Place de Langres, nord-ouest de la ville, 1874-1877. 468 m/alt. Dénommé fort Defrance (ainsi qu’écrit au fronton de l’entrée, et non "De France" !). Parallélogramme irrégulier, au périmètre défendu par deux caponnières doubles (saillants II et IV), les travaux en furent commencés le 28 octobre 1874 et terminés le premier avril 1877. Un petit ravelin avec corps de garde devance l’entrée du fort sur les glacis. L’entrée du fort s’ouvre en retrait de la magistrale de l’escarpe. Ce retrait en forme de demi octogone comprend deux corps de garde crénelés disposés à 45° par rapport au porche d’entrée et chargés de la défense rapprochée de ce dernier. L’entrée franchie, on débouche dans une petite cour comprenant trois locaux, le logement des officiers, à la gauche de la capitale. Celle-ci s’enfonce sous un imposant massif de terre sous lequel est tapi un rare magasin à poudre de 100 tonnes, donc alignant quatre créneaux à lampe. Il était prévu d’y stocker 27.000 kg en barils et 72.900 kg. Relevons que, chose rare, les créneaux d’éclairage comportent un orifice d’évacuation des gaz brûlés par la lampe. L’artillerie du fort se montait initialement à 29 pièces dont le détail donnait 17 pièces de rempart, 2 pièces à tir indirect, 2 mortiers et 8 pièces de flanquement. Les pièces de rempart étaient disposées le long d’une crête d’artillerie en forme de fer à cheval et décentrée par rapport au périmètre du fort. Elle commence à peu près au centre du demi front de gorge gauche. Dès cet instant elle se situe en position haute. Elle aborde ensuite le centre du front I-II, puis passe au-dessus de magasins en obliquant vers le front II-III, front qu’elle longe avant d’obliquer, toujours en position haute (cavalier) vers le centre du front III-IV, front qu’elle épouse enfin, en demeurant sur un même plan, jusqu’au saillant IV. Ainsi, elle recoupe tous les saillants sauf le IV. Au total, douze traverses-abris composent cette crête d’artillerie mais deux des traverses du cavalier sont en fait des casemates à tir direct. Les saillants II et III, en contrebas de cette crête d’artillerie, sont garnis d’une bonnette d’infanterie. Les deux bonnettes sont reliées par une crête de feu d’infanterie tout au long de ce front II-III. Deux casemates à tir indirect étaient détachées sur l’arrière du cavalier ; une première en arrière des traverses-abris 1 et 2 (disparue), une seconde contre le dos du corps de garde droit du bâtiment d’entrée, là où un four à pain sera construit postérieurement. L’emmagasinement de 7.100 gargousses pour les deux canons de 138 mm de ces casemates était prévu dans un second magasin intercalé entre le grand magasin à poudre et le logement des officiers. Ce second magasin est dans un état répugnant, des immondices ou même des pneus y ayant été incendiés. L’essentiel des traverses-abris du cavalier possède un sous-sol. Curieusement, les traverses 6, 7 et 8 ne coiffent aucune casemate ou magasin ; en clair, leur sous-sol ne domine aucun extrados de voûte. À l’inverse, les traverses n° 9 et 10 sont situées au-dessus des cinq travées du casernement de la troupe. Les berceaux des voûtes de ces travées ne sont pas soulignés en façade par un arc de maçonnerie. Les chambrées étaient chauffées grâce à des âtres en creux dans les piédroits. Certaines d’entre elles possèdent encore leur parapluie de tôles galvanisées destiné à recueillir et évacuer les eaux de condensation et/ou d’infiltration. La garnison se montait en temps de paix à 360 militaires dont 8 officiers. L’ensemble des voûtes de la caponnière du saillant II a été couvert d’un enduit de ciment pour solutionner des problèmes d’infiltration des eaux pluviales. La galerie flanquante de ses faces n’a pas été bétonnée, mais épaissie par un masque intérieur en maçonnerie, masque percé de goulottes pour grenades. Deux d’entre elles protègent le petit côté des orillons et le fossé au-devant des embrasures des flancs de la caponnière. Certains créneaux horizontaux ont été maintenus. La caponnière du saillant IV est accessible par une gaine qui n’est autre que le prolongement de sa galerie flanquante d’escarpe, côté front de gorge. Nous retrouvons ici le même enduit de ciment sur les voûtes, mais la galerie flanquant les faces est demeurée dans son état originel avec de très jolis créneaux horizontaux en deux pierres taillées. Lors de notre visite en octobre 2002, le fossé du front III-IV se remplissait peu à peu d'ordures ménagères ce qui ne laissait rien augurer de bon pour l'avenir de ce bel ouvrage. Aujourd’hui, 10/2007, il est toujours réputé ouvert à tous les vents.

