Rideau de la haute Moselle, 1875-1877. 722 m/alt. 439 hommes et 37 pièces. Dénommé fort Boufflers. Il domine le col des Croix, col permettant le débouché vers Lure, Luxeuil et Vesoul. Il se situe dans l'axe de la vallée du ruisseau du Menil qu'emprunte la route de Cornimont. Cornimont est un village sis sur la Moselotte et adossé au massif du Grand Ventron, là où passait la nouvelle frontière de 1871. Le ruisseau du Menil se jette dans la Moselle, en contrebas du fort, dans la bourgade du Thillot. Nous avons là un fort d'arrêt. Automatiquement, la pensée d'un quadrilatère avec casernement au centre et artillerie ayant des actions sur 360° vient à l'esprit. Château-Lambert se veut bien plus singulier que cela. Il affecte une forme hexagonale et la défense de ses six fronts est assurée par trois caponnières doubles greffées sur chacun des saillants impairs. Avant d'entamer un descriptif il faut se mettre en tête que nous avons là un fort construit autour d'un massif rocheux. Celui-ci sert de parados aux 360° de la crête d'artillerie. Seuls les magasins à poudre, projectiles et gargousses ont été creusés dedans, tout le reste des infrastructures est établi sur son pourtour. Cela implique aussi que pour aller d'un point à l'autre de la crête d'artillerie, il n'est pas question de couper au court par le centre. Sur les glacis, un corps de garde défensif braque ses créneaux de tir au fusil sur le chemin d'accès. Les fossés ont été déroctés. La contrescarpe est en arceaux de décharge, mais l'escarpe est par endroits de roc en place. En faisant le tour du fort par le chemin couvert coiffant la contrescarpe, on se rend compte que certaines pentes des glacis sont constituées de pierriers. Les dimensions de ces pierres, leur caractère anguleux, font penser à des déchets de taille ce qui n'est pas impossible. En tous cas, nous avons là un sérieux obstacle à la progression d'un éventuel assaillant. L'entrée du fort, dépourvue d'artifice digne d'être mentionné, s'ouvre à proximité du saillant I. Sous le porche, un pont roulant à effacement latéral précède une porte coulissante à deux vantaux. Le local de retrait du pont abrite aussi des lavabos avec un réservoir d'eau placé en hauteur. Au-delà de la porte coulissante, sur la gauche, se trouvent les locaux disciplinaires. Ces derniers ont conservé leurs huisseries, leurs barreaux, leurs verrous, leurs serrures,… Dans ce tunnel d'entrée, une gaine permet de rejoindre directement celle desservant la caponnière du saillant I. Le tunnel débouche face au massif rocheux dont il n'est séparé que par les quelques mètres d'une cour étroite. Face au débouché, un pas de souris permet de monter sur la rue du rempart. Sous le pas de souris, surmonté d'un cartouche indiquant 1890, se trouve un des deux accès au magasin sous roc. Sur la droite, des échelons donnent accès à une citerne. Enfin, sur la gauche, en passant sous une aussi imposante qu'impressionnante arche, on gagne le casernement. Ce dernier aligne, sur un seul niveau, six travées adossées au front I-II, cinq autres adossées au front II-III et enfin deux dernières adossées au front III-IV. Ce ne sont pas là toutes chambrées, il y a des magasins, la manutention,… De très nombreuses huisseries sont encore en place et leur variété, notamment au niveau des cloisons face au couloir arrière de circulation mérite assurément d'être soulignée. Au-delà des deux dernbières travées, s'amorce une rampe ascendante menant jusqu'à la rue du rempart à hauteur du saillant IV. L'espace disponible étant limité, une pièce d'artillerie devant être amenée sur le front III-IV devait effectuer un tour complet de la crête avant d'atteindre son emplacement. On l'aura compris, nous avons affaire à un fort à cavalier. Ce dernier comprend une quinzaine de traverses dont sept enracinées, certaines au massif rocheux, d'autres à une levée de terre surmontant l'aplomb du casernement. Si les gaines d'accès aux caponnières des saillants I et III naissent au niveau de ce casernement, celle de la caponnière du saillant V s'amorce aux côtés de la traverse enracinée de ce saillant. Ce même enracinement comprend, sous le massif rocheux, un magasin à poudre atypique. Sa cloison de fond est de peu d'épaisseur, ce qui limite l'évasement de ses deux créneaux à lampe, créneaux placés très bas et dotés de vitres de 8 mm d'épaisseur. Les traverses-abris ont généralement conservé leurs cloisons internes et certaines ont encore leurs portes à charnières voire même leur cheminée tronconique en fonte. La traverse la plus à droite du front III-IV abrite le poste optique. Ce dernier n'a qu'un seul créneau, braqué sur le ballon de Servance. Les deux traverses creuses du front II-III retiennent l'attention. La plus proche du saillant II était prévue pour recevoir une casemate en fonte dure, casemate qui ne sera jamais installée. Sa voisine de droite par contre a conservé sa casemate en fer laminé, la dernière des quatre exemplaires jamais construits qui nous soit parvenue. Elle mériterait à elle seule d'être classée à l'inventaire du patrimoine historique. Le magasin à poudre principal mérite lui aussi que l'on s'y attarde. Creusé sous le massif rocheux, il fait face à la travée du casernement située sous la traverse prévue pour une casemate en fonte dure. Sa gaine latérale droite sert de second accès au magasin sous roc de 1890 dont les locaux sont bien au-delà de la chambre aux lampes. Le sas d'entrée de ce magasin montre un créneau à lampe ayant un évasement complètement hors de proportion avec ce que l'on rencontre d'habitude. Son parement de grès rose avec la partie supérieure voûtée accentue son particularisme, sans compter qu'il n'est situé qu'à un mètre de hauteur. Le local de stockage est ogival et ses parois sont doublées d'une cloison légère recouverte d'un enduit, plâtre ou