Place de Briançon, 10 000 m au nord de la ville, 1890-1900. Étagée de 2 350 à 2 508 m alt. Vaste position complémentaire du fort de l'Olive. Les ouvrages sont situés le long de la crête de la Ruine du Drouvet, au sud-ouest du fort de l'Olive et dominant ce dernier de près de 300 m. La situation, face aux principaux passages frontaliers, permet de battre ceux-ci tout en bénéficiant de vues dégagées sur 360°; ce sont les cols des Thures (2 194 m), de l'Échelle (1 779 m), des Acles (2 212 m), ainsi que les passages secondaires. La raison première de l'édification de la position du Lenlon est d'occuper les hauteurs pour protéger le fort de l'Olive des tirs plongeants, mais rapidement il s'avère que la situation se révèle intéressante pour l'artillerie, aussi va-t-on y multiplier les batteries. La position vise également à interdire le contournement de la Place de Briançon par le col du Granon (2 404 m), col d'accès relativement aisé malgré son altitude, et par où on menacerait les communications via les cols du Lautaret (vers Grenoble) et du Galibier (avec la Maurienne). La position du Lenlon se compose d'une ligne de quatre batteries construites le long de la crête susnommée, d'une batterie à tir indirect installée en contrebas, de baraquements édifiés dans un vallon herbeux à proximité d'une source, d'un magasin à poudre sous roc, et, enfin, d'un blockhaus pour une centaine d'hommes chargés de la défense de la position et de l'observation lointaine. De nombreuses tranchées sillonnent le site. Aucune modification n'interviendra avant la Première Guerre mondiale, pas plus d'ailleurs que durant les années 1930. Ceci alors que le fort italien du Chaberton (1898-1915), prenant la position de flanc en plus de bénéficier d'une implantation nettement plus haute, faisait peser une lourde menace. Notons qu'il fut un temps question d'installer, quelque part au sein ou à proximité de la position, deux batteries de mortiers lourds (8 × 220 mm), dans le but de neutraliser le Fort des Nuages par des tirs de flanc ; cette idée sera rapidement abandonnée en raison de la distance de l'objectif (à limite de portée) et de l'impossibilité de protéger le matériel face aux huit redoutables canons de 149L35 sous tourelle de ce même objectif. La position, armée de 8 canons de 75 mm et de 4 canons de 65 mm de montagne combattra en juin 1940. Les ouvrages connaissent leur baptême du feu en juin 1940. Aujourd'hui (08/2008) pour partie en terrain militaire et en propriété privée, les ouvrages sont à l'abandon. Hormis le blockhaus, tous sont libres d'accès mais les baraquements menacent ruine. Le terrain comme les baraques sont durant la saison estivale le territoire d'un troupeau de moutons, troupeau que le bon sens recommande de ne pas déranger. Anciennement orthographié « l'Enlon ». Signalons, au bord du plateau, au nord de la position en direction de l'Olive, les restes du retranchement de Berwick. Cet ouvrage comprend un parapet d'infanterie en pierres sèches, et deux redoutes abritant la garnison. Nous ne saurions certifier que les redoutes furent entretenues, mais force est de constater que le parapet d'infanterie constituait une position d'une certaine valeur ; quoiqu'il en soit, une baraque de maçonnerie ordinaire est élevée dans les pentes sous la position de Berwick, dans les premiers lacets de la route conduisant à l'Olive. Les coordonnées géographiques ci-dessus indiquent l'emplacement qu'occupait la batterie la plus septentrionale.

