Place de Cherbourg, sud de la ville, 1875 (1883 ?). Afin de stocker les poudres des batteries et de la flotte de Cherbourg, on choisit le petit vallon du Nardouet, environ 4500 m au sud de l'arsenal. On y construira 3 grands magasins de 57 m de longueur et 15 de large (dimensions extérieures) espacés les uns des autres d'environ 800 m sur la longueur du vallon. Leurs murs ont une épaisseur moyenne de 3,4 m et la toiture fait 1,3 m d'épaisseur + 1,5 m de sable. Chaque magasin dispose de deux vides ventilés sous sa sole. Chaque magasin avait un mur de quatre mètres de hauteur en guise d'enceinte. C'est en 1898 que l'on y transfère les munitions jusque là entreposées au fort des Flamands. À hauteur du magasin du milieu et perpendiculairement à celui-ci, une vaste aire, dite "des Ingoufs", abrite d'autres magasins, le casernement et autres bâtiments de servitude. En 1944, les Allemands voulurent aménager les galeries souterraines du site, creusées en 1928, en un dépôt de V1 et même construire deux rampes de lancement de V1 identiques à celle de Brécourt. Les Alliés libérèrent Cherbourg avant que ce projet ne reçoive un commencement d'exécution. Aujourd'hui (06/2007), le vallon du Nardouet abrite toujours la pyrotechnie de Cherbourg et ses magasins subsistent. S'ils ont perdu leurs planchers de chêne, en revanche, le lambrissage en châtaigner, bien que recouvert de peinture blanche, est présent. Par contre, les 16 créneaux à lampe ainsi que les fenêtres grillagées entre ces derniers sont murés. Notons aussi dans le premier casernement, implanté parallèlement à la zone des Ingoufs, mais un peu plus en aval, la présence de quatre belles fresques murales signées K.H. Schuchs 1945, d'un ancien fourneau de cuisine, d'un petit bâtiment où une source est captée, ainsi que d'un gros blockhaus allemand servant d'abri pour le personnel. Site interdit d'accès.

Photographies publiées avec l'aimable autorisation du COMAR INFRA

Festung von Cherbourg, südlich der Stadt, 1875 (1883?). Um das Pulver für die Batterien und die Flotte von Cherbourg zu lagern, wählte man das kleine Tal von Nardouet, etwa 4500 m südlich des Arsenals. Es wurden dort drei große Magazine von 57 m Länge und 15 m Breite (Außenmaße) errichtet, die im Talverlauf etwa 800 m voneinander entfernt liegen. Ihre Mauern haben eine durchschnittliche Dicke von 3,4 m und das Dach ist 1,3 m dick + 1,5 m Sand. Jedes Magazin verfügt unter seiner Sohle über zwei belüftete Hohlräume. Jedes Magazin war von einer vier Meter hohen Mauer als Einfriedung umgeben. 1898 wurden die bis dahin im Fort des Flamands gelagerten Munitionen dorthin verlegt. Auf Höhe des mittleren Magazins und senkrecht zu diesem beherbergt eine weite Fläche, genannt "des Ingoufs", weitere Magazine, die Unterkünfte und andere Dienstgebäude. 1944 wollten die Deutschen die 1928 gegrabenen unterirdischen Galerien des Standorts zu einem V1-Depot umbauen und sogar zwei V1-Startrampen bauen, die identisch mit der von Brécourt waren. Die Alliierten befreiten Cherbourg, bevor dieses Projekt in die Ausführung ging. Heute (06/2007) beherbergt das Tal von Nardouet immer noch die Pyrotechnik von Cherbourg und seine Magazine existieren weiter. Auch wenn sie ihre Eichenböden verloren haben, ist die Kastanienholzvertäfelung, obwohl mit weißer Farbe überstrichen, vorhanden. Dagegen sind die 16 Lampenscharten sowie die gittervergitterten Fenster dazwischen vermauert. Erwähnenswert ist auch in der ersten parallel zur Zone des Ingoufs, aber etwas weiter flussabwärts gelegenen Unterkunft die Anwesenheit von vier schönen Wandgemälden, signiert K.H. Schuchs 1945, eines alten Küchenherdes, eines kleinen Gebäudes, in dem eine Quelle gefasst ist, sowie eines großen deutschen Bunkers, der als Personalunterstand dient. Zugang zum Gelände verboten.

Fotos veröffentlicht mit freundlicher Genehmigung der COMAR INFRA.