ciment. Lorsque de tels doublages sont rencontrés, ils s'appuient sur des merlons saillant des voûtes (Saint-Agnant, Liouville,…. Ici, ce sont de nombreuses barres rondes de cuivre, bronze ou laiton, d'une trentaine de centimètres de longueur, passées dans un anneau du même métal qui tiennent la voûte. Nous ne connaissons pas d'autre exemple de cela. Les niches à artifices du magasin sous roc montrent les empreintes des culots d'obus de 120 mm qui furent entreposés là. À la veille de la Grande Guerre, l'armement du fort se composait comme suit : 4 x 155 L (approvisionnés à 700 coups/pièce) ; 6 x 120 L (dont un dans la casemate en fer laminé et approvisionnés également à 700 coups/pièce) ; 10 x 90 mm (600 coups/pièce) ; 6 x 12 culasse (150 coups/pièce) ; 6 canons revolvers (1500 coups/pièce) ; 4 mortiers lisses (300 coups/pièce), deux sections de mitrailleuses sur affût de rempart et deux autres sur trépied. Les spécificités de ce fort hors du commun ne s'arrêtent pas là. La galerie flanquante d'escarpe protégeant les embrasures orientées vers le saillant IV de la caponnière double du saillant III comprend une sortie. Celle-ci est constituée par un massif de maçonnerie dont le ciel comporte de trois rainures parallèles dans lesquelles, à la manière des écluses, on pouvait glisser autant de plaques métalliques. La raison d'être de cette sortie sur le fossé est la présence sous la contrescarpe d'un local auquel nous ne pouvons attribuer d'autre fonction que celle de morgue, tel que le prévoit le cours de Goetschy (cfr bibliographie). Deux galeries ont été creusées sous la contrescarpe, dont une partant depuis ce local. Au vu de son amorce, cette dernière est postérieure à l'achèvement des maçonneries du local. Ces galeries, relativement longues sont laissées de roc brut et n'aboutissent nulle part. Seraient-ce des amorces de contremine ? Dans la caponnière du saillant V, les créneaux pour projecteur ont été placés à hauteur du seuil des embrasures à canon. Les margelles des créneaux de pied comportent trois pointes métalliques empêchant quiconque de l'introduire dans le fort par là. Il en est de même dans celle du saillant I et, peut-être, mais cela doit être confirmé, dans celle du saillant III. Longtemps resté à l'abandon, Château-Lambert a été acquis par un particulier en 2001. Depuis, la situation n'a pas changé, il est toujours à l'abandon. C'est une situation éminemment regrettable tant ce fort est particulier, spectaculaire, impressionnant, atypique. Chaque hiver passant le dégrade un peu plus. Ses nombreuses huisseries, dont certaines aux marquages encore très nets, se gonflent d'humidité. Les éléments métalliques se corrodent ou sont dérobés. Nous l'avons visité une première fois en juin 1998 et une seconde en octobre 2005. L'accès aux devants de la casemate en fer laminé était devenu quasi impossible de par la présence de chablis résultant de la fameuse tempête de l'hiver 1999-2000. Hormis cela c'est avec plaisir que nous avons constaté que certains volets obturateurs d'embrasure dans les caponnières y étaient encore, de même que certaines grilles d'embrasure, similaires à celles repérées au fort de Rupt-sur-Moselle. Le four à pain en revanche nous a semblé nettement moins vaillant. Signalons un danger particulier : un escalier permettait de passer de la traverse destinée à accueillir la casemate en fonte dure au casernement. Après quelques marches, cet escalier s'interrompt brusquement. Par un curieux effet d'optique cette interruption ne se distingue pas clairement. Un zeste de distraction et c'est le drame. À l'heure où nous couchons ces lignes sur le papier, soit août 2008, après avoir visité des centaines d'autres forts contemporains en France, nous placerions Château-Lambert dans le trio de tête des forts à l'abandon dont la sauvegarde est prioritaire.

Defensivvorhang der Obermosel, 1875–1877. 722 m ü. M. 439 Mann und 37 Geschütze. Genannt Fort Boufflers. Es überragt den Col des Croix, einen Pass, der Zugang zu Lure, Luxeuil und Vesoul bietet. Es liegt in der Achse des Ménil-Tals, durch das die Straße nach Cornimont verläuft. Cornimont ist ein Dorf an der Moselotte, umgeben vom Massiv des Grand Ventron, wo die neue Grenze von 1871 verlief. Der Ménil mündet unterhalb des Forts im Dorf Thillot in die Mosel. Wir haben hier ein Sperrfort. Unwillkürlich kommt einem die Idee eines Vierecks mit Kasernen in der Mitte und 360°-Artillerie in den Sinn. Château-Lambert sollte jedoch viel einzigartiger sein. Es hat eine sechseckige Form, und die Verteidigung seiner sechs Fronten wird durch drei doppelte Kaponnieren gewährleistet, die auf jeden der ungeraden Frontvorsprünge aufgepfropft sind. Bevor wir mit der Beschreibung beginnen, müssen wir bedenken, dass es sich hier um ein Fort handelt, das um ein Felsmassiv herum gebaut wurde. Dieses dient als Parados für den 360°-Artilleriekamm. Nur die Pulver-, Projektil- und Wasserkanisterlager wurden darin eingegraben, die gesamte übrige Infrastruktur ist an seiner Peripherie errichtet. Dies bedeutet auch, dass man, um von einem Punkt des Artilleriekamms zum anderen zu gelangen, nicht durch die Mitte schneiden muss. Auf dem Glacis zielt ein Verteidigungswachturm mit seinen Schießscharten auf die Zufahrtsstraße. Die Gräben wurden entfernt. Die Kontereskarpe besteht aus Reliefbögen, aber die Böschung ist stellenweise aus Felsgestein. Wenn man über den überdachten Gehweg, der über die Kontereskarpe führt, um das Fort herumgeht, erkennt man, dass einige Hänge des Glacis aus Geröll bestehen. Die Größe dieser Steine und ihre Kantigkeit lassen darauf schließen, dass es sich um behauenen Abfall handelt, was nicht unmöglich ist. Auf jeden Fall haben wir hier ein ernstzunehmendes Hindernis für den Vormarsch eines potenziellen Angreifers. Der Eingang zum Fort, der keinerlei nennenswerte