Festung von Briançon, 10 000 m nördlich der Stadt, 1890-1900. Gestaffelt von 2 350 bis 2 508 M ü M. Weite ergänzende Stellung des Forts Olive. Die Werke liegen entlang des Grats der Ruine du Drouvet, südwestlich des Forts Olive und überragend dieses um fast 300 m. Die Lage, gegenüber den Hauptgrenzübergängen, ermöglicht diese zu bestreichen und gleichzeitig freie Sicht auf 360° zu genießen; es sind die Pässe Thures (2 194 m), Échelle (1 779 m), Acles (2 212 m), sowie die Nebenübergänge. Der Hauptgrund für den Bau der Stellung Lenlon ist die Besetzung der Höhen, um das Fort Olive vor Steilfeuer zu schützen, aber schnell zeigt sich, dass die Lage für die Artillerie interessant ist, also wird man dort die Batterien vervielfachen. Die Stellung zielt auch darauf ab, die Umgehung der Festung Briançon über den Granon-Pass (2 404 m) zu verhindern, einen Pass mit relativ leichtem Zugang trotz seiner Höhe, und von wo aus die Kommunikation über die Pässe Lautaret (nach Grenoble) und Galibier (mit dem Maurienne-Tal) bedroht werden könnte. Die Stellung Lenlon besteht aus einer Linie von vier Batterien, die entlang des oben genannten Grats gebaut wurden, einer Batterie für indirektes Feuer, die unterhalb installiert ist, von Baracken, die in einem grasigen Tal in der Nähe einer Quelle errichtet wurden, einem Fels-Pulvermagazin, und schließlich einem Blockhaus für etwa hundert Mann, die für die Verteidigung der Stellung und die Fernbeobachtung zuständig sind. Zahlreiche Gräben durchziehen das Gelände. Keine Änderungen werden vor dem Ersten Weltkrieg erfolgen, ebenso wenig übrigens in den 1930er Jahren. Dies, während das italienische Fort Chaberton (1898-1915), das die Stellung flankierte und dazu noch eine deutlich höhere Lage genoss, eine schwere Bedrohung darstellte. Wir merken an, dass es eine Zeit lang Überlegungen gab, irgendwo innerhalb oder in der Nähe der Stellung zwei Batterien schwerer Mörser (8 × 220 mm) zu installieren, mit dem Ziel, das Fort der Wolken durch Flankenfeuer auszuschalten; diese Idee wurde schnell aufgegeben aufgrund der Entfernung des Ziels (an der Reichweitengrenze) und der Unmöglichkeit, das Material gegenüber den acht gefürchteten 149L35-Geschützen unter Turm desselben Ziels zu schützen. Die Stellung, bewaffnet mit 8 Geschützen 75 mm und 4 Gebirgsgeschützen 65 mm, wird im Juni 1940 kämpfen. Die Werke erleben ihre Feuertaufe im Juni 1940. Heute (08/2008) teilweise in Militärgelände und in Privatbesitz, sind die Werke dem Verfall preisgegeben. Mit Ausnahme des Blockhauses sind alle frei zugänglich, aber die Baracken drohen zu verfallen. Das Gelände wie die Baracken sind während der Sommersaison das Territorium einer Schafherde, eine Herde, die der gesunde Menschenverstand empfiehlt, nicht zu stören. Früher « l'Enlon » geschrieben. Wir weisen hin, am Rand des Plateaus, nördlich der Stellung in Richtung Olive, auf die Überreste der Verschanzung Berwick. Dieses Werk umfasst eine Infanterie-Brustwehr aus Trockenmauerwerk und zwei Redouten, die die Garnison beherbergten. Wir könnten nicht bestätigen, dass die Redouten unterhalten wurden, aber es ist festzustellen, dass die Infanterie-Brustwehr eine Stellung von gewissem Wert darstellte; wie dem auch sei, eine gewöhnliche Mauerwerksbaracke ist in den Hängen unter der Stellung Berwick errichtet, in den ersten Kehren der Straße, die zur Olive führt. Die oben angegebenen geografischen Koordinaten zeigen den Standort der nördlichsten Batterie.

