Place de Tournoux, sud-sud-est de la place, 1885-1888. 1866 m/alt. Cette batterie surveillait surtout la route venant du col de la Bonette (2715 m/alt) qui, au-delà de ce col et via Isola 20 rejoint en Italie la route du col de Larche. Cette route, qui aurait donc permis de court-circuiter le barrage de Tournoux, accusait un parcours cumulant six épingles à cheveux juste sous les vues directes et à moins de 20 m de la batterie. La mission dévolue au fort projeté à Jausiers aurait été identique, mais avec l'inconvénient d'être plus bas que la route alors que Cuguret la domine de près de 450 m. Accessoirement, la batterie pouvait repérer et contrarier d'éventuelles infiltrations d'infanterie par la vallée du torrent d'Abriès, venant du lac des Sagnes. La batterie s'inscrit dans un parallélogramme proche du rectangle dont le front de tête seul comporte une excroissance rendue nécessaire par la configuration du terrain et pourvue d'une caponnière double. Il n'y a de fossé qu'à la gorge et le long du front I-II. C'est précisément ce dernier front qui a pour contrescarpe le flanc ascendant de la montagne. Le sol de la batterie correspond là au fond du fossé, nous avons donc sur ce front une rare escarpe détachée et même, permettez-nous l'expression, certes malvenue au sens théorique du terme, plus détachée encore que celles de certains forts de Paris, de La Fère ou d'ailleurs qui, systématiquement, ont un chemin couvert commandant le plafond du fossé d'un à deux mètres. Avoir le sol de la batterie au même niveau que le fond du fossé est une configuration qui, de mémoire, ne peut s'observer qu'à la gorge du fort du Corbeau à Brest. Mais, ce qui rend ce front de Cuguret absolument unique, c'est que le chemin de ronde est placé en hauteur, les créneaux de tir se trouvant pratiquement au sommet du mur qui, aujourd'hui (05/2008), a une hauteur moyenne de l'ordre de cinq mètres. Il n'est pas inutile de préciser "aujourd'hui". En effet, nous nous sommes longuement interrogés face à ce mur qui ne comprend aucun chemin de circulation pour desservir ses créneaux. Nous avons pensé à une passerelle de bois, mais aucun creux ou support de console n'a été repéré. La partie inférieure du mur montre des arceaux de décharge. Au-dessus d'eux, un recul d'à peine 10 cm qui correspond au niveau de l'obligatoire chemin couvert et, sous la ligne des créneaux, une autre différence s'observe dans la maçonnerie, exactement comme si l'on avait rehaussé et crénelé un mur à bahut. Le propriétaire qui nous accompagnait, nous fit alors savoir, en termes mesurés, que son prédécesseur s'était distrait des années durant (il avait acquis la batterie pour 60.0 FF en 1968), en remodelant la batterie et ses extérieurs à l'aide d'engins de génie civil. Cette marotte, si elle fut bénéfique pour le tracé de la route d'accès et pour la mise à nu de l'extrados des casemates afin de les étanchéifier, se révéla tout bonnement catastrophique pour le centre de la batterie rendu extrêmement difficile à lire, sans compter les lieux où il a sapé l'escarpe en creusant dessous, ce qui rend maintenant des travaux d'urgence indispensables. À l'extérieur de l'enceinte, on longe un bâtiment en maçonneries de moellons ayant servi de casernement et possédant même un four à pain dont les parties métalliques (anciennes ?) sont signées A. TERRASSIER à TAIN - DRÔME. L'entrée de la batterie est bardée de simples pilastres et précédée d'un pont-levis à bascule en dessous récemment restauré. Le front de gorge est en pente, le saillant I se situant nettement plus haut que le saillant V. L'escarpe est percée de créneaux de tir équidistants. Une ligne de colonnes en maçonneries de moellons longe parallèlement ce mur auquel elles sont reliées par des poutrelles ; sans doute aucun amorces ou vestiges de toiture. Le périmètre est défendu par un aileron au saillant I –demi bastionnet crénelé conviendrait mieux-, une caponnière double au saillant III, à la pointe de l'excroissance susmentionnée, et une caponnière double au saillant V. Cette dernière est à ciel ouvert, donc ne peut être appelée caponnière au sens des directives de mai 1874 s'entend, mais l'analyse de ses maçonneries laisse à penser qu'une couverture de béton, comme à la batterie des Caurres, était envisagée. Le chemin couvert de l'escarpe vaut à lui seul le déplacement. Quasi intégralement traversé sur les fronts II-III, III-IV et IV-V, avec un parados de maçonneries plus haut que le mur crénelé (donc dangereux pour les défenseurs : éclats de projectiles, morceaux de pierres détachés par les balles,…), il autorise des photographies originales jouant sur la redondance des arcs des traverses et des arrière-plans grandioses. La caponnière du saillant III est le seul organe défensif ayant une véritable casemate. Son plafond de rails jointifs est surmonté d'une plate-forme avec mur à bahut. On y accède à volonté par deux escaliers se faisant face. Précision utile, la défense rapprochée était intégralement assurée par des feux de mousqueterie. L'intérieur de la batterie épouse la pente suivie par la gorge. Au risque de nous répéter, les modifications par l'ancien propriétaire ont été telles que peu de choses sont demeurées évidentes. Des murs avec arceaux de maçonneries pleins ont été évidés, d'autres jadis invisibles sont désormais à nu, les reliefs ont été aplanis, les locaux débarrassés de leurs terres de couverture,… Nous savions par la bibliographie qu'après modernisation, deux canons prirent place sous casemate(s). Deux casemates ou casemate double ? Même avec un plan nous avons hésité et hésitons encore entre deux bâtiments, tous deux faisant face au sud-ouest. Première option : le bâtiment haut dont l'ancien propriétaire avait fait sa salle de séjour, évidant un mur de flanc pour avoir une vue sur les côtes d'Abriès et bénéficier -à raison- de la chaleur du