Place de Chamousset, 5 500 m au sud‑est de la ville, 1881‑1882. 1 436 m/alt. Troisième ouvrage, du nord au sud, du groupement homonyme (cf. article distinct), la batterie de la Tête Lasse assurait l’observation de la vallée de la Maurienne au profit du fort de Montgilbert (700 m au nord‑ouest) ; défendait les abords de la Crête des Hurtières par ses feux d’infanterie et enfin flanquait la batterie de Rochebrune et les cols des Grand et Petit Cucheron. Sa mission double (frontale et flanquement), ainsi que son armement (6 pièces contre 3 à 4 pour les autres batteries), confèrent à cet ouvrage un rôle prépondérant par rapport à celui de ses congénères ; c’est pourquoi nous avons choisi de donner son nom au groupement. Implantée au sommet du mamelon rocheux éponyme, la batterie domine la vallée de l’Arc de 1 100 m, la batterie de Rochebrune et les cols du Cucheron. Elle était armée de six pièces légères (très probablement 80 mm de montagne – bien que le gabarit de la route autorise des pièces lourdes) réparties en deux plates‑formes : l’une pour quatre pièces orientées vers la Maurienne à hauteur de Saint‑Georges d’Hurtières, l’autre dotée de deux pièces flanquant Rochebrune et les cols du Cucheron. Ces plates‑formes consistent en un simple terrassement bordé par un parapet en terre (hauteur : ± 80 cm ; épaisseur : 2 m), dépourvu de niche à munitions. La batterie est cernée d’une escarpe précédée par un fossé sur les côtés sud et nord. Il n’y a point de fossé côté est (direction dangereuse) faute de place et rien à l’ouest en raison de la présence du blockhaus. L’accès aux pas de tir se faisait par un plan incliné contournant le blockhaus par le nord‑ouest, et venant buter sur un pont démontable. L’escarpe, et plus particulièrement le pont, sont défendus par deux bastionnets : l’un occupe l’angle nord de la batterie, l’autre s’avance sur l’enceinte entre les deux plates‑formes ; tous deux sont pourvus de murs crénelés pour feux de mousqueterie. Le flanc ouest de la batterie est occupé par le blockhaus. Ce bâtiment, de dimensions approximatives 17 × 8 m, comporte deux niveaux ; l’étage correspond au niveau de la batterie, de sorte que le massif de celle‑ci assure la protection du rez‑de‑chaussée contre les coups ennemis. Le rez‑de‑chaussée, voûté à l’épreuve, présente des murs de 0,5 m d’épaisseur, crénelés sur ses trois faces. On y accède par une entrée percée au centre de la façade occidentale, donnant sur un ha‑ha. À l’intérieur, dans le prolongement du ha‑ha, un couloir coupe le bâtiment en deux parties dans le sens de la longueur. Au sous‑sol de ce couloir est installée la citerne (± 10 m³), alimentée par récupération des eaux de pluie. De part et d’autre du couloir s’ouvrent deux chambrées de troupe de 7 × 4,5 m ; dans lesquelles subsistent des vestiges de grabats. À l’extrémité sud du rez‑de‑chaussée, deux locaux forment culée ; ils servaient l’un de magasin, l’autre de chambre des officiers. L’extrémité nord reprend le même principe de culée, avec ses deux locaux, à la différence qu’ici les locaux sont séparés par un escalier tournant accédant à l’étage. Le débouché de cet escalier à l’étage est protégé par un coffrage de maçonnerie, et fermé par une porte blindée à deux vantaux toujours en place. L’étage, dépourvu de tout cloisonnement, est constitué de murs crénelés en maçonnerie ordinaire (± 40 cm) ; deux portes donnaient sur les plates‑formes d’artillerie. L’étage fut manifestement un jour recouvert d’une toiture. Conservé et entretenu jusqu’en 1940, l’ouvrage ne connaîtra pas les affres d’un combat. Aujourd’hui (05/2008) ouvert à tous les vents, l’ouvrage est dans un bien triste état et les maçonneries s’effondrent un peu plus à chaque dégel. Accès libre, mais aux risques et périls des visiteurs.

