Place de Chamousset, 5 500 m au sud-est de la ville, 1881‑1882. 1 400 m/alt. Implantée à l’extrémité méridionale du groupement de Tête Lasse, la batterie de Rochebrune assurait l’observation et l’interdiction par ses feux d’artillerie des cols du Grand (1 188 m) et du Petit Cucheron (1 228 m), ainsi que de la Crête des Hurtières, en complément du fort de Montgilbert situé à 450 m au nord‑nord‑ouest. Elle est située au sommet de l’éperon rocheux éponyme dominant le col du Petit Cucheron et la vallée de la Maurienne. L’ouvrage est constitué d’une batterie pour quatre pièces dont le calibre nous est inconnu mais le gabarit de la route d’accès permettrait d’amener ici des pièces lourdes. Ces canons étaient installés sur une plate‑forme unique, dépourvue d’abris à munitions, et protégée par un parapet en terre de faible hauteur (± 80 cm) comme cela se pratique couramment en montagne… et sur le littoral. La batterie est cernée d’une escarpe épousant le relief du piton rocheux sur lequel elle repose ; on y accède par un plan incliné. Adossé à ce piton rocheux, un blockhaus crénelé à deux étages, de ± 11 × 6 m, abritait une garnison d’une trentaine d’hommes. On pénétrait au rez‑de‑chaussée en ouvrant une porte blindée (aujourd’hui arrachée et jetée au sol), installée deux mètres en retrait de la façade et précédée d’un pont‑levis surmontant une fosse ; le passage était surveillé par des créneaux de fusillade visant à la fois les dessus et les dessous du tablier mobile du pont. Le rez‑de‑chaussée, voûté à l’épreuve, comprend des murs d’une épaisseur de 50 cm, sauf côté ennemi (sud‑est) où la maçonnerie atteint 100 cm. Il comprend une chambrée de troupe de 10 × 3 m, un second local de 3 × 1,5 m, ainsi qu’une réserve logée sous l’escalier accédant à l’étage. Au sous‑sol de cette réserve se trouve une citerne de 5 m³, alimentée par récupération des eaux de pluie. Un escalier rectiligne conduit à l’étage. Ce dernier est constitué de murs en maçonnerie ordinaire (40 cm) percés de créneaux de fusillade. Une porte donne accès de plain‑pied à la plate‑forme d’artillerie. Nous ne sommes pas en mesure de certifier la présence ou l’absence d’une toiture, mais nous serions enclins à penser que nous avions là une simple plate‑forme à ciel ouvert. Conservé et entretenu jusqu’en 1940, l’ouvrage ne connaîtra pas le feu. Aujourd’hui (05/2008) transformé en refuge communal, l’ouvrage a belle allure. L’étage pourvu d’une toiture en tôles abrite les randonneurs, le rez‑de‑chaussée est conservé en l’état avec ses supports de lits. Quant à la plate‑forme, transformée en aire de pique‑nique, elle est méconnaissable par suite de son nivellement. Accès libre ; de nombreux sentiers balisés raviront les amateurs de randonnée. Anciennement orthographié « Roche Brune ». Voir aussi : groupement de la Tête Lasse.

Festung von Chamousset, 5 500 m südöstlich der Stadt, 1881‑1882. 1 400 M/ü M. Am südlichen Ende der Gruppierung Tête Lasse errichtet, sicherte die Batterie Rochebrune die Beobachtung und die Sperrung durch ihre Artilleriefeuer der Pässe des Grand (1 188 m) und des Petit Cucheron (1 228 m) sowie des Hurtières-Kamms, als Ergänzung zum Fort Montgilbert, 450 m nordnordwestlich gelegen. Sie befindet sich auf dem Gipfel des gleichnamigen Felsvorsprungs, der den Pass Petit Cucheron und das Maurienne-Tal beherrscht. Das Werk besteht aus einer Batterie für vier Geschütze, deren Kaliber unbekannt ist, doch das Lichtraumprofil der Zufahrtsstraße würde den Transport schwerer Geschütze ermöglichen. Diese Kanonen waren auf einer einzigen Geschützplattform installiert, ohne Munitionsunterstände, und durch einen niedrigen Erdparapet (± 80 cm) geschützt, wie im Gebirge… und an der Küste üblich. Die Batterie ist von einer den Relief des Felsgipfels nachbildenden Escarpe umgeben; der Zugang erfolgt über eine Rampe. An diesen Felsgipfel lehnt sich ein zweistöckiges, zinnenbewehrtes Blockhaus von ± 11 × 6 m, das eine Garnison von etwa dreißig Mann beherbergte. Man betrat das Erdgeschoss durch das Öffnen einer Panzertür (heute herausgerissen und zu Boden geworfen), die zwei Meter hinter der Fassade eingebaut und einer eine Grube überspannenden Zugbrücke vorgelagert war; der Durchgang wurde durch Schießscharten