soleil matinal. La casemate double tirait donc perpendiculairement à l'entrée de la batterie, par dessus une casemate logement maintenant transformée avec deux portes cochères et ayant son mur de flanc pareillement évidé ! C'était le tracé en épingles à cheveux de l'actuelle D 64 qui constituait son objectif. Seconde option : le bâtiment bas ou casemate logement inférieure. Orientée de même manière, elle présentait l'avantage de pouvoir pratiquer un tir en site négatif alors que sa présence empêchait le bâtiment haut d'en faire autant. Troisième option : le bâtiment haut et le bâtiment bas constituaient chacun une casemate de tir mais alors orientées au sud-est ce qui expliquerait l'évidement de leur mur de flanc. Nous ne sommes pas très enclins à accorder du crédit à ce cas de figure car une action dans cette direction n'aurait pu que s'exercer, fort peu utilement, dans la vallée du torrent d'Abriès laquelle s'efface rapidement derrière une courbe, ou alors, sur une portion de la D 64, en amont des six épingles, mais le sommet des Meyries (1812 m/alt) eût constitué un écran bien gênant. L'unique plan que nous avons pu consulter, daté du 15 avril 1941, indique clairement que la première option est la bonne. Mais ce plan est-il correctement légendé ? En l'absence d'autres archives, nous n'en démordrons pas, le doute subsiste. Avant l'aménagement de cette casemate double, la batterie comptait dans son armement (que nous n'avons pu quantifier) des canons de 95 c. Aujourd'hui, aucune plate-forme de tir ne peut plus être distinguée. Toutefois, sur base du même plan de 1941, nous pensons qu'il existait deux terrasses susceptibles de leur avoir servi de pas de tir. La première, incluant la toiture de la casemate logement inférieure, immédiatement en avant de la casemate living, cette dernière étant même, à l'époque et sous toutes réserves, la remise des canons. Ce qui nous autorise cette hypothèse est le fait que les embrasures ne sont nullement rétrécies comme le sont d'ordinaires de tels organes (à moins que l'ancien propriétaire…?). Aussi, en sommes-nous arrivés à la déduction que plutôt qu'une réelle construction ou modernisation, l'aménagement de cette casemate n'aura guère représenté qu'une modification de portes déjà existantes. La seconde position de tir est plus difficile à cerner et ne pourra recevoir confirmation ou infirmation qu'après la découverte d'un plan des dessus. Elle ne pouvait, au mieux que recevoir un canon face au sud-est (tout contre la casemate logement) et un voire deux autres à la droite (lorsqu'on lui fait face) de la traverse-abri proche du saillant V et braqués au sud-ouest, sur la fameuse D 64 en sa partie comprise entre 14 et 1250 m/alt. La traverse-abri en question donne accès à un petit magasin sous roc. Ce magasin comprend un local de stockage peu ou prou carré de 3,5 m de côté, ayant conservé son parapluie de tôles ondulées et accessible via une galerie en pente descendante sur laquelle donnent deux niches à artifices assez basses et ayant encore leur portes de bois. Les autres locaux se limitent à un magasin aux vivres, une cuisine et, très probablement, une seconde casemate logement en arrière des supposées casemates à canon. On l'aura compris, Cuguret nous aura vu la quitter avec plus de questions qu'en y entrant. Nous aurions souhaité pouvoir être plus affirmatifs, ce qui eût sans conteste aidé son aussi ardent à la tâche que sympathique néo propriétaire (depuis novembre 24). L'honnêteté intellectuelle nous impose les réserves émises. Nous espérons que ces doutes seront levés au plus vite par la découverte de documents –un seul plan suffirait- qui trancheront définitivement la question. La batterie est donc toujours un terrain privé mais le propriétaire la fait volontiers visiter aux randonneurs qui en émettent le souhait.

Festung von Tournoux, süd-süd-östlich der Festung, 1885-1888. 1866 M ü M. Diese Batterie überwachte besonders die Straße vom Col de la Bonette (2715 M ü M), die jenseits dieses Passes und via Isola 20 in Italien zur Straße des Col de Larche führt. Diese Straße, die es erlaubt hätte, die Sperre von Tournoux zu umgehen, wies eine Strecke mit sechs Haarnadelkurven direkt unter direkter Sicht und weniger als 20 m von der Batterie entfernt auf. Die Aufgabe, die der projektierten Festung in Jausiers zugedacht war, wäre identisch gewesen, aber mit dem Nachteil, niedriger als die Straße zu sein, während Cuguret sie um fast 450 m überragt. Nebenbei konnte die Batterie eventuelle Infanterieinfiltrationen durch das Tal des Torrents d'Abriès, kommend vom Lac des Sagnes, erkennen und behindern. Die Batterie ist in ein Parallelogramm nahe einem Rechteck eingeschrieben, dessen Stirnfront allein einen Auswuchs aufweist, der durch die Geländekonfiguration notwendig wurde und mit einer Doppelkaponiere versehen ist. Es gibt nur einen Graben an der Kehle und entlang der Front I-II. Genau diese letztere Front hat zur Kontereskarpe den ansteigenden Flanken des Berges. Der Boden der Batterie entspricht dort dem Grabengrund, wir haben also an dieser Front eine seltene abgesetzte Eskarpe und sogar, erlauben Sie uns den Ausdruck, gewiss unerwünscht im theoretischen Sinne des Begriffs, noch abgesetzter als jene einiger Forts von Paris, von La Fère oder anderswo, die systematisch einen gedeckten Weg haben, der die Grabendecke um ein bis zwei Meter beherrscht. Den Boden der Batterie auf demselben Niveau wie den Grabengrund zu haben, ist eine Konfiguration, die sich meines Wissens nur an der Kehle des Fort du Corbeau in Brest beobachten lässt. Aber, was diese Front von Cuguret absolut einzigartig macht, ist, dass der Wehrgang in der Höhe platziert ist, die Schießscharten sich praktisch an der Spitze der Mauer befinden, die heute (05/2008) eine durchschnittliche Höhe in der Größenordnung von fünf Metern hat. Es ist nicht