Place de Condé-sur-l’Escaut, nord-ouest de la ville, 1881-1884. 40 m alt. Dénommé fort Beurnonville. 431 hommes et 27 pièces. Il protégeait la route de Tournai et la vallée de l'Escaut vers l'aval. Son front de tête se situe à 900 m à peine de la frontière belge. C'est un fort trapézoïdal, en briques de terre cuite, avec une courtine à la gorge. Outre aux coffres de sa courtine, la défense de ses fossés était confiée à un aileron au saillant II et à une caponnière double au saillant III. Le fond de la courtine était occupé par onze travées d’un premier casernement. L’entrée s’ouvrait entre les n° 6 et 7. Le porche de l’entrée franchi, on débouchait dans une cour face aux onze autres travées (plus profondes que celles de la gorge) sur un seul niveau du casernement de la troupe. Le magasin à poudre, d’une contenance de 30.000 kg, se situait sur la gauche, dans le prolongement du casernement de gorge. Sur la droite de ce même casernement, se trouvaient d’autres magasins d’artillerie et au moins un atelier de chargement. Le fort sera déclassé en 1889, mais son désarmement total ne se fera que sur base de la fameuse loi du 17 juillet 1912. En août 1914, on réinstallera en urgence quelques canons de 90. Lors de leur retraite en 1918, les Allemands font sauter le magasin à poudre et détruisent une partie du casernement. Le site sera ultérieurement encore un peu plus bouleversé par l’implantation d’un ouvrage de la ligne Maginot. Aujourd’hui (08/2008) de l’ouvrage Séré de Rivières, il ne reste que des locaux en bien piteux état. Les dégâts allemands de 1918, les transformations de l’Entre-deux-guerres, les bombardements de 1940 (le fort dut encaisser des obus de 305 mm) et les dégradations postérieures ne sont pas toujours aisées à dissocier. Les fossés sont remblayés. Des arceaux en décharge de la contrescarpe à la gorge, n’émergent plus que les sommets. La courtine est encore bien là, mais son coffre gauche est pour partie effondré. Les locaux du casernement de gorge ont plutôt bien résisté mais tags, immondices et feux en tous genres l’ont considérablement dégradé. L’entrée est tellement abîmée que nous n’avons pu déterminer quel type de pont-levis la précédait. Le magasin à poudre n’existe plus. Quelques travées du casernement de la troupe, dépourvues de façade et toutes au plafond crevé, l’un par effondrement, l’autre suite à l’impact de projectiles, sont encore visibles. Un gros bloc observatoire Maginot à plusieurs étages et surmonté de deux cloches cuirassées a été coulé sur sa partie droite. Les flancs du fort ont, chacun, reçu une version moderne des anciennes casemates de Bourges. Ces éléments Maginot sont très dégradés. Les caponnières ne sont plus qu’un souvenir et l’émergence récurrente d’immondices constatée en parcourant le fort et ses extérieurs témoigne d’outrages bien postérieurs à la seconde guerre. En fin de compte, reste plus ou moins présentable le seul coffre droit de la courtine. On y voit une belle plate-forme bétonnée pour canon de 12 culasse et, surtout, un étrange sous-sol dont nous ne nous expliquons pas la raison d’être. 150 à 200 m en arrière du saillant I, notons le seul exemplaire de casemate pour canon de 155 mm G.P.F. jamais coulée.