Festung von Chamousset, 5 500 m südöstlich der Stadt, 1881‑1882. 1 436 M/ü. M. Drittes Werk, von Nord nach Süd, der gleichnamigen Gruppierung (siehe gesonderten Artikel). Die Batterie Tête Lasse gewährleistete die Beobachtung des Maurienne‑Tals zugunsten des Forts Montgilbert (700 m nordwestlich); verteidigte die Zugänge zum Hurtières‑Kamm durch ihr Infanteriefeuer und flankierte schließlich die Batterie Rochebrune und die Pässe des Grand und Petit Cucheron. Ihre doppelte Mission (frontal und flankierend) sowie ihre Bewaffnung (6 Geschütze gegenüber 3 bis 4 bei den anderen Batterien) verleihen diesem Werk eine vorherrschende Rolle gegenüber seinen Artgenossen; deshalb haben wir beschlossen, der Gruppierung seinen Namen zu geben. Auf dem Gipfel des gleichnamigen Felsrückens errichtet, beherrscht die Batterie das Arc‑Tal um 1 100 m, die Batterie Rochebrune und die Cucheron‑Pässe. Sie war mit sechs leichten Geschützen (sehr wahrscheinlich 80 mm Gebirgsgeschütze – obwohl das Lichtraumprofil der Straße schwere Geschütze erlaubt hätte) auf zwei Geschützplattformen verteilt bewaffnet: eine für vier Geschütze, die Richtung Maurienne auf Höhe von Saint‑Georges d’Hurtières ausgerichtet, die andere mit zwei Geschützen, die Rochebrune und die Cucheron‑Pässe flankierten. Diese Plattformen bestehen aus einer einfachen Aufschüttung, die von einem Erdparapet (Höhe: ± 80 cm; Dicke: 2 m) begrenzt und ohne Munitionsnischen ist. Die Batterie ist von einer Escarpe umgeben, der auf der Süd‑ und Nordseite ein Graben vorgelagert ist. Es gibt keinen Graben auf der Ostseite (gefährliche Richtung) aus Platzmangel und keinen im Westen aufgrund der Anwesenheit des Blockhauses. Der Zugang zu den Schusspositionen erfolgte über eine Rampe, die das Blockhaus nordwestlich umging und auf eine demontierbare Brücke stieß. Die Escarpe, und insbesondere die Brücke, werden durch zwei kleine Bastionen verteidigt: eine besetzt den Nordwinkel der Batterie, die andere springt auf der Umwehrung zwischen den beiden Plattformen vor; beide sind mit Zinnenmauern für Musketenfeuer versehen. Die Westflanke der Batterie wird vom Blockhaus eingenommen. Dieses Gebäude mit den Abmessungen etwa 17 × 8 m hat zwei Ebenen; die obere Ebene entspricht dem Niveau der Batterie, sodass deren Masse den Schutz des Erdgeschosses gegen feindliche Treffer gewährleistet. Das gewölbte, bombensichere Erdgeschoss weist 0,5 m dicke Mauern auf, die auf drei Seiten mit Zinnen versehen sind. Der Zugang erfolgt durch einen Eingang in der Mitte der Westfassade, der auf einen Ha‑ha führt. Im Inneren setzt sich der Ha‑ha als Gang fort, der das Gebäude der Länge nach in zwei Teile teilt. Im Keller dieses Gangs ist die Zisterne (± 10 m³) installiert, die durch Regenwassernutzung gespeist wird. Zu beiden Seiten des Gangs öffnen sich zwei Mannschaftsräume von 7 × 4,5 m; in ihnen finden sich Überreste von Prüschen. Am südlichen Ende des Erdgeschosses bilden zwei Räume eine Widerlager; sie dienten einem als Magazin, dem anderen als Offizierszimmer. Das nördliche Ende folgt dem gleichen Widerlagerprinzip mit seinen zwei Räumen, mit dem Unterschied, dass hier die Räume durch eine Wendeltreppe zur oberen Ebene getrennt sind. Der Austritt dieser Treppe im Obergeschoss ist durch einen Mauerwerksschacht geschützt und durch eine zweiflügelige Panzertür, die noch an Ort und Stelle ist, verschlossen. Das Obergeschoss, ohne jegliche Unterteilung, besteht aus Zinnenmauern in gewöhnlichem Mauerwerk (± 40 cm); zwei Türen führten zu den Geschützplattformen. Das Obergeschoss wurde offensichtlich einst von einem Dach bedeckt. Bis 1940 erhalten und instand gehalten, hat das Werk nicht die Qualen eines Kampfes erlebt. Heute (05/2008) allen Winden ausgesetzt, ist das Werk in einem sehr traurigen Zustand und die Mauern stürzen bei jedem Tauwetter ein wenig mehr ein. Freier Zugang, aber auf eigene Gefahr der Besucher.

