Place de Brest, est de la ville. En 1868, dans le vallon descendant vers l'anse de Kerhuon, on construisit une grande poudrière pour accueillir une partie des poudres entreposées dans l'île des Morts devenue vulnérable de par l'augmentation de la portée des canons. En définitive le site va rapidement prendre de l'extension et en 1905, l'essentiel des réserves de la Marine s'y trouve entreposé. Dès ce moment, le site de Saint-Nicolas concentrera la conception, la fabrication, la conservation et le ravitaillement en munitions de la place de Brest. À l'instar de ce que l'on trouve sur le Scorff à Lorient et au Nardouet à Cherbourg, ce seront trois énormes poudrières que l'on construira, distantes les unes des autres de plusieurs centaines de mètres, ainsi que, au moins, six dépôts plus petits (± 40 m de long sur ± 12 m de large) et concentrés à l'est de l'anse de Kerhuon. Chaque poudrière recevra sa propre enceinte et celle du magasin le plus méridional est assez spectaculaire car elle part à l'assaut du relief très escarpé à cet endroit. Ces magasins ont 68 mètres de long pour 15 de large (dimensions extérieures) avec les sas d'entrée qui, sur chaque petit côté, font saillie. Le local de stockage fait 50 m de longueur pour 8 m de largeur. Les murs ont une épaisseur de 3,5 m. Le stockage se fait sur deux niveaux, le rez-de-chaussée sur 4,10 m de hauteur et l'étage sur 3,00 m de hauteur (données dont il faut déduire les planchers). À chaque extrémité, huit créneaux à lampe desservis par des chambres d'éclairage où donnent, en plus des créneaux, de larges fenêtres grillagées, garantissaient l'éclairage des stocks. La capacité devait avoisiner les 80 tonnes par niveau. Chaque flanc possède 13 orifices d'aération parcourant l'épaisseur des murs avec un tracé en baïonnette. Le magasin central est encore en l'état et possède toutes ses boiseries. C'est une pure splendeur avec planchers et poutres en chêne, lambrissée de châtaignier. Les créneaux à lampe sont intacts, avec les deux types de vitres (19 et 10 mm d'épaisseur) ce qui indique vraisemblablement une réparation. Nous ne disposons d'aucune information sur le magasin le plus septentrional. Il est possible que des magasins sous roc aient été aménagés dans le vallon, mais nous sommes dans l'incapacité de pouvoir l'affirmer. La pyrotechnie Saint-Nicolas est toujours en activité et son accès est interdit.

Festung von Brest, Osten der Stadt. 1868 wurde im Tal, das zur Bucht von Kerhuon hinabführt, ein großes Pulvermagazin errichtet, um einen Teil der auf der Île des Morts gelagerten Pulver aufzunehmen, die durch die erhöhte Reichweite der Geschütze verwundbar geworden war. Letztendlich erweiterte sich der Standort rasch und 1905 befanden sich die wesentlichen Vorräte der Marine dort eingelagert. Von diesem Zeitpunkt an konzentrierte der Standort Saint-Nicolas die Konzeption, Herstellung, Lagerung und Versorgung mit Munition für die Festung Brest. Ähnlich wie am Scorff in Lorient und am Nardouet in Cherbourg wurden drei riesige Pulvermagazine gebaut, die mehrere hundert Meter voneinander entfernt waren, sowie mindestens sechs kleinere Depots (± 40 m lang auf ± 12 m breit), die im Osten der Bucht von Kerhuon konzentriert waren. Jedes Pulvermagazin erhielt seine eigene Umwallung, und die des südlichsten Magazins ist recht spektakulär, da sie das an dieser Stelle sehr steile Gelände angreift. Diese Magazine sind 68 Meter lang und 15 Meter