unnütz, "heute" zu präzisieren. In der Tat haben wir uns lange vor dieser Mauer befragt, die keinen Zirkulationsweg zur Bedienung ihrer Schießscharten umfasst. Wir dachten an einen Holzsteg, aber keine Aussparung oder Konsolenstütze wurde festgestellt. Der untere Teil der Mauer zeigt Entlastungsbögen. Über ihnen, ein Rückzug von kaum 10 cm, der dem Niveau des obligatorischen gedeckten Weges entspricht und, unter der Linie der Schießscharten, beobachtet man einen weiteren Unterschied im Mauerwerk, genau als ob man eine Brustwehrmauer erhöht und mit Zinnen versehen hätte. Der Eigentümer, der uns begleitete, teilte uns dann in gemessenen Worten mit, dass sein Vorgänger sich jahrelang (er hatte die Batterie 1968 für 60.0 FF erworben) damit vergnügt hatte, die Batterie und ihre Außenseiten mit Hilfe von Tiefbaumaschinen umzugestalten. Diese Marotte, wenn sie auch vorteilhaft für den Verlauf der Zufahrtsstraße und für die Freilegung der Außenseiten der Kasematten zu deren Abdichtung war, erwies sich schlicht katastrophal für das Zentrum der Batterie, das extrem schwer zu lesen gemacht wurde, ganz zu schweigen von den Orten, wo er die Eskarpe untergrub, indem er darunter grub, was jetzt dringende Arbeiten notwendig macht. Außerhalb der Einfriedung, entlang eines Gebäudes in Bruchsteinmauerwerk, das als Unterkunft diente und sogar einen Brotofen besitzt, dessen metallische Teile (alt?) signiert sind mit A. TERRASSIER in TAIN - DRÔME. Der Eingang der Batterie ist mit einfachen Pilastern versehen und vorausgegangen von einer darunter liegenden Kippzugbrücke, kürzlich restauriert. Die Kehlenfront ist geneigt, der Saillant I befindet sich deutlich höher als der Saillant V. Die Eskarpe ist durch äquidistante Schießscharten durchbrochen. Eine Reihe von Säulen in Bruchsteinmauerwerk verläuft parallel zu dieser Mauer, mit der sie durch Träger verbunden sind; zweifellos keine Ansätze oder Überreste einer Bedachung. Der Umfang wird verteidigt durch einen Flügel am Saillant I –halbes gekerbtes Bastionett würde besser passen-, eine Doppelkaponiere am Saillant III, an der Spitze des obenerwähnten Auswuchses, und eine Doppelkaponiere am Saillant V. Letztere ist offen, kann also nicht Kaponiere im Sinne der Direktiven vom Mai 1874 verstanden werden, aber die Analyse ihres Mauerwerks lässt denken, dass eine Betonabdeckung, wie bei der Batterie des Caurres, vorgesehen war. Der gedeckte Weg der Eskarpe ist allein schon die Reise wert. Quasi vollständig von Traversen auf den Fronten II-III, III-IV und IV-V durchzogen, mit einem Parados aus Mauerwerk höher als die gekerbte Mauer (also gefährlich für die Verteidiger: Geschosssplitter, von Kugeln losgelöste Steinstücke,…), erlaubt er originelle Fotografien, die mit der Redundanz der Traversenbögen und grandiosen Hintergründen spielen. Die Kaponiere des Saillant III ist das einzige defensive Organ mit einer echten Kasematte. Ihre Decke aus aneinandergrenzenden Schienen ist überlagert von einer Plattform mit Brustwehrmauer. Man gelangt nach Belieben durch zwei sich gegenüberstehende Treppen dorthin. Nützliche Präzision, die Nahverteidigung war vollständig durch Gewehrfeuer sichergestellt. Das Innere der Batterie folgt der von der Kehle ausgehenden Neigung. Auf die Gefahr hin, uns zu wiederholen, die Modifikationen durch den früheren Eigentümer waren solche, dass wenig offensichtlich geblieben ist. Wände mit vollen Mauerwerksbögen wurden ausgehöhlt, andere einst unsichtbare sind nun nackt, Reliefs wurden eingeebnet, Räume von ihrer Deckerde befreit,… Wir wussten durch die Bibliographie, dass nach Modernisierung, zwei Kanonen Platz unter Kasematte(n) nahmen. Zwei Kasematten oder Doppelkasematte? Selbst mit einem Plan haben wir gezögert und zögern noch zwischen zwei Gebäuden, beide nach Südwesten ausgerichtet. Erste Option: das hohe Gebäude, dessen früherer Eigentümer sein Wohnzimmer daraus gemacht hatte, einen Flankenwall aushöhlend, um eine Sicht auf die Hänge von Abriès zu haben und -zu Recht- von der Wärme der Morgensonne zu profitieren. Die Doppelkasematte schoss also senkrecht zum Eingang der Batterie, über eine Wohnkasematte hinweg, jetzt umgebaut mit zwei Toreinfahrten und mit ebenfalls ausgehöhltem Flankenwall! Es war der Verlauf in Haarnadeln der heutigen D 64, der ihr Ziel bildete. Zweite Option: das niedrige Gebäude oder untere Wohnkasematte. Gleich ausgerichtet, bot sie den Vorteil, Schüsse im Negativwinkel ausführen zu können, während ihre Anwesenheit dem hohen Gebäude verhinderte, dasselbe zu tun. Dritte Option: das hohe Gebäude und das niedrige Gebäude bildeten jeweils eine Schießkasematte, aber dann nach Südost ausgerichtet, was die Aushöhlung ihres Flankenwalls erklären würde. Wir sind nicht sehr geneigt, diesem Fall Glauben zu schenken, da eine Aktion in dieser Richtung sich nur, wenig nützlich, im Tal des Torrents d'Abriès hätte ausüben können, welches sich schnell hinter einer Kurve verliert, oder dann, auf einem Abschnitt der D 64, oberhalb der sechs Haarnadeln, aber der Gipfel der Meyries (1812 M ü M) hätte ein sehr störendes Hindernis gebildet. Der einzige Plan, den wir konsultieren konnten, datiert vom 15. April 1941, zeigt klar, dass die erste Option die richtige ist. Aber ist dieser Plan korrekt legendiert? In Abwesenheit anderer Archive, wir bleiben dabei, der Zweifel besteht. Vor der Einrichtung dieser Doppelkasematte zählte die Batterie in ihrer Bewaffnung (die wir nicht quantifizieren konnten) Kanonen 95 c. Heute kann keine Schießplattform mehr unterschieden werden. Nichtsdestotrotz, auf Basis desselben Plans von 1941, denken wir, dass es zwei Terrassen gab, die ihnen als Geschützstand gedient haben könnten. Die erste, einschließlich der Dachfläche der unteren Wohnkasematte, unmittelbar vor der Wohnkasematte, letztere sogar, zu der Zeit und unter allem Vorbehalt, die Kanonenremise. Was uns zu dieser Hypothese