Kunstfertigkeit aufweist, öffnet sich in der Nähe des Frontbogens I. Unter dem Vorbau befindet sich eine Rollbrücke mit seitlicher Öffnung vor einem zweiflügeligen Schiebetor. Der Rückzugsraum der Brücke beherbergt auch Waschbecken mit einem hoch angebrachten Wassertank. Hinter dem Schiebetor, links, befinden sich die Disziplinarräume. Letztere haben ihre Türrahmen, Riegel, Bolzen, Schlösser usw. behalten. In diesem Eingangstunnel bietet ein Schacht direkten Zugang zu dem Schacht, der dem Kaponnier des Frontbogens I dient. Der Tunnel öffnet sich gegenüber dem Felsmassiv, von dem er nur durch einen wenige Meter langen schmalen Hof getrennt ist. Gegenüber dem Ausgang ermöglicht eine Mausetreppe den Aufstieg zur Wallstraße. Unter der Mausetreppe, gekrönt von einer Kartusche mit der Jahreszahl 1890, befindet sich einer der beiden Zugänge zum Felsmagazin. Auf der rechten Seite führen Stufen zu einer Zisterne. Auf der linken Seite schließlich erreicht man, unter einem ebenso imposanten wie eindrucksvollen Bogen hindurch, die Kaserne. Diese erstreckt sich auf einer Ebene über sechs Joche, die an die Front I-II grenzen, fünf weitere an die Front II-III und schließlich die letzten zwei an die Front III-IV. Dies sind nicht nur Kasernen, sondern auch Lager, Umschlagplätze usw. Zahlreiche Türrahmen sind noch vorhanden und ihre Vielfalt, insbesondere auf Höhe der Trennwände zum hinteren Verkehrskorridor, verdient es, hervorgehoben zu werden. Hinter den letzten beiden Jochen beginnt eine ansteigende Rampe, die zur Wallstraße auf Höhe des Frontvorsprungs IV führt. Da der verfügbare Platz begrenzt war, musste ein Artilleriegeschütz, das an die Front III-IV gebracht werden sollte, den gesamten Grat umrunden, bevor es seinen Standort erreichte. Wie Sie sicher verstanden haben, handelt es sich um ein Kavalierfort. Letztere besteht aus etwa fünfzehn Traversen, von denen sieben verankert sind, einige im Felsmassiv, andere in einem Erdwall, der die Senkrechte der Kaserne überragt. Wenn die Zugangsschächte zu den Kaponnieren der Frontvorsprünge I und III auf der Höhe dieser Kaserne beginnen, beginnt der der Kaponniere von Frontvorsprung V neben der verankerten Traverse dieses Frontvorsprungs. Diese gleiche Verankerung enthält unter dem Felsmassiv ein atypisches Pulvermagazin. Seine hintere Trennwand ist dünn, was das Ausladen seiner beiden Laternenzinken begrenzt. Diese Zinnen sind sehr niedrig angebracht und mit 8 mm dicken Fenstern ausgestattet. Die Traversen der Schutzhütten haben im Allgemeinen ihre inneren Trennwände behalten und einige haben noch ihre Flügeltüren oder sogar ihren abgeschnittenen Schornstein aus Gusseisen. Die äußerste rechte Traverse der Front III-IV beherbergt den optischen Posten. Letzterer hat nur eine Zinne, die auf den Servance-Ballon gerichtet ist. Die beiden hohlen Traversen der Front II-III fallen auf. Die Kasematte, die dem Vorsprung II am nächsten liegt, sollte eine Kasematte aus Hartgusseisen erhalten, die jedoch nie eingebaut wurde. Der rechte Nachbar hingegen hat seine Kasematte aus Walzeisen erhalten, die letzte der vier jemals gebauten Kasematten. Sie allein verdient es, unter Denkmalschutz gestellt zu werden. Besondere Aufmerksamkeit verdient auch das Hauptpulvermagazin. Es ist unter dem Fels gegraben und liegt gegenüber der Kasernenbucht unter der Traverse, die für eine Kasematte aus Hartgusseisen vorgesehen war. Sein rechter Schacht dient als zweiter Zugang zum Felsmagazin von 1890, dessen Räumlichkeiten weit hinter dem Lampenraum liegen. Die Eingangshalle dieses Magazins weist einen Lampenschacht auf, dessen Ausbuchtung völlig unproportional zum üblichen Bild ist. Seine rosa Sandsteinverkleidung mit gewölbtem Oberteil unterstreicht seine Besonderheit, ganz zu schweigen von der Tatsache, dass er nur einen Meter hoch ist. Der Lagerraum ist spitzbogig, und seine Wände sind mit einer leichten Trennwand verkleidet, die mit einer Beschichtung, Gips oder Zement bedeckt ist. Wo solche Verdoppelungen vorkommen, werden sie durch aus den Gewölben ragende Zinnen gestützt (Saint-Agnant, Liouville usw.). Hier sind es zahlreiche etwa dreißig Zentimeter lange Rundstäbe aus Kupfer, Bronze oder Messing, die durch einen Ring aus demselben Metall geführt werden und das Gewölbe halten. Uns ist kein anderes Beispiel hierfür bekannt. Die Feuerwerksnischen im Felsmagazin zeigen die Abdrücke der dort gelagerten 120-mm-Granatensockel. Am Vorabend des Ersten Weltkriegs setzte sich die Bewaffnung des Forts wie folgt zusammen: 4 x 155 L (mit je 700 Schuss); 6 x 120 L (darunter einer in der Kasematte aus Walzeisen, ebenfalls mit je 700 Schuss); 10 x 90 mm (600 Schuss); 6 x 12 Verschlussgeschütze (150 Schuss); 6 Revolverkanonen (1500 Schuss); 4 Glattrohrmörser (300 Schuss), zwei Maschinengewehrsektionen auf Walllafetten und zwei weitere auf Dreifüßen. Die Besonderheiten dieses ungewöhnlichen Forts enden hier nicht. Die flankierende Galerie der Steilwand, die die Schießscharten gegenüber dem Frontbogen IV der Doppelkaponne von Frontbogen III schützt, enthält einen Ausgang. Dieser besteht aus einer Mauerwerksmasse, deren Dach drei parallele Rillen aufweist, in die man wie Schlösser beliebig viele Metallplatten schieben konnte. Der Grund für diesen Ausgang zum Graben ist das Vorhandensein eines Raums unter der Kontereskarpe, dem wir keine andere Funktion zuschreiben können als die eines Leichenschauhauses, wie es in Goetschys Kurs vorgesehen war (siehe Bibliographie). Unter der Kontereskarpe wurden zwei Galerien gegraben, von denen eine von diesem Raum ausgeht. In Anbetracht ihres Beginns ist letzterer später als die Fertigstellung des Mauerwerks des Raums. Diese relativ langen Galerien bestehen aus rauem Fels und enden nirgendwo. Könnten es sich um Anfänge von Gegenminen handeln? In der Kaponniere von Frontbogen V wurden die Schießscharten