Place de Lorient, 8 km au sud-ouest de la ville. 23 m/alt. Ancienne batterie réorganisée en véritable fort de 1878 à 1881. De forme vaguement triangulaire, il possède trois caponnières doubles avec un étage constituant le prolongement de l’escarpe demi-détachée, et un étage inférieur, casematé, pour feux de mousqueterie. La gorge possède une petite courtine et la maison du gardien de batterie est restaurée, servant de logement au gardien du camping militaire. Cinq cuves pour canons de 24 c et 2 canons à balles. En fonction des variations des états de l'armement, 3 mortiers de 30 c y furent également installés. La façade du casernement est maintenant complètement coiffée d’un vaste hangar. Un fronton laisse encore discerner la mention « Le Talud », mais les chronogrammes sont, eux, illisibles. Le couloir arrière du casernement ne fait que 60 cm de largeur et est relié par deux étroits corridors à deux puits verticaux débouchant probablement dans des traverses du cavalier. Trois chambrées occupent le centre avec un magasin à chaque extrémité du bâtiment dont les côtés possèdent des murs d’aile jouxtés d’escaliers menant sur le toit du casernement. La poudrière du fort, en très bon état, est implantée sous une traverse-abri enracinée. Ce magasin à poudre, de peu de dimensions, se termine en cul-de-four. Le seul créneau à lampe se situe au-dessus de la porte d’entrée, qui a un encadrement où il n’y a de trace que pour un seul pêne de serrure au lieu de trois. Un magasin sous roc (1893) dans un état de conservation exceptionnel, avec des tôles lisses (allemandes ?) en acier inoxydable, dissimulant toutes les voûtes. Un petit wagonnet est encore là, soudé par la rouille à ses rails. Le fort croisait ses feux avec la batterie du Méné sur l'île de Groix. Une petite batterie contemporaine et annexe, dite « du Vieux Fort », se situe à 100 m au sud-sud-est. Est-ce là qu’en 1905 on renseigne quatre canons de 95 mm ? Le site a été fortement remanié par les Allemands durant la Seconde Guerre mondiale et est aujourd'hui occupé par un camping. Coiffant le fort, la coupole blindée allemande, pour télémètre, est un des grands classiques des amateurs du genre. L'orthographe de plus en plus usitée est « Talut ». Nous avons aussi trouvé « Talus » mais un panneau indicateur proche y allait (06/2003), lui, d’un franc « Talu » ! Une seconde visite, en avril 2012, nous permet d’ajouter ceci : le camping est totalement vidé de ses caravanes et les lieux, bien que maintenus propres sont manifestement à l’abandon. Le hangar devant le casernement n’existe plus ce qui restitue l’originalité des lieux. Le bras droit de la coupole du télémètre a été ressoudé, bien en place. Toutes les portes sont fermées dont celle d’accès au magasin sous roc. Dans la cour centrale, sur la droite, un bâtiment pour latrines, avec six ouvertures sur l’arrière pour retirer les tinettes avait échappé à nos investigations premières. Le site est clôturé mais en en faisant le tour, on trouvera plusieurs bornes cadastrales frappées de l’ancre de la Marine. Quel sera donc l’avenir de ce bel ouvrage porteur qui plus est de cuirassements uniques en France ?