berechtigt, ist die Tatsache, dass die Schießscharten keineswegs verengt sind, wie es gewöhnlich bei solchen Organen der Fall ist (es sei denn, der frühere Eigentümer…?). Also sind wir zu der Schlussfolgerung gelangt, dass eher als ein wirklicher Bau oder Modernisierung, die Einrichtung dieser Kasematte kaum mehr als eine Modifikation bereits existierender Türen dargestellt haben wird. Die zweite Schussposition ist schwieriger zu erfassen und wird Bestätigung oder Widerlegung nur nach der Entdeckung eines Plans der Oberseiten erhalten können. Sie konnte, im besten Fall, eine Kanone nach Südost aufnehmen (ganz gegen die Wohnkasematte) und eine, sogar zwei andere zur Rechten (wenn man ihr gegenübersteht) der Traversen-Unterstand nahe dem Saillant V und ausgerichtet nach Südwest, auf die berühmte D 64 in ihrem Abschnitt zwischen 14 und 1250 M ü M. Der besagte Traversen-Unterstand gibt Zugang zu einem kleinen unterirdischen Magazin. Dieses Magazin umfasst einen Lagerraum, mehr oder weniger quadratisch von 3,5 m Seite, der sein Regendach aus gewellten Blechen bewahrt hat und zugänglich via einer abwärts geneigten Galerie, auf die zwei ziemlich niedrige Kunstfeuernischen geben und die noch ihre Holztüren haben. Die anderen Räume beschränken sich auf ein Lebensmittelmagazin, eine Küche und, sehr wahrscheinlich, eine zweite Wohnkasematte hinter den vermuteten Kanonenkasematten. Man wird verstanden haben, Cuguret wird uns gesehen haben, es mit mehr Fragen zu verlassen als bei der Ankunft. Wir hätten wünschen können, bestimmter sein zu können, was ohne Zweifel seinem ebenso arbeitsamen wie sympathischen neuen Eigentümer (seit November 24) geholfen hätte. Die intellektuelle Ehrlichkeit zwingt uns zu den geäußerten Vorbehalten. Wir hoffen, dass diese Zweifel so bald wie möglich durch die Entdeckung von Dokumenten –ein einziger Plan würde genügen- ausgeräumt werden, die die Frage endgültig klären werden. Die Batterie ist also immer noch ein privates Gelände, aber der Eigentümer lässt sie gerne Wanderern besichtigen, die den Wunsch äußern.

Vesting van Tournoux, zuid-zuid-oost van de vesting, 1885-1888. 1866 m/alt. Deze batterij bewaakte vooral de weg komende van de Col de la Bonette (2715 m/alt) die, voorbij deze pas en via Isola 20, in Italië aansluit op de weg van de Col de Larche. Deze weg, die dus de sperring van Tournoux had kunnen omzeilen, vertoonde een traject met zes haarspeldbochten recht onder direct zicht en op minder dan 20 m van de batterij. De missie toebedeeld aan het geprojecteerde fort in Jausiers zou identiek zijn geweest, maar met het nadeel lager te zijn dan de weg terwijl Cuguret ze bijna 450 m domineert. Bijkomend kon de batterij eventuele infiltraties van infanterie opmerken en tegenwerken via de vallei van de torrent d'Abriès, komende van de lac des Sagnes. De batterij is ingeschreven in een parallellogram dicht bij een rechthoek waarvan de kopfront alleen een uitstulping bevat die noodzakelijk werd gemaakt door de configuratie van het terrein en voorzien van een dubbele caponnière. Er is alleen een gracht aan de keel en langs de front I-II. Het is precies dit laatste front dat voor contrescarpe de opgaande flank van de berg heeft. De bodem van de batterij komt daar overeen met de grachtbodem, we hebben dus aan dit front een zeldzame onttakte escarpe en zelfs, sta ons de uitdrukking toe, zeker ongelukkig in de theoretische zin van de term, nog onttakter dan die van sommige forten van Parijs, van La Fère of elders die, systematisch, een gedekte weg hebben die het plafond van de gracht met één tot twee meter beheerst. De bodem van de batterij op hetzelfde niveau hebben als de grachtbodem is een configuratie die, van geheugen, alleen kan worden waargenomen aan de keel van het fort du Corbeau in Brest. Maar, wat dit front van Cuguret absoluut uniek maakt, is dat de weergang hoog geplaatst is, de schietgaten zich praktisch aan de top van de muur bevinden die, vandaag (05/2008), een gemiddelde hoogte heeft in de orde van vijf meter. Het is niet nutteloos "vandaag" te preciseren. Inderdaad, we hebben ons lang afgevraagd voor deze muur die geen circulatieweg bevat om zijn schietgaten te bedienen. We dachten aan een houten loopbrug, maar geen uitsparing of console steun is opgemerkt. Het onderste deel van de muur toont ontlastbogen. Daarboven, een terugtrekking van amper 10 cm die overeenkomt met het niveau van de verplichte gedekte weg en, onder de lijn van de schietgaten, een ander verschil wordt waargenomen in het metselwerk, precies alsof men een borstweringmuur heeft verhoogd en van kantelen voorzien. De eigenaar die ons begeleidde, deelde ons toen mee, in afgemeten termen, dat zijn voorganger zich jarenlang (hij had de batterij verworven voor 60.0 FF in 1968) had vermaakt met het hermodelleren van de batterij en haar buitenkanten met behulp van burgerlijke genie machines. Deze gril, als ze ook voordelig was voor het tracé van de toegangsweg en voor het blootleggen van de extrados van de kazematten om ze waterdicht te maken, bleek ronduit catastrofaal voor het centrum van de batterij, uiterst moeilijk leesbaar gemaakt, zonder te spreken van de plaatsen waar hij de escarpe ondergroef door eronder te graven, wat nu dringende werken noodzakelijk maakt. Buiten de omsluiting, loopt men langs een gebouw in metselwerk van natuursteen dat gediend heeft als kazernering en zelfs een broodoven bezit waarvan de metalen delen (oud?) getekend zijn A. TERRASSIER te TAIN - DRÔME. De ingang van de batterij is bezet met eenvoudige pilasters en voorafgegaan door een valbrug eronder recent gerestaureerd. De keelfront is in helling, de saillant I bevindt zich duidelijk hoger dan de saillant V. De escarpe is doorboord met equidistante schietgaten. Een lijn van kolommen in metselwerk van natuursteen loopt parallel aan deze muur waarmee ze verbonden zijn door