überwacht, die sowohl die Ober- als auch die Unterseite des beweglichen Brückenbelags bestrichen. Das gewölbte, bombensichere Erdgeschoss weist Mauern von 50 cm Stärke auf, außer auf der Feindseite (Südost), wo das Mauerwerk 100 cm erreicht. Es umfasst einen Mannschaftsraum von 10 × 3 m, einen zweiten Raum von 3 × 1,5 m sowie einen unter der Treppe zum Obergeschoss gelegenen Vorratsraum. Im Untergeschoss dieses Vorratsraums befindet sich eine Zisterne von 5 m³, gespeist durch Regenwassernutzung. Eine gerade Treppe führt zum Obergeschoss. Letzteres besteht aus gewöhnlichem Mauerwerk (40 cm) mit Schießscharten. Eine Tür ermöglicht den ebenerdigen Zugang zur Geschützplattform. Wir können nicht mit Sicherheit bestätigen, ob ein Dach vorhanden war oder nicht, aber wir neigen zu der Annahme, dass es sich hier um eine einfache, offene Plattform handelte. Bis 1940 erhalten und instand gehalten, hat das Werk kein Gefecht erlebt. Heute (05/2008) in eine Gemeinschaftsunterkunft umgewandelt, macht das Werk einen guten Eindruck. Das mit einem Blechdach versehene Obergeschoss beherbergt Wanderer, das Erdgeschoss ist im Originalzustand mit seinen Bettgestellen erhalten. Die Plattform, in einen Picknickplatz verwandelt, ist durch Einebnung unkenntlich geworden. Freier Zugang; zahlreiche markierte Wanderwege erfreuen die Wanderfreunde. Ehemals „Roche Brune“ geschrieben. Siehe auch: Gruppierung der Tête Lasse.

Vesting van Chamousset, 5 500 m ten zuidoosten van de stad, 1881‑1882. 1 400 m/hoogte. Geplaatst aan het zuidelijke uiteinde van de groepering Tête Lasse, verzekerde de batterij Rochebrune de observatie en de afsluiting door haar artillerievuur van de passen van de Grand (1 188 m) en de Petit Cucheron (1 228 m), alsmede van de Kam van Hurtières, als aanvulling op het fort Montgilbert, gelegen op 450 m ten noordnoordwesten. Zij is gelegen op de top van de gelijknamige rotsuitsprong die de pas Petit Cucheron en de Maurienne-vallei domineert. Het werk bestaat uit een batterij voor vier stukken waarvan het kaliber ons onbekend is, maar het profiel van de toegangsweg zou het mogelijk maken zware stukken aan te voeren. Deze kanonnen waren geïnstalleerd op een enkel platform, zonder munitie-onderkomens, en beschermd door een lage aarden borstwering (± 80 cm) zoals gebruikelijk in de bergen… en aan de kust. De batterij is omringd door een escarp die het reliëf van de rotspiek volgt waarop zij rust; de toegang gebeurt via een hellend vlak. Tegen deze rotspiek leunt een gekanteeld, tweelaags blokhuis van ± 11 × 6 m, dat een garnizoen van een dertigtal man herbergde. Men betrad de gelijkvloerse verdieping door het openen van een gepantserde deur (vandaag uitgerukt en op de grond geworpen), geplaatst twee meter achter de gevel en voorafgegaan door een ophaalbrug over een kuil; de doorgang werd bewaakt door schietgaten die zowel de boven- als onderkant van het beweegbare brugdek bestreken. De gelijkvloerse verdieping, gewelfd en bomvrij, heeft muren van 50 cm dikte, behalve aan vijandzijde (zuidoost) waar het metselwerk 100 cm bereikt. Het omvat een troepenverblijf van 10 × 3 m, een tweede lokaliteit van 3 × 1,5 m, alsmede een onder de trap naar de bovenverdieping gelegen voorraadruimte. In de kelder van deze voorraadruimte bevindt zich een cisterne van 5 m³, gevoed door regenwateropvang. Een rechte trap leidt naar de bovenverdieping. Deze laatste bestaat uit gewoon metselwerk (40 cm) doorboord met schietgaten. Een deur geeft rechtstreeks toegang tot het artillerieplatform. Wij zijn niet in staat de aan- of afwezigheid van een dak te bevestigen, maar wij zijn geneigd te denken dat het hier om een eenvoudig, open platform ging. Bewaard en onderhouden tot 1940, heeft het werk geen vuur gehad. Vandaag (05/2008) omgevormd tot gemeentelijke refuge, maakt het werk een goed voorkomen. De bovenverdieping, voorzien van een zadeldak in plaatijzer, herbergt wandelaars, de gelijkvloerse verdieping is in originele staat bewaard met zijn bedondersteunen. Het platform, omgevormd tot picknickplaats, is door egalisering onherkenbaar geworden. Vrije toegang; talrijke gemarkeerde wandelpaden zullen de wandelliefhebbers bekoren. Vroeger gespeld als “Roche Brune”. Zie ook: groepering van de Tête Lasse.