Vesting van Briançon, 10 000 m ten noorden van de stad, 1890-1900. Getrapt van 2 350 tot 2 508 m hoogte. Uitgebreide aanvullende positie van het fort Olive. De werken zijn gelegen langs de kam van de Ruine du Drouvet, ten zuidwesten van het fort Olive en dit laatste dominerend met bijna 300 m. De situatie, tegenover de belangrijkste grensovergangen, maakt het mogelijk deze te bestrijken terwijl men geniet van vrije uitzichten op 360°; het zijn de passen Thures (2 194 m), Échelle (1 779 m), Acles (2 212 m), evenals de secundaire overgangen. De eerste reden voor de bouw van de positie Lenlon is de hoogten bezetten om het fort Olive te beschermen tegen stijl vuur, maar al snel blijkt dat de situatie interessant is voor de artillerie, dus men gaat er de batterijen vermenigvuldigen. De positie beoogt ook de omleiding van de Vesting Briançon via de Granon-pas (2 404 m) te verbieden, een pas met relatief gemakkelijke toegang ondanks zijn hoogte, en vanwaar men de communicatie via de passen Lautaret (naar Grenoble) en Galibier (met de Maurienne) zou bedreigen. De positie Lenlon bestaat uit een lijn van vier batterijen gebouwd langs de bovengenoemde kam, een batterij voor indirect vuur geïnstalleerd lager, barakken opgetrokken in een grasdal in de buurt van een bron, een ondergronds kruidmagazijn, en tenslotte een blockhuis voor een honderdtal man belast met de verdediging van de positie en de verre observatie. Talrijke loopgraven doorlopen de site. Geen wijzigingen zullen plaatsvinden vóór de Eerste Wereldoorlog, evenmin trouwens tijdens de jaren 1930. Dit terwijl het Italiaanse fort Chaberton (1898-1915), dat de positie flankeerde en bovendien een duidelijk hogere inplanting genoot, een zware bedreiging vormde. We merken op dat er een tijd sprake was van het installeren, ergens binnen of in de buurt van de positie, van twee batterijen zware mortieren (8 × 220 mm), met het doel het Fort der Wolken uit te schakelen door flankvuur; dit idee werd snel verlaten vanwege de afstand van het doel (op grens van draagwijdte) en de onmogelijkheid het materieel te beschermen tegen de acht geduchte 149L35-kanonnen onder koepel van datzelfde doel. De positie, bewapend met 8 kanonnen 75 mm en 4 bergkanonnen 65 mm, zal vechten in juni 1940. De werken kennen hun vuurdoop in juni 1940. Vandaag (08/2008) deels in militair terrein en in privébezit, zijn de werken verlaten. Met uitzondering van het blockhuis, zijn alle vrij toegankelijk maar de barakken dreigen in te storten. Het terrein zoals de barakken zijn tijdens het zomerseizoen het territorium van een kudde schapen, een kudde die het gezond verstand aanraadt niet te storen. Vroeger gespeld als « l'Enlon ». We wijzen erop, aan de rand van het plateau, ten noorden van de positie in de richting van Olive, op de resten van de verschansing Berwick. Dit werk omvat een infanterie-parapet van droge stenen, en twee redoutes die de garnizoen herbergden. We zouden niet kunnen bevestigen dat de redoutes onderhouden werden, maar vast staat dat het infanterie-parapet een positie van zekere waarde vormde; hoe dan ook, een gewone metselbarak is opgetrokken in de hellingen onder de positie Berwick, in de eerste lussen van de weg die naar Olive leidt. De bovenstaande geografische coördinaten geven de plaats aan die de meest noordelijke batterij bezette.

Fortress of Briançon, 10 000 m north of the town, 1890-1900. Tiered from 2 350 to 2 508 m alt. Vast complementary position to the fort of Olive. The works are located along the ridge of the Ruine du Drouvet, south-west of Fort Olive and dominating the latter by nearly 300 m. The situation, facing the main border passes, allows to engage them while benefiting from clear 360° views; these are the Thures (2 194 m), Échelle (1 779 m), Acles (2 212 m) passes, as well as the secondary passages. The primary reason for building the Lenlon position is to occupy the heights to protect Fort Olive from plunging fire, but quickly it appears that the situation proves interesting for artillery, so batteries will be multiplied there. The position also aims to prevent the bypassing of the Fortress of Briançon via the Granon pass (2 404 m), a pass with relatively easy access despite its altitude, and from where communications via the Lautaret (towards Grenoble) and Galibier (with Maurienne) passes would be threatened. The Lenlon position consists of a line of four batteries built along the aforementioned ridge, an indirect fire battery installed below, barracks built in a grassy valley near a spring, an underground powder magazine, and finally, a blockhouse for about a hundred men in charge of the defence of the position and long-range observation. Numerous trenches criss-cross the site. No modifications will occur before the First World War, nor indeed during the 1930s. This while the Italian fort of Chaberton (1898-1915), flanking the position in addition to benefiting from a significantly higher location, posed a heavy threat. Note that there was a time when consideration was given to installing, somewhere within or near the position, two batteries of heavy mortars (8 × 220 mm), with the aim of neutralising the Fort of the Clouds by flanking fire; this idea was quickly abandoned due to the distance of the target (at range limit) and the impossibility of protecting the equipment against the eight formidable 149L35 guns under turret of that same target. The position, armed with 8 guns of 75 mm and 4 mountain guns of 65 mm, will fight in June 1940. The works experience their baptism of fire in June 1940. Today (08/2008) partly in military terrain and in private property, the works are abandoned. Except for the blockhouse, all are freely accessible but the barracks threaten ruin. The terrain as well as the barracks are during the summer season the territory of a flock of sheep, a flock that common sense recommends not to disturb. Formerly spelled "l'Enlon". We point out, at the edge of the plateau, north of the position towards Olive, the remains of the Berwick entrenchment. This work includes an infantry parapet of dry stones, and two redoubts housing the garrison. We could not certify that the redoubts were maintained, but it must be noted that the infantry parapet constituted a position of some value; be that as it may, an ordinary masonry barracks is erected on the slopes below the Berwick position, in the first hairpin bends of the road leading to Olive. The geographical coordinates above indicate the location occupied by the northernmost battery.