balkjes; zonder twijfel geen aanzetten of overblijfselen van bedaking. De omtrek wordt verdedigd door een vleugel aan de saillant I –half gekanteelde bastionet zou beter passen-, een dubbele caponnière aan de saillant III, aan de punt van de voornoemde uitstulping, en een dubbele caponnière aan de saillant V. Deze laatste is openlucht, kan dus niet caponnière genoemd worden in de zin van de richtlijnen van mei 1874 verstaan, maar de analyse van haar metselwerk laat denken dat een betonnen dekking, zoals bij de batterij van de Caurres, overwogen was. De gedekte weg van de escarpe is alleen al de verplaatsing waard. Quasi integraal doorgangen op de fronten II-III, III-IV en IV-V, met een parados van metselwerk hoger dan de gekanteelde muur (dus gevaarlijk voor de verdedigers: granaatsplinters, stukken stenen losgemaakt door de kogels,…), hij staat originele foto's toe die spelen met de redundantie van de bogen van de traversen en grandioze achtergronden. De caponnière van de saillant III is het enige defensieve orgaan met een echte kazemat. Haar plafond van aaneengrenzende rails is overdekt met een platform met borstweringmuur. Men er naar believen toegang via twee elkaar tegenoverstaande trappen. Nuttige precisie, de nabije verdediging was integraal verzekerd door geweervuur. Het interieur van de batterij volgt de helling gevolgd door de keel. Op het risico onszelf te herhalen, de wijzigingen door de vorige eigenaar waren zodanig dat weinig dingen evident zijn gebleven. Muren met volle metselwerkbogen zijn uitgehold, andere eens onzichtbare zijn nu bloot, reliëfs zijn geëffend, lokalen ontdaan van hun dekkingaarde,… We wisten door de bibliografie dat na modernisering, twee kanonnen plaats namen onder kazemat(ten). Twee kazematten of dubbele kazemat? Zelfs met een plan hebben we geaarzeld en aarzelen nog tussen twee gebouwen, beide naar het zuidwesten gericht. Eerste optie: het hoge gebouw waarvan de vorige eigenaar zijn woonkamer had gemaakt, een flankmuur uithollend om een zicht te hebben op de hellingen van Abriès en te profiteren -terecht- van de warmte van de ochtendzon. De dubbele kazemat schoot dus loodrecht op de ingang van de batterij, over een woonkazemat heen, nu getransformeerd met twee inrijpoorten en met zijn flankmuur eveneens uitgehold! Het was het tracé in haarspeldbochten van de huidige D 64 dat haar doel vormde. Tweede optie: het lage gebouw of onderste woonkazemat. Gelijk georiënteerd, bood ze het voordeel schoten in negatieve hoek te kunnen uitvoeren terwijl haar aanwezigheid het hoge gebouw verhinderde hetzelfde te doen. Derde optie: het hoge gebouw en het lage gebouw vormden elk een schietkazemat maar dan georiënteerd naar het zuidoost wat de uitholling van hun flankmuur zou verklaren. We zijn niet erg geneigd geloof te hechten aan dit geval want een actie in deze richting had zich alleen, weinig nuttig, kunnen uitoefenen in de vallei van de torrent d'Abriès die zich snel achter een bocht verliest, of dan, op een deel van de D 64, stroomopwaarts van de zes haarspelden, maar de top van de Meyries (1812 m/alt) zou een zeer hinderlijk scherm hebben gevormd. Het unieke plan dat we hebben kunnen raadplegen, gedateerd 15 april 1941, geeft duidelijk aan dat de eerste optie de goede is. Maar is dit plan correct gelegendeerd? In afwezigheid van andere archieven, we geven niet toe, de twijfel blijft bestaan. Voor de inrichting van deze dubbele kazemat telde de batterij in haar bewapening (die we niet hebben kunnen kwantificeren) kanonnen 95 c. Vandaag kan geen schietplatform meer onderscheiden worden. Desalniettemin, op basis van hetzelfde plan van 1941, denken we dat er twee terrassen waren die hen als geschutopstelling hadden kunnen dienen. De eerste, inclusief de dakbedekking van de onderste woonkazemat, onmiddellijk voor de woonkazemat, deze laatste zelfs, in die tijd en onder alle voorbehoud, de kanonnenremise. Wat ons tot deze hypothese machtigt, is het feit dat de schietgaten geenszins vernauwd zijn, zoals gewoonlijk bij dergelijke organen het geval is (tenzij de vorige eigenaar…?). Dus, zijn we tot de deductie gekomen dat eerder dan een echte bouw of modernisering, de inrichting van deze kazemat nauwelijks meer heeft voorgesteld dan een wijziging van reeds bestaande deuren. De tweede schietpositie is moeilijker te vatten en zal bevestiging of ontkenning alleen ontvangen na de ontdekking van een plan van de bovenzijden. Ze kon, in het beste geval, een kanon naar zuidoost ontvangen (vlak tegen de woonkazemat) en een, zelfs twee andere aan de rechterkant (wanneer men er tegenover staat) van de traverse-schuilplaats nabij de saillant V en gericht naar zuidwest, op de beroemde D 64 in haar deel gelegen tussen 14 en 1250 m/alt. De betrokken traverse-schuilplaats geeft toegang tot een klein magazijn onder rots. Dit magazijn omvat een opslaglokaal min of meer vierkant van 3,5 m zijde, dat zijn paraplu van gegolfde platen heeft behouden en toegankelijk via een galerij in dalende helling waarop twee kunstvuurnissen geven, vrij laag en nog hun houten deuren hebbend. De andere lokalen beperken zich tot een levensmiddelenmagazijn, een keuken en, zeer waarschijnlijk, een tweede woonkazemat achter de vermoede kanonnenkazematten. Men zal begrepen hebben, Cuguret zal ons gezien hebben, het te verlaten met meer vragen dan bij binnenkomst. We hadden gewenst meer stellig te kunnen zijn, wat zonder twijfel zijn evenzeer vurig in de taak als sympathieke nieuwe eigenaar (sinds november 24) geholpen zou hebben. De intellectuele eerlijkheid dwingt ons tot de geuite voorbehouden. We hopen dat deze twijfels zo spoedig mogelijk worden opgeheven door de ontdekking van documenten –een enkel plan volstaat- die de vraag definitief zullen beslechten. De batterij is dus steeds een privéterrein maar de eigenaar laat haar graag bezoeken door wandelaars die de wens uiten.

