eine in der Südfassade öffnende und durch ein Haha geschützte Tür. Das allseitig mit Zinnen versehene Erdgeschoss wird in seiner Mitte von einem Mannschaftsraum eingenommen, der zu beiden Seiten von zwei als Widerlager dienenden Räumen flankiert wird. Im Keller eines von ihnen, in der südöstlichen Ecke, ist die Zisterne (geschätzte Kapazität 5 m³) installiert, die durch Regenwassergewinnung gespeist wird. Eine Wendeltreppe führt zum Stockwerk, unter der sich zwei Toiletten befinden, von denen ein geknickter Lüftungskanal zur Geruchsabführung abgeht. Der erste Stock ist identisch; mit dem Unterschied, dass es hier kein Haha, keine Zisterne und keine Toiletten gibt. Der zweite Stock, über eine Luke zugänglich, bildet die ehemalige offene Terrasse. Zu den vertikalen Gewehrscharten kommen vier in der Mitte jeder Fassade platzierte Maschikulis, die so den Fuß des Werks bestreichen. Der Boden ist durch eine Teerschicht abgedichtet, weist ein Gefälle auf, das das Wasser zu den beiden die Zisterne speisenden Auffangbecken leitet. Das Werk ist heute durch ein leichtes Dach vor Witterung geschützt. Bis 1940 erhalten und gepflegt, wird das Werk niemals kämpfen. Nach dem Krieg aufgegeben, wurde es in den 1970er Jahren restauriert, um als Unterschlupf für Wanderer zu dienen, ähnlich dem Blockhaus der Têtes. Wie letzteres weist das Blockhaus Laitelet zahlreiche Risse in seinen Fassaden auf, Risse, die mit Messmarken versehen sind. Leider neigen die Risse dazu, von Jahr zu Jahr größer zu werden, so sehr, dass man befürchten kann, das Blockhaus könnte sich trotz der Verstärkung durch Metallanker wie eine Auster öffnen. Heute (06/2008) ist seine Tür vermauert und nur die Außenseiten sind frei zugänglich. Manchmal "l'Aitelet" geschrieben.

Vesting van Albertville, 4 000 m ten oosten van de stad, 1883. 1361 m boven zeeniveau. Blokhuis of fort Perregaux genoemd. 1 officier, 33 man. Gevestigd 800 m oost-noord-oosten van het fort Mont, verhinderde het infiltraties via de hoogten op de linkeroever van het Beaufortdal, infiltraties die het fort Mont van bovenaf zouden proberen te bereiken (we merken terloops op dat de kanonkazematten van dit fort in deze richting zijn gericht). Gelegen op een uitloper, aan de voet van de Roche Pourrie (2 037 m), geniet het van neerstrijkende uitzichten op de uitgangen van de Beaufortin die het met 1000 m domineert. Het werk is een blokhuis van 10 x 9 m voor een muurdikte van 50 cm, bestaande uit drie verdiepingen. Men komt binnen via een deur die opent in de zuidgevel en beschermd wordt door een haha. De begane grond, van alle kanten gekanteeld, wordt in het midden ingenomen door een manschappenverblijf, aan weerszijden geflankeerd door twee lokalen die als landhoofden fungeren. Het is in de kelder van een van hen, in de zuidoostelijke hoek, dat de cisterne (geschatte capaciteit 5 m³) is geïnstalleerd, gevoed door regenwateropvang. Een wenteltrap geeft toegang tot de verdieping, een trap waaronder zich twee W.C.'s bevinden waarvan een geknikte ventilatiepijp voor de afvoer van geuren vertrekt. De eerste verdieping is identiek; met het verschil dat er hier geen haha, geen cisterne en geen W.C.'s zijn. De tweede verdieping, toegankelijk via een valluik, vormt de vroegere open terras. Naast de verticale geweerschietgaten komen vier machicoulis geplaatst in het midden van elke gevel, die zo de voet van het werk bestrijken. De vloer is afgedicht door een laag teer, hij vertoont een helling die het water naar de twee opvangbakken leidt die de cisterne voeden. Het werk is tegenwoordig beschermd tegen de weersinvloeden door een licht dak. Bewaard en onderhouden tot 1940, zal het werk nooit vechten. Na de oorlog verlaten, werd het in de jaren 1970 gerestaureerd om als schuilplaats voor wandelaars te dienen, naar het voorbeeld van het blokhuis van de Têtes. Zoals laatstgenoemde vertoont het blokhuis Laitelet talrijke scheuren in zijn gevels, scheuren voorzien van meetmerken. Helaas hebben de scheuren de neiging van jaar tot jaar groter te worden, zodanig dat men kan vrezen dat het blokhuis zich als een oester zal openen, ondanks de versterking door metalen stangen. Vandaag (06/2008) is zijn deur dichtgemetseld en alleen de buitenkanten zijn vrij toegankelijk. Soms gespeld als "l'Aitelet".