Festung von Lorient, 8 km südwestlich der Stadt. 23 M/ü M. Eine ehemalige Batterie, die von 1878 bis 1881 zu einem echten Fort umgebaut wurde. Von vager dreieckiger Form besitzt es drei doppelte Kaponnieren mit einer Ebene, die die Verlängerung der halb abgetrennten Eskarpe bildet, und einer unteren, kasemattierten Ebene für Musketenfeuer. Die Kehle besitzt eine kleine Kurtine, und das Haus des Batteriewärters ist restauriert und dient als Unterkunft für den Wärter des Militär-Campingplatzes. Fünf Bettungen für 24-cm-Kanonen und 2 Kartätschenkanonen. Je nach Schwankungen in den Bewaffnungszuständen wurden dort auch 3 Mörser von 30 c installiert. Die Fassade der Unterkunft ist jetzt vollständig von einem großen Schuppen überdacht. Ein Giebel lässt noch die Aufschrift « Le Talud » erkennen, aber die Chronogramme sind unleserlich. Der rückwärtige Korridor der Unterkunft ist nur 60 cm breit und über zwei enge Gänge mit zwei senkrechten Schächten verbunden, die wahrscheinlich in Traversen des Kavaliers münden. Drei Stuben befinden sich in der Mitte, mit einem Magazin an jedem Ende des Gebäudes, dessen Seiten Flügelmauern haben, die von Treppen flankiert sind, die auf das Dach der Unterkunft führen. Die Pulverkammer des Forts, in sehr gutem Zustand, ist unter einer verwurzelten Traversen-Schutzraum angelegt. Dieses Pulvermagazin von geringen Abmessungen endet in einer Kalotte. Die einzige Lampenscharte befindet sich über der Eingangstür, deren Rahmen nur Spuren für einen einzigen Riegel anstelle von drei aufweist. Ein Felsmagazin (1893) in außergewöhnlichem Erhaltungszustand, mit glatten (deutschen?) Edelstahlblechen, die alle Gewölbe verbergen. Ein kleiner Wagen ist noch da, von Rost an seine Schienen geschweißt. Das Fort kreuzte sein Feuer mit der Batterie Méné auf der Insel Groix. Eine kleine zeitgenössische und annexe Batterie, genannt « du Vieux Fort », befindet sich 100 m süd-südöstlich. Ist es dort, wo 1905 vier 95-mm-Kanonen verzeichnet sind? Der Ort wurde im Zweiten Weltkrieg stark von den Deutschen umgestaltet und beherbergt heute einen Campingplatz. Das Fort krönt die deutsche gepanzerte Kuppel für Entfernungsmesser, ein Klassiker für Liebhaber dieser Art. Die immer gebräuchlichere Schreibweise ist « Talut ». Wir fanden auch « Talus », aber ein nahes Hinweisschild ging (06/2003) frank « Talu » ! Ein zweiter Besuch im April 2012 erlaubt uns, Folgendes hinzuzufügen: Der Campingplatz ist völlig von seinen Wohnwagen geräumt, und die Stätte, obwohl sauber gehalten, ist offensichtlich verlassen. Der Schuppen vor der Unterkunft existiert nicht mehr, was die Ursprünglichkeit des Ortes wiederherstellt. Der rechte Arm der Kuppel des Entfernungsmessers wurde wieder angeschweißt, gut an Ort und Stelle. Alle Türen sind geschlossen, auch die zum Felsmagazin. Im Innenhof, rechts, war ein Latrinengebäude mit sechs Öffnungen auf der Rückseite zum Entfernen der Nachtstühle unseren ersten Untersuchungen entgangen. Das Gelände ist eingezäunt, aber wenn man es umrundet, findet man mehrere Katastersteine mit dem Anker der Marine geprägt. Was wird also die Zukunft dieses schönen Werks sein, das zudem einzigartige Panzerungen in Frankrieg trägt?

