Place de Lorient, nord de la place, ± 1885. 1 000 m au sud-est du hameau de Kerdual, sur la rive droite du Scorff. On se serait attendu à trouver à Lorient des magasins centraux identiques à ceux des pyrotechnies du Nardouet à Cherbourg ou Saint-Nicolas à Brest. En fait, si c'est le cas, ou presque, pour, au moins, le magasin de Sac'h Quéven, la poudrière de Tréfaven n'est rien d'autre que le corps de logis d'un vieux château. La poudrière de Tréfaven est le plus vieux bâtiment de la ville de Lorient, remontant avant la création de la Compagnie des Indes. Il s’agit donc du corps de logis d’un vieux château, remontant au XIVème siècle mais il n'aurait été transformé en place forte qu'en 1482 par Louis II de Rohan-Gémené. Les avatars de l'Histoire ne nous ont fait parvenir que ce corps de logis de 35 m de longueur flanqué de l'une des deux tours de 18,50 m de hauteur pour un diamètre de 15,50 m. Au XVIIIème siècle, la Compagnie des Indes y entrepose déjà des poudres. Devenu bagne sous la Révolution, le château est acheté en 1805 par Napoléon qui l'affecte à la Marine Impériale. Depuis, le corps de logis a servi de magasin à poudre jusqu'en 1973. L’intérieur montre des planchers de chêne accrochés à des poteaux du même bois. Les murs très épais maintenaient une température constante. Les escaliers sont lambrissés, probablement de châtaigner. Autour de ce château en parfait état, on peut voir des bâtiments pyrotechniques légers, vandalisés, et deux blockhaus allemands, l’un ayant été utilisé encore récemment pour loger des artifices pyrotechniques, l’autre, un abri pour le personnel, présentant quelques fresques. Parfois désigné comme centre de pyrotechnie de Bois du Château, les lieux sont toujours occupés par la Marine (09/2007) et interdits d'accès.

Festung von Lorient, nördlich der Festung, ± 1885. 1000 m südöstlich des Weilers Kerdual, am rechten Ufer des Scorff. Man hätte in Lorient zentrale Magazine erwartet, die denen der Pyrotechniken des Nardouet in Cherbourg oder Saint-Nicolas in Brest gleichen. Tatsächlich ist dies, oder fast, zumindest für das Magazin von Sac'h Quéven der Fall, die Pulverkammer von Tréfaven ist nichts anderes als das Hauptgebäude einer alten Burg. Die Pulverkammer von Tréfaven ist das älteste Gebäude der Stadt Lorient, das vor der Gründung der Kompanie der Indien zurückreicht. Es handelt sich also um das Hauptgebäude einer alten Burg, die aus dem 14. Jahrhundert stammt, aber erst 1482 von Louis II. de Rohan-Gémené zu einer Festung umgebaut worden wäre. Die Wechselfälle der Geschichte haben uns nur dieses 35 m lange Hauptgebäude hinterlassen, das von einem der beiden 18,50 m hohen Türme mit einem Durchmesser von 15,50 m flankiert wird. Im 18. Jahrhundert lagerte die Kompanie der Indien dort bereits Pulver. Unter der Revolution zum Gefängnis geworden, wird die Burg 1805 von Napoleon gekauft, der sie der Kaiserlichen Marine zuweist. Seitdem diente das Hauptgebäude bis 1973 als Pulvermagazin. Das Innere zeigt Eichenböden, die an Pfosten desselben Holzes befestigt sind. Die sehr dicken Wände hielten eine konstante Temperatur. Die Treppen sind vertäfelt, wahrscheinlich aus Kastanienholz. Rund um dieses in perfektem Zustand befindliche Schloss kann man leichte pyrotechnische Gebäude, verwüstet, und zwei deutsche Bunker sehen, von denen einer noch vor kurzem zur Lagerung pyrotechnischer Effekte verwendet wurde, der andere, ein Personalunterstand, zeigt einige Fresken. Manchmal als Pyrotechniezentrum von Bois du Château bezeichnet, ist der Ort immer noch von der Marine besetzt (09/2007) und für den Zutritt gesperrt.