Festung von Condé-sur-l’Escaut, nordwestlich der Stadt, 1881–1884. 40 m ü. M. Genanntes Fort Beurnonville. 431 Mann und 27 Geschütze. Es schützte die Straße nach Tournai und das Scheldetal flussabwärts. Seine Front liegt kaum 900 m von der belgischen Grenze entfernt. Es ist ein trapezförmiges Fort aus Terrakotta-Ziegeln mit einer Kurtine an der Schlucht. Zusätzlich zu den Kassetten seiner Kurtine wurde die Verteidigung seiner Gräben einem Flügel am Frontbogen II und einer doppelten Kaponniere am Frontbogen III anvertraut. Die Rückseite der Kurtine wurde von elf Jochen einer ersten Kaserne eingenommen. Der Eingang befand sich zwischen den Nummern 6 und 7. Durch das Eingangsportal gelangte man in einen Hof mit Blick auf die elf anderen Buchten (tiefer als die der Schlucht) auf einer einzigen Ebene der Truppenbaracken. Das Pulvermagazin mit einer Kapazität von 30.000 kg befand sich links in der Verlängerung der Schluchtbaracke. Rechts von dieser Baracke gab es weitere Artilleriemagazine und mindestens eine Ladewerkstatt. Das Fort wurde 1889 stillgelegt, seine vollständige Entwaffnung erfolgte jedoch erst auf Grundlage des berühmten Gesetzes vom 17. Juli 1912. Im August 1914 wurden einige 90-mm-Kanonen dringend wieder installiert. Bei ihrem Rückzug im Jahr 1918 sprengten die Deutschen das Pulvermagazin und zerstörten einen Teil der Baracken. Das Gelände wurde später durch den Bau eines Forts der Maginot-Linie weiter zerstört. Heute (08/2008) ist von der Festung Séré de Rivières nur noch das Gelände in sehr schlechtem Zustand erhalten. Die deutschen Zerstörungen von 1918, die Umbauten der Zwischenkriegszeit, die Bombardierungen von 1940 (das Fort musste 305-mm-Granaten standhalten) und der darauffolgende Verfall lassen sich nur schwer voneinander trennen. Die Gräben wurden zugeschüttet. Von den Entlastungsbögen von der Kontereskarpe zur Schlucht sind nur noch die Spitzen zu sehen. Die Kurtine ist noch vorhanden, aber ihr linkes Gewölbe ist teilweise eingestürzt. Die Kasernen in der Schlucht haben sich recht gut gehalten, wurden aber durch Graffiti, Schutt und Brände aller Art erheblich beschädigt. Der Eingang ist so beschädigt, dass wir nicht feststellen konnten, welcher Typ von Zugbrücke ihm vorausging. Das Pulvermagazin existiert nicht mehr. Einige Buchten der Truppenbaracken sind noch sichtbar, ohne Fassaden und mit aufgerissenen Decken – eine durch Einsturz, die andere durch Projektileinschläge. Auf der rechten Seite ist ein großer, mehrstöckiger Maginot-Beobachtungsblock mit zwei Panzerglocken eingesunken. Die Seiten des Forts haben jeweils eine moderne Version der alten Kasematten von Bourges erhalten. Diese Maginot-Elemente sind stark verfallen. Die Kaponnieren sind nur noch eine Erinnerung, und der immer wieder auftauchende Schmutz, der bei Spaziergängen durch das Fort und seine Außenanlagen auffällt, zeugt von den Verbrechen lange nach dem Zweiten Weltkrieg. Schließlich ist nur noch der rechte Kasten der Kurtine mehr oder weniger vorzeigbar. Wir sehen dort eine schöne Betonplattform für eine 12-Pfünder-Kanone und vor allem einen seltsamen Keller, dessen Zweck wir nicht erklären können. 150 bis 200 m hinter dem Vorsprung I bemerken wir das einzige jemals versenkte Exemplar einer Kasematte für ein 155-mm-G.P.F.-Geschütz.