Fortress of Tournoux, south-south-east of the fortress, 1885-1888. 1866 m/alt. This battery monitored especially the road coming from the Col de la Bonette (2715 m/alt) which, beyond this pass and via Isola 20, joins in Italy the road of the Col de Larche. This road, which would have thus allowed to bypass the Tournoux barrier, had a route accumulating six hairpin bends just under direct views and at less than 20 m from the battery. The mission devoted to the projected fort at Jausiers would have been identical, but with the disadvantage of being lower than the road whereas Cuguret dominates it by nearly 450 m. Incidentally, the battery could spot and hinder eventual infantry infiltrations through the valley of the torrent d'Abriès, coming from the Lac des Sagnes. The battery is inscribed in a parallelogram close to the rectangle whose head front alone comprises an excrescence made necessary by the configuration of the terrain and provided with a double caponier. There is a ditch only at the gorge and along front I-II. It is precisely this latter front that has for counterscarp the ascending flank of the mountain. The floor of the battery corresponds there to the bottom of the ditch, we thus have on this front a rare detached scarp and even, allow us the expression, certainly unwelcome in the theoretical sense of the term, more detached still than those of some forts of Paris, of La Fère or elsewhere which, systematically, have a covered way commanding the ceiling of the ditch by one to two meters. Having the floor of the battery at the same level as the bottom of the ditch is a configuration that, from memory, can only be observed at the gorge of the Fort du Corbeau in Brest. But, what makes this front of Cuguret absolutely unique, is that the patrol path is placed high up, the firing embrasures being practically at the top of the wall which, today (05/2008), has an average height of the order of five meters. It is not useless to specify "today". Indeed, we questioned ourselves at length facing this wall which comprises no circulation path to serve its embrasures. We thought of a wooden footbridge, but no hollow or console support was spotted. The lower part of the wall shows discharge arches. Above them, a setback of barely 10 cm which corresponds to the level of the obligatory covered way and, under the line of the embrasures, another difference is observed in the masonry, exactly as if one had raised and crenellated a breastwork wall. The owner who accompanied us, then informed us, in measured terms, that his predecessor had amused himself for years (he had acquired the battery for 60.0 FF in 1968), by remodeling the battery and its exteriors with the help of civil engineering machines. This hobby, if it was beneficial for the layout of the access road and for the laying bare of the extrados of the casemates in order to waterproof them, revealed itself simply catastrophic for the center of the battery made extremely difficult to read, not to mention the places where he undermined the scarp by digging underneath, which now makes emergency works indispensable. Outside the enclosure, one passes alongside a building in rubble masonry having served as barracks and possessing even a bread oven whose metallic parts (old?) are signed A. TERRASSIER in TAIN - DRÔME. The entrance of the battery is fitted with simple pilasters and preceded by a bascule drawbridge below recently restored. The gorge front is on a slope, the saliant I being situated clearly higher than the saliant V. The scarp is pierced with equidistant firing embrasures. A line of columns in rubble masonry runs parallel to this wall to which they are connected by small beams; doubtless no beginnings or vestiges of roofing. The perimeter is defended by a wing at saliant I –half crenellated bastion would suit better-, a double caponier at saliant III, at the point of the aforementioned excrescence, and a double caponier at saliant V. The latter is open-air, thus cannot be called caponier in the sense of the directives of May 1874 understood, but the analysis of its masonry lets think that a concrete cover, as at the battery of Caurres, was envisaged. The covered way of the scarp is worth the trip alone. Quasi entirely traversed on fronts II-III, III-IV and IV-V, with a parados of masonry higher than the crenellated wall (thus dangerous for the defenders: shell splinters, pieces of stones detached by the bullets,…), it allows original photographs playing on the redundancy of the traverse arches and grandiose backgrounds. The caponier of saliant III is the only defensive organ having a true casemate. Its ceiling of jointing rails is surmonted by a platform with breastwork wall. One accesses it at will by two staircases facing each other. Useful precision, the close defense was integrally assured by musket fire. The interior of the battery follows the slope followed by the gorge. At the risk of repeating ourselves, the modifications by the former owner have been such that few things have remained obvious. Walls with full masonry arches have been hollowed out, others once invisible are now bare, reliefs have been leveled, rooms cleared of their covering earth,… We knew from the bibliography that after modernization, two guns took place under casemate(s). Two casemates or double casemate? Even with a plan we hesitated and still hesitate between two buildings, both facing south-west. First option: the high building of which the former owner had made his living room, hollowing out a flank wall to have a view on the slopes of Abriès and benefit -rightly- from the heat of the morning sun. The double casemate thus shot perpendicularly to the entrance of the battery, over a lodging casemate now transformed with two carriage