Place de Cherbourg, nord-ouest de la ville. Il se situe directement à droite de l'ouvrage 1, dans le périmètre de l'ensemble fortifié où on l'aménagea en 1865. Il est séparé de l'ouvrage 3 par un fossé en eaux, dont la partie comprenant les vannes est souterraine et non accessible aujourd'hui (06/2007). Côté gorge, ce fossé est enjambé par un pont casematé, élément rarement rencontré. Dans un premier temps, cet ouvrage ne comprit qu'une seule batterie. Il connut deux remaniements, respectivement en 1879 et 1901. Celui de 1879 laissera quatre plates-formes de tir à barbette séparées par des traverses creuses, dont seule celle de gauche était enrobée. Le remaniement de 1901 engendra le bétonnage de la batterie que l'on pourvut de traverses modèle 1901. On y abrita désormais les munitions de quatre canons de 27 c. Deux pavillons en construction légère avec chronogrammes 1899 et 1900 ont été élevés en arrière de la batterie ; il doit s'agir des magasins aux projectiles vides. Les plates-formes sont aujourd'hui assez déconcertantes car remaniées et montrant deux sous-sellettes d'affût bien distinctes. Partant du principe qu'en archéologie ce qui se situe sous une chose lui est antérieur, on peut distinguer deux supports d'armements différents. Tout d'abord, nous distinguons, fiché dans le sol, l'arc sur lequel roulaient les roues à l'arrière des affûts à pivot antérieur des canons de 27 c modèle 1870-93. Ce pivot est surmonté par une grosse roue dentée fichée horizontalement très proche du parapet, en fait la sous-sellette de l'affût du canon de 27 c. Ensuite, au centre de la plate-forme, faisant saillie d'un bon mètre par rapport au sol originel, nous trouvons une autre plate-forme bétonnée, circulaire. Cette construction est probablement française post seconde guerre mondiale lorsque l'ouvrage 2 a servi de batterie école. Les escaliers menant de ces plates-formes sur le parapet montrent des marches coupées selon leur diagonale, ainsi, comme un pas de canard, ne peut-on les emprunter qu'en abordant leur première marche du pied droit. Les soutes sont coiffées d'un quadrillage de câbles de paratonnerres. Sur leur date de pose non plus, nous ne pouvons nous prononcer ; peut-être ne sont-ils là que depuis l'après seconde guerre et seraient par conséquent contemporains d'un petit bâtiment en béton peu épais, à l'avant droit de la batterie, et qui semble avoir supporté une coupole télémétrique. Ce bâtiment par certaines caractéristiques ne peut que dater de l'après seconde guerre et complétait donc la batterie école. Cette batterie est en assez bon état, mais un de ses éléments les plus intéressants se situe à son extrême droite, à l'angle où le front de tête rejoint le front de gorge. Dans le creux cet angle, s'imbrique une très intéressante petite construction dont la porte est surmontée du chronogramme 1889. Le toit et le flanc gauche sont protégés par des plaques de blindage épaisses de 110 mm. La bâtisse était donc protégée des coups venant du large, mais partiellement seulement puisque deux de ses flancs, dont un en avant de la digue, constituent l'escarpe même du périmètre de l'ensemble fortifié. Il s'agit d'un poste extérieur du dispositif de défenses sous-marines fixes. Désigné "poste E", il surveillait la ligne de torpilles de fond la plus proche de la passe occidentale de la grande rade. Ce poste, comprend deux niveaux. Le supérieur était dévolu à l'observation, et il y a fort à parier que l'inférieur a initialement abrité un projecteur. Ce projecteur sera ultérieurement reporté quelques mètres sur la gauche du bâtiment auquel il restera attaché par un chemin couvert. Le nouvel emplacement du projecteur consiste en un bâtiment en béton comprenant abri de jour et abri de combat, mais nous n'avons pu situer son usine électrique. Ce projecteur, de 150 cm, devait éclairer latéralement cette passe ouest. La batterie, le pont fortifié, cet ensemble poste de torpilles et projecteur sont en tous points remarquables. Alors qu'un classement apparaît évident au vu de la rareté de ses composants et de leur réunion sur un aussi faible espace, c'est au contraire un avenir bien sombre qui leur semble promis (06/2007). Pour les conditions de visite et menace(s) à venir, voir fort de Querqueville. Voir aussi batterie de la digue de Querqueville.