Festung von Langres, nordwestlich der Stadt, 1874-1877. 468 M/ü M. Bezeichnet als Fort Defrance (so am Eingangsgiebel geschrieben, und nicht "De France"!). Unregelmäßiges Parallelogramm, dessen Umfang durch zwei Doppelkaponnieren (Ausfallpunkte II und IV) verteidigt wird, die Arbeiten wurden am 28. Oktober 1874 begonnen und am 1. April 1877 beendet. Ein kleines Ravelin mit Wachhaus geht dem Forteingang auf den Glacis voraus. Der Forteingang öffnet sich zurückversetzt von der Magistrale der Escarpe. Dieser halbochtekige Rückzug umfasst zwei gezimmerte Wachhäuser, die um 45° zum Eingangsportal angeordnet und mit der Nahverteidigung desselben beauftragt sind. Nach dem Passieren des Eingangs gelangt man in einen kleinen Hof mit drei Räumen, der Offizierswohnung, links der Hauptachse. Diese senkt sich unter einen imposanten Erdmassiv, unter dem ein seltener Pulvermagazin von 100 Tonnen lauert, der somit vier Lampenscharten aufreiht. Es war geplant, dort 27.000 kg in Fässern und 72.900 kg zu lagern. Wir stellen fest, dass die Beleuchtungsscharten, was selten ist, eine Auslassöffnung für die von der Lampe verbrannten Gase aufweisen. Die Artillerie des Forts belief sich anfänglich auf 29 Geschütze, deren Aufteilung 17 Wallgeschütze, 2 Geschütze für indirektes Feuer, 2 Mörser und 8 Flankierungsgeschütze ergab. Die Wallgeschütze waren entlang einer hufeisenförmigen und zum Fortumfang dezentrierten Artilleriekuppe aufgestellt. Sie beginnt etwa in der Mitte des halben linken Kehlfronts. Von diesem Zeitpunkt an befindet sie sich in hoher Position. Sie erreicht dann die Mitte der Front I-II, verläuft dann über Magazinen und schwenkt zur Front II-III, die sie entlangläuft, bevor sie, immer noch in hoher Position (Kavalier), zur Mitte der Front III-IV schwenkt, die sie schließlich, auf gleicher Ebene bleibend, bis zum Ausfallpunkt IV einnimmt. So schneidet sie alle Ausfallpunkte außer IV. Insgesamt zwölf Traversen-Unterstände bilden diese Artilleriekuppe, aber zwei der Traversen des Kavalier sind tatsächlich Kasematten für Direktschuss. Die Ausfallpunkte II und III, unterhalb dieser Artilleriekuppe, sind mit einem Infanterie-Wiegebrett versehen. Die beiden Wiegebretter sind durch eine Infanterie-Feuerkuppe entlang dieser Front II-III verbunden. Zwei Kasematten für indirektes Feuer waren im Rücken des Kavalier abgesetzt; eine erste hinter den Traversen-Unterständen 1 und 2 (verschwunden), eine zweite gegen den Rücken des rechten Wachhauses des Eingangsgebäudes, wo später ein Backofen errichtet werden wird. Die Einlagerung von 7.100 Kartuschen für die beiden 138 mm Geschütze dieser Kasematten war in einem zweiten Magazin vorgesehen, das zwischen dem großen Pulvermagazin und der Offizierswohnung eingefügt war. Dieses zweite Magazin befindet sich in einem widerwärtigen Zustand, da Unrat oder sogar Reifen darin verbrannt wurden. Der Großteil der Traversen-Unterstände des Kavalier besitzt einen Keller. Seltsamerweise decken die Traversen 6, 7 und 8 keine Kasematte oder kein Magazin; klar gesagt, ihr Keller überragt keinen Gewölbescheitel. Im Gegensatz dazu sind