Oran. Cette batterie, établie à l’est d’Oran, à l’altitude de 120 mètres, est sans conteste la plus moderne d’Algérie, en 1914. C’est un ouvrage en béton armé, comportant quatre alvéoles séparées par des magasins de combat Mle 1901. Ces emplacements reçoivent des canons de 240 Mle 1903 TR (tir rapide) sur affût Mle 1903, les seuls installés hors de la métropole. Ces matériels, qui permettent une cadence de tir d’un coup toutes les 30 secondes, sont bien supérieurs aux canons de 24 cm Mle 1876 équipant les autres batteries d’Algérie, même si leur portée ne dépasse pas 9 500 mètres avec l’obus P. La batterie ne possède pas de magasin caverne, la totalité des projectiles et de leurs charges étant stockés dans les magasins de combat en béton armé. L’ouvrage, construit en bordure de falaise, ne possède qu’une demi-enceinte, protégée par un fossé flanqué par deux caponnières. La batterie est désarmée en 1915, et ses matériels renvoyés en métropole. Entre les deux guerres, elle est réarmée comme batterie d’artillerie légère, avec quatre canons de 120 Mle 1878 sur affût Mle 1916. Elle est assistée par un projecteur de 150 GP (grande puissance). Ce n’est qu’une situation transitoire, car elle doit recevoir ultérieurement des canons de 90 CCA. Les événements ne le permettent pas. Le 3 juillet 1940, elle tire 30 coups sur un destroyer britannique. Elle est placée en position désarmée armistice en octobre 1940. En 1942, la batterie de DCA 158/411 de la guerre, armée de 4 canons de 75 CA Mle 15-34, et d’un affût de 13,2 CAD, y est positionnée. Entre le 8 et le 10 novembre, la batterie exécute plusieurs tirs, contre les avions et contre la terre. Elle abat un chasseur le 9, et cesse le feu sur ordre, le 10 à 10 heures 30. Elle a consommé 200 coups de 75. La batterie est toujours visible, apparemment en bon état, sur les vues satellitaires. Depuis le 19 août 2023 un énorme rond-point reliant le Bd Boumédienne au Bd du 19 mars a remplacé la batterie.

Oran. Diese Batterie, östlich von Oran auf 120 Metern Höhe errichtet, war 1914 zweifellos die modernste in Algerien. Es handelt sich um ein Werk in Stahlbeton, mit vier Geschützständen, die durch Kampfmagazine M. 1901 getrennt sind. Diese Stellungen erhalten 240-mm-Kanonen M. 1903 TR (Schnellfeuer) auf Lafette M. 1903, die einzigen, die außerhalb des Mutterlands installiert wurden. Diese Materialien, die eine Schussfolge von einem Schuss alle 30 Sekunden ermöglichen, sind den 24-cm-Kanonen M. 1876, die die anderen algerischen Batterien ausrüsten, weit überlegen, auch wenn ihre Reichweite mit der Granate P 9.500 Meter nicht übersteigt. Die Batterie besitzt kein Kavernenmagazin; die Gesamtheit der Geschosse und ihrer Treibladungen ist in den Stahlbeton-Kampfmagazinen gelagert. Das Werk, am Rande einer Klippe erbaut, besitzt nur eine halbe Einfriedung, geschützt durch einen Graben, der von zwei Kaponnieren flankiert wird. Die Batterie wird 1915 entwaffnet und ihre Materialien ins Mutterland zurückgeschickt. In der Zwischenkriegszeit wird sie als Leichte Artilleriebatterie neu bewaffnet, mit vier 120-mm-Kanonen M. 1878 auf Lafette M. 1916. Sie wird von einem 150-GP-Scheinwerfer (Großleistung) unterstützt. Dies ist nur eine Übergangslösung, da sie später 90-CCA-Kanonen erhalten sollte. Die Ereignisse erlauben es nicht. Am 3. Juli 1940 feuert sie 30 Schuss auf einen britischen Zerstörer. Sie wird im Oktober 1940 in entwaffnter Waffenstillstandsposition gehalten. 1942 ist dort die Flugabwehrbatterie 158/411 des Krieges positioniert, bewaffnet mit 4 75-mm-Flugabwehrkanonen Mle 15-34 und einer 13,2-mm-Flugabwehr-Zwillingslafette. Vom 8. bis 10. November führt die Batterie mehrere Schüsse aus, gegen Flugzeuge und gegen Bodenziele. Sie schießt am 9. einen Jäger ab und stellt das Feuer auf Befehl am 10. um 10:30 Uhr ein. Sie verbrauchte 200 Schuss 75-mm-Munition. Die Batterie ist auf Satellitenaufnahmen immer noch sichtbar, scheinbar in gutem Zustand. Seit dem 19. August 2023 hat ein riesiger Kreisverkehr, der den Boulevard Boumédienne mit dem Boulevard du 19. März verbindet, die Batterie ersetzt.