Vesting van Cherbourg, ten zuiden van de stad, 1875 (1883?). Om het buskruit voor de batterijen en de vloot van Cherbourg op te slaan, koos men voor het kleine dal van Nardouet, ongeveer 4500 m ten zuiden van het arsenaal. Daar werden drie grote magazijnen gebouwd van 57 m lang en 15 m breed (buitenmaten), ongeveer 800 m van elkaar verwijderd over de lengte van het dal. Hun muren hebben een gemiddelde dikte van 3,4 m en het dak is 1,3 m dik + 1,5 m zand. Elk magazijn beschikt onder zijn vloer over twee geventileerde holtes. Elk magazijn had een muur van vier meter hoog als omheining. In 1898 werd de tot dan toe in het fort des Flamands opgeslagen munitie daarheen overgebracht. Ter hoogte van het middelste magazijn en loodrecht daarop herbergt een uitgestrekt gebied, genaamd "des Ingoufs", andere magazijnen, de kazerne en andere dienstgebouwen. In 1944 wilden de Duitsers de in 1928 gegraven ondergrondse galerijen van de site inrichten als een V1-depot en zelfs twee V1-lanceerinstallaties bouwen, identiek aan die van Brécourt. De geallieerden bevrijdden Cherbourg voordat dit project een begin van uitvoering kreeg. Vandaag (06/2007) herbergt het dal van Nardouet nog steeds de pyrotechnie van Cherbourg en zijn magazijnen bestaan nog steeds. Hoewel ze hun eiken vloeren hebben verloren, is de kastanjehouten lambrisering, hoewel bedekt met witte verf, aanwezig. Daarentegen zijn de 16 lampenkelen evenals de tralievensters ertussen dichtgemetseld. Op te merken valt ook in de eerste kazerne, parallel aan de zone des Ingoufs maar iets stroomafwaarts gelegen, de aanwezigheid van vier mooie muurschilderingen, gesigneerd K.H. Schuchs 1945, een oude keukenkachel, een klein gebouw waar een bron is gekapt, en een grote Duitse bunker die dienst doet als personeelsopvang. Toegang tot de site verboden.

Foto's gepubliceerd met vriendelijke toestemming van COMAR INFRA.

Fortress of Cherbourg, south of the town, 1875 (1883?). To store the powder for the batteries and the fleet of Cherbourg, the small Nardouet valley was chosen, about 4500 m south of the arsenal. Three large magazines, 57 m long and 15 m wide (external dimensions), were built there, spaced about 800 m apart along the length of the valley. Their walls have an average thickness of 3.4 m and the roof is 1.3 m thick + 1.5 m of sand. Each magazine has two ventilated voids under its floor. Each magazine had a four-metre high wall as an enclosure. In 1898, the ammunition previously stored at Fort des Flamands was transferred there. At the level of the middle magazine and perpendicular to it, a vast area, called "des Ingoufs", houses other magazines, the barracks and other service buildings. In 1944, the Germans wanted to convert the site's underground galleries, dug in 1928, into a V1 depot and even build two V1 launch ramps identical to the one at Brécourt. The Allies liberated Cherbourg before this project could begin execution. Today (06/2007), the Nardouet valley still houses the Cherbourg pyrotechnics facility and its magazines survive. While they have lost their oak floors, the chestnut wood panelling, although covered in white paint, is present. On the other hand, the 16 lamp embrasures and the barred windows between them are walled up. Also note in the first barracks, located parallel to the Ingoufs zone but slightly downstream, the presence of four beautiful wall frescoes signed K.H. Schuchs 1945, an old kitchen stove, a small building where a spring is captured, and a large German blockhouse used as a personnel shelter. Site access prohibited.

Photographs published with the kind permission of COMAR INFRA.

Pevnost Cherbourg, jižně od města, 1875 (1883?). Pro uskladnění prachu pro baterie a flotilu Cherbourgu byla zvolena malá dolina Nardouet, asi 4500 m jižně od arzenálu. Byly tam postaveny tři velké sklady o délce 57 m a šířce 15 m (vnější rozměry), vzdálené od sebe asi 800 m po délce údolí. Jejich stěny mají průměrnou tloušťku 3,4 m a střecha je silná 1,3 m + 1,5 m písku. Každý sklad má pod podlahou dvě větrané dutiny. Každý sklad měl jako ohrazení zeď vysokou čtyři metry. V roce 1898 byla sem převezena munice do té doby uskladněná v fortu des Flamands. V úrovni středního skladu a kolmo k němu se rozkládá rozsáhlá plocha zvaná "des Ingoufs", která ukrývá další sklady, kasárenství a další služební budovy. V roce 1944 chtěli Němci upravit podzemní galerie areálu, vykopané v roce 1928, na sklad V1 a dokonce postavit dvě odpalovací rampy V1 shodné s tou v Brécourtu. Spojenci osvobodili Cherbourg dříve, než mohl být tento projekt zahájen. Dnes (06/2007) údolí Nardouet stále hostí cherbourskou pyrotechniku a její sklady přetrvávají. Ačkoli ztratily dubové podlahy, obložení z kaštanového dřeva, byť pokryté bílou barvou, je přítomno. Naopak, 16 světlíkových střílen a mřížovaná okna mezi nimi jsou zazděna. V prvních kasárnách, umístěných rovnoběžně se zónou Ingoufs, ale o něco níže po proudu, lze také zaznamenat přítomnost čtyř krásných nástěnných fresek podepsaných K.H. Schuchs 1945, starého kuchyňského sporáku, malé budovy, kde je zachycena pramenitá voda, a velkého německého blokhausu sloužícího jako úkryt pro personál. Vstup na místo zakázán.

Fotografie zveřejněny laskavým svolením COMAR INFRA.