Vesting van Chamousset, 5 500 m ten zuidoosten van de stad, 1881‑1882. 1 436 m/hoogte. Derde werk, van noord naar zuid, van de gelijknamige groepering (zie afzonderlijk artikel). De batterij Tête Lasse verzekerde de observatie van de Maurienne‑vallei ten voordele van het fort Montgilbert (700 m ten noordwesten); verdedigde de toegangen tot de Kam van Hurtières door haar infanterievuur en flankeerde ten slotte de batterij Rochebrune en de passen van de Grand en Petit Cucheron. Haar dubbele missie (frontaal en flankerend), alsook haar bewapening (6 stukken tegenover 3 tot 4 voor de andere batterijen), verlenen aan dit werk een overheersende rol ten opzichte van zijn soortgenoten; daarom hebben wij gekozen zijn naam aan de groepering te geven. Geplaatst op de top van de gelijknamige rotsheuvel, domineert de batterij de Arc‑vallei met 1 100 m, de batterij Rochebrune en de Cucheron‑passen. Zij was bewapend met zes lichte stukken (zeer waarschijnlijk 80 mm berggeschut – hoewel het profiel van de weg zware stukken toelaat) verdeeld over twee platforms: één voor vier stukken gericht naar de Maurienne ter hoogte van Saint‑Georges d’Hurtières, het andere voorzien van twee stukken die Rochebrune en de Cucheron‑passen flankeerden. Deze platforms bestaan uit een eenvoudige aarden ophoging begrensd door een aarden borstwering (hoogte: ± 80 cm; dikte: 2 m), verstoken van munitienissen. De batterij is omringd door een escarp voorafgegaan door een gracht aan de zuid‑ en noordzijde. Er is geen gracht aan de oostzijde (gevaarlijke richting) wegens plaatsgebrek en niets in het westen wegens de aanwezigheid van het blokhuis. De toegang tot de schietposities gebeurde via een hellend vlak dat het blokhuis noordwestelijk omging en uitkwam op een demonteerbare brug. De escarp, en meer bepaald de brug, worden verdedigd door twee kleine bastions: één bezet de noordhoek van de batterij, de andere springt vooruit op de omwalling tussen de twee platforms; beide zijn voorzien van gekanteelde muren voor musketvuur. De westflank van de batterij wordt ingenomen door het blokhuis. Dit gebouw, met afmetingen van ongeveer 17 × 8 m, telt twee niveaus; de bovenverdieping komt overeen met het niveau van de batterij, zodat de massa ervan de bescherming van de gelijkvloerse verdieping tegen vijandelijke treffers verzekert. De gewelfde, bomvrije gelijkvloerse verdieping vertoont muren van 0,5 m dikte, gekanteeld op haar drie zijden. Men betreedt het via een ingang doorboord in het midden van de westelijke gevel, uitkomend op een ha‑ha. Binnen, in het verlengde van de ha‑ha, snijdt een gang het gebouw in de lengte in twee delen. In de kelder van deze gang is de cisterne (± 10 m³) geïnstalleerd, gevoed door regenwateropvang. Aan weerszijden van de gang openen twee troepenverblijven van 7 × 4,5 m; waarin resten van britsen overblijven. Aan het zuideinde van de gelijkvloerse verdieping vormen twee lokalen een landhoofd; zij dienden het ene als magazijn, het andere als officierskamer. Het noordeinde herneemt hetzelfde landhoofdprincipe, met zijn twee lokalen, met het verschil dat hier de lokalen gescheiden zijn door een wenteltrap die naar de bovenverdieping leidt. De uitmonding van deze trap op de bovenverdieping is beschermd door een metselwerkkoker, en afgesloten door een gepantserde deur met twee vleugels die nog steeds ter plaatse is. De bovenverdieping, verstoken van enige indeling, bestaat uit gekanteelde muren in gewoon metselwerk (± 40 cm); twee deuren gaven uit op de artillerieplatforms. De bovenverdieping werd duidelijk ooit bedekt door een dak. Bewaard en onderhouden tot 1940, heeft het werk niet de gruwelen van een gevecht gekend. Vandaag (05/2008) blootgesteld aan alle winden, verkeert het werk in een treurige staat en de metselwerken storten bij elke dooi een beetje meer in. Vrije toegang, maar op eigen risico van de bezoekers.

