Place de Toulon, sud de la ville, 1878-1879. Presqu'île de Saint-Mandrier. 66 m/alt. 2 pièces de 16 c, 4 de 19 c et 2 de 24 c. Cette batterie, souvent appelée "fort", occupait une position clef à gauche de l'entrée de la grande rade. Vu son isolement elle fut pourvue d'une enceinte avec fossé. Le périmètre, vaguement trapézoïdal, était défendu depuis deux bastionnets anguleux sur le front de tête, deux tours d'angle aux extrémités rentrantes de la gorge et, à proximité de l'entrée, depuis des créneaux de fusillade pratiqués dans les murs du logement du gardien de batterie, logement officiant comme une caponnière double. À droite de l'entrée, sur la cour, s'offrait un casernement à l'épreuve d'une capacité de 70 hommes. Les magasins aux projectiles et à poudre étaient placés en ligne de file, en capitale. En 1891, on creuse à la gauche du logement du gardien, 9 mètres sous la batterie même, un magasin pour 78 tonnes de poudre. L'entrée de ce magasin se situe au fond d'une profonde tranchée que l'on recouvrait d'une toiture légère. Cette disposition est très particulière car les moindres projections de terre dues à des projectiles pouvaient obturer suffisamment cette tranchée pour barrer l'accès au magasin. L'unique local de stockage, encadré par deux sas, mesure 9 x 6 m. Aujourd'hui (04/2006), le fossé a été comblé et l'intérieur de la batterie, plus que jamais utilisé par la Marine, a connu de sérieux chamboulements. L'escarpe est encore pratiquement complète. Le magasin sous roc, hormis deux murs parasites dans le local de stockage est très propre et en bon état. Le casernement n'est plus visible et l'énorme traverse centrale sous laquelle se trouvait le magasin à poudre n'est plus. Ici et là, quelques éléments, souvent partiels témoignent ici d'un créneau de l'escarpe demi-détachée, là d'une niche à munitions. Il subsiste aussi une traverse enrobée assez particulière. Outre le fait qu'elle soit dotée d'une porte étanche datant soit de l'Entre-deux-Guerres, soit de l'après seconde guerre, sa voûte intérieure est en anse de panier à l'entrée pour se muer en plein cintre au fond du local de 5,5 m de longueur. Dans ce même local, sur la droite, s'ouvre, perpendiculairement un autre local de 9 x 2 m lequel ne figure sur aucun plan ancien qu'il nous a été donné de pouvoir consulter. Nous considérons donc ce local comme postérieur aux limites définies par cet index. Notons que ce n'est qu'à partir de 1928 que commenceront les travaux qui feront la renommée de cette batterie qui sera armée de tourelles de 340 mm. Ces tourelles, dont il subsiste les substructures, seront implantées en arrière de la batterie nous occupant, sur un mamelon. Si les tourelles ont aujourd'hui disparu, la coupole de son télémètre existe encore, quelques centaines de mètres à l'est de la batterie de 1878. Terrain occupé par la marine, interdit d'accès.

Festung von Toulon, südlich der Stadt, 1878-1879. Halbinsel Saint-Mandrier. 66 M/ü M. 2 Geschütze 16 c, 4 von 19 c und 2 von 24 c. Diese Batterie, oft "Fort" genannt, besetzte eine Schlüsselposition links des Eingangs zur großen Reede. Aufgrund ihrer Isolierung wurde sie mit einer Umfassung mit Graben versehen. Der Perimeter, vage trapezförmig, wurde von zwei eckigen Bastionetten an der Kopfseite, zwei Ecktürmen an den einspringenden Enden der Kehle und, in der Nähe des Eingangs, von Schießscharten in den Wänden der Batteriewärterunterkunft verteidigt, die als doppelte Kaponiere diente. Rechts des Eingangs, am Hof, bot sich eine bombensichere Unterkunft für 70 Mann. Die Geschoss- und Pulvermagazine waren in Linie, in Kapitalstellung, platziert. 1891 wird links der Wärterunterkunft, 9 Meter unter der Batterie selbst, ein Magazin für 78 Tonnen Pulver gegraben. Der Eingang dieses Magazins befindet sich am Grund eines tiefen Grabens, der mit einem leichten Dach bedeckt wurde. Diese Anordnung ist sehr ungewöhnlich, da die geringsten Erdprojektionen durch Geschosse diesen Graben ausreichend verstopfen konnten, um den Zugang zum Magazin zu blockieren. Der einzige Lagerraum, umrahmt von zwei Schleusen, misst 9 x 6 m. Heute (04/2006) ist der Graben verfüllt und das Innere der Batterie, mehr denn je von der Marine genutzt, hat ernsthafte Umwälzungen erfahren. Die Escarpe ist noch praktisch vollständig. Das