Vesting van Lorient, 8 km ten zuidwesten van de stad. 23 m boven zeeniveau. Een voormalige batterij gereorganiseerd tot een echt fort van 1878 tot 1881. Van vaag driehoekige vorm, het bezit drie dubbele caponnières met een niveau dat het verlengde vormt van de half losgemaakt escarpe, en een onderste, gekazematteerd niveau voor musketvuur. De keel bezit een kleine courtine en het huis van de batterijwachter is gerestaureerd, dienend als woning voor de beheerder van de militaire camping. Vijf beddingen voor 24 cm kanonnen en 2 kartetskanonnen. Afhankelijk van de wijzigingen in de bewapeningstoestanden, werden er ook 3 mortieren van 30 c geïnstalleerd. De gevel van de kazerne is nu volledig overdekt door een grote loods. Een fronton laat nog het opschrift « Le Talud » onderscheiden, maar de chronogrammen zijn onleesbaar. De achterste gang van de kazerne is slechts 60 cm breed en is verbonden via twee smalle gangen met twee verticale schachten die waarschijnlijk uitkomen in traversen van de kazematwagen. Drie slaapzalen bezetten het centrum met een magazijn aan elk uiteinde van het gebouw waarvan de zijden vleugelmuren hebben geflankeerd door trappen die naar het dak van de kazerne leiden. De kruitkelder van het fort, in zeer goede staat, is aangelegd onder een gewortelde traverse-schuilplaats. Dit kruitmagazijn, van weinig afmetingen, eindigt in een halfronde apsis. De enige lampeopening bevindt zich boven de toegangsdeur, die een omlijsting heeft waar alleen sporen voor één enkele grendel in plaats van drie zijn. Een rotsmagazijn (1893) in uitzonderlijke staat van bewaring, met gladde (Duitse?) roestvrijstalen platen, die alle gewelven verbergen. Een klein wagentje is er nog, vastgeroest aan zijn rails. Het fort kruiste zijn vuur met de batterij Méné op het eiland Groix. Een kleine contemporaine en aanvullende batterij, genaamd « du Vieux Fort », bevindt zich op 100 m ten zuid-zuidoosten. Is het daar dat in 1905 vier 95 mm kanonnen worden vermeld? De site werd tijdens de Tweede Wereldoorlog sterk verbouwd door de Duitsers en herbergt nu een camping. Het fort bekronend, de Duitse gepantserde koepel, voor afstandmeter, is een klassieker voor liefhebbers van het genre. De steeds meer gebruikte spelling is « Talut ». We vonden ook « Talus », maar een nabij verkeersbord ging (06/2003) frank « Talu » ! Een tweede bezoek, in april 2012, laat ons dit toevoegen: de camping is volledig ontruimd van zijn caravans en de plaats, hoewel proper gehouden, is duidelijk verlaten. De loods voor de kazerne bestaat niet meer wat de originaliteit van de plaats herstelt. De rechterarm van de koepel van de afstandmeter is terug aangelast, goed op zijn plaats. Alle deuren zijn gesloten, ook die naar het rotsmagazijn. In de centrale binnenplaats, rechts, was een gebouw voor latrines, met zes openingen op de achterkant om de tonnetjes te verwijderen, aan onze eerste onderzoeken ontsnapt. Het terrein is omheind maar door er rond te lopen, zal men verschillende kadasterpalen vinden gemerkt met het anker van de Marine. Wat zal dus de toekomst zijn van dit mooie werk dat bovendien unieke pantseringen in Frankrijk draagt?

Fortress of Lorient, 8 km south-west of the city. 23 m above sea level. A former battery reorganised into a proper fort from 1878 to 1881. Of vaguely triangular shape, it possesses three double caponniers with one level constituting the extension of the semi-detached scarp, and a lower, casemated level for musket fire. The gorge has a small curtain wall and the battery keeper's house is restored, serving as accommodation for the keeper of the military campsite. Five emplacements for 24 cm guns and 2 canister guns. Depending on variations in armament states, 3 mortars of 30 c were also installed there. The façade of the barracks is now completely crowned by a large shed. A pediment still allows one to make out the wording « Le Talud », but the chronograms are illegible. The rear corridor of the barracks is only 60 cm wide and is linked by two narrow corridors to two vertical shafts probably emerging in traverses of the cavalier. Three quarters occupy the centre with a magazine at each end of the building, the sides of which have wing walls adjoining stairs leading to the roof of the barracks. The fort's powder magazine, in very good condition, is located under a rooted traverse shelter. This powder magazine, of small dimensions, ends in a vaulted apse. The only lamp embrasure is located above the entrance door, which has a frame showing traces for only one bolt instead of three. A rock-cut magazine (1893) in exceptional state of preservation, with smooth (German?) stainless steel sheets, concealing all the vaults. A small wagon is still there, rust-welded to its rails. The fort crossed its fire with the battery of Méné on the island of Groix. A small contemporary and annex battery, called « du Vieux Fort », is located 100 m south-south-east. Is it there that four 95 mm guns are reported in 1905? The site was heavily altered by the Germans during the Second World War and is now occupied by a campsite. Crowning the fort, the German armoured rangefinder cupola is a classic among enthusiasts of the genre. The increasingly used spelling is « Talut ». We also found « Talus » but a nearby sign went (06/2003) for a frank « Talu » ! A second visit, in April 2012, allows us to add this: the campsite is completely cleared of its caravans and the place, although kept clean, is clearly abandoned. The shed in front of the barracks no longer exists, which restores the originality of the place. The right arm of the rangefinder cupola has been re-welded, well in place. All doors are closed, including the one giving access to the rock-cut magazine. In the central courtyard, on the right, a latrine building, with six openings at the back for removing the night soil buckets, had escaped our initial investigations. The site is fenced but walking around it, one will find several boundary stones stamped with the Navy's anchor. What then will be the future of this fine work, which moreover bears unique armoured fittings in France?