Oran. Deze batterij, opgericht ten oosten van Oran, op een hoogte van 120 meter, was in 1914 ontegenzeggelijk de modernste van Algerije. Het is een werk in gewapend beton, bestaande uit vier geschutsopstellingen gescheiden door gevechtsmagazijnen Mle 1901. Deze opstellingen ontvangen 240 mm kanonnen Mle 1903 TR (snelvuur) op affuit Mle 1903, de enige die buiten het moederland geïnstalleerd zijn. Deze materialen, die een vuursnelheid van één schot per 30 seconden mogelijk maken, zijn veel superieur aan de 24 cm kanonnen Mle 1876 die de andere Algerijnse batterijen uitrusten, ook al overschrijdt hun bereik met granaat P niet 9.500 meter. De batterij heeft geen grotmagazijn; de totaliteit van de projectielen en hun ladingen is opgeslagen in de gevechtsmagazijnen in gewapend beton. Het werk, gebouwd aan de rand van een klif, heeft slechts een half omsluiting, beschermd door een gracht geflankeerd door twee caponnières. De batterij wordt in 1915 ontwapend en haar materialen naar het moederland teruggestuurd. Tussen de twee oorlogen wordt ze herbewapend als lichte artilleriebatterij, met vier 120 mm kanonnen Mle 1878 op affuit Mle 1916. Ze wordt bijgestaan door een projecteur van 150 GP (groot vermogen). Dit is slechts een tijdelijke situatie, omdat ze later 90 CCA kanonnen zou moeten ontvangen. De gebeurtenissen staan het niet toe. Op 3 juli 1940 vuurt ze 30 schoten af op een Britse torpedobootjager. Ze wordt in oktober 1940 in ontwapende wapenstilstandspositie geplaatst. In 1942 is daar de luchtafweerbatterij 158/411 van de oorlog gepositioneerd, bewapend met 4 75 mm luchtafweergeschut Mle 15-34 en een 13,2 mm luchtafweeraffuit. Tussen 8 en 10 november voert de batterij verschillende schoten uit, tegen vliegtuigen en tegen gronddoelen. Ze schiet op de 9e een jager neer en staakt het vuur op bevel op de 10e om 10 uur 30. Ze verbruikte 200 schoten van 75 mm. De batterij is nog steeds zichtbaar, schijnbaar in goede staat, op satellietbeelden. Sinds 19 augustus 2023 heeft een enorme rotonde die de Boulevard Boumédienne verbindt met de Boulevard du 19 maart de batterij vervangen.

Oran. This battery, established east of Oran, at an altitude of 120 metres, was undoubtedly the most modern in Algeria in 1914. It is a reinforced concrete work, comprising four emplacements separated by combat magazines Mle 1901. These emplacements receive 240 mm guns Mle 1903 TR (quick fire) on carriage Mle 1903, the only ones installed outside mainland France. These materials, which allow a rate of fire of one shot every 30 seconds, are far superior to the 24 cm guns Mle 1876 equipping the other Algerian batteries, even if their range does not exceed 9,500 metres with shell P. The battery does not have a cavern magazine; all projectiles and their charges are stored in the reinforced concrete combat magazines. The work, built on the edge of a cliff, has only a half-enclosure, protected by a ditch flanked by two caponiers. The battery was disarmed in 1915, and its materials sent back to mainland France. Between the two wars, it was rearmed as a light artillery battery, with four 120 mm guns Mle 1878 on carriage Mle 1916. It is assisted by a 150 GP (high power) searchlight. This is only a temporary situation, as it was to later receive 90 CCA guns. Events did not allow it. On July 3, 1940, it fired 30 rounds at a British destroyer. It was placed in disarmed armistice position in October 1940. In 1942, the AA battery 158/411 of the war, armed with 4 75 mm AA guns Mle 15-34 and a 13.2 mm AA mounting, is positioned there. Between 8 and 10 November, the battery executed several shots, against aircraft and against ground targets. It shot down a fighter on the 9th, and ceased fire on order on the 10th at 10:30 hours. It consumed 200 rounds of 75 mm ammunition. The battery is still visible, apparently in good condition, on satellite views. Since August 19, 2023, a huge roundabout connecting Boulevard Boumédienne to Boulevard du 19 mars has replaced the battery.

Oran. Tato baterie, zřízená východně od Oranu, v nadmořské výšce 120 metrů, byla v roce 1914 nepochybně nejmodernější v Alžírsku. Jedná se o železobetonové dílo, skládající se ze čtyř dělových komor oddělených bojovými prachárnami vz. 1901. Tato stanoviště dostávají 240mm děla vz. 1903 TR (rychlopalbné) na lafetě vz. 1903, jediná instalovaná mimo mateřskou zemi. Tento materiál, který umožňuje kadenci jednoho výstřelu každých 30 sekund, je mnohem lepší než 24cm děla vz. 1876 vybavující ostatní alžírské baterie, i když jejich dostřel s granátem P nepřekračuje 9 500 metrů. Baterie nemá jeskynní prachárnu; všechny projektily a jejich nálože jsou uskladněny v železobetonových bojových prachárnách. Dílo, postavené na okraji útesu, má pouze poloohrazení, chráněné příkopem flankovaným dvěma kaponiérami. Baterie byla odzbrojena v roce 1915 a její materiál odeslán zpět do vlasti. Mezi válkami byla přezbrojena jako baterie lehkého dělostřelectva se čtyřmi 120mm děly vz. 1878 na lafetě vz. 1916. Je podporována 150 GP (vysoký výkon) světlometem. Jedná se pouze o přechodnou situaci, protože později měla dostat 90 CCA děla. Události to neumožnily. Dne 3. července 1940 vypálila 30 ran na britský torpédoborec. V říjnu 1940 byla umístěna do odzbrojené příměřové pozice. V roce 1942 je zde umístěna protiletadlová baterie 158/411 války, vyzbrojená 4 protiletadlovými děly 75 mm Mle 15-34 a jednou 13,2mm protiletadlovou lafetou. Mezi 8. a 10. listopadem baterie provedla několik výstřelů, proti letadlům a pozemním cílům. Dne 9. sestřelila stíhač a na rozkaz 10. v 10:30 hodin zastavila palbu. Spotřebovala 200 ran ráže 75 mm. Baterie je stále viditelná, zdánlivě v dobrém stavu, na satelitních snímcích. Od 19. srpna 2023 nahradil baterii obrovský kruhový objezd spojující Boulevard Boumédienne s Boulevard du 19 mars.