Felsmagazin, abgesehen von zwei parasitischen Wänden im Lagerraum, ist sehr sauber und in gutem Zustand. Die Unterkunft ist nicht mehr sichtbar und die enorme zentrale Traverse, unter der sich das Pulvermagazin befand, ist nicht mehr. Hier und da zeugen einige Elemente, oft teilweise, hier von einer Schießscharte der halb abgesetzten Escarpe, dort von einer Munitionsnische. Es besteht auch eine ziemlich besondere ummantelte Traverse. Neben der Tatsache, dass sie mit einer dichten Tür ausgestattet ist, die entweder aus der Zwischenkriegszeit oder der Nachkriegszeit des Zweiten Weltkriegs stammt, ist ihr inneres Gewölbe am Eingang korbbogig, um sich im Tiefen des 5,5 m langen Raums in ein Rundbogengewölbe zu verwandeln. In diesem selben Raum öffnet sich rechts, senkrecht, ein weiterer Raum von 9 x 2 m, der auf keinem alten Plan, den wir einsehen konnten, verzeichnet ist. Wir betrachten diesen Raum daher als später als die durch diesen Index definierten Grenzen. Beachten Sie, dass erst ab 1928 die Arbeiten beginnen werden, die den Ruhm dieser Batterie begründen werden, die mit 340-mm-Türmen bewaffnet sein wird. Diese Türme, von denen die Unterbauten bestehen bleiben, werden hinter der uns beschäftigenden Batterie, auf einem Hügel, implantiert. Wenn die Türme heute verschwunden sind, existiert die Kuppel ihres Entfernungsmessers noch, einige hundert Meter östlich der Batterie von 1878. Von der Marine besetztes Gelände, Zugang verboten.

Vesting van Toulon, zuid van de stad, 1878-1879. Schiereiland Saint-Mandrier. 66 m/alt. 2 stukken 16 c, 4 van 19 c en 2 van 24 c. Deze batterij, vaak "fort" genoemd, bezette een sleutelpositie links van de ingang van de grote rede. Gezien haar isolement werd ze voorzien van een omwalling met gracht. De perimeter, vaag trapeziumvormig, werd verdedigd vanaf twee hoekige bastionnetjes op de voorfront, twee hoektorens aan de inspringende uiteinden van de keel en, in de buurt van de ingang, vanaf schietgaten aangebracht in de muren van de woning van de batterijbewaker, woning dienend als een dubbele caponnière. Rechts van de ingang, op de binnenplaats, bood zich een bomvrije kazerne aan met een capaciteit van 70 man. De magazijnen voor projectielen en kruit waren in linie, in kapitaal, geplaatst. In 1891 graaft men links van de woning van de bewaker, 9 meter onder de batterij zelf, een magazijn voor 78 ton kruit. De ingang van dit magazijn bevindt zich op de bodem van een diepe greppel die men bedekte met een licht dak. Deze regeling is zeer bijzonder omdat de minste projecties van aarde door projectielen voldoende deze greppel konden verstoppen om de toegang tot het magazijn te blokkeren. De unieke opslagruimte, omlijst door twee sluizen, meet 9 x 6 m. Vandaag (04/2006) is de gracht opgevuld en het interieur van de batterij, meer dan ooit gebruikt door de Marine, heeft serieuze omwentelingen gekend. De escarpe is nog praktisch compleet. Het rotsmagazijn, behalve twee parasite muren in de opslagruimte is zeer proper en in goede staat. De kazerne is niet meer zichtbaar en de enorme centrale traverse waaronder het kruitmagazijn zich bevond is niet meer. Hier en daar, getuigen enkele elementen, vaak gedeeltelijk hier van een schietgat van de half losse escarpe, daar van een munitienis. Er blijft ook een nogal bijzondere omhulde traverse. Behalve het feit dat ze voorzien is van een waterdichte deur daterend ofwel van het Interbellum, ofwel van na de tweede oorlog, is haar binnen gewelf in tudorboog aan de ingang om zich te transformeren in rondboog op de achtergrond van de ruimte van 5,5 m lengte. In dezezelfde ruimte, op rechts, opent zich, loodrecht een andere ruimte van 9 x 2 m welke niet voorkomt op enig oud plan dat ons gegeven werd te kunnen raadplegen. We beschouwen deze ruimte dus als later dan de grenzen gedefinieerd door deze index. Merk op dat het pas vanaf 1928 is dat de werken zullen beginnen die de bekendheid van deze batterij zullen maken die bewapend zal worden met koepels van 340 mm. Deze koepels, waarvan de onderbouw overblijft, zullen geïmplanteerd worden achter de ons bezig houdende batterij, op een heuvel. Als de koepels vandaag verdwenen zijn, de koepel van haar afstandmeter bestaat nog, enkele honderden meters ten oosten van de batterij van 1878. Terrein bezet door de marine, toegang verboden.

