Place de Paris, sud-sud-est de la ville, 1876-1879. 105 m/alt. Grand fort pour 1288 hommes et 78 pièces dont 2 sous tourelle Mougin mle 1876. Il barrait la vallée de la Seine et surveillait la voie ferrée venant de Lyon. Occupant une surface très étendue, ce fort a été construit avec beaucoup de soin. Depuis son entrée de contrescarpe jusqu'aux caponnières en passant par les casernements, surtout celui des officiers, tout est particulièrement soigné. L'entrée de contrescarpe s'ouvre au fond d'une courtine en cul de chaudron. Le fronton de l'entrée d'escarpe est garni d'une jolie cuirasse du génie taillée dans la pierre. Le pont-levis est d'un modèle très rare, à 2 bascules en dessous latérales. La cour principale, très vaste, s'étend au-devant d'un casernement de deux fois cinq travées plus une centrale. L'architecture du casernement est particulière. Le rez-de-chaussée est composé de pierres de taille et de maçonnerie de moellons soigneusement équarris, tandis que l'appareillage du premier étage comprend pour les arcs et linteaux, les mêmes pierres de taille, mais les maçonneries sont en moellons irréguliers, le tout surmonté d'un larmier en créneaux. Les ouvertures de ce casernement apparaissent aujourd'hui dépourvues de tout disposition de protection ou blindage. Les puits à lumière donnant sur le couloir de circulation à l'arrière sont singulièrement grands et en forme de demi cercle. Le casernement des officiers dispose de sa propre cour. Il comprend quatre travées plus une centrale laquelle abrite un escalier qui est un bijou d'esthétisme et de rutilance. Toutes les traverses abris sont du Mle 1879, mais il s'en trouve qui sont doubles et possèdent un sous-sol accessible par un escalier engoncé dans une des culées. Ce sous-sol est composé de deux locaux avec un couloir de desserte. Cinq casemates à tir indirect réparties en deux groupes de deux et une isolée, cette dernière en arrière du saillant III. Cinq autres casemates pour le tir direct, dispersées le long de la rue du rempart et toutes accolées au fond d'une traverse-abri. Les poudrières possèdent trois créneaux à lampe, placés côté porte d'entrée. Á hauteur des caponnières, une galerie de fusillade est aménagée dans la contrescarpe. Ces caponnières sont, toutes à trois pièces par direction de tir. Les margelles supérieures des créneaux de pied de leurs galeries flanquantes sont courbes et du plus bel effet. L'escarpe est détachée. Un projet de 1911, jamais réalisé, prévoyait le renforcement de la tourelle Mougin et l'installation de 3 T Mi. Les substructures de cette tourelle sont assez particulières, avec un accès au premier sous-sol depuis le fond d'une traverse et au second sous-sol depuis la gaine menant à l'aileron du saillant III. Le fort était appuyé au nord-est par la batterie de Limeil. Devenu centre d'instruction des recrues des pompiers de Paris, les nécessités de cette occupation ont conduit à l'enlèvement des terres de certains bâtiments. Il en est ainsi d'une grande partie du casernement, de la caponnière double, du couple de casemates pour le tir indirect face au saillant II, etc. Ceci étant, le fort est impeccablement entretenu et mérite une visite. Occasionnellement ouvert au public. Le "BIRP-SPP" de la Brigade de Sapeurs-Pompiers de Paris (BSPP), appelé le fort de Villeneuve, qui a été quitté par la BSPP le 21 décembre 2023 pour être repris par la Direction de l'ordre public et de la circulation (DOPC). Cette base militaire historique était le centre de formation principal pour les recrues de la BSPP depuis 1966.