die Traversen Nr. 9 und 10 über den fünf Jochen der Mannschaftsunterkunft gelegen. Die Gewölbeschalen dieser Joche sind an der Fassade nicht durch einen Mauerwerksbogen betont. Die Kammern wurden dank in die Pfeiler eingelassenen Herden beheizt. Einige von ihnen besitzen noch ihren galvanisierten Blechschirm, der dazu bestimmt war, Kondensations- und/oder Infiltrationswasser aufzufangen und abzuleiten. Die Garnison belief sich in Friedenszeiten auf 360 Militärpersonen, darunter 8 Offiziere. Die gesamten Gewölbe der Kaponniere des Ausfallpunkts II wurden mit einem Zementputz überzogen, um Infiltrationsprobleme durch Regenwasser zu lösen. Die die Fronten flankierende Galerie wurde nicht betoniert, sondern durch eine innere Mauerwerksmaske verstärkt, eine Maske, die mit Wurfschächten für Granaten durchbrochen ist. Zwei davon schützen die kurze Seite der Orillons und den Graben vor den Scharten der Flanken der Kaponniere. Einige horizontale Scharten wurden beibehalten. Die Kaponniere des Ausfallpunkts IV ist durch einen Gang zugänglich, der nichts anderes ist als die Verlängerung ihrer Escarpen-Flankierungsgalerie, an der Kehlfrontseite. Wir finden hier den gleichen Zementputz auf den Gewölben, aber die die Fronten flankierende Galerie ist in ihrem ursprünglichen Zustand mit sehr schönen horizontalen Scharten aus zwei behauenen Steinen verblieben. Während unseres Besuchs im Oktober 2002 füllte sich der Graben der Front III-IV allmählich mit Hausmüll, was nichts Gutes für die Zukunft dieses schönen Werks erahnen ließ. Heute, 10/2007, gilt es immer noch als allen Winden ausgesetzt.

Vesting van Langres, noordwesten van de stad, 1874-1877. 468 m/alt. Genoemd fort Defrance (zo geschreven op het fronton van de ingang, en niet "De France"!). Onregelmatige parallellogram, met een omtrek verdedigd door twee dubbele caponnières (uitsteeksels II en IV), de werken werden aangevangen op 28 oktober 1874 en beëindigd op 1 april 1877. Een klein ravelijn met wachthuis gaat de fort-ingang vooraf op de glacis. De fort-ingang opent zich teruggetrokken ten opzichte van de magistrale van de escarp. Deze terugtrekking in de vorm van een halve achthoek omvat twee gekanteelde wachthuizen opgesteld onder 45° ten opzichte van de ingangsportaal en belast met de nabije verdediging daarvan. De ingang gepasseerd, komt men uit in een kleine binnenplaats met drie lokalen, de officierswoning, links van de hoofd-as. Deze zakt weg onder een imposante aardmassa waaronder een zeldzaam kruitmagazijn van 100 ton schuilt, dat dus vier lampenkelen oprijgt. Het was voorzien er 27.000 kg in vaten en 72.900 kg op te slaan. We merken op dat de verlichtingskelen, wat zeldzaam is, een afvoeropening bevatten voor de door de lamp verbrande gassen. De artillerie van het fort bedroeg aanvankelijk 29 stukken waarvan de verdeling 17 walstukken, 2 stukken voor indirect vuur, 2 mortieren en 8 flankeringsstukken opleverde. De walstukken waren opgesteld langs een hoefijzervormige en ten opzichte van de fortomtrek gedecentreerde artilleriekam. Ze begint ongeveer in het midden van de halve linker