für Suchscheinwerfer auf der Höhe der Schwelle der Geschützschießscharten angebracht. Die Kanten der Schießscharten sind mit drei Metallspitzen versehen, die verhindern, dass von dort aus jemand in das Fort gelangt. Dasselbe gilt für Frontbogen I und vielleicht, aber das muss bestätigt werden, auch für Frontbogen III. Das lange verlassene Château-Lambert wurde 2001 von einer Privatperson erworben. Seitdem hat sich der Zustand nicht geändert, es ist immer noch verlassen. Dies ist äußerst bedauerlich, da dieses Fort etwas Besonderes, Spektakuläres, Eindrucksvolles und Untypisches ist. Jeder Winter setzt ihm mehr zu. Die vielen Tür- und Fensterrahmen, von denen einige noch sehr deutliche Markierungen aufweisen, quellen durch die Feuchtigkeit auf. Die Metallelemente korrodieren oder werden gestohlen. Wir besuchten es zum ersten Mal im Juni 1998 und ein zweites Mal im Oktober 2005. Der Zugang zur Vorderseite der Kasematte aus Walzeisen war aufgrund des Windschlags infolge des berühmten Sturms im Winter 1999/2000 fast unmöglich geworden. Abgesehen davon stellten wir mit Freude fest, dass einige der Schießschartenläden der Kaponnieren noch vorhanden waren, ebenso wie einige Schießschartengitter, ähnlich denen im Fort von Rupt-sur-Moselle. Der Brotofen hingegen schien weit weniger robust. Wir sollten auf eine besondere Gefahr hinweisen: Eine Treppe ermöglichte den Zugang vom Querbalken, der für die Kasematte aus hartem Gusseisen vorgesehen war, zu den Baracken. Nach wenigen Stufen endet diese Treppe abrupt. Durch einen merkwürdigen optischen Effekt ist diese Unterbrechung nicht deutlich zu erkennen. Ein Hauch von Ablenkung und es ist eine Katastrophe. Als wir diese Zeilen im August 2008 schrieben, zählten wir Château-Lambert nach dem Besuch Hunderter anderer zeitgenössischer Forts in Frankreich zu den drei wichtigsten verlassenen Forts, deren Erhaltung Priorität hat.

Verdedigingsgordijn van de Boven-Moezel, 1875-1877. 722 m/alt. 439 manschappen en 37 kanonnen. Fort Boufflers genaamd. Het domineert de Col des Croix, een pas die toegang biedt tot Lure, Luxeuil en Vesoul. Het ligt in de as van de vallei van de Menil-beek, die wordt ingenomen door de weg naar Cornimont. Cornimont is een dorp gelegen aan de Moselotte en wordt gesteund door het massief van de Grand Ventron, waar de nieuwe grens van 1871 liep. De Menil-beek mondt uit in de Moezel, beneden het fort, in het dorp Thillot. We hebben hier een stopfort. Automatisch komt het idee van een vierhoek met kazernes in het midden en artillerie met 360° actieradius in gedachten. Château-Lambert is bedoeld om veel unieker te zijn dan dat. Het heeft een zeshoekige vorm en de verdediging van de zes fronten wordt gewaarborgd door drie dubbele caponnières, die op elk van de oneven saillanten zijn aangebracht. Voordat we met een beschrijving beginnen, is het noodzakelijk om in gedachten te houden dat we hier te maken hebben met een fort gebouwd rond een rotsmassief. Dit dient als een parados voor de 360° van de artillerierug. Alleen de opslagplaatsen voor kruit, projectielen en waterbussen zijn erin gegraven, de rest van de infrastructuur bevindt zich aan de rand ervan. Dit betekent ook dat er geen sprake is van het doorsnijden van het centrum om van het ene punt naar het andere op de artillerierug te komen. Op het glacis richt een verdedigingswachthuis zijn schietgaten voor geweren op de toegangsweg. De greppels zijn verwijderd. De contrescarp is in reliëfbogen, maar de helling is op sommige plaatsen van rots gemaakt. Als je rond het fort loopt via de overdekte loopbrug die over de contrescarp loopt, merk je dat sommige hellingen van het glacis uit puin bestaan. De grootte van deze stenen en hun hoekigheid suggereren dat het om afgezaagde stukken gaat, wat niet onmogelijk is. Hoe dan ook, we hebben hier te maken met een ernstig obstakel voor een potentiële aanvaller. De ingang van het fort, zonder enige noemenswaardige kunstgreep, opent nabij saillant I. Onder de veranda gaat een rolbrug met een zijwaarts openende opening vooraf aan een schuifdeur met twee vleugels. De terugtrekruimte van de brug herbergt ook wastafels met een watertank die hoog geplaatst is. Voorbij de schuifdeur, aan de linkerkant, bevinden zich de disciplinaire ruimtes. Deze laatste hebben hun deurkozijnen, grendels, grendels, sloten, enz. behouden. In deze ingangstunnel geeft een schacht directe toegang tot de schacht die de caponnière van saillant I bedient. De tunnel opent zich tegenover het rotsmassief waarvan hij slechts door een smalle binnenplaats van enkele meters gescheiden is. Tegenover de uitgang leidt een muisstap omhoog naar de walstraat. Onder de muisstap, bekroond met een cartouche met het jaartal 1890, bevindt zich een van de twee toegangen tot het gesteentemagazijn. Rechts geven trappen toegang tot een waterreservoir. Ten slotte, links, onder een even imposante als indrukwekkende boog door, bereikt u de kazerne. Deze laatste omvat, op één niveau, zes traveeën die grenzen aan front I-II, vijf andere aan front II-III en ten slotte twee laatste aan front III-IV. Dit zijn niet alle kazernes, er zijn magazijnen, goederenbehandeling, … Een groot aantal deurposten is nog aanwezig en hun verscheidenheid, met name ter hoogte van de schotten die uitkijken op de achterste circulatiegang, verdient zeker aandacht. Voorbij de laatste twee traveeën begint een oplopende helling die naar de walstraat leidt ter hoogte van saillant IV. Omdat de beschikbare ruimte beperkt was, moest een artilleriestuk dat naar front III-IV moest worden gebracht, een volledige omloop om de heuvelrug maken voordat het zijn locatie bereikte. Zoals u zult begrijpen, hebben we te maken met een cavalierfort. Dit laatste bestaat uit ongeveer vijftien traveeën, waarvan er zeven geworteld zijn, sommige in de rotsmassa, andere in een aarden