Festung Paris, südsüdöstlich der Stadt, 1876–1879. 105 m ü. M. Großes Fort für 1288 Mann und 78 Geschütze, davon 2 unter dem Turm Mougin mle 1876. Es sperrte das Seine-Tal und überwachte die Eisenbahn aus Lyon. Dieses Fort nimmt ein sehr großes Gelände ein und wurde mit großer Sorgfalt erbaut. Von seinem Kontekarpeneingang bis zu den Kaponnieren, vorbei an den Kasernen, insbesondere denen der Offiziere, ist alles besonders ordentlich. Der Kontekarpeneingang öffnet sich am Fuß einer Kurtine in Form eines Kessels. Der Giebel des Steileingangs ist mit einem schönen, in Stein gemeißelten Ingenieurkürass geschmückt. Die Zugbrücke ist von einem sehr seltenen Modell, mit 2 seitlichen Klappbrücken darunter. Der sehr große Haupthof erstreckt sich vor einer Kaserne mit zwei Jochen und einem Mitteljoch. Die Architektur der Kaserne ist einzigartig. Das Erdgeschoss besteht aus sorgfältig behauenem Stein- und Bruchsteinmauerwerk, während im ersten Stock die Bögen und Stürze aus demselben Stein bestehen, das Mauerwerk jedoch aus unregelmäßigem Bruchstein, der mit einer zinnenbewehrten Tropfkante versehen ist. Die Öffnungen dieser Kaserne scheinen heute keinerlei Schutz- oder Abschirmvorrichtungen zu besitzen. Die Oberlichter, die den Verkehrskorridor auf der Rückseite überblicken, sind außergewöhnlich groß und halbrund. Die Offizierskaserne verfügt über einen eigenen Innenhof. Er besteht aus vier Jochen, wobei ein Mitteljoch eine Treppe beherbergt, die ein Juwel an Ästhetik und Glanz ist. Alle Schutztraversen stammen aus dem Jahr Mle 1879, einige sind jedoch doppelt und verfügen über einen Keller, der über eine in einem der Widerlager eingelassene Treppe erreichbar ist. Dieser Keller besteht aus zwei Räumen mit einem Dienstkorridor. Fünf Kasematten für indirektes Feuer, aufgeteilt in zwei Zweiergruppen und eine isolierte, letztere hinter dem Vorsprung III. Fünf weitere Kasematten für direktes Feuer, verteilt entlang der Wallstraße und alle angrenzend an das Ende einer Schutztraverse. Die Pulvermagazine haben drei Lampenzinnen, die sich auf der Seite der Eingangstür befinden. Auf Höhe der Kaponnieren ist in der Kontereskarpe eine Schießgalerie angeordnet. Diese Kaponnieren bestehen alle aus drei Stücken pro Schussrichtung. Die Oberkanten der Fußzinnen ihrer flankierenden Galerien sind gebogen und von wunderschöner Wirkung. Die Steilwand ist freistehend. Ein nie ausgeführtes Projekt aus dem Jahr 1911 sah die Verstärkung des Mougin-Turms und die Installation von 3 T Mi vor. Die Unterkonstruktionen dieses Turms sind recht ungewöhnlich: Der Zugang zum ersten Untergeschoss erfolgt über den Boden einer Traverse und zum zweiten Untergeschoss über den Schacht, der zum Flügel des Frontbogens III führt. Das Fort wurde im Nordosten durch die Batterie Limeil unterstützt. Da es zu einem Ausbildungszentrum für Rekruten der Pariser Feuerwehr geworden war, mussten die Anforderungen dieser Tätigkeit zur Abtragung von Erde von bestimmten Gebäuden führen. Dies gilt für einen großen Teil der Kaserne, die Doppelkaponniere, das Kasemattenpaar für indirektes Feuer gegenüber dem Frontbogen II usw. Das Fort ist jedoch tadellos instand gehalten und einen Besuch wert. Gelegentlich für die Öffentlichkeit zugänglich. Das „BIRP-SPP“ der Pariser Feuerwehr (BSPP), genannt Fort Villeneuve, wurde am 21. Dezember 2023 von der BSPP geräumt und von der Direktion für öffentliche Ordnung und Verkehr (DOPC) übernommen. Dieser historische Militärstützpunkt war seit 1966 das wichtigste Ausbildungszentrum für BSPP-Rekruten.