breit (Außenmaße), wobei die Eingangsschleusen an jeder Schmalseite hervortreten. Der Lagerraum ist 50 m lang und 8 m breit. Die Wände haben eine Stärke von 3,5 m. Die Lagerung erfolgt auf zwei Ebenen, das Erdgeschoss mit einer Höhe von 4,10 m und die Etage mit 3,00 m Höhe (Daten, von denen die Fußböden abzuziehen sind). An jedem Ende gewährleisteten acht Lampenscharten, die von Beleuchtungskammern versorgt werden, in die neben den Scharten auch große vergitterte Fenster münden, die Beleuchtung der Bestände. Die Kapazität dürfte etwa 80 Tonnen pro Ebene betragen haben. Jede Seite besitzt 13 Lüftungsöffnungen, die die Dicke der Wände in Bajonettform durchqueren. Das zentrale Magazin ist noch im Originalzustand und besitzt all seine Holzarbeiten. Es ist eine wahre Pracht mit Eichenböden und -balken, kastanienvertäfelt. Die Lampenscharten sind intakt, mit den beiden Glasarten (19 und 10 mm Dicke), was wahrscheinlich auf eine Reparatur hinweist. Wir verfügen über keinerlei Informationen über das nördlichste Magazin. Es ist möglich, dass im Tal Kavernenmagazine eingerichtet wurden, aber wir sind nicht in der Lage, dies zu bestätigen. Die Pyrotechnik Saint-Nicolas ist immer noch in Betrieb und der Zugang ist verboten.

Vesting van Brest, oosten van de stad. In 1868 bouwde men in het dal dat afdaalt naar de inham van Kerhuon een groot kruitmagazijn om een deel van het op het Île des Morts opgeslagen kruit te herbergen, dat kwetsbaar was geworden door de toegenomen dracht van de kanonnen. Uiteindelijk breidde de site zich snel uit en in 1905 bevond het merendeel van de marinevoorraden zich daar opgeslagen. Vanaf dat moment concentreerde de site Saint-Nicolas het ontwerp, de fabricage, de bewaring en de bevoorrading van munitie voor de vesting Brest. Net als aan de Scorff in Lorient en de Nardouet in Cherbourg werden er drie enorme kruitmagazijnen gebouwd, honderden meters van elkaar verwijderd, en minstens zes kleinere depots (± 40 m lang op ± 12 m breed), geconcentreerd ten oosten van de inham van Kerhuon. Elk kruitmagazijn kreeg zijn eigen omwalling en die van het meest zuidelijke magazijn is vrij spectaculair omdat het de zeer steile reliëf op die plaats bestormt. Deze magazijnen zijn 68 meter lang en 15 meter breed (buitenmaten) met de toegangsluchtsluizen die aan elke korte zijde uitsteken. De opslagruimte is 50 m lang en 8 m breed. De muren hebben een dikte van 3,5 m. De opslag gebeurt op twee niveaus, het gelijkvloers op 4,10 m hoogte en de verdieping op 3,00 m hoogte (gegevens waarvan de vloeren moeten worden afgetrokken). Aan elk uiteinde verzekerden acht lampspleten, bediend door verlichtingskamers waarin, naast de spleten, grote getraliede ramen uitkomen, de verlichting van de voorraden. De capaciteit moet ongeveer 80 ton per niveau hebben bedragen. Elke zijde bezit 13 ventilatieopeningen die de dikte van de muren in bajonetvorm doorlopen. Het centrale magazijn is nog in originele staat en bezit al zijn houtwerk. Het is een ware pracht met eiken vloeren en balken, betimmerd met kastanjehout. De lampspleten zijn intact, met de twee soorten glas (19 en 10 mm dikte) wat waarschijnlijk op een reparatie wijst. We beschikken over geen enkele informatie over het meest noordelijke magazijn. Het is mogelijk dat er in het dal rotsmagazijnen zijn ingericht, maar we zijn niet in staat dit te bevestigen. De pyrotechnie Saint-Nicolas is nog steeds in bedrijf en de toegang is verboden.