wal die de verticale lijn van de kazerne overstijgt. Als de toegangsschachten tot de caponnières van de salienten I en III beginnen op het niveau van deze kazerne, begint die van de caponnière van de salient V naast de gewortelde traverse van deze salient. Dezezelfde worteling omvat, onder het rotsmassief, een atypisch kruitmagazijn. De achterste wand is dun, wat de uitwaaiering van de twee lampkantelen beperkt, kantelen die zeer laag geplaatst zijn en voorzien zijn van 8 mm dikke ramen. De traverses van de schuilplaatsen hebben over het algemeen hun interne schotten behouden en sommige hebben nog steeds hun scharnierende deuren of zelfs hun afgeknotte gietijzeren schoorsteen. De meest rechtse traverse van front III-IV herbergt de optische paal. Deze laatste heeft slechts één kanteel, gericht op de Servance-ballon. De twee holle traverses van front II-III trekken de aandacht. De traverse die het dichtst bij salient II ligt, was gepland om een harde gietijzeren kazemat te ontvangen, een kazemat die nooit geïnstalleerd werd. De buurman rechts heeft echter zijn gewalste ijzeren kazemat bewaard, de laatste van de vier overgebleven exemplaren. Alleen deze verdient een monumentenstatus. Ook het belangrijkste kruitmagazijn verdient bijzondere aandacht. Het is uitgegraven onder de rotsmassa en kijkt uit op de kazernebaai onder de traverse die bestemd was voor een kazemat van hard gietijzer. De rechterschacht dient als tweede toegang tot het kruitmagazijn uit 1890, waarvan de ruimte zich ver voorbij de lampenkamer bevindt. De entreehal van dit magazijn heeft een lampenkantel met een flare die volledig buiten proportie is met wat men gewoonlijk aantreft. De bekleding van roze zandsteen met een gewelfd bovendeel accentueert de bijzonderheid, om nog maar te zwijgen van het feit dat het slechts een meter hoog is. De opslagruimte is spitsboogvormig en de wanden zijn bekleed met een lichte wand bedekt met een coating, pleisterwerk of cement. Wanneer dergelijke verdubbelingen worden aangetroffen, worden ze ondersteund door kantelen die uit de gewelven steken (Saint-Agnant, Liouville, enz.). Hier zijn talloze ronde staven van koper, brons of messing, ongeveer dertig centimeter lang, door een ring van hetzelfde metaal gestoken die het gewelf ondersteunt. We kennen geen enkel ander voorbeeld hiervan. De vuurwerknissen in het stenen magazijn tonen de afdrukken van de 120 mm granaathouders die daar opgeslagen lagen. Aan de vooravond van de Eerste Wereldoorlog was de bewapening van het fort als volgt samengesteld: 4 x 155 L (voorzien van 700 patronen per stuk); 6 x 120 L (waarvan één in de kazemat van gewalst ijzer, eveneens voorzien van 700 patronen per stuk); 10 x 90 mm (600 patronen per stuk); 6 x 12 sluitstukken (150 patronen per stuk); 6 revolverkanonnen (1500 patronen per stuk); 4 gladde mortieren (300 patronen per stuk), twee machinegeweersecties op walsbevestigingen en twee andere op driepoten. De specifieke kenmerken van dit ongewone fort houden hier niet op. De flankerende galerij van de steile helling die de schietgaten beschermt tegenover saillant IV van de dubbele caponnière van saillant III, omvat een uitgang. Deze bestaat uit een metselwerkmassa waarvan het dak drie parallelle gleuven heeft waarin, als sloten, evenveel metalen platen geschoven konden worden. De reden voor deze uitgang naar de gracht is de aanwezigheid onder de contrescarp van een ruimte waaraan we geen andere functie kunnen toeschrijven dan die van lijkenhuis, zoals voorzien in Goetschy's cursus (zie bibliografie). Onder de contrescarp werden twee galerijen gegraven, waarvan er één vanuit deze ruimte begint. Gezien het begin ervan, dateert deze laatste van later datum dan de voltooiing van het metselwerk van de ruimte. Deze galerijen, relatief lang, zijn overgebleven van ruwe rots en eindigen nergens. Zouden dit tegenmijnaanzetten kunnen zijn? In de caponnière van saillant V werden de zoeklichtkantelen geplaatst ter hoogte van de drempel van de kanonschietgaten. De randen van de voetkantelen zijn voorzien van drie metalen pinnen om te voorkomen dat iemand van daaruit het fort binnendringt. Hetzelfde geldt voor salient I en, misschien, maar dit moet bevestigd worden, ook voor salient III. Château-Lambert, dat al lang verlaten was, werd in 2001 door een particulier verworven. Sindsdien is de situatie niet veranderd, het is nog steeds verlaten. Dit is een zeer betreurenswaardige situatie, want dit fort is bijzonder, spectaculair, indrukwekkend, atypisch. Elke winter die voorbijgaat, degradeert het een beetje meer. De vele deur- en raamkozijnen, waarvan sommige nog zeer duidelijke markeringen vertonen, zwellen op door de vochtigheid. De metalen elementen corroderen of worden gestolen. We bezochten het voor het eerst in juni 1998 en een tweede keer in oktober 2005. De toegang tot de voorkant van de gewalste ijzeren kazemat was bijna onmogelijk geworden door de aanwezigheid van windval als gevolg van de beroemde storm van de winter van 1999-2000. Afgezien daarvan waren we blij te zien dat sommige schietgatluiken in de caponnières nog steeds aanwezig waren, evenals enkele schietgatroosters, vergelijkbaar met die in het fort van Rupt-sur-Moselle. De broodoven leek daarentegen veel minder robuust. We moeten wijzen op een bijzonder gevaar: een trap gaf toegang vanaf de dwarsbalk die bedoeld was om de harde gietijzeren kazemat naar de kazerne te brengen. Na een paar treden stopt deze trap abrupt. Door een merkwaardig optisch effect is deze onderbreking niet te onderscheiden. Niet duidelijk. Een vleugje afleiding en het is een ramp. Op het moment dat we deze regels schrijven, in augustus 2008, na honderden andere hedendaagse forten in Frankrijk te hebben bezocht, zouden we Château-Lambert plaatsen in de top drie van verlaten forten waarvan het behoud een prioriteit is.