keelfront. Vanaf dat ogenblik bevindt ze zich in hoge positie. Ze benadert vervolgens het midden van front I-II, passeert dan boven magazijnen en zwenkt naar front II-III, front dat ze langsloopt alvorens te zwenken, steeds in hoge positie (cavalier), naar het midden van front III-IV, front dat ze uiteindelijk, op hetzelfde vlak blijvend, tot aan uitsteeksel IV omhelst. Zo snijdt ze alle uitsteeksels behalve IV. In totaal vormen twaalf traverse-schuilplaatsen deze artilleriekam maar twee van de traversen van de cavalier zijn in feite kazematten voor direct vuur. De uitsteeksels II en III, beneden deze artilleriekam, zijn voorzien van een infanterie-wiegplank. De twee wiegplanken zijn verbonden door een infanterie-vuurkam langs dit front II-III. Twee kazematten voor indirect vuur waren afgezonderd op de achterkant van de cavalier; een eerste achter de traverse-schuilplaatsen 1 en 2 (verdwenen), een tweede tegen de rug van het rechter wachthuis van het ingangsgebouw, waar later een bakoven zal worden gebouwd. De opslag van 7.100 kardoesen voor de twee 138 mm kanonnen van deze kazematten was voorzien in een tweede magazijn ingevoegd tussen het grote kruitmagazijn en de officierswoning. Dit tweede magazijn verkeert in een weerzinwekkende staat, daar vuilnis of zelfs banden erin zijn verbrand. Het merendeel van de traverse-schuilplaatsen van de cavalier bezit een kelder. Vreemd genoeg overkappen de traversen 6, 7 en 8 geen kazemat of magazijn; duidelijk gezegd, hun kelder domineert geen gewelfbuitenzijde. Daarentegen zijn de traversen nr. 9 en 10 gelegen boven de vijf traveeën van de manschappenverblijven. De gewelfschalen van deze traveeën zijn aan de gevel niet geaccentueerd door een metselboog. De kamers werden verwarmd dankzij haarden uitgehold in de steunberen. Sommige ervan bezitten nog hun paraplu van gegalvaniseerde plaatijzer bestemd om condensatie- en/of infiltratiewater op te vangen en af te voeren. Het garnizoen bedroeg in vredestijd 360 militairen waaronder 8 officieren. De gehele gewelven van de caponnière van uitsteeksel II zijn bedekt met een cementpleister om infiltratieproblemen door regenwater op te lossen. de de fronten flankerende galerij is niet betonnen, maar verdikt door een binnenmasker in metselwerk, een masker doorboord met gootjes voor granaten. Twee ervan beschermen de korte zijde van de orellons en de gracht voor de schietgaten van de flanken van de caponnière. Sommige horizontale schietgaten zijn behouden. De caponnière van uitsteeksel IV is toegankelijk via een gang die niets anders is dan de verlenging van haar escarp-flankeringsgalerij, aan de keelfrontzijde. We vinden hier dezelfde cementpleister op de gewelven, maar de de fronten flankerende galerij is in haar oorspronkelijke staat gebleven met zeer mooie horizontale schietgaten uit twee gehouwen stenen. Tijdens ons bezoek in oktober 2002 vulde de gracht van front III-IV zich geleidelijk aan met huishoudelijk afval wat niets goeds deed vermoeden voor de toekomst van dit mooie werk. Vandaag, 10/2007, staat het nog steeds bekend als blootgesteld aan alle winden.