Festung von Cherbourg, nordwestlich der Stadt. Es befindet sich direkt rechts von Werk 1, im Umfang des befestigten Gesamtkomplexes, wo es 1865 eingerichtet wurde. Es ist von Werk 3 durch einen Wassergraben getrennt, dessen Teil mit den Schleusentoren unterirdisch und heute nicht zugänglich ist (06/2007). Auf der Kehlseite wird dieser Graben von einer kasemattierten Brücke überspannt, ein selten anzutreffendes Element. Zunächst umfasste dieses Werk nur eine einzige Batterie. Es erfuhr zwei Umbauten, 1879 und 1901. Der von 1879 hinterließ vier Barbetteschusstellungen, getrennt durch Hohltraversen, von denen nur die linke ummantelt war. Der Umbau von 1901 führte zur Betonierung der Batterie, die mit Traversen Modell 1901 ausgestattet wurde. Sie beherbergte fortan die Munition für vier Kanonen Kaliber 27 c. Zwei Pavillons in Leichtbauweise mit Chronogrammen 1899 und 1900 wurden hinter der Batterie errichtet; es dürften die Magazine für leere Geschosse sein. Die Plattformen sind heute recht verwirrend, weil umgebaut und zwei deutlich unterschiedliche Lafettenuntersättel zeigend. Ausgehend von dem Grundsatz, dass in der Archäologie das, was unter einer Sache liegt, älter ist, lassen sich zwei verschiedene Bewaffnungsunterlagen unterscheiden. Zuerst erkennen wir, im Boden verankert, den Bogen, auf dem die Räder am hinteren Teil der Vorderpivotlafetten der Kanonen Kaliber 27 c Modell 1870-93 rollten. Dieser Pivot wird von einem großen horizontal befestigten Zahnrad überragt, sehr nahe der Brustwehr, tatsächlich die Untersattel der Lafette des Kaliber 27 c Kanone. Dann, in der Mitte der Plattform, etwa einen Meter über dem ursprünglichen Boden hervorstehend, finden wir eine weitere, kreisförmige Betonplattform. Dieser Bau ist wahrscheinlich französisch und stammt aus der Zeit nach dem Zweiten Weltkrieg, als Werk 2 als Ausbildungsbatterie diente. Die Treppen, die von diesen Plattformen zur Brustwehr führen, zeigen diagonal geschnittene Stufen; so kann man sie, wie bei einer Ententreppe, nur betreten, indem man die erste Stufe mit dem rechten Fuß angeht. Die Munitionsnischen sind von einem Gitternetz aus Blitzableiterkabeln überdeckt. Auch über ihr Verlegedatum können wir keine Aussage treffen; vielleicht sind sie erst seit der Nachkriegszeit da und wären somit zeitgleich mit einem kleinen, dünnwandigen Betongebäude an der Vorderseite rechts der Batterie, das eine Entfernungsmesserkuppel getragen zu haben scheint. Dieses Gebäude kann aufgrund bestimmter Merkmale nur aus der Nachkriegszeit stammen und komplettierte somit die Ausbildungsbatterie. Diese Batterie ist in ziemlich gutem Zustand, aber eines ihrer interessantesten Elemente befindet sich ganz rechts an der Ecke, wo die Stirnfront auf die Kehlfront trifft. In der Aussparung dieser Ecke fügt sich ein sehr interessanter kleiner Bau ein, dessen Tür vom Chronogramm 1889 überragt wird. Das Dach und die linke Flanke sind durch Panzerplatten von 110 mm Dicke geschützt. Das Gebäude war also gegen Schüsse von See her geschützt, aber nur teilweise, da zwei seiner Flanken, darunter eine vor dem Damm, die eigentliche Eskarpe des Umfangs des befestigten Komplexes bilden. Es handelt sich um einen Außenposten des Systems der festen Unterwasserabwehr. Als "Posten E" bezeichnet, überwachte er die der westlichen Durchfahrt der großen Reede nächstgelegene Grundminenlinie. Dieser Posten umfasst zwei Ebenen. Die obere diente der Beobachtung, und es ist sehr wahrscheinlich, dass die untere ursprünglich einen Scheinwerfer beherbergte. Dieser Scheinwerfer wurde später einige Meter nach links des Gebäudes verlegt, mit dem er durch einen gedeckten Gang verbunden blieb. Der neue Standort des Scheinwerfers besteht aus einem Betongebäude mit Tages- und Gefechtsunterstand, aber wir konnten dessen Kraftwerk nicht lokalisieren. Dieser Scheinwerfer mit 150 cm Durchmesser sollte diese westliche Durchfahrt seitlich beleuchten. Die Batterie, die befestigte Brücke, dieser Komplex aus Torpedoposten und Scheinwerfer sind in jeder Hinsicht bemerkenswert. Während eine Unterschutzstellung angesichts der Seltenheit ihrer Bestandteile und ihrer Vereinigung auf so engem Raum offensichtlich erscheint, scheint ihnen im Gegenteil eine sehr düstere Zukunft bevorzustehen (06/2007). Für Besichtigungsbedingungen und drohende Gefahr(en) siehe Fort Querqueville. Siehe auch Batterie des Dammes von Querqueville.