Defensive Curtain of the Upper Moselle, 1875-1877. 722 m/alt. 439 men and 37 guns. Called Fort Boufflers. It dominates the Col des Croix, a pass providing access to Lure, Luxeuil and Vesoul. It is located in the axis of the valley of the Menil stream, which is taken by the Cornimont road. Cornimont is a village located on the Moselotte and backed by the Grand Ventron massif, where the new border of 1871 passed. The Menil stream flows into the Moselle, below the fort, in the village of Thillot. We have here a stopping fort. Automatically, the idea of a quadrilateral with barracks in the center and artillery with 360° action comes to mind. Château-Lambert is intended to be much more unique than that. It has a hexagonal shape and the defense of its six fronts is ensured by three double caponiers grafted onto each of the odd salients. Before starting a description, it is necessary to bear in mind that we have here a fort built around a rocky massif. This serves as a parados for the 360° of the artillery ridge. Only the powder, projectile and water canister stores were dug into it, all the rest of the infrastructure is established on its periphery. This also implies that to go from one point to another of the artillery ridge, there is no question of cutting through the center. On the glacis, a defensive guardhouse aims its rifle firing loopholes at the access road. The ditches have been removed. The counterscarp is in relief arches, but the escarpment is in places made of rock in place. Walking around the fort via the covered walkway that runs over the counterscarp, one realizes that some of the slopes of the glacis are made up of scree. The size of these stones, their angularity, suggest they are cut waste, which is not impossible. In any case, we have here a serious obstacle to the progress of a potential attacker. The entrance to the fort, devoid of any artifice worth mentioning, opens near salient I. Under the porch, a rolling bridge with a side-opening opening precedes a sliding door with two leaves. The bridge withdrawal room also houses washbasins with a water tank placed high up. Beyond the sliding door, on the left, are the disciplinary premises. The latter have retained their door frames, bars, bolts, locks, etc. In this entrance tunnel, a shaft provides direct access to the one serving the caponier of salient I. The tunnel opens out facing the rocky massif from which it is separated only by a few meters of a narrow courtyard. Opposite the outlet, a mouse step allows you to go up to the rampart street. Under the mouse step, topped with a cartouche indicating 1890, is one of the two accesses to the rock magazine. On the right, steps provide access to a cistern. Finally, on the left, passing under an arch as imposing as it is impressive, you reach the barracks. The latter aligns, on a single level, six bays backing onto front I-II, five others backing onto front II-III and finally two last backing onto front III-IV. These are not all barracks, there are stores, handling, … A great many door frames are still in place and their variety, particularly at the level of the partitions facing the rear circulation corridor, certainly deserves to be highlighted. Beyond the last two bays, an ascending ramp begins leading to the rampart street at the height of salient IV. The available space being limited, an artillery piece to be brought to front III-IV had to make a complete circuit of the ridge before reaching its location. As you will have understood, we are dealing with a cavalier fort. The latter comprises about fifteen traverses, seven of which are rooted, some in the rock mass, others in an earth embankment surmounting the vertical of the barracks. If the access shafts to the caponiers of salients I and III begin at the level of this barracks, that of the caponier of salient V begins alongside the rooted traverse of this salient. This same rooting includes, under the rocky massif, an atypical powder magazine. Its back partition is of little thickness, which limits the flaring of its two lamp battlements, battlements placed very low and equipped with 8 mm thick windows. The shelter traverses have generally retained their internal partitions and some still have their hinged doors or even their truncated cast iron chimney. The rightmost traverse of front III-IV houses the optical post. The latter has only one battlement, aimed at the Servance balloon. The two hollow traverses of front II-III attract attention. The one closest to salient II was planned to receive a hard cast iron casemate, a casemate which was never installed. Its neighbor to the right, however, has preserved its rolled iron casemate, the last of the four examples ever built that have survived. It alone deserves to be listed as a historical heritage site. The main powder magazine also deserves special attention. Dug under the rock mass, it faces the barracks bay located under the traverse intended for a hard cast iron casemate. Its right-hand side shaft serves as a second access to the 1890 rock magazine, the premises of which are well beyond the lamp room. The entrance hall to this magazine features a lamp crenel with a flare completely out of proportion to what is usually encountered. Its pink sandstone facing with a vaulted upper part accentuates its particularity, not to mention the fact that it is located only one meter high. The storage room is ogival and its walls are lined with a light partition covered with a coating, plaster or cement. When such doublings are encountered, they are supported by merlons projecting from the vaults (Saint-Agnant, Liouville, etc.). Here, it is numerous round bars of copper, bronze or brass, about thirty centimeters long, passed through a ring of the same metal