Pevnost Briançon, 10 000 m severně od města, 1890-1900. Členěna od 2 350 do 2 508 m nad mořem. Rozsáhlá doplňková pozice fortu Olive. Objekty jsou situovány podél hřebene Ruine du Drouvet, jihozápadně od fortu Olive a převyšující jej o téměř 300 m. Poloha, čelící hlavním hraničním přechodům, umožňuje je ostřelovat a zároveň mít volný výhled na 360°; jsou to průsmyky Thures (2 194 m), Échelle (1 779 m), Acles (2 212 m), stejně jako vedlejší přechody. Prvotním důvodem vybudování pozice Lenlon je obsazení výšin k ochraně fortu Olive před střelbou s vysokým náměrem, ale brzy se ukazuje, že situace je zajímavá pro dělostřelectvo, takže se tam budou rozmnožovat baterie. Pozice také usiluje o zamezení obchvatu Pevnosti Briançon přes průsmyk Granon (2 404 m), průsmyk s relativně snadným přístupem přes svou nadmořskou výšku, a odkud by byly ohroženy komunikace přes průsmyky Lautaret (k Grenoblu) a Galibier (s údolím Maurienne). Pozice Lenlon se skládá z linie čtyř baterií postavených podél zmíněného hřebene, baterie pro nepřímou palbu instalované níže, baráků postavených v travnatém údolí v blízkosti pramene, podzemního prachového magazínu, a konečně, blockhausu pro asi sto mužů zodpovědných za obranu pozice a dálkové pozorování. Četné zákopy protkávají lokalitu. Žádné úpravy nepřijdou před první světovou válkou, stejně tak mimochodem během let 1930. To zatímco italský fort Chaberton (1898-1915), břitící pozici a navíc těžící z výrazně vyšší polohy, představoval těžkou hrozbu. Všimněme si, že se jednu dobu uvažovalo o instalaci, někde uvnitř nebo v blízkosti pozice, dvou baterií těžkých minometů (8 × 220 mm), s cílem neutralizovat Fort des Nuages boční palbou; tato myšlenka byla rychle opuštěna kvůli vzdálenosti cíle (na hranici dostřelu) a nemožnosti chránit materiál proti osmi obávaným dělům 149L35 pod věží téhož cíle. Pozice, vyzbrojená 8 děly 75 mm a 4 horskými děly 65 mm, bude bojovat v červnu 1940. Objekty zažijí křest ohněm v červnu 1940. Dnes (08/2008) zčásti ve vojenském terénu a v soukromém vlastnictví, jsou objekty opuštěny. Kromě blockhausu jsou všechny volně přístupné, ale baráky hrozí zřícením. Terén stejně jako baráky jsou během letní sezóny územím stáda ovcí, stáda, které zdravý rozum doporučuje nerušit. Dříve psáno « l'Enlon ». Upozorňujeme, na okraji náhorní plošiny, severně od pozice ve směru k Olive, na zbytky opevnění Berwick. Tento objekt zahrnuje pěchotní parapet z nasucho kladeného kamení a dvě reduty ukrývající posádku. Nemohli bychom potvrdit, že reduty byly udržovány, ale je třeba konstatovat, že pěchotní parapet představoval pozici určité hodnoty; ať tak či onak, obyčejná zděná baračka je postavena ve svazích pod pozicí Berwick, v prvních zatáčkách silnice vedoucí k Olive. Výše uvedené zeměpisné souřadnice udávají umístění, které zaujímala nejsevernější baterie.