Vesting Parijs, ten zuidoosten van de stad, 1876-1879. 105 m/hoogte. Groot fort voor 1288 manschappen en 78 kanonnen, waaronder 2 onder Mougin-toren (1876). Het blokkeerde de Seinevallei en bewaakte de spoorlijn vanuit Lyon. Dit fort, dat een zeer groot oppervlak besloeg, werd met grote zorg gebouwd. Van de contrescarp-ingang tot de caponnières, via de kazernes, met name die van de officieren, is alles bijzonder netjes. De contrescarp-ingang opent aan de onderkant van een ketelvormige gordijnmuur. Het fronton van de contrescarp-ingang is versierd met een prachtig in steen gehouwen ingenieurskuras. De ophaalbrug is van een zeer zeldzaam model, met twee zijdelingse bascules eronder. De grote binnenplaats strekt zich uit voor een kazerne van twee traveeën met een centrale travee. De architectuur van de kazerne is uniek. De begane grond is opgebouwd uit zorgvuldig gehouwen steen en puinmetselwerk, terwijl de eerste verdieping dezelfde gehouwen steen heeft voor de bogen en lateien, maar het metselwerk is gemaakt van onregelmatig puin, allemaal bekroond met een gekanteelde druiprand. De openingen van deze barak lijken tegenwoordig verstoken van enige beschermende of afschermende voorzieningen. De dakramen die uitkijken op de circulatiegang aan de achterzijde zijn opvallend groot en halfrond. De officiersbarak heeft een eigen binnenplaats. Deze bestaat uit vier traveeën met een centrale travee waarin een trap is ondergebracht die een juweel van esthetiek en glans is. Alle traveeën van de schuilplaatsen zijn Mle 1879, maar er zijn er ook die dubbel zijn en een kelder hebben die toegankelijk is via een trap in een van de landhoofden. Deze kelder bestaat uit twee ruimtes met een dienstgang. Vijf indirecte vuurkazematten verdeeld in twee groepen van twee en één geïsoleerde, de laatste achter saillant III. Vijf andere kazematten voor direct vuur, verspreid langs de walstraat en allemaal grenzend aan het einde van een schuilplaatstravee. De kruitmagazijnen hebben drie lampenkantelen, geplaatst aan de ingangszijde. Ter hoogte van de caponnières is in de contrescarp een schietgalerij aangebracht. Deze caponnières bestaan alle drie uit drie delen per vuurrichting. De bovenranden van de voetkantelen van hun flankerende galerijen zijn gebogen en hebben een prachtig effect. De helling is vrijstaand. Een project uit 1911, dat nooit werd uitgevoerd, voorzag in de versterking van de Mougin-koepel en de installatie van 3 T Mi. De onderbouw van deze koepel is vrij ongebruikelijk, met toegang tot de eerste kelder via de onderkant van een traverse en tot de tweede kelder via de schacht die naar de vleugel van saillant III leidt. Het fort werd in het noordoosten ondersteund door de Limeil-batterij. Omdat het een opleidingscentrum was geworden voor rekruten van de Parijse brandweer, leidden de eisen van deze bezetting tot het verwijderen van aarde uit bepaalde gebouwen. Dit geldt voor een groot deel van de kazerne, de dubbele caponnière, de twee kazematten voor indirect vuur gericht op saillant II, enzovoort. Desondanks is het fort onberispelijk onderhouden en verdient het een bezoek. Het is af en toe open voor publiek. De "BIRP-SPP" van de Brandweer van Parijs (BSPP), genaamd Fort Villeneuve, werd op 21 december 2023 door de BSPP verlaten om te worden overgenomen door de Directie Openbare Orde en Verkeer (DOPC). Deze historische militaire basis was sinds 1966 het belangrijkste trainingscentrum voor BSPP-rekruten.

Fortress Paris, south-southeast of the city, 1876-1879. 105 m/alt. Large fort for 1288 men and 78 guns including 2 under Mougin turret mle 1876. It blocked the Seine valley and monitored the railway coming from Lyon. Occupying a very large area, this fort was built with great care. From its counterscarp entrance to the caponiers, passing through the barracks, especially that of the officers, everything is particularly neat. The counterscarp entrance opens at the bottom of a curtain wall in the shape of a cauldron. The pediment of the scarp entrance is adorned with a beautiful engineer's cuirass carved in stone. The drawbridge is of a very rare model, with 2 lateral bascules below. The main courtyard, very large, extends in front of a barracks of two bays with a central bay. The architecture of the barracks is unique. The ground floor is composed of carefully squared cut stone and rubble masonry, while the first floor features the same cut stone for the arches and lintels, but the masonry is made of irregular rubble, all topped with a crenellated drip edge. The openings of this barracks appear today to be devoid of any protective or shielding provisions. The skylights overlooking the circulation corridor at the rear are singularly large and semicircular. The officers' barracks have their own courtyard. It comprises four bays with a central bay, which houses a staircase that is a jewel of aesthetics and gleam. All the shelter traverses are Mle 1879, but there are some that are double and have a basement accessible by a staircase embedded in one of the abutments. This basement is composed of two rooms with a service corridor. Five indirect fire casemates divided into two groups of two and one isolated, the latter behind salient III. Five other casemates for direct fire, scattered along the rampart street and all adjoining the end of a shelter traverse. The powder magazines have three lamp battlements, placed on the entrance door side. At the height of the caponiers, a firing gallery is arranged in the counterscarp. These caponiers are all three pieces per direction of fire. The upper edges of the foot battlements of their flanking galleries are curved and of the most beautiful effect. The scarp is detached. A 1911 project, never carried out, provided for the reinforcement of the Mougin turret and the installation of 3 T Mi. The substructures of this turret are quite unusual, with access to the first basement from the bottom of a traverse and to the second basement from the shaft leading to the wing of salient III. The fort was supported to the northeast by the Limeil battery. Having become a training center for recruits to the Paris fire brigade, the requirements of this occupation led to the removal of earth from certain buildings. This is the case for a large part of the barracks, the double caponier, the pair of casemates for indirect fire facing salient II, etc. That said, the fort is impeccably maintained and deserves a visit. Occasionally open to the public. The "BIRP-SPP" of the Paris Fire Brigade (BSPP), called Fort Villeneuve, which was vacated by the BSPP on December 21, 2023, to be taken over by the Directorate of Public Order and Traffic (DOPC). This historic military base had been the main training center for BSPP recruits since 1966.