Fortress of Langres, northwest of the town, 1874-1877. 468 m/alt. Named Fort Defrance (as written on the pediment of the entrance, and not "De France"!). Irregular parallelogram, its perimeter defended by two double caponiers (salients II and IV), work began on 28 October 1874 and was completed on 1 April 1877. A small ravelin with a guardhouse precedes the fort entrance on the glacis. The fort entrance opens set back from the magistral of the scarp. This setback in the shape of a half octagon comprises two crenellated guardhouses arranged at 45° to the entrance porch and responsible for its close defence. Once through the entrance, one emerges into a small courtyard comprising three rooms, the officers' quarters, to the left of the main axis. The latter sinks under an imposing earth mass beneath which lurks a rare 100-ton powder magazine, thus lining up four lamp embrasures. It was planned to store 27,000 kg in barrels and 72,900 kg there. Note that, a rare thing, the lighting embrasures have an evacuation orifice for the gases burnt by the lamp. The fort's artillery initially amounted to 29 pieces, the breakdown of which gave 17 rampart pieces, 2 indirect-fire pieces, 2 mortars and 8 flanking pieces. The rampart pieces were arranged along a horseshoe-shaped artillery crest, offset relative to the fort's perimeter. It begins roughly in the centre of the half left gorge front. From that moment it is in a high position. It then reaches the centre of front I-II, then passes above magazines before turning towards front II-III, which it runs along before turning, still in a high position (cavalier), towards the centre of front III-IV, which it finally follows, remaining on the same level, up to salient IV. Thus, it intersects all salients except IV. In total, twelve traverse shelters make up this artillery crest but two of the traverses of the cavalier are in fact direct-fire casemates. Salients II and III, below this artillery crest, are fitted with an infantry firing step. The two firing steps are connected by an infantry firing crest all along this front II-III. Two indirect-fire casemates were detached to the rear of the cavalier; a first behind traverse shelters 1 and 2 (disappeared), a second against the back of the right guardhouse of the entrance building, where a bread oven would later be built. The storage of 7,100 cartridges for the two 138 mm guns of these casemates was planned in a second magazine inserted between the large powder magazine and the officers' quarters. This second magazine is in a repulsive state, rubbish or even tyres having been burned there. The majority of the traverse shelters of the cavalier have a basement. Curiously, traverses 6, 7 and 8 do not cover any casemate or magazine; in other words, their basement does not dominate any vault extrados. Conversely, traverses no. 9 and 10 are located above the five bays of the troop quarters. The vault extrados of these bays are not emphasised on the façade by a masonry arch. The chambers were heated by hearths hollowed into the piers. Some of them still have their galvanised sheet metal umbrella intended to collect and drain condensation and/or infiltration water. The garrison amounted in peacetime to 360 military personnel including 8 officers. All the vaults of the caponier of salient II have been covered with a cement render to solve problems of rainwater infiltration. The gallery flanking its faces was not concreted, but thickened by an interior masonry mask, a mask pierced with chutes for grenades. Two of them protect the short side of the orillons and the ditch in front of the embrasures of the flanks of the caponier. Some horizontal embrasures have been retained. The caponier of salient IV is accessible by a passage which is nothing other than the extension of its scarp flanking gallery, on the gorge front side. We find here the same cement render on the vaults, but the gallery flanking the faces has remained in its original state with very fine horizontal embrasures made of two cut stones. During our visit in October 2002, the ditch of front III-IV was gradually filling with household rubbish, which did not bode well for the future of this fine work. Today, 10/2007, it is still reputed to be open to all winds.