gates and having its flank wall similarly hollowed out! It was the layout in hairpin bends of the current D 64 that constituted its objective. Second option: the low building or lower lodging casemate. Oriented in the same manner, it presented the advantage of being able to practice firing in negative site whereas its presence prevented the high building from doing the same. Third option: the high building and the low building constituted each a firing casemate but then oriented to the south-east which would explain the hollowing out of their flank wall. We are not very inclined to give credit to this case because an action in this direction could only have been exercised, very little usefully, in the valley of the torrent d'Abriès which quickly disappears behind a curve, or then, on a portion of the D 64, upstream of the six hairpins, but the summit of the Meyries (1812 m/alt) would have constituted a very troublesome screen. The unique plan that we have been able to consult, dated April 15, 1941, indicates clearly that the first option is the correct one. But is this plan correctly captioned? In the absence of other archives, we do not yield, doubt subsists. Before the arrangement of this double casemate, the battery counted in its armament (which we have not been able to quantify) guns of 95 c. Today, no firing platform can be distinguished anymore. However, on the basis of the same plan of 1941, we think that there existed two terraces likely to have served as firing step for them. The first, including the roofing of the lower lodging casemate, immediately in front of the living casemate, the latter even, at the time and under all reserves, the gun shed. What authorizes us this hypothesis is the fact that the embrasures are in no way narrowed as are ordinarily such organs (unless the former owner…?). Also, we have arrived at the deduction that rather than a real construction or modernization, the arrangement of this casemate will have hardly represented more than a modification of already existing doors. The second firing position is more difficult to discern and will not receive confirmation or infirmation until after the discovery of a plan of the tops. It could, at best, receive a gun facing south-east (right against the lodging casemate) and one even two others at the right (when one faces it) of the traverse-shelter near saliant V and aimed at south-west, on the famous D 64 in its part included between 14 and 1250 m/alt. The traverse-shelter in question gives access to a small underground magazine. This magazine comprises a storage room more or less square of 3.5 m side, having preserved its umbrella of corrugated sheets and accessible via a descending slope gallery on which give two fairly low fireworks niches and still having their wooden doors. The other rooms are limited to a food magazine, a kitchen and, very probably, a second lodging casemate behind the supposed gun casemates. It will have been understood, Cuguret will have seen us leave it with more questions than upon entering. We would have wished to be able to be more affirmative, which would without contest have helped its as ardent in the task as sympathetic new owner (since November 24). Intellectual honesty imposes the emitted reserves upon us. We hope that these doubts will be lifted as soon as possible by the discovery of documents –a single plan would suffice- which will decide the question definitively. The battery is thus still private ground but the owner gladly has it visited by hikers who express the wish.

Pevnost Tournoux, jih-jihovýchodně od pevnosti, 1885-1888. 1866 m/n.m. Tato baterie zejména sledovala silnici přicházející z Col de la Bonette (2715 m/n.m.), která za tímto průsmykem a přes Isolu 20 se připojuje v Itálii k silnici Col de Larche. Tato silnice, jež by umožnila obejít překážku Tournoux, měla trasu se šesti ostrými zatáčkami přímo pod přímým dohledem a méně než 20 m od baterie. Úkol plánované tvrze v Jausiers by byl stejný, ale s nevýhodou nižší polohy oproti silnici, zatímco Cuguret ji převyšuje o téměř 450 m. Příležitostně baterie mohla detekovat a zneprůchodnit eventuální pěchotní infiltrace údolím potoka Abriès, přicházející od jezera Lac des Sagnes. Baterie je vepsána do rovnoběžníku blízkého obdélníku, jehož čelní strana sama obsahuje výběžek vyžadovaný konfigurací terénu a opatřený dvojitou kaponiérou. Příkop je pouze na šíji a podél fronty I-II. Právě tato fronta má za kontreskarpu stoupající svah hory. Podlaha baterie zde odpovídá dnu příkopu, máme tedy na této frontě vzácnou oddělenou eskarpu a dokonce, dovolte nám tento výraz, jistě nevhodný v teoretickém smyslu, ještě oddělenější než u některých pevností Paříže, La Fère nebo jinde, které systematicky mají krytou cestu ovládající strop příkopu o jeden až dva metry. Mít podlahu baterie na stejné úrovni jako dno příkopu je konfigurace, která se dle paměti vyskytuje pouze na šíji Fort du Corbeau v Brestu. Avšak to, co činí tuto frontu Cuguret naprosto jedinečnou, je umístění strážní chodby vysoko, se střílnami prakticky na vrcholu zdi, jež dnes (05/2008) dosahuje průměrné výšky kolem pěti metrů. Není zbytečné upřesnit "dnes". Skutečně jsme se dlouho zamýšleli nad touto zdí, která neobsahuje žádnou obslužnou komunikaci pro své střílny. Uvažovali jsme o dřevěném můstku, ale nebyla nalezena žádná prohlubeň nebo konzolová podpěra. Spodní část zdi vykazuje výlomné oblouky. Nad nimi, ústupek pouhých 10 cm, který odpovídá úrovni povinné kryté cesty a pod linií střílen je patrný další rozdíl ve zdivu, přesně jako by byla zvýšena a opatřena cimbuřím ohradní zeď. Vlastník, který nás doprovázel, nám pak sdělil, v uměřených slovech, že jeho předchůdce se po léta bavil (získal baterii za 60.0 FF v roce 1968) přetvářením baterie a