Vesting van Condé-sur-l’Escaut, ten noordwesten van de stad, 1881-1884. 40 m hoogte. Fort Beurnonville genoemd. 431 manschappen en 27 kanonnen. Het beschermde de weg naar Doornik en de Scheldevallei stroomafwaarts. De voorkant ligt op amper 900 m van de Belgische grens. Het is een trapeziumvormig fort, opgetrokken uit terracotta bakstenen, met een ringmuur bij de kloof. Naast de kasten van de ringmuur werd de verdediging van de grachten toevertrouwd aan een vleugel bij saillant II en een dubbele caponnière bij saillant III. De achterkant van de ringmuur werd ingenomen door elf traveeën van een eerste kazerne. De ingang opende zich tussen nummer 6 en 7. Eenmaal door de ingangsportiek kwam men uit op een binnenplaats met uitzicht op de elf andere traveeën (dieper dan die van de kloof) op één niveau van de troepenkazerne. Het kruitmagazijn, met een capaciteit van 30.000 kg, bevond zich links, in het verlengde van de kloofkazerne. Rechts van dezelfde kazerne bevonden zich andere artilleriemagazijnen en minstens één laadwerkplaats. Het fort werd in 1889 buiten gebruik gesteld, maar de volledige ontwapening vond pas plaats op basis van de beroemde wet van 17 juli 1912. In augustus 1914 werden enkele 90 mm kanonnen met spoed opnieuw geïnstalleerd. Tijdens hun terugtocht in 1918 bliezen de Duitsers het kruitmagazijn op en verwoestten een deel van de kazerne. De locatie zou later verder worden verstoord door de bouw van een fort in de Maginotlinie. Tegenwoordig (08/2008) verkeert van de vesting Séré de Rivières alleen de gebouwen nog in zeer slechte staat. De Duitse schade van 1918, de verbouwingen tijdens het interbellum, de bombardementen van 1940 (het fort moest 305 mm granaten weerstaan) en de daaropvolgende achteruitgang zijn niet altijd gemakkelijk te onderscheiden. De grachten zijn opgevuld. Van de reliëfbogen van de contrescarp naar de kloof zijn nu alleen de toppen zichtbaar. De ringmuur is er nog, maar het linkergewelf is gedeeltelijk ingestort. De barakken van de kloof hebben het redelijk goed volgehouden, maar graffiti, puin en branden van allerlei aard hebben ze aanzienlijk beschadigd. De ingang is zo beschadigd dat we niet hebben kunnen vaststellen welk type ophaalbrug eraan voorafging. Het kruitmagazijn bestaat niet meer. Enkele traveeën van de troepenkazerne, zonder gevels en allemaal met gescheurde plafonds, één door instorting, de andere door projectielinslagen, zijn nog steeds zichtbaar. Een groot Maginot-observatieblok met meerdere verdiepingen en twee gepantserde klokken werd aan de rechterkant tot zinken gebracht. De zijkanten van het fort hebben elk een moderne versie gekregen van de oude kazematten van Bourges. Deze Maginot-elementen zijn sterk gedegradeerd. De caponnières zijn nu slechts een herinnering en de steeds terugkerende viezigheid die opvalt tijdens een wandeling door het fort en de buitenkant ervan, getuigt van wandaden die lang na de Tweede Wereldoorlog hebben plaatsgevonden. Uiteindelijk blijft alleen de rechterkist van de ringmuur min of meer representatief over. We zien daar een prachtig betonnen platform voor een 12-ponder kanon en, bovenal, een vreemde kelder waarvan we de functie niet kunnen verklaren. 150 tot 200 m achter saillant I zien we het enige voorbeeld van een kazemat voor een 155 mm GPF-kanon dat ooit tot zinken is gebracht.

Fortress of Condé-sur-l’Escaut, northwest of the city, 1881-1884. 40 m alt. Called fort Beurnonville. 431 men and 27 guns. It protected the road to Tournai and the Scheldt valley downstream. Its front is located barely 900 m from the Belgian border. It is a trapezoidal fort, made of terracotta bricks, with a curtain wall at the gorge. In addition to the coffers of its curtain wall, the defense of its ditches was entrusted to a wing at salient II and a double caponier at salient III. The back of the curtain wall was occupied by eleven bays of a first barracks. The entrance opened between numbers 6 and 7. Once through the entrance porch, one emerged into a courtyard facing the eleven other bays (deeper than those of the gorge) on a single level of the troop barracks. The powder magazine, with a capacity of 30,000 kg, was located on the left, in the extension of the gorge barracks. On the right of this same barracks, there were other artillery magazines and at least one loading workshop. The fort was decommissioned in 1889, but its complete disarmament only took place on the basis of the famous law of July 17, 1912. In August 1914, a few 90 mm cannons were urgently reinstalled. During their retreat in 1918, the Germans blew up the powder magazine and destroyed part of the barracks. The site would later be further disrupted by the construction of a Maginot Line fort. Today (08/2008) of the Séré de Rivières fortification, only the premises remain in a very poor state. The German damage of 1918, the transformations of the interwar period, the bombardments of 1940 (the fort had to withstand 305 mm shells) and subsequent deterioration are not always easy to separate. The ditches have been filled in. Of the relief arches from the counterscarp to the gorge, only the summits now emerge. The curtain wall is still there, but its left vault has partly collapsed. The barracks of the gorge have held up rather well, but graffiti, rubbish and fires of all kinds have considerably damaged them. The entrance is so damaged that we have not been able to determine what type of drawbridge preceded it. The powder magazine no longer exists. A few bays of the troop barracks, devoid of facades and all with ruptured ceilings, one by collapse, the other following the impact of projectiles, are still visible. A large Maginot observation block with several floors and topped with two armored bells was sunk on its right side. The sides of the fort have each received a modern version of the old casemates of Bourges. These Maginot elements are very degraded. The caponiers are now only a memory and the recurring emergence of filth noted while walking through the fort and its exteriors testifies to outrages well after the Second World War. In the end, the only more or less presentable remains the right-hand chest of the curtain wall. We see there a beautiful concrete platform for a 12-pounder cannon and, above all, a strange basement whose purpose we cannot explain. 150 to 200 m behind salient I, we note the only example of a casemate for a 155 mm G.P.F. gun ever sunk.