Pevnost Langres, severozápadně od města, 1874-1877. 468 m/n.m. Nazýváno fort Defrance (tak napsáno na frontonu vchodu, a ne "De France"!). Nepravidelný rovnoběžník, jehož obvod hájen dvěma dvojitými kaponiérami (výběžky II a IV), práce byly zahájeny 28. října 1874 a dokončeny 1. dubna 1877. Malý ravelin se strážnicí předchází vstupu do fortu na glacisu. Vstup do fortu se otevírá v ústupu od magistrály eskarpy. Tento ústup v podobě půl osmiúhelníku obsahuje dvě cimbuřím opatřené strážnice uspořádané pod úhlem 45° k vstupnímu portálu a pověřené jeho bezprostřední obranou. Po překročení vchodu se vstoupí na malý dvůr obsahující tři místnosti, ubytování důstojníků, vlevo od hlavní osy. Ta se noří pod mohutnou zemní masu, pod níž číhá vzácný prachový sklad na 100 tun, jenž tedy řadí čtyři světlíkové střílny. Plánovalo se v něm uskladnit 27 000 kg v sudech a 72 900 kg. Všimněme si, že světlíkové střílny, což je vzácné, mají otvor pro odvod plynů spálených lampou. Dělostřelectvo fortu činilo zpočátku 29 kusů, jejichž rozpis dával 17 hradebních děl, 2 děla nepřímé palby, 2 moždíře a 8 bočních děl. Hradební děla byla rozmístěna podél podkovovitého dělostřeleckého hřebene, decentrovaného vůči obvodu fortu. Začíná přibližně ve středu poloviny levého hrdlového frontu. Od tohoto okamžiku se nachází ve vysoké poloze. Poté přichází do středu frontu I-II, pak prochází nad sklady a stáčí se k frontu II-III, který lemuje, než se stáčí, stále ve vysoké poloze (kavalír), ke středu frontu III-IV, jejž nakonec, zůstávajíc na stejné úrovni, sleduje až k výběžku IV. Tak protíná všechny výběžky kromě IV. Celkem dvanáct traversových úkrytů tvoří tento dělostřelecký hřeben, ale dvě z travers kavalíru jsou ve skutečnosti kasematy přímé palby. Výběžky II a III, pod tímto dělostřeleckým hřebenem, jsou opatřeny pěchotním střeleckým stupněm. Oba střelecké stupně jsou propojeny pěchotní střeleckou hranou po celé délce tohoto frontu II-III. Dvě kasematy nepřímé palby byly odsunuty do zadní části kavalíru; první za traversové úkryty 1 a 2 (zaniklá), druhá u zadní části pravé strážnice vstupní budovy, kde bude později postavena chlebová pec. Uskladnění 7 100 prachových náloží pro dvě 138 mm děla těchto kasemat bylo plánováno ve druhém skladu vloženém mezi velký prachový sklad a ubytování důstojníků. Tento druhý sklad je v odporném stavu, byly v něm páleny odpadky či dokonce pneumatiky. Většina traversových úkrytů kavalíru má sklep. Kupodivu, traversy 6, 7 a 8 nepřekrývají žádnou kasematu nebo sklad; zjevně jejich sklep nenadlehčuje žádný vnější oblouk klenby. Naopak, traversy č. 9 a 10 se nacházejí nad pěti poli ubytovny mužstva. Lůžka kleneb těchto polí nejsou na fasádě zdůrazněna zděným obloukem. Místnosti byly vytápěny pomocí krbů vytesaných do pilířů. Některé z nich mají stále svůj deštník z pozinkovaného plechu určený k zachycení a odvodu kondenzační a/nebo prosakující vody. Posádka činila v míru 360 vojenských osob včetně 8 důstojníků. Všechny klenby kaponiéry výběžku II byly pokryty cementovou omítkou, aby se vyřešily problémy vsakování dešťové vody. Boční chodba jejich lících nebyla zabetonována, ale ztluštěna vnitřní zděnou maskou, maskou proraženou výhozovými šachtami pro granáty. Dvě z nich chrání krátkou stranu orillonů a příkop před střílnami boků kaponiéry. Některé vodorovné střílny byly zachovány. Kaponiéra výběžku IV je přístupná štolou, která není ničím jiným než prodloužením její boční eskapové chodby, na straně hrdlového frontu. Zde nacházíme stejnou cementovou omítku na klenbách, ale boční chodba lící zůstala ve svém původním stavu s velmi pěknými vodorovnými střílnami ze dvou tesaných kamenů. Při naší návštěvě v říjnu 2002 se příkop frontu III-IV postupně plnil domovním odpadem, což nenasvědčovalo nic dobrého pro budoucnost tohoto krásného díla. Dnes, 10/2007, je stále považováno za vystavené všem větrům.