Vesting van Cherbourg, ten noordwesten van de stad. Het bevindt zich direct rechts van werk 1, binnen de omtrek van het versterkte geheel waar het in 1865 werd ingericht. Het wordt van werk 3 gescheiden door een watergracht, waarvan het deel met de sluisdeuren ondergronds en vandaag niet toegankelijk is (06/2007). Aan de keelzijde wordt deze gracht overspannen door een gekazematteerde brug, een zelden aangetroffen element. In eerste instantie omvatte dit werk slechts één batterij. Het onderging twee verbouwingen, respectievelijk in 1879 en 1901. Die van 1879 liet vier schietopstellingen op barbette over, gescheiden door holle traversen, waarvan alleen de linkerste omhuld was. De verbouwing van 1901 leidde tot het betonneren van de batterij die werd voorzien van traversen model 1901. Zij herbergde voortaan de munitie voor vier kanonnen kaliber 27 c. Twee paviljoens in lichte bouw met chronogrammen 1899 en 1900 werden achter de batterij opgericht; het moeten de magazijnen voor lege projectielen zijn. De platforms zijn vandaag nogal verwarrend omdat verbouwd en twee duidelijk verschillende affuut-onderzadels tonend. Uitgaande van het principe dat in de archeologie wat onder een ding ligt ouder is, kunnen twee verschillende bewapeningsondersteuningen worden onderscheiden. Ten eerste onderscheiden we, in de grond verankerd, de boog waarop de wielen aan de achterkant van de voorpivotaffuiten van de kanonnen kaliber 27 c model 1870-93 rolden. Deze pivot wordt overtopt door een groot horizontaal verankerd tandwiel, zeer dicht bij de borstwering, in feite de onderzadel van het affuit van het kaliber 27 c kanon. Vervolgens vinden we, in het midden van het platform, ongeveer een meter uitstekend ten opzichte van de oorspronkelijke grond, een ander, cirkelvormig betonnen platform. Deze constructie is waarschijnlijk Frans en dateert uit de periode na de Tweede Wereldoorlog toen werk 2 diende als oefenbatterij. De trappen die van deze platforms naar de borstwering leiden, tonen diagonaal afgesneden treden; zo kan men ze, zoals bij een eendentrap, alleen betreden door de eerste trede met de rechtervoet te benaderen. De kruitkamers zijn overdekt met een raster van bliksemafleiderkabels. Ook over hun aanlegdatum kunnen wij geen uitspraak doen; misschien zijn ze er pas sinds de naoorlogse periode en zouden ze dus gelijktijdig zijn met een klein, dunwandig betonnen gebouw aan de voorkant rechts van de batterij, dat een afstandmeetkoepel lijkt te hebben gedragen. Dit gebouw kan op basis van bepaalde kenmerken alleen uit de naoorlogse periode dateren en completeerde dus de oefenbatterij. Deze batterij is in vrij goede staat, maar een van haar meest interessante elementen bevindt zich uiterst rechts, op de hoek waar de voorfront de keelfront ontmoet. In de uitsparing van deze hoek nestelt zich een zeer interessant klein bouwsel waarvan de deur wordt overtopt door het chronogram 1889. Het dak en de linkerflank zijn beschermd door pantserplaten van 110 mm dik. Het gebouw was dus beschermd tegen schoten vanaf zee, maar slechts gedeeltelijk aangezien twee van zijn flanken, waarvan één voor de dijk, de eigenlijke escarpe van de omtrek van het versterkte complex vormen. Het is een buitenpost van het systeem van vaste onderwaterverdediging. Aangeduid als "post E", bewaakte het de dichtstbijzijnde grondtorpedolijn van de westelijke doorgang van de grote rede. Deze post omvat twee niveaus. Het bovenste was bestemd voor observatie, en het is zeer waarschijnlijk dat het onderste oorspronkelijk een zoeklicht herbergde. Dit zoeklicht werd later enkele meters naar links van het gebouw verplaatst, waarmee het verbonden bleef door een overdekte gang. De nieuwe locatie van het zoeklicht bestaat uit een betonnen gebouw met dag- en gevechtsonderkomen, maar wij konden zijn elektriciteitscentrale niet lokaliseren. Dit zoeklicht, van 150 cm, moest deze westelijke doorgang zijdelings belichten. De batterij, de versterkte brug, dit complex van torpedopost en zoeklicht zijn in alle opzichten opmerkelijk. Terwijl een beschermde status voor de hand lijkt te liggen gezien de zeldzaamheid van haar componenten en hun samenkomst op zo'n kleine ruimte, lijkt hen integendeel een zeer sombere toekomst beschoren (06/2007). Voor bezoekvoorwaarden en dreigende gevaren, zie fort van Querqueville. Zie ook batterij van de dijk van Querqueville.