Pevnost Lorient, 8 km jihozápadně od města. 23 m/n.m. Bývalá baterie přebudovaná na skutečný fort v letech 1878 až 1881. Přibližně trojúhelníkového tvaru má tři dvojité kaponiéry s jedním podlažím tvořícím prodloužení polooddělené eskarpy a spodním kasematovaným podlažím pro palbu z mušket. V krku je malá kurtina a dům správce baterie je obnoven, slouží jako ubytování pro správce vojenského kempu. Pět loží pro 24 cm děla a 2 kartáčová děla. V závislosti na změnách ve stavech výzbroje zde byla také nainstalována 3 děla ráže 30 c. Fasáda kasáren je nyní zcela zakryta velkou kůlnou. Na štítu lze ještě rozeznat nápis « Le Talud », ale chronogramy jsou nečitelné. Zadní chodba kasáren je široká pouze 60 cm a je spojena dvěma úzkými chodbami se dvěma svislými šachtami pravděpodobně ústícími do travers kavalíru. Tři ubikace se nacházejí uprostřed, se skladem na každém konci budovy, jejíž strany mají křídlové zdi přiléhající ke schodištím vedoucím na střechu kasáren. Prachárna fortu, v velmi dobrém stavu, je umístěna pod zakořeněným travers-úkrytem. Tato prachárna malých rozměrů končí valenou apsidou. Jediná střílna pro lampu se nachází nad vstupními dveřmi, jejichž rám má stopy pouze pro jeden závoru místo tří. Podzemní skalní sklad (1893) v mimořádném stavu zachování, s hladkými (německými?) nerezovými plechy, zakrývajícími všechny klenby. Malý vozík je stále na místě, přirostlý rzí ke svým kolejnicím. Fort křížil palbu s baterií Méné na ostrově Groix. Malá současná a pomocná baterie, nazvaná « du Vieux Fort », se nachází 100 m jihovýchodně. Je to tam, kde jsou v roce 1905 uvedena čtyři děla ráže 95 mm? Místo bylo během druhé světové války Němci silně přestavěno a nyní je obsazeno kempem. Korunuje fort německá pancéřová dálkoměrná kopule, klasika mezi nadšenci tohoto druhu. Stále více používaným pravopisem je « Talut ». Našli jsme také « Talus », ale nedaleká směrová tabule šla (06/2003) přímo na « Talu » ! Druhá návštěva v dubnu 2012 nám umožňuje dodat toto: kemp je zcela vyklizen ze svých karavanů a místo, ačkoli udržované v čistotě, je zjevně opuštěné. Kůlna před kasárnami již neexistuje, což obnovuje původnost místa. Pravá paže dálkoměrné kopule byla přivařena zpět, dobře na svém místě. Všechny dveře jsou zavřeny, včetně těch vedoucích do podzemního skladu. Ve vnitřním dvoře vpravo unikla našim prvním průzkumům latrínová budova se šesti otvory na zadní straně pro vyjímání nočních nádob. Místo je oploceno, ale při jeho obcházení najdeme několik hraničních kamenů označených kotvou námořnictva. Jaká tedy bude budoucnost tohoto krásného díla, které navíc nese jedinečné pancéřování ve Francii?