Fortress of Toulon, south of the city, 1878-1879. Saint-Mandrier peninsula. 66 m/alt. 2 pieces 16 c, 4 of 19 c and 2 of 24 c. This battery, often called "fort", occupied a key position to the left of the entrance to the large roadstead. Given its isolation it was provided with an enclosure with ditch. The perimeter, vaguely trapezoidal, was defended from two angular small bastions on the head front, two corner towers at the re-entrant extremities of the gorge and, near the entrance, from rifle loopholes made in the walls of the battery keeper's lodging, lodging serving as a double caponier. To the right of the entrance, on the courtyard, offered itself a bomb-proof barracks with a capacity of 70 men. The projectile and powder magazines were placed in a row, in capital. In 1891, they dig to the left of the keeper's lodging, 9 meters under the battery itself, a magazine for 78 tons of powder. The entrance of this magazine is located at the bottom of a deep trench that was covered with a light roof. This arrangement is very particular because the slightest projections of earth due to projectiles could sufficiently obstruct this trench to bar access to the magazine. The unique storage room, framed by two airlocks, measures 9 x 6 m. Today (04/2006), the ditch has been filled and the interior of the battery, more than ever used by the Navy, has known serious upheavals. The scarp is still practically complete. The underground rock magazine, apart from two parasitic walls in the storage room is very clean and in good condition. The barracks is no longer visible and the enormous central traverse under which the powder magazine was located is no more. Here and there, a few elements, often partial testify here to an embrasure of the semi-detached scarp, there to an ammunition niche. There also remains a rather particular encased traverse. Besides the fact that it is equipped with a tight door dating either from the Interwar period, or from after the Second World War, its internal vault is basket-handled at the entrance to turn into a full arch at the back of the room of 5.5 m length. In this same room, on the right, opens, perpendicularly another room of 9 x 2 m which does not appear on any old plan that we were given to consult. We therefore consider this room as posterior to the limits defined by this index. Note that it is only from 1928 that the works will begin that will make the renown of this battery which will be armed with 340 mm turrets. These turrets, of which the substructures remain, will be implanted behind the battery occupying us, on a hillock. If the turrets have today disappeared, the dome of its rangefinder still exists, a few hundred meters east of the 1878 battery. Terrain occupied by the navy, access forbidden.

Pevnost Toulon, jižně od města, 1878-1879. Poloostrov Saint-Mandrier. 66 m/n.m. 2 děla 16 c, 4 děla 19 c a 2 děla 24 c. Tato baterie, často nazývaná "fort", zaujímala klíčovou pozici vlevo od vstupu do velké rejdy. Vzhledem ke své izolaci byla opatřena ohrazením s příkopem. Obvod, přibližně lichoběžníkový, byl bráněn ze dvou hranatých bastionků na čelním frontu, dvou rohových věží na vtažených koncích šíje a, v blízkosti vstupu, ze střílen prolomených ve zdech obydlí hlídače baterie, obydlí sloužícího jako dvojitá kaponiéra. Vpravo od vstupu, na nádvoří, se nabízela odolná kasárna s kapacitou 70 mužů. Skladiště projektilů a prachu byla umístěna v řadě, v hlavním směru. Roku 1891 se vlevo od obydlí hlídače, 9 metrů pod samotnou baterií, hloubí sklad pro 78 tun prachu. Vstup tohoto skladu se nachází na dně hlubokého výkopu, který byl zakryt lehkou střechou. Toto uspořádání je velmi zvláštní, protože sebemenší projekce zeminy způsobené projektily mohly dostatečně ucpat tento výkop, aby zablokovaly přístup ke skladu. Jediný skladovací prostor, rámovaný dvěma komorami, měří 9 x 6 m. Dnes (04/2006) byl příkop zasypán a interiér baterie, více než kdy jindy využívaný námořnictvem, prodělal vážné přeměny. Eskarpová zeď je ještě prakticky kompletní. Sklad ve skále, kromě dvou parazitních zdí ve skladovacím prostoru, je velmi čistý a v dobrém stavu. Kasárna již nejsou vidět a obrovská středová traversa, pod níž se nacházel prachový sklad, je pryč. Tu a tam, několik prvků, často částečných, svědčí zde o střílně poloodloučené eskarpy, tam o muníčním výklenku. Zůstává také dosti zvláštní obetonovaná traversa. Kromě toho, že je vybavena těsnými dveřmi datujícími se buď z meziválečného období, nebo z doby po druhé světové válce, její vnitřní klenba je u vchodu podková, aby se v hloubce místnosti dlouhé 5,5 m proměnila v plný oblouk. V této stejné místnosti, vpravo, se otevírá, kolmo další místnost 9 x 2 m, která se neobjevuje na žádném starém plánu, který jsme měli možnost prohlédnout. Tuto místnost tedy považujeme za pozdější než limity definované tímto indexem. Všimněme si, že teprve od roku 1928 začnou práce, které učiní proslulou tuto baterii, jež bude vyzbrojena věžemi 340 mm. Tyto věže, z nichž zůstávají podstavce, budou implantovány za baterii, která nás zaměstnává, na pahorku. Jestliže věže dnes zmizely, kopule jejího dálkoměru ještě existuje, několik set metrů východně od baterie z roku 1878. Pozemek obsazený námořnictvem, přístup zakázán.