Fortress of Albertville, 4,000 m east of the city, 1883. 1361 m above sea level. Called blockhouse or Fort Perregaux. 1 officer, 33 men. Established 800 m east-north-east of Fort Mont, it prevented infiltrations via the heights on the left bank of the Beaufort valley, infiltrations that would attempt to reach Fort Mont from above (note in passing that the gun casemates of this fort are oriented in this direction). Located on a spur, at the foot of the Roche Pourrie (2,037 m), it enjoys plunging views over the exits of the Beaufortin which it dominates by 1000 m. The work is a blockhouse of 10 x 9 m with a wall thickness of 50 cm, comprising three floors. Entry is through a door opening in the south facade and protected by a haha. The ground floor, crenellated on all sides, is occupied in its centre by a troop quarter flanked on either side by two rooms forming abutments. It is in the basement of one of them, in the south-east corner, that the cistern (estimated capacity 5 m³) is installed, fed by rainwater recovery. A turning staircase gives access to the floor, a staircase beneath which are two toilets from which a baffled ventilation duct departs for odour evacuation. The first floor is identical; with the difference that there is no haha here, no cistern, and no toilets. The second floor, accessible by a trapdoor, constitutes the former open terrace. In addition to the vertical rifle embrasures are four machicolations placed in the centre of each facade, thus sweeping the foot of the work. The floor is waterproofed by a layer of tar, it slopes to lead the water towards the two collectors feeding the cistern. The work is now sheltered from the weather by a light roof. Preserved and maintained until 1940, the work will never see combat. Abandoned after the war, it was restored in the 1970s to serve as a refuge for hikers, similar to the blockhouse of the Têtes. Like the latter, the Laitelet blockhouse presents numerous cracks in its facades, cracks fitted with witness marks. Unfortunately, the cracks tend to enlarge year by year, to such an extent that one may fear the blockhouse will open like an oyster, despite the reinforcement of metal tie rods. Today (06/2008), its door is walled up and only the exteriors are freely accessible. Sometimes spelled "l'Aitelet".

Pevnost Albertville, 4 000 m východně od města, 1883. 1361 m/n.m. Nazýván bunkr nebo fort Perregaux. 1 důstojník, 33 mužů. Založen 800 m východo-severo-východně od fortu Mont, zabraňoval infiltracím přes výšiny na levém břehu údolí Beaufort, infiltracím, které by se pokoušely dosáhnout fortu Mont shora (mimochodem poznamenejme, že dělostřelecké kasematy tohoto fortu jsou tímto směrem orientovány). Ležící na výběžku, u paty Roche Pourrie (2 037 m), těží ze střemhlavých výhledů na výstupy z Beaufortinu, jež převyšuje o 1000 m. Objekt je bunkr o rozměrech 10 x 9 m při tloušťce zdí 50 cm, skládající se ze tří podlaží. Vstupuje se dveřmi otvírajícími se v jižním průčelí a chráněnými haha. Přízemí, opatřené cimbuřím ze všech stran, zaujímá uprostřed ubikace pro mužstvo, po obou stranách lemovaná dvěma místnostmi tvořícími opěry. Právě v suterénu jedné z nich, v jihovýchodním rohu, je instalována cisterna (odhadovaná kapacita 5 m³), zásobovaná jímáním dešťové vody. Točité schodiště vede k patru, pod nímž se nacházejí dva záchody, z nichž odchází zakrytý ventilační kanál k odvodu pachů. První patro je totožné; s tím rozdílem, že zde není haha, žádná cisterna a žádné záchody. Druhé patro, přístupné padacími dveřmi, tvoří bývalá otevřená terasa. Ke svislým střílnám pro pušky přistupují čtyři podsebití umístěná ve středu každého průčelí, která tak postřelují patu objektu. Podlaha je nepropustná díky vrstvě dehtu, má sklon vedoucí vodu ke dvěma sběračům napájejícím cisternu. Objekt je dnes chráněn před povětrnostními vlivy lehkou střechou. Zachováván a udržován do roku 1940, objekt nikdy nebojoval. Po válce opuštěn, byl v 70. letech 20. století restaurován, aby sloužil jako úkryt pro turisty, podobně jako bunkr Têtes. Stejně jako on vykazuje bunkr Laitelet četné praskliny ve svých průčelích, praskliny opatřené kontrolními značkami. Bohužel praskliny mají tendenci se rok od roku zvětšovat, natolik, že se lze obávat, že se bunkr otevře jako ústřice, přes zesílení kovovými táhly. Dnes (06/2008) jsou jeho dveře zazděny a volně přístupné jsou pouze exteriéry. Někdy psáno "l'Aitelet".