Fortress of Chamousset, 5,500 m southeast of the town, 1881‑1882. 1,436 m above sea level. Third work, from north to south, of the eponymous grouping (see separate article). The Tête Lasse battery provided observation of the Maurienne valley for the benefit of Fort Montgilbert (700 m to the northwest); defended the approaches to the Hurtières Ridge by its infantry fire and finally flanked the Rochebrune battery and the passes of the Grand and Petit Cucheron. Its dual mission (frontal and flanking), as well as its armament (6 guns compared to 3 to 4 for the other batteries), give this work a predominant role compared to its counterparts; this is why we have chosen to give its name to the grouping. Located at the summit of the eponymous rocky hill, the battery dominates the Arc valley by 1,100 m, the Rochebrune battery and the Cucheron passes. It was armed with six light guns (most probably 80 mm mountain guns – although the road clearance would allow heavy pieces) distributed over two platforms: one for four guns oriented towards the Maurienne at the level of Saint‑Georges d’Hurtières, the other equipped with two guns flanking Rochebrune and the Cucheron passes. These platforms consist of a simple earthwork bordered by an earth parapet (height: ± 80 cm; thickness: 2 m), devoid of ammunition niches. The battery is surrounded by an escarp preceded by a ditch on the south and north sides. There is no ditch on the east side (dangerous direction) for lack of space and none to the west due to the presence of the blockhouse. Access to the firing positions was via an inclined plane skirting the blockhouse to the northwest and ending at a removable bridge. The escarp, and particularly the bridge, are defended by two small bastions: one occupies the north angle of the battery, the other projects on the enclosure between the two platforms; both are provided with crenellated walls for musketry fire. The west flank of the battery is occupied by the blockhouse. This building, measuring approximately 17 × 8 m, has two levels; the upper floor corresponds to the level of the battery, so that its mass ensures the protection of the ground floor against enemy hits. The vaulted, shell‑proof ground floor has walls 0.5 m thick, crenellated on its three sides. It is accessed by an entrance pierced in the centre of the western façade, opening onto a ha‑ha. Inside, continuing from the ha‑ha, a corridor cuts the building lengthwise into two parts. In the basement of this corridor is installed the cistern (± 10 m³), fed by rainwater recovery. On either side of the corridor open two troop quarters measuring 7 × 4.5 m; in which remains of bedding survive. At the southern end of the ground floor, two rooms form an abutment; one served as a magazine, the other as an officers’ room. The northern end follows the same abutment principle, with its two rooms, with the difference that here the rooms are separated by a spiral staircase accessing the upper floor. The outlet of this staircase on the upper floor is protected by a masonry casing and closed by a two‑leaf armoured door still in place. The upper floor, devoid of any partitioning, consists of crenellated walls in ordinary masonry (± 40 cm); two doors opened onto the artillery platforms. The upper floor was evidently once covered by a roof. Preserved and maintained until 1940, the work did not experience the agonies of combat. Today (05/2008) exposed to the elements, the work is in a very sorry state and the masonry collapses a little more with each thaw. Free access, but at the visitors’ own risk.