Fortress of Brest, east of the town. In 1868, in the valley descending towards Kerhuon cove, a large powder magazine was built to accommodate part of the powders stored on the Île des Morts, which had become vulnerable due to the increased range of guns. Ultimately the site rapidly expanded and by 1905, the bulk of the Navy's reserves were stored there. From that moment, the Saint-Nicolas site would concentrate the design, manufacture, storage, and supply of ammunition for the fortress of Brest. Similar to what is found on the Scorff at Lorient and at Nardouet in Cherbourg, three enormous powder magazines were built, several hundred meters apart from each other, as well as, at least, six smaller depots (± 40 m long by ± 12 m wide) concentrated east of Kerhuon cove. Each powder magazine received its own enclosure and that of the southernmost magazine is quite spectacular as it attacks the very steep terrain at that location. These magazines are 68 meters long by 15 wide (external dimensions) with the entrance airlocks protruding on each short side. The storage room is 50 m long by 8 m wide. The walls have a thickness of 3.5 m. Storage is on two levels, the ground floor with a height of 4.10 m and the upper floor with 3.00 m height (data from which the floors must be deducted). At each end, eight lamp loopholes served by lighting chambers into which, in addition to the loopholes, large grilled windows open, ensured the lighting of the stocks. The capacity must have been around 80 tons per level. Each side has 13 ventilation orifices traversing the thickness of the walls in a bayonet pattern. The central magazine is still in its original state and possesses all its woodwork. It is a pure splendour with oak floors and beams, wainscoted in chestnut. The lamp loopholes are intact, with the two types of glass (19 and 10 mm thickness) which likely indicates a repair. We have no information on the northernmost magazine. It is possible that rock magazines were arranged in the valley, but we are unable to confirm this. The Saint-Nicolas pyrotechnics facility is still active and access is forbidden.

Pevnost Brest, východně od města. V roce 1868 bylo v údolí sestupujícím k zátocce Kerhuon postaveno velké prachové skladiště, aby pojmulo část prachů uskladněných na Île des Morts, která se stala zranitelnou v důsledku zvýšeného dostřelu děl. Nakonec se lokalita rychle rozšířila a v roce 1905 se tam nacházela podstatná část zásob námořnictva. Od tohoto okamžiku se lokalita Saint-Nicolas soustředila na projektování, výrobu, skladování a zásobování municí pro pevnost Brest. Podobně jako na Scorffu v Lorient a na Nardouet v Cherbourgu byly postaveny tři obrovské prachové sklady, vzdálené od sebe několik set metrů, a alespoň šest menších skladů (± 40 m dlouhých na ± 12 m širokých) soustředěných východně od zátoky Kerhuon. Každý prachový sklad obdržel vlastní ohradní zeď a ta nejjižnějšího skladu je docela spektakulární, protože útočí na velmi strmý terén v tomto místě. Tyto sklady jsou 68 metrů dlouhé a 15 metrů široké (vnější rozměry) s vstupními přechodovými komorami, které na každé kratší straně vystupují. Skladovací prostor je dlouhý 50 m a široký 8 m. Stěny mají tloušťku 3,5 m. Skladování je na dvou úrovních, přízemí o výšce 4,10 m a patro o výšce 3,00 m (údaje, od kterých je třeba odečíst podlahy). Na každém konci zajišťovalo osvětlení zásob osm střílen na lampy obsluhovaných osvětlovacími komorami, do kterých kromě střílen ústila také velká mřížovaná okna. Kapacita musela činit asi 80 tun na úroveň. Každá strana má 13 větracích otvorů procházejících tloušťkou zdí v bajonetovém průběhu. Centrální sklad je stále v původním stavu a má veškeré dřevěné obložení. Je to čistá nádhera s dubovými podlahami a trámy, obloženými kaštanem. Střílny na lampy jsou neporušené, se dvěma typy skel (19 a 10 mm tloušťka), což pravděpodobně naznačuje opravu. Nemáme žádné informace o nejsevernějším skladu. Je možné, že v údolí byly zřízeny skalní sklady, ale nejsme schopni to potvrdit. Pyrotechnický závod Saint-Nicolas je stále v provozu a přístup je zakázán.