which hold the vault. We do not know of any other example of this. The fireworks niches in the rock magazine show the imprints of the 120 mm shell bases which were stored there. On the eve of the Great War, the fort's armament was composed as follows: 4 x 155 L (supplied with 700 rounds/piece); 6 x 120 L (including one in the casemate in rolled iron and also supplied with 700 rounds/piece); 10 x 90 mm (600 rounds/piece); 6 x 12 breech (150 rounds/piece); 6 revolver cannons (1500 rounds/piece); 4 smoothbore mortars (300 rounds/piece), two machine gun sections on rampart mounts and two others on tripods. The specificities of this unusual fort do not stop there. The flanking gallery of the scarp protecting the embrasures facing salient IV of the double caponier of salient III includes an exit. This is made up of a mass of masonry whose roof has three parallel grooves in which, like locks, one could slide as many metal plates. The reason for this exit onto the ditch is the presence under the counterscarp of a room to which we can attribute no other function than that of a morgue, as provided for in Goetschy's course (see bibliography). Two galleries were dug under the counterscarp, one of which starts from this room. In view of its beginning, the latter is later than the completion of the masonry of the room. These galleries, relatively long, are left of rough rock and end nowhere. Could they be countermine beginnings? In the caponier of salient V, the searchlight crenels were placed at the height of the threshold of the gun embrasures. The edges of the foot crenels have three metal spikes preventing anyone from introducing it into the fort from there. It is the same in that of salient I and, perhaps, but this must be confirmed, in that of salient III. Long abandoned, Château-Lambert was acquired by a private individual in 2001. Since then, the situation has not changed, it is still abandoned. This is an eminently regrettable situation as this fort is special, spectacular, impressive, atypical. Each passing winter degrades it a little more. Its many The door and window frames, some of which still have very clear markings, are swelling with humidity. The metal elements are corroding or are being stolen. We visited it for the first time in June 1998 and a second time in October 2005. Access to the front of the rolled iron casemate had become almost impossible due to the presence of windfall resulting from the famous storm of the winter of 1999-2000. Apart from that, we were pleased to see that some of the embrasure shutters in the caponiers were still there, as were some embrasure grilles, similar to those seen at the fort of Rupt-sur-Moselle. The bread oven, on the other hand, seemed much less robust. We should point out a particular danger: a staircase allowed access from the crosspiece intended to accommodate the hard cast iron casemate to the barracks. After a few steps, this staircase stops abruptly. By a curious optical effect, this interruption is not distinguishable Not clearly. A hint of distraction and it's a disaster. At the time we are writing these lines, in August 2008, after having visited hundreds of other contemporary forts in France, we would place Château-Lambert in the top three abandoned forts whose preservation is a priority.

Obranná clona Horní Mosely, 1875-1877. 722 m/n.m. 439 mužů a 37 děl. Nazývaná Fort Boufflers. Dominuje Col des Croix, průsmyku poskytujícím přístup do Lure, Luxeuil a Vesoul. Nachází se v ose údolí potoka Menil, kterým vede silnice Cornimont. Cornimont je vesnice ležící na Moselotte a lemovaná masivem Grand Ventron, kudy procházela nová hranice z roku 1871. Potok Menil se vlévá do Mosely pod pevností, ve vesnici Thillot. Máme zde zastávkovou pevnost. Automaticky se vybaví myšlenka čtyřúhelníku s kasárnami uprostřed a dělostřelectvem s 360° akcí. Château-Lambert má být mnohem unikátnější. Má šestiúhelníkový tvar a obranu jeho šesti front zajišťují tři dvojité kaponiry naroubované na každém z lichých výběžků. Než začneme s popisem, je nutné mít na paměti, že se jedná o pevnost vybudovanou kolem skalnatého masivu. Ta slouží jako vyhlídka pro 360° dělostřelecký hřeben. V ní byly vykopány pouze sklady prachu, projektilů a vodních kanystrů, veškerá zbytek infrastruktury je zřízena na jejím okraji. Z toho také vyplývá, že pro přechod z jednoho bodu dělostřeleckého hřebene do druhého není nutné prořezávat střed. Na svahu míří obranná strážnice svými střílnami pro střelbu na přístupovou cestu. Příkopy byly odstraněny. Protisráz je v reliéfních obloucích, ale sráz je místy vytvořen ze skály. Při procházce kolem pevnosti po kryté chodbě, která vede přes protisráz, si člověk uvědomí, že některé svahy svahu jsou tvořeny sutí. Velikost těchto kamenů a jejich hranatost naznačují, že se jedná o vytesaný odpad, což není nemožné. V každém případě zde máme vážnou překážku pro postup potenciálního útočníka. Vchod do pevnosti, prostý jakéhokoli umělého díla, které by stálo za zmínku, se otevírá poblíž výběžku I. Pod verandou vede rolovací most s bočním otevíracím otvorem, který předchází posuvným dveřím se dvěma křídly. V místnosti pro ústup na mostě se nacházejí také umyvadla s vysoko umístěnou vodní nádrží. Za posuvnými dveřmi se nalevo nacházejí disciplinární prostory. Ty si zachovaly zárubně, mříže, závory, zámky atd. V tomto vstupním tunelu poskytuje šachta přímý přístup do prostor sloužících kaponiře výběžku I. Tunel se otevírá směrem ke skalnímu masivu, od kterého je oddělen jen několika metry úzkého nádvoří. Naproti výstupu vede myší schod, který umožňuje vystoupit na hradební ulici. Pod myším schodem, zakončeným kartuší s rokem 1890, se nachází jeden ze dvou přístupů do skalního skladu. Vpravo schody umožňují přístup k cisterně. Konečně