Pevnost Chamousset, 5 500 m jihovýchodně od města, 1881‑1882. 1 436 m n.m. Třetí dílo, od severu k jihu, stejnojmenného seskupení (viz samostatný článek). Baterie Tête Lasse zajišťovala pozorování údolí Maurienne ve prospěch fortu Montgilbert (700 m na severozápad); bránila přístupy k hřebeni Hurtières svou pěchotní palbou a nakonec flankovala baterii Rochebrune a průsmyky Grand a Petit Cucheron. Její dvojí úkol (čelní a boční) spolu s výzbrojí (6 děl oproti 3 až 4 u ostatních baterií) propůjčují tomuto dílu převládající roli oproti jeho protějškům; proto jsme se rozhodli dát jeho jméno celému seskupení. Umístěná na vrcholu stejnojmenného skalního pahorku, převyšuje baterie údolí Arc o 1 100 m, baterii Rochebrune a cucheronské průsmyky. Byla vyzbrojena šesti lehkými děly (velmi pravděpodobně 80 mm horskými – ačkoli průjezdní profil cesty by umožňoval těžká děla) rozmístěnými na dvou plošinách: jedna pro čtyři děla namířená směrem k Maurienne v úrovni Saint‑Georges d’Hurtières, druhá vybavená dvěma děly flankujícími Rochebrune a cucheronské průsmyky. Tyto plošiny sestávají z prostého násypu ohraničeného zemním parapetem (výška: ± 80 cm; tloušťka: 2 m), bez výklenků pro munici. Baterie je obklopena eskapádou, před níž je na jižní a severní straně příkop. Na východní straně (nebezpečný směr) není pro nedostatek místa žádný příkop a na západě nic kvůli přítomnosti bunkru. Přístup ke střeleckým postavením byl po nakloněné rovině obcházející bunkr severozápadně a narážející na rozebíratelný most. Eskapáda, a zejména most, jsou bráněny dvěma malými bastiónky: jeden zaujímá severní nároží baterie, druhý vystupuje na ohradě mezi oběma plošinami; oba jsou opatřeny cimbuřím pro palbu z mušket. Západní bok baterie zaujímá bunkr. Tato stavba o přibližných rozměrech 17 × 8 m má dvě úrovně; patro odpovídá úrovni baterie, takže její hmota zajišťuje ochranu přízemí před nepřátelskými zásahy. Přízemí, klenuté a odolné, má zdi o tloušťce 0,5 m, opatřené cimbuřím na třech stranách. Přístup je vstupem proraženým uprostřed západního průčelí, vedoucím na ha‑ha. Uvnitř, v prodloužení ha‑ha, rozděluje chodba budovu podélně na dvě části. V suterénu této chodby je instalována cisterna (± 10 m³), napájená jímáním dešťové vody. Po obou stranách chodby se otevírají dvě ubikace pro mužstvo o rozměrech 7 × 4,5 m; v nich se dochovaly zbytky pryčen. Na jižním konci přízemí tvoří dva prostory opěru; sloužily jeden jako sklad, druhý jako důstojnická místnost. Severní konec opakuje stejný princip opěry se svými dvěma prostory, s tím rozdílem, že zde jsou prostory odděleny točitým schodištěm vedoucím do patra. Vyústění tohoto schodiště v patře je chráněno zděným šachtováním a uzavřeno dvoukřídlými pancéřovými dveřmi stále na místě. Patro, prosté jakéhokoli členění, sestává z cimbuřím opatřených zdí z obyčejného zdiva (± 40 cm); dvě dveře vycházely na dělostřelecké plošiny. Patro bylo zjevně kdysi kryto střechou. Zachována a udržována do roku 1940, nepoznalo dílo útrapy boje. Dnes (05/2008) vystaveno všem větrům, je dílo v žalostném stavu a zdivo se při každém tání bortí o něco víc. Volný přístup, ale na vlastní nebezpečí návštěvníků.