jejího okolí pomocí stavebních mechanismů. Tato záliba, ačkoli byla prospěšná pro trasu přístupové cesty a pro obnažení extradosů kasemat za účelem jejich utěsnění, se ukázala přímo katastrofální pro střed baterie, učiněný extrémně obtížně čitelným, nemluvě o místech, kde podkopal eskarpu hrabáním pod ní, což nyní činí neodkladné práce nezbytnými. Vně ohrazení se vine budova z lomového zdiva, jež sloužila jako ubikace a má dokonce pec na chléb, jejíž kovové části (staré?) nesou podpis A. TERRASSIERR v TAIN - DRÔME. Vstup baterie je opatřen prostými pilastry a předchází mu zdvižný most pod ním nedávno restaurovaný. Šíjová fronta je ve svahu, salient I se nachází výrazně výše než salient V. Eskarpa je proražena rovnoměrně rozmístěnými střílnami. Řada sloupů z lomového zdiva probíhá souběžně s touto zdí, k níž jsou připojeny trámci; bezpochyby žádné náznaky nebo pozůstatky střechy. Obvod je bráněn křídlem na salientu I – lépe by vyhovoval poloviční bastionet s cimbuřím – dvojitou kaponiérou na salientu III, na špici výše zmíněného výběžku, a dvojitou kaponiérou na salientu V. Ta je pod otevřeným nebem, tedy nemůže být nazývána kaponiérou ve smyslu směrnic z května 1874, ale rozbor jejího zdiva naznačuje, že bylo uvažováno betonové krytí, jako u baterie Caurres. Krytá cesta eskapy stojí sama o sobě za cestu. Téměř celá proražena traversami na frontách II-III, III-IV a IV-V, s paradosem zdiva vyšším než zeď s cimbuřím (tedy nebezpečným pro obránce: střepiny projektilů, kusy kamene uvolněné kulkami,…), umožňuje originální fotografie hrající na opakování oblouků travers a velkolepých pozadí. Kaponiéra salientu III je jediný obranný prvek mající skutečnou kasematu. Její strop ze spojitých kolejnic je překryt platformou s ohradní zdí. Přistupuje se k ní volně dvěma schodišti naproti sobě. Užitečné upřesnění, blízká obrana byla plně zajištěna palbou z mušket. Vnitřek baterie následuje sklon daný šíjí. Riskujeme-li opakování, úpravy bývalým vlastníkem byly takové, že málo věcí zůstalo zřejmých. Zdi s plnými klenbami zdiva byly vyhloubeny, jiné kdysi neviditelné jsou nyní obnaženy, reliéfy byly srovnány, místnosti zbaveny krycí zeminy,… Z bibliografie jsme věděli, že po modernizaci zaujala dvě děla místo pod kasematou(ami). Dvě kasematy nebo dvojitá kasemata? I s plánem jsme váhali a stále váháme mezi dvěma budovami, oběma orientovanými k jihozápadu. První možnost: vysoká budova, z níž bývalý vlastník udělal svůj obývací pokoj, vyhloubil boční zeď, aby měl výhled na svahy Abriès a těžil - oprávněně - z tepla ranního slunce. Dvojitá kasemata tedy střílela kolmo ke vstupu baterie, přes obytnou kasematu nyní přeměněnou se dvěma vjezdovými vraty a mající svou boční zeď podobně vyhloubenou! Cílem bylo trasování v ostrých zatáčkach současné D 64. Druhá možnost: nízká budova nebo dolní obytná kasemata. Stejně orientovaná, poskytovala výhodu možnosti vést palbu v negativním úhlu, zatímco její přítomnost bránila vysoké budově v totéž. Třetí možnost: vysoká budova a nízká budova tvořily každá střeleckou kasematu, ale pak orientovanou k jihovýchodu, což by vysvětlovalo vyhloubení jejich boční zdi. Nejsme příliš nakloněni přikládat víru tomuto případu, neboť akce v tomto směru by se mohla uskutečnit pouze, velice neúčinně, v údolí potoka Abriès, jež se rychle ztrácí za zatáčkou, anebo pak, na úseku D 64, proti proudu od šesti zatáček, ale vrchol Meyries (1812 m/n.m.) by vytvořil velmi překážející clonu. Jediný plán, který jsme mohli konzultovat, datovaný 15. dubna 1941, jasně ukazuje, že první možnost je správná. Ale je tento plán správně popsán? Při absenci dalších archiválií trváme na tom, pochybnost přetrvává. Před zřízením této dvojité kasematy měla baterie ve výzbroji (kterou jsme nemohli kvantifikovat) děla 95 c. Dnes nelze rozlišit žádnou střeleckou platformu. Nicméně na základě téhož plánu z roku 1941 se domníváme, že existovaly dvě terasy schopné sloužit jim jako střeliště. První, zahrnující střechu dolní obytné kasematy, bezprostředně před obytnou kasematou, tato dokonce, v oné době a se všemi výhradami, sloužila jako remisa děl. K této hypotéze nás opravňuje skutečnost, že střílny nejsou vůbec zúženy, jako je obvyklé u takových prvků (ledaže by bývalý vlastník…?). Tak jsme dospěli k závěru, že spíše než skutečná stavba nebo modernizace, zařízení této kasematy sotva představovalo více než úpravu již existujících dveří. Druhá střelecká pozice je hůře postižitelná a nezíská potvrzení nebo vyvrácení dříve než po objevení plánu vrchních částí. Mohla, v nejlepším případě, pojmout dělo čelící jihovýchodu (těsně při obytné kasematě) a jedno, případně dvě další vpravo (při čelním pohledu) od traversového úkrytu blízko salientu V a namířená k jihozápadu, na pověstnou D 64 v jejím úseku mezi 14 a 1250 m/n.m. Dotyčný traversový úkryt poskytuje přístup k malému podzemnímu skladu. Tento sklad obsahuje skladovací místnost přibližně čtvercovou o straně 3,5 m, jež si zachovala svůj deštník z vlnitého plechu a je přístupná přes galerii v klesajícím svahu, na niž navazují dvě poměrně nízké niky pro pyrotechnické prostředky, stále s dřevěnými dveřmi. Ostatní místnosti se omezují na sklad potravin, kuchyň a, velmi pravděpodobně, druhou obytnou kasematu za předpokládanými dělostřeleckými kasematami. Bude patrné, že Cuguret nás opustil s více otázkami, než s jakými jsme přišli. Přejeli bychom si moci být více rozhodní, což by nepochybně pomohlo jeho stejně horlivému jako sympatickému novému vlastníku (od listopadu 24). Intelektuální poctivost nám ukládá vyslovená omezení. Doufáme, že tyto pochybnosti budou brzy rozptýleny objevením dokumentů – jediný plán by stačil – které otázku definitivně rozhodnou. Baterie je tedy stále soukromým pozemkem, ale vlastník ji rádo zpřístupňuje turistům, kteří o to požádají.