Pevnost Paris, jihojihovýchodně od města, 1876-1879. 105 m n. m. Velká pevnost pro 1288 mužů a 78 děl, včetně 2 pod Mouginovou věží z roku 1876. Blokovala údolí Seiny a monitorovala železnici jedoucí z Lyonu. Tato pevnost, která zabírá velmi rozsáhlou plochu, byla postavena s velkou péčí. Od vstupu do protiskluzové skály až po kaponiéry, procházející kasárnami, zejména důstojníky, je vše obzvláště úhledné. Vstup do protiskluzové skály se otevírá na úpatí opony ve tvaru kotle. Štít vstupu do skluzu zdobí krásný ženijní kyrys vytesaný z kamene. Padací most je velmi vzácného modelu se 2 bočními zvedacími mosty dole. Hlavní nádvoří, velmi rozlehlé, se rozkládá před kasárnami se dvěma arkádami s centrálním arkádou. Architektura kasáren je jedinečná. Přízemí je složeno z pečlivě opracovaného kamene a suťového zdiva, zatímco první patro je ze stejného tesaného kamene pro oblouky a překlady, ale zdivo je z nepravidelného suťového zdiva, vše zakončené okapnicí s cimbuřím. Otvory těchto kasáren se dnes zdají být postrádající jakékoli ochranné nebo stínicí opatření. Světlíky s výhledem na cirkulační chodbu v zadní části jsou mimořádně velké a půlkruhové. Důstojnické kasárny mají vlastní nádvoří. Skládá se ze čtyř arkýřů s centrálním arkýřem, v němž se nachází schodiště, které je klenotem estetiky a lesku. Všechny příčné můstky krytu jsou z roku 1879, ale některé jsou dvojité a mají suterén přístupný po schodišti zapuštěném do jedné z opěr. Tento suterén se skládá ze dvou místností s obslužnou chodbou. Pět kasemat pro nepřímou palbu rozdělených do dvou skupin po dvou a jedné izolované, druhá za výběžkem III. Pět dalších kasemat pro přímou palbu, roztroušených podél hradební ulice a všechny sousedí s koncem příčné můstku krytu. Prašné sklady mají tři lampové cimbuří umístěné na straně vstupních dveří. Ve výšce kaponiérů je v protiskluzové skále uspořádána střelecká galerie. Tyto kaponiéry se skládají ze tří kusů v každém směru palby. Horní okraje cimbuří bočních návrší jsou zakřivené a mají velmi krásný efekt. Skála je oddělená. Projekt z roku 1911, který nebyl nikdy realizován, počítal s vyztužením věže Mougin a instalací 3 kulometů T Mi. Spodní konstrukce této věže jsou poměrně neobvyklé, s přístupem do prvního suterénu ze spodní části traverzy a do druhého suterénu z šachty vedoucí do křídla III. Pevnost byla na severovýchodě podepřena baterií Limeil. Poté, co se pevnost stala výcvikovým střediskem pro rekruty pařížského hasičského sboru, vedly požadavky této okupace k odstraňování zeminy z některých budov. To platí pro velkou část kasáren, dvojitý kaponiér, dvojici kasemat pro nepřímou palbu směřujících k druhému výběžku atd. Nicméně pevnost je bezvadně udržovaná a zaslouží si návštěvu. Občas je přístupná veřejnosti. „BIRP-SPP“ pařížského hasičského sboru (BSPP) zvaný Fort Villeneuve, který byl BSPP 21. prosince 2023 uvolněn a převzat Ředitelstvím veřejného pořádku a dopravy (DOPC). Tato historická vojenská základna byla od roku 1966 hlavním výcvikovým střediskem pro rekruty BSPP.