Vesting van Lorient, ten noorden van de vesting, ± 1885. 1000 m ten zuidoosten van het gehucht Kerdual, op de rechteroever van de Scorff. Men zou in Lorient centrale magazijnen verwacht hebben die identiek zijn aan die van de pyrotechniek van het Nardouet in Cherbourg of Saint-Nicolas in Brest. In feite, als dat zo is, of bijna, voor ten minste het magazijn van Sac'h Quéven, is het kruitmagazijn van Tréfaven niets anders dan het woonhuis van een oud kasteel. Het kruitmagazijn van Tréfaven is het oudste gebouw van de stad Lorient, daterend van vóór de oprichting van de Compagnie des Indes. Het gaat dus om het woonhuis van een oud kasteel, daterend uit de 14e eeuw, maar het zou pas in 1482 door Louis II de Rohan-Gémené in een vesting zijn omgevormd. De wisselvalligheden van de geschiedenis hebben ons alleen dit woonhuis van 35 m lengte doen toekomen, geflankeerd door een van de twee torens van 18,50 m hoogte voor een diameter van 15,50 m. In de 18e eeuw sloeg de Compagnie des Indes er al kruit op. Een gevangenis geworden onder de Revolutie, wordt het kasteel in 1805 gekocht door Napoleon die het toewijst aan de Keizerlijke Marine. Sindsdien heeft het woonhuis gediend als kruitmagazijn tot 1973. Het interieur toont eiken vloeren bevestigd aan palen van hetzelfde hout. De zeer dikke muren handhaafden een constante temperatuur. De trappen zijn beschoten, waarschijnlijk van kastanjehout. Rond dit kasteel in perfecte staat kan men lichte pyrotechnische gebouwen, vernield, en twee Duitse bunkers zien, waarvan de ene nog onlangs gebruikt werd om pyrotechnische effecten in op te slaan, de andere, een personeelsonderkomen, vertoont enkele fresco's. Soms aangeduid als pyrotechniecentrum van Bois du Château, zijn de plaatsen nog steeds bezet door de Marine (09/2007) en verboden toegang.

Fortress of Lorient, north of the fortress, ± 1885. 1,000 m southeast of the hamlet of Kerdual, on the right bank of the Scorff. One would have expected to find in Lorient central magazines identical to those of the pyrotechnics of Nardouet in Cherbourg or Saint-Nicolas in Brest. In fact, if that is the case, or almost, for, at least, the Sac'h Quéven magazine, the Tréfaven powder magazine is nothing other than the main building of an old castle. The Tréfaven powder magazine is the oldest building in the city of Lorient, dating from before the creation of the Company of the Indies. It is therefore the main building of an old castle, dating back to the 14th century but it would only have been transformed into a stronghold in 1482 by Louis II de Rohan-Gémené. The vicissitudes of History have only left us this main building 35 m in length flanked by one of the two towers 18.50 m high with a diameter of 15.50 m. In the 18th century, the Company of the Indies was already storing powder there. Having become a prison under the Revolution, the castle was bought in 1805 by Napoleon who assigned it to the Imperial Navy. Since then, the main building served as a powder magazine until 1973. The interior shows oak floors attached to posts of the same wood. The very thick walls maintained a constant temperature. The stairs are paneled, probably of chestnut. Around this castle in perfect condition, one can see light pyrotechnic buildings, vandalized, and two German blockhouses, one having been used still recently to store pyrotechnic devices, the other, a personnel shelter, presenting some frescoes. Sometimes designated as the Bois du Château pyrotechnics center, the premises are still occupied by the Navy (09/2007) and access is forbidden.

Pevnost Lorient, sever pevnosti, ± 1885. 1000 m jihovýchodně od osady Kerdual, na pravém břehu Scorffu. V Lorientu by se dalo očekávat centrální sklady shodné s pyrotechnickými sklady v Nardouet v Cherbourgu nebo Saint-Nicolas v Brestu. Ve skutečnosti, pokud to platí, nebo téměř, přinejmenším pro sklad Sac'h Quéven, prachárna Tréfaven není nic jiného než obytná budova starého hradu. Prachárna Tréfaven je nejstarší budovou ve městě Lorient, pocházející z doby před založením Compagnie des Indes. Jedná se tedy o obytnou budovu starého hradu ze 14. století, ale teprve v roce 1482 ji Ludvík II. z Rohanu-Gémené přeměnil na pevnost. Okliky dějin nám zanechaly pouze tuto obytnou budovu o délce 35 m, doplněnou jednou ze dvou věží o výšce 18,50 m a průměru 15,50 m. V 18. století zde Compagnie des Indes již skladovala střelný prach. Za Revoluce se stal vězením, hrad byl v roce 1805 koupen Napoleonem, který jej přidělil císařskému námořnictvu. Od té doby obytná budova sloužila jako prachárna až do roku 1973. Interiér ukazuje dubové podlahy připevněné ke sloupkům ze stejného dřeva. Velmi silné zdi udržovaly stálou teplotu. Schodiště jsou obložena pravděpodobně kaštanovým dřevem. Kolem tohoto hradu v dokonalém stavu lze vidět lehké pyrotechnické budovy, poničené, a dva německé bunkry, z nichž jeden byl ještě nedávno používán k ukládání pyrotechnických efektů, druhý, úkryt pro personál, s několika freskami. Někdy označován jako pyrotechnické centrum Bois du Château, areál je stále obsazen námořnictvem (09/2007) a přístup je zakázán.