Fortress of Chamousset, 5,500 m southeast of the town, 1881‑1882. 1,400 m above sea level. Located at the southern extremity of the Tête Lasse grouping, the Rochebrune battery provided observation and interdiction by its artillery fire of the passes of the Grand (1,188 m) and Petit Cucheron (1,228 m), as well as the Hurtières Ridge, in complement to Fort Montgilbert located 450 m to the north‑northwest. It is situated at the summit of the eponymous rocky spur dominating the Petit Cucheron pass and the Maurienne valley. The work consists of a battery for four guns whose calibre is unknown to us, but the clearance of the access road would allow heavy pieces to be brought here. These guns were installed on a single platform, devoid of ammunition shelters, and protected by a low earth parapet (± 80 cm) as commonly practised in the mountains… and on the coast. The battery is surrounded by an escarpment following the relief of the rocky pinnacle on which it rests; access is by an inclined plane. Leaning against this rocky pinnacle, a two‑storey, crenellated blockhouse, measuring ± 11 × 6 m, housed a garrison of about thirty men. The ground floor was entered by opening an armoured door (now torn off and thrown to the ground), installed two metres behind the façade and preceded by a drawbridge spanning a pit; the passage was covered by rifle loopholes covering both the top and bottom of the movable bridge deck. The ground floor, vaulted and shell‑proof, has walls 50 cm thick, except on the enemy side (southeast) where the masonry reaches 100 cm. It includes a troop quarters measuring 10 × 3 m, a second room of 3 × 1.5 m, and a storeroom located under the staircase leading to the upper floor. In the basement of this storeroom there is a 5 m³ cistern, fed by rainwater collection. A straight staircase leads to the upper floor. The latter consists of ordinary masonry walls (40 cm) pierced with rifle loopholes. A door gives level access to the artillery platform. We are not able to confirm the presence or absence of a roof, but we would be inclined to think that this was a simple, open‑air platform. Preserved and maintained until 1940, the work did not see action. Today (05/2008) converted into a communal refuge, the work is in fine shape. The upper floor, provided with a sheet‑metal roof, shelters hikers; the ground floor is preserved as is with its bed supports. As for the platform, transformed into a picnic area, it has become unrecognisable due to levelling. Free access; numerous marked trails will delight hiking enthusiasts. Formerly spelled “Roche Brune”. See also: grouping of Tête Lasse.

Pevnost Chamousset, 5 500 m jihovýchodně od města, 1881‑1882. 1 400 m n.m. Umístěná na jižním konci seskupení Tête Lasse, baterie Rochebrune zajišťovala pozorování a zablokování svou dělostřeleckou palbou průsmyků Grand (1 188 m) a Petit Cucheron (1 228 m) stejně jako hřebene Hurtières, jako doplněk k fortu Montgilbert ležícímu 450 m na severoseverozápad. Je situována na vrcholu stejnojmenného skalního ostrohu, který dominuje průsmyku Petit Cucheron a údolí Maurienne. Dílo se skládá z baterie pro čtyři děla, jejichž ráže nám není známa, ale průjezdní profil přístupové cesty by umožnil dopravit sem těžké kusy. Tyto kanóny byly instalovány na jediné plošině, bez munice úkrytů, a chráněny nízkým zemním parapetem (± 80 cm), jak je obvyklé v horách… a na pobřeží. Baterie je obklopena eskapádou sledující reliéf skalního suku, na němž spočívá; přístup je po nakloněné rovině. K tomuto skalnímu suku je přisazena dvoupatrová, cimbuřím opatřená pevnůstka o rozměrech ± 11 × 6 m, která ubytovala posádku asi třiceti mužů. Do přízemí se vstupovalo otevřením pancéřových dveří (dnes vytržených a hozených na zem), umístěných dva metry za fasádou a před nimiž se nacházel padací most překlenující jámu; průchod byl střežen střílnami, které pokrývaly jak svršek, tak spodek pohyblivé mostovky. Přízemí, klenuté a odolné, má zdi o tloušťce 50 cm, kromě nepřátelské strany (jihovýchod), kde zdivo dosahuje 100 cm. Obsahuje ubikaci pro mužstvo o rozměrech 10 × 3 m, druhou místnost 3 × 1,5 m a sklad umístěný pod schodištěm vedoucím do patra. V suterénu tohoto skladu se nachází cisterna o objemu 5 m³, napájená jímáním dešťové vody. Přímé schodiště vede do patra. To se skládá z obyčejného zdiva (40 cm) proraženého střílnami. Dveře umožňují přístup v úrovni terénu na dělostřeleckou plošinu. Nejsme s to potvrdit přítomnost nebo nepřítomnost střechy, ale měli bychom sklon se domnívat, že šlo o jednoduchou, otevřenou plošinu. Zachována a udržována do roku 1940, dílo nepoznalo boj. Dnes (05/2008) přeměněna na obecní útulek, působí dílo dobře. Patro opatřené plechovou střechou poskytuje útočiště turistům, přízemí je zachováno v původním stavu se svými podpěrami lůžek. Co se týče plošiny, přeměněné na piknikovou plochu, je v důsledku zahlazení k nepoznání. Volný přístup; četné značené stezky potěší milovníky turistiky. Dříve psáno „Roche Brune“. Viz též: seskupení Tête Lasse.