Fortress of Cherbourg, northwest of the town. It is located directly to the right of work 1, within the perimeter of the fortified complex where it was established in 1865. It is separated from work 3 by a water-filled ditch, the part containing the sluice gates being underground and inaccessible today (06/2007). On the gorge side, this ditch is spanned by a casemated bridge, a rarely encountered feature. Initially, this work comprised only a single battery. It underwent two remodellings, in 1879 and 1901 respectively. The 1879 one left four barbette firing platforms separated by hollow traverses, only the left one of which was encased. The 1901 remodelling led to the concreting of the battery, which was provided with traverses model 1901. It henceforth housed the ammunition for four 27 c guns. Two pavilions in light construction with chronograms 1899 and 1900 were erected behind the battery; they are likely the empty projectile magazines. The platforms are quite confusing today as remodelled and showing two distinct sub-trucks for mountings. Based on the principle that in archaeology what lies beneath a thing predates it, two different armament supports can be distinguished. First, we distinguish, anchored in the ground, the arc on which the wheels at the rear of the front-pivot mountings of the 27 c guns model 1870-93 rolled. This pivot is surmounted by a large horizontally anchored toothed wheel very close to the parapet, in fact the sub-truck of the mounting for the 27 c gun. Then, in the centre of the platform, protruding about a metre above the original ground, we find another, circular concrete platform. This construction is probably French post-World War II when work 2 served as a training battery. The stairs leading from these platforms to the parapet show steps cut diagonally; thus, like a duck step, they can only be used by approaching the first step with the right foot. The magazines are topped with a grid of lightning conductor cables. We cannot determine their installation date either; perhaps they have only been there since the post-war period and would therefore be contemporary with a small, thin-walled concrete building at the front right of the battery, which seems to have supported a rangefinder cupola. This building, due to certain characteristics, can only date from the post-war period and thus completed the training battery. This battery is in fairly good condition, but one of its most interesting elements is located at its far right, at the corner where the head front meets the gorge front. In the recess of this corner nestles a very interesting small structure whose door is surmounted by the chronogram 1889. The roof and left flank are protected by armour plates 110 mm thick. The building was therefore protected from fire coming from the sea, but only partially since two of its flanks, including one in front of the dyke, constitute the very scarp of the perimeter of the fortified complex. It is an external post of the fixed underwater defences system. Designated "post E", it monitored the bottom torpedo line closest to the western channel of the great roadstead. This post comprises two levels. The upper was dedicated to observation, and it is very likely that the lower initially housed a searchlight. This searchlight was later moved a few metres to the left of the building to which it remained attached by a covered way. The new location of the searchlight consists of a concrete building including a day shelter and a combat shelter, but we were unable to locate its power plant. This 150 cm searchlight was intended to illuminate this western channel laterally. The battery, the fortified bridge, this complex of torpedo post and searchlight are remarkable in every respect. While a listed status seems obvious given the rarity of its components and their assembly in such a small space, on the contrary, a very dark future seems promised to them (06/2007). For visiting conditions and impending threat(s), see Fort Querqueville. See also battery of the Querqueville dyke.