vlevo, pod impozantním a úchvatným obloukem, se dostanete do kasáren. Ten druhý zahrnuje na jedné úrovni šest polí směřujících k frontě I-II, pět dalších směřujících k frontě II-III a nakonec dvě poslední směřující k frontě III-IV. Nejedná se jen o kasárna, jsou zde sklady, manipulační prostory… Na místě je stále mnoho zárubní a jejich rozmanitost, zejména na úrovni příček směřujících do zadní cirkulační chodby, si jistě zaslouží zdůraznění. Za posledními dvěma poli začíná stoupající rampa vedoucí k hradební ulici ve výšce výběžku IV. Vzhledem k omezenému prostoru muselo dělostřelectvo, které mělo být přesunuto na frontu III-IV, před dosažením svého místa provést kompletní oběh hřebene. Jak jste asi pochopili, jedná se o jezdeckou pevnost. Ta se skládá z asi patnácti traverz, z nichž sedm je zakořeněno, některé ve skalním masivu, jiné v zemním náspu převyšujícím vertikálu kasáren. Pokud přístupové šachty ke kaponirům výběžků I a III začínají na úrovni těchto kasáren, šachta kaponiru výběžku V začíná podél zakořeněné traverzy tohoto výběžku. Toto zakořenění zahrnuje pod skalním masivem atypický prachový sklad. Jeho zadní přepážka má malou tloušťku, což omezuje rozšíření jeho dvou lampových cimbuří, cimbuří umístěných velmi nízko a vybavených okny o tloušťce 8 mm. Traverzy krytů si obecně zachovaly své vnitřní přepážky a některé si stále zachovávají výklopné dveře nebo dokonce zkrácený litinový komín. V pravé traverze čela III-IV se nachází optický sloup. Ten má pouze jedno cimbuří, zaměřené na balón Servance. Pozornost přitahují dvě duté traverzy čela II-III. Ta, která je nejblíže k výběžku II, měla dostat tvrdou litinovou kasematu, která však nikdy nebyla instalována. Jeho soused napravo si však zachoval svou válcovanou železnou kasematu, poslední ze čtyř dochovaných exemplářů. Jen tato si zaslouží být zapsána na seznam historických památek. Zvláštní pozornost si zaslouží i hlavní střelnice. Je vykopána pod skalním masivem a je obrácena k kasárenské šachtě umístěné pod traverzou určenou pro tvrdou litinovou kasematu. Její pravá šachta slouží jako druhý přístup do střelnice z roku 1890, jejíž prostory se nacházejí daleko za lampovnou. Vstupní hala do této střelnice se vyznačuje lampovým zídliskem s náběhem zcela neúměrným tomu, co se obvykle nachází. Její růžové pískovcové obložení s klenutou horní částí zdůrazňuje její zvláštnost, nemluvě o tom, že se nachází pouze jeden metr vysoko. Skladiště je ostnaté a jeho stěny jsou obloženy lehkou příčkou pokrytou nátěrem, sádrou nebo cementem. Pokud se vyskytnou takové zdvojení, jsou podepřena cimbuří vyčnívajícími z kleneb (Saint-Agnant, Liouville atd.). Zde se jedná o četné kulaté tyče z mědi, bronzu nebo mosazi, dlouhé asi třicet centimetrů, provlečené prstencem ze stejného kovu, který drží klenbu. Neznáme žádný jiný příklad tohoto tvrzení. Výklenky pro ohňostroje ve skalním skladu ukazují otisky základů 120mm granátů, které zde byly uloženy. V předvečer první světové války byla výzbroj pevnosti složena následovně: 4 x 155 L (dodaných se 700 náboji/kus); 6 x 120 L (včetně jednoho v kasematě z válcovaného železa a také dodaného se 700 náboji/kus); 10 x 90 mm (600 nábojů/kus); 6 x 12 závěrových děl (150 nábojů/kus); 6 revolverových kanónů (1500 nábojů/kus); 4 hladkohlavňové minomety (300 nábojů/kus), dvě kulometné sekce na valových úchytech a dvě další na trojnožkách. Specifičnost této neobvyklé pevnosti tím nekončí. Boční galerie srázu chránící střílny směřující k výběžku IV dvojitého kaponiru výběžku III zahrnuje východ. Ten je tvořen zděnou stěnou, jejíž strop má tři rovnoběžné drážky, do kterých je možné, podobně jako zámky, zasunout libovolný počet kovových desek. Důvodem tohoto východu do příkopu je přítomnost místnosti pod kontrasrázou, které nelze připsat jinou funkci než márnici, jak je stanoveno v Goetschyho kurzu (viz bibliografie). Pod kontrasrázou byly vykopány dvě galerie, z nichž jedna začíná v této místnosti. Vzhledem k jejímu začátku je druhý jmenovaný pozdější než dokončení zdiva místnosti. Tyto galerie, relativně dlouhé, zůstaly po surové skále a nikde nekončí. Mohly by to být počátky protiminových střílen? V kaponiru výběžku V byly střílny reflektorů umístěny ve výšce prahu střílen děl. Okraje nožních střílen mají tři kovové hroty, které brání komukoli vniknout do pevnosti odtud. Stejné je to u salientu I a možná, ale to je třeba potvrdit, i u salientu III. Dlouho opuštěný zámek Château-Lambert získal v roce 2001 soukromá osoba. Od té doby se situace nezměnila, stále je opuštěný. To je nesmírně politováníhodná situace, protože tato pevnost je zvláštní, velkolepá, působivá, atypická. Každá další zima ji trochu víc degraduje. Její četné… Rámy dveří a oken, z nichž některé mají stále velmi jasné značení, bobtnají vlhkostí. Kovové prvky korodují nebo jsou kradeny. Poprvé jsme ji navštívili v červnu 1998 a podruhé v říjnu 2005. Přístup k přední části válcované železné kasematy se stal téměř nemožným kvůli přítomnosti vývratu způsobeného slavnou bouří ze zimy 1999-2000. Kromě toho nás potěšilo, že některé okenice střílen v kaponiérách stále existují, stejně jako některé mříže střílen, podobné těm, které jsme viděli na pevnosti Rupt-sur-Moselle. Pec na chléb se naproti tomu zdála mnohem méně robustní. Měli bychom upozornit na jedno zvláštní nebezpečí: schodiště umožňovalo přístup z příčky určené pro tvrdou litinovou kasematu do kasáren. Po několika schodech toto schodiště náhle končí. Zvláštním optickým efektem není toto přerušení rozeznatelné. Ne jasně. Náznak rozptýlení a je to katastrofa. V době, kdy píšeme tyto řádky, v srpnu 2008, poté, co jsme navštívili stovky dalších tehdejších pevností ve Francii, bychom Château-Lambert zařadili mezi tři nejzachovalejší opuštěné pevnosti, jejichž zachování je prioritou.