Pevnost Condé-sur-l’Escaut, severozápadně od města, 1881-1884. 40 m n. m. Nazývané pevností Beurnonville. 431 mužů a 27 děl. Chránila cestu do Tournai a údolí Šeldy po proudu. Její přední strana se nachází sotva 900 m od belgických hranic. Je to lichoběžníková pevnost, postavená z terakotových cihel, s kurtinovou zdí u rokle. Kromě kazet kurtiny byla obrana jejích příkopů svěřena křídlu u výběžku II a dvojitému kaponiéru u výběžku III. Zadní část kurtiny zabíralo jedenáct polí prvních kasáren. Vchod se otevíral mezi čísly 6 a 7. Po průchodu vstupní verandou se člověk dostal na nádvoří obrácené k jedenácti dalším polím (hlubším než pole v rokli) na jedné úrovni vojenských kasáren. Zásobník prachu s kapacitou 30 000 kg se nacházel vlevo, v prodloužení kasáren v rokli. Vpravo od stejných kasáren se nacházely další dělostřelecké sklady a nejméně jedna nabíjecí dílna. Pevnost byla vyřazena z provozu v roce 1889, ale k jejímu úplnému odzbrojení došlo až na základě slavného zákona ze 17. července 1912. V srpnu 1914 bylo několik 90mm kanónů naléhavě znovu instalováno. Během ústupu v roce 1918 Němci zásobník prachu vyhodili do povětří a zničili část kasáren. Místo bylo později dále narušeno výstavbou pevnosti Maginotovy linie. Dnes (08/2008) z opevnění Séré de Rivières zůstal ve velmi špatném stavu pouze areál. Německé škody z roku 1918, proměny v meziválečném období, bombardování v roce 1940 (pevnost musela odolat 305mm granátům) a následné zhoršení stavu nelze vždy snadno oddělit. Příkopy byly zasypány. Z reliéfních oblouků od protisrázu k rokli se nyní vynořují pouze vrcholy. Kurínová zeď je stále tam, ale její levá klenba se částečně zřítila. Kasárna rokle se docela dobře udržela, ale graffiti, odpadky a požáry všeho druhu je značně poškodily. Vchod je tak poškozen, že jsme nebyli schopni určit, jaký typ padacího mostu mu předcházel. Sklad prachu již neexistuje. Několik polí kasáren pro vojáky, bez fasád a všechna s protrženými stropy, jedno zřícením, druhé po dopadu projektilů, je stále viditelných. Na jeho pravé straně byl zapuštěn velký Maginotův vyhlídkový blok s několika patry a dvěma obrněnými zvony zakončenými. Boky pevnosti dostaly moderní verzi starých kasemat z Bourges. Tyto Maginotovy prvky jsou velmi zdegradované. Kaponiéry jsou nyní jen vzpomínkou a opakující se výskyt špíny, zaznamenaný při procházce pevností a jejími exteriéry, svědčí o násilnostech páchaných dlouho po druhé světové válce. Nakonec zůstává jedinou víceméně reprezentativní částí obvodové hradby pravá truhla. Vidíme tam krásnou betonovou plošinu pro dvanáctiliberní kanón a především podivný sklep, jehož účel nedokážeme vysvětlit. 150 až 200 m za výběžkem I si všímáme jediného potopeného exempláře kasematu pro 155mm kanón G.P.F.