Pevnost Cherbourg, severozápadně od města. Nachází se přímo vpravo od díla 1, v obvodu opevněného celku, kde byl zřízen v roce 1865. Od díla 3 je oddělen vodním příkopem, jehož část obsahující stavidla je podzemní a dnes nepřístupná (06/2007). Na týlové straně je tento příkop překlenut kasematovaným mostem, vzácným prvkem. Zpočátku toto dílo zahrnovalo pouze jednu baterii. Prodělalo dvě přestavby, v letech 1879 a 1901. Ta z roku 1879 zanechala čtyři palebná postavení na barbetě oddělená dutými traversami, z nichž pouze levá byla obalena. Přestavba v roce 1901 vedla k zabetonování baterie, která byla vybavena traversami model 1901. Od té doby v ní byla ubytována munice pro čtyři děla ráže 27 c. Za baterií byly vztyčeny dva pavilony lehké konstrukce s chronogramy 1899 a 1900; pravděpodobně jde o skladiště prázdných projektilů. Platformy jsou dnes dost matoucí, protože přestavěné a vykazující dva zřetelně odlišné podstavce lafet. Vycházejíce z principu, že v archeologii to, co leží pod věcí, jí předchází, lze rozlišit dva různé podpůrné systémy výzbroje. Nejprve rozlišujeme, upevněný v zemi, oblouk, po kterém se valila kola na zadní části předních pivotových lafet děl ráže 27 c model 1870-93. Tento pivot je převýšen velkým horizontálně upevněným ozubeným kolem velmi blízko parapetu, vlastně podstavcem lafety děla ráže 27 c. Poté, uprostřed platformy, vyčnívající asi metr nad původní terén, nacházíme další, kruhovou betonovou platformu. Tato stavba je pravděpodobně francouzská z doby po druhé světové válce, kdy dílo 2 sloužilo jako cvičná baterie. Schody vedoucí z těchto platforem na parapet mají stupně seříznuté po diagonále; tak, jako kachní schod, je lze použít pouze tak, že se k prvnímu stupni přistupuje pravou nohou. Prachárny jsou zakryty mřížkou z hromosvodných kabelů. Ani o datu jejich položení nemůžeme rozhodnout; možná tam jsou až od poválečného období a byly by tedy současné s malou, tenkostěnnou betonovou budovou na přední pravé straně baterie, která zdá se nesla dálkoměrnou kopuli. Tato budova, podle určitých charakteristik, může pocházet pouze z poválečného období a tak doplňovala cvičnou baterii. Tato baterie je v poměrně dobrém stavu, ale jeden z jejích nejzajímavějších prvků se nachází zcela vpravo, na rohu, kde se čelní fronta setkává s týlovou frontou. Ve výklenku tohoto rohu je vsazena velmi zajímavá malá stavba, jejíž dveře jsou převýšeny chronogramem 1889. Střecha a levá bočnice jsou chráněny pancéřovými deskami o tloušťce 110 mm. Budova tedy byla chráněna před palbou přicházející z moře, ale pouze částečně, protože dvě její bočnice, včetně jedné před hrází, tvoří samotnou eskarpu obvodu opevněného komplexu. Jde o vnější stanoviště systému pevné podvodní obrany. Označené jako "stanoviště E", sledovalo linii dnových torpéd nejblíže západnímu průchodu velké rejdy. Toto stanoviště zahrnuje dvě úrovně. Horní byla určena k pozorování a je velmi pravděpodobné, že spodní původně ukrývala světlomet. Tento světlomet byl později přemístěn o několik metrů vlevo od budovy, se kterou zůstal spojen krytou chodbou. Nové umístění světlometu sestává z betonové budovy zahrnující denní úkryt a bojový úkryt, ale nepodařilo se nám lokalizovat jeho elektrárnu. Tento 150 cm světlomet měl osvětlovat tento západní průchod bočně. Baterie, opevněný most, tento komplex torpédového stanoviště a světlometu jsou ve všech ohledech pozoruhodné. Zatímco památková ochrana se jeví jako zřejmá vzhledem k vzácnosti jeho součástí a jejich shromáždění na tak malém prostoru, naopak se jim zdá být přislíbena velmi temná budoucnost (06/2007). Pro podmínky návštěvy a hrozící nebezpečí viz fort Querqueville. Viz také baterie hráze Querqueville.